Trochu rozmazané, přepálené fotky. Duch minulosti, dvojitá expozice. Pomalu mizící vzpomínky na horké letní dny a dlouhé zimní večery. Přehlížíme poslední roky i desetiletí. Co všechno se stalo, co se v nás změnilo? Phil Elverum po 16 letech oživil svůj původní projekt The Microphones. Pětačtyřicet minut trvající hudební a filmová esej o tom, co bylo a je důležité a co může znamenat touha po tvorbě umění.

V současném mainstreamu asi nenarazíme na interpretku či interpreta, který by byl více zatížen stínem své průlomové nahrávky. Alanis Morissette, kanadská zpěvačka a písničkářka, vydala před 25 lety svou nejzásadnější nahrávku Jagged Little Pill. Zatímco syrové výpovědi mladistvého naštvání očividně nezestárly, Morissette letos přišla s osmým albem Such Pretty Forks In The Road. Ve vypravěčství sice navazuje na svou dřívější tvorbu, je ovšem stále tak přesvědčivá?

Kanadská zpěvačka a producentka Jessy Lanza se těší oblibě už od svého debutového alba Pull My Hair Back. Hudebnice neodmyslitelně spjatá s basovým labelem Hyperdub ovšem po čistě klubovém období přichází s trochu nečekanou nahrávkou, na níž se plně otevírá popu. A zároveň se vyzpívává ze samoty v novém městě.

Jeden z prvních velkých a neočekávaných plodů karantény se objevil koncem července. Americká popová hvězda Taylor Swift překvapila fanoušky neohlášeným osmým studiovým albem nesoucím název Folklore. Zpěvačka na něm činí zajímavý úkrok směrem k indie folku, což iniciovalo vznik množství memů a fanouškovského šílenství.

Detroitská čtveřice Protomartyr patřila od svých začátků přesně před deseti lety mezi ty kapely, které se nebojí těch nejtíživějších témat. Odkazy na biblické příběhy i historické události, na které by spousta lidí raději úplně zapomněla, se mísily s osobními temnými příběhy. Na jejich pátém řadovém albu Ultimate Success Today se dostávají až na samotnou hranu apokalyptických vizí.

Britská zpěvačka Jessie Ware byla už od svého debutu před osmi lety brána jako nastupující hvězda ostrovní scény. Vzešla z undergroundu a její kombinování alternativní elektroniky s východisky r’n’b bylo už od počátku přitažlivé. Pak se ale na chvíli ztratila v lese nijakých popových melodií. Nyní přichází se čtvrtou deskou, na kterou se propisuje její umělecká vyzrálost, dvojité mateřství i získaný odstup od světa hudby. Zároveň zní mnohem zábavněji než předešlé počiny.

Britská post-punková písničkářka s pákistánskými kořeny Nadine Shah patří v rámci ostrovní scény mezi ty politicky nejangažovanější umělce, před dvěma lety si i díky svým textům vysloužila nominaci na Mercury Prize. Letošek měl být opět jejím rokem. Kromě koncertu na Glastonbury, který byl zrušen kvůli pandemii, vychází totiž její čtvrté album Kitchen Sink. A opět se věnuje palčivým tématům, byť se tentokrát zaměřila spíše na osobní rovinu.

Lepší název pro svou třetí nahrávku než Women in Music Pt. III mohlo sesterské trio Haim jen těžko vymyslet. Po třinácti letech na kytarové scéně se toho totiž pro ženy v hudebním průmyslu změnilo jen málo. A tak Este, Danielle a Alana došly k rozhodnutí, že se na novém albu přestanou držet zpátky. Výsledkem je zatím jejich nejtemnější a zároveň nejzdařilejší nahrávka.

Tearless je velkým rozchodem s planetou, temnou vizí budoucnosti, která se ještě před vydáním přehoupla vlivem globálního dění do soundtracku současnosti. Finské producentské duo usazené v Berlíně Amnesia Scanner, pro mnohé nejotravnější hudební projekt na světě, přišlo se svou druhou nahrávkou.

