Vztekání u malých dětí, se kterými není ještě tak snadné se domluvit na kompromisu, dokáže rodičům dost pocuchat nervy. Své o tom vědí i mámy Jana a Marie, matky dvou- až tříletých dětí, které si do dalšího dílu Houpaček pozvala Martina. Od dětského vzteku, jeho projevů a určitých šablon příčin se tak v druhé části dostaly i k tomu, jak se snaží pracovat s vlastní nespokojeností a vztekem, který tyhle situace nutně provází.

„Je důležité oddělit rovinu partnerskou a rodičovskou. Rozvod s sebou vždycky nese stres a bolest. Teprve když se soustředíme na to, že jsme rodiče, můžeme zahlédnout v celé té věci to nejdůležitější – naše dítě,“ říká terapeut David Odstrčil.
Michaela Sladká

Je to dražší, složitější a děti to prokazatelně poškozuje, přesto jsou v Česku v ústavech tisíce dětí, od miminek po dospívající lidi. Tak vychází srovnání pěstounské a ústavní péče o české děti. Práce pěstounů je podle odborníků nenahraditelná. Jenže být pěstounem v Česku není žádný med.
Michaela Sladká

„Situace dětí je roztříštěná. Tam, kde se rodičům daří fungovat, jsou děti na tom celkem dobře. Na druhé straně máme rodiny, ve kterých jsou obrovské problémy. A já už jsem alergická na obecná doporučení a rady,“ říká Leona Jochmannová, klinická psycholožka a přední česká odbornice na dětská traumata.
Michaela Sladká

Martina se tentokrát online spojila s mámami Míšou a Marií a povídaly si o tom, jaké mají spací rituály. Jak dlouhý a kvalitní je spánek rodičů malých dětí? Co pomůže k rychlejšímu usínání a co jsou naopak osvědčení zabijáci dětského spánku? Jedno je ale jasné – když děti nakonec usnou, jsou to ti nejkrásnější tvorové pod sluncem.
Martina Poliaková

„Obavy jsem možná měla z nové role matky, je to přece velká změna. Ale tuhle obavu má většina žen, ne? Nesouvisí to s tím, jestli člověk vidí nebo ne,“ říká nevidomá Kateřina Lusková, která se svým těžce zrakově hendikepovaným manželem vychovává zdravou dceru Elišku.
Michaela Sladká

Taky si každý den lámete hlavu nad vyváženou skladbou jídla na talíři, ze kterého si ale stejně dítě sní jen to, co mu chutná? Vaření pro děti je téma plné předsevzetí a následných kompromisů, ve kterém naše představy naráží na pestrou realitu všedního dne. V Houpačkách si o tom povídá Martina s Janou a Terezou, které mají dcerky ve věku batolat. Z jakých zásad nesleví a jak si je prosazují v rodině?
Martina Poliaková

„Rodiče často věnují velkou pozornost tomu, aby jejich dítě nebralo drogy. Přitom právě alkohol je tou první drogou, se kterou přijdou do styku, a to už kolem jedenáctého dvanáctého roku,“ říká psycholožka Ilona Preslová, která se dětskému pití věnuje. Podle statistik začínají české děti pít jako jedny z prvních v Evropě – už kolem jedenáctého roku.

V Houpačkách se tentokrát mámy Martina, Míša a Marie baví o vztazích a o tom, jak s nimi zamávalo jejich mateřství. Probraly proměny partnerských vztahů, vztahů v nejbližší rodině i s přáteli a podělily se o pár tipů, jak i v současné oddělené covidové době obnovovat blízkost. Poslech se vám tak může hodit zvláště v druhém únorovém týdnu, i když o Valentýnu nebo týdnu manželství nepadne ani slovo.

Berete do ruky telefon hned po probuzení? Je obrazovka telefonu to poslední, co večer vidíte? Nedokážete bez kontroly sítí vystát frontu v obchodě? Podle Karolíny Presové, zakladatelky projekt Replug me, jde o indikátory digitálního disbalancu. „Když si svoji rovnováhu neumějí najít rodiče, nemají ji děti kde odkoukat. V online světě pak často nešťastně plavou,“ říká Presová.

Pokud chceme dítěti zajistit co nejlepší fyzický vývoj už od miminka, je dobré se spolehnout na přírodu a na intuici a neklást nevědomě dítěti do cesty překážky. Alespoň to tvrdí fyzioterapeutka Tereza Nováková.

„Děti se venku hýbou víc a líp než kdekoli jinde. V přírodě jsou pozornější a líp se učí, navíc si budují vztah k přírodě,“ říká ředitel vzdělávací organizace Tereza Petr Daniš. Ta se svým projektem Jděte ven! pomáhá školám i rodičům přenášet ven výuku i co nejvíc společného volného času.

