„Na určité úrovni nemůže existovat žádná terapie bez spirituality,“ říká v Balancu psychoterapeut, básník, a šéfredaktor časopisu Tvar Adam Borzič. V psychoterapii se lidé často dotýkají témat, která je přesahují –⁠ smyslu života, vztahu ke smrti, k nekonečnu. Spirituální témata často do psychoterapie vstupují. Lze ale sladit individuální duchovní slovník, symboly a obrazy se světem terapie? A nemůže se jednat o spirituální únik před životem?

„Chůze v krajině pomáhá lépe a hlouběji rozumět vlastní duši,“ říká v Balancu psychoterapeut, básník, a šéfredaktor časopisu Tvar Adam Borzič. Jít se projít do přírody, vyrazit na výlet nebo se jen tak toulat nás spojuje s přírodou a vlastní duší. Zlepšuje imunitu, paměť, rozvíjí kreativitu i vztahy.

Metodu rodinných konstelací v Balancu představuje Martina Malinová, umělkyně, která zkoumá terapeutický potenciál umění a věnuje se sociální práci nebo psaní poezie. Rodinné konstelace jsou formou terapie, která pracuje se systémem vztahů v rodině, kde má mít každý své místo. Metoda se používá k napravení nefunkčních vztahů i jiných problémů.

„Líbí se mi nahlížet na tetování jako na něco tajemného, zobrazí se v něm celá škála duše,“ říká pro Balanc psycholog a psychoterapeut Aleš Borecký. Tetování občas rozděluje –⁠ pro někoho je to absolutně nepřijatelný zásah do těla, někdo má kůži jak plátno. Proč se lidé nechávají tetovat a co to může vypovídat o jejich duševním světě?

„Konec roku je potenciálně posvátný okamžik, ale stane se z toho karikatura,” říká v Balancu psycholog a psychoterapeut Aleš Borecký. Oslava příchodu nového roku nemusí být velkolepá party spojená s nadměrným pitím, nereálnými předsevzetími a předstírání toho, že vše špatné je za námi a čeká nás jen dobrá budoucnost. Jak naplnit odchod starého roku a vítat ten nový z pohledu duševního zdraví?

„Z Vánoc jsme udělali psychologický problém, my psychologové jsme do médií zváni možná častěji než duchovní,” říká Dalibor Špok. Vánoce jsou pro mnohé z nás nejdůležitější svátky, i když nejsme věřící. Každý může něco slavit, setkat se s duchovnem a nadějí. Někdy si ale takové setkání komplikujeme. Máme představu o tom, jak musí být uklizeno, uvařeno, že musí být hodně dárků. Nebo také, že musíme navštívit příbuzné, se kterými si nerozumíme. Jak vytvářet o Vánocích to dobré?

„Šamanské techniky a psychoterapie se nevylučují, mohou se navzájem podporovat,” řekl v Balancu terapeut, facilitátor a průvodce šamanskými technikami Ondřej Bahník. Stále více lidí vyhledá ve svém uzdravování, rozvoji a spiritualitě šamanské techniky. Vypravují se na rituály, pracují s dechem, bylinami, písněmi, tancem nebo stavem transu. Jak fungují v našem západním světě a mohou se doplňovat s psychoterapií?

„Když mládě slona přivážete ke kůlu, zvykne si na něj. Když by kůl jako dospělý mohl vytrhnout, ani ho to nenapadne,” říká lektor a psychoterapeut, doktor Tomáš Morcinek. Pro každé dítě je důležité zažít pocit lásky, bezpečí a přijetí ze světa, do kterého se narodilo. Pokud se toho nedostává nebo dostává málo, má to vliv na celý život. Někde uvnitř nás je hluboko zapsán pocit, že něco není v pořádku. S námi nebo se světem. Metoda přepisu limbického otisku se to snaží opravit.

„Kromě povídání je možnost zapojit i tělo,” říká v Balancu psycholog, psychoterapeut, doktor Tomáš Morcinek. Psychoterapie není jen léčba slovem. Naše emoce a prožívání jsou s tělem spojeny. Někdy je třeba kontaktovat, přijmout nebo i vyjádřit dávno uložené emoce. Jindy dokončit pohyby, které v těle zamrzly. Možná jste také narazili na hranice mluvení v psychoterapii nebo vám je práce s tělem blízká. Některé věci zkrátka nelze pochopit nebo o nich jen mluvit.

„Naše základní a nejvýraznější vlastnosti se formují podle toho, co vnímáme ve světě jako nebezpečné,” říká v Balancu psycholog a psychoterapeut Tomáš Zuda. Strach je jedna ze základních emocí, máme ji společnou se zvířaty. Může stát ale také životním postojem. Bojím se změnit práci, bojím se rozejít, bojím se lidí, bojím se zkoušet nové věci. Jak si ze strachu udělat kamaráda a proč ho nepotlačovat?

„Řízení auta může zesilovat některé rysy naší osobnosti, u každého se to liší,” říká v Balancu psychoterapeut a psycholog Tomáš Zuda. Jestli jezdíte autem, určitě jste zažili nepříjemné situace, například troubení, vybržďování a hněv. Každý, kdo jede rychleji, je šílenec, kdo jede pomaleji, neumí řídit. Řízení některým lidem mění chování. Co auta říkají o naší osobnosti?

„PlayFight je hravý zápas, laboratoř lidského chování,“ říká v Balancu Tomáš Wortner, tanečník, performer, lektor a facilitátor. Ve skupině deseti lidí dva uprostřed v kruhu zápasí. Někdy hravě, jindy soutěživě a dravě. Vyvolává to v nich spoustu emocí a témat z jejich života. Kolik mám síly, co už je moc? Dovolím si prohrát, nebo naopak zvítězit? A co když je muži příjemné být hravý v zápasu s jiným mužem?

„Není nutné nálepkovat, co je ve mně mužské nebo ženské, abych s tím mohla pracovat,” říká v Balancu lektorka, indoložka a spisovatelka Barbora Hu. V Česku chodí na lekce jógy více ženy, tradičně to ale byl prostor pro seberozvoj mužů. Jóga pomáhá integrovat a pochopit to, co vnímáme jako mužské nebo ženské. Specificky může asistovat při přípravě na porod, v mateřství i mírnit menstruační bolesti. Jak se můžeme dívat na ženský a mužský princip v józe?

