Jste politik, kterému hrozí provalení korupčního skandálu? Šance, že se to utuhlá je malá, ale ještě se můžete modlit. Modlit se, že se zatáhne a někde spadnou kroupy.

Stanislav Křeček se tak dlouho strachoval o pluralitu názorů, až se rozhodl svou ideovou oponentku odstřihnout od funkce.

Ministryně pro vědu a výzkum Helena Langšádlová prohlásila, že by mělo být vládním cílem zvýšit doktorandské stipendium na 1,2násobek průměrné mzdy. Je to jeden krok správným směrem, jenže se tímhle krokem snažíme ujít půlmaraton.

Věřím, že nový prezident prostě nemůže být horší než ten stávající. Což ale samo o sobě nic neznamená.

Kdo se nevejdeš do konzervativní škatulky „správná matka“, na podporu státu zapomeň.

Proč se díváme se zájmem na záběry s uprchlíky? Jsme fascinováni odhodláním spálit mosty nebo po nich utéct a jít? Přemýšlíme, co bychom dělali na jejich místě? Nebo se jen ujišťujeme, že se ve srovnání s nimi nemáme vůbec zle?

Zvláštní pasivitu kabinetu, na kterou si v ekonomické krizi stěžovali sociálně slabí, už pociťují i firmy.

Nesuďme ukrajinské uprchlíky kvůli banálním incidentům třeba v podobě neopětovaných pozdravů. Pravděpodobně k nim totiž budeme pro nedostatek informací nespravedliví.

Pro tuto kampaň navrhuju pro nás voliče aspoň jednoduché pravidlo politické hygieny. Pojďme přestat s tím vášnivým hledáním vad.

Díky hodinám drilu a tlaku na výkon máme spoustu mistrů světa v kategoriích do 12 let. To se nám třeba ve fotbale nemohou rovnat ani Italové. S dospělými Italy se ale na hřišti nepotkáme.

Milá vládo, pokračuj ve svém vládnutí a budu rád, když o tobě i nadále uslyším co nejméně.

Řadě příznivců vládní koalice by válka s prezidentem udělala radost a cítí zklamání, že se jí nedočkali.

Pokud to dobře počítám, tohle je zhruba čtyřicáté mistrovství světa v hokeji, které sleduji. Přiznejme si, bylo líp. Ale stejně se sejdeme zítra v podvečer u televizorů.

V úterý to byly přesně tři měsíce, co se Ukrajina statečně brání agresorům z Ruska. A to znamená, že dnes jsou to přibližně tři měsíce od příjezdu prvních válečných uprchlíků na naše území.

Bílá košile bez kravaty přebrala štafetu po obleku umaštěném od jitrnice. Ano, tím myslím Andreje Babiše a Miloše Zemana – muže, kteří se navzájem inspirují vždycky jen v tom nejhorším.

Automobilky by měly na radu vědců začít v crashtestech používat i figuríny, které mají tvar ženského těla. Taková „formativní“ revoluce by slušela i v české politice.

Rovnoměrné rozložení zátěže a využití kapacit po celé republice je jednou ze základních podmínek zvládnutí krize.

Zatímco mnoho lidí včetně autora tohoto článku se stále marně snaží pochopit, jak bude metaverse vypadat, velcí technologičtí hráči investují do vývoje digitálních vesmírů, kam se jednou možná přenesou naše každodenní životy.

Sluší se popřát hnutí ANO k narozeninám hodně sil do další dekády. Aby byla úspěšná, má to jednu zásadní podmínku: Váš předseda se za žádnou cenu nesmí stát prezidentem.

Když se rozhodujeme, jestli jsou naši oponenti hloupí, nebo špatní, tak už automaticky předpokládáme, že jejich názor není správný. Ale takhle se spolu nikdy nedomluvíme.

Odborový předák míří na stejné voliče jako Andrej Babiš. A možná ještě víc než on na ty, kteří dnes ve sněmovně vůbec žádné zastoupení nemají. Kdysi se tomu říkalo levice.

