Radio Wave přináší podcastovou sérii Teď jsem Robin. V šesti epizodách popisuje tranzici očima hlavního hrdiny Robina (dříve Elišky) a jeho blízkých. Na sérii navazujeme v podcastu Balanc rozhovorem o trans lidech, sexualitě a genderu s psychologem a psychoterapeutem Miroslavem Šubrtem.

I máma má spoustu důvodů být naštvaná, i když vztek je možná společensky více přijímán u mužů. Výchova dětí může být velmi náročná. Rodiče se někdy měsíce nevyspí, děti mají své potřeby a dávají je hlasitě najevo, otec nepomáhá nebo nepodporuje. Není překvapení, že se v takové chvíli může objevit vztek, který vede k hádkám nebo i k fyzickému trestu. Na Karlínském dni pro duševní zdraví mluvila pro Balanc o vzteku matek psycholožka a psychoterapeutka Hana Nečina Vaníčková.

Zájem o duševní zdraví je, zejména mezi mladšími lidmi, stále větší. Zajímají se o jednotlivé diagnózy i charakterové rysy. Vysoká citlivost je pro mnoho lidí důležité téma. Alena Wehle, terapeutka a zážitková pedagožka, přinesla toto téma do našeho veřejného prostoru. Nedávno vydala knihu s názvem Citlivka. Radio Wave uspořádalo na Letní filmové škole v Uherském Hradišti debatu o vysoké citlivosti.

Žijeme v době psychedelické renesance, po zákazu na konci šedesátých let probíhá intenzivní výzkum těchto pozoruhodných látek. V některých zemích, včetně Česka, vznikají psychedelické kliniky, mnoho států přehodnocuje svůj prohibitivní postoj a objevují se i psychedeličtí investoři a start-upy. Roste i komunita i počet uživatelů, kteří vyhledávají silné zážitky. Jak s takovými zkušenostmi naložit ke svému prospěchu a jde to bez terapie? Odpovídá Michaela Cmíralová.

Děti si hrají pořád. Jsou při hře tvůrčí, ponoří se do zábavy a zapomenou na čas, někdy i na celý okolní svět a třeba se i najíst. Jsou v přítomném okamžiku. Hra snižuje míru stresu, posiluje kreativitu, vrací nás k prožívání tady i teď. I proto se využívá v psychoterapii a to nejen s dětmi. Zapomínáme si jako dospělí hrát? A není to škoda? Hostem podcastu Balanc je Alžběta Candia Muñoz, psychoterapeutka a ředitelka organizace HOST.

Léto mnohé svádí ke krátkým románkům, sexu na jednu noc i úletům ze sféry nevěry. Proč právě tohle roční období? Často žijeme v představě, že máme potkat vysněného partnera nebo partnerku a strávit s nimi celý život. Realita ale a pravděpodobně vždy byla trochu jiná. Jak se proměňuje myšlení a prožívání romantických vztahů? Podcast Balanc přináší záznam rozhovoru s psychoterapeutkou Emou Sikora z festivalu Beseda u Bigbítu.

Možná se vaši rodiče rozvedli. Někdy to může proběhnout poklidně a dohodou. Jindy, bohužel, lítají nejen nadávky. Rodiče se přou o vše možné, uráží se a děti stojí stranou. Vztah rodičů i jeho rozpad je potom ovlivňuje celý život a může se podepsat i na jejich partnerském životě. Rozvodem lze projít hůře a lépe. Jak probíhá dobrý rozvod a co během něj potřebují děti? O tom v Balancu mluví Alžběta Candia Muñoz, psychoterapeutka a ředitelka organizace HOST.

Naše tělo má schopnost se samo uzdravovat, funguje to ale i pro psychiku nebo duši, chceme-li. Mnoho lidí se obrací na psychoterapii, léčitelství nebo různé alternativní směry léčby. Proč a jak fungují, co jim naopak brání a můžeme je sami podpořit? Na otázky v podcastu Balanc odpovídá Leoš Ševčík, psycholog a psychoterapeut pracující v Masarykově onkologickém ústavu v Brně.

Možná jste to také zažili. Polknete prášek na bolest hlavy a hned se vám udělá lépe, přitom ještě nemohl začít působit. Placebo efekt je využívaný ve vědě, v medicíně, má své místo v psychologii a psychoterapii. Jak funguje? Lze ho používat i na zlomenou nohu? A jak mohou léčit jiné faktory než léky? O tom mluvil v podcastu Balanc Leoš Ševčík, psycholog a psychoterapeut pracující v Masarykově onkologickém ústavu v Brně.

Spíše se dokážeme bavit ve vztazích o sexu než o penězích. Je to ve společnosti tabuizované téma, často zatížené studem, pocity nehodnoty a nedostatečnosti. Náš vztah k financím se utváří v dětství. Žili jsme v přebytku, nebo bylo jen na to nejnutnější? To vše se může pak projevit v našich vztazích. Na otázky o roli peněz ve vztazích odpovídá v podcastu Balanc psycholožka a psychoterapeutka Eliška Remešová.

„Dovolená je lakmusový papírek vztahu. Nelze říci, zda spíš posiluje nebo oslabuje spokojenost. Spíše vytahuje to, co ve vztahu už je,“ říká v Balancu psycholožka a psychoterapeutka Eliška Remešová. Možná jste taky v páru zažili mnoho dovolených. Krásných, ale třeba i katastrofických. Pršelo, každý chtěl dělat něco jiného, hádali jste se. Jak sladit očekávání od párové dovolené, posílit vztah a kdy jet raději sólo?

„Myslím, že meditace a psychoterapie jsou nejen kompatibilní, ale vzájemně se podporující,“ říká v Balancu učitel meditace mindfulness, překladatel a básník Šimon Grimmich. Meditace si před lety našla cestu do západního světa. Používá se v psychoterapii, seberozvoji i korporátním koučinku. Jaké jsou účinky pravidelné kratší praxe a jak se liší od dlouhodobých meditačních retreatů?

„Sny jsou zakopané poklady, miluji výklady snů”, říká rektor Pražské vysoké školy psychosociálních studií, klinický psycholog a psychoterapeut Jiří Růžička. Sny mohou ukazovat mnohé. Naše přání, obavy, nevyřešená témata. Ale mohou i ohlašovat i to, co přijde. Kámen úrazu je interpretace, snu je někdy těžké v bdělém stavu porozumět. Abychom ale sen přijali a integrovali, nemusíme ho přesně vyložit. Podle docenta Růžičky snům často rozumíme právě tehdy, když sníme.

