Podle Krkonošské kuchařky Jiřího Marholda existovalo v 19. století ve Staré Pace řeznictví, které zpracovávalo psí maso. Autor píše, že oficiální výsek tohoto masa byl zakázán až v roce 1940. Na zabíjení psů podomácku se však zákaz nevztahoval. Drží se tento nepříliš lákavý zvyk mezi krkonošskými rodáky dodnes? Pokud ano, při jaké příležitosti se maso jí? Odkud zvířata pochází? A co na to česká legislativa? Tyto a další otázky řeší Ilona Malá v audiodokumentu Jedli jsme psy.

„Je to jedna z mála věcí, která tady po mně zůstane,“ říká o svém natáčení videí na TikTok Petr alias @stounman29. Vtipná videa ale začal točit taky proto, že chtěl lidem ukázat, jaký je život vozíčkářů a jak postupuje jeho nemoc Fibrodysplasia ossificans progressiva (FOP). Do češtiny se překládá jako nemoc zkamenělých lidí. V Česku žijí se stejnou diagnózou jen jednotky osob, ve světě jsou jich maximálně stovky.

Umíte si představit, že máte dospělé tělo, ale myšlení dítěte? Přesně tak to má Lenka – narodila se totiž s mentálním postižením a i ve svých více než třiceti letech stále žije s rodiči, kteří se o ni s láskou starají. Ve svém dětském pokojíčku však sní o manželovi, sexu a vlastních dětech. Dokument Tak trochu jiná sestra natočila Kateřina Kubalová.

„První porno jsem viděla někdy mezi čtvrtou a šestou třídou. Jeden youtuber se rozešel se svojí přítelkyní a zveřejnil jejich domácí video,“ vypráví dvacetiletá Anna. Dostala se k ní i nahrávka, na které se sebeuspokojuje její spolužačka. Třiadvacetiletý David se zase považuje za závislého na pornu. „Sledování sexu jednoho muže a jedné ženy mi už nestačilo. Přešel jsem k trojce, pak ke gangbangu. Zjistil jsem, že mě baví, když žena nemá žádnou moc,“ popisuje v dokumentu.

Jsou čeští preppeři skutečně připravení přežít katastrofy, nebo je pro ně příprava na krizové scénáře spíše koníčkem? Touto otázkou se zabýval autor dokumentu Přežijete? Daniel Titl. Po koronavirových lockdownech a nedávném vypuknutí války na Ukrajině přemýšlí o tom, jestli je stát připraven postarat se o všechny obyvatele, nebo si musí každý poradit na vlastní pěst.

Baseball. Asi málokdo by tipoval, že se tento americký sport hraje na vysoké úrovni i v Česku. I přesto je u nás pouze amatérský, a tak každý rok odchází mladí sportovci do Spojených států se snem stát se hráčem v nejprestižnější lize světa MLB. Tam se ale ještě žádný zdejší rodák nedostal. Existuje vůbec pro Čechy šance prosadit se v americkém prostředí? Jakou hodnotu mají v milionovém byznysu mladí Evropané? Co vůbec znamená neúspěch a jak se s ním hráči dokážou vyrovnat?

„Moje adoptivní máma mi řekla, že moje biologická máma je mrtvá.“ popisuje v dokumentu protagonistka Bára svou zkušenost, jak se dozvěděla, že je adoptovaná. Autorka Adéla Komrzý se kromě Báry vydává nejen za mladými adoptivními rodiči, ale i za těmi, kteří si děti osvojili před dvaceti lety. Proč adoptované děti touží po setkání s biologickými rodiči a jak tomu ti adoptivní vychází vstříc?