„Jóga není adekvátní náhradou psychoterapie, ale může psychoterapeutický proces podporovat,” říká v Balancu Barbora Hu, lektorka jógy a indoložka, která je ve výcviku Grof Transpersonal Training. Praxe jógy mívá dobré účinky na duševní zdraví. Stejně jako psychoterapie se dotýká například emocí, práce s tělem, pocitovou inteligencí a přináší i duchovní témata. Jak ale kombinovat jógovou praxi a psychoterapii a může být jóga únikem?

„Dobrá komunikace zachovává úctu a respekt k druhému člověku,” říká Šárka Tomová, odborná asistentka z Ústavu ošetřovatelství 2. LF UK a FN Motol. Před lékařem se lidé mohou stydět, je to intimní situace. Úspěšnému léčení se může do cesty postavit komunikace. Ošetřující personál má často málo času, občas se dopouští bagatelizace, stigmatizace i urážek. Pacienti zase někdy trvají na zbytečných vyšetřeních, o kterých se dočetli na internetu. Jak dobře komunikovat u doktora?

„Do terapie přivádí člověka změna nebo když je jeho stav neudržitelný,” říká pro Balanc psycholog a psychoterapeut Daniel Wagner. O duševním zdraví se hovoří stále víc, zejména mezi mladšími lidmi. Proto častěji chodí do terapie a otevřeně o tom mluví. Stále je ale mnoho překážek, které před začátkem terapie stojí. Jsou to předsudky, strach i finanční překážky –⁠ psychoterapie často není levná.

„Záleží, co si představíme pod odolností. Vydržet více útlaku, neštěstí, nesvobody?“ ptá se v Balancu psycholog a psychoterapeut Daniel Wagner. Možná jste také zaznamenali články a diskuze na sociálních sítích o generačních střetech. Mladí si prý stěžují, řeší hlouposti, neumí šetřit, nechtějí pracovat a jen si užívají. Od nich zase slyšíme, že starší generace vydrancovala planetu, není tolerantní, nechce se měnit a jen si stýská po starých dobrých časech, které nikdy nebyly.

„Být dítě alkoholika ovlivní člověka úplně ve všem,“ řekla v Balancu psycholožka, koučka a krizová interventka Pavlína Doležalová. Když rodiče pijí, děti musí rychleji dospět. Musí se postarat o sebe, často o sourozence i samotné rodiče. Do života si obvykle odnášejí stud, tíhu tajemství, nízké sebevědomí i komplikované vztahy. Jak se vyrovnat s démonem alkoholu v rodině a žít vlastní spokojenější život?

„Ideální je se na konci vztahu dohodnout,” říká v Balancu psycholožka a psychoterapeutka Věra Zika. Vztah nemusí vyjít a není to ničí chyba. Tak proč to někdy bereme jako prohru či selhání? Obviňujeme sebe nebo partnery, hádáme se, vyčítáme, nezvládáme. Když spolu partneři zůstanou jen kvůli dětem, dávají jim zprávu, že být ve vztahu nespokojený je normální. Co je to dobrý rozchod a jak se o něj snažit?

„Srovnávat partnery je trochu cesta do pekel,“ říká pro Balanc psycholožka a psychoterapeutka Věra Zika. Každý partnerský vztah nás ovlivní. Když máme štěstí a jsme ze spokojené rodiny, máme vztahy kde okoukat a je větší pravděpodobnost, že budeme spokojení. Někdy se ale neubráníme srovnávání. Po zkušenostech se chceme něčemu vyhnout a něčeho víc. Jak přemýšlet o vztahové historii, včetně té sexuální?

„Zbavení se závislosti není jen záležitost vůle, ale motivace,” upozorňuje v Balancu adiktolog, kouč a trenér Adam Kulhánek. Čím dříve začnete s kouřením, tím těžší pravděpodobně bude přestat a tím větší budou i dopady na zdraví. Závislost na tabáku ale nevytváří jen nikotin. Kouření má mnoho rozměrů a důvodů. Také se u vás v práci domlouvají nejdůležitější věci za kouřovou oponou pauzy na cigaretu?

„Dalo by se říci, že dech je zrcadlem duševního stavu,“ říká pro Balanc psycholog, psychoterapeut a facilitáror Otakar Chaloupka. Podle dechu můžeme poznat, jak na tom jsme. Ve stresu dýcháme krátce a mělce. Extrémními projevy jsou panické ataky a hyperventilace, které úzce s dechem souvisí. Dýchání můžeme používat jako prevenci i nástroj pomoci v krizi.

„Když člověk přemýšlí nad sebevraždou, nevidí možná řešení,” říká pro Balanc psycholožka, psychoterapeutka a krizová interventka Anna Jelínková. Pro někoho je sebevražda nepředstavitelná, zakázaná a tabuizovaná. Ale sebevražedné myšlenky a tendence se mohou objevit i u zdravého člověka. Často se říká, že lidé nechtějí umřít, ale zbavit se bolesti, kterou prožívají. Jak pomoci někomu, kdo uvažuje, že si sáhne na život?

„Většina lidí má pocit, že jsou v něčem lepší. Když si to myslí ve všech oblastech života, tak to dobré není,” říká pro Balanc psycholožka, psychoterapeutka, koučka a autorka knih Radka Loja. Mnoho z nás se stále porovnává s ostatními. Srovnáváme vzhled, úspěch, výplatu, ale také charakter, nálady i vztahy. V čem jste výjimeční vy? A obracíte to proti ostatním, nebo posilujete vlastní zdravé sebevědomí?

„Lidé se nechovají podle našich představ, tak to bylo, je a bude,” říká pro Balanc psycholožka, psychoterapeutka, koučka a autorka knih Radka Loja. Setkání s cizími nám může pěkně znepříjemnit den. Puberťáci poslouchají nahlas hudbu v autobuse, prodavačka je protivná, bezdomovec na vás dotírá. Ve veřejném prostoru vnikají konflikty. Proč tomu tak je, jak je řešit, předcházet jim a nebrat si je osobně?

„Terapie dělám od roku 1996 a aktivní imaginace je důvod, proč jsem nevyhořel,” řekl na workshopu pořadu Balanc Jan Jakub Zlámaný, psycholog, psychoterapeut z Pražské vysoké školy psychosociálních studií. Nevědomí k nám promlouvá mimo jiné prostřednictvím snů a obrazů. Mluví jiným jazykem, než je naše běžné racionální myšlení. Ponořit se do světa imaginace může být léčivé, úspěšně se používá v terapii. Co skrývá váš vnitřní svět?