„Spousta lidí ke mně přichází s otázkou, zda patří také mezi vysoce citlivé,“ řekla v Balancu terapeutka a zážitková pedagožka Alena Wehle, která nedávno o vysoké citlivosti a své zkušenosti s ní vydala knihu. Pro mnoho lidí je prý úlevné zjistit, že jsou vysoce citliví. Že nejsou jiní, divní, nemocní. Jak se ale jejich charakterové rysy projevují ve vztazích?

„Z našeho pohledu má ketamin podobné místo při hledání vhodné léčby jako elektrošoky, pacientovi je okamžitě lépe,” říká v Balancu vedoucí lékař kliniky Psyon a psychoterapeut Filip Tylš. V Praze je možné podstoupit ketaminem asistovanou psychoterapii. Mnoha lidem tato metoda může rychle, byť na kratší čas, ulevit od závažných projevů duševních potíží. Co je ketaminem asistovaná psychoterapie, pro koho je vhodná a jaká má rizika?

„V partnerství se sexuální potřeby mění, na problémy v sexu narazí více než polovina lidí,“ říká v Balancu psychoterapeutka a psycholožka Iva Rolederová. Nesoulad v intimním životě může vést ke konfliktům a být i důvodem k opuštění vztahu. Je to ale téma, kterému samozřejmě pomáhá komunikace. Je důležité znát nejprve svou sexualitu a potřeby, abychom je druhým mohli předat. A poté naslouchat protějšku, navzájem se učit a posilovat vztah. Jak se mění partnerská sexualita?

„Partnerství nebo manželství bývá pro naši identitu jádrové, rozchod může otřásat celou osobností,“ říká v Balancu psycholožka a psychoterapeutka Iva Rolederová. Někteří lidé přirovnávají rozchod nebo rozvod ke smrti, prožívají ho velmi silně. A to i v případě, že se pro něj rozhodli sami nebo dohodou. Objeví se náročné emoce, které mohou být silné a nečekané. S rozpadem vztahu se lze vyrovnat konstruktivně i destruktivně. Co dělat po rozchodu?

„Léky prochází celou řadou náročných testů, potravinový doplněk musí být jen nezávadný,” říká pro Balanc psychiatr a psychoterapeut Vít Knop. Trh s doplňky potravy je obrovský, řada z nich slibuje zázračné účinky. Lidé je používají také k podpoře duševního zdraví, dokonce i k léčbě úzkostí nebo deprese. Fungují lépe, stejně nebo hůře něž léky? Jaká mají rizika a kdy je lepší zvolit běžné léky?

„Neexistuje nejlepší lék, který zabere vždy a pro každého,” říká v Balancu psychiatr a psychoterapeut Vít Knop. Množství lidí má zkušenost s léky na léčbu depresí a úzkostí. Někteří je odmítají jako něco umělého, chemického a preferují jiné způsoby léčby. Jiní se naopak bojí nebo se nechtějí podívat na příčinu svých problému a chodit na psychoterapie. Kdy je vhodný čas pro léky, pro psychoterapii a mohou se doplňovat?

„Začali jsme více používat technologie a příroda k nám přestala promlouvat,“ říká v Balancu terapeut, kouč, lektor a ředitel sociálních služeb Tomáš Hawel. S klienty chodí jako terapeut do přírody –⁠ na výlety, vícedenní putování a pracuje s nimi i na zahradě. Snaží se spojit těla i myšlení s okolním přírodním světem, což pomáhá lépe vnímat sebe sama. Takové spojení nám prý prospívá, je léčivé a funguje jako psychologická i tělesná terapie.

„Single člověk může být šťastný a lidé ve vztahu nešťastní. Podprahově slyšíme, že bez partnerů nejsme dost,“ říká pro sérii pořadu Balanc Moderní láska Jiří Procházka, poradenský psycholog a psychoterapeut. Žijeme ve sdílené představě, žít ve vztahu je normální a prospěšné. Lidský život ale může sytit mnoho vztahů, zejména přátelské a žádný vztah nás neudělá šťastnými a nevyřeší naše trable. Jsou singles častěji osamělí a je život bez partnerského vztahu sobecký?

„Ve vztazích se genderové role ukazují ve všem. Vzhled, seznamování, sex, péče o domácnost, děti i finance,“ vypočítává jen některé z oblastí Šárka Homfray, odborová právnička a publicistka. Mladší lidé boří genderové stereotypy. Dělí si péči o domácnost, otcové zůstávají častěji doma s dětmi, ženy budují kariéry. Naráží ale na systémové překážky i zdvižené obočí širší rodiny a okolí. Jak se proměňují genderové role v Česku?

„Změna je dobrý filtr našich vztahů, ale můžeme přijít o blízké,“ říká pro Balanc psycholožka, koučka a krizová interventka Pavlína Doležalová. Změny se nevyhýbají nikomu z nás. Někdy jsou plánované, jindy přichází náhle –⁠ stěhování, nová práce, rozchod, nemoc nebo třeba i vězení. Občas mohou s naším životem silně zamávat a vyvolat krizi, často jsou ale obrovskou příležitostí k růstu. Jak děláte ve svém životě velké změny a vyhovuje vám to?

„Touha po pravdě je dobrý předpoklad pro manželství. Vzít si jen obraz nebo sen o člověku je past,“ říká pro sérii pořadu Balanc Moderní láska Martina Viktorie Kopecká, farářka Církve československé husitské a psychoterapeutka, která duchovně připravuje páry na manželství. Sňatek je úkol, výzva a dobrodružství bez kompasu a mapy. Jak se proměnilo vnímání manželství a co od něj čekají mladí lidé?

„Zdravá práce je spojena s otevřenou komunikací a dobrými vztahy,” říká pro magazín Balanc psycholožka, koučka a krizová interventka Pavlína Doležalová. Do zaměstnání investujeme dost času a energie. Pracovní prostředí může být vlídné, podporující a plné spolupráce. Ale také toxické, soutěživé a ničící naše životy za pár korun měsíčně. Co vytváří dobrou práci a jak osobnost prostupuje profesi?