Americká rapová dvojka EL-P a Killer Mike přichází se svou čtvrtou nahrávkou RTJ4, kterou od trojky dělí 4 roky. A zdá se, že se objevila právě v ten pravý čas. Už o předchozí nahrávce se během jejího vydání ve všech kruzích hovořilo jako o možném automatickém albu roku a podobného statusu se dostává i RTJ4. Jedná se totiž asi o jejich nejnaštvanější a nejpřímočařejší desku. Ideální pro dění v současném světě, do něhož se zrodila.

Z českého rapu je dominující žánr domácího popu. Stalo se to nenápadně, ale nezastavitelně. Viktor Sheen měl vloni nejprodávanější české album roku, parta kolem Milion+ sbírá milionová zhlédnutí svých klipů a aktuálně číslo jedna české prodejní hitparády okupuje už dva týdny pražský rapper Ca$hanova Bulhar s deskou rap disco revoluce. V záplavě současných rapových nahrávek by neměla zapadnout, tradiční rapové siláctví ředí nadhledem, machismus schopností sebereflexe.

Písničkářka Monika Načeva, výrazná tvář české hudební scény a věčná experimentátorka, představila svou desátou řadovou desku Zdivočelí koně. Přizvala si na ni bubenici Markétu Pták a klávesáka Davida Kabzana, aby rozezněli básně některých z předních představitelů samizdatových básníků. Mimo jiné i Pavla Zajíčka, k jehož dílu odkazuje i název celého projektu.

Když před sedmi lety vypustil tehdy šestnáctiletý cloudrapový nadšenec Jonatan Leandoer Håstad skladbu Ginseng Strip 2002, nejeden středoškolák sám sobě v té době přísahal, že by nejradši poslouchal tenhle hit na repeat a „nikdy už nic nemusel“. Po třech řadových deskách, hospitalizaci v psychiatrické léčebně, problémech s drogami i pomalém a postupném návratu k normálu představuje Yung Lean své Starz. Úplně nová éra? Možná, ale některé yungleanovské jistoty zůstaly.

„Míval jsem vlastně jen dvě nálady – buď jsem se dané věci smál, anebo jsem se z ní cítil podrážděný a otrávený,“ tvrdil Mike Hadreas, americký hudebník vystupující přes deset let pod pseudonymem Perfume Genius. Jeho pátá řadová deska Set My Heart on Fire Immediately ovšem zachytila umělcovu hudební a především osobnostní proměnu. Odráží se v ní nejen nová láska nalezená v tanci, ale i touha být s lidmi.

Přesně rok od prvního koncertu vydala pražská weirdpopová kapela něco něco debutovou nahrávku nesoucí název Začíná. Kombinace lo-fi samplů, analogových synťáků a akustických nástrojů spolu s nezaměnitelným hlasem Trusinové vytváří příjemné a nenápadné napětí.

Hlavním východiskem amerického tria Facs byl vždy minimalismu: strhující, opakující se kytarové riffy a přízračné, až vojenské bicí pomáhají vplétat do jednoho velkého, temného úlu. Třetí nahrávka Facs s názvem Void Moments je jakýmsi dosavadním vyústěním jejich tři roky trvající cesty.

Drzá a svéhlavá písničkářka, která debutovala v osmnácti letech, je zpět s nahrávkou Fetch the Bolt Cutters. Nezmizelo nic z její naštvanosti, kromě brutální upřímnosti ovšem nahrávka nabízí i hluboký vhled nejen do partnerských vztahů, ale především do jejího vztahu k hudbě. A působí moudře i vyrovnaně zároveň.

