Co se všechno dělo ve vysílání v posledních měsících a týdnech roku 1938, než přišel mnichovský verdikt? Jak se střídaly naděje a pesimismus, klid a hysterie, věcné příspěvky s totální a často velmi temnou propagandou?

Mohlo by se zdát, že ochrana přírody, zejména ta na dobrovolné bázi, je záležitostí velmi moderní a současnou. Opak je pravdou. První soukromé přírodní rezervace vznikaly už během první poloviny 19. století, a to i v českých zemích. Postupem času se ochrana přírody stala záležitostí občanskou.

Léto roku 1993 bylo prvním létem samostatné České republiky. Zatímco rozhlasovému zpravodajství ze světa dominovaly informace o válce v bývalé Jugoslávii, zprávy z domova byly podstatně pestřejší. O zajímavé dění nebyla nouze.

Ve věku 76 let zemřela česká zpěvačka a moderátorka Yvonne Přenosilová, což potvrdil její bývalý kolega z rádia Svobodná Evropa Radko Kubičko.

Všechny díly podcastu Archiv Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Období tzv. pražského jara netrvalo dlouho, oficiálně vlastně jen od ledna do srpna 1968, ale jeho intenzita ve všech oblastech života československé společnosti zanechala tak silnou stopu, že nová garnitura, nastupující k moci po srpnové okupaci „spřátelených“ vojsk, musela hodně přemýšlet, jak vzpomínku na dočasné zdání svobody „přelepit“ novým, normalizačním plakátem.

Většina redaktorů rozhlasu už v brzkých ranních hodinách 21. srpna 1968 přicházela do rozhlasu. Původní program byl zrušen, vysílala se pouze hlavní zpráva dne občas přerušovaná hudbou. Všichni ji známe: „Dnes 21. srpna… překročila vojska hranice…“ Po několika hodinách je zpráva doplněna nesouhlasným prohlášením vlády, Ústředního výboru KSČ a dalších institucí.

Sovětský svaz i jeho satelity se prakticky po celý rok 1953 vyrovnávaly s úmrtím Josefa Vissarionoviče Stalina. Proběhly tehdy demonstrace, povstání, přesuny v politbyrech i nesmělé pokusy o ekonomickou reformu.

Některé zajímavosti z těchto pořadů pro vás vybral a v pořadu Archiv Plus okomentuje David Hertl.

Pamětníci rozhlasových pořadů před rokem 1989 si možná vzpomenou, že existoval pořad Hovoří Moskva. Byla to čistokrevná propaganda z centra moci do satelitních zemí východního bloku a svého času jsme jí věnovali i samostatný pořad Archiv Plus. Ale hovořili i mnozí ostatní – mimo jiné Berlín, ale i Varšava, Budapešť a Sofie. A právě do těchto tří metropolí na konci 70. let se podíváme v dalším pokračování našeho nekonečného cyklu z rozhlasových archivů.

V dnešním Archivu Plus se vrátíme zpátky o rovných 30 let. Tedy do jara roku 1993, druhého čtvrtletí existence samostatné České republiky. Bylo jasné, že už pár měsíců po rozdělení federace se Česko a Slovensko ubírají vlastní cestou. V Čechách proběhla první výstražná stávka železničářů.

Před 20 lety 13. a 14. června 2003 se 55 procent českých voličů dostavilo do volebních místností, aby rozhodli o našem členství v Evropské unii. Jednalo se o naše první a zatím poslední referendum. Pro mnoho lidí to byl okamžik radostný, pro další spíš rozumová volba a ještě další pak mentální katastrofa div ne bělohorských rozměrů.

První polovina válečného roku 1943 přinesla řadu významných událostí i zajímavých reportáží. Německá armáda, jak informoval sovětský rozhlas, byla drtivě poražena v rozhodující bitvě u Stalingradu, což mělo za následek podlomení morálky obyvatel Třetí říše. Znovu pozvednout ji mělo vyhlášení tzv. totální války, resp. totální mobilizace, kterou ve svých projevech zmiňují protektorátní ministr Emanuel Moravec a státní tajemník K. H. Frank.

Pořady připravované východoněmeckým rozhlasem pro české a slovenské posluchače byly za normalizace zvláštní žánrovou pochoutkou. Slavná minulost a skvělá současnost – tak by se dala shrnout témata, která redaktoři z Berlína přinášeli ve svém portfoliu.

