Doba, kterou jsme během covidu trávili u počítačů studiem, prací, komunikací nebo hraním počítačových her, se oproti časům předchozím značně prodloužila. O tom, jak to proměnilo naše chování na internetu a zda to přivedlo do poraden pro závislosti více gamblerů, mluvil v Diagnóze F psychoterapeut Pepa Šedivý z Drogového informačního centra Sananim.

Ačkoliv víra a život v církvi může lidem přinášet oporu a stabilitu, v některých případech může být i zdrojem duševních potíží. V Americe o tom mluví jako o syndromu náboženského traumatu, přestože samostatnou diagnózou tento syndrom zatím není.

Pod tlakem událostí někdy ztrácíme víru, že jsme to právě my, kdo ovlivňuje věci kolem sebe, kdo je může měnit. Bez této víry je ale o to obtížnější postavit se životním těžkostem včetně propadů, které s sebou nesou duševní poruchy.

Na cestě k zotavení z duševní poruchy je vedle vhodné terapie potřeba dělat i zcela konkrétní kroky, které mohou lidem pomoci znovu nastartovat pracovní i osobní život. S jejich realizací může pomoci rodina, okolí nebo třeba projekt Čistá duše – Udělej krok.

V posledních letech se čím dál častěji mluví o tom, že duševních poruch mezi dospívajícími přibývá. Adekvátní kapacita pomáhajících služeb pro mladé lidi s duševními obtížemi je ale stále nedostatečná. Dalším dílem skládanky je program Dostuduj.fit, na který se mohou obrátit studenti, kteří žijí nebo studují v Praze.

Pozitivní vliv pohybu na duševní zdraví prokázali vědci v řadě výzkumů. Ve fázi hluboké deprese je ale šance, že se člověk zvedne a půjde cvičit, minimální. Co však lze zvládnout i vleže v posteli? A jak konkrétně může cvičení ovlivňovat naše duševní zdraví? O tom mluví v Diagnóze F profesionální trenér Radek Laci.

S poruchami pozornosti se potýká přibližně pět procent populace. Stále častěji lidé hovoří o tom, že z původní „dětské diagnózy“ nevyrostli. Jak těžké je najít hranici mezi roztěkaností a poruchou? A jaké možnosti kompenzace a léčby v současné době máme? O tom mluvila v Diagnóze F psychiatrička Jitka Holčapková.

V médiích se čas od času objeví zpráva o lidech, kteří doma hromadí odpadky. Sousedi si stěžují na zápach a hlodavce a bojí se, že když začne u „hromadiče“ hořet, bude z toho velké neštěstí. V takovém bytě totiž mnohdy bývají jen úzké uličky pro průchod, které znemožňují adekvátní zásah hasičů.

Úzkostná porucha se u Lídy objevila poprvé ve čtvrtém ročníku studia na pedagogické fakultě. Situace vyeskalovala, když jednoho dne nedokázala sama, bez podpory sestry, dojít ani na několik minut vzdálenou zastávku hromadné dopravy. Strach, že cestou umře, byl silnější.

Syndrom polycystických vaječníků (PCOS) nebo endometrióza jsou jedny z možných příčin ženské neplodnosti. Ženy se s jejich příznaky mohou potýkat už od puberty. Zlehčování a dobře míněné rady nepomáhají.

Hranice určují, kde je naše teritorium. Říkají, kde končím já a kde začíná ten druhý. Souvisejí s naší úspěšností ve vztazích i ochotou pomáhat druhým. O hranicích v terapii i v životě mluvil v Diagnóze F přední český psychiatr a psychoterapeut Kamil Kalina.

V Diagnóze F se mnohdy objevují příběhy lidí, kteří vyhledali pomoc. Někteří proto, že mají deprese, jiní kvůli tomu, že se potýkají se závislostí, další proto, že se v důsledku svých životních peripetií dostali na ulici. Většinou bychom tyto lidi dokázali nasměrovat do vhodné služby. Co ale s těmi, kteří mají hned několik problémů najednou? Kam patří a kdo jim pomůže?

Ukrajina v oblasti protidrogové politiky dlouhodobě sdílela ruské postupy. Až v posledních letech začala nově zvolená vláda realizovat opatření doporučovaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO), která by měla vést mj. ke snížení rizika šíření infekčních nemocí mezi uživateli drog. Mezi tato opatření patří i substituční léčba určená uživatelům heroinu, kterých tam bylo ještě před asi deseti lety podle odhadů na 700 tisíc.