Už od druhého alba se u jakékoliv novinky zpěvačky a skladatelky Katarzie probírá každý její krok, postoj, skladba. Není divu. Tak přímočaře se vyjadřující hudebnici československá scéna už dlouho neměla. A právě teď přichází s novou deskou Celibát. Znovu otevřenou a zároveň znovu jinou, než byly její předchůdkyně.

Teams – kluk v kostkované košili a kšiltovce, neznámý noisař Bekelé Berhanu, záhadný Shanti nebo nyní už hvězdný Yves Tumor. Sean Bowie vždy vzbuzoval zvědavost a u svých fanoušků až posvátnou úctu. Četnost alter eg, která původem americký producent a zpěvák vystřídal, jen dokládá jeho rozpínavou tvůrčí potřebu a uměleckou nervozitu. Yves Tumor má v sobě výjimečně silný magnetismus, který však s novou deskou pro řadu lidí nabyl kromě kladného pólu také ten záporný.

Americká pěvkyně a producentka Lyra Pramuk, známá mimo jiné pro svou spolupráci s hudebnicí Holly Herndon, na svém debutovém albu Fountain nakukuje za závěs ukrývající tajemství světa a přírody. Album, které stojí na vrstvení nahrávek jejího vlastního hlasu, vykresluje krajiny známé, ale zatím dostatečně neprozkoumané. A neustále se měnící.

„Rád dělám hudbu, rád dělám lidem radost, ale ta hudba je mi tak trochu fuk, bráško,“ přiznal se filadelfský rapper pár měsíců předtím, než jeho mýty opředené a dlouho očekávané album Eternal Atake konečně vyšlo. Po mnoha peripetiích, pauze od rapování i konfliktu se sebevražedným UFO kultem Božská brána se fanoušci dočkali nahrávky, která je v rámci rozvolněného konceptu bere na intergalaktickou cestu po současném trapu, zatímco v řídicí kabině se přepočítávají peníze.  

Kytarista Tomáš Kopáček, původem z Pardubic, není na české hudební scéně novou tváří. Naopak, s větší čí menší intenzitou o sobě dává vědět bezmála 15 let. Mytickou zmínku na Pitchforku nebo legendární projekty, jako byli Tempelhof, za nimiž byla většina digitálních stop pečlivě zahlazena, v tuto chvíli už není potřeba připomínat. Oprášený Black Tar Jesus a nahrávka Year Insane jsou totiž v kontextu jeho tvorby (opět) vystoupením z vlastního stínu.

Stephen Malkmus, kytarista a zpěvák známý především z legendární indierockové kapely Pavement nebo jako kolega Davida Bermana ze Silver Jews, se rozhodl své posluchače prostřednictvím nového alba vzít na výlet do 70. let. Jedna z postav, jež utvářela zvuk devadesátkového indie rocku, na třetí sólové nahrávce totiž podřídila všechno dvanáctistrunné akustické kytaře a sitáru.

Dva roky uběhly od studiového debutu Clean projektu Soccer Mommy, za kterým stojí písničkářka Sophie Allison z amerického Nashvillu. Na Color Theory představuje svou trojbarevnou paletu témat a pocitů, ukazuje, jak vycizelovala schopnost skládat dobré melodie, a ač její hlas zní jistěji než dřív, v textech se projevuje dusivě neprodyšná přikrývka chandry, temnější než dřív.

Kvintet Zrní nestojí na místě. Hudebně se s pomocí producentů Pjoniho a Ondřeje Ježka snaží na nové desce Nebeský klid znovu předložit nové menu. Také textově se kapela asi nejvýrazněji otevírá směrem k tématům, která hýbají domácí společností. Zabil aktivismus unikátní rukopis pětice, nebo ho naopak občerstvil? To je otázka!

Postavy z anime, počítačových her nebo nejmocnější hrdina z Ligy spravedlnosti se potkávají ve fikčním světě, který kolem svého pátého řadového alba vysoustružila Claire Boucher, vystupující pod jménem Grimes. Album Miss Anthropocene přichází pět let po oceňovaných Art Angels a snaží se skrze zlovolnou bohyni ztělesňující klimatickou krizi dotknout neduhů současného světa. Občas se ale topí v balastu.

