Petr Pojman se angažuje v pomoci Ukrajině, která čelí agresi Ruska a Běloruska. Jak se země pod vlivem ruské invaze změnila? A co je to vlastně Ukrajina?

Hostem Hovorů je autor projektu Carboneg Václav Kurel, který usiluje o regenerativní způsob hospodaření. „Udržitelné zemědělství dnes už nedává smysl. Už není co udržovat. Půda je v tak špatném stavu, že ji naopak potřebujeme regenerovat. Potřebujeme do ní vrátit život, a to tak, že nebudeme rozrušovat dům pro půdní houby a bakterie, ale budeme se jim snažit vytvořit takové podmínky, aby se jim v půdě dařilo,“ nastiňuje.

Hostem Hovorů je Kateřina Bečková, historička a místopředsedkyně Klubu Za starou Prahu. Je to žena, která doslova ztělesňuje svým profesním životem lásku k Praze a úsilí o zachování jejího jedinečného charismatu.

Obrazy. Takto jednoduše se jmenuje aktuální výstava Pavla Brunclíka v galerii Jiřího Trnky v Plzni. Brunclík je absolventem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a také vystudoval dokumentární tvorbu na FAMU. Živil se jako reklamní fotograf. Skoro 20 let se věnoval volné tvorbě, zejména krajině, portrétům a aktům. Nedávno vzal do ruky paletu a štětec. Střídavě žije v Praze a na jihu Francie.

Je jedním z nejcitovanějších českých ekonomů současnosti. Štěpán Křeček od začátku tohoto roku vytvořil v českých médiích více jak 2200 mediálních výstupů a citací. Pět let pracuje na pozici hlavního ekonoma investiční společnosti BH Securities a jeho znalosti oceňuje i premiér Petr Fiala (ODS), u kterého působí jako ekonomický poradce.

„Hasičina se nedělá vždy a jenom kvůli penězům. Je tam i ‚pumpička‘, jak mi říkáme místo srdíčka,“ míní Stanislav Kalvoda, profesionální hasič Jihomoravského kraje. Kromě hašení také otevírá lidem domy, zachraňuje třeba kočky, oživuje raněné. Navíc má sadu medailí z mezinárodních soutěží, třeba TFA, v překladu: nejtvrdší hasič přežije.

„Nemusíme své cesty začínat rozmáchlými plány,“ zakončil kněz Petr Beneš své nedávné kázání v den 120. výročí narození faráře Josefa Toufara. Kázání pronesl v chrámu v Polné na Vysočině, odkud Toufar pocházel. Co znamená, že by se farář Toufar mohl stát blahoslaveným a jaký význam má jeho příběh pro společnost, která se většinově k církvi nehlásí?

Když přišla Kateřina Zychová koncem 90. let na newyorskou Wall Street, hned dostala nálepku „Eastern Europe“. Všichni jí dávali jasně najevo, odkud je. To londýnská City je prý jinak naladěná a střední Evropa byla pro tamní byznysmeny vždy solidní součástí stategie investičních bank. Po letech se vrátila do České republiky a stočila svůj zájem k zemědělství. Je právě farmaření investiční jistotou budoucnosti? A proč zemědělský sektor stále neprošel výraznější transformací?

Hostem Hovorů je spisovatel a badatel Jan Chadima. Vydal obsáhlou monografii o Rudolfu Slánském, jednom z předních československých komunistů, který se stal obětí režimu, jež sám pomohl stvořit a ve kterém hrál nemilosrdnou vysokou hru. Nejen o Slánském a minulém režimu mluví s Janem Chadimou Jana Klusáková.

Znát ji můžete z televizních seriálů Velmi křehké vztahy, Rodinná pouta, Lékárníkových holka nebo zkáza Dejvického divadla. Na této scéně je v angažmá od roku 1996. Moderuje, píše verše, načítá pohádky, hraje na flétnu a kromě jiného také pořádá festival hudby. Hostem Hovorů je Zdeňka Žádníková Volencová, žena mnoha talentů.