Jen pár hodin poté, co na Ukrajině začaly boje a zemi opustili první obyvatelé, začali lidé v okolních státech organizovat pomoc pro ty, kteří prchají ze svých domovů. Situace v některých ohledech nápadně připomíná začátek covidových časů, kdy Češi společnými silami šili roušky.

Jen pár hodin poté, co na Ukrajině začaly boje a zemi opustili první obyvatelé, začali lidé v okolních státech organizovat pomoc pro ty, kteří prchají ze svých domovů. Situace v některých ohledech nápadně připomíná začátek covidových časů, kdy Češi společnými silami šili roušky.

Jen pár hodin poté, co na Ukrajině začaly boje a zemi opustili první obyvatelé, začali lidé v okolních státech organizovat pomoc pro ty, kteří prchají ze svých domovů. Situace v některých ohledech nápadně připomíná začátek covidových časů, kdy Češi společnými silami šili roušky.

Alkohol byl běžnou součástí Oldřichova života už od dětství. Když se po 17 letech probral z „nezřízené party“, došlo mu, že je závislý. Extrémní pití vyměnil za extrémní běhání. Za 27 hodin uběhl stomílovou vzdálenost mezi nejnižším a nejvyšším bodem České republiky.

Obliba alkoholu a tabáku u mladých lidí dlouhodobě klesá. Covidové časy sice přinesly vyšší konzumaci alkoholu, ale jen u některých skupin lidí, jiní přestali pít úplně. Když se chce člověk zbavit závislosti, musí být změna zásadní.

Vypít se do závislosti na alkoholu jí trvalo tři a půl roku. O svém pití i o následné léčbě a životě po ní psala na blogu Zápisník alkoholičky. V léčbě se naučila zacházet se svými emocemi a zvládat obtížné situace, krize se ale občas vrací.

Vypít se do závislosti na alkoholu jí trvalo tři a půl roku. O svém pití i o následné léčbě a životě po ní psala na blogu Zápisník alkoholičky. V léčbě se naučila zacházet se svými emocemi a zvládat obtížné situace, krize se ale občas vrací.

Toho, že má Radek problémy s alkoholem a drogami, si všímalo častěji jeho okolí než on sám. Když po devíti letech závislosti absolvoval léčbu a začal abstinovat, zdálo se, že tím příběh končí. On ale jen vyměnil závislost na alkoholu za závislost na práci a ta ho po pár letech dovedla zpátky k pití.

Seznamování a hledání partnerského vztahu může být pro někoho složitá disciplína. V době, kdy se velká část seznamování přenesla do on-line prostředí, může být pro lidi s hendikepem ještě obtížnější najít partnera – když na sebe prozradí, že jsou na vozíku nebo mají nějaké duševní obtíže, často už jim ten, s nímž jsou v kontaktu, neodepíše.

Covidová doba přinesla více duševních obtíží nejen dospělým, ale i dětem. Častěji se potýkají se sebepoškozováním, poruchami příjmu potravy, sebevražednými myšlenkami i pokusy. Psychiatrická léčba dětí je nejen možná, ale i účinná, kapacita péče ale potřebám v Česku příliš neodpovídá.

Kousání nehtů a patologické škrábání obličeje vypadá jako nepříjemný, nicméně neškodný zlozvyk. Lidé, kteří s tím nemají zkušenost, nechápou, že někdy prostě nestačí jen říct „přestaň s tím“. Kristýna a Antonie se s poruchou, která se nazývá dermatilománie a spadá mezi obsedantně-kompulzivní poruchy, potýkají už mnoho let.

V souvislosti s dospívající a čerstvě dospělou generací se mnohdy mluví o vyšším výskytu úzkostných a depresivních symptomů. Podle terapeuta Honzy Vojtka se ale podobné jevy vyskytují ve vyšší míře napříč všemi generacemi, tu současnou jen podrobujeme mnohem většímu zkoumání.