„Už odmala většina lidí z mé generace slýchala, jak máme otevřený svět a můžeme si vybrat tu svou nejlepší cestu. Není to ale tak snadné.“ To jsou myšlenky, které mě napadaly na Erasmu v Istanbulu. Při rozhovorech s tureckými spolužáky jsem často zjišťovala, jak nejsou spokojení s životem v Turecku a sní o cestě na Západ. Protože podobné myšlenky má spousta mých vrstevníků a sama jsem v zahraničí musela řešit problémy, rozhodla jsem se o cestách „za lepším“ natočit dokument.

Koncerty, festivaly, divoké afterparty. O hudebnících, a obzvlášť o rockerech, se často říká, že žijí nespoutaným životem plným drog a alkoholu. To pro mnohé z nás může znít jako dobrodružství. V dokumentu Gabriely Jakoubkové Poslední pivo ale uslyšíte, jak tenká je hranice mezi zábavou a průšvihem.

„Proč porážíte strom, kterej je úplně zdravej a maj na něm sojky hnízdo?“ ptá se v dokumentu Strom storm jeho autor Daniel Kupšovský muže s motorovou pilou, který právě kácí kaštan před okny jeho bytu. Tenhle zážitek v něm vzbudil nejdřív vztek, ale pak i hlubší zájem o stromy a jejich osud ve městě.

Nejistý a trochu ztracený. Takový býval David Kozák, kluk z Českého Krumlova, který i díky své vnímavosti od útlého věku silně prožíval všechny negativní věci, které se kolem něj děly a vláčely jím sem a tam. Jak se coby citlivé dítě vyrovnáte s rozvodem rodičů a pocitem, že kvůli neustálým přesunům od jednoho k druhému nikam skutečně nepatříte? A jak jim později vysvětlíte přesvědčení, že vaše cesta nemá směřovat tam, kam by si oni sami přáli – na policejní školu?

Pamatujete si, kdy jste si poprvé zapálili? A jak se vůbec přihodí, že z jedné cigarety „na zkoušku“ je najednou nutnost, bez které se člověk nedokáže obejít? Najít důvod, proč opakujeme stejný zlozvyk pořád dokola, nemusí být jednoduché, není ale od věci alespoň se o to pokusit. Většinou se nachází na úplném začátku, v tomto případě u první cigarety, ke které se každý dostal svou vlastní cestou. A právě hledání různých důvodů ke kouření přivedlo autorku k natočení dokumentu.

Pohádky a filmy nás odmalička utvrzují v přesvědčení, že si najdeme jednoho partnera nebo partnerku, se kterými strávíme celý život. Jak pravděpodobné tohle ale, navíc v dnešní době, je? A co se stane, když první vztah nevyjde a naše představa o lásce jako z románu se rozplyne? Zamilujeme se ještě někdy tak moc jako poprvé?

Jednadvacetiletý Robin Mayer se rozhodl pomocí dokumentu přiblížit zkušenosti s kouřením marihuany těm, pro které jde o „neprobádané území“, a nastínit, jaký vztah má k trávě generace jeho vrstevníků. Prostřednictvím výpovědí lidí se značnými zkušenosti s hulením zkouší vypozorovat a zachytit momenty, které je k marihuaně přivedly, a popsat jejich pocity a zážitky.

Jednadvacetiletý Robin Mayer se rozhodl pomocí dokumentu přiblížit zkušenosti s kouřením marihuany těm, pro které jde o „neprobádané území“, a nastínit, jaký vztah má k trávě generace jeho vrstevníků. Prostřednictvím výpovědí lidí se značnými zkušenosti s hulením zkouší vypozorovat a zachytit momenty, které je k marihuaně přivedly, a popsat jejich pocity a zážitky.

Jednadvacetiletý Robin Mayer se rozhodl pomocí dokumentu přiblížit zkušenosti s kouřením marihuany těm, pro které jde o „neprobádané území“, a nastínit, jaký vztah má k trávě generace jeho vrstevníků. Prostřednictvím výpovědí lidí se značnými zkušenosti s hulením zkouší vypozorovat a zachytit momenty, které je k marihuaně přivedly, a popsat jejich pocity a zážitky.