Hostem Hovorů je Michaela Wicki, výkonná ředitelka nestátní organizace Institutu rodinné péče Natama. Mluvit bude o pěstounské péči, o přípravě a doprovázení lidí, kteří se rozhodnou osvojit si dítě z dětského domova nebo kojeneckého ústavu. Ale také o tom, jaké jsou představy pěstounů a jakou zkušenost mají s anglicky mluvícími páry. Moderuje Tatiana Čabáková.

„Myšlenky jsou v hlavě a emoce v těle,“ říká psycholožka Radka Loja. V Hovorech prozradí, že práci s klienty bere jako mravenčí práci – každodenní rutinu s každým, kdo se chce osobně rozvíjet a kontrolovat své pocity. Výsledkem takové terapie je umění být šťastný. I když se některým věcem nelze vyhnout, lze je pochopit a přijmout.

Bez nadsázky se o něm dá říct, že je mužem, který rozběhal Česko a mnozí běžci jej považují za svého guru. Česko také třikrát na jeden zátah proběhl, dvakrát se stal mistrem republiky v běhu na 24 hodin. Je neúnavným propagátorem pohybu a zdravého životního stylu. Jako trenér jde sám příkladem. Nadcházející osmašedesátiny nejspíš oslaví nepřekvapivě během. V čem je tajemství běžecké dlouhověkosti? Hostem Hovorů je běžec Miloš Škorpil.

Soustředěnost, klid a rukavice jsou tři zásadní věci, které pro svou práci potřebuje restaurátorka a konzervátorka historických fotografií Barbara Líznerová. V Hovorech bude mluvit o tom, jak první fotografové v polovině 19. století vyráželi na výpravy s velkými vozy naplněnými výbavou. A také tom, jestli může restaurátor zasahovat do uměleckého díla, nebo že se o práci nebojí, protože starých fotografií, které čekají na zásah, jsou milióny.

Bohemista a spisovatel Jakub Marek je hostem Hovorů. Jaký má vztah k Pelhřimovu, jak se píšou reklamní texty, jak vybíral peníze na svoji knihu Podzemí slov a jak hodnotí současnou mluvenou i psanou češtinu popisuje Janě Klusákové.

Dvojice mužů a jejich cesta do ukrajinského Černobylu, uzavřené zóny jaderné elektrárny, ve které vybuchl v roce 1986 reaktor. Netypickou cestu vymyslel Jan Dušek, který žije s roztroušenou sklerózou, je na vozíku, a je již zcela odkázán na péči svého okolí. Jedním z těch, kdo mu pomáhal tuto cestu absolvovat, byl cestovatel a spisovatel Jiří Kalát. Z putování vznikl dokument Černobyl na kolečkách.

„Od okamžiku, kdy vstanu, tak miluji život. Miluji to, co dělám a lidi, kteří jsou kolem mě – takže hned od rána mám super náladu. Neříkám, že nejsou problémy, které se musejí řešit, ale mám na to růžové brýle, takže i ty problémy vidím růžově,“ říká asi nejznámější Kubánec v Česku a módní návrhář Osmany Laffita.

Bádání o době protektorátu jí přineslo respekt akademiků a její práce o vztahu nacistů k českému okultismu vyšla knižně. Přesto nesedává v tichu akademické badatelny, ale učí na střední škole. Moderuje Petr Vizina. (repríza z 16.11. 2021)

„I když se prodlužuje věk dožití, ženy mají menopauzu stále v padesáti, protože biologická podstata našeho těla se nemění,“ říká onkogynekolog Jiří Sláma. Nejvíce podle něj preventivní gynekologické prohlídky zanedbávají hlavně ženy ve věku od 55 let, přitom jde ale o skupinu, která je ohrožena rakovinou děložního čípku. V jaké fázi rakoviny se na onemocnění většinou přijde? A jak se léčí?

Ač teprve třicátnice a kousek, filmová režisérka Eva Toulová má na svém kontě mnoho práce, poznala slávu a uznání na mezinárodním pódiu. Poznala i zdrcující kritiku. Obstála ve světě plném testosteronu. Adrenalinovou a rušnou práci režisérky kompenzuje soustředěnou a tichou tvorbou u malířského stojanu. Jak se její osobnost promítá do jejího díla, jak snáší kritiku a co ji při její tvorbě limituje?