„Když věříme, že můžeme svůj život ovlivňovat, dává nám to naději,“ říká v pořadu Balanc psychoterapeutka a publicistka Lucie Brandtlová. Některé věci máme ve své moci a jiné neovlivníme. Mezi tím je ale spousta prostoru pro to, být aktivní nebo pasivní. Pro mnohé lidi je těžké uvěřit, že by mohli mít život ve svých rukách a plnit si přání, jiní podlehli kultu individualismu. Umíte být zdravě mezi těmito extrémy?

„Když pěstujeme dobrý vztah k tělu, je pravděpodobnější, že budeme žít spokojenější a naplněnější život,” říká psychoterapeutka a publicistka Lucie Brandtlová. Možná také bojujete s některými částmi svého těla. Nelíbí se vám zadek, ruce nebo snad to, co tělo vylučuje? Vztah k tělu a jeho fungování můžeme zlepšovat, kultivovat – i přesto, že stojíme proti velkým kulturním očekáváním, tlakům reklamy i sociálních sítí. Jak si vzít své tělo zpět a mít ho rád?

„Psychika zdravého člověka se zvládne zastavit tak, aby snesl samotu,“ říká v Balancu psycholog a psychoterapeut Adam Suchý. Samota nebo spíše osamělost je jedním z velkých strašáků. Někdy máme pocit, že máme málo přátel, nikdo nám nerozumí. Nebo jsme naopak neustále ve společnosti druhých a čas o samotě trávit nechceme, ale ani neumíme. Dokážete být déle sami? A co temného i prospěšného z hlubin samoty může přijít?

„Západní společnost žije kultem práce a výkonu,” říká v Balancu psycholog a psychoterapeut Adam Suchý. Podotýká ale, že se náš postoj k zaměstnání mění. Zejména u mladších lidí. Ti jsou někdy kvůli svému pojetí práce, ve které hledají smysl i prostor pro osobní čas, označováni za líné a pohodlné. Od školy jsme hodnoceni a porovnáváni, v dospělosti to může vést k vyčerpání a zdravotním potížím. Jak to máte se vztahem k práci vy?

„Pocit vlastní hodnoty se mění v čase. Nebudím se s myšlenkou, ó dnes jsem hodnotná,” říká v magazínu Balanc psycholožka a psychoterapeutka Bára Šouláková. Každý si někdy připadá neschopný, k ničemu. Necháváme okolnosti, události a lidi sytit nebo snižovat pocit vlastní hodnoty. Srovnáváme se s ostatními a nevycházíme z toho dobře. Jak hledat vlastní hodnotu a být s ní stále v kontaktu?

„Ve chvíli, kdy nás napadne jít na párovou terapii, je to většinou dobrý signál,” říká v Balancu psycholožka a psychoterapeutka Eliška Remešová. I když jste ve vztahu spokojeni a umíte komunikovat, stejně se mohou objevit problémy, které jsou nad vaše schopnosti. Někteří lidé se chodí radit či využívají možnost terapie preventivně, třeba kvůli očekávané životní změně –⁠ svatbě, narození dítěte nebo před společným bydlením.

„Někteří lidé potřebují více ujišťovat, že jsou milovaní,” říká pro Balanc psycholožka a psychoterapeutka Eliška Remešová. První a asi nejsilnější citová vazba, kterou máme, je nejčastěji k mamince. Zkušenost s ní si bereme do všech dalších vztahů. Určí, jak moc si budeme jistí, jak moc se budeme bát, jaká bude naše potřeba intimity. Prožíváte spokojené vztahy nebo se vám opakují problémy?

„Agrese je aktivní vyjádření zlosti. Pasivní nevyjadřujeme, ale stejně probublá na povrch,” vysvětluje v Balancu psycholog a psychoterapeut Michal Petr. Představte si situaci, někdo vás hrubě předběhne při nástupu do tramvaje. Místo, abyste se ohradili, do spolucestujícího drknete. Ale jen tak, aby to vypadalo jako omyl. Naschvály jsou častým projevem pasivní agrese. Co vše agrese je a jak s ní nakládat?

„Dětství je formativní, utvoří naši osobnost. Ale k vlastní dětskosti bychom se měli vracet pořád,“ říká v Balancu psycholog, psychoterapeut a lektor Michal Petr. Naši osobnost můžeme dělit na různé části, jednou z nich je vnitřní dítě. Má své potřeby i přání, chce si hrát, objevovat, smát se a být spontánní. Udržet a kultivovat vnitřní dítě je dobré pro spokojený život. Co nám brání?

„Emoce jsou zpráva o tom, co se nám děje, a impuls pro akci,“ říká v Balancu psycholog, psychoterapeut a zakladatel kliniky Psyon Stanislav Milotinský. Emoce jsou jako pošťák, mají doručit zprávu. My ji máme zaznamenat a vyjádřit, dostaneme impuls k nějaké činnosti. Co když ale emoční poštu ignorujeme nebo o ní vůbec nevíme? Naučit se poznat emoce a regulovat je důležité pro duševní i fyzické zdraví.

„Ty máš ale dneska na hlavě vrabčí hnízdo,“ uvádí jako příklad spouštěče obranné reakce Stanislav Milotinský, psycholog, psychoterapeut a zakladatel kliniky Psyon, který byl hostem podcastu Balanc. Určitě si vzpomenete na situace, v nichž jste sami reagovali neadekvátně, podrážděně. Možná jste právě zažívali psychologickou obranu. Každý je máme a potřebujeme, ale často o nich nevíme. Co jsou obrany a jaké jsou lepší a horší?

„Líbí se nám nakukovat sousedovi přes plot, zjišťovat, jak žije,“ říká v Balancu psycholožka a psychoterapeutka Michaela Vlasáková Charyparová. Drby jsou informace, které se často šíří proti vůli toho, kterého se týkají. Pomocí nich se srovnáváme s ostatními, pomlouváme společné nepřátele, používáme je v práci k růstu, ale také se snažíme zaujmout nebo jsme zkrátka jen zvědaví. Čím vším může být drbání a kde je hranice, kdy škodí nám i okolí?