V psychiatrické nemocnici jsou na Vánoce dvě výrazné skupiny pacientů – ti, kteří se léčí už nějakou dobu (a na Vánoce nemohou být se svými blízkými), a pak ti, které ten den přijímáte. „Zažil jsem službu, během které jsme přijímali postupně několik členů rodiny, kteří zkolabovali v právě kontextu Vánoc,“ vzpomíná na své Vánoce v psychiatrické nemocnici psychiatr Tomáš Rektor.

Průzkumy naznačují, že s covidem přišel i nárůst úzkostí mezi lidmi. Místo rakoviny se teď lidé častěji bojí právě covidu a toho, jaké dopady na ně nemoc bude mít. Tak, jak je možné se úzkostné prožívání naučit, je možné se jej i zbavit.

Když se mluví o lidech bez domova, často přijde řeč i na téma duševních nemocí. Někdy je těžké odhalit, zda byla duševní porucha to, kvůli čemu člověk skončil na ulici, nebo byl stres spojený se životem bez domova jejím spouštěčem.

Když se mluví o lidech bez domova, často přijde řeč i na téma duševních nemocí. Někdy je těžké odhalit, zda byla duševní porucha to, kvůli čemu člověk skončil na ulici, nebo byl stres spojený se životem bez domova jejím spouštěčem.

Společnost má jasnou představu o tom, jak vypadá znásilnění. Častěji než přepadení v nočním parku, se ale odehrává tzv. vztahové znásilnění, kdy se oběť s pachatelem nějak zná. Forenzní psycholožka Ludmila Čírtková doplnila speciál Diagnózy F o pohled na realitu vyšetřování sexuálních deliktů u nás.

Matky o zneužívání svých dětí mnohdy vědí, ale nezakročí. Léčba traumatu může trvat roky. Natália Schwab Figusch a Dana Pokorná nabízejí terapeutický pohled na sexuální zneužívání ve speciálu Diagnózy F.

Zuzana vzpomíná na své dětské prožívání v době, kdy ji sexuálně zneužíval otčím a později i další muži. Trauma už roky zpracovává v terapii, spravedlnosti se ale nedočkala. Poslechněte si její autentický příběh ve speciálu Diagnózy F.

Zuzana vzpomíná na své dětské prožívání v době, kdy ji sexuálně zneužíval otčím a později i další muži. Trauma už roky zpracovává v terapii, spravedlnosti se ale nedočkala. Poslechněte si její autentický příběh ve speciálu Diagnózy F.

Když lidé slyší hlasy, nemusí to být vždy spojeno s duševní nemocí, mnohdy to ukazuje na prožité trauma. Povaha hlasů se může v průběhu života měnit. Většina lidí, kteří je slyší, odbornou pomoc nehledá a ani nepotřebuje.

Zatímco být šťastný a radostný je trendy, o smutku se tak často nemluví. Někdy se může smutek mísit s úlevou a někdy nás dovede i k radosti. Každý potřebuje pro smutek a truchlení jinak dlouhý čas.

Prožívání radosti ovlivňuje nejen naše duševní, ale i zdraví fyzické. Schopnost prožívat radost je částečně daná geneticky, pokud jsme ji pod nánosem negativních pocitů ztratili, můžeme ji zase vypěstovat. Když chybí vůle k radosti v důsledku duševní nemoci, je třeba vyhledat odbornou pomoc.

Vyrůstal jen s mámou, která pila. Sám začal pravidelně pít alkohol ve třinácti letech. Jak dnes s nadsázkou říká, měl v životě spoustu „príma“ nápadů. Třeba to, že ho pervitin vyléčí ze závislosti na alkoholu nebo že drogy nestačí jen šňupat.

Říká se o nich, že mají ukradené dětství. Nikdy neví, do jakého prostředí přijdou, když se vrací ze školy domů. Snaží se nepřekážet. V dospělosti mívají problematický vztah k sobě, k druhým lidem a někdy i k alkoholu. Takový je život dospělých dětí alkoholiků.

Terapie tmou se provádí ve speciálně upraveném prostředí, kde není jediný foton. Nejen bez světla, ale většinou i v tichu a o samotě bývají lidé nejčastěji sedm dní a nocí. Bez kontaktu s blízkými a bez běžných zabavovačů, jako jsou telefony a internet, tráví čas se svými myšlenkami, čelí strachům a rekapitulují vlastní život.