Nikdy jsem nebyl příznivcem politických kvót, tedy aspoň tam, kde šly řešit problémy jinak. A co tak pozoruju, ačkoli na to nemám data, většina Česka by se mnou – z různorodých důvodů – souhlasila.

Evropská politika podle Miloše Zemana jako by se dělila na tu před napadením Ukrajiny Putinem a po něm. Jenže tak to není.

Nenechme se mýlit, Miloš Zeman není úplně zahnaný v koutě. V ruce má ještě jednu vysokou kartu.

Někteří politici tvrdí, že se máme starat víc o sebe než o problémy jiných – třeba Ukrajinců. Nedochází jim, že problémy nezmizí, když se na ně nebudeme dívat.

Čím déle bude hledání společného kandidáta trvat, tím slavnější musí být – aby si ho voliči vůbec stihli všimnout.

Ruský prezident chce své zemi vrátit respekt stůj co stůj. Když se mu to nepodařilo přirozeně, což stojí obrovské letité úsilí, sahá po jednodušším děsivém řešení – šíření strachu.

Některé obrazy z nedávné politiky vypadají dnes skoro neuvěřitelně. Ale bylo to opravdu o fous.

Šetřit se může, musí i chce. A všechno z toho si zaslouží respekt.

Starý dobrý svět je zpět, volejme sláva a tři dny se radujme. Akorát, že vůbec.

Kandidátka na francouzského prezidenta Marine Le Penová už neslibuje referendum o vystoupení z Evropské unie, její program ale se současnou podobou sedmadvacítky slučitelný není.

Díky Twitteru jsme se dozvěděli, že i řada velmi bohatých a zároveň velmi chytrých lidí levné sedačky miluje.

Extinction Rebellion? Sednout si doprostřed silnice a zablokovat dopravu ve jménu ochrany životního prostředí je jako nadávat zde žijícím Rusům na znamení podpory Ukrajiny.

Americká základna v Česku – ano či ne? Tahle otázka zase jednou zbarvila českou debatu do černobílá.

V dobách před válkou bychom si jen sotva uměli představit humanitární pomoc ve formě „tabletek po“. Ale teď je to zkrátka realita. Už dva měsíce v normální době nežijeme.

Zarážející je, že Babišovi nejbližší, kteří se rádi prezentují jako rozpočtově zodpovědní, si netroufnou říct: Šéfe, neblázněte, to už je moc, to už nám lidé nesežerou.

Když někdo nevypadá jako zidealizovaná postavička žebráka, ještě to neznamená, že nepotřebuje pomoct.

Žijeme v nejisté době. Jedna z mála nečekaných jistot je, že Miloš Zeman letos nebude slavit v Moskvě konec války.

Šéf hnutí ANO Andrej Babiš objevuje, jak nepříjemné je v praxi rčení „Kdo s čím zachází, tím taky schází.“

Základní otázka samozřejmě zní, jak se pokud možno vyvarovat cenového šoku. Ten je navíc dvojsečný.

Je důvod neudělit prestižní ocenění vědci jen kvůli tomu, že podepsal petici vyzývající k bojkotu univerzitu sídlící na okupovaných územích. Není, rozhodl správně izraelský Nejvyšší soud.

„Buď slušný k lidem, které potkáš, když stoupáš vzhůru. Mohl bys je potkat, až budeš padat.“ Okřídlený citát z tajenek v křížovkách se dá použít i na politiku. Jen v politice potkáš ty lidi velmi pravděpodobně a možná velmi brzo.

Řidiči sice nepřestali jezdit, ale zdá se, že kvůli úsporám paliva zpomalili.

Před lety jsme si mysleli, že Orwellova kniha se bude číst maximálně proto, abychom pochopili komunistickou minulost. Ne abychom v něm četli o tom, co může přinést budoucnost.

Nenavykli jsme si zveličovat vyjádření pár jednotlivců z Facebooku? Pro jednou si snad můžeme přiznat, že krize v nás probudila především pozitivní vlastnosti.