„Lidé jsou spokojení, když je sex ve vhodnou chvíli, když se jim líbí techniky, délka, intenzita. Barevný a hravý,“ říká pro sérii pořadu Balanc Moderní láska sexuoložka a psychoterapeutka Petra Vrzáčková. Naše společnost je poměrně sexuálně otevřená. Je mnoho témat, o kterých bychom ale stále měli mluvit. Vzájemný souhlas, sdílení fantazií, vliv pornografie, očekávání i podoby sexuálních vztahů. Jak prožívá Česko sex v roce 2023?

„Často nechceme diskutovat, ale potvrdit vlastní názory nebo přesvědčit ostatní,“ říká v Balancu psychoterapeut a klinický psycholog Adam Suchý. Sociální sítě proměnily způsoby diskuze, často k horšímu. Lidé se přou o věci, které se jich netýkají nebo o nich mají malé povědomí. Problémem je ale spíše schopnost oddělit emoce od faktů a názorů. Nenechat se zraňovat jiným viděním světa ostatních a hledat vůli podat si ruce a zachovat vztah, i když se neshodneme.

„Mladší lidé jsou otevřenější v komunikaci, umí si o rande sdělit představy,“ říká pro sérii pořadu Balanc Moderní láska Johanna Nejedlová z organizace Konsent zabývající se problematikou sexuálního obtěžování. Během randění se objevuje spousta otázek. Kdo bude platit, kam půjdeme, kdy se poprvé dotknout a mít sex? Kdy už spolu chodíme a jak zajistit, abychom se cítili bezpečně? Mladší lidé jsou otevřenější v komunikaci a místo do barů chodí na pikniky a procházky.

„Práce na sobě by měla být vzájemná. Pastí je pocit, že už všechno vím,“ říká v Balancu klinický psycholog a psychoterapeut Adam Suchý. Možná jste v psychoterapii už delší dobu nebo zrovna začínáte. Ne vždy jsme ale připraveni na to, že proces může trvat i roky. Že se nám nebude chtít otevírat některá témata a že i profesionálové a profesionálky v křesle naproti mohou dělat chyby.

„Díky vědeckým poznatkům zjišťujeme, že můžeme milovat více lidí,“ říká v první epizodě speciální série pořadu Balanc s názvem Moderní láska Honza Vojtko, párový psychoterapeut a spisovatel. Nikdy jsme neměli ve vztazích tolik svobody a možností volby. Partner na celý život, polyamorie, nezávazný sex, přátelství s výhodami, konsenzuální nemonogamie. Jak se vyznat v současných podobách lásky a najít tu pravou pro sebe?

„Asi každý člověk potřebuje doteky a kontakt. Liší se míra,“ říká v Balancu fyzioterapeutka Klára Bubeníčková. Podání ruky, obejmutí, mazlení i sex. Dotýkání může prospívat našemu tělu a mnohé o nás říci. Podáváte ruku pevně a jistě a na druhé straně je leklá ryba? Objímáte se rádi, dlouho a pevně? Potřebu tělesného kontaktu máme každý jiný, málokomu ale doteky nedělají dobře.

„Když se něco děje v těle, pravděpodobně se to ukáže na nohou a obráceně,“ říká v Balancu fyzioterapeutka a lektorka Klára Bubeníčková. Nohy a chodila prý mohou zrcadlit problémy celého těla a taky pomoci v nápravě. Být uzemněný není jen fráze, ale terapeutická technika, která může pomoci při stresu, kolotoči nezastavitelných myšlenek i jiných potížích. Co o našem zdraví mohou prozradit nohy?

„Film nám může pomoci orientovat se v sobě i ve světě kolem nás,“ řekl během diskuze Život jako film psycholog a psychoterapeut Štěpán Smolík. Sledování filmů a seriálů může být odpočinek, zábava, ale také cesta do vlastního nitra. Je možné prožívat příběhy s hrdiny, hledat paralely se svým životem i přijít do kontaktu se zapouzdřenými emocemi. Jaký to může mít vliv na psychiku?

„Na určité úrovni nemůže existovat žádná terapie bez spirituality,“ říká v Balancu psychoterapeut, básník, a šéfredaktor časopisu Tvar Adam Borzič. V psychoterapii se lidé často dotýkají témat, která je přesahují –⁠ smyslu života, vztahu ke smrti, k nekonečnu. Spirituální témata často do psychoterapie vstupují. Lze ale sladit individuální duchovní slovník, symboly a obrazy se světem terapie? A nemůže se jednat o spirituální únik před životem?

„Chůze v krajině pomáhá lépe a hlouběji rozumět vlastní duši,“ říká v Balancu psychoterapeut, básník, a šéfredaktor časopisu Tvar Adam Borzič. Jít se projít do přírody, vyrazit na výlet nebo se jen tak toulat nás spojuje s přírodou a vlastní duší. Zlepšuje imunitu, paměť, rozvíjí kreativitu i vztahy.

Metodu rodinných konstelací v Balancu představuje Martina Malinová, umělkyně, která zkoumá terapeutický potenciál umění a věnuje se sociální práci nebo psaní poezie. Rodinné konstelace jsou formou terapie, která pracuje se systémem vztahů v rodině, kde má mít každý své místo. Metoda se používá k napravení nefunkčních vztahů i jiných problémů.

„Líbí se mi nahlížet na tetování jako na něco tajemného, zobrazí se v něm celá škála duše,“ říká pro Balanc psycholog a psychoterapeut Aleš Borecký. Tetování občas rozděluje –⁠ pro někoho je to absolutně nepřijatelný zásah do těla, někdo má kůži jak plátno. Proč se lidé nechávají tetovat a co to může vypovídat o jejich duševním světě?

„Konec roku je potenciálně posvátný okamžik, ale stane se z toho karikatura,” říká v Balancu psycholog a psychoterapeut Aleš Borecký. Oslava příchodu nového roku nemusí být velkolepá party spojená s nadměrným pitím, nereálnými předsevzetími a předstírání toho, že vše špatné je za námi a čeká nás jen dobrá budoucnost. Jak naplnit odchod starého roku a vítat ten nový z pohledu duševního zdraví?

„Z Vánoc jsme udělali psychologický problém, my psychologové jsme do médií zváni možná častěji než duchovní,” říká Dalibor Špok. Vánoce jsou pro mnohé z nás nejdůležitější svátky, i když nejsme věřící. Každý může něco slavit, setkat se s duchovnem a nadějí. Někdy si ale takové setkání komplikujeme. Máme představu o tom, jak musí být uklizeno, uvařeno, že musí být hodně dárků. Nebo také, že musíme navštívit příbuzné, se kterými si nerozumíme. Jak vytvářet o Vánocích to dobré?

