„Psychika zdravého člověka se zvládne zastavit tak, aby snesl samotu,“ říká v Balancu psycholog a psychoterapeut Adam Suchý. Samota nebo spíše osamělost je jedním z velkých strašáků. Někdy máme pocit, že máme málo přátel, nikdo nám nerozumí. Nebo jsme naopak neustále ve společnosti druhých a čas o samotě trávit nechceme, ale ani neumíme. Dokážete být déle sami? A co temného i prospěšného z hlubin samoty může přijít?

„Západní společnost žije kultem práce a výkonu,” říká v Balancu psycholog a psychoterapeut Adam Suchý. Podotýká ale, že se náš postoj k zaměstnání mění. Zejména u mladších lidí. Ti jsou někdy kvůli svému pojetí práce, ve které hledají smysl i prostor pro osobní čas, označováni za líné a pohodlné. Od školy jsme hodnoceni a porovnáváni, v dospělosti to může vést k vyčerpání a zdravotním potížím. Jak to máte se vztahem k práci vy?

„Pocit vlastní hodnoty se mění v čase. Nebudím se s myšlenkou, ó dnes jsem hodnotná,” říká v magazínu Balanc psycholožka a psychoterapeutka Bára Šouláková. Každý si někdy připadá neschopný, k ničemu. Necháváme okolnosti, události a lidi sytit nebo snižovat pocit vlastní hodnoty. Srovnáváme se s ostatními a nevycházíme z toho dobře. Jak hledat vlastní hodnotu a být s ní stále v kontaktu?

„Ve chvíli, kdy nás napadne jít na párovou terapii, je to většinou dobrý signál,” říká v Balancu psycholožka a psychoterapeutka Eliška Remešová. I když jste ve vztahu spokojeni a umíte komunikovat, stejně se mohou objevit problémy, které jsou nad vaše schopnosti. Někteří lidé se chodí radit či využívají možnost terapie preventivně, třeba kvůli očekávané životní změně –⁠ svatbě, narození dítěte nebo před společným bydlením.

„Někteří lidé potřebují více ujišťovat, že jsou milovaní,” říká pro Balanc psycholožka a psychoterapeutka Eliška Remešová. První a asi nejsilnější citová vazba, kterou máme, je nejčastěji k mamince. Zkušenost s ní si bereme do všech dalších vztahů. Určí, jak moc si budeme jistí, jak moc se budeme bát, jaká bude naše potřeba intimity. Prožíváte spokojené vztahy nebo se vám opakují problémy?

„Agrese je aktivní vyjádření zlosti. Pasivní nevyjadřujeme, ale stejně probublá na povrch,” vysvětluje v Balancu psycholog a psychoterapeut Michal Petr. Představte si situaci, někdo vás hrubě předběhne při nástupu do tramvaje. Místo, abyste se ohradili, do spolucestujícího drknete. Ale jen tak, aby to vypadalo jako omyl. Naschvály jsou častým projevem pasivní agrese. Co vše agrese je a jak s ní nakládat?

„Dětství je formativní, utvoří naši osobnost. Ale k vlastní dětskosti bychom se měli vracet pořád,“ říká v Balancu psycholog, psychoterapeut a lektor Michal Petr. Naši osobnost můžeme dělit na různé části, jednou z nich je vnitřní dítě. Má své potřeby i přání, chce si hrát, objevovat, smát se a být spontánní. Udržet a kultivovat vnitřní dítě je dobré pro spokojený život. Co nám brání?

„Emoce jsou zpráva o tom, co se nám děje, a impuls pro akci,“ říká v Balancu psycholog, psychoterapeut a zakladatel kliniky Psyon Stanislav Milotinský. Emoce jsou jako pošťák, mají doručit zprávu. My ji máme zaznamenat a vyjádřit, dostaneme impuls k nějaké činnosti. Co když ale emoční poštu ignorujeme nebo o ní vůbec nevíme? Naučit se poznat emoce a regulovat je důležité pro duševní i fyzické zdraví.

„Ty máš ale dneska na hlavě vrabčí hnízdo,“ uvádí jako příklad spouštěče obranné reakce Stanislav Milotinský, psycholog, psychoterapeut a zakladatel kliniky Psyon, který byl hostem podcastu Balanc. Určitě si vzpomenete na situace, v nichž jste sami reagovali neadekvátně, podrážděně. Možná jste právě zažívali psychologickou obranu. Každý je máme a potřebujeme, ale často o nich nevíme. Co jsou obrany a jaké jsou lepší a horší?

„Líbí se nám nakukovat sousedovi přes plot, zjišťovat, jak žije,“ říká v Balancu psycholožka a psychoterapeutka Michaela Vlasáková Charyparová. Drby jsou informace, které se často šíří proti vůli toho, kterého se týkají. Pomocí nich se srovnáváme s ostatními, pomlouváme společné nepřátele, používáme je v práci k růstu, ale také se snažíme zaujmout nebo jsme zkrátka jen zvědaví. Čím vším může být drbání a kde je hranice, kdy škodí nám i okolí?

„Ženský kruh je bezpečný prostor, ženy mohou autenticky sdílet své pocity a prožitky,“ říká v Balancu psychoterapeutka, psycholožka a lektorka Kateřina Kramolišová. V našich životech máme málo prostoru pro úplnou autenticitu, neplatí to jen pro ženy. Pořád jsme v zajetí toho, jak bychom se měli chovat, co říkat, jakou mít náladu a podobně. Upřímné sdílení, třeba i těžkých, nepříjemných nebo prostě jen neobvyklých věcí, je vzácné.

„V jednom extrému autoritě podléháme, jindy jí pohrdáme,“ říká v Balancu terapeut Tomáš Zetek. Někteří lidé neradi poslouchají, kohokoliv –⁠ nadřízené, úředníky, policisty, partnery. Vzorec vztahu k autoritám a mocným můžeme sledovat od rodičů. Třeba jsme zažívali příliš těsnou výchovu, museli jsme poslouchat na slovo a teď si to vybíjíme na jiných lidech. Autorita ale může být přirozená i vynucená. Proč se zajímat o vlastní vztah k autoritě a jak se jí stát?

„Pro děti je rozvod rozpad celého světa. Uvádí je do nejistoty,“ říká v Balancu profesor lékařské psychologie, psycholog a psychoterapeut Radek Ptáček. Děti z rozvedených rodin mají více vztahů a ty i častěji končí. Někteří úplně na manželství zanevřou. Důležité je, v kolika letech se rozvod udál, jak probíhal a jaký vztah měli rodiče k sobě i dětem po něm. Z rozvodu nemusí být celoživotní trauma, ale jen obyčejná vzpomínka.