Deset let od debutové nahrávky Innerspeaker přichází Australan Kevin Parker, stojící za projektem Tame Impala, se čtvrtým albem The Slow Rush. Od poslední Currents uplynulo dlouhých pět let. Parker si zatím dal od vlastní tvorby pauzu, zpracovával překvapivě nastalou slávu a dařilo se mu spolupracovat, s kým se dalo. A je to znát i na The Slow Rush.

Frances Quinlan strávila ve své domovské kapele Hop Along polovinu života. A čirou náhodou se při nahrávání jejich poslední desky dostala k práci na svém sólovém albu. Trochu chaotický soubor skladeb Likewise, jehož jediným pravidlem bylo udělat písně nezaměnitelné s jejím domovským projektem, ukazuje její vypravěčský potenciál.

Projekt Destroyer excentrického frontmana Dana Bejara přichystal k vydání už své třinácté řadové album. Vrací se na něm obloukem k prozatím nejoceňovanější desce historie kapely Kaputt. Výrazně elektronická deska popírá rčení, že je chybou dvakrát vstoupit do stejné řeky. Naopak. Známý proud vnesl do Destroyer novou dávku energie, která proudí skrze melancholické skladby alba Have We Met.

Mladá zpěvačka Billie Eilish nedávno pobouřila část veřejnosti neznalostí rockových veteránů Van Halen. Můžou rappeři z generace vyrůstající právě na Van Halen přijít s deskou, která bude promlouvat i k o 20 let mladším lidem? Slovenská rapová trojice Kontrafakt se o to pokusila.

Zpěvačka a producentka Georgia prošla od svého debutu v roce 2015, pojmenovaného lakonicky Georgia, radikální proměnou. Změnila životní styl i přístup k tvorbě, na nahrávce Seeking Thrills pracovala přes dva roky, první singly vyplavaly na povrch už v roce 2018. Na svém druhém albu se snaží artikulovat eskapismus spojený s rozmělňováním času v klubech i potřebu vytvářet a udržovat komunity. 

Výherce cen britské populární hudby BRIT Awards, hudebník, který se v posledních třech letech objevil na obálkách magazínů TIME, Elle nebo GQ, a aktivista za práva černých obyvatel Británie, co se nebojí říct, že Spojené království je rasistickou zemí. To všechno v sobě snoubí grimeový rapper Stormzy, který přišel na sklonku loňského roku se svou dlouho očekávanou druhou deskou Heavy Is The Head. S nahrávkou, která je až překvapivě popová a na níž se objevil i Ed Sheeran.

S tématem války se Field Music střetli už jednou. V roce 2016 pracovali s duem Warm Digits na soundtracku k filmu Asunder, který byl jednou z řady věcí připomínajících sté výročí I. světové války. Vybídnuti Imperiálním válečným muzeem v Londýně tentokrát stvořili hudební pásmo, které není tradičním vzpomínáním na sto let staré události. Je neobvyklým zamyšlením nad okamžiky, které měly přímou souvislost s tehdejším děním, ale svou stopu často zanechaly až do současnosti.

Vánoční večírek v jedné australské lisovně vinylů v polovině nultých let – z divokého nočního jamování, nahraného na pásku, vzniká sedmipalec Get Up Morning. Ten sice velkou díru do světa zatím nedělá, předznamenává ale jistou podobu toho, kam se bude odvíjet (nejen) tamější garážová scéna. Po deseti letech se nyní ECSR vrátili se svojí čtvrtou nahrávkou All in a Good Time. A bylo se na co těšit.

