Na Babišových mítincích pamětníci komunismu s nostalgií vzpomínají na umístěnky. Jenže to má háček – tahle nostalgie funguje, jen když se týká těch druhých.

V hnutí ANO je cítit pnutí, které se uvolní po prezidentské volbě. Buď skončí očistou, nebo čistkami.

S prezidentem nebudeme jezdit na dovolenou ani chodit na pivo. Není to ten, koho požádáme, aby nám doma zaléval kytky. Kdybychom při jeho volbě odložili své vysoké nároky, ušetřili bychom si spousty sporů, rozčilení a zlé krve.

Proč jsou lidé čím dál méně ochotní akceptovat, že volby dopadly jinak, než si přáli?

V prezidentské volbě veřejnost neodpouští nic a chová se často dost iracionálně.

Kombinace strachu o zdraví, nedostatku informací, a naopak přemíry „informací“ ze sociálních sítí tvoří nebezpečnou směs. Když nic jiného, tohle nás mohla naučit pandemie. Ministr zdravotnictví ale jako by při této lekci chyběl.

Danuše Nerudová zveřejnila „10 důvodů, proč (ne)volit Danuši Nerudovou“. Nejde o žádnou sebereflexi, ale o výběr z řetězových mailů, které o prezidentské kandidátce kolují a které se snaží vyvracet....

České vánoční tradice se zdánlivě nemění. Co se mění, je náš pohled na ně. Máte živý stromek? Pocit viny není na místě, uhlíkovou stopu z rozkladu na skleníkové plyny vyvažují jiné benefity.

Jeden hloupý výrok ministra omluvit lze. Bezohlednost k nervózním rodičům už ne.

Nemyslím si, že by umělá inteligence byla hrozbou pro kreativní profese, jak se dnes všichni obávají. Naopak jsem optimista.

Někdy v roce 2020 jsem v jednom ze svých rádoby chytrých článků ze série „Jak covid provždy změní naše chování“ napsal, že až pandemie skončí, budeme mít úplně jiný vztah k infekčním nemocem. – Nic takového se samozřejmě nestalo.

Je jasné, že Babiš si v prezidentské volbě od Zemana nevypůjčí jen jeho manželku. Evidentně si hodlá vypůjčit také jeho styl kampaně.

Nový prezident nebude perfektní. Dost možná bude mít nějakou vadu. Ať už v podobě charakteru, minulosti, nebo třeba absentující vize.

Je to jenom strašení, nebo se máme doopravdy bát? Klimatické hodiny na Letné odpočítávají čas k mezníku, od kterého už prý není návratu.

Překvapuje mě, že právě mladí sympatizanti moderní levice v korporacích vidí symbol nepřítele. Míří na falešný terč.

„Jsi borec, Kisumu. Tleskáme!“ Je nějaký rozdíl mezi vzkazy, které posílají fanoušci gorilám v pražské zoo, a tím, co vzkazují na sítích ostatním lidem? Nevypadá to. Jako by nikdo nečekal, že jeho věty bude skutečně někdo číst.

– – – Archiv všech glos najdete zde, další podcasty Seznam Zpráv tady. Poslouchejte nás také ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo na Podcasty.cz. Naše články, komentáře a videa...

– – – Archiv všech glos najdete zde, další podcasty Seznam Zpráv tady. Poslouchejte nás také ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo na Podcasty.cz. Naše články, komentáře a videa...

Můžeme si na chvíli oddechnout. Než začne lov na hlasy.

V prezidentské kampani sledujeme dva a půl měsíce před volbou velkou změnu. Najednou zmizel favorizovaný generál Pavel a místo něj se vynořil rozvědčík Pávek.

Pandemie nás kromě jiného naučila dělat některé věci, které jsou i v dlouhém horizontu užitečné. Měli bychom v tom pokračovat, a v letošní zimě obzvlášť.

… zatímco já, když jsem kdykoli přišel od svých patnácti k praktickému lékaři, tak se měření výšky nikdy neobešlo bez poznámky: „Sestřičko, kdepak máme štafle? Ha, ha.“

Ačkoli Babiš v obytném voze objížděl republiku a „dělal kampaň“, voliči se od něj odvracejí. Sázka na chlapíka z lidu, který na internetu vaří, hledá houby a hladí psy, moc nefunguje. Češi mají asi o prezidentovi jinou představu.