„Šamanské techniky a psychoterapie se nevylučují, mohou se navzájem podporovat,” řekl v Balancu terapeut, facilitátor a průvodce šamanskými technikami Ondřej Bahník. Stále více lidí vyhledá ve svém uzdravování, rozvoji a spiritualitě šamanské techniky. Vypravují se na rituály, pracují s dechem, bylinami, písněmi, tancem nebo stavem transu. Jak fungují v našem západním světě a mohou se doplňovat s psychoterapií?

„Když mládě slona přivážete ke kůlu, zvykne si na něj. Když by kůl jako dospělý mohl vytrhnout, ani ho to nenapadne,” říká lektor a psychoterapeut, doktor Tomáš Morcinek. Pro každé dítě je důležité zažít pocit lásky, bezpečí a přijetí ze světa, do kterého se narodilo. Pokud se toho nedostává nebo dostává málo, má to vliv na celý život. Někde uvnitř nás je hluboko zapsán pocit, že něco není v pořádku. S námi nebo se světem. Metoda přepisu limbického otisku se to snaží opravit.

„Kromě povídání je možnost zapojit i tělo,” říká v Balancu psycholog, psychoterapeut, doktor Tomáš Morcinek. Psychoterapie není jen léčba slovem. Naše emoce a prožívání jsou s tělem spojeny. Někdy je třeba kontaktovat, přijmout nebo i vyjádřit dávno uložené emoce. Jindy dokončit pohyby, které v těle zamrzly. Možná jste také narazili na hranice mluvení v psychoterapii nebo vám je práce s tělem blízká. Některé věci zkrátka nelze pochopit nebo o nich jen mluvit.

„Naše základní a nejvýraznější vlastnosti se formují podle toho, co vnímáme ve světě jako nebezpečné,” říká v Balancu psycholog a psychoterapeut Tomáš Zuda. Strach je jedna ze základních emocí, máme ji společnou se zvířaty. Může stát ale také životním postojem. Bojím se změnit práci, bojím se rozejít, bojím se lidí, bojím se zkoušet nové věci. Jak si ze strachu udělat kamaráda a proč ho nepotlačovat?

„Řízení auta může zesilovat některé rysy naší osobnosti, u každého se to liší,” říká v Balancu psychoterapeut a psycholog Tomáš Zuda. Jestli jezdíte autem, určitě jste zažili nepříjemné situace, například troubení, vybržďování a hněv. Každý, kdo jede rychleji, je šílenec, kdo jede pomaleji, neumí řídit. Řízení některým lidem mění chování. Co auta říkají o naší osobnosti?

„PlayFight je hravý zápas, laboratoř lidského chování,“ říká v Balancu Tomáš Wortner, tanečník, performer, lektor a facilitátor. Ve skupině deseti lidí dva uprostřed v kruhu zápasí. Někdy hravě, jindy soutěživě a dravě. Vyvolává to v nich spoustu emocí a témat z jejich života. Kolik mám síly, co už je moc? Dovolím si prohrát, nebo naopak zvítězit? A co když je muži příjemné být hravý v zápasu s jiným mužem?

„Není nutné nálepkovat, co je ve mně mužské nebo ženské, abych s tím mohla pracovat,” říká v Balancu lektorka, indoložka a spisovatelka Barbora Hu. V Česku chodí na lekce jógy více ženy, tradičně to ale byl prostor pro seberozvoj mužů. Jóga pomáhá integrovat a pochopit to, co vnímáme jako mužské nebo ženské. Specificky může asistovat při přípravě na porod, v mateřství i mírnit menstruační bolesti. Jak se můžeme dívat na ženský a mužský princip v józe?

„Jóga není adekvátní náhradou psychoterapie, ale může psychoterapeutický proces podporovat,” říká v Balancu Barbora Hu, lektorka jógy a indoložka, která je ve výcviku Grof Transpersonal Training. Praxe jógy mívá dobré účinky na duševní zdraví. Stejně jako psychoterapie se dotýká například emocí, práce s tělem, pocitovou inteligencí a přináší i duchovní témata. Jak ale kombinovat jógovou praxi a psychoterapii a může být jóga únikem?

„Dobrá komunikace zachovává úctu a respekt k druhému člověku,” říká Šárka Tomová, odborná asistentka z Ústavu ošetřovatelství 2. LF UK a FN Motol. Před lékařem se lidé mohou stydět, je to intimní situace. Úspěšnému léčení se může do cesty postavit komunikace. Ošetřující personál má často málo času, občas se dopouští bagatelizace, stigmatizace i urážek. Pacienti zase někdy trvají na zbytečných vyšetřeních, o kterých se dočetli na internetu. Jak dobře komunikovat u doktora?

„Do terapie přivádí člověka změna nebo když je jeho stav neudržitelný,” říká pro Balanc psycholog a psychoterapeut Daniel Wagner. O duševním zdraví se hovoří stále víc, zejména mezi mladšími lidmi. Proto častěji chodí do terapie a otevřeně o tom mluví. Stále je ale mnoho překážek, které před začátkem terapie stojí. Jsou to předsudky, strach i finanční překážky –⁠ psychoterapie často není levná.

„Záleží, co si představíme pod odolností. Vydržet více útlaku, neštěstí, nesvobody?“ ptá se v Balancu psycholog a psychoterapeut Daniel Wagner. Možná jste také zaznamenali články a diskuze na sociálních sítích o generačních střetech. Mladí si prý stěžují, řeší hlouposti, neumí šetřit, nechtějí pracovat a jen si užívají. Od nich zase slyšíme, že starší generace vydrancovala planetu, není tolerantní, nechce se měnit a jen si stýská po starých dobrých časech, které nikdy nebyly.

„Být dítě alkoholika ovlivní člověka úplně ve všem,“ řekla v Balancu psycholožka, koučka a krizová interventka Pavlína Doležalová. Když rodiče pijí, děti musí rychleji dospět. Musí se postarat o sebe, často o sourozence i samotné rodiče. Do života si obvykle odnášejí stud, tíhu tajemství, nízké sebevědomí i komplikované vztahy. Jak se vyrovnat s démonem alkoholu v rodině a žít vlastní spokojenější život?