„Ženský kruh je bezpečný prostor, ženy mohou autenticky sdílet své pocity a prožitky,“ říká v Balancu psychoterapeutka, psycholožka a lektorka Kateřina Kramolišová. V našich životech máme málo prostoru pro úplnou autenticitu, neplatí to jen pro ženy. Pořád jsme v zajetí toho, jak bychom se měli chovat, co říkat, jakou mít náladu a podobně. Upřímné sdílení, třeba i těžkých, nepříjemných nebo prostě jen neobvyklých věcí, je vzácné.

„V jednom extrému autoritě podléháme, jindy jí pohrdáme,“ říká v Balancu terapeut Tomáš Zetek. Někteří lidé neradi poslouchají, kohokoliv –⁠ nadřízené, úředníky, policisty, partnery. Vzorec vztahu k autoritám a mocným můžeme sledovat od rodičů. Třeba jsme zažívali příliš těsnou výchovu, museli jsme poslouchat na slovo a teď si to vybíjíme na jiných lidech. Autorita ale může být přirozená i vynucená. Proč se zajímat o vlastní vztah k autoritě a jak se jí stát?

„Pro děti je rozvod rozpad celého světa. Uvádí je do nejistoty,“ říká v Balancu profesor lékařské psychologie, psycholog a psychoterapeut Radek Ptáček. Děti z rozvedených rodin mají více vztahů a ty i častěji končí. Někteří úplně na manželství zanevřou. Důležité je, v kolika letech se rozvod udál, jak probíhal a jaký vztah měli rodiče k sobě i dětem po něm. Z rozvodu nemusí být celoživotní trauma, ale jen obyčejná vzpomínka.

„I vtipy v nás zvyšují citlivost. Lidé chtějí být přijímaní v celku takoví, jací jsou,“ říká v Balancu psychoterapeut a krizový intervent Peter Porubský. Sexuální identita a orientace se formuje od početí. Když se od narození ve vašem okolí mluví jen o heterosexualitě, může to v člověku vyvolat vnitřní konflikt. Přijímání sexuality může být pro mnoho lidí náročný a dlouhý proces. Jak jim jejich cestu usnadnit?

„Na krizi se dívám jako na důsledek setkání s překážkou, kterou neumíme přiměřeně řešit,“ řekl v pořadu Balanc psychoterapeut a krizový intervent Peter Porubský. Krizím se nelze ani vyhnout, ani se na ně dokonale připravit. Můžeme se ale učit je zvládat a posilovat odolnost. Není ostuda říci si o pomoc odborníkům, často ale pomůžou i přátelé nebo rodina. Překážkami mohou být izolace, stud, příliš vysoké nároky, které máme sami na sebe. Jak se naučit zvládat krize?

„Umění je cesta k poznání i sebepoznání a způsob komunikace,“ říká psycholog, psychoterapeut a divadelník Štěpán Smolík. Možná právě máte období, kdy posloucháte jednu písničku pořád dokola nebo si pouštíte scénu z filmu. Umění, aktivní i pasivní, je způsob, jak poznávat, co je uvnitř nás. Může léčit naši duši, pomáhat zpracovat emoce, vyřešit dilema i dávat návody, jak z problémů ven. Skrze umění se ale také lze odcizovat sám sobě, zaprodávat se a prohlubovat sebetrýznění.

„Dospívání je hodně náročná a křehká doba, zejména pro dívky je to snad nejcitlivější období,“ vysvětluje v Balancu psycholožka Tereza Konrádová, která se věnuje práci s dospívajícími dívkami. Během dospívání mladé ženy navazují první vztahy, otvírá se jim sexuální život a experimentují s psychoaktivními látkami. Protože jsou v tomto věku zranitelné, může se toho hodně pokazit. Jak úspěšně zvládnout cestu z dospívání do dospělosti?

„Je to obecný rys, často tito lidé chodí na terapii a vidím to i v osobním životě,“ říká v Balancu psycholog, psychoterapeut a lektor Petr Odstrčil. Určitě ve svém okolí takové lidi máte. Jsou často smutní, naštvaní, pořád si stěžují, nevidí na svém životě nebo celém světě nic dobrého. Zřídka si to uvědomují, není to jejich rozhodnutí, ale i to lze měnit. Jak vystoupit z role věčného stěžovače a oběti?

„Nově příchozí může být vítán s radostí, ale když je rodinný systém zatuchlý, mohou se objevit obtíže,“ říká v Balancu psychoterapeut, supervizor a lektor Petr Odstrčil. S novým partnerem nebo partnerkou nemáme v životě jen nového člověka, ale i celou jeho rodinu. Někdy je to příjemné prostředí a cítíme se vítaní. Jindy nás nová rodina zatahuje do svých problémů, manipuluje nebo otevřeně dává najevo, že se jí nelíbíme. Jak si uspořádat vztahy s rodinou partnera?

„Nervozita je normální reakce těla, jeden z projevů stresové reakce,“ říká pro Balanc psychoterapeutka a psycholožka Barbora Šouláková. Dodává, že nervozita a tréma patří k tělu stejně jako žízeň nebo hlad. I když má pozitivní funkci, aby nám dala energii a ukázala, co je důležité, může nám život i komplikovat. Jak se vypořádat s tím, když nás některé situace děsí tak, že se jim vyhýbáme, nezvládáme je bez léků, nebo dokonce spouští panické ataky?

„Pro vlastní atraktivitu je důležitý vztah k sobě, k tělu. Ale i pohoda a sebevědomí,“ říká pro Balanc psychoterapeutka a socioložka Markéta Šetinová, která se zaměřuje na seznamování a proměnu současných vztahů. Vnímání atraktivity se mění podle doby a místa, ve kterých žijeme. Lze to ale zkoumat a vytvořit průměr i ideál. Atraktivní ženy mohou svůj vzhled považovat za výhodu, je ale spojený i s nevlídnými a omezujícími stereotypy. Jak krása, zejména ženská, ovlivňuje život?

„Konsenzuální nebo etická monogamie je dohoda, že do vztahu pustíme na sexuální nebo romantické rovině další lidi,“ říká v Balancu psychoterapeutka a socioložka Markéta Šetinová, která se zaměřuje se na seznamování a proměnu současných vztahů. Podle výzkumů je v USA 20 % lidí, kteří praktikují nemonogamní vztahy, po vzájemné dohodě. Mohou mít sex, randit nebo dokonce navazovat další vztahy s jinými lidmi. Mohou takové vztahy dlouhodobě fungovat a co na ně říká okolí?

