Boris Akunin, vlastním jménem Grigorij Čchartišvili, je současný ruský spisovatel. V Rusku už dlouho nežije, protože je mu tato země v jejím současném stavu z duše protivná. Díky penězům, které vydělal svými knihami, především cyklem románů o detektivovi carských dob Erastu Fandorinovi, které zná i český čtenář, si může dovolit život ve třech západních zemích na přeskáčku.

Polský premiér Mateusz Morawiecki řekl ve středu šokující větu: „Ukrajině už nebudeme dodávat žádné zbraně, sami se teď musíme vyzbrojovat.“ To říká premiér státu, který sousedí přímo s Ukrajinou a který jí logicky od samého začátku ruské agrese nejvíce pomáhal, jak dodávkami zbraní, tak přijetím uprchlíků, z nichž dnes tam žije a pracuje asi půl druhého milionu.

U břehů italského ostrova Lampedusa přistávají teď denně stovky ne-li tisíce migrantů na přeplněných vratkých plavidlech. Riskují přitom nejen smrt, ale i to, že se jejich sen o lepším životě rozplyne. Že nakonec budou vráceni tam, odkud přišli. Což je čím dál pravděpodobnější. Protože pokud neprchají před válkou a pronásledováním, nikdo je v Evropě nechce.

Uklidnit veřejnost tvrzením, že nejhorší zdražování už máme za sebou a že inflace bude klesat stále rychleji, se pokoušejí ekonomové i představitelé státu. V zásadě mají pravdu, cenový šok v oblasti energií vyvolaný nedostatkem plynu na přelomu let 2021 a 2022 byl něčím zcela mimořádným.

Ministr školství Mikuláš Bek (STAN) asi nebude moc rád, že zdědil ministerstvo školství po svých předchůdcích. Školství se totiž jako jedna z priorit vlády Petra Fialy dostalo do obrovského rozporu mezi sliby a ekonomickými možnostmi a ministr Bek do sporu sama se sebou.

Sloužit jako voják v Portugalsku nejspíš nepatří mezi vysněné profese. Svědčí o tom skutečnost, že armádu opouští nejen řada prostých vojáků, ale i důstojníků. Společně si stěžují na špatné pracovní podmínky, mizerné platy a ještě mizernější zdravotní zajištění.

Představme si desetimilionovou ekonomiku, otevřenou a exportně orientovanou, jejíž vláda se rozhodla nepřijmout společnou evropskou měnu a ponechat si korunu. Řeč není o Česku, nýbrž Švédsku.

Lékařky a jejich kolegové se rozhodli vystoupit proti zavedené praxi českého zdravotnictví, ve kterém je obvyklé odsloužit takové objemy času, že to dalece překračuje to, co jinak platí za přiměřenou pracovní dobu. Jednou z motivací, která tento systém drží v chodu, je přitom snaha přijít si při mizerných základních mzdách na konci měsíce na částku, ze které se dá důstojně žít.

Poslední demonstrace organizovaná mimoparlamentní stranou Právo, respekt, odbornost Jindřicha Rajchla na Václavském náměstí v Praze přilákala tisíce lidí, ale zůstala daleko za očekáváními organizátorů. Preference PRO zůstávají hluboko pod pěti procenty, která by strana musela překonat, aby se dostala do Sněmovny.

Během nečekaně dlouhé šestidenní Kim Čong-unovy návštěvy ruského Dálného východu nebyla podepsána ani jedna oficiální dohoda. I přesto je ale jasné, oč tu šlo. Tady se rozhodně nic podepisovat nemusí.