Na minulé desce Colors pracoval Beck čtyři roky. Přinesla mu tři ceny Grammy a uvázala k noze kouli odpovědnosti nesnížit v budoucnu vysoko nasazenou kvalitativní laťku. Gordický uzel za něj rozseklo setkání s urban producentem Pharrellem Williamsem. Z původně jednorázové studiové spolupráce totiž vzešel během krátké doby materiál nového alba. Proti pečlivě promyšlené konstrukci postavili lehce nahozenou skicu a neminuli cíl.

Tvorbu Jesseho Kandy bude znát každý, kdo si za posledních pár let otevřel internet a zároveň se zajímá o dění v současné elektronické hudbě. Kanadský producent původem z Japonska je totiž především známý pro své vizuální spolupráce – ať už se jedná o obal LP1 zpěvačky a tanečnice FKA twigs, klip pro Björk, nebo jeho tandem s Arcou. Po dvou EP mu nyní na osvědčené značce Hyperdub vychází debutové album Labyrinth.

V roce 2016 Katarína Máliková zvítězila ve třech kategoriích prestižních cen Radio_Head Awards slovenského Rádia_FM a zdálo se, že silná slovenská folklorní scéna našla novou hvězdu. Jenže mladá autorka neplánovala v hnízdě world music spočinout. Prvním albem přiznala kořeny a poté se odrazila od vlastních vzpomínek do žánrově i tematicky komplikovanější současnosti. O to větší div je, že album Postalgia dokáže tuto rozpolcenost podat uceleně, soustředěně a hlavně uvěřitelně.

Příliš měkké na metal, příliš poslouchatelné – duo Have a Nice Life si vždy hrálo se svými oblíbenými žánry, jak se jim zrovna zachtělo. Metalovou intenzitu střídal post-punk i nadpozemské shoegazaové melodie, zatímco  texty se zaobíraly jedním jediným východiskem – smrtí. Tim Macuga a Dan Barett letos vydali po pěti letech novou desku – Sea of Worry. A z letohrádku opleteného hadími těly zavanul death rock i nové obavy. Ze života i dospělosti.

Londýnská zpěvačka, tanečnice i producentka jamajského původu Tahliah Barnett, vystupující pod pseudonymem FKA twigs, způsobila před pěti lety na scéně avantgardního popu nemalé pozdvižení. Z tanečnice spolupracující s Kylie Minogue nebo Edem Sheeranem, která měla na kontě dvě podařená EP, se s debutovou nahrávkou s lakonickým názvem LP1 stala umělkyně, která změnila pravidla hry. A na Magdalene se FKA twigs podařilo všechny své talenty ještě více rozvinout.

Vyjasnění na začátek. Někoho určitě napadne srovnávat novou Hugovu desku s PSH a jejich Debutem, který vyšel jenom o pár týdnů dřív. Není to ale dobrý nápad. PSH dělají bigbít, Toxxx se pořád drží rapu. Nesnaží se o propojování scén, nechce být mediátor. Není hipík. 1000 je přísně antinostalgická deska, vědomý mentální restart. Jako když dohrajete videohru na střední obtížnost, chvilku se díváte do zdi a pak ji spustíte na tu nejtěžší.

Čtveřici Big Thief, původem z Brooklynu, se letos podařil husarský kousek. Během necelého půl roku vydali hned dvě nahrávky – U.F.O.F. a nyní Two Hands. A jedna deska je lepší než druhá. Zatímco květnová nahrávka byla spíš výhledem do propasti, hraním si s abstraktními tématy a vrstvením zvukových textur, Two Hands nám přináší syrový odraz bolestí lidské duše v mnohem konkrétnějším rámci.

Dva roky na nekonečné  tour k debutové desce Infinite Worlds změnily Laetitii Tamko, vystupující pod jménem Vagabon, nejen život, ale i přístup k tvorbě. Americká písničkářka, která začínala jen s kytarou po malých undergroundových klubech a těšila ji příslušnost k DIY scéně, se na své druhé desce rozhodla k větším zvukovým experimentům a kytaru protentokrát odložila do kouta.

