Když si Lucie po rozpadu manželství našla nového partnera, bylo vše zalité sluncem. Po nastěhování k němu však začalo peklo. Po roce vztahu si sbalila kufr a rozhodla se odejít. Nakonec ale ve vztahu s narcisem strávila osm let. O svém příběhu napsala knihu.

Narcistická porucha osobnosti nemá dobrou pověst. Lidé, kteří ji mají, jsou mnohdy považováni za arogantní a sebestředné jedince. Jejich povýšené a vůči okolí devalvující chování má však základ v obrovské vnitřní nejistotě, kterou je třeba skrývat. Poslechněte si první ze tří dílů seriálu Diagnózy F o narcismu.

Psychoterapie pomáhá. Někdy se ale během terapie může klientovi i přitížit. Mnohdy to lidé berou tak, že bez bolesti nemůže dojít k úzdravě. To jim koneckonců někdy říkají i jejich terapeuti. Klient ale přišel do terapie proto, aby mu bylo lépe. Když se to neděje, něco je špatně.

Anna je dospívající, nepříliš sebevědomá dívka, která touží po dokonalosti. Skvělé studijní výsledky podle ní vyniknou pouze, když i její tělo bude dokonalé, tedy štíhlé a krásné. Anninu snahu, která se zvrtne do boje s anorexií, popisuje v knize Chuť prázdna mladá autorka Barbora Adamcová.

Počátky psychických potíží, ze kterých se postupem času rozvinula schizoafektivní porucha, byly v životě Markéty Vítkové patrné už přibližně ve dvaceti letech. Tehdy se potýkala s poruchou příjmu potravy a klinickou depresí. Později se její stav zhoršil natolik, že musela být hospitalizována.

Na několikahodinovou terapeutickou cestu do lesa se paradoxně častěji vydávají lidé, kteří mají málo času, nebo ti, kteří mají nějaké zábrany pro vstup do klasické terapie. Cestu za poznáním zákoutí vlastní duše v kulisách přírody vyhledávají zejména v situacích, kdy je čeká nějaké zásadní rozhodování nebo změny.

Jindřichovo zvláštní chování si jeho kamarádi vysvětlovali jako důsledek užívání drog, on ale drogy nebral. Ataka schizofrenie ho zahnala až do sklepa, ze kterého se nemohl dostat a kde byl přesvědčen, že mu tam někdo pouští plyn a chce ho zabít. V té chvíli se smířil s tím, že umřít je lepší varianta než žít v takovém pekle.

Závislí můžeme být nejen na návykových látkách, ale také na lidech nebo na činnostech. Při závislosti na vztahu raději ztratíme svoje já, než abychom ztratili druhého. Cesta do nezávislosti bývá strastiplná, ale objevná.

Psilocybin, psychedelická látka obsažená v různých druzích hub, vytváří charakteristické změny vnímání, myšlení a emotivity člověka a může pomáhat pacientům s depresí. Riziko vzniku závislosti je minimální, bez lékařského dohledu by se ale užívat určitě neměl.

Dětské trauma způsobují nejčastěji fyzické nebo psychické násilí, závislost rodičů na návykových látkách, nefunkční citová vazba nebo i kombinace čehokoliv z uvedeného. Pokud není adekvátně ošetřeno v dětství, mohou se jeho následky projevovat mnoho let i v dospělosti.

Situace v tornádem a bouří postižených oblastech se rychle mění a mění se i pomoc, kterou tamní lidé potřebují. Základem užitečné pomoci je její dobrá koordinace. Lidi kromě ztráty domova zasáhl i strach, že mnozí smrti unikli jen o vlásek, uvědomování děsivých skutečností přichází po prvotním šoku postupně.

S depresí se setkala vícekrát, až poslední ataka ji vyřadila z normálního života – nezabírala na ni totiž žádná farmakologická léčba. Během několikaměsíčního pobytu v psychiatrické nemocnici v Bohnicích jí pomohly až elektrošoky.

Od vztahu očekáváme většinou lásku, zázemí a oporu. I když těmito hodnotami náš vztah neoplývá, někdy v něm přesto zůstáváme. A někdy se dokonce opakovaně s partnerem rozcházíme a zase dáváme dohromady. Hranice mezi opravdovou láskou a závislostí v tu chvíli jako by zcela zanikla.