„Řízek na přechodu a Párek nad kanálem vzniklo ze zvláštního přetlaku ve třetím čtvrtém ročníků JAMU. Tehdy jsme získali potřebu vytvořit něco, co nebude kriticky hodnoceno ať už pedagogy nebo školou. Dělali jsme to čistě pro radost,“ popisuje spoluautorka a herečka Agáta Kryštůfková.

Od roku 2009 pořádá tanečnice Marie Kinsky mezinárodní festival současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu KoresponDance, který v roce 2013 přesunula z Prahy do Žďáru nad Sázavou na rodinný zámek. Jeho program tvoří pestrá směs současného tance, nového cirkusu a Site Specific projektů.

Obvykle hodnotíme životní standard společnosti podle hrubého domácího produktu nebo indexu spotřebitelských cen. Co se ale můžeme dozvědět o Česku z tak zdánlivě okrajové věci, jako jsou odpadky končící na skládkách? Jaké zvyky prozrazuje náš domovní odpad? Hostem Hovorů je sociální antropolog Daniel Sosna z Etnologického ústavu Akademie věd.

„Trošku mě trápí, že je u nás památková péče hodně koncentrovaná na restriktivní a regulační rovinu – do jisté míry to je v pořádku, protože objekt musíme nejdřív zachránit, nesmíme ho zbourat nebo poškodit něco, co má historickou cenu. To je ale jen ten základ,“ popisuje architektka Pavla Melková.

Jeho rodiče o něm říkají, že na svět jej přinesla velká voda za povodní roku 1997 na Moravě a on jakoby se snažil vodu pochopit, porozumět jí. Zkoumá její stav, její ubývání, její koexistenci s krajinou a s klimatem. S vodou, touto drahocennou komoditou, pracuje Jiří Černý, čerstvý absolvent Fakulty životní prostředí České zemědělské univerzity, mimořádně tvůrčím způsobem a vždy usiluje o to, aby jeho práce a návrhy došly praktického naplnění.

„Během covidu byly závody většinou zrušeny, takže jsem jen poctivě trénoval, abych byl na závody připraven,“ popisuje pětinásobný ironman Jan Mikuláš Řepa. Železný muž už pátým rokem vede marketing Škoda Auto v Indii. „Na začátku jsme měli úplný lockdown, nemohli vycházet ani z bytů, takže nám dodávali základní potraviny přes zásilkové nebo donáškové služby.“

Expozice Východočeského muzea v Pardubicích Peníze si do hrobu nevezmeš letos získala stříbrnou medaili muzeálních Oskarů Gloria Musaealis. Najdete na ní například nahou ženu a dítě na prvorepublikové stokoruně s Masarykem, která budila u části obyvatelstva mravní pohoršení. V Hovorech uslyšíte historika muzea Ladislava Nekvapila a autora výstavy Petra Vorla. Moderuje Vlastimil Ježek.

Viděl ji jen desítky minut a okamžitě se do ní zamiloval. Noria je fenka z děsivého hřbitova na chilské poušti Atakama. Našel jí tam dobrodruh, český cestovatel, Jakub Kynčl a přivezl do Česka.

Skladatel a dirigent Jiří Trtík studoval skladbu v americkém Clevelandu a dnes píše pro světové i domácí orchestry. Velký vliv na jeho kariéru měl příběh faráře Toufara – jeho dědeček totiž hrál na varhany v Kostele Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti. „Ten příběh na mě měl – a stále má – vliv,“ říká.

Lukáš Kunst je kastelánem jedné z nejnavštěvovanějších památek v zemi. Umí si představit, že by za pár let dělal úplně jinou práci? Bydlí na hradě? Jak na Karlštejně zvládli období během pandemie? A proč mají v pondělí hrady a zámky zavřeno? V Hovorech se ptá Naděžda Hávová.

Hrad Landštejn i kostelík svatého Jana Křtitele v Pomezí je v srdci České Kanady. „Je to nádherný kraj – i ta naše republika je moc hezká,“ popisuje hudebník, textař a divadelník Josef Gušlbauer. Posledních šest let je jeho život propojený s projektem Landštejnských legend, který lidem zpestřuje léto.

Milena Holcová je cestovatelka a spisovatelka. Proč se pustila do tak obtížných témat jako je „polidštění“ proroka Mohameda nebo Buddhy. A pustí se do dalších věrozvěstů?