Ruce, roušky, rozestupy určitě pomáhají v prevenci proti onemocnění a šíření viru covid-19, v rodinném životě s malými děti je ale stejně podstatným pravidlem pro přežití i udržet si dobré vztahy s nejbližšími a zapracovat na psychické pohodě.

Devatenáctiměsíční syn Evy Bláhové má fenylketonurii. Jde o vzácné onemocnění metabolismu, kdy i jeden kus sýra může malému pacientovi nenávratně poškodit mozek. „Neměli jsme s manželem tušení, že jsme zdraví přenašeči. Naším spojením vznikla 25% pravděpodobnost onemocnění,“ říká Eva Bláhová. Fenylketonurii má jedno ze sedmi tisíc dětí.

Jedna z prvních věcí, které po návratu z porodnice řešíte, je spánek miminka. Jedna část lidí ho dává do své vlastní postýlky a vyzbrojí se elektronickými chůvičkami a monitory dechu a dalšími vymoženostmi. Ta druhá část lidí spí s miminkem pohromadě v posteli, tak jak to lidští primáti dělali desítky tisíc let. Jaké jsou výhody prvního modelu?

Neklidné děti velmi citlivě reagují na podněty svého okolí. Jako malé často pláčou, jako větší jsou k nezastavení. „Neklid má dopad na celou rodinu, na rodiče i na sourozence neklidných dětí. Když rodiče nebo samotné dítě neklid nezvládají a negativně to ovlivňuje jejich život, není na co čekat,“ říká Tatiana Jopková, vedoucí programů pro rodiny s dětmi s ADHD v brněnském Centru pro rodinu a sociální péči.

„Těším se na to, že se zastavíme a budeme mít na sebe čas,“ shodují se mámy v novém dílu Houpaček o přípravě na vánoční svátky a o tom, jak se svými rodinami a dětmi prožívají advent. Kdo u nich doma nosí dárky a jak se v životě jejich rodiny, pokud vůbec, odráží adventní příběh? A shodují se na způsobu slavení Vánoc se svými protějšky?

„Dceři většinou nedává smysl dělat školní věci, tak je neděláme. Svoje děti do ničeho nenutím. Vysvětlím jim, co mi přijde důležité, a dál to nechávám na nich. Je to jejich život,“ říká Zdeňka Šíp Staňková, propagátorka unschoolingu a sebeřízeného vzdělávání, která svoji dvanáctiletou dceru učí od začátku školní docházky doma.

Filosofické myšlení a tázání u dětí dokáže být překvapivě hluboké a měli bychom ho rozvíjet. Na tuto disciplínu se soustředí celý obor nazývaný zkratkou P4C. Jeho metodou však není nutit děti uvažovat nad zadanými filosofickými otázkami, ale spíš naučit je se správně ptát.

Caroline Ewing-Haupt zažila traumatický porod, kdy ji lékaři donutili navzdory jejímu přání a diagnóze porodit jinak, než očekávala. „Když ze mě dceru konečně vyrvali, vznikla mezi námi zeď. Už osmnáct měsíců se s tím vším nedokážu vyrovnat. Že dceru miluju, nedokážu říct dodnes,“ říká Caroline, která se propadla do hlubokých poporodních depresí. O nich teď mluví proto, aby ženy, které se jimi trápí, vyhledaly včas odbornou pomoc.

Knihkupectví a knihovny jsou plné publikací, knížek, časopisů, leporel a komiksů pro děti, od nejjednodušších obrázkových hříček až po multimediální interaktivní knihy, jejichž příběhy jsou doplněné celou další produkcí – od hraček přes seriály a filmy až po reklamní oblečení. Jaké knihy kupují a jaké příběhy čtou mámy Tereza a Míša, které si do dalšího dílu konverzačních Houpaček pozvala Martina Poliaková?

Psycholožka Ivana Štefková a terapeut Jan Vávra pomáhají jako autoři různých podpůrných projektů rodičům zvládat standardní i neobvyklé situace. „Dali jsme děti na první místo, soustředíme se jen na ně a neustále řešíme, čím je rozvíjet. Přitom bychom měli dělat radost sobě a dělat to, co baví nás. Děti naše radost svede a rády se přidají,“ vysvětluje Ivana Štefková.

Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) je nečastější duševní porucha u lidí hned po depresi. Během pandemie koronaviru se přitom riziko vzniku úzkostné poruchy u Čechů zvyšuje podle výzkumu Národního ústavu pro duševní zdraví až dvakrát.