V čem je nevděčná práce rozhlasového komentátora? Být vždy připraven říci něco rozumného a především znát zákulisí mnoha dějů. Některé ze zajímavých komentářů, odvysílaných v posledních letech na Českém rozhlasu Plus, připomene v pořadu Archiv Plus David Hertl.

Dramatické hodiny – a to ve dvou podobách: Miloslav Disman byl totiž v rozhlase mužem mnoha profesí. Jako vystudovaný pedagog připravoval děti k vystoupením v rozhlase a učil je základům herecké dovednosti: jak správně vyslovovat a hovořit na mikrofon a jak se vžít do rolí dětských postav v rozhlasových hrách a pohádkách.

Mezi zásadní dny komunistického režimu patřil jednoznačně 1. máj – Svátek práce. V režimu, kde byli lidé redukováni na pracující a kde se zdravilo „práci čest“, to bylo pochopitelné. (Repríza z roku 2020.)

S odstupem let nelze než obdivovat dramaturgii, která byla zvolena v prvních měsících roku 1990 pro první zahraniční cesty nově zvoleného československého prezidenta. Václav Havel se svým doprovodem odletěl na několik bleskově dojednaných návštěv, jejichž průběh a ohlas byl výjimečný. Berlín, Bonn, Reykjavík, Toronto, Washington, New York. A pak přišla na řadu Moskva….

Období těsně po Stalinově smrti (v Československu pak i po smrti Klementa Gottwalda) bylo v lecčems přelomové. Dochází totiž k prvním masovějším projevům nespokojenosti občanů od stabilizace sovětského komunistického bloku v poválečném období.

37 let po havárii jaderné elektrárny v Černobylu umírají lidé na následky ozáření. Ještě před ruskou agresí spolkly práce na údržbě elektrárny šest procent ukrajinského státního rozpočtu. Explozi na 4. bloku černobylské elektrárny předcházel běžný test nouzového fungování turbíny. Začal 26. dubna 1986 v 01:23 hodin.

Dlouholetý člen sociální demokracie, spoluzakladatel Komunistické strany Československa, předseda sjednocených odborů, premiér a prezident. Jeden z těch, kteří stáli v čele komunistické strany při uchopení moci v únoru 1948.

Vzpomínáte si ještě na to, jakou hodnotu měl takzvaný slovenský zlatý poklad? A jaké spory dělení majetku federace vyvolávalo mezi českými a slovenskými politiky? V Moskvě před 30 lety zuřila sněhová bouře, jak někteří komentátoři nazývali tamní ústavní krizi. A Jaromír Jágr už tehdy hrál hokej na špičkové úrovni.

Dita Skálová je další z velké skupiny redaktorů a tvůrčích pracovníků, kteří byli vyhozeni z rozhlasu pro roce 1968. Tehdy musely odejít stovky lidí na vrcholu kariéry. Dita Skálová, kterou jako Židovku nacisté poslali na léta do koncentračních táborů, měla před sebou další temné období. Nesměla do rozhlasu, aby mohla tvořit a psát, musela se skrývat pod jmény jiných lidí.

Komunisté se s Rudolfem Battěkem nemazlili. Jako autenticky levicový odpůrce režimu, který ale nikdy nepodlehl vábení ideologie KSČ, měl na problémy zaděláno. Nejenom, že se střetům s mocí nevyhýbal, ale navíc jimi prošel se statečností, která dodnes budí respekt.

Přes 80 lety splnili českoslovenští vojáci svůj první bojový úkol na východní frontě druhé světové války. Sovětské velení jim nařídilo nepustit nacistické jednotky za ukrajinskou říčku Mžu, u které leží osada Sokolovo. 8. března 1943 začala slavná bitva, ze které komunistické sdělovací prostředky udělaly legendu.

„Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky.“ Legendární věta, která nemůže chybět při žádné připomínce nešťastného rozuzlení vládní krize z února 1948. Autor těchto slov Klement Gottwald toho ale ve vysílání rozhlasu řekl víc.

Volná tribuna, Klub angažovaného myšlení, Lidé, život, doba, Kulatý stůl, Koho chcete slyšet. Tak se jmenovaly rozhlasové pořady 60. let. V období pražského jara se svobodně věnovaly tématům do té doby zapovězeným. Některé z pořadů se dochovaly v rozhlasovém archivu. Je mezi nimi třeba rozhlasová beseda Kulatý stůl z roku 1965, kde se diskutovalo o parapsychologii a mimosmyslovém vnímání. Na západě tehdy módních směrech, které se dostaly i k nám.