„Je to kombinace veřejného prostoru, pražské architektury a městské zástavby s novými formami umění, potažmo digitálním uměním,“ říká o Signal Festivalu Martin Pošta, který ho v roce 2013 založil.

O kreativitě, o tom, jak ji předávat dětem, ale také o cestování, a to i mimo planetu Zemi s choreografem, hercem, režisérem a performerem Yemim A. D. „Jezdím po školách, učím o kreativitě a o tom, kde se v nás bere, co ji brzdí, zabíjí a jak ji nabuzovat,“ popisuje svou práci multidisciplinární umělec.

Pochází z Moskvy a studuje scénografii na katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU. Co se pro mladé Rusky a Rusy studující v Česku změnilo válkou na Ukrajině? Mohou o válce mluvit s příbuznými a známými doma v Rusku? A mají zastání ve škole, kde studují? Na to odpoví ruská studentka pražské DAMU Daria Gosteva.

„Dítě není malý dospělý. Zaslouží si sice stejnou úctu a pozornost, ale ve světě se teprve učí fungovat. A dospělí mu v tomto náročném procesu musí pomoci,“ říká propagátorka unschoolingu Zdeňka Šíp Staňková. V Hovorech mluví i o tom, že běžné školy už ztratily monopol na vzdělávání. Že unschooling je pro každé dítě, ale není pro každého rodiče. A také o šikaně a traumatech z dětství.

Petr Kasnar je profesionální kouzelník, který se zabývá především mikromagií a moderováním s nabídkou kouzel a elegantní zábavy. Své profesi se věnuje od roku 1979. V rozhovoru s Janou Klusákovou prozradí i to, proč nikdy nenechal zmizet svou manželku.

V Česku máme 35 věznic. Mezi nimi i jednu výjimečnou. Žijí v ní totiž i malé děti, které jsou synové a dcery odsouzených žen. „Pokud jsou ty děti starší a více si uvědomují, kde se nachází, tak to už není dobré. Je nutné, aby dítě nejdéle kolem čtvrtého roku s maminkou odešlo a socializovalo se,“ popisuje brigádní generálka Monika Myšičková, ředitelka ženské věznice ve Světlé nad Sázavou.

Je největším lodním dopravcem v Praze, Vltavu zde brázdí jeho historické parníky i nejmodernější lodě Grand Bohemia nebo Bohemia Rhapsody. Je dnes lodní doprava v Praze na hranici svých možností nebo ji ještě leccos čeká? Zeptá se Vlastimil Ježek.  

Co a proč zůstává vytěsněno nebo opomenuto? Historička Anna Hájková působí na univerzitě v britském Warwicku a jejím tématem jsou moderní evropské dějiny; patří k nim sociální, kulturní a genderová historie holocaustu a dění v ghettu Terezín. Moderuje Petr Vizina.

Rád mluví úplně s kýmkoliv. Se svérázem, který kdesi v horách pase kozy a žije v maringotce, s molekulárním biologem nebo expertem na viry. „Pro mě je každý člověk stejný, nic nepředpokládám. Když tam jdu v dobrém, nedívám se skrz prsty a s obavami, tak se mi to v dobrém i vrací,“ vysvětluje spisovatel a novinář Aleš Palán.

Zpěvačka Gabriela Eibenová je zastánkyní techniky takzvaného vítězného dechu. „Ve zkratce se to dá označit jako vědomé dýchání. Naučíte se základní sestavu cviků, které pak musíte ideálně každý den po ránu praktikovat. A pak zjistíte, jak se vám pomalinku proměňuje život, prohlubuje dech a zbystřuje koncentrace. Čistí se vám mysl a už vás tak neparalyzují vaše myšlenky,“ popisuje v pořadu Hovory.

Dva roky pandemie se podepsaly i na psychice studentů. „Každý se soustředil hlavně sám na sebe, aby se udržel v chodu. Nebyl čas starat se o ostatní. Tím myslím psát si, nebo se scházet,“ popisuje čerstvý maturant Adam Zeman dvouletou dobu distanční výuky a lockdownů. Na maturitu se samozřejmě těšil, respektive to, že to „bude mít za sebou“.