Dospělé děti, které opouštějí dětské domovy, si s sebou nesou následky řady traumatických událostí, které zažily. Kromě toho v tu chvíli už minimálně podruhé v životě přicházejí o domov. Od svých vrstevníků, kteří se do dospělého života vydávají z běžných rodin, se neliší tolik svou připraveností, respektive nepřipraveností na životní realitu, ale tím, že většinou nemají komu zavolat, když se jim nedaří.

Hana Kulasová vychovávala syna s autismem v 50. letech minulého století, tedy v době, kdy nebyla k dispozici nejen podpora pro pečující osoby, ale prakticky ani základní diagnostika poruch autistického spektra. Z jejích deníků vznikla kniha Kapka kámen vyhloubí, která může současné mladé generaci přinést kromě vlastního příběhu i pokoru.

Halucinace, pocity pronásledování a problémy v komunikaci s lidmi, to jsou jen některé příznaky, které by mohly být signálem počínajícího závažného duševního onemocnění. Mezi ty patří zejména schizoafektivní poruchy, např. schizofrenie. I zde většinou platí – čím dříve se člověk dostane do péče odborníků, tím lépe jde nemoc zvládnout.

Halucinace, pocity pronásledování a problémy v komunikaci s lidmi, to jsou jen některé příznaky, které by mohly být signálem počínajícího závažného duševního onemocnění. Mezi ty patří zejména schizoafektivní poruchy, např. schizofrenie. I zde většinou platí – čím dříve se člověk dostane do péče odborníků, tím lépe jde nemoc zvládnout.

Halucinace, pocity pronásledování a problémy v komunikaci s lidmi, to jsou jen některé příznaky, které by mohly být signálem počínajícího závažného duševního onemocnění. Mezi ty patří zejména schizoafektivní poruchy, např. schizofrenie. I zde většinou platí – čím dříve se člověk dostane do péče odborníků, tím lépe jde nemoc zvládnout.

Sázení na dostihy vypadá na první pohled jako gentlemanský sport. Dostat se od něj k automatům v nonstop hernách ale není nic těžkého. Nástup do léčby je pro hazardního hráče potvrzením jeho životního debaklu. Ženy do léčby tak často nechodí, za hraní se stydí.

Až čtyřicet procent vysokoškoláků zažívá menší či střední depresi, což je násobně více než v běžné populaci. Očekává se od nich, že mnohaměsíční přesun studia do on-line prostoru prostě zvládnou, jsou přece dospělí. Přizpůsobení pro jedince s duševními poruchami je v současné době nesnadné, někdy studenti raději skončí, než aby bojovali se systémem.

Abstinence je pro mladistvé uživatele návykových látek nepředstavitelná, u závislosti na počítačích mnohdy zcela nereálná. Častěji se proto mluví o kontrolovaném užívání. Závislost v mladém věku může mít vliv na vývoj mozku, liší se i vlastní tolerance užitých látek. Pro mladší generace je terapie dostupnější než dřív, překážky ve smyslu stigmatizace docházení do terapie mizí.

Do 14 let věku se projeví přibližně polovina duševních poruch. Do 24 let další čtvrtina. Významnou roli ve vyhledání vhodné pomoci hrají i vrstevníci. Jak se proměnila situace, když už se mladí lidé déle než rok nepotkávají ve školách, a co chybí vysokoškolákům?

Poruchy příjmu potravy postihují až 70 milionů lidí na celém světě a mají nejvyšší úmrtnost ze všech duševních onemocnění. Vedle mentální anorexie a bulimie se problémem stává i přejídání a nadměrné cvičení. Situaci zhoršuje tlak sociálních sítí a nereálné, až patologické vzory.

Když se hovoří o poruchách nálady, mohli bychom nabýt dojmu, že jde o něco běžného a nijak zatěžujícího, protože různé nálady má čas od času každý. V kontextu duševních poruch jde ale tzv. afektivní poruchy, mezi které patří například deprese nebo bipolární afektivní porucha a ty už mohou člověku do života zasáhnout zásadně. Významný je i podíl lidí s těmito poruchami mezi těmi, kteří se rozhodnou svůj život ukončit sebevraždou.
Adéla Paulík Lichková