Jednadvacetiletý Robin Mayer se rozhodl pomocí dokumentu přiblížit zkušenosti s kouřením marihuany těm, pro které jde o „neprobádané území“, a nastínit, jaký vztah má k trávě generace jeho vrstevníků. Prostřednictvím výpovědí lidí se značnými zkušenosti s hulením zkouší vypozorovat a zachytit momenty, které je k marihuaně přivedly, a popsat jejich pocity a zážitky.

Jednadvacetiletý Robin Mayer se rozhodl pomocí dokumentu přiblížit zkušenosti s kouřením marihuany těm, pro které jde o „neprobádané území“, a nastínit, jaký vztah má k trávě generace jeho vrstevníků. Prostřednictvím výpovědí lidí se značnými zkušenosti s hulením zkouší vypozorovat a zachytit momenty, které je k marihuaně přivedly, a popsat jejich pocity a zážitky.

Je podzim a namísto běžného rozběhnutí nového semestru začínají Kristýně přicházet e-maily o postupném omezení výuky až po její úplné přesunutí do online prostoru. Jenomže jak studovat uměleckou školu přes internet? Jak tvořit ve vlastním pokoji, sama mezi čtyřmi stěnami? Na co reagovat a proč to vlastně dělat?

Je podzim a namísto běžného rozběhnutí nového semestru začínají Kristýně přicházet e-maily o postupném omezení výuky až po její úplné přesunutí do online prostoru. Jenomže jak studovat uměleckou školu přes internet? Jak tvořit ve vlastním pokoji, sama mezi čtyřmi stěnami? Na co reagovat a proč to vlastně dělat?

Že každý touží po sexu a romanci, se bere jako samozřejmost. Neplatí to ale pro všechny. Asexuálové jsou lidé, kteří nejsou k nikomu sexuálně přitahováni. Dokument přibližuje život a vnímání aromantických asexuálů, kteří netouží ani po romantických vztazích a jsou bez nich spokojení. Autorka Vendula a její přátelé v něm vypráví o svých pocitech i o tom, co jim pomohlo vyrovnat se s vlastní jinakostí.

„Stálo nade mnou šest policajtů. Přesvědčovali mě, ať to nechám být,“ říká oběť znásilnění Ledimo, se kterou Lukáš Houdek natáčel v jihoafrickém Johannesburgu. I přes zastrašování a strach o život se mladá žena odmítla vzdát. Dokument o hledání cesty k tomu, jak sexuální násilí snížit, nás zavede do jihoafrické metropole i do hornické obce Rustenburg, kde znásilnění zažila každá čtvrtá žena.
Lukáš Houdek

Název: Cesta z pekla
Autor: Lukáš Houdek
Dramaturgie: Brit Jensen
Zvukový mistr: Tomáš Gsolhofer a Lukáš Dolejší
Hudba: Sheridan Paul Tongue, DC Jansson

Sedm dní do pohřbu je dokument o týdnu, který začal smrtí milované babičky a skončil pohřbem. Spolu s autorkou Evou Lammelovou a její rodinou prožíváme přípravy na obřad, který bude kvůli pandemii jen pro nejužší příbuzenstvo. 

Může být člověk opravdu nadosmrti šťastný jen s jedním partnerem? Eva Srncová ve svém dokumentárním debutu zkoumá, jakou roli hraje ve volných vztazích žárlivost a jestli může fungovat polyamorie v manželství. Příběh o lásce, nejistotě a hledání vlastní cesty ke spokojenému vztahu vám na Radiu Wave nabízíme v rámci cyklu autorských dokumentů DokuVlna.