„Radikalizace dítěte je proces, který se neděje ze dne na den. A varovné signály jste schopni pozorovat,“ vysvětluje expertka na bezpečnostní kriminalitu související s radikalizací, extremismem a také terorismem z Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT Barbora Vegrichtová. „Jde o obdiv k násilí, ale ne tak, jak je ztvárněno v televizi – protože děti a dospívající už televize nesledují –, ale k pachatelům trestných činů.“

Lidé znovu objevili kouzlo zeleně a svých zahrad. Zahradní inženýr Pavel Matiska říká, že jeho klienti mají rádi zahrady, o které se nemusí moc starat. Preferují stále zelené stromy, jehličnany a v zahradě mají rádi pořádek. Permakulturní zahrady jsou sice trendy, ale jsou tak náročné na údržbu, že žádný jeho klient při ní nevydržel a přešel na konzervativní tip zahrady.

Vítěz 6. ročníku soutěže Czech Nature Photo vysvětlí, čím porotu zaujal vítězný snímek pulců, jak dlouho fotografie vznikala nebo třeba i to, proč žil deset let v Chile a jaké je jihoamerické školství. Moderuje Vladimír Kroc.

Do firmy svého bratra Víta, kterou koncem první dekády třetího tisíciletí po jeho nevydařeném politickém angažmá a skandálu s odposlechy odkoupil, nastoupil už v roce 1992, od roku 2010 je jejím generálním ředitelem. Lokální bezpečnostní agenturu za deset let proměnil do podoby silné nadnárodní společnosti, která dnes s více než deseti tisíci zaměstnanců působí ve dvanácti evropských zemích. Matěje Bártu pozval do studia Českého rozhlasu Plus Vlastimil Ježek.

„Ať děláme, co děláme, tak ve chvíli, kdy budeme jist divoká zvířata, která neprojdou veterinární kontrolou, tak je tam vždy velké riziko, že se tady roznese další nemoc,“ varuje František Příbrský ze zoologické zahrady v Ostravě. „Pokaždé, když konzumujeme maso z divokých zvířat, tak si zahráváme s potenciálním vznikem další celosvětové pandemie, stejně jako to bylo u covidu-19. Naopak u domestikovaných zvířat by stejné nebezpečí hrozit nemělo,“ dodává přírodovědec.

Krátce po třicítce se stal držitelem ceny Jindřicha Chalupeckého pro mladé umělce, po padesátce respektovaným, v zámoří žijícím českým klasikem – tak to alespoň vypadá podle ohlasů na jeho práci. Co znamená, že chce galerie “zneplatnit”? A jaký smysl má vestavět do výstavního prostoru rozhlednu nebo archu? Moderuje Petr Vizina. 

V roce 2020 koupili manželé – Češka a Dán – Markéta a Finn Hansenovi zámek Trnová. Velkou rekonstrukci ale před nimi udělali jiní manželé – Pilipovi, tedy rodina bývalého ministra financí a školství. „Tehdy to bylo opravdu v hrozném stavu, takže to v letech 2007–2008 celé rekonstruovali. Od oken, dveří, střechy, elektřiny vody… prostě všechno,“ popisuje Hansen.

Je zakládajícím členem Nadace Divoké husy, která povzbuzuje dárce a pomáhá těm, kteří sami pomáhají. A stejně jako Pieter Morée pochází z Holandska. Na spojování vlastností Česka a Nizozemska, na válku na Ukrajině, naivitu, nebo uchlácholení dějinami, se ptá Eva Hůlková.  

Stálý a populární host Českého rozhlasu Plus bude vyprávět hlavně o lese. Ptá se Vladimír Kroc.

Jeho pradědeček založil první rodinný hostinec v Brně, kam se ve dvacátých letech přestěhoval z Rakouska. Dědeček Antonín hrál divadlo s Vlastou Burianem, osobně se znal s Hugo Hassem nebo Adinou Mandlovou. Tatínek má vlastní barmanskou akademii. Pokračovatele rodinné tradice a špičkového barmana pozval do studia Českého rozhlasu Plus Vlastimil Ježek.