„Nikdy neodcházíme předčasně, život je vždycky naplněný. Ale pocit nespravedlnosti u umírajícího dítěte stejně mám,“ říká Andrea Radomská, průvodkyně pro pozůstalé a terapeutka mobilního hospice Strom života. Když v rodině zemře dítě, rodiče podle ní potřebují pomoc vždycky. „Často to ale zvládnou vlastními silami, rodina třeba má tak pevné vazby, že se obdobím dokáže provést sama. Ale někdy taky pozůstalí nenajdou odvahu říct si o pomoc,“ říká terapeutka.

V dalším díle Houpaček si Martina Poliaková povídala s mámami Marií a Janou o jejich zkušenostech s dětskými skupinami. Janina dcera Ela začala do skupiny chodit v roce a půl, Mariin syn Eda v roce a čtvrt. Proč se rozhodly dát děti do kolektivu a jak jej vybíraly?

Během karantény roste podle celosvětových statistik domácí násilí, kterého se dospělí dopouštějí mezi sebou i na dětech. „Většinou to není tak, že chce agresor někomu ublížit, nezvládne ale svoje emoce. Dobrý rodič se zná a měl by tuhle situaci umět zachytit a včas řešit,“ říká Petra Wünschová, terapeutka a ředitelka Centra LOCIKA. To pracuje s rodinami, ve kterých se domácí násilí objevuje.

Rozmazlenost je termín, který nemá úplně jasnou definici, pro každého je to něco trochu jiného a často je označení „rozmazlené dítě“ používáno spíše jako bič k obviňování rodičů ze špatné výchovy. Právě obava z toho, že budu špatným rodičem a své dítě rozmazlím, může ale paradoxně vést k tomu, že dítěti rodiče neposkytnou dost lásky a jistoty.

V Česku je aktuálně až 40 tisíc dětí, které mají minimálně jednoho rodiče ve výkonu trestu. Legislativa ale vůbec nemyslí na to, aby mohl mezi odsouzeným a jeho dítětem být budován nebo aspoň zachován nějaký vztah. „Navíc myslet si, že vězení se může přihodit jen lidem na okraji společnosti, je mylné. Do výkonu trestu odchází i lidé z lepších rodin,“ upozorňuje Žaneta Dvořáčková z Mezinárodního vězeňského společenství.

V partnerství a mezi rodiči je často potřeba vyčistit vzduch i před dětmi, ale argument se může někdy zvrtnout a přerůst v hádku. Co potom? Jak zvládat konflikty se svým partnerem tak, abychom v tom mohli být pro naše děti příkladem? Tak o tom se v nových Houpačkách bavila Martina Poliaková se svými hostkami, mámami Míšou a Terezou.

O orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) slýcháme často v negativním kontextu. Říká se o něm, že sociální pracovnice „Zubaté“ v rozvodových řízeních nadržují matkám nebo že instituce odebírá rodičům děti. „Odebrání dítěte musí nařídit soud. Aby se to stalo, rodiče musí nějak zásadně selhat. Zájmem všech je, aby rodina zůstala pohromadě nebo aby bylo odloučení jen na přechodnou dobu,“ říká Tereza Štarhová, která jako sociální pracovnice pro OSPOD pracovala přes 15 let.

Rozhodovat se, zda své dítě povedete k hudbě podle toho, jestli má, či nemá „hudební sluch“, je tak trochu přežitek, shodují se hosté pořadu Houpačky, tři profesionální hudebníci a hudební pedagogové. Hudba rozvíjí duševní schopnosti dítěte a je dobré s ní začít co nejdřív, klidně i u velmi malých dětí.

V Česku každý desátý potenciální rodič nechce mít děti. Podle demografů bude zastánců dobrovolné bezdětnosti přibývat. Se socioložkou a autorkou knihy Fenomén bezdětnosti Hanou Haškovou a rodinnou terapeutkou Kateřinou Kolářovou jsme diskutovali o důvodech, které lidi vedou k rozhodnutí nemít děti, i o důsledcích tohoto životního kroku.

„Začátek letošního školního roku je naprosto bezprecedentní. Před prázdninami dostatečně nefungovaly školy ani školky, režim, do kterého se teď vracíme, bude pro děti velmi náročný,“ říká psycholog a psychoterapeut Jaroslav Šturma, který se jako pravá ruka legendárního profesora Zdeňka Matějčka věnuje dětské klinické psychologii od roku 1970.