Existuje jen málo veřejných míst, kde je nahota nejen přijatelná, ale dokonce vyžadovaná. Bazénové sprchy jsou jedním z nich. Přijít, svléknout, převléknout a jít. Zdá se to samozřejmé, tak čeho se obávat? Ve skřínce ale spolu s oblečením zůstává i část sebejistoty. Audiodokument Obnažení zachycuje myšlenkové pochody dvou mladých lidí, Chantal a Ondřeje. Procházíme s nimi skrze šatny a sprchy směrem k jejich cíli – v klidu si zaplavat.

Kristýna se rozhodla vzít svého tátu na dovolenou do italských Alp. Chce s ním být daleko od domova, daleko od jeho zaměstnání, prostě pár dnů jen oni dva. Potřebuje totiž zjistit, jaký je jejich vztah. A jestli spolu vůbec ještě dovedou otevřeně mluvit. Poslechněte si, na co během výletu s tátou přišla.

Jako mladá stopařka procestovala Evropu. Teď si americká důchodkyně usazená v Kodani dopisuje se svou sousedkou. Studentkou hudební vědy, kterou slýchá přes zeď cvičit na piano. Z psané konverzace se rozvine osobní přátelství a společná touha splnit jeden starý hudební slib. Poslechněte si o dobrodružství kamarádek, které odděluje šedesát let a spojuje láska k hudbě. 

Přes čtyřiadvacet hodin na cestě. Bolavá záda z vláčení báglů. Jet lag. A místo měkké postele terminál v rekonstrukci. Takhle si Martina noc v andělském Los Angeles nepředstavovala. Je ale statečná a své první nocování na letišti pojímá jako bojovku s jasným cílem.

V pátek třináctého dostala Zuzka ke třináctým narozeninám nečekaný dárek. Byl jí diagnostikován nádor na páteři. Do běžného života se vrátila až po roce náročné léčby. Když se nemoc o jedenáct let později vrátila, začala se Zuzkou natáčet její kamarádka, dokumentaristka Tereza Reková. Poslechněte si příběh o přátelství, optimismu a o životě s těžkou nemocí.

Zatímco o sexu se píše úplně všude, témata spojená s panenstvím a panictvím se v médiích otevírají jen minimálně. Poslechněte si dokument o mladých lidech, kteří s prvním sexem čekají, protože jim to dává hlubší smysl. Jak o svém poprvé přemýšlí, co pro ně sex znamená a proč ho odkládají?  

Bára, Petr a Ondřej museli dospět mnohem rychleji než jejich spolužáci. Už na střední škole se museli vyrovnat se smrtí v rodině. Audiodokument Diany Cam Van Nguyen vypráví o smutku, ale také o lásce, síle a o smíření se ztrátou blízkého člověka.

V posledních letech se v různých oblastech zmiňuje, že mužství nebo muži se ocitají v krizi. Zatímco ženy jsou vnímané jako již solidně emancipované, muži jako by tím něco ztratili. Rozhlasový dokument Johany Ožvold je o tom, jaké otázky si kladou čerstvé maminky malých chlapečků.

Viola Tokárová ve svém novém dokumentu Love from Space představuje příběh hudebníka Martina Svátka, jehož kariéru muzikanta a moderátora internetového rádia mění a komplikuje také jeho handicap – je totiž nevidomý. Jeho portrét však nestaví okolo fyzického postižení, ale především na jeho pohledu na svět a zdrojích hudební i životní inspirace.

Lumír Košař ve svém audiodokumentu Po večeři zachycuje silnou osobní zpověď Michala, který zpracovává téma viny. Odpouští člověku, který od základu proměnil jeho život, a ve výsledku odpouští i sám sobě. Jeho dokument je unikátní jak sílou původního příběhu, tak i zpracováním. Celá věc původně vznikala jako film, ale po odstoupení původního protagonisty z natáčení se autor rozhodl pokračovat formou dokumentární rekonstrukce s hercem Ondřejem.