„I vtipy v nás zvyšují citlivost. Lidé chtějí být přijímaní v celku takoví, jací jsou,“ říká v Balancu psychoterapeut a krizový intervent Peter Porubský. Sexuální identita a orientace se formuje od početí. Když se od narození ve vašem okolí mluví jen o heterosexualitě, může to v člověku vyvolat vnitřní konflikt. Přijímání sexuality může být pro mnoho lidí náročný a dlouhý proces. Jak jim jejich cestu usnadnit?

„Na krizi se dívám jako na důsledek setkání s překážkou, kterou neumíme přiměřeně řešit,“ řekl v pořadu Balanc psychoterapeut a krizový intervent Peter Porubský. Krizím se nelze ani vyhnout, ani se na ně dokonale připravit. Můžeme se ale učit je zvládat a posilovat odolnost. Není ostuda říci si o pomoc odborníkům, často ale pomůžou i přátelé nebo rodina. Překážkami mohou být izolace, stud, příliš vysoké nároky, které máme sami na sebe. Jak se naučit zvládat krize?

„Umění je cesta k poznání i sebepoznání a způsob komunikace,“ říká psycholog, psychoterapeut a divadelník Štěpán Smolík. Možná právě máte období, kdy posloucháte jednu písničku pořád dokola nebo si pouštíte scénu z filmu. Umění, aktivní i pasivní, je způsob, jak poznávat, co je uvnitř nás. Může léčit naši duši, pomáhat zpracovat emoce, vyřešit dilema i dávat návody, jak z problémů ven. Skrze umění se ale také lze odcizovat sám sobě, zaprodávat se a prohlubovat sebetrýznění.

„Dospívání je hodně náročná a křehká doba, zejména pro dívky je to snad nejcitlivější období,“ vysvětluje v Balancu psycholožka Tereza Konrádová, která se věnuje práci s dospívajícími dívkami. Během dospívání mladé ženy navazují první vztahy, otvírá se jim sexuální život a experimentují s psychoaktivními látkami. Protože jsou v tomto věku zranitelné, může se toho hodně pokazit. Jak úspěšně zvládnout cestu z dospívání do dospělosti?

„Je to obecný rys, často tito lidé chodí na terapii a vidím to i v osobním životě,“ říká v Balancu psycholog, psychoterapeut a lektor Petr Odstrčil. Určitě ve svém okolí takové lidi máte. Jsou často smutní, naštvaní, pořád si stěžují, nevidí na svém životě nebo celém světě nic dobrého. Zřídka si to uvědomují, není to jejich rozhodnutí, ale i to lze měnit. Jak vystoupit z role věčného stěžovače a oběti?

„Nově příchozí může být vítán s radostí, ale když je rodinný systém zatuchlý, mohou se objevit obtíže,“ říká v Balancu psychoterapeut, supervizor a lektor Petr Odstrčil. S novým partnerem nebo partnerkou nemáme v životě jen nového člověka, ale i celou jeho rodinu. Někdy je to příjemné prostředí a cítíme se vítaní. Jindy nás nová rodina zatahuje do svých problémů, manipuluje nebo otevřeně dává najevo, že se jí nelíbíme. Jak si uspořádat vztahy s rodinou partnera?

„Nervozita je normální reakce těla, jeden z projevů stresové reakce,“ říká pro Balanc psychoterapeutka a psycholožka Barbora Šouláková. Dodává, že nervozita a tréma patří k tělu stejně jako žízeň nebo hlad. I když má pozitivní funkci, aby nám dala energii a ukázala, co je důležité, může nám život i komplikovat. Jak se vypořádat s tím, když nás některé situace děsí tak, že se jim vyhýbáme, nezvládáme je bez léků, nebo dokonce spouští panické ataky?

„Pro vlastní atraktivitu je důležitý vztah k sobě, k tělu. Ale i pohoda a sebevědomí,“ říká pro Balanc psychoterapeutka a socioložka Markéta Šetinová, která se zaměřuje na seznamování a proměnu současných vztahů. Vnímání atraktivity se mění podle doby a místa, ve kterých žijeme. Lze to ale zkoumat a vytvořit průměr i ideál. Atraktivní ženy mohou svůj vzhled považovat za výhodu, je ale spojený i s nevlídnými a omezujícími stereotypy. Jak krása, zejména ženská, ovlivňuje život?

„Konsenzuální nebo etická monogamie je dohoda, že do vztahu pustíme na sexuální nebo romantické rovině další lidi,“ říká v Balancu psychoterapeutka a socioložka Markéta Šetinová, která se zaměřuje se na seznamování a proměnu současných vztahů. Podle výzkumů je v USA 20 % lidí, kteří praktikují nemonogamní vztahy, po vzájemné dohodě. Mohou mít sex, randit nebo dokonce navazovat další vztahy s jinými lidmi. Mohou takové vztahy dlouhodobě fungovat a co na ně říká okolí?

„Sourozenecké vztahy mohou být velmi silné, ale všemi směry. Konflikty i pomocí,“ říká dětská klinická psycholožka a psychoterapeutka Gražina Kokešová Kleinová. Vztahy se sourozenci jsou výjimečné, znáte se celý život a nevybíráte si je. Může do nich vstoupit řada nečekaných událostí, které vztahy mění. Smrt blízkého sourozence, konflikty, touha jít jiným směrem než ostatní, rozvody, změna pohlaví i nalezení ztracených sester a bratrů. Co výjimečného zažíváme se sourozenci?

„O radosti a užívání úspěchu nás připravuje to, že vidíme spoustu dalších povinností,“ říká v Balancu psycholog a psychoterapeut ze Střediska následné péče Point 14 Ondřej Ostrovský. Možná jste to také zažili. Dosáhli jste úspěchu, po kterém jste toužili. A necítíte to. Třeba vás radost zalije o dost méně, než jste čekali, nebo dokonce cítíte prázdnotu. Čím to je, že si neumíme nebo nedovolíme užít úspěchy malé i velké, radovat se a slavit?

„Přijde mi hrozně líto, že se někdy sourozenci ani pořádně neznají,“ říká v sérii o sourozeneckých vztazích Tvůj Balanc Nikola, sestra Kristýny. Odmala spolu vyrůstaly v harmonickém vztahu, rozumí si, jsou upřímné, mají se rády, dokáží si říci kritiku tak, aby nebolela. Jsou často v kontaktu a když se sejdou u rodičů, přespávají v jednom pokoji. Jak vznikl jejich pevný sourozenecký vztah, jak ho vnímají a co je odlišuje od ostatních?