Z různých průzkumů vyplývá, že za poslední měsíce přibývá lidí, u kterých se objevují duševní poruchy nebo jejich příznaky. Mnohdy se ale místo vyhledání odborné pomoci spokojíme s tím, že takhle to teď prostě je a je potřeba to vydržet. Webová stránka Opatruj.se nabízí možnost otestovat se, jestli náhodou už není vhodná chvíle na to, abychom skutečně vyhledali pomoc.
Adéla Paulík Lichková

Češi užívají stále více léků na úzkosti, řada z nich je bere dlouhé roky. Kromě závislosti je nežádoucím účinkem medikamentů i nepříznivý dopad na kognitivní schopnosti. Vysazování je komplikované a výsledek nejistý.
Adéla Paulík Lichková

Do terapie vstupuje více lidí a přichází s těžšími tématy. Firmy častěji nabízí psychoterapii jako jeden z bonusů. Duševní nemoc není překážkou pro práci v byznysu a byznys nemusí být jen „nelidský korporát“, důležité je, jak o sebe umíme pečovat. Na sebepéči zapomínají hlavně lidi z pomáhajících profesí.
Adéla Paulík Lichková

Řada lidí žije s duševní poruchou celkem normální život. Pracují, bydlí, vychovávají děti, platí své finanční závazky. Někdy ale mohou symptomy duševní poruchy natolik ovlivnit vnímání a chování jedince, že se jeho blízcí rozhodnou omezit jej ve svéprávnosti, aby svými neuváženými investičními kroky či naopak braním si půjček, nezruinoval celou rodinu.

„Měly jsme obavu, že za námi odsouzení budou chodit jako ‚za babama‘. Nejvíce klientů má potíže s užíváním opiátů a pervitinu, přicházejí ale řešit i kouření tabáku. Dál než za brány věznice nedosáhneme,“ říká adiktoložka Věznice Pankrác Kateřina Francová.

Zvládnout konflikt a dohodnout se, je někdy obtížné pro každého. Ještě těžší to může být v situaci, kdy snahu o dohodu hatí aktuální projevy duševní nemoci. Své zájmy ale mohou úspěšně prosadit i lidé s omezenou způsobilostí k právním úkonům, k níž došlo třeba i v důsledku duševní poruchy. Pomoci při tom může mediátor.

„Je pro mě důležité mluvit o svém příběhu, pomáhá mi to dostat se víc k sobě a uvědomit si, kam jsem došla. O své diagnóze mluvím otevřeně, lidé se pak přidávají, že sami mají také nějaký problém. V psychiatrii se toho hodně změnilo, moje zkušenost s uzavřeným oddělením ale byla zdrcující,“ vypráví Petra Šindelková o své zkušenosti s hospitalizací.

Terapeutický vztah je jedním z nejdůležitějších nástrojů, které mají terapeuti k dispozici. Představa, že terapeut je jen projekčním plátnem, na které si klient promítá své příběhy a pracuje s nimi, už tolik neplatí, i současná psychoanalýza dává větší důraz na aktuální dění mezi klientem a terapeutem.

Poradenství pro uživatele drog ve vězení není zájmová činnost, která lidem zkrátí trest, vydržet v kontaktu a mluvit o svých problémech není snadné. Vězení je místo, kde lze mluvit i s lidmi, kteří do běžných léčebných služeb nedorazí. Téma viny je obtížné, některé příběhy lidí jsou natolik tragické, že užívat drogy se mohlo zdát v tu chvíli jediným možným východiskem, které bylo k dispozici. 

První vlna opatření proti šíření koronaviru na jaře 2020 přinesla na straně jedné velkou dávku stresu a nejistoty a na straně druhé výrazné omezení dostupných terapeutických služeb. V té době vznikla terapeutická linka Anténa, kam lidé mohli zavolat a mluvit o tom, co je trápí. Štafetu terapeutické linky teď od České asociace pro psychoterapii (ČAP) převzala terapeutická linka Sluchátko.

Cévní mozková příhoda byla dříve spojována primárně s lidmi vyššího věku, které postihovala nejčastěji. Ačkoliv jsou starší lidé stále na špici mezi pacienty s mrtvicí, procento mladších pacientů se zvyšuje. Neuropsycholožka Kateřina Kejřová už ve své praxi potkala i čtyřleté dítě po cévní mozkové příhodě.

V průběhu téměř deseti let vysílání Diagnózy F a rozhovorů o duševních poruchách jsem se v nejedné symptomatice našla. Oficiálně žádnou diagnózu z okruhu F, tedy duševních poruch a poruch osobnosti, nemám, někdy mě ale vážně překvapí, jak se mi ta čokoláda zase dostala do košíku, vždyť jsem se přece zařekla, že budu žít zdravě. Závislosti jsou ne náhodou mou hlavní profesí.