Audiodokument Umřít a přežít to zachycuje zážitek Dana Moravce, který se vydává na louku někde na okraji Prahy. Tam chce vyzkoušet, co se stane, když vykouří sušený sekret ropuchy Bufo Alvarius. Ten je často označován za jedno z nejsilnějších přírodních psychedelik. Autorka dokumentu Brit Jensen po natáčení položila Danovi několik otázek, které přibližují téma dokumentu a motivy k jeho vzniku.

Parta je autorská dokumentární reportáž o partě teenagerů, kterým je dnes přes čtyřicet. Sejdou se po letech, protože se ukázalo, že jejich hudební idol z puberty je pravděpodobně pedofil. Setkání vede ke společnému zavzpomínání na vyrůstání v komunismu, teenage roky těsně po revoluci a srovnání doby 90. let se současností. Jde o výpověď části jedné generace, která zažila nesvobodu a jsou jí blízké hodnoty pravdy a lásky.

Přihlásit se do extrémního běžeckého štafetového závodu Vltava Run chce odvahu. Už sedm let ji každý rok má tři tisíce závodníků. Startují na Šumavě a nejpozději za 36 hodin doběhnou do Prahy. Výzvu v podobě tři sta šedesáti kilometrů s převýšením až tři sta metrů letos přijalo i dvanáct Jihočechů. Byl mezi nimi operní zpěvák, trenér taekwonda, IT manažer i rozhlasová moderátorka.

Podal výpověď v práci, odevzdal klíče od bytu a nasedl na letadlo do Bangkoku. A pak? To se uvidí. Zajímalo mě, co mého po všech stránkách úspěšného vrstevníka Adama vyhnalo z kolotoče zdánlivě dokonalého života. A co mu taková cesta může přinést. Pod vrstvou plážových večírků se nakonec odehrálo docela jiné dobrodružství, kořenící v uplynulých třech dekádách Adamova života.

Jak vypíchnout lidské oko, přidusit násilníka v „guardu“ nebo přetrhnout vazy v koleni. To učí Roman Čedík na pražské AMU studenty hudebních a filmových oborů. Muž mnoha tváří, trenér MMA i vysokoškolský učitel se snaží jemné duše umělců seznámit se světem násilí svou upřímností i skrze bolest.

Asi 20 % Čechů vlastní psa. To znamená, že v Česku musí být více než dva miliony psů. Ale kolik je v téhle zemi leseb? To je otázka, kterou si po přestěhování do Prahy položila Kelly Drake. V New Yorku se pohybovala v tamní LGBTQ komunitě a zkoušela ji hledat i v Praze. Rychle ale pochopila, že na rozdíl od americké metropole bude tohle hledání v Česku o dost těžší.

Sexuální zneužití dítěte zasáhne nejen oběť, ale i její okolí. Zůstane po něm rána, která nikdy nezmizí. Jak k něčemu takovému dojde? Co všechno to vyvolá a zapříčiní? A jak se s tím dá naučit žít? Odpovědi nabízí hrdinka dokumentu Zpověď. Otevřené svědectví, které natočila publicistka a dramaturgyně Magdaléna Trusinová, zvítězilo na Prix Bohemia Radio 2020 v kategorii Dokument.

Loupežník, trestanec, recidivista. Ale i skvělý hudebník a výborný bavič se smyslem pro humor. To je strýc dokumentaristky Silvie Čechové, která se v novém audiodokumentu „Můj strýc loupežník“ z cyklu DokuVlna snaží zachytit složitou osobnost člověka, který se i přes různé osobní kvality nedokáže srovnat s životem v mezích zákona.

Silvie trpí bipolární poruchou. Nemocí, která může mít bez správné medikace fatální následky. Zároveň ale zpívá, pracuje jako peer konzultantka, přednáší, maluje, sbírá přírodní artefakty a je s ní hrozná sranda. Doporučil mi ji kamarád, s tím, že se o svých psychických problémech nebojí mluvit, a dokonce o nich veřejně přednáší. Prostě ideální materiál pro rozhlasový dokument.