Americký rapper z východní, tedy té chudší, části Detroitu patří k těm nejvlivnějším a nejzajímavějším rapovým hudebníkům posledního desetiletí. Po nahrávkách XXX či Old, kterou vydal údajně jen kvůli penězům, přišel před třemi lety přestup na label Warp a kritiky nadšeně přijatá Atrocity Exhibition. Brown je jako chameleon a na uknowhatimsayin¿ předvádí další proměnu.

Předminulý týden Nick Cave odpověděl lakonicky na zvídavý dotaz, kdy se můžeme těšit na další nahrávku. „Oh, Joe, takhle bude vypadat cover,“ napsal Cave všetečnému zvědavci a připojil kýčovitě působící obraz The Breath of Paradise od Toma duBoise. A také datum vydání desky Ghosteen, které připadlo na začátek října. 

„V hudbě jsou pro mě podstatnější pocity než příběhy,“ prozradila před dvěma roky v rozhovoru pro Radio Wave Angel Olsen, předtím než přijela odehrát výborný koncert do pražské MeetFactory. A jako by chtěla tato slova na novince All Mirrors potvrdit hned emotivním otvírákem Lark s atmosférou, která by se dala krájet. Letos 32letá písničkářka za poslední tři roky nashromáždila tolik zkušeností a inspirace, že se to nutně muselo na novince projevit.

Norská písničkářka a především spisovatelka Jenny Hval přichází po své poslední nahrávce Blood Bitch – albu, jehož ústředním tématem byla menstruace, alegorizovaná přes vampýrské motivy – s novinkou Practice of Love. V osmi skladbách se Hval dostává až na dřeň a je zranitelnější než kdy dřív. Mnohokrát ztvárněné téma lásky ve všech jejích podobách nahlíží ve svých avant-popových hitech hned z několika perspektiv. A zároveň se otevírá daleko více posluchačům.

Pražské rapové trio Peneři Strýčka Homeboye po devíti letech od poslední desky Epilog přichází s Debutem. Tvrdohlavost onoho „muset dělat věc“ je na nahrávce znát z každé skladby. Sice prošli tolik part, že jim zůstala jen ta srdcová, ale současnost je nutí především vzpomínat a zůstávat i zvukově v minulosti. Mnohem víc než svobodná a od žánrových klišé osvobozená nahrávka je Debut potvrzením, že u PSH je všechno už tak nějak jedno.

Je to už deset let, co začal člen kolektivu Klangundkrach (Kaspar von Urbach, No Pavarotti) Luboš Rezek skládat a později i vystupovat a nahrávat jako Rouilleux. Už od debutu Zugzwang (2011) bylo jasné, že máme co do činění s ojedinělým hudebníkem – jeho písničky působily ve své obyčejnosti jaksi povědomě, ale přitom v nich bylo kouzlo, které jasně signalizovalo, že je za nimi mnohem víc. Osm let poté vychází deska Lycanthropic Sounds – a magie stále ne a ne vyprchat.

Poslední rocková hvězda a miláček hudebních kritiků zároveň, písničkářka Elizabeth Grant, kterou většina z nás zná jako tajemnou popovou antidivu Lanu Del Rey, na svém pátém albu znovu zabředá do hlubin amerického snu, aby se z nich vynořila s další jeho reinterpretací. Esteticky dokonalá idyla Norman Fucking Rockwell! je ale při bližším ohledání stejně prázdná jako samotný koncept amerického snu pro současné Spojené státy.

Kdyby se americká kapela Ceremony rozhodla během své dosavadní čtrnáctileté kariéry minimálně třikrát přejmenovat a pokračovat pod jiným jménem, možná by v něčem udělali dobře. Rozhodně podle některých skalních fanoušků. Pankáči z kalifornského Rohnert Parku totiž zvládají jeden žánrový i tematický kotrmelec za druhým a na jejich šesté řadové desce In the Spirit World Now ve veletočích pokračují.