Přelomový rok 1948 je v rozhlasovém archivu zastoupen řadou nahrávek politických projevů, reportáží a dokumentů (některé jsou až notoricky známé). Vedle nich však existuje řada méně známých zvukových záznamů z různých oblastí, ve kterých se politika projevuje spíše zprostředkovaně.

Možná to byla jenom náhoda, možná symbol. Přesně čtvrt roku po 17. listopadu se z pražské ranveje odlepily dva vládní iljušiny a pořád ještě novopečený prezident Václav Havel se spolu s premiérem, ministrem zahraničí, ministrem financí, hospodářství a dalších klíčových resortů a s mračnem novinářů a přátel vydal na svou nejslavnější cestu. Cílem byly Spojené státy, s mezipřistáním na Islandu a v Kanadě.

Už je to dvacet let, co Jiří Hanzelka 15. února 2003 opustil svět, který téměř celý procestoval. Alespoň v první části svého aktivního života. V té druhé nasměroval své aktivity od cestování poněkud jinam. Částečně ze své vůle a částečně z vůle totalitního režimu, který se sám snažil polidštit.

Po pádu komunistického režimu se k nám vrátila svoboda a demokracie a s nimi tržní hospodářství, jehož součástí je trh práce a také – nezaměstnanost. Po čtyřiceti letech, kdy v zemi platilo právo na práci a zároveň i povinnost pracovat, si lidé najednou museli zvyknout, že mohou skončit nezaměstnaní.

Od malička si ráda vymýšlela příběhy… a přeháněla. Po dvaceti letech bude příběh základem její rozhlasové práce v podobě řady dokumentů a oblíbených cyklů „Sedmilháři“. Málokterý z rozhlasových kolegů však věděl, že nejsilnějším příběhem je ten její vlastní. Přišla o rodiče, prarodiče, o manžela. Patří ke generaci, kterou naplno postihla válka, a o to hůř, že byla Židovka.

V březnu 1953 v SSSR umírá komunistický vůdce Stalin a po návratu z jeho pohřbu umírá v Praze také tuzemský místodržící Gottwald. Jeho prezidentským nástupcem se pak stává dosavadní premiér Zápotocký.

Pravda a láska konečně zvítězila nad lží a nenávistí. To není protentokrát citát Václava Havla, ale komentář, který zazněl po druhém kole prezidentských voleb v roce 2013. Pronesl ho Václav Klaus.

Vzpomínáte si ještě na to, proč se koncem ledna 1993 skoro nedaly sehnat drobné bankovky? Nebo že na prvního českého prezidenta kandidoval kromě Václava Havla také předseda republikánů Miroslav Sládek? Jak to bylo s utahováním opasků? A který tehdejší politik přičítal veškeré zvýšení marží obchodníků nad pěti procentní DPH ďáblu? Vše měl vyřešit trh.

Zatímco běžní Čechoslováci za normalizace trávili poslední den v roce bujarými oslavami a odpalováním po domácku vyrobené nebo pašované pyrotechniky, rozhlasové vysílání překypovalo zamyšleními nad úspěchy pracujících v uplynulém roce a výzvami k ještě usilovnějšímu budování v roce nadcházejícím. (Repríza z roku 2019.)

Přelom let 1969 a 1970 v normalizační československé realitě humoru příliš nepřál, a to ani ve vysílání Československého rozhlasu. V září 1969 skončil slavný mystifikační cyklus Nealkoholická vinárna U Pavouka – jeho autoři Zdeněk Svěrák a Jiří Šebánek opustili rozhlas. Tento pořad měl však svého méně známého – a daleko skromnějšího – následovníka.

Novoroční nebo vánoční projev hlavy státu se stal neodmyslitelnou součástí přelomu roku. Státníci jej pronášejí za větší či menší pozornosti občanů a vždy za bedlivého zájmu politiků a médií. Obvykle nejen hodnotí to, co odcházející rok přinesl, ale uvažují i o budoucnosti. Co zajímavého říkali čeští prezidenti v posledních třiceti letech?