Svou živou rapovou scénu má i Český Krumlov. Dokumentaristka Viola Tokárová narazila na YouTube na klipy rappera Shota natáčené v historickém centru Krumlova i rozpadlých továrnách. Zaujaly ji svojí autenticitou a silnými obrazy života v sociálním vyloučení. Následovalo pozvání Shota na alternativní hudební festival a nakonec několikahodinový rozhovor o hudbě, rapu, drogách, rodině, lásce a víře v lidi, ze kterého vznikl audiodokument Shot.

Mladí lidé často střídají vysoké školy, někdy je ani nedostudují. S tímto fenoménem se potýkám téměř každý den, a to nejen při výběru studijního oboru. Dokážu strávit půl hodiny třeba jen při výběru limonády v supermarketu. Začal jsem o tom diskutovat s trojicí mladých respondentů – Jakubem Ruschkou, Martinem Novákem a Eliškou Hájkovou – a nakonec dospěl až k analýze toho, co jsou tužby a možnosti života člověka mé generace – mileniála.

Před pěti lety jsem se rozhodl, že přesunu své místo bydliště a zkusím si najít práci v zahraničí. Odstěhoval jsem se do Londýna. Čtyři roky jsem žil v kosmopolitní společnosti plné různých národností a kultur, a se žádnou jsem nikdy neměl problém. Rasisté a xenofobové mi byli k smíchu a často jsem proti nim hrdě vystupoval svými tolerantními názory. Dokud jsem se nepřestěhoval zpátky do Prahy.

Jsem závislý – na internetu. Prý tím trpí asi dvacet procent bulharské mládeže a já. Skvělý. V jednatřiceti se budu léčit z toho, že moc klikám na Seznam.cz a na veselá videa s koťátky. Čeká mě cesta do hlubin internetové závislosti, vlastních mindráků a milionu vyhozených hodin na internetu. Prý jsem přitom jeden z prvních pacientů, takže lázně pro nás „závislé“ neexistují.

Před rokem a půl jsem začala hledat respondenty, kteří zažívají nevěru a byli by ochotní o ní na rovinu mluvit. Nikdo nechtěl. A tak jsem to řekla já. Přišlo mi to nejpoctivější, co do souznění s vkusem a etikou dokumentaristické práce.

Jirka je zřejmě jediným bývalým římskokatolickým farářem v Česku, který vstoupil do registrovaného partnerství s jiným mužem. Tom, jeho partner, se od něj nechal pokřtít. Spolu chodí na zakázané mše, ale třeba i do průvodu na Prague Pride. V dokumentu uslyšíte o tom, jak se oběma daří bořit předsudky o víře a homosexuálech, ale taky o tom, jak žijí a jakými zkouškami prochází jejich víra.

Maria Balabas je moderátorka hudební show v rumunském rozhlase. Každé ráno pouští svým posluchačům hudbu, kterou má ráda. Jednoho dne se dozví, že se do Bukurešti chystá zakládající člen legendární kapely KLF – Bill Drummond.

Malé děti a staré lidi dost věcí spojuje. Nemohou zůstat přes den sami, a tak prožívají podivuhodně stejné dny. Jedni jsou vychováváni učitelkami v mateřských školách, druhé opečovávají ošetřovatelky v domovech pro seniory. O tom, že k sobě dvě skupiny patří a proč je důležité, aby se setkávaly, natočila audiodokument Takový dům Karolína Peroutková.

„Já jsem komunista, byl jsem jím a budu. Já se nepřevlékám…,“ říká hrdě hlavní postava nového audiodokumentu Pan Koláček z cukrárny. Jeho autorka, studentka Silvie Čechová, za panem Koláčkem vyráží na návštěvu k němu domů a s generačním odstupem desítek let se snaží porozumět postojům a názorům kovaného komunisty. Příběh o hledání pochopení a odpuštění má nečekané rozuzlení. Konflikt, který visí ve vzduchu, přijde ze strany, odkud ho Silvie vůbec nečekala.