„Ideální je se na konci vztahu dohodnout,” říká v Balancu psycholožka a psychoterapeutka Věra Zika. Vztah nemusí vyjít a není to ničí chyba. Tak proč to někdy bereme jako prohru či selhání? Obviňujeme sebe nebo partnery, hádáme se, vyčítáme, nezvládáme. Když spolu partneři zůstanou jen kvůli dětem, dávají jim zprávu, že být ve vztahu nespokojený je normální. Co je to dobrý rozchod a jak se o něj snažit?

„Srovnávat partnery je trochu cesta do pekel,“ říká pro Balanc psycholožka a psychoterapeutka Věra Zika. Každý partnerský vztah nás ovlivní. Když máme štěstí a jsme ze spokojené rodiny, máme vztahy kde okoukat a je větší pravděpodobnost, že budeme spokojení. Někdy se ale neubráníme srovnávání. Po zkušenostech se chceme něčemu vyhnout a něčeho víc. Jak přemýšlet o vztahové historii, včetně té sexuální?

„Zbavení se závislosti není jen záležitost vůle, ale motivace,” upozorňuje v Balancu adiktolog, kouč a trenér Adam Kulhánek. Čím dříve začnete s kouřením, tím těžší pravděpodobně bude přestat a tím větší budou i dopady na zdraví. Závislost na tabáku ale nevytváří jen nikotin. Kouření má mnoho rozměrů a důvodů. Také se u vás v práci domlouvají nejdůležitější věci za kouřovou oponou pauzy na cigaretu?

„Dalo by se říci, že dech je zrcadlem duševního stavu,“ říká pro Balanc psycholog, psychoterapeut a facilitáror Otakar Chaloupka. Podle dechu můžeme poznat, jak na tom jsme. Ve stresu dýcháme krátce a mělce. Extrémními projevy jsou panické ataky a hyperventilace, které úzce s dechem souvisí. Dýchání můžeme používat jako prevenci i nástroj pomoci v krizi.

„Když člověk přemýšlí nad sebevraždou, nevidí možná řešení,” říká pro Balanc psycholožka, psychoterapeutka a krizová interventka Anna Jelínková. Pro někoho je sebevražda nepředstavitelná, zakázaná a tabuizovaná. Ale sebevražedné myšlenky a tendence se mohou objevit i u zdravého člověka. Často se říká, že lidé nechtějí umřít, ale zbavit se bolesti, kterou prožívají. Jak pomoci někomu, kdo uvažuje, že si sáhne na život?

„Většina lidí má pocit, že jsou v něčem lepší. Když si to myslí ve všech oblastech života, tak to dobré není,” říká pro Balanc psycholožka, psychoterapeutka, koučka a autorka knih Radka Loja. Mnoho z nás se stále porovnává s ostatními. Srovnáváme vzhled, úspěch, výplatu, ale také charakter, nálady i vztahy. V čem jste výjimeční vy? A obracíte to proti ostatním, nebo posilujete vlastní zdravé sebevědomí?

„Lidé se nechovají podle našich představ, tak to bylo, je a bude,” říká pro Balanc psycholožka, psychoterapeutka, koučka a autorka knih Radka Loja. Setkání s cizími nám může pěkně znepříjemnit den. Puberťáci poslouchají nahlas hudbu v autobuse, prodavačka je protivná, bezdomovec na vás dotírá. Ve veřejném prostoru vnikají konflikty. Proč tomu tak je, jak je řešit, předcházet jim a nebrat si je osobně?

„Terapie dělám od roku 1996 a aktivní imaginace je důvod, proč jsem nevyhořel,” řekl na workshopu pořadu Balanc Jan Jakub Zlámaný, psycholog, psychoterapeut z Pražské vysoké školy psychosociálních studií. Nevědomí k nám promlouvá mimo jiné prostřednictvím snů a obrazů. Mluví jiným jazykem, než je naše běžné racionální myšlení. Ponořit se do světa imaginace může být léčivé, úspěšně se používá v terapii. Co skrývá váš vnitřní svět?

„Když věříme, že můžeme svůj život ovlivňovat, dává nám to naději,“ říká v pořadu Balanc psychoterapeutka a publicistka Lucie Brandtlová. Některé věci máme ve své moci a jiné neovlivníme. Mezi tím je ale spousta prostoru pro to, být aktivní nebo pasivní. Pro mnohé lidi je těžké uvěřit, že by mohli mít život ve svých rukách a plnit si přání, jiní podlehli kultu individualismu. Umíte být zdravě mezi těmito extrémy?

„Když pěstujeme dobrý vztah k tělu, je pravděpodobnější, že budeme žít spokojenější a naplněnější život,” říká psychoterapeutka a publicistka Lucie Brandtlová. Možná také bojujete s některými částmi svého těla. Nelíbí se vám zadek, ruce nebo snad to, co tělo vylučuje? Vztah k tělu a jeho fungování můžeme zlepšovat, kultivovat – i přesto, že stojíme proti velkým kulturním očekáváním, tlakům reklamy i sociálních sítí. Jak si vzít své tělo zpět a mít ho rád?

„Psychika zdravého člověka se zvládne zastavit tak, aby snesl samotu,“ říká v Balancu psycholog a psychoterapeut Adam Suchý. Samota nebo spíše osamělost je jedním z velkých strašáků. Někdy máme pocit, že máme málo přátel, nikdo nám nerozumí. Nebo jsme naopak neustále ve společnosti druhých a čas o samotě trávit nechceme, ale ani neumíme. Dokážete být déle sami? A co temného i prospěšného z hlubin samoty může přijít?

„Západní společnost žije kultem práce a výkonu,” říká v Balancu psycholog a psychoterapeut Adam Suchý. Podotýká ale, že se náš postoj k zaměstnání mění. Zejména u mladších lidí. Ti jsou někdy kvůli svému pojetí práce, ve které hledají smysl i prostor pro osobní čas, označováni za líné a pohodlné. Od školy jsme hodnoceni a porovnáváni, v dospělosti to může vést k vyčerpání a zdravotním potížím. Jak to máte se vztahem k práci vy?