Poslední týdny roku 1992. Redakce pořadu Radiofórum každý den ve dvou vysílacích blocích přinášela diskuse, rozhovory a telefonáty z míst, kde se rozhodovalo o tom, jak bude vypadat rozchod dvou národů dosud sdílejících jeden stát, ale i o tom, jak budou vypadat oba nové státy nástupnické.

Desátého prosince 1937 se v Praze narodil Karel Schwarzenberg. Potomek šlechtického rodu, který sloužil republice. Bývalý předseda Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva, vedoucí prezidentské kanceláře, senátor, poslanec, předseda TOP 09 a také ministr zahraničí. Od 11 let žil v Rakousku, tedy od roku 1948, kdy komunisté jeho rodině znárodnili majetek. Do vlasti se vrátil po listopadu 1989.

Ekonom Eugen Lőbl působil po druhé světové válce jako náměstek ministra zahraničního obchodu. V roce 1949 byl zatčen a v politickém procesu skupiny Rudolfa Slánského v roce 1952 odsouzen za „velezradu, vyzvědačství a sabotáž“. Na doživotí.

Psát o zpěvačce, signatářce Charty 77 a milovnici zvířat, je těžké, neboť v roce jejího kulatého jubilea se novináři, publicisté a komentátoři snaží ulovit nějakou novou informaci či myšlenku, ale hlavně ulovit Martu.

Letos si připomínáme 70 let od založení Československé akademie věd a 30 let od jejího zániku. Československá akademie věd, nejvyšší vědecká organizace v tehdejším Československu, svou činnost zahájila slavnostním zasedáním 17. listopadu 1952. Pod novou akademii přešly všechny vědecké mimouniverzitní organizace. V první řadě tradiční Královská česká společnost nauk a Česká akademie věd, mladší Masarykova akademie práce, Československá národní rada badatelská a další.

7. listopadu 1992, symbolicky v den výročí bolševické revoluce, zemřel Alexander Dubček, ikona pražského jara a po listopadu 1989 předseda federálního československého parlamentu. Jak vypadal Dubčekův návrat na výsluní politiky?

Na konci roku 1992, konkrétně 3. listopadu, se sešel kolektiv mluvčích Charty 77 a ukončil činnost této naší nejstarší občanské iniciativy z dob normalizace. Na konci roku 1992 – v období obtížného dělení Československa – se tato událost nestala v médiích nijak významnou zprávou.

Osobnost prvního československého prezidenta přibližujeme prostřednictvím dochovaných rozhlasových nahrávek z období první republiky. Tomáš Garrigue Masaryk (7. března 1850 až 14. září 1937) patří nesporně k nejvýznamnějším postavám našich novodobých dějin. Nahrávek s jeho hlasem existuje ale velmi málo.

Už podruhé se vracíme k archivu středoevropského zpravodaje Hlasu Ameriky z konce 80. let minulého století Jolyona Naegeleho. Na konci komunistické éry v Československu natáčel reportáže a rozhovory, které by se nikdy v oficiálním československém vysílání objevit nemohly.

Druhá polovina válečného roku 1942 se nesla ve znamení řady významných událostí. Německo zahájilo letní ofenzívu v Sovětském svazu a západní mocnosti odvolaly Mnichovskou dohodu. V archivu Českého rozhlasu jsou dodnes z tohoto období i zajímavé nahrávky z továrny Orion, o životě v obsazené Praze, rozhovor s československými dětmi v Anglii nebo postřehy Voskovce a Wericha ze zámoří.

Konec roku 1952 proběhl v Československu zcela ve znamení procesu s Rudolfem Slánským a společníky. Svou činnost pak zahájila Československá akademie věd vytvořená podle sovětského vzoru.

Bezbarvá kapalina s alkoholovým zápachem, je těkavá, hořlavá a silně jedovatá. To je metanol, dříve označovaný jako dřevný líh. Problém je, že se nedá rozpoznat od etanolu, který je běžnou, a někdy i hlavní, součástí alkoholických nápojů. Nemají barvu a stejnou mají chuť i zápach. Metanol se používá jako rozpouštědlo, jako přísada do nemrznoucích směsí nebo pohonných hmot. A čas od času někoho napadne s ním pančovat alkohol určený ke konzumaci. Tak jako v roce 2012.