„Sourozenecké vztahy mohou být velmi silné, ale všemi směry. Konflikty i pomocí,“ říká dětská klinická psycholožka a psychoterapeutka Gražina Kokešová Kleinová. Vztahy se sourozenci jsou výjimečné, znáte se celý život a nevybíráte si je. Může do nich vstoupit řada nečekaných událostí, které vztahy mění. Smrt blízkého sourozence, konflikty, touha jít jiným směrem než ostatní, rozvody, změna pohlaví i nalezení ztracených sester a bratrů. Co výjimečného zažíváme se sourozenci?

„O radosti a užívání úspěchu nás připravuje to, že vidíme spoustu dalších povinností,“ říká v Balancu psycholog a psychoterapeut ze Střediska následné péče Point 14 Ondřej Ostrovský. Možná jste to také zažili. Dosáhli jste úspěchu, po kterém jste toužili. A necítíte to. Třeba vás radost zalije o dost méně, než jste čekali, nebo dokonce cítíte prázdnotu. Čím to je, že si neumíme nebo nedovolíme užít úspěchy malé i velké, radovat se a slavit?

„Přijde mi hrozně líto, že se někdy sourozenci ani pořádně neznají,“ říká v sérii o sourozeneckých vztazích Tvůj Balanc Nikola, sestra Kristýny. Odmala spolu vyrůstaly v harmonickém vztahu, rozumí si, jsou upřímné, mají se rády, dokáží si říci kritiku tak, aby nebolela. Jsou často v kontaktu a když se sejdou u rodičů, přespávají v jednom pokoji. Jak vznikl jejich pevný sourozenecký vztah, jak ho vnímají a co je odlišuje od ostatních?

„Formuje nás celý svět i naše nejbližší kultura. Ale největší vliv má rodina,“ říká psycholog a psychoterapeut ze Střediska následné péče Point 14 Ondřej Ostrovský. Peníze a majetek jsou pro mnoho lidí až příliš důležité, jiní vidí ctnost v životě v askezi a chudobě. Vztah k penězům můžeme během života přehodnocovat, dokonce bychom měli. Proč je dobré ptát se, kolik opravdu potřebujeme ke spokojenosti a zda příliš nespojujeme množství majetku s naší hodnotou a statusem?

„Nechtěl bych se v šedesáti ohlédnout a zjistit, že o sobě nic nevíme,“ říká v sérii Tvůj Balanc Štěpán, prostřední ze tří bratrů. Je zvláštní, jak můžeme vyrůstat v rodině a postupem času ztrácet kontakt, nechat vztahy ochabovat a nesdílet hluboce navzájem své životy. Štěpán by stál o prohloubení vztahů. Chválí si vztah s manželkou, který je upřímný. A manželé se nevyhýbají individuální terapii, protože se chtějí v životě rozvíjet.

„Vše, co zastírá přítomný okamžik, je nadbytečné, i myšlení,“ řekl v Balancu psycholog a psychoterapeut Jan Jakub Zlámaný. Pořád na něčím rozmýšlíme, co uděláme k večeři, co budeme dělat zítra. Ale myšlení je také plné obav, špatných vzpomínek, snahy vyvarovat se chyb. Mysl je nástroj, který lze kultivovat. Když se myšlení vymkne kontrole, ovládne nás. Bránit se můžeme meditací, dobrými vztahy, kontaktem s tělem.

„Měla jsem k Terezii až mateřské pocity, když mi zavolala, že mě chce za svědka, bylo to veliké překvapení,“ říká v sérii Tvůj Balanc o sourozeneckých vztazích Bára, nevlastní sestra Terezie. Mají společného tatínka, mezi sestrami je věkový rozdíl 15 let. Jejich vztah se proměňoval, napřed byl až trochu mateřský, dnes působí obě jako skvělé ségry. Bára Terezii pomohla, když ve třinácti letech utekla nešťastná z domova.

„Vždy když nejsme v přítomném okamžiku, tak sníme,“ říká v Balancu psycholog a psychoterapeut z Pražské vysoké školy psychosociálních studií Jan Jakub Zlámaný. Každý máme svoje sny a fantazie. Někdy k nim utíkáme z příliš omezeného a nepříjemného světa, jiní zase mají hlavu v oblacích a nedokážou být dostatečně nohama na zemi. Rovnováha mezi praktickým, racionálním životem a sněním je člověku prospěšná.

„Od dětství mi vrtalo hlavou, že se mnou není něco v pořádku. Lidé to asi vycítili,“ říká v sérii Tvůj Balanc o sourozeneckých vztazích Míša, která se ale narodila jako Martin. Teprve když jí bylo 21, setkala se se svou sestrou Janou a dalšími sourozenci, o kterých do té doby nevěděla. Poprvé se viděly, když bylo Janě 12 a sblížily se ve Skotsku. Míše se zesílila krize identity, i díky Janě si musela přiznat, že nechce žít život někoho, kým není.

„Na krizovém poradenském chatu bylo časté téma strach ze zkoušek,“ říká v Balancu sociální pracovník, krizový intervent a psychoterapeut ve výcviku Jan Vališ. Škola umí s psychikou pěkně zamávat, společně s rodiči někdy velmi tlačí na výkon a neuspět u zkoušky působí jako fatální hrozba. Přitom ne každá škola učí věci, které jsou pro studující užitečné. Chyba není příležitost se něco naučit lépe, ale problém. Jak proplout školním prostředím a zachovat si duševní pohodu?

„Je důležité být tu pro blízké, když se něco sesype,“ říká Lenka Hushi v sérii Tvůj Balanc o sourozeneckých vztazích. Vyrostla se dvěma bratry – dvojčaty. Nejdřív si s nimi hrála jako s panenkami, hádali se o místo v autě u okýnka. Dnes je spojují děti, které mají, i když jsou občas sourozenci rozlítaní pro celém světě. Bráchové při ní stáli během náročného rozvodu, když si musela připustit, že možná nebude mít velkou rodinu, jak si vždy přála.

„Jsou školy, které pomáhají. Ale celkově mají mezery v podpoře a rozvoji dětí a dospívajících,“ říká v Balancu sociální pracovník, krizový intervent a psychoterapeut ve výcviku Jan Vališ. Školní prostředí nemusí vůbec rozvoji a duševnímu zdraví prospívat. Vyučující někdy neumí pracovat s autoritou a posilováním sebevědomí studujících. Objevují se i urážky a ponižování. To se občas děje i v kolektivu, i když nemusí jít o zlý úmysl. Šrámy ze školy nás mohou brzdit celý život.