„Formuje nás celý svět i naše nejbližší kultura. Ale největší vliv má rodina,“ říká psycholog a psychoterapeut ze Střediska následné péče Point 14 Ondřej Ostrovský. Peníze a majetek jsou pro mnoho lidí až příliš důležité, jiní vidí ctnost v životě v askezi a chudobě. Vztah k penězům můžeme během života přehodnocovat, dokonce bychom měli. Proč je dobré ptát se, kolik opravdu potřebujeme ke spokojenosti a zda příliš nespojujeme množství majetku s naší hodnotou a statusem?

„Nechtěl bych se v šedesáti ohlédnout a zjistit, že o sobě nic nevíme,“ říká v sérii Tvůj Balanc Štěpán, prostřední ze tří bratrů. Je zvláštní, jak můžeme vyrůstat v rodině a postupem času ztrácet kontakt, nechat vztahy ochabovat a nesdílet hluboce navzájem své životy. Štěpán by stál o prohloubení vztahů. Chválí si vztah s manželkou, který je upřímný. A manželé se nevyhýbají individuální terapii, protože se chtějí v životě rozvíjet.

„Vše, co zastírá přítomný okamžik, je nadbytečné, i myšlení,“ řekl v Balancu psycholog a psychoterapeut Jan Jakub Zlámaný. Pořád na něčím rozmýšlíme, co uděláme k večeři, co budeme dělat zítra. Ale myšlení je také plné obav, špatných vzpomínek, snahy vyvarovat se chyb. Mysl je nástroj, který lze kultivovat. Když se myšlení vymkne kontrole, ovládne nás. Bránit se můžeme meditací, dobrými vztahy, kontaktem s tělem.

„Měla jsem k Terezii až mateřské pocity, když mi zavolala, že mě chce za svědka, bylo to veliké překvapení,“ říká v sérii Tvůj Balanc o sourozeneckých vztazích Bára, nevlastní sestra Terezie. Mají společného tatínka, mezi sestrami je věkový rozdíl 15 let. Jejich vztah se proměňoval, napřed byl až trochu mateřský, dnes působí obě jako skvělé ségry. Bára Terezii pomohla, když ve třinácti letech utekla nešťastná z domova.

„Vždy když nejsme v přítomném okamžiku, tak sníme,“ říká v Balancu psycholog a psychoterapeut z Pražské vysoké školy psychosociálních studií Jan Jakub Zlámaný. Každý máme svoje sny a fantazie. Někdy k nim utíkáme z příliš omezeného a nepříjemného světa, jiní zase mají hlavu v oblacích a nedokážou být dostatečně nohama na zemi. Rovnováha mezi praktickým, racionálním životem a sněním je člověku prospěšná.

„Od dětství mi vrtalo hlavou, že se mnou není něco v pořádku. Lidé to asi vycítili,“ říká v sérii Tvůj Balanc o sourozeneckých vztazích Míša, která se ale narodila jako Martin. Teprve když jí bylo 21, setkala se se svou sestrou Janou a dalšími sourozenci, o kterých do té doby nevěděla. Poprvé se viděly, když bylo Janě 12 a sblížily se ve Skotsku. Míše se zesílila krize identity, i díky Janě si musela přiznat, že nechce žít život někoho, kým není.

„Na krizovém poradenském chatu bylo časté téma strach ze zkoušek,“ říká v Balancu sociální pracovník, krizový intervent a psychoterapeut ve výcviku Jan Vališ. Škola umí s psychikou pěkně zamávat, společně s rodiči někdy velmi tlačí na výkon a neuspět u zkoušky působí jako fatální hrozba. Přitom ne každá škola učí věci, které jsou pro studující užitečné. Chyba není příležitost se něco naučit lépe, ale problém. Jak proplout školním prostředím a zachovat si duševní pohodu?

„Je důležité být tu pro blízké, když se něco sesype,“ říká Lenka Hushi v sérii Tvůj Balanc o sourozeneckých vztazích. Vyrostla se dvěma bratry – dvojčaty. Nejdřív si s nimi hrála jako s panenkami, hádali se o místo v autě u okýnka. Dnes je spojují děti, které mají, i když jsou občas sourozenci rozlítaní pro celém světě. Bráchové při ní stáli během náročného rozvodu, když si musela připustit, že možná nebude mít velkou rodinu, jak si vždy přála.

„Jsou školy, které pomáhají. Ale celkově mají mezery v podpoře a rozvoji dětí a dospívajících,“ říká v Balancu sociální pracovník, krizový intervent a psychoterapeut ve výcviku Jan Vališ. Školní prostředí nemusí vůbec rozvoji a duševnímu zdraví prospívat. Vyučující někdy neumí pracovat s autoritou a posilováním sebevědomí studujících. Objevují se i urážky a ponižování. To se občas děje i v kolektivu, i když nemusí jít o zlý úmysl. Šrámy ze školy nás mohou brzdit celý život.

„Ségra mi chybí u milníků, třeba že nepoznala mého přítele a nebyla na promoci,“ říká v sérii Tvůj Balanc o sourozeneckých vztazích Lenka, nejmladší ze tří dětí. Její bratr po nehodě s rodinou nekomunikuje a s rodiči je velice těžké otevírat bolestivá témata. Lenku to mrzí a chtěla by komunikaci v rodině zlepšit. Kdyby jednou měla vlastní rodinu, přála by si lásku projevovat více a vědoměji.

„Když si třikrát umyji ruce, tak to neznamená, že mám OCD. Tito lidé někdy kvůli své poruše trpí,“ vysvětluje v Balancu na téma vztahů s lidmi s obsedantně kompulzivní poruchou psycholožka a psychoterapeutka Martina Kukolová. Porucha musí trvat delší dobu, projevuje se nutkavými myšlenkami, které nelze dostat z hlavy a obtěžují. Vzniklé napětí se uvolňuje kompulzí, mohou to být rituály, které se často opakují. Jak porozumět, pomoci a soužít s lidmi s OCD?

„Ve stáří jsou důležité hlavně dobré vztahy,“ říká v Balancu psycholožka a psychoterapeutka Martina Kukolová. Stáří může být obdobím radosti. Můžete si užívat volný čas, vnoučata, věnovat se koníčkům a předávat nabyté zkušenosti a znalosti mladším. Ale také můžete skončit jako zahořklí, agresivní dědkové a babky. Nikdo se s nimi nechce potkávat a jen čekají na smrt. Vzniká cesta do spokojeného či nespokojeného stáří už během života a jak se na ni připravit?