Jeho reportáže jsou poutavé, plné vnitřního napětí. Pauzy v řeči nejsou náhodné, i ticho násobí účinek. Stejně tak volba slov, občas dvojsmyslného významu. Rovným až monotónním projevem zprostředkovává obraz plný emotivních detailů. Josef Cincibus patřil k nejlepším českým rozhlasovým reportérům vůbec, jen stál u mikrofonu v tragické době našich dějin.

Takto prý žertovali o Otakaru Motejlovi jeho přátelé. Byl nepřehlédnutelný. Nejen kvůli všudypřítomným cigaretám a přenosnému popelníčku, který mu darovali, ale hlavně svou povahou, noblesou, smyslem pro humor a neúnavností, s níž odmítal plout s dobovými proudy. Ať už jako advokát, ministr spravedlnosti nebo první český ombudsman.

Krym, Donbas, Charkov, Kyjev… V posledních měsících o nich rozhlas vysílá téměř denně. V dalším vydání pořadu Archiv Plus jsme se podívali, co o ukrajinském území na rozhlasových vlnách znělo v minulosti. Nejstarší dochované záznamy v našem archivu, které se vážou k dnešnímu ukrajinskému území, jsou ze 30. let.

Jedním z hlavních představitelů režimu takzvané „normalizace“ v 70. letech byl slovenský politik Vasil Biľak. Vyučený krejčí se proslavil coby zcela promoskevsky orientovaný představitel dogmatického komunismu a byl jedním nejméně populárních politiků 70. a 80. let minulého století. Prostřednictvím archivních nahrávek ho připomene slovenský publicista Ján Bábik.

Když se řekne Gorbačov, naskočí pamětníkům slova glasnosť a perestrojka. Tahle „perestrojková“ éra Michaila Gorbačova trvala od jara 1986 do března 1990. Letům 1980 až 1985 říkají ruští historikové „pětiletka pyšných pohřbů“.

Zajímavé a málo známé příspěvky Jiřího Dienstbiera st. pro Československý rozhlas si můžete poslechnout v dalším pořadu z cyklu Archiv Plus.

Disident, novinář, spisovatel a několikanásobný vězeň komunistického režimu – to byl Jiří Lederer, jedna z klíčových osobností české žurnalistiky roku 1968. Byl ale také kronikářem normalizace a později v exilu i nepřehlédnutelnou osobností exilové publicistiky.

Letní měsíce roku 1952 patří v období komunistické vlády k nejhorším. Přesto se v některých zahraničních médiích hovořilo a psalo o Československu díky sportovním úspěchům kapitána Emila Zátopka poměrně vstřícně.

Dne 25. února 1991 proběhla budapešťská schůzka, na které ministři zahraničních věcí a obrany členských států někdejší Varšavské smlouvy podepsali protokol o zrušení její vojenské organizace.

Za celých 14 let se týden co týden odvysílalo 730 dílů. Takoví byli Vondrovi. Od vysílání prvního dílu „nekonečného“ seriálu uplyne letos 44 let.

Psychiatr Miroslav Plzák (1925–2010) proslul jako vyhledávaný řešitel problémů párového soužití. Několika generacím svými s humorem podanými metodami ukázal, jak zvládat „manželské judo“. Od úmrtí klasika manželské terapie uplyne v listopadu dvanáct let.

Musím začít osobně – Jolyon Naegele byl pro mě jedním ze symbolických hlasů roku 1989. Na velkém dřevěném rádiu snad ještě z poválečných dob jsem po valnou část toho památného roku poslouchal jako šestnáctileté ucho skoro každý večer vysílání Hlasu Ameriky. A mezi nepřeslechnutelné hlasy stanice patřil také muž, který v tu dobu na vlnách VOA pravidelně uváděl své rozhovory z Československa.

Nacisté ji srovnali se zemí, aby navždy zmizela z jejího povrchu. Současně s tím jejímu jménu zajistili věčný život. Využili ho k propagandě a k zastrašení. Později zničenou a znovu obnovenou vesnici k propagandě využil i komunistický režim. Na Lidicích demonstroval například v mnohém sporné úspěchy socialistické výstavby.

Francouzský romanopisec Marcel Proust sestavil – na základě starších anonymních verzí – v mládí dotazník. Ten byl nejprve určen pro vlastní potřebu, ale postupně se stal v jistém smyslu slavný a jeho prostřednictvím byly představovány známé osobnosti. Dále byl využíván prozaiky při vytváření literárních postav.