„Pocit vlastní hodnoty se mění v čase. Nebudím se s myšlenkou, ó dnes jsem hodnotná,” říká v magazínu Balanc psycholožka a psychoterapeutka Bára Šouláková. Každý si někdy připadá neschopný, k ničemu. Necháváme okolnosti, události a lidi sytit nebo snižovat pocit vlastní hodnoty. Srovnáváme se s ostatními a nevycházíme z toho dobře. Jak hledat vlastní hodnotu a být s ní stále v kontaktu?

„Ve chvíli, kdy nás napadne jít na párovou terapii, je to většinou dobrý signál,” říká v Balancu psycholožka a psychoterapeutka Eliška Remešová. I když jste ve vztahu spokojeni a umíte komunikovat, stejně se mohou objevit problémy, které jsou nad vaše schopnosti. Někteří lidé se chodí radit či využívají možnost terapie preventivně, třeba kvůli očekávané životní změně –⁠ svatbě, narození dítěte nebo před společným bydlením.

„Někteří lidé potřebují více ujišťovat, že jsou milovaní,” říká pro Balanc psycholožka a psychoterapeutka Eliška Remešová. První a asi nejsilnější citová vazba, kterou máme, je nejčastěji k mamince. Zkušenost s ní si bereme do všech dalších vztahů. Určí, jak moc si budeme jistí, jak moc se budeme bát, jaká bude naše potřeba intimity. Prožíváte spokojené vztahy nebo se vám opakují problémy?

„Agrese je aktivní vyjádření zlosti. Pasivní nevyjadřujeme, ale stejně probublá na povrch,” vysvětluje v Balancu psycholog a psychoterapeut Michal Petr. Představte si situaci, někdo vás hrubě předběhne při nástupu do tramvaje. Místo, abyste se ohradili, do spolucestujícího drknete. Ale jen tak, aby to vypadalo jako omyl. Naschvály jsou častým projevem pasivní agrese. Co vše agrese je a jak s ní nakládat?

„Dětství je formativní, utvoří naši osobnost. Ale k vlastní dětskosti bychom se měli vracet pořád,“ říká v Balancu psycholog, psychoterapeut a lektor Michal Petr. Naši osobnost můžeme dělit na různé části, jednou z nich je vnitřní dítě. Má své potřeby i přání, chce si hrát, objevovat, smát se a být spontánní. Udržet a kultivovat vnitřní dítě je dobré pro spokojený život. Co nám brání?

„Emoce jsou zpráva o tom, co se nám děje, a impuls pro akci,“ říká v Balancu psycholog, psychoterapeut a zakladatel kliniky Psyon Stanislav Milotinský. Emoce jsou jako pošťák, mají doručit zprávu. My ji máme zaznamenat a vyjádřit, dostaneme impuls k nějaké činnosti. Co když ale emoční poštu ignorujeme nebo o ní vůbec nevíme? Naučit se poznat emoce a regulovat je důležité pro duševní i fyzické zdraví.

„Ty máš ale dneska na hlavě vrabčí hnízdo,“ uvádí jako příklad spouštěče obranné reakce Stanislav Milotinský, psycholog, psychoterapeut a zakladatel kliniky Psyon, který byl hostem podcastu Balanc. Určitě si vzpomenete na situace, v nichž jste sami reagovali neadekvátně, podrážděně. Možná jste právě zažívali psychologickou obranu. Každý je máme a potřebujeme, ale často o nich nevíme. Co jsou obrany a jaké jsou lepší a horší?

„Líbí se nám nakukovat sousedovi přes plot, zjišťovat, jak žije,“ říká v Balancu psycholožka a psychoterapeutka Michaela Vlasáková Charyparová. Drby jsou informace, které se často šíří proti vůli toho, kterého se týkají. Pomocí nich se srovnáváme s ostatními, pomlouváme společné nepřátele, používáme je v práci k růstu, ale také se snažíme zaujmout nebo jsme zkrátka jen zvědaví. Čím vším může být drbání a kde je hranice, kdy škodí nám i okolí?

„Ženský kruh je bezpečný prostor, ženy mohou autenticky sdílet své pocity a prožitky,“ říká v Balancu psychoterapeutka, psycholožka a lektorka Kateřina Kramolišová. V našich životech máme málo prostoru pro úplnou autenticitu, neplatí to jen pro ženy. Pořád jsme v zajetí toho, jak bychom se měli chovat, co říkat, jakou mít náladu a podobně. Upřímné sdílení, třeba i těžkých, nepříjemných nebo prostě jen neobvyklých věcí, je vzácné.

„V jednom extrému autoritě podléháme, jindy jí pohrdáme,“ říká v Balancu terapeut Tomáš Zetek. Někteří lidé neradi poslouchají, kohokoliv –⁠ nadřízené, úředníky, policisty, partnery. Vzorec vztahu k autoritám a mocným můžeme sledovat od rodičů. Třeba jsme zažívali příliš těsnou výchovu, museli jsme poslouchat na slovo a teď si to vybíjíme na jiných lidech. Autorita ale může být přirozená i vynucená. Proč se zajímat o vlastní vztah k autoritě a jak se jí stát?

„Pro děti je rozvod rozpad celého světa. Uvádí je do nejistoty,“ říká v Balancu profesor lékařské psychologie, psycholog a psychoterapeut Radek Ptáček. Děti z rozvedených rodin mají více vztahů a ty i častěji končí. Někteří úplně na manželství zanevřou. Důležité je, v kolika letech se rozvod udál, jak probíhal a jaký vztah měli rodiče k sobě i dětem po něm. Z rozvodu nemusí být celoživotní trauma, ale jen obyčejná vzpomínka.

„I vtipy v nás zvyšují citlivost. Lidé chtějí být přijímaní v celku takoví, jací jsou,“ říká v Balancu psychoterapeut a krizový intervent Peter Porubský. Sexuální identita a orientace se formuje od početí. Když se od narození ve vašem okolí mluví jen o heterosexualitě, může to v člověku vyvolat vnitřní konflikt. Přijímání sexuality může být pro mnoho lidí náročný a dlouhý proces. Jak jim jejich cestu usnadnit?

„Na krizi se dívám jako na důsledek setkání s překážkou, kterou neumíme přiměřeně řešit,“ řekl v pořadu Balanc psychoterapeut a krizový intervent Peter Porubský. Krizím se nelze ani vyhnout, ani se na ně dokonale připravit. Můžeme se ale učit je zvládat a posilovat odolnost. Není ostuda říci si o pomoc odborníkům, často ale pomůžou i přátelé nebo rodina. Překážkami mohou být izolace, stud, příliš vysoké nároky, které máme sami na sebe. Jak se naučit zvládat krize?