Tahle glosa nesoudí. Jen na detailu vytrženém z kontextu ilustruje, kam za svého funkčního období směřoval Václav Havel a kam zase Miloš Zeman.

„Neumím si představit, jak náročný myšlenkový boj musí aktuálně svádět Pavel Fischer-politik, který usiluje o co největší přízeň veřejnosti, když otáčí o skoro 180 stupňů.“

Povolební pat jako vyšitý.

Pravděpodobnost scénáře jaderné eskalace je stále velmi malá. Ale kromě analýz v médiích jako by pro politiky tato možnost vůbec neexistovala.

„Já sice jsem urputné hovado, ale…“

Máte smysl humor? Jste hodný člověk? Důležitých otázek by byla spousta, ale odpovědi si musíme domyslet sami.

Lidé se bojí inflace, ale chudoby víc. A tak chtějí přidat. I kdyby se vláda rozkrájela a rozdala, vypadá to, že se stejně nikomu nezavděčí.

Obchodníci s frustrací, kteří ještě nedávno draze prodávali přípravky na odstranění nanočipů z vakcín, dnes operují při organizování demonstrací podobně jako nenávidění „šmejdi“.

Samozřejmě všichni ti „nezávislí“ žádného společného předsedu nemají, takže televize to mají těžké – koho vlastně zvát do debat před komunálními volbami, aby to zajímalo diváky z celé země?

Posuzujeme lidi podle toho, co plánují a slibují, nebo jakým praporem zrovna mávají. Ale mělo by to být naopak.

Když jde o dávky, bere se státní pomoc jako stigma. Pomocnou ruku mají prý lidé hledat na konci svého ramene.

Strach má velké oči, ale lež zas krátké nohy. Svolavatelé demonstrace na Václavském náměstí zneužívají našeho strachu z budoucnosti. Nenechme si podstrčit další „vítězný únor“ jen proto, že nám zase zdražili proud.

Jako by lidé zapomínali, že novináři tu nejsou od toho, aby někomu fandili nebo rozhodovali o tom, co je „vyšší dobro“.

Kritika matek, které se dostaly vlivem mnoha faktorů na dno a které teď víc než jiné drtí vysoká inflace, je zbytná. Nikdo nechce, aby se jeho ratolest měla špatně.

Na chvíli jsme si mohli představit, jaké by to bylo mít opět v čele státu prezidenta, který neřeší jen vlastní půtky. Ale máme své zkušenosti.

Vím, je to krize, vyvíjí se to každou minutou a komunikujete za celou tu obrovskou státní správu. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že by to přece jen šlo výrazně lépe než teď.

Korespondenční volbu měla v programu první i druhá Babišova vláda. Což samozřejmě vůbec nebránilo politikům ANO, aby poté, co zjistili, jak Češi ve světě volí, okamžitě obrátili.

Člověk se někdy naštve. Jednou to má vážný důvod, jindy nervy pocuchá malichernost. Třeba, když vám někdo neodpoví na pozdrav. Vysvětlení může být úplně jiné, než si myslíte, a zdaleka nejde jen o pravidla slušnosti.

Nezapomínejme investovat do vlastního duševního zdraví. Jedno je totiž jisté: v období krize ho budeme potřebovat víc než kdy jindy.

Jestli se chcete na sociálních sítích pohádat vkusně, zábavně a bez následků na psychice, jděte do knedlíků s vajíčkem.

Na bájné spratky terorizující okolí narážím zcela výjimečně. Naopak skoro pořád vídám normální děti, které rodiče neuroticky peskují i za úplné nesmysly nebo za normální dětské chování.

Na začátek dobrá zpráva: v pondělí 8.srpna bude do konce mandátu prezidenta Miloše Zemana zbývat posledních sedm měsíců. Mohlo by se to zdát jako celá věčnost, ale přežili jsme těch měsíců už sto třináct, konec se blíží…

Myslím, že v Ústavě chybí jakákoli zmínka o hokejovém nároďáku.

Místo nesmyslných slibů by kandidáti a kandidátky měli povědět, kým hodlají obsadit Pražský hrad.

Odpůrci současné vlády si našli další „vážný“ důvod, proč ji kritizovat. Posmívají se premiérovi Petru Fialovi, že profesor při obhlídce požáru v Českém Švýcarsku nedokázal ani v lesním terénu odložit své sako.

Lidé propadají pocitu bezmoci. Bezmoc vede ke špatné náladě, která prorůstá celou společností. Jak z toho ven? K překonání beznaděje možná stačí míň, než si myslíte.