I v těžkém období druhé světové války měli obyvatelé Čech a Moravy přístup ke svobodným informacím. Sice omezený, mimořádně komplikovaný a nebezpečný, ale existoval. Byl to poslech zahraničního rozhlasu, vysílajícího v češtině. Jedno specifické rozhlasové vysílání připomene pořad Archiv Plus.

Akce nespokojených občanů 2011 – tak se jmenovalo sdružení, které se 11. května 2012 zaregistrovalo jako politické hnutí ANO 2011. Na rozdíl od jiných takových protestních hnutí, která zpravidla nepřežijí víc než jedno volební období, od té doby ovlivňuje dění v naší zemi.

Vlado Príkazský byl celou duší rozhlasák. Pracoval v rádiu jako redaktor, dramaturg a režisér s nucenou jednadvacetiletou přestávkou více než čtyřicet let. Do rozhlasu přišel koncem 50. let a připravoval vysílání Pionýrské jitřenky. Společně s dalším legendárním rozhlasákem Pavlem Tumlířem začali psát dramatizované hry pro děti.

Za minulého režimu jsme za datum ukončení 2. světové války v Evropě považovali 9. květen. Po vzoru Sovětského svazu a navzdory západnímu světu. Ten slaví mír už o den dřív. Jak se v naší zemi oslavy i oficiální rétorika proměňovaly, to nám zachytily nahrávky z rozhlasového archivu.

Před 75 lety, na jaře 1947 vyhlásil komunistický ministr zemědělství Julius Ďuriš v Hradci Králové takzvaný hradecký program. Komunisté se zemědělství a venkov vůbec chystali přizpůsobit jejich velkému vzoru – Sovětskému svazu. Hradecký program sliboval třeba revizi první pozemkové reformy, ústavní zabezpečení soukromého vlastnictví půdy až do 50 hektarů nebo podporu zemědělských družstev. Zaznělo i hlavní heslo: Půda těm, kdo na ní pracují!

Jaro 1952 bylo v Československu jedním z vůbec nejhorších období – politické procesy, vnitrostranická paranoia a opakované útoky – řečeno jiráskovsky – proti všem, kteří se jakýmkoliv způsobem znelíbili úzké partajní věrchušce.

Jaký mluvil k rozhlasovým posluchačům slovenský prezident Josef Tiso? Před 75 lety byl v Bratislavě popraven za činy, kterých se dopustil během války. Prostřednictvím málo známých archivních nahrávek ho připomene pořad Archiv Plus.

Stalinismus označuje nejkrvavější období komunistického režimu v Sovětském svazu, které je spojené s osobou vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina. Synonymem pro stalinismus bylo sousloví kult osobnosti. Například jeho narozeniny se, jak vůdce stárl, slavily stále opulentněji a masověji. Datum znělo 21. prosince 1879, po Stalinově smrti se ovšem zjistilo, že ve skutečnosti se narodil o rok a tři dny dříve.

První polovina válečného roku 1942 přinesla řadu významných událostí i zajímavých reportáží. Německá armáda bojovala na východní frontě, zejména o strategické suroviny, a v protektorátu zněly z rozhlasových přijímačů reportáže z pražského nábřeží, rozhovory s bývalými hráči Sparty či události k atentátu na Reinharda Heydricha.

Školský rozhlas – jak se v době první republiky nazývalo vysílání pro školy – zahájil svou činnost v roce 1931, přičemž navazoval na jednotlivé pořady a cykly, které ve vysílání zaznívaly už od konce 20. let. Z velkého množství odvysílaných pořadů se jich bohužel dochovalo jen nevelké množství, některé z nich navíc ve zvukově špatné kvalitě či pouze fragmentárním záznamu.

S touto skladbou nastupovali cvičenci Svazarmu v roce 1960 na plochu strahovského stadionu v Praze. Opakovalo se to každých pět let a při největších sportovních slavnostech Československa tvořili členové Svazarmu jednu z důležitých položek. Cvičení na Spartakiádě bylo ale jenom jednou z mnoha aktivit Svazarmu.

„Padli v boji za chléb a lidský život horníků, aby se nám žilo lépe a bylo splněno Gottwaldovo bojové heslo: Jednota, boj, vítězství,“ stojí na památníku tzv. Velké mostecké stávky v Mostě. Proběhla na přelomu března a dubna roku 1932 a zapojilo se do ní 25 tisíc horníků podkrušnohorského hnědouhelného revíru.