V Česku si vezmou život v průměru tři lidé denně, častěji muži. Nezanedbatelná část těchto lidí se potýká s duševními poruchami. Vytvořit divadelní projekt o sebevraždách bylo o neustálém balancování, aby obsah sdělil důležité, ale zároveň nebyl návodem pro lidi, kteří o sebevraždě přemýšlí, říká jeho dramaturg David Košťák.

Představa o tom, co jsou drogy a jaké jsou důsledky jejich užívání, se mění v závislosti na historické etapě i společenských a kulturních okolnostech, seznam zakázaných látek v minulosti ovlivňovaly i politické objednávky. Dekriminalizace a legalizace návykových látek je jednou z logických cest, říká psycholog.

Do terapie ho přivedly úzkosti a deprese, až časem se dozvěděl, že mu život komplikuje mj. narcistická porucha osobnosti. Potíže měl v práci i ve vztazích. Když je v úzkých, bývá arogantní, dospělejší reakce na podobné situace se stále učí.

Když si Lucie po rozpadu manželství našla nového partnera, bylo vše zalité sluncem. Po nastěhování k němu však začalo peklo. Po roce vztahu si sbalila kufr a rozhodla se odejít. Nakonec ale ve vztahu s narcisem strávila osm let. O svém příběhu napsala knihu.

Narcistická porucha osobnosti nemá dobrou pověst. Lidé, kteří ji mají, jsou mnohdy považováni za arogantní a sebestředné jedince. Jejich povýšené a vůči okolí devalvující chování má však základ v obrovské vnitřní nejistotě, kterou je třeba skrývat. Poslechněte si první ze tří dílů seriálu Diagnózy F o narcismu.

Psychoterapie pomáhá. Někdy se ale během terapie může klientovi i přitížit. Mnohdy to lidé berou tak, že bez bolesti nemůže dojít k úzdravě. To jim koneckonců někdy říkají i jejich terapeuti. Klient ale přišel do terapie proto, aby mu bylo lépe. Když se to neděje, něco je špatně.

Anna je dospívající, nepříliš sebevědomá dívka, která touží po dokonalosti. Skvělé studijní výsledky podle ní vyniknou pouze, když i její tělo bude dokonalé, tedy štíhlé a krásné. Anninu snahu, která se zvrtne do boje s anorexií, popisuje v knize Chuť prázdna mladá autorka Barbora Adamcová.

Počátky psychických potíží, ze kterých se postupem času rozvinula schizoafektivní porucha, byly v životě Markéty Vítkové patrné už přibližně ve dvaceti letech. Tehdy se potýkala s poruchou příjmu potravy a klinickou depresí. Později se její stav zhoršil natolik, že musela být hospitalizována.

Na několikahodinovou terapeutickou cestu do lesa se paradoxně častěji vydávají lidé, kteří mají málo času, nebo ti, kteří mají nějaké zábrany pro vstup do klasické terapie. Cestu za poznáním zákoutí vlastní duše v kulisách přírody vyhledávají zejména v situacích, kdy je čeká nějaké zásadní rozhodování nebo změny.

Jindřichovo zvláštní chování si jeho kamarádi vysvětlovali jako důsledek užívání drog, on ale drogy nebral. Ataka schizofrenie ho zahnala až do sklepa, ze kterého se nemohl dostat a kde byl přesvědčen, že mu tam někdo pouští plyn a chce ho zabít. V té chvíli se smířil s tím, že umřít je lepší varianta než žít v takovém pekle.

Závislí můžeme být nejen na návykových látkách, ale také na lidech nebo na činnostech. Při závislosti na vztahu raději ztratíme svoje já, než abychom ztratili druhého. Cesta do nezávislosti bývá strastiplná, ale objevná.

Psilocybin, psychedelická látka obsažená v různých druzích hub, vytváří charakteristické změny vnímání, myšlení a emotivity člověka a může pomáhat pacientům s depresí. Riziko vzniku závislosti je minimální, bez lékařského dohledu by se ale užívat určitě neměl.

Dětské trauma způsobují nejčastěji fyzické nebo psychické násilí, závislost rodičů na návykových látkách, nefunkční citová vazba nebo i kombinace čehokoliv z uvedeného. Pokud není adekvátně ošetřeno v dětství, mohou se jeho následky projevovat mnoho let i v dospělosti.