„Děti omezuje zavřený prostor. I dospělí si potřebují někam zalézt, aby vstřebali, co se děje. To nejde udělat ve školce, kde máte dva metry čtvereční na jedno dítě,“ popisuje pedagožka Pavlína Štěpánková, kterou k založení lesního klubu Školička snů přivedla zkušenost z konvenčních, waldorfských i ekologických školek.

První gay pár, který u nás adoptoval dítě, po roce emigroval do zahraničí. Důvodem byly neustálé narážky a předsudky týkající se etnicity jejich syna. V Česku tento problém důvěrně znají všichni rodiče či pěstouni s romským dítětem.

Mnohdy se stává, že s narozením dítěte se rodičům také kompletně promění okruh přátel. Ti bezdětní vymizí, anebo je těžké s nimi najít společnou řeč. Kam se po hektickém půlroce s dítětem poděli všichni kamarádi? O tom, jak vychází vstříc svým přátelům a jak se snaží zvládat všechny nové povinnosti a neztratit kontakty s bezdětnými přáteli, přišly do studia vyprávět Marie Lukáčová, učitelka, umělkyně a matka dvouletého Edy, a Tereza Liepoldová, historička a matka roční Ady.

„Univerzální pravidlo, jak reagovat na dětský vztek, stud nebo další emoce, neexistuje. Existují ale typy dětí i rodičů, a když je známe, můžeme s nimi dobře pracovat,“ říká psycholožka Šárka Miková. Její Teorie typů vychází z analytické psychologie Carla Gustava Junga. Říká, že se rodíme s nějakým typem nastavení a tento typ pak zásadně určuje naše vnímání a prožívání.

S úvodním mottem „Pomoz mi, abych to dokázal sám“ vnesla na začátku 20. století Italka Marie Montessori nový směr do školních lavic celého světa. Styl učení, který dostal její jméno, klade důraz na svobodný rozvoj dítěte a jeho samostatnou práci. O tom, jak probíhá výuka v Montessori třídách, jsme se bavili s pedagožkou Hanou Paulovou.

Cestovat s dítětem má své limity, přesto se novopečení rodiče nemusí vzdát snů o dálkách. Ani extrémnější cestování do exotických destinací není s dětmi nemožné.

„Stále více dětí a dospívajících si buduje poruchy příjmu potravy tím, že se snaží vyhnout všemu nezdravému a toxickému,“ varuje profesorka psychiatrie Hana Papežová.

Jsou rodiče, kterým neustálé připomínání hranic nečiní sebemenší problém, jsou ale i tací, kteří přemýšlí nad každým záporem.

„Vysvědčení je výsledek spolupráce dítěte, učitelů a rodičů a je to i doklad o našem vztahu s dětmi,“ říká speciální pedagog Michal Kniha.

Do magazínu Houpačky si Martina Poliaková pozvala mámy Janu a Míšu, aby se jich zeptala, jak se v jejich malých dětech odráží rodičovská očekávání.

Děti v Česku se setkávají s kybernenávistí více než jejich vrstevníci jinde v Evropě.

Dítě má šaty pocintané od čokolády a zrovna na hřišti dostalo hysterický záchvat. Mám pocit, že mě všichni sledují a říkají si, že jsem určitě příšerný rodič.

„Už předškoláci by měli vědět, že peníze nepochází z bankomatu a že se vydělávají prací. “ říká Alena Aichlmanová, která se věnuje vzdělávání dětí v oblastech ekonomie.

V Houpačkách se už rok pravidelně potkáváme se skupinou matek a procházíme různá témata a problémy, které s sebou přináší mateřství.

Děti o smrti přemýšlí mnohem víc, než si myslíme. Mají ale výhodu – je pro ně přirozenou součástí života a ještě se nenaučily, jak velkým tabu ve společnosti je.

Představte si svět, ve kterém je všechno extrémně nahlas, extrémně barevné, silně prožíváte každý dotyk. Jak dlouho vydržíte?

V Česku řeší problémy s početím každý pátý pár. Na vině jsou zdravotní komplikace žen i mužů, ale také stoupající věk. Jakou roli hraje ve statistice životní styl?

V dalším díle magazínu Houpačky si Martina povídá s mámami o tom, co s jejich životy a rodinami udělal měsíc v izolaci.

Už déle než čtyři týdny vzdělávají děti doma jejich rodiče, za větší či menší asistence a podpory škol.

Na konci devatenáctého století publikoval tehdejší prezident Americké asociace psychologů studii, v níž tvrdil, že jedináčkové jsou „osamocení a rozmazlení“.

„Nejvíc bych zpozorněla, pokud je dítě déle než týden úzkostné nebo apatické,“ říká psycholožka Leona Jochmannová.