„Být každý jiný je výhodné pro přežití druhu, vzniklo to evolucí, každý je specializovaný,“ říká v Balancu psychoterapeut a lektor MUDr. Tomáš Morcinek. Asi jste na to narazili, nechápete, jak někoho může rozplakat film. Jak to, že někdo vnímá x odstínů červené, a vy vidíte jen dva? Někdo pořád analyzuje, jiný koná. Někdo prožívá a rychle mění emoce, jiný je flegmatický. Různé vnímání a prožívání má své funkce, poznat ho pomůže ve vztazích i v práci.

„Rozdělení na myšlení a tělo je trochu umělé, je to jeden celek,“ říká pro Balanc psychoterapeut a lektor MUDr. Tomáš Morcinek. Pro mnoho lidí je tělo jen nástroj k dosahování cílů nebo hledání příjemných zážitků, v horším případě jen hmota, kterou všude berou s sebou. Tělo s námi komunikuje, má své potřeby, přání a někdy mu nevědomě i vědomě škodíme. Jak navázat kontakt a vztah s tělem a k čemu je to dobré?

„Rozdělení na myšlení a tělo je trochu umělé, je to jeden celek,“ říká pro Balanc psychoterapeut a lektor MUDr. Tomáš Morcinek. Pro mnoho lidí je tělo jen nástroj k dosahování cílů nebo hledání příjemných zážitků, v horším případě jen hmota, kterou všude berou s sebou. Tělo s námi komunikuje, má své potřeby, přání a někdy mu nevědomě i vědomě škodíme. Jak navázat kontakt a vztah s tělem a k čemu je to dobré?

„V těle se střídají dva stavy, stresová reakce a relaxační odpověď. Obojí je nutné k přežití,“ řekla na relaxačním workshopu pořadu Balanc na MFDF v Jihlavě psychoterapeutka a psychiatrička Mira Babiaková. Každý zažíváme stres, tělo ale potřebuje po zátěži adekvátní reakci, relaxaci. Nejde o prostý odpočinek, ale o stav uvolnění, který nám prospívá. Stavy relaxace zklidňují, posilují odolnost, imunitu i spánek. Existuje mnoho relaxačních technik. Vyzkoušejte si je s námi!

„Tito lidé mají potíže se vztahy, emočním prožíváním. Častým jevem je sebepoškozování a sebevražedné tendence,“ říká pro Balanc psycholožka a psychoterapeutka Věra Zika. Svou osobnost si nevybíráme, někteří lidé mají tzv. hraniční poruchu. Cítí emoce mnohem silněji než průměrný člověk a je pro ně složité vnímat hranice své i cizí, často je překračují. Jsou to ale stejní lidé jako kdokoliv jiný, chtějí žít spokojené životy a navazovat dobré vztahy. Jak jim to můžeme ulehčit?

„Aby návyky dlouhodobě fungovaly, potřebují spouštěč, rutinu, ale také odměnu,“ říká v Balancu psycholog, psychoterapeut a lektor Tomáš Zuda. Od dětství slýcháme, co je pro nás prospěšné. Chodit včas spát, hýbat se, jíst zdravé jídlo. Kdo si vybuduje dobré návyky, může jimi pak být spokojeně provázen celý život, i v nesnázích. Jak je ale budovat, udržet a vybrat si ty správné pro sebe?

„Popření je obranný mechanismus proti strachu nebo úzkosti, hraje to velkou roli,“ říká pro Balanc psychoterapeut, psycholog a lektor Tomáš Zuda. Očkování vakcínami proti onemocnění covid-19 je ve společnosti velké téma a rozděluje nás. Veřejná debata je plná emocí, informačního šumu, dokonce konspiračních teorií. Příklon k jednomu nebo druhému táboru se stává součástí naší identity a chybí nám vzájemné naslouchání. Jakou roli hraje v našem pandemickém životě strach?

Rok 2021 je také ve znamení hvězdných válek miliardářů o dobytí pozic na poli kosmického turismu. Nabízí se otázka, jestli je to v současné situaci správně vynaložené úsilí. Jeden pasažér kosmického plavidla vypustí 50- až 100krát víc skleníkových plynů do ovzduší než cestující na palubě letadla. Vesmírný inženýr a popularizátor vědy Jan Lukačevič si myslí, že bychom od sebe měli oddělovat kosmický výzkum a turistické výlety do vesmíru.

Rok 2021 je také ve znamení hvězdných válek miliardářů o dobytí pozic na poli kosmického turismu. Nabízí se otázka, jestli je to v současné situaci správně vynaložené úsilí. Jeden pasažér kosmického plavidla vypustí 50- až 100krát víc skleníkových plynů do ovzduší než cestující na palubě letadla. Vesmírný inženýr a popularizátor vědy Jan Lukačevič si myslí, že bychom od sebe měli oddělovat kosmický výzkum a turistické výlety do vesmíru.

„Sex je bazální téma, skoro by se dalo cimrmanovsky říct, že zde těžko trefíte vedle,“ říká v Balancu psycholog a psychoterapeut Aleš Borecký o tématech, která jsou se sexualitou spojena. Sex vnímáme často v oblasti rozkoše, potěšení těla. Může být ale také nástrojem moci, upevnění nebo narušení vztahu, je velmi emotivní, souvisí s identitou člověka i spiritualitou. Jak poznávat, chápat a rozvíjet sexuální život?

„Politické já tvoří jednu vrstvu člověka, je to pro nás důležité téma,“ říká v Balancu Aleš Borecký, psychoterapeut, psycholog a publicista. Téma politiky nás rozděluje, nejen ve společnosti, ale v rodinách, s přáteli, v partnerských vztazích. Proč tomu tak je?

„O rovnováhu ve vztahu je dobré usilovat, je spojena se spokojeností a svobodou, je to pro vztah zásadní,“ říká pro Balanc psycholožka a psychoterapeutka Věra Zika. Možná to zažíváte ve vlastním vztahu, máte pocit, že dáváte víc. Plánujete společný čas, uklízíte, těšíte se na druhého, který se ve vztahu veze. Ke spokojenosti v partnerství ale patří rovnováha i svoboda. O věcech, které nám nevyhovují, se můžeme naučit komunikovat a zažívat tak lepší vztahy a být spokojenější.