Podle Světové zdravotnické organizace si duševním onemocněním projde každý čtvrtý člověk na této planetě. To a také vlastní zkušenost s duševními poruchami v rodině, vedlo novináře a cestovatele Jiřího Pasze k tomu, aby společně s Adélou Plechatou napsal, knihu Normální šílenství.

Duševní poruchy jsou si s poruchami spánku velmi blízké. Někdy je téměř nemožné rozklíčovat, zda porucha spánku vedla k duševní poruše nebo obráceně – ovlivňují se vzájemně a obousměrně. Podobně jako na duševní poruchy je ale dobré na ně nahlížet komplexně a pomoci může nejen medikace, ale i psychoterapie.

O mindfulness se častěji mluví jako o metodě jak zvládat stres než jako o terapeutickém nástroji pro lidi s duševními poruchami. Jan Benda využívá všímavost v psychoterapii. Podle něj může výrazně ovlivnit to, zda bude či nebude člověk potřebovat na své potíže medikaci.

Cyklus Moje terapie nabízí i letos šest příběhů, které vypráví nejen lidé, kteří je žijí, ale i jejich terapeuti. „Popisují, co je do terapie přivedlo, jaké otázky s terapeuty řešili i k jaké změně u nich došlo,“ říká v Diagnóze F autorka cyklu Táňa Zabloudilová.

Zatímco první vlnu covidu provázela naděje a pospolitost, s druhou jakoby přišla beznaděj a únava. Co ji způsobilo a jak si navzdory tlaku situace udržet duševní zdraví? O tom V Diagnóze F mluvil párový a rodinný psychoterapeut Michael Chytrý.

Mužský a ženský svět je jiný. „Někdy se jako terapeuti dostáváme do situací, kdy připomínáme, že chlap by měl být chlap a ženská by měla být ženská. Jsme pak bráni jako konzervy, jako by to bylo téma z 19. století, ale já jsem přesvědčen, že to tak není. Když se základní věci zmatou, produkujeme chaos a zmatek,“ říká na úvod rodičovského speciálu Diagnózy F psychoanalytik Jan Šikl.

Vztah otce a dcery se někdy názorně popisuje souslovím „tátova holčička“. Ženský svět je pro otce trochu neznámá krajina. Situace se navíc komplikuje v době, kdy dcera dospívá a z holčičky, kterou doteď táta koupal a choval na klíně, se stává mladá žena, které už se nehodí klepat na koupelnu.

Zatímco vztahy matek a dcer doprovází pověst něčeho, co je už ze své podstaty komplikované, vztahy matek a synů se zdají být jasnější – narodil se malý princ, radujme se. Pro mámu, která nemá dobré vztahy s muži ve svém životě, ale může být obtížné syna do života nejen adekvátně vybavit, ale i vůbec pustit.

Mateřský vztah je považován za jeden z nejsilnějších a zároveň nejvíc samozřejmých. O vztazích matek a dcer ale zároveň vychází řada knih s tituly, které naznačují, že to může někdy velmi skřípat.

Zapomínáme občas každý. Že by poruchy paměti mohly souviset s počínající demencí, bychom měli zvažovat, když nám stav vadí a komplikuje život nebo když nás na to opakovaně upozorňuje okolí. „Nabádáme lidi, aby brali paměť jako měřitelnou entitu, podobně jako si měří tlak nebo glykemii,“ říká vedoucí lékařka Gerontologického centra Iva Holmerová.

Problémům se závislostí mnohdy předchází problémy doma a ve škole. Mladé lidi, které rodiče přivedou do poradny, je ale pro spolupráci potřeba nejdřív získat. S naštvaným puberťákem a rodiči, kteří ho přišli „dát opravit“, totiž nic moc dělat nejde.

Když během víkendu od pátku do neděle na silnici zahyne více než deset lidí, hovoří média o tragickém „černém“ víkendu. O tom, že ve stejném čase zemře průměrně stejný počet lidí vlastní rukou, už se tolik nemluví.

