Moje generace se seznamovala s krásou bigrafu a poznávala kouzlo filmového plátna přes Charliho Chaplina. Když věčně připitý ředitel městského kina, kterého jsme si pojmenovali Luigi Longo, neboť jeho české jméno a příjmení byly podobné, oznamoval na začátku každého měsíce program, propukali jsme v jásot, když se ozvalo zařazení filmu s Chaplinem.