„Při vědomém doteku jsme tam pro druhého člověka, nemyslíme na nic jiného,“ říká v Balancu masážní terapeutka Bára Tenčlová. Dotýkat se druhých lidí je zdraví prospěšné, už po pár vteřinách se nám začne vyplavovat oxytocin, hormon, který je spojený s blízkostí, láskou a důvěrou. Abychom se ale mohli vědomě dotýkat a dotyky přijímat, musíme být v kontaktu se svým tělem. Na to mnohdy zapomínáme a tělo se stává jen sterilním nástrojem života, nebo hůř – přítěží.

„Manipulace je chování ze zištných důvodů, za účelem získat výhodu,“ vysvětluje v Balancu psychoterapeutka a koučka Zdenka Mlnaříková. V naší komunikaci je důležité nejen to, co je řečeno, ale i jaké sdělení vyvolává emoce. Když po nás lidé něco chtějí, mohou se dopustit manipulativního chování. Snaží se vyvolat strach, bezmoc, zmatek, ale také vděk, pocit přijetí a radost.

„Únava se nám zdá stejná, ale není to tak. Druhů je hodně, ale vždy tělo dává jasnou zprávu, že něco potřebuje,“ říká v Balancu psychoterapeutka a koučka Zdenka Mlnaříková. Může se zdát, že žijeme v době, kdy se únava stává normou. Mnoho z nás si myslí, že na odpočinek nemá čas, že si ho nezaslouží nebo nemohou dovolit.

„Partnerský vztah je nejdůležitější v našem životě, ale po partnerovi toho chceme strašně moc,“ říká v Balancu psycholožka, psychoterapeutka a psychiatryně Olga Kunertová. Očekáváme, že partneři naplní všechny naše potřeby, že s námi budou vše sdílet, budou nám fandit a mít stejné názory. Konflikty se pak nutně musí objevit. Důležitá je důvěra. I když se pohádáme, nechceme si ublížit a hledáme cestu ven. Jak a o čem se lidé hádají, je různé, není prospěšné se hádkám vyhýbat.

„Na rozdíl třeba od koní, které jsme zkrotili, je vztah se psy postaven na vzájemné výhodnosti,“ říká v Balancu trenérka psů, lektorka trenérů psů, facilitátorka holotropního dýchání a terapeutka končící výcvik Magdalena Šimečková. Vztah se psy máme my lidé unikátní. Pejsek se může stát členem rodiny, pomáhá s depresemi, umí číst naše emoce a dokonce prý i cítit empatii. Páry si jej pořizují jako přípravu na narození dítěte, neměl by se však stát módním doplňkem.

„Je v nás zakořeněn odpor k nepříjemným prožitkům, emocím, je důležitý soucit a schopnost přijímat všechny pocity,“ říká v Balancu psychoterapeut, psycholog a lektor Jan Benda. Všichni máme občas nebo i často nepříjemné pocity. Dokonce až takové síly, že s nimi nedokážeme vydržet. Jan Benda tvrdí, že je dobré k nim přistupovat se soucitem. Jak ale hledat soucit, zejména k sobě, a je možné, že ho někteří lidé neznají?

„Pocit hodnoty má kořeny v raných dětských zkušenostech, když se cítíme být přijatí a milovaní,“ říká v Balancu psycholog, psychoterapeut a lektor soft skills Jan Benda. Každý někdy zápasíme s kritikou –⁠ nejen tou od okolí, ale také s vnitřním dialogem, vnitřním kritikem, který k nám umí být zlý a krutý. Kde v člověku vzniká pocit vlastní hodnoty a co dělat, když jsme si ho z dětství neodnesli?

„Jedno jediné je jisté, …že zemřeme. Ale to pocit jistoty moc nepřináší,“ říká v Balancu psychoterapeutka Petra Bradová. Potřebu jistoty máme všichni. Naopak nejistota vyvolává obavy, strach a může způsobovat velmi nepříjemné stavy a úzkosti. Hledání jistoty je pro každého jiné. Existují pilíře, které nám v životě dávají její pocit, například vztah, rodina, přátelé, práce, zdraví. Když ale vsadíme příliš na jednu kartu, můžeme se dostat do potíží. Jak žít v nejistém světě?

„Nevěra je možná cokoliv, co naruší naši víru v sebe nebo ve vztah,“ říká v rozhovoru pro Balanc psychoterapeutka Petra Bradová. Hranici nevěry má každý jinde, pro někoho to je jen sexuální nevěra, někdo těžko překousne flirtování nebo i psaní intimních zpráv. Může být signálem, že je ve vztahu něco špatně, něco chybí. Mnoho párů tvrdí, že jim paradoxně pomohla jejich vztah zlepšit.

„Když se odlišujeme od normy, tak za to máme výrazné sankce,“ říká pro podcast Balanc psycholog a psychoterapeut Jiří Procházka. Téma genderu, sexuální orientace a identity je pro mnohé lidi kontroverzní. Zdánlivě totiž vyrostli ve světě, kde existovali muži a ženy a to jen heterosexuální.

„Najednou přijdou děti a nastávající rodiče si neřeknou, jak se o dítě budou starat,“ říká v Balancu psycholožka, psychoterapeutka a lektorka Vlaďka Bartáková. Modelů rodičovství je dnes více než dříve. Někteří lidé si chtějí užít svůj život a mít kariéry, až potom mít děti. Samozřejmě se stále rodí neplánované děti. Tak či onak, rodičům může prospět, když se pravidelně domlouvají, jak děti chtějí vychovávat. Kdo bude více pracovat, jak si rozdělí chod domácnosti a volný čas.

„V hypnoterapii pracujeme se změněným stavem vědomí, není to ani spánek, ani bdělý stav,“ říká pro Balanc psycholožka a psychoterapeutka Alexandra Schneider Hrouzková. Možná máte také představu o hypnóze z populární kultury, kdy na jevišti někoho zhypnotizují a on na povel kdáká nebo zapomene, co se ve stavu hypnózy dělo. Je to daleko od pravdy, hypnoterapie je vědecky poměrně prozkoumaná a účinná metoda.

„Někdy oba partneři nebo jen jeden netuší, co jim vlastně chybí,“ říká v Balancu psycholožka a psychoterapeutka Alexandra Schneider Hrouzková. Dlouhodobý partnerský vztah je úplně jiná hra než zamilovanost a krátké úlety. Společné bydlení, děti i omezení vlastních koníčků, přání a potřeb jsou výzvou pro vztah. Nejeden pár se ocitne v situaci, kdy si nepovídá o ničem niterném, důležitém. Řeší jen, co bude k večeři a co si pustí v televizi.