„Umění je cesta k poznání i sebepoznání a způsob komunikace,“ říká psycholog, psychoterapeut a divadelník Štěpán Smolík. Možná právě máte období, kdy posloucháte jednu písničku pořád dokola nebo si pouštíte scénu z filmu. Umění, aktivní i pasivní, je způsob, jak poznávat, co je uvnitř nás. Může léčit naši duši, pomáhat zpracovat emoce, vyřešit dilema i dávat návody, jak z problémů ven. Skrze umění se ale také lze odcizovat sám sobě, zaprodávat se a prohlubovat sebetrýznění.

„Dospívání je hodně náročná a křehká doba, zejména pro dívky je to snad nejcitlivější období,“ vysvětluje v Balancu psycholožka Tereza Konrádová, která se věnuje práci s dospívajícími dívkami. Během dospívání mladé ženy navazují první vztahy, otvírá se jim sexuální život a experimentují s psychoaktivními látkami. Protože jsou v tomto věku zranitelné, může se toho hodně pokazit. Jak úspěšně zvládnout cestu z dospívání do dospělosti?

„Je to obecný rys, často tito lidé chodí na terapii a vidím to i v osobním životě,“ říká v Balancu psycholog, psychoterapeut a lektor Petr Odstrčil. Určitě ve svém okolí takové lidi máte. Jsou často smutní, naštvaní, pořád si stěžují, nevidí na svém životě nebo celém světě nic dobrého. Zřídka si to uvědomují, není to jejich rozhodnutí, ale i to lze měnit. Jak vystoupit z role věčného stěžovače a oběti?

„Nově příchozí může být vítán s radostí, ale když je rodinný systém zatuchlý, mohou se objevit obtíže,“ říká v Balancu psychoterapeut, supervizor a lektor Petr Odstrčil. S novým partnerem nebo partnerkou nemáme v životě jen nového člověka, ale i celou jeho rodinu. Někdy je to příjemné prostředí a cítíme se vítaní. Jindy nás nová rodina zatahuje do svých problémů, manipuluje nebo otevřeně dává najevo, že se jí nelíbíme. Jak si uspořádat vztahy s rodinou partnera?

„Nervozita je normální reakce těla, jeden z projevů stresové reakce,“ říká pro Balanc psychoterapeutka a psycholožka Barbora Šouláková. Dodává, že nervozita a tréma patří k tělu stejně jako žízeň nebo hlad. I když má pozitivní funkci, aby nám dala energii a ukázala, co je důležité, může nám život i komplikovat. Jak se vypořádat s tím, když nás některé situace děsí tak, že se jim vyhýbáme, nezvládáme je bez léků, nebo dokonce spouští panické ataky?

„Pro vlastní atraktivitu je důležitý vztah k sobě, k tělu. Ale i pohoda a sebevědomí,“ říká pro Balanc psychoterapeutka a socioložka Markéta Šetinová, která se zaměřuje na seznamování a proměnu současných vztahů. Vnímání atraktivity se mění podle doby a místa, ve kterých žijeme. Lze to ale zkoumat a vytvořit průměr i ideál. Atraktivní ženy mohou svůj vzhled považovat za výhodu, je ale spojený i s nevlídnými a omezujícími stereotypy. Jak krása, zejména ženská, ovlivňuje život?

„Konsenzuální nebo etická monogamie je dohoda, že do vztahu pustíme na sexuální nebo romantické rovině další lidi,“ říká v Balancu psychoterapeutka a socioložka Markéta Šetinová, která se zaměřuje se na seznamování a proměnu současných vztahů. Podle výzkumů je v USA 20 % lidí, kteří praktikují nemonogamní vztahy, po vzájemné dohodě. Mohou mít sex, randit nebo dokonce navazovat další vztahy s jinými lidmi. Mohou takové vztahy dlouhodobě fungovat a co na ně říká okolí?

„Sourozenecké vztahy mohou být velmi silné, ale všemi směry. Konflikty i pomocí,“ říká dětská klinická psycholožka a psychoterapeutka Gražina Kokešová Kleinová. Vztahy se sourozenci jsou výjimečné, znáte se celý život a nevybíráte si je. Může do nich vstoupit řada nečekaných událostí, které vztahy mění. Smrt blízkého sourozence, konflikty, touha jít jiným směrem než ostatní, rozvody, změna pohlaví i nalezení ztracených sester a bratrů. Co výjimečného zažíváme se sourozenci?

„O radosti a užívání úspěchu nás připravuje to, že vidíme spoustu dalších povinností,“ říká v Balancu psycholog a psychoterapeut ze Střediska následné péče Point 14 Ondřej Ostrovský. Možná jste to také zažili. Dosáhli jste úspěchu, po kterém jste toužili. A necítíte to. Třeba vás radost zalije o dost méně, než jste čekali, nebo dokonce cítíte prázdnotu. Čím to je, že si neumíme nebo nedovolíme užít úspěchy malé i velké, radovat se a slavit?

„Přijde mi hrozně líto, že se někdy sourozenci ani pořádně neznají,“ říká v sérii o sourozeneckých vztazích Tvůj Balanc Nikola, sestra Kristýny. Odmala spolu vyrůstaly v harmonickém vztahu, rozumí si, jsou upřímné, mají se rády, dokáží si říci kritiku tak, aby nebolela. Jsou často v kontaktu a když se sejdou u rodičů, přespávají v jednom pokoji. Jak vznikl jejich pevný sourozenecký vztah, jak ho vnímají a co je odlišuje od ostatních?

„Formuje nás celý svět i naše nejbližší kultura. Ale největší vliv má rodina,“ říká psycholog a psychoterapeut ze Střediska následné péče Point 14 Ondřej Ostrovský. Peníze a majetek jsou pro mnoho lidí až příliš důležité, jiní vidí ctnost v životě v askezi a chudobě. Vztah k penězům můžeme během života přehodnocovat, dokonce bychom měli. Proč je dobré ptát se, kolik opravdu potřebujeme ke spokojenosti a zda příliš nespojujeme množství majetku s naší hodnotou a statusem?