Situace v tornádem a bouří postižených oblastech se rychle mění a mění se i pomoc, kterou tamní lidé potřebují. Základem užitečné pomoci je její dobrá koordinace. Lidi kromě ztráty domova zasáhl i strach, že mnozí smrti unikli jen o vlásek, uvědomování děsivých skutečností přichází po prvotním šoku postupně.

S depresí se setkala vícekrát, až poslední ataka ji vyřadila z normálního života – nezabírala na ni totiž žádná farmakologická léčba. Během několikaměsíčního pobytu v psychiatrické nemocnici v Bohnicích jí pomohly až elektrošoky.

Od vztahu očekáváme většinou lásku, zázemí a oporu. I když těmito hodnotami náš vztah neoplývá, někdy v něm přesto zůstáváme. A někdy se dokonce opakovaně s partnerem rozcházíme a zase dáváme dohromady. Hranice mezi opravdovou láskou a závislostí v tu chvíli jako by zcela zanikla.

Dospělé děti, které opouštějí dětské domovy, si s sebou nesou následky řady traumatických událostí, které zažily. Kromě toho v tu chvíli už minimálně podruhé v životě přicházejí o domov. Od svých vrstevníků, kteří se do dospělého života vydávají z běžných rodin, se neliší tolik svou připraveností, respektive nepřipraveností na životní realitu, ale tím, že většinou nemají komu zavolat, když se jim nedaří.

Hana Kulasová vychovávala syna s autismem v 50. letech minulého století, tedy v době, kdy nebyla k dispozici nejen podpora pro pečující osoby, ale prakticky ani základní diagnostika poruch autistického spektra. Z jejích deníků vznikla kniha Kapka kámen vyhloubí, která může současné mladé generaci přinést kromě vlastního příběhu i pokoru.

Halucinace, pocity pronásledování a problémy v komunikaci s lidmi, to jsou jen některé příznaky, které by mohly být signálem počínajícího závažného duševního onemocnění. Mezi ty patří zejména schizoafektivní poruchy, např. schizofrenie. I zde většinou platí – čím dříve se člověk dostane do péče odborníků, tím lépe jde nemoc zvládnout.

Halucinace, pocity pronásledování a problémy v komunikaci s lidmi, to jsou jen některé příznaky, které by mohly být signálem počínajícího závažného duševního onemocnění. Mezi ty patří zejména schizoafektivní poruchy, např. schizofrenie. I zde většinou platí – čím dříve se člověk dostane do péče odborníků, tím lépe jde nemoc zvládnout.

Halucinace, pocity pronásledování a problémy v komunikaci s lidmi, to jsou jen některé příznaky, které by mohly být signálem počínajícího závažného duševního onemocnění. Mezi ty patří zejména schizoafektivní poruchy, např. schizofrenie. I zde většinou platí – čím dříve se člověk dostane do péče odborníků, tím lépe jde nemoc zvládnout.

Sázení na dostihy vypadá na první pohled jako gentlemanský sport. Dostat se od něj k automatům v nonstop hernách ale není nic těžkého. Nástup do léčby je pro hazardního hráče potvrzením jeho životního debaklu. Ženy do léčby tak často nechodí, za hraní se stydí.

Až čtyřicet procent vysokoškoláků zažívá menší či střední depresi, což je násobně více než v běžné populaci. Očekává se od nich, že mnohaměsíční přesun studia do on-line prostoru prostě zvládnou, jsou přece dospělí. Přizpůsobení pro jedince s duševními poruchami je v současné době nesnadné, někdy studenti raději skončí, než aby bojovali se systémem.

Abstinence je pro mladistvé uživatele návykových látek nepředstavitelná, u závislosti na počítačích mnohdy zcela nereálná. Častěji se proto mluví o kontrolovaném užívání. Závislost v mladém věku může mít vliv na vývoj mozku, liší se i vlastní tolerance užitých látek. Pro mladší generace je terapie dostupnější než dřív, překážky ve smyslu stigmatizace docházení do terapie mizí.

Do 14 let věku se projeví přibližně polovina duševních poruch. Do 24 let další čtvrtina. Významnou roli ve vyhledání vhodné pomoci hrají i vrstevníci. Jak se proměnila situace, když už se mladí lidé déle než rok nepotkávají ve školách, a co chybí vysokoškolákům?