Každý někdy prožíváme těžké období a řešíme to, jak umíme. Někdo hodně pracuje, někdo sportuje, někdo více pije. Někomu udělá radost, že si on-line vsadí na vítězství svého oblíbeného sportovního týmu a vyhraje. Je pak velmi snadné se snažit znovu zažívat úlevné pocity. Odtud už může být cesta k závislosti celkem snadná.

Hostem aktuální Diagnózy F byl americký psychiatr českého původu Stanislav Grof. Řeč byla i o jeho přesvědčení, že má každý člověk ve svém nevědomí záznam o celém průběhu porodu. „Psychiatři tomu ale nevěří. Myslí si, že někdy padesát hodin dušení a třeba i umírání, nezpůsobí trauma. Kdežto nějaký špatný pohled matky nebo problémy s kojením podle nich můžou člověka poznamenat na celý život, to je podle mě trochu logický skok,“ vysvětluje Grof.

Hypnóza není podle psychologa a hypnoterapeuta Petra Štípka nic magického. I přesto o ní takové představy řada lidí má. Najít dobrého hypnoterapeuta není snadné, stejně jako se nelehko hledá hranice mezi přístupem vědeckým a spíše ezoterickým.

Obraz autismu v médiích se změnil, lidem už nejde jen o senzaci, ale chtějí znát skutečný příběh. Americký seriál Atypical jeden takový příběh popisuje a mnohem víc než vlastní diagnózu používá popis potíží, s nimiž se hlavní postava seriálu potýká. V Česku se nicméně s diagnózami stále pracuje. 

Psychické potíže provázejí šestadvacetiletou Elišku Karafiátovou už skoro polovinu života. Má za sebou šikanu, sebepoškozování, pokusy o sebevraždu i elektrošoky. Žije s diagnózou bipolární afektivní porucha. Svůj příběh vyprávěla v Diagnóze F.

Reforma psychiatrické péče směřuje k tomu, aby lidé netrávili dlouhé roky v psychiatrických nemocnicích, ale ve svém prostředí. Obstát v něm je ale pro některé lidi s duševním onemocněním obtížné. Pomáhají jim v tom komunitní služby, které v Česku fungují už 30 let.

To, že období nouzového stavu mělo vliv na naše duševní zdraví, už prokázala řada dotazníkových šetření. Nově ale vyšlo najevo, že se nečekaně zvýšil prodej antipsychotik a navzdory náročné situaci se snížil prodej léků proti úzkosti.

Na psychologa se lidé obrací zejména v situacích, kdy prožívají něco nelehkého. I diagnostika duševních nemocí pojmenovává častěji negativní projevy, které nás sužují. Proč nemají pozitivní témata v psychologii stejný prostor? A může pozitivní psychologie změnit léčbu duševních poruch? V posledním díle Diagnózy F o tom hovořil klinický psycholog a profesor lékařské psychologie Radek Ptáček.

Za řadou našich traumat jsou rodinné příběhy. Jednou z možností, jak je rozkrývat, jsou konstelace – zážitková terapeutická metoda vycházející z psychodramatu. Nepátrají tolik po příčinách, ale hledají řešení aktuálních situací. Fungují údajně, i když jim člověk nevěří.

Během nouzového stavu fungovala řada provizorních ubytovacích kapacit pro lidi bez domova. Tato místa s sebou přinesla šanci mít chvíli nějaké „doma“ a odrazit se ode dna. Situace některých lidí se zlepšila, propad jiných byl až nečekaně hluboký. Samostatnou kapitolou jsou lidé bez domova se stařeckou demencí.

V minulém dílu Diagnózy F jsme se věnovali duševním poruchám v kontextu těhotenství a mateřství. Samostatnou kapitolou v tomto životním období ženy jsou situace, kdy se žena rozhodne těhotenství z různých důvodů ukončit, případně se dítěte po porodu vzdát. Jak může takovou situaci prožívat a zanechá logicky potrat šrám na duši?

Těhotenství, porod a poporodní období už samy o sobě významně ovlivňují život ženy a jejího okolí. Vliv mají přirozeně i na psychické prožívání. Má-li žena zároveň zkušenost s duševním onemocněním, je na místě věnovat jejímu prožívání zvýšenou pozornost. Vlastním tématem v dalším díle Diagnózy F je v tomto kontextu medikace psychofarmaky.

Pod pojmem trauma si každý představí něco jiného a pro každého to v reálu něco jiného může být. To, do jaké míry jsme nějakou událostí traumatizováni, závisí mj. na naší resilienci, tedy odolnosti. Někdy ale prožíváme i traumata, která jsme neprožili. Třeba proto, že nám je nevědomě, v běžných denních činnostech, předali naši předkové.