Dělá to sakramentsky dobře. Do politiky vrací emoce a niterný zápal pro věc.

Nový návrh RVP není abstraktní strategie, ale jasná a závazná věc, která může základní školy opravdu změnit.

Účast první dámy na pomoci Ukrajincům by byla samozřejmě jenom symbolická. Jenže právě o symboly tu jde a je to jeden z důvodů, proč vlastně v naší parlamentní republice prezidenta máme.

Možná jsem staromódní, ale mám ráda, když vím, odkud se informace, jež se ke mně dostávají, vlastně berou.

Co u nás asi tak budou dělat? Přece to samé, co bychom my dělali v zemi, která by nám poskytla útočiště před válkou.

Moje atomová víra zase posílila. Válkou na Ukrajině se všechno změnilo. Takže se prostě musíme kousnout a postavit to.

„Proč já něco nedostanu? Proč někdo jiný a já ne?“

Desítkám milionů Rusů samozřejmě nelze vyčítat, že rozhodli o útoku tankových jednotek, bombardování obydlených čtvrtí nebo ostřelování nemocnic. Zodpovědný je Putin a jeho okolí. Není však pravda, že prostý ruský lid je úplně z obliga.

Kvůli situacím, jako je ta dnešní, jsme do NATO chtěli. Ale doufali jsme, že je nikdy nezažijeme.

Posledních dvacet, třicet let jsme si žili tak nudně, že nám televize musely naservírovat formát reality show. Díky, bez umělého napětí se asi teď nějakou dobu obejdeme.

Už se zase závidí: lístek do zoo za korunu, MHD zadarmo.

Bojkot ruského zboží může ničit i živobytí těch, kdo se do Česka přistěhovali proto, že odsuzují Putina. V takovém případě ale ztrácí morální apel.

Představa, že byste museli jít bojovat a být připraveni padnout za režim, kterým vám i vašim blízkým zároveň ničí život, je hrozná.

S využitím pitomých argumentů, s nimiž Putin napadl Ukrajinu, by se dalo leccos dokázat. A Rusům by se to nelíbilo.

Napadením Ukrajiny dosáhl ruský prezident Vladimir Putin toho, čemu se dlouhou dobu snažil zabránit. Místo rozvrácení Evropské unie ji bezprecedentně posílil a sjednotil.

Že člověk nespáchal přestupek, ještě neznamená, že ho za něj nepotrestá nějaký algoritmus. Spějeme snad do digitální totality?

Bojujte s Putinem, stáhněte si topení.

Kam se poděla pověstná ostrá břitva na jazyku prezidenta republiky? Patrně do skartovací mašiny ruské výroby.

Myšlenka, že možnost volit si musíme nějak „předplatit“, je rozhodně nosná a pan předseda by ji měl nějak rozpracovat.

Ruský prezident se snaží vzbudit dojem, že Sovětský svaz se nikdy nerozpadl.

K devadesátým létům nehledím se sentimentem ani vzpomínkovým optimismem. Ale je fakt, že jsme tehdy přepnuli své myšlení.

Úspěšné série si obvykle říkají o pokračování. Nejsvobodnější doba v historii této země nabízí mnoho dalších témat.

Zahleděnost české politiky do vlastní zatuchlosti nás vyřazuje z celosvětové spolupráce.

Vysoce kvalifikovaní lidé zjistili, že jim je doma dobře a že se nechtějí mačkat v metru při dojíždění, vyměňovat si zdvořilosti s kolegy u kávovaru a hrát pitomé psychologické hry na firemním teambuildingu.

S houstnoucí atmosférou na ukrajinsko-ruských hranicích se do médií vrátil Johnson-státník.

Majitel Facebooku kalí vodu. Mladé sice oslovit neumí, ale zase dokáže zpeněžit nás, co už máme nějaké postavení a peníze.

O jedné zanedbané prestižní adrese.

Síla fotografie spočívá v tom, že dokáže zraňovat i glorifikovat, aniž by k ní bylo nutné cokoli říct.