Papír sice ustupuje od své původní slávy, ale žít se bez něj dá jen těžko. „Teď momentálně je papíru nedostatek a vůbec se neřeší cena. To je současný problém nejen v našem oboru, ale v celkově v ekonomice,“ popisuje oborník na papír a podnikatel Matěj Režný. „Reálná situace je tíživá, ne však beznadějná,“ dodává.

„Číňané jsou mnohem skromnější než my na Západě. Jsou trpělivější a jsou zvyklí, jak jich je hrozně hodně, tak klidně i čekat v dlouhé frontě,“ popisuje kurátorka sbírky asijského umění v Národní galerii v Praze Michaela Pejčochová. V Národní galerii v Praze se věnuje dějinám a teorii čínského malířství, je také spoluautorkou knihy, která objasňuje čínské znakové písmo.

„Chmel je nedílnou součástí výroby jakéhokoli piva, ale říká se o něm, že je to takové koření. A stejně jako u některých jídel použijete špetku koření, jen proto, abychom doplnili chuťový vjem, tak jsou i jídla na koření zcela založená. Tak nějak by se laicky dal popsat rozdíl mezi jednotlivými pivními kulturami,“ říká manažer řemeslných piv a pivních speciálů Prazdroje Tomáš Drahoňovský.

Prozaička, esejistka, novinářka a překladatelka nebo také doširoka rozkročená kulturní aktivistka Tereza Brdečková o sobě říká: „Domnívám se, že asi jsem spisovatelka. A to, co dělám má hodně společného s filmem, protože když píšu, tak ty věci vidím. Někdy jsou to věci ovšem velmi snové, takže se film z toho udělat nedá.“

Michaela van Erne je víkendovou moderátoru Radiožurnálu. Přes týden se věnuje svým dvěma vlčákům, o kterých napsala knihu Polárka, moje psí duše. Nějakou dobu žila v Nizozemsku, které popisuje jako velmi spořivé. „Největší chyba, ze které jsem se okamžitě poučila, bylo odmítání nabízeného jídla.“

Ředitel pražské zoologické zahrady Miroslav Bobek byl ještě před svým působením v zoo ředitelem Českého rozhlasu Online a Leonardo a autorem projektů, jako bylo sledování čápů černých Africká odysea, nebo v letech 2005 a 2006 projekt Odhalení, což byla „trochu jiná reality show“.

„Jeden z problémů, který má moderní farmacie, je, že léky, které jsou na trhu, mají až příliš silné účinky. Zatímco když to porovnáme s rostlinným lékařstvím, tak tam ty účinky jsou mírnější,“ popisuje Tomáš Pluskal z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. Už od své stáže v Americe totiž zkoumá pepřovník opojný, což je opojná zajímavá rostlina pocházející z Tichomoří, která má lehké psychoaktivní účinky.

Když redaktorka romského vysílání Českého rozhlasu Iveta Demeterová maturovala na průmyslovce, byla tam jediná Romka. „Dnes je úplně jiná doba a těch studentů je tam daleko víc,“ popisuje.

„Od výběru filmů do předešlého ročníku, konaného mimořádně v září uplynulo jen sedm měsíců, přesto se nám podařilo sestavit velmi kvalitní program s řadou premiér, což je v oblasti filmu pro děti poměrně složité,“ hodnotí přípravu filmového programu 62. ročníku Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež jeho umělecká ředitelka Markéta Pášmová.

Do Národního divadla vstoupil herec a dnes umělecký ředitel pražského Dejvického divadla Martin Myšička na civilní službu. „To jen na okraj – ale mám dokonce povolávací rozkaz do Národního divadla jako na ,civilku‘,“ popisuje v pořadu Hovory. Ve zlaté kapličce prý nehrál nějak často, snad ve dvou třech inscenacích, během let si osahal i další divadla, a to velikostí i významem.

Člověk v tísni vybíral peníze na projekt SOS Ukrajina – na pomoc Ukrajině během války, po válce, pro podporu a pomoc lidem na cestě a uprchlíkům v Česku. „Dokonce bych řekl, že většina lidí nám přispěla, protože chtěla podpořit pomoc na Ukrajině přímo ve válce – a dohromady to budou už dvě miliardy korun,“ říká výkonný ředitel společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek.