Zda v uplynulých měsících, kdy nás vládní opatření proti šíření koronaviru nutila být více spolu doma, přibylo v Česku domácího násilí, se ukáže až časem. Omezené služby vedly mimo jiné k tomu, že se lidé častěji obraceli na telefonickou linku pomoci Bílého kruhu bezpečí a vlastně svými potížemi „nechtěli nikoho obtěžovat“. Nestandardní situace však mohla zapříčinit, že domácí násilí vyplavalo na povrch.

Uplynulé týdny přinesly řadě lidí změnu pracovního režimu – najednou byla spousta lidí doma, ať už s dětmi, či proto, že pracovali z domova či pracovat nemohli vůbec. Tolik času pohromadě spolu mnohé české rodiny a páry nestráví leckdy ani na dovolené. Zatímco někteří si tuto příležitost pochvalují, páry, v nichž není nouze o křik a pro ránu se nechodí daleko, na tom mohly být o poznání hůř. 

Když lidé slyší hlasy ve své hlavě, automaticky se nabízí, že je to průvodní jev nějaké duševní nemoci a že je třeba je umlčet vhodnou medikací. Někomu ale hlasy nejen nevadí, ale mohou pro něj být i příjemnou společností. O slyšení hlasů v Diagnóze F mluvila terapeutka a adiktoložka Lenka Škvorová.

V souvislosti s psychotickými onemocněními se často zmiňují opakované a dlouhé psychiatrické hospitalizace. V Národním ústavu duševního zdraví je oddělení, kde se specializují na léčbu prvních psychotických atak. Může léčba první ataky ovlivnit další průběh nemoci a předejít tak dalším hospitalizacím? O tom mluvil v Diagnóze F vedoucí lékař NÚDZ Miloslav Kopeček. 

O stresu se hovoří jako o reakci těla na obtížné situace, které zažíváme. Ne každý stres je škodlivý. Situace, kdy jsme ve stresu dlouhodobě a nemáme možnost dění kolem sebe nějak zásadně ovlivnit, však mohou vyústit i v rozvoj duševního onemocnění.

V Čechách vznikla první dotazníková studie věnující se dopadům koronavirové krize na společnost. Její autor Michal Pitoňák některé nálady obyvatel dokonce označuje za morální paniku. Nevraživosti lidí čelí pendleři, řidiči kamionů, ale i Pražáci nebo zdravotníci.

Aktuální opatření proti šíření nového koronaviru velí zůstat doma. Zároveň byly uzavřeny noclehárny pro lidi bez domova. Kam tedy mají tito lidé jít? V Praze na Císařské louce proto vznikl humanitární kemp pro více než 70 osob. Život v něm může být nejen akutní pomocí, ale i příležitostí ke změně.

Uzavřené hranice v souvislosti s opatřeními proti šíření nového koronaviru mění českou drogovou scénu. Drog ubylo, jsou méně kvalitní a dražší. Lidí, kteří je potřebují, je ale stále hodně. Drogově závislí tak opouštějí své původní preference budivých či tlumivých látek a užívají cokoliv, co se jim povede sehnat.

Společným jmenovatelem témat, s nimiž se lidé v současné době obrací na terapeuty, je nejistota. Vzhledem k aktuální situaci se většina kontaktů uskutečňuje v online prostoru. Řada odborníků nabízí své služby a akutní podpůrnou pomoc i bezplatně. Mezi nimi i terapeutka Barbora Pšenicová, kterou je možné kontaktovat přes platformu Terap.io.

Kvůli opatřením proti šíření nového koronaviru tráví lidé doma mnohem víc času než dřív. Možností, jak s tímto časem naložit, máme mnoho. Jednou z nich je hraní počítačových her. Vzhledem k nedostatku jiných lákavých aktivit se však z dočasného zaujetí může stát problém.

Šíření nového koronaviru působí paniku i mezi duševně zdravými lidmi. Jak se může lišit prožívání této situace u lidí, kteří trpí úzkostmi či panickými atakami i bez koronaviru? Jak se mění chování obsedantně-kompulzivních pacientů, kteří si do teď myli ruce i několik hodin denně? A může hrozba v podobě onemocnění spustit duševní nemoc? O dopadech aktuální situace na lidi s duševním onemocněním hovoří vedoucí lékařka Národního ústavu duševního zdraví MUDr. Jiřina Kosová.