„Ségra mi chybí u milníků, třeba že nepoznala mého přítele a nebyla na promoci,“ říká v sérii Tvůj Balanc o sourozeneckých vztazích Lenka, nejmladší ze tří dětí. Její bratr po nehodě s rodinou nekomunikuje a s rodiči je velice těžké otevírat bolestivá témata. Lenku to mrzí a chtěla by komunikaci v rodině zlepšit. Kdyby jednou měla vlastní rodinu, přála by si lásku projevovat více a vědoměji.

„Když si třikrát umyji ruce, tak to neznamená, že mám OCD. Tito lidé někdy kvůli své poruše trpí,“ vysvětluje v Balancu na téma vztahů s lidmi s obsedantně kompulzivní poruchou psycholožka a psychoterapeutka Martina Kukolová. Porucha musí trvat delší dobu, projevuje se nutkavými myšlenkami, které nelze dostat z hlavy a obtěžují. Vzniklé napětí se uvolňuje kompulzí, mohou to být rituály, které se často opakují. Jak porozumět, pomoci a soužít s lidmi s OCD?

„Ve stáří jsou důležité hlavně dobré vztahy,“ říká v Balancu psycholožka a psychoterapeutka Martina Kukolová. Stáří může být obdobím radosti. Můžete si užívat volný čas, vnoučata, věnovat se koníčkům a předávat nabyté zkušenosti a znalosti mladším. Ale také můžete skončit jako zahořklí, agresivní dědkové a babky. Nikdo se s nimi nechce potkávat a jen čekají na smrt. Vzniká cesta do spokojeného či nespokojeného stáří už během života a jak se na ni připravit?

„Být každý jiný je výhodné pro přežití druhu, vzniklo to evolucí, každý je specializovaný,“ říká v Balancu psychoterapeut a lektor MUDr. Tomáš Morcinek. Asi jste na to narazili, nechápete, jak někoho může rozplakat film. Jak to, že někdo vnímá x odstínů červené, a vy vidíte jen dva? Někdo pořád analyzuje, jiný koná. Někdo prožívá a rychle mění emoce, jiný je flegmatický. Různé vnímání a prožívání má své funkce, poznat ho pomůže ve vztazích i v práci.

„Rozdělení na myšlení a tělo je trochu umělé, je to jeden celek,“ říká pro Balanc psychoterapeut a lektor MUDr. Tomáš Morcinek. Pro mnoho lidí je tělo jen nástroj k dosahování cílů nebo hledání příjemných zážitků, v horším případě jen hmota, kterou všude berou s sebou. Tělo s námi komunikuje, má své potřeby, přání a někdy mu nevědomě i vědomě škodíme. Jak navázat kontakt a vztah s tělem a k čemu je to dobré?

„Rozdělení na myšlení a tělo je trochu umělé, je to jeden celek,“ říká pro Balanc psychoterapeut a lektor MUDr. Tomáš Morcinek. Pro mnoho lidí je tělo jen nástroj k dosahování cílů nebo hledání příjemných zážitků, v horším případě jen hmota, kterou všude berou s sebou. Tělo s námi komunikuje, má své potřeby, přání a někdy mu nevědomě i vědomě škodíme. Jak navázat kontakt a vztah s tělem a k čemu je to dobré?

„V těle se střídají dva stavy, stresová reakce a relaxační odpověď. Obojí je nutné k přežití,“ řekla na relaxačním workshopu pořadu Balanc na MFDF v Jihlavě psychoterapeutka a psychiatrička Mira Babiaková. Každý zažíváme stres, tělo ale potřebuje po zátěži adekvátní reakci, relaxaci. Nejde o prostý odpočinek, ale o stav uvolnění, který nám prospívá. Stavy relaxace zklidňují, posilují odolnost, imunitu i spánek. Existuje mnoho relaxačních technik. Vyzkoušejte si je s námi!

„Tito lidé mají potíže se vztahy, emočním prožíváním. Častým jevem je sebepoškozování a sebevražedné tendence,“ říká pro Balanc psycholožka a psychoterapeutka Věra Zika. Svou osobnost si nevybíráme, někteří lidé mají tzv. hraniční poruchu. Cítí emoce mnohem silněji než průměrný člověk a je pro ně složité vnímat hranice své i cizí, často je překračují. Jsou to ale stejní lidé jako kdokoliv jiný, chtějí žít spokojené životy a navazovat dobré vztahy. Jak jim to můžeme ulehčit?

„Aby návyky dlouhodobě fungovaly, potřebují spouštěč, rutinu, ale také odměnu,“ říká v Balancu psycholog, psychoterapeut a lektor Tomáš Zuda. Od dětství slýcháme, co je pro nás prospěšné. Chodit včas spát, hýbat se, jíst zdravé jídlo. Kdo si vybuduje dobré návyky, může jimi pak být spokojeně provázen celý život, i v nesnázích. Jak je ale budovat, udržet a vybrat si ty správné pro sebe?

„Popření je obranný mechanismus proti strachu nebo úzkosti, hraje to velkou roli,“ říká pro Balanc psychoterapeut, psycholog a lektor Tomáš Zuda. Očkování vakcínami proti onemocnění covid-19 je ve společnosti velké téma a rozděluje nás. Veřejná debata je plná emocí, informačního šumu, dokonce konspiračních teorií. Příklon k jednomu nebo druhému táboru se stává součástí naší identity a chybí nám vzájemné naslouchání. Jakou roli hraje v našem pandemickém životě strach?

Rok 2021 je také ve znamení hvězdných válek miliardářů o dobytí pozic na poli kosmického turismu. Nabízí se otázka, jestli je to v současné situaci správně vynaložené úsilí. Jeden pasažér kosmického plavidla vypustí 50- až 100krát víc skleníkových plynů do ovzduší než cestující na palubě letadla. Vesmírný inženýr a popularizátor vědy Jan Lukačevič si myslí, že bychom od sebe měli oddělovat kosmický výzkum a turistické výlety do vesmíru.

Rok 2021 je také ve znamení hvězdných válek miliardářů o dobytí pozic na poli kosmického turismu. Nabízí se otázka, jestli je to v současné situaci správně vynaložené úsilí. Jeden pasažér kosmického plavidla vypustí 50- až 100krát víc skleníkových plynů do ovzduší než cestující na palubě letadla. Vesmírný inženýr a popularizátor vědy Jan Lukačevič si myslí, že bychom od sebe měli oddělovat kosmický výzkum a turistické výlety do vesmíru.