„Máme kapelu, která je v kontrastu s našimi relativně těžkými civilními povoláními,“ popisuje architekt a frontman slovenské kapely Korben Dallas Juraj Benetin. V kapele je kromě něj i vydavatel největších slovenských novin nebo bubeník, který pracuje v největším rádiu. „Hudbu děláme pro vyvážení náročných povolání tak, abychom do životů dostali nějakou rovnováhu,“ dodává v pořadu Hovory.

Světová finanční krize z let 2008 – 2009 odstartovala i krizi obchodu s uměním. Válka na Ukrajině by ale aukční trhy podobně zasáhnout neměla, tvrdí galerista Vladimír Lekeš. „Těžko to samozřejmě stoprocentně predikovat, ale na světovém uměleckém aukčním trhu i v privátních prodejích je nedostatek kvalitních uměleckých děl. Jakmile se některé top dílo objeví, znamená to zboření všech rekordů a vzbuzuje to obrovský zájem,“ dodává v pořadu Hovory.

„K Náboženské společnosti českých unitářů mě dovedla možnost přímého kontaktu s něčím, co nás přesahuje – byť v organizovaném náboženství. S něčím božským – pokud to mám nazvat nějak zjednodušeně, což většina církví neumožňuje,“ popisuje Kristina Ledererová Kolajová, předsedkyně Ústředního správního sboru Náboženské společnosti českých unitářů.

„Legendu české skandinavistiky Helenu Kadečkovou jsem poznala, když jí bylo téměř 80 let, takže v pozdním věku,“ vzpomíná její přítelkyně, editorka a literární redaktorka Daniela Iwashita. „V té době už měla vše, čím je známá, už ,prakticky za sebou‘. Poznala jsem takovou Helenu Kadečkovou v komorním provedení, protože to byla žena, která v té české skandinavistice znamenala velmi mnoho. Ať už jako pedagožka, překladatelka nebo literární historička,“ dodává v pořadu Hovory.

Je právo a spravedlnost to samé? „Tuto kategorii nemám rád, protože nemám rád to takto ostře vyhraňovat,“ říká v pořadu Hovory odborník na autorské právo Jan Kříž. „Princip je v tom, že právo je potřeba nalézat a snažit se s pomocí zákonů, vyhlášek a tak dál vyvinout maximální úsilí, abych ho našel.“

Sdílet se dají byty, domy a chalupy, koloběžky, kola, auta a teď ještě i karavany. „V zahraničí je karavan to, co si přivěsíte za auto. Obytnému automobilu pak říkají například campervan. U nás to tak jasné není, takže někteří nazývají karavanem to, co táhnou i to, čím jedou. My sami v tom nemáme jasno, takže v komunikaci používáme jak karavan, tak obytný vůz nebo i obytka. To je ale název, který rád nemám,“ vysvětluje Lukáš Janoušek zakladatel CEO společnosti.

„Satira a sarkasmus je mé výchozí nastavení. Samozřejmě, že bych mohl mluvit i jiným způsobem – a často to dělám –, ale tohle je mi bližší,“ říká satirik a sociolog Stanislav Biler, který je zároveň komentátorem levicového portálu A2larm a držitel ceny Magnesia Litera za prózu.

„Víno nemusí být úplně drahé, aby bylo dobré. Pro mě je víno věc, která souvisí s tím, s kým ho pijete, jak ho pijete a také v kontextu s jídlem. A dokonce i prostředí, kde ho pijete,“ popisuje přední znalkyně francouzských vín a sommeliérka Diana Sixtová.

Ráchel Skleničková je nevidomá klavíristka a zpěvačka. Díky svému talentu, píli i odvaze hrála jako sólistka s velkými hudebními tělesy, ale také s Miro Žbirkou. Kolem života nevidomých podle Skleničkové panuje mnoho mýtů. „Lidé si asi nedokážou představit, že se život i všechny další zážitky dají vnímat sluchem, čichem, hmatem nebo chutí. To je asi ten nejčastější předsudek, ale bylo by jich i víc,“ popisuje v pořadu Hovory.