Před téměř 60 lety vysílala z vesmírné sovětské lodi Vostok 6 kosmonautka Valentina Těreškovová. Stala se tak první ženou, která se podívala ke hvězdám. Její na první pohled úspěšnou misi oslavoval nejen Sovětský svaz, ale i Československo. O tom, že její let nebyl bez problémů, se však dlouhou dobu mlčelo. Proč neměla Těreškovová letěl do vesmíru?

Před téměř 60 lety vysílala z vesmírné sovětské lodi Vostok 6 kosmonautka Valentina Těreškovová. Stala se tak první ženou, která se podívala ke hvězdám. Její na první pohled úspěšnou misi oslavoval nejen Sovětský svaz, ale i Československo. O tom, že její let nebyl bez problémů, se však dlouhou dobu mlčelo. Proč neměla Těreškovová letěl do vesmíru?

Před téměř 60 lety vysílala z vesmírné sovětské lodi Vostok 6 kosmonautka Valentina Těreškovová. Stala se tak první ženou, která se podívala ke hvězdám. Její na první pohled úspěšnou misi oslavoval nejen Sovětský svaz, ale i Československo. O tom, že její let nebyl bez problémů, se však dlouhou dobu mlčelo. Proč neměla Těreškovová letěl do vesmíru?

Marie Majerová, některými muži obdivovaná, komunisty dobrovolně zneužívaná. Kariéristka, nebo jen obyčejná žena z lidu? I když Majerová vystihla situaci žen a dívek ve společnosti a nabádala k výraznému zlepšení podmínek a přístupu ke vzdělávání, pravou feministkou nebyla. Žena z dělnických poměrů měla před sebou slibnou kariéru a muži k ní vzhlíželi.

Buzuluk – poduralské město, kde se na počátku roku 1942 začala formovat československá jednotka v Sovětském svazu. Příběh vzniku československé jednotky (a samozřejmě také jejího bojového nasazení, do Československa došla s velkými ztrátami) se postupně stal jedním z klíčových témat komunistické propagandy navázané na druhou světovou válku.

Buzuluk – poduralské město, kde se na počátku roku 1942 začala formovat československá jednotka v Sovětském svazu. Příběh vzniku československé jednotky (a samozřejmě také jejího bojového nasazení, do Československa došla s velkými ztrátami) se postupně stal jedním z klíčových témat komunistické propagandy navázané na druhou světovou válku.

V roce 1924 se v Chamonix konal mezinárodní Týden zimních sportů. O rok později bylo toto klání na návrh českého sportovce a sportovního činovníka Josefa Rösslera-Ořovského zpětně prohlášeno prvními zimními olympijskými hrami. Ve zvukovém archivu Českého rozhlasu se z této ale ani ze sedmi následujících zimních olympiád nic nedochovalo.

21. ledna 1997 přiletěl do Prahy tehdejší německý kancléř Helmut Kohl se svým ministrem zahraničí Klausem Kinkelem, aby tu slavnostně podepsali dokument slibující otevřít novou kapitolu česko-německých vztahů. Do značné míry se tak stalo, ale cesta k tomuto okamžiku nebyla jednoduchá. V Archivu Plus si tentokrát připomeneme některé okamžiky, které k podpisu vedly a co všechno se okolo deklarace odehrávalo.

Agresivní projevy komunistických politiků, stále nové politické procesy a agitace umělců, to vše je z prvních měsíců roku 1952 zachováno v rozhlasovém archivu. Předseda KSČ a prezident republiky Klement Gottwald strašil občany hned při svém novoročním projevu apokalyptickými vizemi budoucí světové války.

Známý umělec Josef Skupa si dokázal získat jak malé, tak i velké publikum. Pro českou kulturu a humor udělal nedocenitelnou službu. Vdechl život ikonické dvojici dřevěných loutek Spejbla a Hurvínka, které znají lidé po celém světě.

Jan Petránek působil jako zahraniční zpravodaj v Indii či v Moskvě. Informoval o bombách, kterými se nabubřele pyšnily vojenské přehlídky, a schovával se před bombami ve vietnamské válce. Napínavé i humorné okamžiky ze života rozhlasového reportéra a komentátora zachytil Petránek svým mikrofonem a uchovaly se nám v rozhlasovém archivu. Poslechněte si je.

