Travel Bible podcast: Matouš Vinš: „Na cestách mě nejvíc baví setkání s lidmi. Pokaždé mám pocit, že větší blázni už snad nemůžou svět brázdit, a vždycky mě někdo překvapí.”

Travel Bible podcast: Matouš Vinš: „Na cestách mě nejvíc baví setkání s lidmi. Pokaždé mám pocit, že větší blázni už snad nemůžou svět brázdit, a vždycky mě někdo překvapí.”

V lehce netradičním podcastu se Matouš stává zpovídaným. Krom pár otázek od kolegy Petra Nováka odpovídá hlavně na otázky posluchačů a čtenářů Travel Bible. Dozvíte se proto například, co je pro něj na cestách nejtěžší, kde se cítí nejvíc doma, jestli se plánuje usadit, jak se dokáže na cestách soustředit na práci, jak dlouho vzniká jeden díl podcastu či jestli používá Tinder.
Odkazy k podcastu:

Travel Bible – kniha
Matoušův online kurz Digitální nomádství a práce na dálku
Instagram @matousvins
Rozhovor s Matoušem na Travel Bibli z roku 2015
Článek Několik dní z deníku digitálního nomáda
Článek z kávové farmy v Thajsku
Podcast na iTunes a Stitcher

Kde všude jsi poslední dobou cestoval a pracoval?
Na podzim jsem měsíc a půl strávil v Japonsku, což pro mě bylo hodně zvláštní. Na jednu stranu je to nádherná země na cestování, naprosto odlišná od zbytku naší planety, s úžasnou přírodou i historií. Zároveň to tam ale pro mě bylo naprosto nepoužitelné k práci a přemýšlel jsem, že bych odjel dřív. Měl jsem z Japonců a nedostatku sociálního kontaktu slušnou depku. Zachránili mě Mirka s Vojtou – dva Češi, co jedou kolem světa na motorkách, dost náhodou jsme se potkali v Kyotu. Mimochodem – nahráli jsme tam spolu skvělý podcast. V zimě jsem dva měsíce zůstal na severu Thajska v Chiang Mai.
Tam jezdíš rád, že?
Tam jezdím rád na zimu. Je to skvělé město na život, práci i jako základna k dalším cestám. Letos jsem projezdil velkou část severu Thajska s kámošema nebo sám na motorkách. Objevili jsme spoustu nádherných míst, kde jsme třeba dva dny v kuse nepotkali žádného turistu.
Například v parku Doi Pha Hom Pok úplně na severu jsme – krom thajské armády, která nás kontrolovala, jestli nepašujeme drogy nebo Barmánce – nepotkali vůbec nikoho. Mám v té oblasti najeto asi šest tisíc kilometrů a stále mám pocit, že jsem viděl tak jedno procento Thajska. Když mi pak někdo řekne, že Thajsko je zkažené turisty, jenom se tomu směju. Stačí se vyhnout těm pár „top“ místům.
Po Thajsku ses vrátil domů?
Odskočil jsem na chvíli do Barmy a strávil tři týdny ve Vietnamu. Odtud jsem letěl do Hong Kongu, protože jsem našel hodně dobré letenky s Hainan Airlines do Prahy se startem kdekoli v Číně – a Hong Kong už je dnes součást Číny. Naplánoval jsem si tam týden a ze začátku čekal, že to bude hodně. Brzo jsem ale zjistil, že Hong Kong je dost zajímavé a rozmanité město, navíc s krásnou přírodou, a týden zdaleka nestačí. Také jsem tam ochutnal asi nejlepší jídlo z celé Asie.

S rodinou Tatranských na večeři v Saigonu
Co pak v Evropě?
Mimo jiné jsem s rodinou vyjel na dva týdny do Albánie, která nás všechny naprosto dostala. Je neuvěřitelně fotogenická – krajinu běžně nefotím, ale tam prostě nešlo nefotit. Mám pocit, že stačí kdekoliv vylézt z auta, zmáčknout spoušť – a automaticky máš krásnou fotku. (smích)
To se o Albánii ví, že má krásnou přírodu a hlavně hory…
Hory byly nádherné. Vyjeli jsme na jaře, v období s minimem turistů, přitom už bylo celkem hezky. Na pohledy, kdy se nad rozkvetlými údolími tyčí zasněžené vrcholky, jen tak nezapomenu. Docela hodně fotek jsem dával na Instagram, tak mrkněte.
Vím, že na léto jsi hlavně v Čechách. Kam se ale plánuješ přesunout na zimu?
Čechy jsou v létě boží, tak si je chci pořádně užít, loni jsem tu skoro nebyl. Na zimu ještě nevím, možná odletím na půl roku do Thajska – přemýšlím o tom, že bych se konečně naučil pořádně thajsky. Anebo do Jižní Ameriky. Nechci to plánovat moc dopředu.
Berat, Albánie
Albánie – vyřazené lokomotivy, z toho většina z pražské ČKD
Přátelé, vztahy a pocit domova
Pojďme na otázky od čtenářů. Co je pro tebe na cestách největší překážkou a jak se s tím vyrovnáváš?
Největší překážky jsou dvě. První je kontakt s přáteli a rodinou… a vlastně vztahy obecně. Dost často se na nějakém místě seznámím s novými lidmi, pak ale v momentě, kdy z toho začne vznikat hlubší přátelství, odjedou oni, nebo odjedu já. A být v kontaktu s nejlepšími přáteli je občas dřina. Skype je fajn, ale ne totéž, jak