„Možná že historicky byl přístup jiný. Chlap si ženu ukořistil, bylo to vzrušující pro obě strany, ale tohle není pravidlo,“ říká v Balancu sexuoložka a psychoterapeutka Petra Vrzáčková. Aféra bývalého poslance za TOP 09 Dominika Feriho v Česku otevřela debatu o sexuálním násilí a nátlaku. Je to dobrá příležitost otevřít normy sexuálního chování a změnit je ve prospěch všech. Musíme se naučit nevychovávat sexuální predátory, říkat jasné ne a bránit slabší a ohrožené.

„Dali jsme se dohromady na večírku u kamarádů, trochu víc jsme se opili a dali si pusu,“ říká pro sérii Tvůj Balanc mladý úspěšný muž, který vystupuje pod pseudonymem Saša. S přítelkyní měli opakované konflikty, Saša se snažil být empatický a pomáhat problémy své přítelkyni řešit, ta ale chtěla něco úplně jiného. Impulzem ke konci vztahu byl podcast Balanc, jehož poselství si každý vyložil jinak.

„Děti, které spolu vyrůstají, mají zážitky, které jsou nesdělitelné, vztahy mohou být velmi hluboké,“ říká pro Balanc dětská klinická psycholožka a psychoterapeutka Gražina Kokešová Kleinová. Je zvláštní, že každé dítě v rodině je jiné, i když vyrůstá ve stejném prostředí a má stejné rodiče jako sourozenci. Dětské vztahy mohou být krásné, pečovatelské, ale také rivalské a žárlivé. Může to přetrvat i do dospělosti. Čím se můžeme se sourozenci v životě obohatit?

„Přitahovali mě muži, kteří pro mě byli výzvou, byli nedostupní, měla jsem pocit, že to je výhra,“ říká v sérii Tvůj Balanc Jana. Dostávala se do vztahů, které nefungovaly a končily podobně. Měla pocit, že se musí snažit a pak si zaslouží lásku, pozornost a péči. Zažila bolestivý rozchod a došlo jí, že opakuje své chování a že jí to nevyhovuje. Po poslechu podcastu ji zaujal terapeut a vyhledala jeho pomoc.

„Humor, smích, vtipy. Je to koření života, bez nich nelze být,“ říká v Balancu vysokoškolský profesor a psycholog Jiří Šípek. Umět si udělat legraci i z vážných věcí nám umožní vytvořit si odstup, nebrat se tak vážně a podívat se na problémy jinak. Smíchem ale můžeme zakrývat vlastní nejistotu, sarkasticky a ironicky útočit na druhé a vyhýbat se nepříjemným tématům. Určitě znáte někoho, kdo pořád žertuje a téměř se s ním nedá bavit vážně.

„Kousnula jsem si dvakrát do svačiny a bylo mi fyzicky špatně,“ říká pro sérii Tvůj Balanc Nikola, mladá dívka, která trpí mentální anorexií. Potýká se také s depresivně úzkostným syndromem, vysokou citlivostí, ztrátou milovaného dědečka-kamaráda a nepochopením ve škole. I když se s ní život nemazlil, cítí naději a umí hledat to pozitivní.

„Když se na někoho těším, nemohu se dočkat. Ale státnice už jsou za týden. Vnímání času je subjektivní,“ říká pro Balanc psycholog a psychoanalytik Jiří Jakubů. Jak různě vnímáme čas v našich životech? Někdo je pořád ve stresu a spěchá, jiného by nerozhodil pád meteoritu. Dělíme se také podle orientace na minulost, přítomnost a budoucnost. Někteří lidé pořád vzpomínají na lepší časy nebo si stěžují, jak bylo zle, jiní plánují, jak skvělé to v budoucnu bude, nebo se toho bojí.

„Prostředí kasina v Las Vegas mi učarovalo, rozhodl jsem se být krupiérem,“ říká v sérii Tvůj Balanc Honza, který se úspěšně popral se závislostí na pokeru a marihuaně, které se ho držely několik let. Dostal se do pasti, ze které nemohl vystoupit. Zlom přišel, když zkolaboval na ruletovém stole.

„Není špatné se v dospělosti vyrovnat s výchovou svých rodičů, ale určitě to není povinné,“ říká psychoanalytik a klinický psycholog Jiří Jakubů. Vztah s rodiči se nedá srovnat s žádným jiným, daruje nám výbavu do života, ale často i mnoho překážek. V dospělosti pak děti mohou rodičům leccos vyčítat nebo s nimi úplně přestat mluvit. Děti zrají a rostou, rodiče nemusí a s přibývajícím věkem mohou vynikat rozdíly, ale také docházet ke smíření. Co ovlivňuje vztahy dětí a rodičů?

„Měla jsem pocit, že můj život ovládají pouze vyšší síly, negativní věci jsem si dávala za vinu,“ říká přemýšlivá Kamila, která se narodila jako nevidomá. Kvůli tomu od dětství špatně spala, musela se navíc vypořádat s přílišnou orientací na new age spiritualitu a s terapeuty, kteří se nedokázali nezabývat jejím handicapem. Pomohl jí melatonin, meditace všímavosti a terapie.

„Psaním deníku se poznáváme, je to ale také čas pro sebe,“ říká pro Balanc psycholožka a psychoterapeutka Marta Helingerová. Někteří lidé si píší deníky, věnují se tvůrčímu psaní. Možná tím dělají pro svou duševní pohodu a léčbu zranění mnohé, psaní má podobné účinky jako meditace. Existuje několik propracovaných metod, kterými nám psané slovo může pomoci. Jak psaní a deníky pronikají do nitra člověka?

„Když přístroj udělal chybu, tak jsem v nemocnici v úplném deliriu prosil, aby mě uspali,“ říká pro sérii Tvůj Balanc Jan Škrlant. Honza trpí od jedenácti let problémy se srdcem. Voperovali mu defibrilátor, který elektrickými impulsy srdce hlídal. Dostával elektrické šoky z vnitřku vlastního těla, ne vždy přístroj fungoval dobře. Nakonec musel na transplantaci dříve, než lékaři předpokládali. Dnes má dceru a myslí si, že vše se dá překonat.

„Trauma ohrožuje naši tělesnou i duševní integritu, selžou obvyklé adaptační mechanismy,“ říká v Balancu psycholožka a psychoterapeutka Julie Lipská. Každý člověk zažil větší či menší trauma. Dvě třetiny lidí se zotaví, v jiných případech je třeba vyhledat odbornou pomoc. Zpracovat trauma si můžeme pomoci i sami – vhodnou úpravou životního stylu, podporou okolí a laskavostí k sobě. Jak žít s hluboce traumatickým zážitkem?