Tak jako všemu i Silvestru a Novému roku v podání zpravodajských relací v dobách normalizace vévodilo budování. Pochopitelně socialismu. Posluchači Československého rozhlasu se každoročně dozvídali o hornících, kteří opět vykutali o nějakou tu tunu více než vloni a kteří se speciálně v poslední den roku mohli přetrhnout, aby zdolali rekord.

V době, kdy se značná část nákupů vánočních dárků odehrává doma, před monitorem počítače, jsou vzpomínky na fronty v obchodních domech a na shánění toho, čemu se říkalo „nedostatkové zboží“, výpravou do minulého století. A to doslova.

Zvukových záznamů hlasu spisovatele a disidenta Václava Havla před rokem 1989 je daleko méně než těch pozdějších. Některé jsou bohužel technicky velmi špatné, ale i mezi těmi zbývajícími je řada pozoruhodných a unikátních záznamů.

Politické i hospodářské události spojené s jednou z klíčových strategických surovin 20. století zajímaly i rozhlasové redaktory a publicisty. Co zajímavého se v archivu najde, když zadáte do systému hesla jako „ropovod“, „ropný šok“ nebo „fronty u pump“? Najdete dobové zpravodajství o ropné krizi počátku 70. let, reportáže o otevírání ropovodů a plynovodů a samozřejmě i svědectví o nervózním zákazníkovi, který v panice jede natankovat plnou nádrž.

Masarykův pohřeb, Češi odjíždějící na práci v Říši, dárek k Hitlerovým narozeninám, návrat Edvarda Beneše z exilu, nebo třeba rekord v opravě trakčního vedení. Společným jmenovatelem těchto událostí je hlavní nádraží v Praze, nejvýznamnější a největší osobní nádraží v českých zemích.

Ve věku 102 let zemřel cestovatel a spisovatel Miroslav Zikmund. Radiožurnálu to potvrdila jeho rodina. Zikmund, kterého v roce 2014 prezident Miloš Zeman vyznamenal Řádem Tomáše Garrigua Masaryka, byl známý díky cestám po světě, jež podnikl se svým spolužákem z vysoké školy Jiřím Hanzelkou. Společně jako první autem pokořili Núbijskou poušť, projeli přes stovku zemí a přivezli desítky tisíc metrů filmových materiálů.

Ve věku 102 let zemřel cestovatel a spisovatel Miroslav Zikmund. Radiožurnálu to potvrdila jeho rodina. Zikmund, kterého v roce 2014 prezident Miloš Zeman vyznamenal Řádem Tomáše Garrigua Masaryka, byl známý díky cestám po světě, jež podnikl se svým spolužákem z vysoké školy Jiřím Hanzelkou. Společně jako první autem pokořili Núbijskou poušť, projeli přes stovku zemí a přivezli desítky tisíc metrů filmových materiálů.

Tramping – to je svoboda, přátelé, čerstvý vzduch, romantika, dobrodružství a amatérsky interpretovaná hudba. Pro mnoho lidí je to úžasný společenský i kulturní proud. Po českých lesích a hájích se trampové toulají už víc než sto let, což se otisklo i do vysílání Československého rozhlasu.

Já tento národ zachráním, i kdyby mi měli všichni naplivat do tváře, prohlásil údajně Gustáv Husák 21. srpna 1968 při pohledu na bratislavské ulice plné sovětských a dalších „spřátelených“ tanků. Výsledky jeho politického působení v následujících dvaceti letech tomu citátu ne zcela odpovídají – národ nezachránil, a o tom druhém raději pomlčme.

Pamětníci událostí v listopadu 1989 se shodují, že nebýt brutálního potlačení studentské demonstrace 17. listopadu, nedaly by se věci do pohybu. Shodují se ale ještě v jednom: To podstatné se začalo dít až ve druhém týdnu.

Konec roku 1989: v Polsku nastupuje vláda solidaritního premiéra Mazowieckého, v Maďarsku se transformuje tamní komunistická strana a stříhají se dráty na Západ. V NDR padla berlínská zeď a dokonce i v Bulharsku lidé masově demonstrují a dosahují odstoupení dlouholetého komunistického vůdce Živkova.

Fráze jako černé Kladno, kladenská stávka, dělnické hnutí na Kladně či události roku 1920 na Kladně byly nedílnou součástí tuzemské komunistické propagandy.