Poruchy příjmu potravy postihují až 70 milionů lidí na celém světě a mají nejvyšší úmrtnost ze všech duševních onemocnění. Vedle mentální anorexie a bulimie se problémem stává i přejídání a nadměrné cvičení. Situaci zhoršuje tlak sociálních sítí a nereálné, až patologické vzory.

Když se hovoří o poruchách nálady, mohli bychom nabýt dojmu, že jde o něco běžného a nijak zatěžujícího, protože různé nálady má čas od času každý. V kontextu duševních poruch jde ale tzv. afektivní poruchy, mezi které patří například deprese nebo bipolární afektivní porucha a ty už mohou člověku do života zasáhnout zásadně. Významný je i podíl lidí s těmito poruchami mezi těmi, kteří se rozhodnou svůj život ukončit sebevraždou.
Adéla Paulík Lichková

Z různých průzkumů vyplývá, že za poslední měsíce přibývá lidí, u kterých se objevují duševní poruchy nebo jejich příznaky. Mnohdy se ale místo vyhledání odborné pomoci spokojíme s tím, že takhle to teď prostě je a je potřeba to vydržet. Webová stránka Opatruj.se nabízí možnost otestovat se, jestli náhodou už není vhodná chvíle na to, abychom skutečně vyhledali pomoc.
Adéla Paulík Lichková

Češi užívají stále více léků na úzkosti, řada z nich je bere dlouhé roky. Kromě závislosti je nežádoucím účinkem medikamentů i nepříznivý dopad na kognitivní schopnosti. Vysazování je komplikované a výsledek nejistý.
Adéla Paulík Lichková

Do terapie vstupuje více lidí a přichází s těžšími tématy. Firmy častěji nabízí psychoterapii jako jeden z bonusů. Duševní nemoc není překážkou pro práci v byznysu a byznys nemusí být jen „nelidský korporát“, důležité je, jak o sebe umíme pečovat. Na sebepéči zapomínají hlavně lidi z pomáhajících profesí.
Adéla Paulík Lichková

Řada lidí žije s duševní poruchou celkem normální život. Pracují, bydlí, vychovávají děti, platí své finanční závazky. Někdy ale mohou symptomy duševní poruchy natolik ovlivnit vnímání a chování jedince, že se jeho blízcí rozhodnou omezit jej ve svéprávnosti, aby svými neuváženými investičními kroky či naopak braním si půjček, nezruinoval celou rodinu.

„Měly jsme obavu, že za námi odsouzení budou chodit jako ‚za babama‘. Nejvíce klientů má potíže s užíváním opiátů a pervitinu, přicházejí ale řešit i kouření tabáku. Dál než za brány věznice nedosáhneme,“ říká adiktoložka Věznice Pankrác Kateřina Francová.

Zvládnout konflikt a dohodnout se, je někdy obtížné pro každého. Ještě těžší to může být v situaci, kdy snahu o dohodu hatí aktuální projevy duševní nemoci. Své zájmy ale mohou úspěšně prosadit i lidé s omezenou způsobilostí k právním úkonům, k níž došlo třeba i v důsledku duševní poruchy. Pomoci při tom může mediátor.

„Je pro mě důležité mluvit o svém příběhu, pomáhá mi to dostat se víc k sobě a uvědomit si, kam jsem došla. O své diagnóze mluvím otevřeně, lidé se pak přidávají, že sami mají také nějaký problém. V psychiatrii se toho hodně změnilo, moje zkušenost s uzavřeným oddělením ale byla zdrcující,“ vypráví Petra Šindelková o své zkušenosti s hospitalizací.

Terapeutický vztah je jedním z nejdůležitějších nástrojů, které mají terapeuti k dispozici. Představa, že terapeut je jen projekčním plátnem, na které si klient promítá své příběhy a pracuje s nimi, už tolik neplatí, i současná psychoanalýza dává větší důraz na aktuální dění mezi klientem a terapeutem.

Poradenství pro uživatele drog ve vězení není zájmová činnost, která lidem zkrátí trest, vydržet v kontaktu a mluvit o svých problémech není snadné. Vězení je místo, kde lze mluvit i s lidmi, kteří do běžných léčebných služeb nedorazí. Téma viny je obtížné, některé příběhy lidí jsou natolik tragické, že užívat drogy se mohlo zdát v tu chvíli jediným možným východiskem, které bylo k dispozici. 