Ministr vnitra Vít Rakušan se pochlubil analýzou, na základě které chce zrušit přes 6700 nepoužívaných zákonů, vyhlášek a vládních nařízení. Argumentuje tím, že zákony bez právních účinků, které ale nikdo formálně nezrušil, zbytečně zaplevelují právní řád

Snad každý odborník na duševní zdraví vám řekne, že byste měli na chvíli přestat hltat zprávy. Ne že by taková rada byla špatná, naopak. Ale letos je poněkud těžké přehlížet aktuální problémy.

Dneska máme názory na všechno. A většinu z nich k ničemu nepotřebujeme. Přesto je každému sdělujeme.

Některé věci ale na voliče házet nemůžete. Jako politická strana jste odpovědni za to, co a koho jim nabízíte.

Bohužel, přirozený a nezpochybnitelný řád přejímek v jazyce prostě neexistuje. Ale možná je to vlastně dobře.

Když vám někdo dopředu oznámí, že teď „asi bude nekorektní“, následuje nejčastěji něco blbého nebo rasistického nebo kombinace obojího.

Jestliže doposud platilo, že v exekuci byl každý dvanáctý Čech, jen těžko si představit, jakých tragických čísel se dočkáme v budoucnu.

Jste politik, kterému hrozí provalení korupčního skandálu? Šance, že se to utuhlá je malá, ale ještě se můžete modlit. Modlit se, že se zatáhne a někde spadnou kroupy.

Stanislav Křeček se tak dlouho strachoval o pluralitu názorů, až se rozhodl svou ideovou oponentku odstřihnout od funkce.

Ministryně pro vědu a výzkum Helena Langšádlová prohlásila, že by mělo být vládním cílem zvýšit doktorandské stipendium na 1,2násobek průměrné mzdy. Je to jeden krok správným směrem, jenže se tímhle krokem snažíme ujít půlmaraton.

Věřím, že nový prezident prostě nemůže být horší než ten stávající. Což ale samo o sobě nic neznamená.

Kdo se nevejdeš do konzervativní škatulky „správná matka“, na podporu státu zapomeň.

Proč se díváme se zájmem na záběry s uprchlíky? Jsme fascinováni odhodláním spálit mosty nebo po nich utéct a jít? Přemýšlíme, co bychom dělali na jejich místě? Nebo se jen ujišťujeme, že se ve srovnání s nimi nemáme vůbec zle?

Zvláštní pasivitu kabinetu, na kterou si v ekonomické krizi stěžovali sociálně slabí, už pociťují i firmy.

Nesuďme ukrajinské uprchlíky kvůli banálním incidentům třeba v podobě neopětovaných pozdravů. Pravděpodobně k nim totiž budeme pro nedostatek informací nespravedliví.

Pro tuto kampaň navrhuju pro nás voliče aspoň jednoduché pravidlo politické hygieny. Pojďme přestat s tím vášnivým hledáním vad.

Díky hodinám drilu a tlaku na výkon máme spoustu mistrů světa v kategoriích do 12 let. To se nám třeba ve fotbale nemohou rovnat ani Italové. S dospělými Italy se ale na hřišti nepotkáme.

Milá vládo, pokračuj ve svém vládnutí a budu rád, když o tobě i nadále uslyším co nejméně.

Řadě příznivců vládní koalice by válka s prezidentem udělala radost a cítí zklamání, že se jí nedočkali.

Pokud to dobře počítám, tohle je zhruba čtyřicáté mistrovství světa v hokeji, které sleduji. Přiznejme si, bylo líp. Ale stejně se sejdeme zítra v podvečer u televizorů.

V úterý to byly přesně tři měsíce, co se Ukrajina statečně brání agresorům z Ruska. A to znamená, že dnes jsou to přibližně tři měsíce od příjezdu prvních válečných uprchlíků na naše území.

Bílá košile bez kravaty přebrala štafetu po obleku umaštěném od jitrnice. Ano, tím myslím Andreje Babiše a Miloše Zemana – muže, kteří se navzájem inspirují vždycky jen v tom nejhorším.

Automobilky by měly na radu vědců začít v crashtestech používat i figuríny, které mají tvar ženského těla. Taková „formativní“ revoluce by slušela i v české politice.

Rovnoměrné rozložení zátěže a využití kapacit po celé republice je jednou ze základních podmínek zvládnutí krize.