„Sex je bazální téma, skoro by se dalo cimrmanovsky říct, že zde těžko trefíte vedle,“ říká v Balancu psycholog a psychoterapeut Aleš Borecký o tématech, která jsou se sexualitou spojena. Sex vnímáme často v oblasti rozkoše, potěšení těla. Může být ale také nástrojem moci, upevnění nebo narušení vztahu, je velmi emotivní, souvisí s identitou člověka i spiritualitou. Jak poznávat, chápat a rozvíjet sexuální život?

„Politické já tvoří jednu vrstvu člověka, je to pro nás důležité téma,“ říká v Balancu Aleš Borecký, psychoterapeut, psycholog a publicista. Téma politiky nás rozděluje, nejen ve společnosti, ale v rodinách, s přáteli, v partnerských vztazích. Proč tomu tak je?

„O rovnováhu ve vztahu je dobré usilovat, je spojena se spokojeností a svobodou, je to pro vztah zásadní,“ říká pro Balanc psycholožka a psychoterapeutka Věra Zika. Možná to zažíváte ve vlastním vztahu, máte pocit, že dáváte víc. Plánujete společný čas, uklízíte, těšíte se na druhého, který se ve vztahu veze. Ke spokojenosti v partnerství ale patří rovnováha i svoboda. O věcech, které nám nevyhovují, se můžeme naučit komunikovat a zažívat tak lepší vztahy a být spokojenější.

„Při vědomém doteku jsme tam pro druhého člověka, nemyslíme na nic jiného,“ říká v Balancu masážní terapeutka Bára Tenčlová. Dotýkat se druhých lidí je zdraví prospěšné, už po pár vteřinách se nám začne vyplavovat oxytocin, hormon, který je spojený s blízkostí, láskou a důvěrou. Abychom se ale mohli vědomě dotýkat a dotyky přijímat, musíme být v kontaktu se svým tělem. Na to mnohdy zapomínáme a tělo se stává jen sterilním nástrojem života, nebo hůř – přítěží.

„Manipulace je chování ze zištných důvodů, za účelem získat výhodu,“ vysvětluje v Balancu psychoterapeutka a koučka Zdenka Mlnaříková. V naší komunikaci je důležité nejen to, co je řečeno, ale i jaké sdělení vyvolává emoce. Když po nás lidé něco chtějí, mohou se dopustit manipulativního chování. Snaží se vyvolat strach, bezmoc, zmatek, ale také vděk, pocit přijetí a radost.

„Únava se nám zdá stejná, ale není to tak. Druhů je hodně, ale vždy tělo dává jasnou zprávu, že něco potřebuje,“ říká v Balancu psychoterapeutka a koučka Zdenka Mlnaříková. Může se zdát, že žijeme v době, kdy se únava stává normou. Mnoho z nás si myslí, že na odpočinek nemá čas, že si ho nezaslouží nebo nemohou dovolit.

„Partnerský vztah je nejdůležitější v našem životě, ale po partnerovi toho chceme strašně moc,“ říká v Balancu psycholožka, psychoterapeutka a psychiatryně Olga Kunertová. Očekáváme, že partneři naplní všechny naše potřeby, že s námi budou vše sdílet, budou nám fandit a mít stejné názory. Konflikty se pak nutně musí objevit. Důležitá je důvěra. I když se pohádáme, nechceme si ublížit a hledáme cestu ven. Jak a o čem se lidé hádají, je různé, není prospěšné se hádkám vyhýbat.

„Na rozdíl třeba od koní, které jsme zkrotili, je vztah se psy postaven na vzájemné výhodnosti,“ říká v Balancu trenérka psů, lektorka trenérů psů, facilitátorka holotropního dýchání a terapeutka končící výcvik Magdalena Šimečková. Vztah se psy máme my lidé unikátní. Pejsek se může stát členem rodiny, pomáhá s depresemi, umí číst naše emoce a dokonce prý i cítit empatii. Páry si jej pořizují jako přípravu na narození dítěte, neměl by se však stát módním doplňkem.

„Je v nás zakořeněn odpor k nepříjemným prožitkům, emocím, je důležitý soucit a schopnost přijímat všechny pocity,“ říká v Balancu psychoterapeut, psycholog a lektor Jan Benda. Všichni máme občas nebo i často nepříjemné pocity. Dokonce až takové síly, že s nimi nedokážeme vydržet. Jan Benda tvrdí, že je dobré k nim přistupovat se soucitem. Jak ale hledat soucit, zejména k sobě, a je možné, že ho někteří lidé neznají?

„Pocit hodnoty má kořeny v raných dětských zkušenostech, když se cítíme být přijatí a milovaní,“ říká v Balancu psycholog, psychoterapeut a lektor soft skills Jan Benda. Každý někdy zápasíme s kritikou –⁠ nejen tou od okolí, ale také s vnitřním dialogem, vnitřním kritikem, který k nám umí být zlý a krutý. Kde v člověku vzniká pocit vlastní hodnoty a co dělat, když jsme si ho z dětství neodnesli?

„Jedno jediné je jisté, …že zemřeme. Ale to pocit jistoty moc nepřináší,“ říká v Balancu psychoterapeutka Petra Bradová. Potřebu jistoty máme všichni. Naopak nejistota vyvolává obavy, strach a může způsobovat velmi nepříjemné stavy a úzkosti. Hledání jistoty je pro každého jiné. Existují pilíře, které nám v životě dávají její pocit, například vztah, rodina, přátelé, práce, zdraví. Když ale vsadíme příliš na jednu kartu, můžeme se dostat do potíží. Jak žít v nejistém světě?

„Nevěra je možná cokoliv, co naruší naši víru v sebe nebo ve vztah,“ říká v rozhovoru pro Balanc psychoterapeutka Petra Bradová. Hranici nevěry má každý jinde, pro někoho to je jen sexuální nevěra, někdo těžko překousne flirtování nebo i psaní intimních zpráv. Může být signálem, že je ve vztahu něco špatně, něco chybí. Mnoho párů tvrdí, že jim paradoxně pomohla jejich vztah zlepšit.

„Když se odlišujeme od normy, tak za to máme výrazné sankce,“ říká pro podcast Balanc psycholog a psychoterapeut Jiří Procházka. Téma genderu, sexuální orientace a identity je pro mnohé lidi kontroverzní. Zdánlivě totiž vyrostli ve světě, kde existovali muži a ženy a to jen heterosexuální.