„Když přemýšlím, co tady po mě zůstane, napadá mě paralela se zabíjením ovcí. Co po nich zůstane? Maso, kosti. Nemyslím, že něco víc,“ zamýšlí se nad svou plánovanou smrtí hlavní hrdina nového dokumentu Berka se rozhodl zemřít. Osmačtyřicetiletý podnikatel v oblasti IT publikoval na jaře letošního roku na svém facebookovém profilu příspěvek, ve kterém vysvětluje, proč si chystá vzít život. Audiodokument o něm natočila Martina Pouchlá.

„Je to úspěch nebo fiasko?“ hodnotí v audiodokumentu Reportáž z jednoho závěru dánský dobrodruh Torben svůj celoživotní sen – žít prostě a v přírodě. Dokumentaristka Brit Jensen zachytila jeden z jeho posledních dnů života ve zrekonstruované maringotce, na louce mezi lesy nedaleko západočeského města Loket. Torben se po několika měsících musel vrátit do dánské civilizace, kde doteď vzpomíná na svůj vysněný český domov, který musel nečekaně opustit.

Tenhle příběh se odehrává na ostrově Bohol, na Filipínách. Česká zooložka Milada Řeháková tu už několik let zkoumá fascinující poloopici, která se vejde do dlaně a přitom má neskutečně velké oči.

„Je půl osmý a já jsem úplně v křeči. Je to zvláštní pocit, jako by tělo byla schránka, která přestane fungovat, ale uvnitř jsem pořád já a tělo jako kdyby najednou nebylo moje. Svaly jsou hrozně zatuhlý a jsou jako kameny. Bolí mě žaludek, nemůžu se pořádně nadechnout. Na hrudi mám asi obrovskej šutr. Nedokážu myslet v ostrejch konturách. Mám strašnej strach, že už nikdy nic nebude dobrý, že je se mnou konec. Mám prostě strach, že jsem nemocná a že se už nikdy neuzdravím.“

„Připadám si, jako bych byla na pustém ostrově, všude kolem byla veliká bouře a nikde nebyli lidi,“ popisuje paní Jana, která umírá, svůj pocit v dokumentu Sabiny Vrbkové. Každý z nás občas trpí strachem ze smrti. Autorka dokumentu se rozhodla vlastní strach vyléčit šokem. Přihlásila se jako dobrovolnice do hospicu.

„Kdyby se to dozvěděli ve Vietnamu, tak nevím.“ Adamův coming out byl komplikovaný. Nejenže se musel potýkat s odmítavou reakcí své rodiny a ve vietnamské komunitě svoji identitu skrývat. Narazil u samotných gayů, kteří se někdy k asijským mužů staví odmítavě – i tady vládnou stereotypy.

„Osmnáct sovětských vagónů se monotónně pohybuje směrem k Donbasu, který se před více než dvěma lety stal synonymem bojů proruských separatistů s ukrajinskou armádou,“ uvádí svůj dokument z ukrajinské šedé zóny Zdeněk Chaloupka. „Tahle válka nikdy doopravdy neskončila, jen svět se o ni přestal zajímat.“

Další díl nového pořadu DokuVlna představil v premiéře oceňovaný polský dokument Podělanej kšeft. Rozhlasová dokumentaristka Agnieszka Czyżewska-Jacquemet nám přibližuje příběh dvou manželů, kteří už 25 let provozují veřejné záchodky. Zatímco za zdmi jejich malého byznysu graduje ekonomická transformace, oni pomalu a jistě očekávají zánik svého malého světa podzemních toalet.

DokuVlna je nový pořad, který každý měsíc představí několik autorských radiodokumentů. Tématem první epizody jsou nové začátky. Ty bývají vzrušující, ale i náročné….