Petr Fiala vstoupil do vod opanovaných Andrejem Babišem. Komunikovat je určitě správné, ale jak nám poslední týdny ukázaly, zuřivá sebeprezentace nemusí být vždycky tou nejlepší cestou.

Olympionici v Číně mají plné právo říct, že politické a lidskoprávní čínské otázky nemají kapacitu řešit.

Hrad už zase jednou vypouští informační mlhu. Aby se řešilo všechno možné, jen ne podstata problému.

Pár set kilometrů od hranic Evropy živoří tisíce zbídačených Syřanů. A svět pomalu normalizuje vztahy se Sýrií.

Společnost se ráda polarizuje. A tak se ze vstřícného gesta vůči obětem, tedy lidem ve slabé pozici, dělá hon na čarodějnice.

Vymysleme, jak být zase energeticky nezávislí, a dejme tomu hezké balení.

Hledání konsenzu napříč evropskou sedmadvacítkou může mít trpkou příchuť.

Kult „pracovitosti politiků“ je zřejmě důsledkem prvních let po listopadu 1989, kdy bylo potřeba komplet překopat celý právní řád a vlastně i zemi. Ta doba je naštěstí pryč.

Hladina agresivity internetového prostředí se posunula tak, že už s tím nejde nic nedělat.

Únava lidí z dvouleté pandemie v kombinaci s tím, že počet pozitivních testů roste, avšak lidé méně umírají, má nepříjemný vedlejší efekt: klesá zájem o očkování.

Je třeba velkému chlapci ukázat, že stojíme pevně za menším a šikanu nebudeme podporovat.

Kauza donáškové služby Rohlík ukázala daleko víc, než si na první pohled myslíme. Na jednom konkrétním příkladu totiž vidíme, jak je český pracovněprávní svět prohnilý.

Není ale lenost i hnacím motorem lidského pokroku? Svoji cestu si vybírá každý sám.

Pokud textu i přes grafické odchylky rozumíte, pak není důvod se povýšeně tvářit, že to není česky.

Bývalý izraelský premiér Benjamin Netanjahu může uniknout vězení, pokud se de facto vzdá další politické kariéry.. . . Archiv všech glos najdete zde, další podcasty Seznam Zpráv tady. Poslouchejte...

Dnes existují jen dvě cesty, jak mít plný přehled o platných covidových opatřeních. A obě jsou dost trnité.

Racionální odpověd na otázku, proč stát dělá rozdíl mezi „profesionálním“ pěstounem a pěstounem-příbuzným, neexistuje.

Hlava státu byla postavena do role malého děcka, které majzne na pískovišti druhé po hlavě lopatkou, a matka rudá studem až za ušima musí situaci žehlit: „To víte, náš Pepíček z toho ještě nemá rozum.“

Zhruba za rok budou Češi volit nového prezidenta. Proč se zdejší politici nedokážou dohodnout jako v Německu?

ANO má teď čas, aby aby se pokusilo o cosi jako proměnu v běžnou politickou sílu, která se musí vyrovnat s odcházením či aspoň jinou rolí svého otce-majitele.

Je to osmnáct let, kdy se autorka Harryho Pottera opřela do Česka kvůli používání klecových lůžek. Chtěla změnit staré pořádky. Ano ta samá Rowlingová, která je teď pro část mladé generace naopak jejich symbolem. Časy se mění…

Američan Charles Strite před sto lety zbohatl na tom, že v restauraci dostával buď připálený, nebo málo opečený toast.

Budeme potřebovat jedno velké kolektivní předsevzetí, které nebude zahrnovat ani posilovny, ani jazykové kurzy.

Zde je návod, jak letos být v každém případě lepším člověkem než vloni.

Přestože se nejrůznější organizace i samotné automobilky snaží řidiče vychovávat k toleranci, klidu a odpovědnosti, výsledky se nedostavují.

Debata o humanitních a technických oborech se má dít úplně jinak.