Zatímco mnoho lidí včetně autora tohoto článku se stále marně snaží pochopit, jak bude metaverse vypadat, velcí technologičtí hráči investují do vývoje digitálních vesmírů, kam se jednou možná přenesou naše každodenní životy.

Sluší se popřát hnutí ANO k narozeninám hodně sil do další dekády. Aby byla úspěšná, má to jednu zásadní podmínku: Váš předseda se za žádnou cenu nesmí stát prezidentem.

Když se rozhodujeme, jestli jsou naši oponenti hloupí, nebo špatní, tak už automaticky předpokládáme, že jejich názor není správný. Ale takhle se spolu nikdy nedomluvíme.

Odborový předák míří na stejné voliče jako Andrej Babiš. A možná ještě víc než on na ty, kteří dnes ve sněmovně vůbec žádné zastoupení nemají. Kdysi se tomu říkalo levice.

Nikdy jsem nebyl příznivcem politických kvót, tedy aspoň tam, kde šly řešit problémy jinak. A co tak pozoruju, ačkoli na to nemám data, většina Česka by se mnou – z různorodých důvodů – souhlasila.

Evropská politika podle Miloše Zemana jako by se dělila na tu před napadením Ukrajiny Putinem a po něm. Jenže tak to není.

Nenechme se mýlit, Miloš Zeman není úplně zahnaný v koutě. V ruce má ještě jednu vysokou kartu.

Někteří politici tvrdí, že se máme starat víc o sebe než o problémy jiných – třeba Ukrajinců. Nedochází jim, že problémy nezmizí, když se na ně nebudeme dívat.

Čím déle bude hledání společného kandidáta trvat, tím slavnější musí být – aby si ho voliči vůbec stihli všimnout.

Ruský prezident chce své zemi vrátit respekt stůj co stůj. Když se mu to nepodařilo přirozeně, což stojí obrovské letité úsilí, sahá po jednodušším děsivém řešení – šíření strachu.

Některé obrazy z nedávné politiky vypadají dnes skoro neuvěřitelně. Ale bylo to opravdu o fous.

Šetřit se může, musí i chce. A všechno z toho si zaslouží respekt.

Starý dobrý svět je zpět, volejme sláva a tři dny se radujme. Akorát, že vůbec.

Kandidátka na francouzského prezidenta Marine Le Penová už neslibuje referendum o vystoupení z Evropské unie, její program ale se současnou podobou sedmadvacítky slučitelný není.

Díky Twitteru jsme se dozvěděli, že i řada velmi bohatých a zároveň velmi chytrých lidí levné sedačky miluje.

Extinction Rebellion? Sednout si doprostřed silnice a zablokovat dopravu ve jménu ochrany životního prostředí je jako nadávat zde žijícím Rusům na znamení podpory Ukrajiny.

Americká základna v Česku – ano či ne? Tahle otázka zase jednou zbarvila českou debatu do černobílá.

V dobách před válkou bychom si jen sotva uměli představit humanitární pomoc ve formě „tabletek po“. Ale teď je to zkrátka realita. Už dva měsíce v normální době nežijeme.

Zarážející je, že Babišovi nejbližší, kteří se rádi prezentují jako rozpočtově zodpovědní, si netroufnou říct: Šéfe, neblázněte, to už je moc, to už nám lidé nesežerou.

Když někdo nevypadá jako zidealizovaná postavička žebráka, ještě to neznamená, že nepotřebuje pomoct.

Žijeme v nejisté době. Jedna z mála nečekaných jistot je, že Miloš Zeman letos nebude slavit v Moskvě konec války.

Šéf hnutí ANO Andrej Babiš objevuje, jak nepříjemné je v praxi rčení „Kdo s čím zachází, tím taky schází.“

Základní otázka samozřejmě zní, jak se pokud možno vyvarovat cenového šoku. Ten je navíc dvojsečný.

Je důvod neudělit prestižní ocenění vědci jen kvůli tomu, že podepsal petici vyzývající k bojkotu univerzitu sídlící na okupovaných územích. Není, rozhodl správně izraelský Nejvyšší soud.

„Buď slušný k lidem, které potkáš, když stoupáš vzhůru. Mohl bys je potkat, až budeš padat.“ Okřídlený citát z tajenek v křížovkách se dá použít i na politiku. Jen v politice potkáš ty lidi velmi pravděpodobně a možná velmi brzo.

Řidiči sice nepřestali jezdit, ale zdá se, že kvůli úsporám paliva zpomalili.