Češi pijí hodně. Podle různých průzkumů jsou mezi pětkou největších pijáků na světě. Na hranici rizikového pití se pohybuje asi desetina z nich. Do kampaně Suchej únor, která nabádá k měsíční abstinenci od alkoholu, se v letošním roce aktivně zapojilo 9 procent dospělé populace, což je přibližně 650 tisíc lidí.

Psycholožka Ivana Ballová se ve své praxi věnuje mimo jiné specifické skupině klientů – lidem, kteří svůj život žijí v jistém druhu izolace. Jde například o evropské úředníky, kteří na čas opouštějí své domovy a jedou vykonávat nějakou funkci, o takzvané zelené vdovy, které už ale dávno nežijí jen v satelitech, a obecně expaty, kteří z nějakého důvodu opouštějí své kořeny a žijí jinde. Jak bojují se svou samotou? Jak blízko mají k závislostem? A dá se žít takzvaně bez kořenů?

Oklahoma se potýká s epidemií závislosti na opioidech. Denně v USA umírá na předávkování opiáty více než 100 lidí, většina z nich je užívá legálně proti bolesti. Jak k tomu došlo? Hrozí něco podobného i u nás? A kdo může za to, že je v Česku přibližně 900 tisíc lidí závislých na lécích? Poslechněte si Diagnózu F s primářem Kliniky adiktologie Petrem Popovem.

Fokus Praha patří mezi největší a nejstarší neziskové organizace, které na území ČR pomáhají lidem s duševním onemocněním. V letošním roce slaví 30 let své existence. Jaké byly všechny tyto roky? Jak se změnily okolnosti poskytování služeb a jaké největší překážky musí Fokus Praha překonávat? Hostem Diagnózy F byl generální ředitel Fokusu Praha Petr Hudlička.

Užívání návykových látek provází lidstvo prakticky odjakživa. V dnešní době ale podle šéfa pražského Kontaktního centra Sananim a psychoterapeuta Davida Peška čelíme zejména jeho negativním důsledkům. Proč? A dokáže dnešní vyspělá společnost nabídnout nějakou bezpečnější alternativu, nebo jsme skutečně „odkázáni“ na tu nejběžnější dvojici návykových látek – alkohol a tabák? V Diagnóze F jsme se drogám tentokrát věnovali více teoreticky.

Zatímco o Američanech se říká, že má každý svého analytika, Češi si svou cestu k terapii pořád ještě trochu hledají. Je rozdíl, když sedí v terapii Američan, Čech, nebo třeba Rus? Jsou s jednotlivými národy spojeny nějaké psychoterapeutické stereotypy? O svých zkušenostech s mezinárodní klientelou mluvil v Diagnóze F psychiatr a psychoterapeut Tomáš Rektor.

Peer konzultant je člověk, který má vlastní zkušenost s duševním onemocněním a v rámci svého procesu zotavení se někdy ocitá na druhé straně pomyslné barikády, aby lidem, kteří se s duševní poruchou aktuálně potýkají, tuto zkušenost nabídl. Právě touto cestou se vydaly Petra s Alenou.

Jak se žije v terapeutické komunitě pro lidi s poruchami osobnosti? Jak dlouhý pobyt je třeba a co je vlastně jeho cílem, když k vyléčení pravděpodobně nedojde? Hostem Diagnózy F byla ředitelka jediného léčebného zařízení tohoto typu u nás Renata Tumlířová a bývalá klientka Petra Šindelková.

Konzumace alkoholu je v naší společnosti běžná, tolerovaná a často nadměrná. Jako nejčastější terapeutické řešení problému s alkoholem se nabízí úplná abstinence. Pro některé lidi je ale představa, že už se nikdy nenapijí, naprosto nereálná. Pokud se u nich ještě nerozvinula těžká fyzická závislost, je možné se vydat na cestu kontrolované konzumace.

Téma užívání návykových látek a závislostí se v Diagnóze F objevilo už z mnoha různých úhlů pohledu. Dosud jsme ale nepátrali po důvodech, proč lidé s užíváním drog vlastně začínají. Podle psycholožky Ilony Preslové se lidé na začátku vlastně ani nerozhodují, že s užíváním začnou, chtějí jen zkusit, co to udělá a jestli by jim to náhodou nemohlo v něčem pomoci.