První vlna opatření proti šíření koronaviru na jaře 2020 přinesla na straně jedné velkou dávku stresu a nejistoty a na straně druhé výrazné omezení dostupných terapeutických služeb. V té době vznikla terapeutická linka Anténa, kam lidé mohli zavolat a mluvit o tom, co je trápí. Štafetu terapeutické linky teď od České asociace pro psychoterapii (ČAP) převzala terapeutická linka Sluchátko.

Cévní mozková příhoda byla dříve spojována primárně s lidmi vyššího věku, které postihovala nejčastěji. Ačkoliv jsou starší lidé stále na špici mezi pacienty s mrtvicí, procento mladších pacientů se zvyšuje. Neuropsycholožka Kateřina Kejřová už ve své praxi potkala i čtyřleté dítě po cévní mozkové příhodě.

V průběhu téměř deseti let vysílání Diagnózy F a rozhovorů o duševních poruchách jsem se v nejedné symptomatice našla. Oficiálně žádnou diagnózu z okruhu F, tedy duševních poruch a poruch osobnosti, nemám, někdy mě ale vážně překvapí, jak se mi ta čokoláda zase dostala do košíku, vždyť jsem se přece zařekla, že budu žít zdravě. Závislosti jsou ne náhodou mou hlavní profesí.

Podle Světové zdravotnické organizace si duševním onemocněním projde každý čtvrtý člověk na této planetě. To a také vlastní zkušenost s duševními poruchami v rodině, vedlo novináře a cestovatele Jiřího Pasze k tomu, aby společně s Adélou Plechatou napsal, knihu Normální šílenství.

Duševní poruchy jsou si s poruchami spánku velmi blízké. Někdy je téměř nemožné rozklíčovat, zda porucha spánku vedla k duševní poruše nebo obráceně – ovlivňují se vzájemně a obousměrně. Podobně jako na duševní poruchy je ale dobré na ně nahlížet komplexně a pomoci může nejen medikace, ale i psychoterapie.

O mindfulness se častěji mluví jako o metodě jak zvládat stres než jako o terapeutickém nástroji pro lidi s duševními poruchami. Jan Benda využívá všímavost v psychoterapii. Podle něj může výrazně ovlivnit to, zda bude či nebude člověk potřebovat na své potíže medikaci.

Cyklus Moje terapie nabízí i letos šest příběhů, které vypráví nejen lidé, kteří je žijí, ale i jejich terapeuti. „Popisují, co je do terapie přivedlo, jaké otázky s terapeuty řešili i k jaké změně u nich došlo,“ říká v Diagnóze F autorka cyklu Táňa Zabloudilová.

Zatímco první vlnu covidu provázela naděje a pospolitost, s druhou jakoby přišla beznaděj a únava. Co ji způsobilo a jak si navzdory tlaku situace udržet duševní zdraví? O tom V Diagnóze F mluvil párový a rodinný psychoterapeut Michael Chytrý.

Mužský a ženský svět je jiný. „Někdy se jako terapeuti dostáváme do situací, kdy připomínáme, že chlap by měl být chlap a ženská by měla být ženská. Jsme pak bráni jako konzervy, jako by to bylo téma z 19. století, ale já jsem přesvědčen, že to tak není. Když se základní věci zmatou, produkujeme chaos a zmatek,“ říká na úvod rodičovského speciálu Diagnózy F psychoanalytik Jan Šikl.

Vztah otce a dcery se někdy názorně popisuje souslovím „tátova holčička“. Ženský svět je pro otce trochu neznámá krajina. Situace se navíc komplikuje v době, kdy dcera dospívá a z holčičky, kterou doteď táta koupal a choval na klíně, se stává mladá žena, které už se nehodí klepat na koupelnu.

Zatímco vztahy matek a dcer doprovází pověst něčeho, co je už ze své podstaty komplikované, vztahy matek a synů se zdají být jasnější – narodil se malý princ, radujme se. Pro mámu, která nemá dobré vztahy s muži ve svém životě, ale může být obtížné syna do života nejen adekvátně vybavit, ale i vůbec pustit.