„Nechtěl bych se v šedesáti ohlédnout a zjistit, že o sobě nic nevíme,“ říká v sérii Tvůj Balanc Štěpán, prostřední ze tří bratrů. Je zvláštní, jak můžeme vyrůstat v rodině a postupem času ztrácet kontakt, nechat vztahy ochabovat a nesdílet hluboce navzájem své životy. Štěpán by stál o prohloubení vztahů. Chválí si vztah s manželkou, který je upřímný. A manželé se nevyhýbají individuální terapii, protože se chtějí v životě rozvíjet.

„Vše, co zastírá přítomný okamžik, je nadbytečné, i myšlení,“ řekl v Balancu psycholog a psychoterapeut Jan Jakub Zlámaný. Pořád na něčím rozmýšlíme, co uděláme k večeři, co budeme dělat zítra. Ale myšlení je také plné obav, špatných vzpomínek, snahy vyvarovat se chyb. Mysl je nástroj, který lze kultivovat. Když se myšlení vymkne kontrole, ovládne nás. Bránit se můžeme meditací, dobrými vztahy, kontaktem s tělem.

„Měla jsem k Terezii až mateřské pocity, když mi zavolala, že mě chce za svědka, bylo to veliké překvapení,“ říká v sérii Tvůj Balanc o sourozeneckých vztazích Bára, nevlastní sestra Terezie. Mají společného tatínka, mezi sestrami je věkový rozdíl 15 let. Jejich vztah se proměňoval, napřed byl až trochu mateřský, dnes působí obě jako skvělé ségry. Bára Terezii pomohla, když ve třinácti letech utekla nešťastná z domova.

„Vždy když nejsme v přítomném okamžiku, tak sníme,“ říká v Balancu psycholog a psychoterapeut z Pražské vysoké školy psychosociálních studií Jan Jakub Zlámaný. Každý máme svoje sny a fantazie. Někdy k nim utíkáme z příliš omezeného a nepříjemného světa, jiní zase mají hlavu v oblacích a nedokážou být dostatečně nohama na zemi. Rovnováha mezi praktickým, racionálním životem a sněním je člověku prospěšná.

„Od dětství mi vrtalo hlavou, že se mnou není něco v pořádku. Lidé to asi vycítili,“ říká v sérii Tvůj Balanc o sourozeneckých vztazích Míša, která se ale narodila jako Martin. Teprve když jí bylo 21, setkala se se svou sestrou Janou a dalšími sourozenci, o kterých do té doby nevěděla. Poprvé se viděly, když bylo Janě 12 a sblížily se ve Skotsku. Míše se zesílila krize identity, i díky Janě si musela přiznat, že nechce žít život někoho, kým není.

„Na krizovém poradenském chatu bylo časté téma strach ze zkoušek,“ říká v Balancu sociální pracovník, krizový intervent a psychoterapeut ve výcviku Jan Vališ. Škola umí s psychikou pěkně zamávat, společně s rodiči někdy velmi tlačí na výkon a neuspět u zkoušky působí jako fatální hrozba. Přitom ne každá škola učí věci, které jsou pro studující užitečné. Chyba není příležitost se něco naučit lépe, ale problém. Jak proplout školním prostředím a zachovat si duševní pohodu?

„Je důležité být tu pro blízké, když se něco sesype,“ říká Lenka Hushi v sérii Tvůj Balanc o sourozeneckých vztazích. Vyrostla se dvěma bratry – dvojčaty. Nejdřív si s nimi hrála jako s panenkami, hádali se o místo v autě u okýnka. Dnes je spojují děti, které mají, i když jsou občas sourozenci rozlítaní pro celém světě. Bráchové při ní stáli během náročného rozvodu, když si musela připustit, že možná nebude mít velkou rodinu, jak si vždy přála.

„Jsou školy, které pomáhají. Ale celkově mají mezery v podpoře a rozvoji dětí a dospívajících,“ říká v Balancu sociální pracovník, krizový intervent a psychoterapeut ve výcviku Jan Vališ. Školní prostředí nemusí vůbec rozvoji a duševnímu zdraví prospívat. Vyučující někdy neumí pracovat s autoritou a posilováním sebevědomí studujících. Objevují se i urážky a ponižování. To se občas děje i v kolektivu, i když nemusí jít o zlý úmysl. Šrámy ze školy nás mohou brzdit celý život.

„Ségra mi chybí u milníků, třeba že nepoznala mého přítele a nebyla na promoci,“ říká v sérii Tvůj Balanc o sourozeneckých vztazích Lenka, nejmladší ze tří dětí. Její bratr po nehodě s rodinou nekomunikuje a s rodiči je velice těžké otevírat bolestivá témata. Lenku to mrzí a chtěla by komunikaci v rodině zlepšit. Kdyby jednou měla vlastní rodinu, přála by si lásku projevovat více a vědoměji.

„Když si třikrát umyji ruce, tak to neznamená, že mám OCD. Tito lidé někdy kvůli své poruše trpí,“ vysvětluje v Balancu na téma vztahů s lidmi s obsedantně kompulzivní poruchou psycholožka a psychoterapeutka Martina Kukolová. Porucha musí trvat delší dobu, projevuje se nutkavými myšlenkami, které nelze dostat z hlavy a obtěžují. Vzniklé napětí se uvolňuje kompulzí, mohou to být rituály, které se často opakují. Jak porozumět, pomoci a soužít s lidmi s OCD?

„Ve stáří jsou důležité hlavně dobré vztahy,“ říká v Balancu psycholožka a psychoterapeutka Martina Kukolová. Stáří může být obdobím radosti. Můžete si užívat volný čas, vnoučata, věnovat se koníčkům a předávat nabyté zkušenosti a znalosti mladším. Ale také můžete skončit jako zahořklí, agresivní dědkové a babky. Nikdo se s nimi nechce potkávat a jen čekají na smrt. Vzniká cesta do spokojeného či nespokojeného stáří už během života a jak se na ni připravit?

„Být každý jiný je výhodné pro přežití druhu, vzniklo to evolucí, každý je specializovaný,“ říká v Balancu psychoterapeut a lektor MUDr. Tomáš Morcinek. Asi jste na to narazili, nechápete, jak někoho může rozplakat film. Jak to, že někdo vnímá x odstínů červené, a vy vidíte jen dva? Někdo pořád analyzuje, jiný koná. Někdo prožívá a rychle mění emoce, jiný je flegmatický. Různé vnímání a prožívání má své funkce, poznat ho pomůže ve vztazích i v práci.