„Svět bude pořád stejný, ale díky józe se změní naše vnímání,“ říká v magazínu Balanc psychoterapeutka a psycholožka Julie Lipská, která pomocí jógy pomáhá i svým klientům. V praxi jógy, ale i v jiných cvičeních se můžeme setkat s dávno zapomenutými vzpomínkami, v těle se také ukládají emoce. Díky technikám jógy prý můžeme znovuobjevit radost se života, snížit stres, úzkost, a dokonce mírné deprese.

„Na Západě se jóga smrskla do práce s tělem, ale nemyslím, že to je špatně,“ říká v Balancu Petr Smil, lektor jógy. Už delší dobu zažíváme boom jógy, různých nových směrů, které někdy hraničí s absurditou. Podle některých je u nás praxe jógy vytržená ze svých kořenů, naroubovaná na zvrácenou ideologii krásných těl a fetiše soutěživého sebezlepšování. Jakými různými způsoby můžeme k józe přistupovat? Pracovat lze totiž nejen s tělem, ale i myslí, emocemi, vědomím i dechem.
Petr Bouška

„Situace je zátěžová pro všechny, pokud se někdy mají projevit sklony k depresi a úzkosti, tak teď je ta doba,“ říká v Balancu psychoterapeutka a psychiatrička Dana Holubová. Už od začátku pandemie můžeme číst, jak se o sebe a blízké starat z pohledu duševního zdraví. Situace ale trvá, zvětšuje se tlak a pro mnohé není možné udržet se v pohodě. O antidepresivech koluje mnoho nepravdivých informací a s tím spojeného strachu. Už je čas na léky?
Petr Bouška

„Pokud k někomu či něčemu cítím silný despekt a reaguji agresivně, tak je to vždy známka pocitu nejistoty, slabosti a vlastní nehodnoty,“ říká v Balancu psychiatrička a psychoterapeutka Dana Holubová. Obhroublé chování, ponižování a despekt chovají někteří muži k ženám obecně. Je to způsobeno jejich vnitřními zraněními. Nejistotou, co to znamená být mužem v 21. století, i společenskými normami, které se mění pomalu. Proč někteří muži nenávidí ženy?
Petr Bouška

„Konflikty jsou příležitost. Není primárně dobré se jim vyhýbat, jsou přirozenou součástí života,“ říká v Balancu terapeutka a mediátorka Zdeňka Voštová. Hádky se nám nevyhnou, ale někteří se je snaží obcházet. Možná si tím škodí, nezískají, co chtějí. Když už je toho na ně moc, vybouchnou. Přehnaně průbojní lidé si zase mohou častým vyvoláváním konfliktů a jejich špatným řešením ničit osobní i obchodní vztahy. Lze se správně pohádat a konflikty použít k posílení vztahů?
Petr Bouška

„Roli může hrát osobní patologie, nezralost nebo opakujeme, co jsme sami zažívali,“ říká v Balancu terapeut a supervizor David Odstrčil. Je to zvláštní, ale často máme velmi nepříjemné zážitky s partnery. S blízkými, které jsme si vybrali a se kterými se máme rádi. Ironické poznámky, kritika i hádky jsou na denním pořádku, někdy dokonce dojde na násilí. Proč jsou blízké vztahy náročné a proč lidé vytrpí velmi nehezké zacházení od svých milovaných?
Petr Bouška

„Jídlo nejíme jen kvůli vstřebávání živin, má i důležitou sociální funkci. Společné stolování znají všechny kultury na světě,“ říká v Balancu terapeutka a mediátorka Zdeňka Voštová. Možná to znáte od rodinného stolu. Rodiče se pozastavují nad tím, že si nedáte maso. Děti se šklebí, pronášejí poznámky o mrtvých a trpících zvířatech. Jak si vlastně rozhodnout, co chcete jíst, komunikovat to se svým okolím a nenést záchranu planety a utrpení zvířat na vlastních bedrech?

„Pokud od těla něco očekáváte, tak si ho musíte hýčkat,“ říká pro Balanc nutriční terapeutka a lektorka společnosti Stop obezitě Marie Dobrovodská. Radio Wave natočilo šestidílnou podcastovou sérii Sádlo o společenském tlaku na ženský vzhled. Jak to ale mají muži s vlivem okolí a přijímáním vlastního těla? Prý se častěji zaměřují na svaly, a ne na přebytečný tuk, když se odhodlají, tak v hubnutí spíše uspějí. Začínají ale později.

„Potřebujeme se vymáchat v bahně a znova vstát, změna v tomto případě má být nepříjemná,“ říká v Balancu terapeut a supervizor David Odstrčil. Přechodové rituály měly dříve důležitou roli. Pomáhaly nám se proměňovat a růst do nových rolí. Dávaly signál našemu vnitřnímu světu i navenek, že je něco jinak, že se měníme my i svět okolo. 

„Žít sám je výzva k celistvosti, každý máme slabé a silné stránky. Když jsem na vše sám, musím se s tím vyrovnat,“ říká pro Balanc facilitátor a terapeut Martin Nawrath. Pro každého je domov něčím jiným, někdo vzpomíná na dětství v paneláku, jiný touží po velkém domě se zahradou. Jsou lidé, kteří zdánlivě zázemí nepotřebují, cítí se spokojeně kdekoliv. Pocit klidu a bezpečí je důležitý, a když nemáme na domov dobré vzpomínky, můžeme si vytvářet klid jinak.

„Tělo bereme jako doplněk života, v terapii nás zajímá, protože naše společnost je hodně v hlavě,“ říká v Balancu facilitátor a terapeut Martin Nawrath. Pro mnoho lidí je tělo a komunikace s ním nový objev. Chodí na terapii, když něco bolí, vezmou si prášek. Cigarety, alkohol a káva ulevují od bolesti a nepříjemných pocitů. Jenže jednoho dne tělo řekne dost. Chce, abychom se zastavili a věnovali mu pozornost. Jaké informace a signály tělo vysílá a jak se k nim stavět?

„Prostředí, ve kterém se pohybujeme, se významně podílí na vzniku problému s drogami,“ říká pro Balanc adiktolog, psychoterapeut a odborný ředitel kliniky NEO Centrum Aleš Kuda. Když si v práci všichni kolem vás pomáhají alkoholem, nebo dokonce ilegálními látkami, může být těžké odolat. Kolektivy, které hromadně používají návykové látky k podpoře výkonu a dobré náladě, jsou v dlouhodobém horizontu rizikem pro své zaměstnavatele. Existuje zdravý vztah k psychoaktivním látkám?