„Najednou přijdou děti a nastávající rodiče si neřeknou, jak se o dítě budou starat,“ říká v Balancu psycholožka, psychoterapeutka a lektorka Vlaďka Bartáková. Modelů rodičovství je dnes více než dříve. Někteří lidé si chtějí užít svůj život a mít kariéry, až potom mít děti. Samozřejmě se stále rodí neplánované děti. Tak či onak, rodičům může prospět, když se pravidelně domlouvají, jak děti chtějí vychovávat. Kdo bude více pracovat, jak si rozdělí chod domácnosti a volný čas.

„V hypnoterapii pracujeme se změněným stavem vědomí, není to ani spánek, ani bdělý stav,“ říká pro Balanc psycholožka a psychoterapeutka Alexandra Schneider Hrouzková. Možná máte také představu o hypnóze z populární kultury, kdy na jevišti někoho zhypnotizují a on na povel kdáká nebo zapomene, co se ve stavu hypnózy dělo. Je to daleko od pravdy, hypnoterapie je vědecky poměrně prozkoumaná a účinná metoda.

„Někdy oba partneři nebo jen jeden netuší, co jim vlastně chybí,“ říká v Balancu psycholožka a psychoterapeutka Alexandra Schneider Hrouzková. Dlouhodobý partnerský vztah je úplně jiná hra než zamilovanost a krátké úlety. Společné bydlení, děti i omezení vlastních koníčků, přání a potřeb jsou výzvou pro vztah. Nejeden pár se ocitne v situaci, kdy si nepovídá o ničem niterném, důležitém. Řeší jen, co bude k večeři a co si pustí v televizi.

„Možná že historicky byl přístup jiný. Chlap si ženu ukořistil, bylo to vzrušující pro obě strany, ale tohle není pravidlo,“ říká v Balancu sexuoložka a psychoterapeutka Petra Vrzáčková. Aféra bývalého poslance za TOP 09 Dominika Feriho v Česku otevřela debatu o sexuálním násilí a nátlaku. Je to dobrá příležitost otevřít normy sexuálního chování a změnit je ve prospěch všech. Musíme se naučit nevychovávat sexuální predátory, říkat jasné ne a bránit slabší a ohrožené.

„Dali jsme se dohromady na večírku u kamarádů, trochu víc jsme se opili a dali si pusu,“ říká pro sérii Tvůj Balanc mladý úspěšný muž, který vystupuje pod pseudonymem Saša. S přítelkyní měli opakované konflikty, Saša se snažil být empatický a pomáhat problémy své přítelkyni řešit, ta ale chtěla něco úplně jiného. Impulzem ke konci vztahu byl podcast Balanc, jehož poselství si každý vyložil jinak.

„Děti, které spolu vyrůstají, mají zážitky, které jsou nesdělitelné, vztahy mohou být velmi hluboké,“ říká pro Balanc dětská klinická psycholožka a psychoterapeutka Gražina Kokešová Kleinová. Je zvláštní, že každé dítě v rodině je jiné, i když vyrůstá ve stejném prostředí a má stejné rodiče jako sourozenci. Dětské vztahy mohou být krásné, pečovatelské, ale také rivalské a žárlivé. Může to přetrvat i do dospělosti. Čím se můžeme se sourozenci v životě obohatit?

„Přitahovali mě muži, kteří pro mě byli výzvou, byli nedostupní, měla jsem pocit, že to je výhra,“ říká v sérii Tvůj Balanc Jana. Dostávala se do vztahů, které nefungovaly a končily podobně. Měla pocit, že se musí snažit a pak si zaslouží lásku, pozornost a péči. Zažila bolestivý rozchod a došlo jí, že opakuje své chování a že jí to nevyhovuje. Po poslechu podcastu ji zaujal terapeut a vyhledala jeho pomoc.

„Humor, smích, vtipy. Je to koření života, bez nich nelze být,“ říká v Balancu vysokoškolský profesor a psycholog Jiří Šípek. Umět si udělat legraci i z vážných věcí nám umožní vytvořit si odstup, nebrat se tak vážně a podívat se na problémy jinak. Smíchem ale můžeme zakrývat vlastní nejistotu, sarkasticky a ironicky útočit na druhé a vyhýbat se nepříjemným tématům. Určitě znáte někoho, kdo pořád žertuje a téměř se s ním nedá bavit vážně.

„Kousnula jsem si dvakrát do svačiny a bylo mi fyzicky špatně,“ říká pro sérii Tvůj Balanc Nikola, mladá dívka, která trpí mentální anorexií. Potýká se také s depresivně úzkostným syndromem, vysokou citlivostí, ztrátou milovaného dědečka-kamaráda a nepochopením ve škole. I když se s ní život nemazlil, cítí naději a umí hledat to pozitivní.

„Když se na někoho těším, nemohu se dočkat. Ale státnice už jsou za týden. Vnímání času je subjektivní,“ říká pro Balanc psycholog a psychoanalytik Jiří Jakubů. Jak různě vnímáme čas v našich životech? Někdo je pořád ve stresu a spěchá, jiného by nerozhodil pád meteoritu. Dělíme se také podle orientace na minulost, přítomnost a budoucnost. Někteří lidé pořád vzpomínají na lepší časy nebo si stěžují, jak bylo zle, jiní plánují, jak skvělé to v budoucnu bude, nebo se toho bojí.

„Prostředí kasina v Las Vegas mi učarovalo, rozhodl jsem se být krupiérem,“ říká v sérii Tvůj Balanc Honza, který se úspěšně popral se závislostí na pokeru a marihuaně, které se ho držely několik let. Dostal se do pasti, ze které nemohl vystoupit. Zlom přišel, když zkolaboval na ruletovém stole.

„Není špatné se v dospělosti vyrovnat s výchovou svých rodičů, ale určitě to není povinné,“ říká psychoanalytik a klinický psycholog Jiří Jakubů. Vztah s rodiči se nedá srovnat s žádným jiným, daruje nám výbavu do života, ale často i mnoho překážek. V dospělosti pak děti mohou rodičům leccos vyčítat nebo s nimi úplně přestat mluvit. Děti zrají a rostou, rodiče nemusí a s přibývajícím věkem mohou vynikat rozdíly, ale také docházet ke smíření. Co ovlivňuje vztahy dětí a rodičů?