Mateřský vztah je považován za jeden z nejsilnějších a zároveň nejvíc samozřejmých. O vztazích matek a dcer ale zároveň vychází řada knih s tituly, které naznačují, že to může někdy velmi skřípat.

Zapomínáme občas každý. Že by poruchy paměti mohly souviset s počínající demencí, bychom měli zvažovat, když nám stav vadí a komplikuje život nebo když nás na to opakovaně upozorňuje okolí. „Nabádáme lidi, aby brali paměť jako měřitelnou entitu, podobně jako si měří tlak nebo glykemii,“ říká vedoucí lékařka Gerontologického centra Iva Holmerová.

Problémům se závislostí mnohdy předchází problémy doma a ve škole. Mladé lidi, které rodiče přivedou do poradny, je ale pro spolupráci potřeba nejdřív získat. S naštvaným puberťákem a rodiči, kteří ho přišli „dát opravit“, totiž nic moc dělat nejde.

Když během víkendu od pátku do neděle na silnici zahyne více než deset lidí, hovoří média o tragickém „černém“ víkendu. O tom, že ve stejném čase zemře průměrně stejný počet lidí vlastní rukou, už se tolik nemluví.

Každý někdy prožíváme těžké období a řešíme to, jak umíme. Někdo hodně pracuje, někdo sportuje, někdo více pije. Někomu udělá radost, že si on-line vsadí na vítězství svého oblíbeného sportovního týmu a vyhraje. Je pak velmi snadné se snažit znovu zažívat úlevné pocity. Odtud už může být cesta k závislosti celkem snadná.

Hostem aktuální Diagnózy F byl americký psychiatr českého původu Stanislav Grof. Řeč byla i o jeho přesvědčení, že má každý člověk ve svém nevědomí záznam o celém průběhu porodu. „Psychiatři tomu ale nevěří. Myslí si, že někdy padesát hodin dušení a třeba i umírání, nezpůsobí trauma. Kdežto nějaký špatný pohled matky nebo problémy s kojením podle nich můžou člověka poznamenat na celý život, to je podle mě trochu logický skok,“ vysvětluje Grof.

Hypnóza není podle psychologa a hypnoterapeuta Petra Štípka nic magického. I přesto o ní takové představy řada lidí má. Najít dobrého hypnoterapeuta není snadné, stejně jako se nelehko hledá hranice mezi přístupem vědeckým a spíše ezoterickým.

Obraz autismu v médiích se změnil, lidem už nejde jen o senzaci, ale chtějí znát skutečný příběh. Americký seriál Atypical jeden takový příběh popisuje a mnohem víc než vlastní diagnózu používá popis potíží, s nimiž se hlavní postava seriálu potýká. V Česku se nicméně s diagnózami stále pracuje. 

Psychické potíže provázejí šestadvacetiletou Elišku Karafiátovou už skoro polovinu života. Má za sebou šikanu, sebepoškozování, pokusy o sebevraždu i elektrošoky. Žije s diagnózou bipolární afektivní porucha. Svůj příběh vyprávěla v Diagnóze F.

Reforma psychiatrické péče směřuje k tomu, aby lidé netrávili dlouhé roky v psychiatrických nemocnicích, ale ve svém prostředí. Obstát v něm je ale pro některé lidi s duševním onemocněním obtížné. Pomáhají jim v tom komunitní služby, které v Česku fungují už 30 let.

To, že období nouzového stavu mělo vliv na naše duševní zdraví, už prokázala řada dotazníkových šetření. Nově ale vyšlo najevo, že se nečekaně zvýšil prodej antipsychotik a navzdory náročné situaci se snížil prodej léků proti úzkosti.

Na psychologa se lidé obrací zejména v situacích, kdy prožívají něco nelehkého. I diagnostika duševních nemocí pojmenovává častěji negativní projevy, které nás sužují. Proč nemají pozitivní témata v psychologii stejný prostor? A může pozitivní psychologie změnit léčbu duševních poruch? V posledním díle Diagnózy F o tom hovořil klinický psycholog a profesor lékařské psychologie Radek Ptáček.

Za řadou našich traumat jsou rodinné příběhy. Jednou z možností, jak je rozkrývat, jsou konstelace – zážitková terapeutická metoda vycházející z psychodramatu. Nepátrají tolik po příčinách, ale hledají řešení aktuálních situací. Fungují údajně, i když jim člověk nevěří.