Vědecké studie hovoří o tom, že pobývání v blízkosti přírody, ať už trvalejšího, či přechodného charakteru, má významně pozitivní vliv na naše duševní zdraví. Někdy však může přinášet i pocity spíše skličující – to, když si uvědomujeme, jak se příroda mění v důsledku klimatických změn. Odborníci v tomto kontextu hovoří o tzv. environmentálním žalu.

Úzkostné poruchy patří mezi nejčastěji diagnostikované duševní poruchy dnešní doby. Mnozí lékaři o nich mluví jako o jedné z civilizačních chorob. Kromě lepší diagnostiky a toho, že se lidé méně bojí chodit k psychiatrům, stojí podle psychiatričky Jiřiny Kosové za nárůstem úzkostí také tlak dnešní doby, kterému jsme nuceni odolávat.

Publicista a novinář Ondřej Trhoň si před pár lety všiml, že má o sebe a konkrétní části svého těla možná větší strach, než je obvyklé. Po čase dostal „nálepku“ obsedantně kompulzivní poruchy (OCD). Jak se mu s ní žije? Co všechno promýšlí cestou na nákup? A jak na jeho „divnosti“ reaguje okolí? O tom mluvil otevřeně v magazínu Diagnóza F.

Náš mozek není počítač a realitu nevnímá vždy dokonale a přesně. Se stejnou nedokonalostí a nepřesností pak vytváří naše vzpomínky, a tak se může stát, že mezi našimi zážitky jsou i věci, které jsme nezažili, ačkoliv jsme přesvědčeni, že ano. Jak se s takovým tématem dá pracovat v terapii? A je cesta pravdy skutečně tou jedinou pravou? O pravdě v kontextu psychoterapie a duševních nemocí mluvil v Diagnóze F doc. Marek Preiss, psycholog Národního ústavu duševního zdraví.

Na Radiu Wave odstartovala začátkem listopadu nová podcastová série Moje terapie. Šest lidí, kteří se rozhodli nebýt na své problémy sami, a jejich terapeuti vypráví svůj příběh a to, co se děje za zavřenými dveřmi terapeutických místností. O tom, jak podcasty vznikaly, mluvila v Diagnóze F dramaturgyně projektu Táňa Zabloudilová.

Hlasy, které uslyšíte v první epizodě podcastové série, patří studentce Anežce a její terapeutce Natálii. Anežka má za sebou v dětství prožité trauma. 

Lidi s mentálním hendikepem často vnímáme trochu jako děti, a tak je někdy těžko představitelné, že i oni mají své sexuální potřeby. S jakými překážkami na cestě k sexuálnímu uspokojení se setkávají? Pro koho je to vlastně nejtěžší téma? A proč sexuální asistence situaci vlastně moc neřeší? O tom mluvil v Diagnóze F ředitel Unie sexuálních důvěrníků Petr Eisner.

Mladý argentinský klavírní virtuos a skladatel Martín Períno, jeden z nejslibnějších talentů své generace, strávil čtyři roky života v ústavu El Borda, největším psychiatrickém zařízení Jižní Ameriky. S čím se potýkal a jak těžký je pro něj návrat do života a na koncertní pódia? O tom hovořil v Diagnóze F.

Na 10. říjen připadá Světový den duševního zdraví. U té příležitosti magazín Diagnóza F opustil vinohradské studio a vyrazil do Psychiatrické nemocnice Bohnice. Tamní tréninková kavárna V. kolona zrovna slavila 20 let svého fungování.

Když je řeč o tzv. parafilicích, např. o pedofilech, hebefilech či lidech, kteří k sexuálnímu uspokojení potřebují například nesouhlas druhé osoby, často je téma automaticky propojováno s trestnou činností, strachem a výrazy jako „úchyl“ a podobně. S odlišnou sexuální preferencí se ale lidé pravděpodobně rodí a většina z nich pravděpodobně během svého života žádný delikt nespáchá. V daném kontextu je ale pro ně velmi obtížné se se svou sexualitou vyrovnat.

Trauma ovlivňuje nejen naše životy, ale i partnerské vztahy. Jak je možné ve vztahu pracovat s traumatem a jak to ovlivní vztah mezi námi? O tom v Diagnóze F mluvil párový terapeut Honza Vojtko.