„Stín je temná část naší osobnosti. Temné neznamená nutně špatné,“ říká o stínu v Balancu terapeut a lektor vztahové akademie Tomáš Zetek. Všichni na sobě nemáme něco rádi. Když jsme vzteklí, smutní nebo se vnímáme jako neschopní, nedostateční nebo zlí. Původ je v dětství. Hodné holky a kluci se přece nerozčilují, nejsou sobečtí. Dělají rodičům, tedy pro ně celému světu, radost. Když ale některé své stránky potlačíme, přijdeme o prospěšné věci.

„Velkou část myšlenek si neuvědomujeme, množství není tak důležité. Důležitá je kvalita a to, jak s nimi nakládáme,“ říká pro Balanc psychoterapeut, psycholog a lektor Tomáš Zuda. Nemyslet je těžké, zkuste si to jen na pár vteřin. Od myšlení často utíkáme k rozptýlení. Mysl ponechaná bez dozoru začne často nabízet nepříjemné obsahy. Cyklení může vést k úzkostem, vtíravé myšlenky mohou signalizovat duševní poruchu. Co si myslíme o myšlení a jak s ním nakládat?

„Co si myslíme o svatbě, záleží na tom, co známe z domova. Je to ovlivněno zejména rodiči,“ říká v Balancu psychoterapeut, psycholog a lektor Tomáš Zuda. Manželství je pro někoho jen právní akt, pro jiné symbolický a hluboký závazek. Důležité je také rozhodnutí, zda mít děti. Roli hraje strach ze závazků, zralost, finanční situace. Kdy a proč se tedy brát?

„Vděk je blahodárná emoce. Rozvíjet ho je důležité pro pohodu a pocit smyslu,“ říká v Balancu terapeutka a lektorka Petra Rauferová. Často jsme zaměření na to, co se nepovedlo, co se nám nedaří a co chybí. Když si ale uděláme audit toho, co máme a co se povedlo, můžeme být překvapeni. Svět bude pořád stejný, pěstováním vděku ho ale budeme vidět jinak. Za problémy, bolavá období a zkoušky se ale vděk lépe hledá až s odstupem.

„Životní scénáře získáváme v rodině, ovlivňuje je i místo narození,“ říká pro Balanc terapeutka a lektorka Petra Rauferová. Scénáře jsou v tomto případě plány a očekávání, která jsou v našem místě narození a rodině běžná. Často si to ani neuvědomujeme. Vnímáme ale, že máme být silní, hodní, v práci směřovat k dokonalosti. Je dobré se nad tím pozastavit a ptát se, jací chceme být my sami. Odlišit to od očekávání okolí a rodiny, která jsme si usadili do hlavy.

„Nedělejte, že se nic neděje, netabuizujte téma nemoci nebo smrti. Nemocní si pak mohou připadat osamoceni,“ říká v Balancu psycholožka a psychoterapeutka Michaela Charyparová. Vážná nemoc a ohrožení života mohou potkat každého, je to velká rána i pro okolí. Mnoho z nás nechce a neumí v takové situaci jednat, je výjimečná. Co dělat, abychom si vzájemně neubližovali a ulehčili situaci sobě i nemocným?

„Lidé s vysokou citlivostí se často zmítají v pochybnostech o sobě, může pro ně být obtížné mít se rád,“ popisuje v Balancu psycholožka a terapeutka Michaela Vlasáková Charyparová. Vysokou citlivost zatím věda dostatečně neprozkoumala, kritéria krátkých dotazníků nemusí být přesná.

„Bolest, psychická i fyzická, je zpráva o tom, že se něco děje. Když si vezmeme léky na bolest, ulevíme si na chvíli, ale nepoznáme příčiny,“ říká v Balancu Michal Kniha, terapeut, lektor a mediátor. Bolesti a nemoci se nelze úplně zbavit, i když je můžeme zmírnit. Poslouchat své tělo skrze to, co bolí, a choroby nám může pomoci. Když od nich chceme utéct, dáváme svému tělu zprávu, že mu nevěříme, že to nezvládne. Často se navíc zaměřujeme jen na symptomy, a ne na příčiny.

„Láska se označuje jako pozitivní a zlost jako negativní. Co je pozitivního na tom, když cítím lásku k ženě svého nejlepšího přítele?“ říká o emocích v Balancu terapeut a lektor Michal Kniha. Určitě znáte situace, ve kterých vás někdo nebo něco rozčílí, ale vy to nedáte najevo. Dusíte to v sobě. Emoce nikam nezmizí, projevují se v těle, mohou se ukládat a znovu vynořovat po čase. Jsou energie, pohon do života a bránit se jim vytváří trable.

„Často je pouť momentem životní revize, ohlédnout se za minulostí a hledat vizi do budoucna,“ říká v Balancu o duchovních poutích a putování Helena Kosková, lektorka, terapeutka, zahradnice. Jít pěšky, často stovky kilometrů, sám nebo ve společnosti a nechat na sebe působit přírodu, chůzi i vlastní nitro. To se nejčastěji děje na duchovních poutích. Co od nich lidé očekávají, proč vyráží a z čeho jsou nadšení i zklamaní?

„Často hypersenzitivní nezvládají 8 hodin denně pracovat, pak jít na skleničku a obstarat rodinu. Je toho na ně hodně,“ říká pro Balanc Alena Wehle, zážitková pedagožka, lektorka, bloggerka a vysoce citlivý člověk. Možná jste sami hypersenzitivní nebo někoho takového znáte. Okolí vám říká, že si vše moc berete, na večírku jste brzo vyčerpaní z množství podnětů, nezvládáte pracovní tempo a dobře vám dělá příroda, klid a harmonie.

„Lidé s psychickou nemocí či poruchou také chtějí vztah, ale v temném světě nám není dobře,“ říká psychoterapeutka a psycholožka Julie Lipská. Ve vztahu hledáme rovnováhu mezi potřebami svými a druhého. Pokud má jeden v páru nebo oba psychické onemocnění nebo zažívá těžké období, může to být složitější. Někdo uteče příliš brzy, protože se neumí s problémy druhého vyrovnat, jiní lidé zase pomáhají na svůj úkor. Jak se hledá hranice a jak se žije s lidmi s duševní nestabilitou?