Věta o plnění snů je dokonce životním krédem dobrodruha, cestovatele a podnikatele Júliuse Olšiaka, který pochází ze slovenského Lučence. Vedl japonskou restauraci v Amsterdamu, německou pivnici v Ho Či Minově Městě, procestoval Filipíny a okolí a momentálně zakotvil na Zanzibaru.

„Vím, že to zní netržně a možná špatně z pohledu čistého kapitalismu, ale představa, že někde v Evropě je populace, která nemá na elektřinu? To je přece ze společnosti kompletně vyřadí. Elektřina není zboží jako každé jiné,“ říká Václav Bartuška, zvláštní zmocněnec Česka pro otázky energetické bezpečnosti. „Věřím, že má smysl to říkat: Elektřina není podle mě pouze komodita. Je to veřejný statek.“

Jak vypadá moderní komunikace se zákazníky, na to je odborník Jakub Stupka ze společnosti Ecomail, která nabízí co nejvíc jednoduchou cestu, jak připravit a rozeslat newslettery a jiné zprávy. „Snažíme se newslettery dělat tak, aby bylo co nejjednodušší se z jejich odebírání odhlásit. Když někdo chce odejít a vy mu kladete do cesty překážky, tak si ho přece neudržíte,“ říká. Jedním z klientů jeho firmy je i e-shop s Legem, který platby odvádí právě v krabicích se stavebnicí.

Zofia Baldyga je polská překladatelka a básnířka, žije v Praze, ale pochází z Varšavy. Dnes pomáhá lidem, kteří přijíždí do Prahy z války na Ukrajině. „Jsem dojatá tím, jaká byla na začátku vlna solidarity. Myslím, že Poláci ani Češi nejsou nijak zvlášť otevření cizincům, spíše se bojí toho jiného. Ale ta solidarita byla opravdu krásná,“ říká. Obává se ale, že válka se stane normální a lidé si na příchod uprchlíků zvyknou.

A jak říká, jeho cesta na pražské Vinohrady vedla oklikou. V dnešních Hovorech bude mluvit o zvláštní intimitě, která vzniká mezi moderátorem a posluchačem. O svých cestách po Česku, které je krásné, ale komunistický režim na něm dodnes nechal jizvy. I o tom, proč mu přestalo chutnat pivo. Moderuje Naděžda Hávová.

Pokud člověk najde svět energií, který proudí v jeho těle, tak mu to může přinést inspiraci k tomu být zdravější, myslí si Zuna Vesan Kozánková. S pohybem má zkušenosti už někdy od svých čtyř let – nejprve tančila a pak poznala i tvrdý dril baletního sálu. Tělo profesionálního tanečníka je podle ní těžce zkoušený nástroj. Po ukončení taneční dráhy tak studovala čínskou medicínu a se svým poznáním se teď dělí v knihách určených pro odborníky i širokou veřejnost.

„Uplynulé období nás strašně vycvičilo. Sice se nekoncertovalo, ale dalo nám to nahlédnout do vlastní mentality, ale i do té posluchačů,“ říká ředitel Symfonického orchestru hl. m. Prahy (FOK) Daniel Sobotka. „A proto, že jsme s nimi po celou tu covidovou dobu poctivým způsobem otevřeně komunikovali, tak se to teď hodně vrací,“ dodává.

„Všechno bylo zvláštní, nové. Pro kolegu kameramana Jána Schürgera to bylo něco jiného, protože ve válkách už byl. On mne mentoroval, ukazoval, co mám dělat a staral se o bezpečnost. Já pak do toho de facto dávala své srdce a komunikovala s lidmi. A to byla náplň mé práce,“ popisuje reportérka a válečná zpravodajka CNN Prima News Darja Stomatová své zážitky z Ukrajiny.

„Odchod do emigrace jsem nesl těžce. Z hispstera z Letné jsem se stal obyvatelem nudného švýcarského města, kde hospody zavírají v deset večer,” popisuje odchod do exilu architekt a profesor pražské AVU Miroslav Šik, syn významného českého ekonoma, který v roce 1968 emigroval s rodiči do Švýcarska.

„Cokoliv děláte pro děti, je proces, který nekončí premiérou, ale premiérou začíná jeho nový život,“ říká režisérka, dramaturgyně a také pedagožka Hana Strejčková. V pražské Laterně Magice má obrovský úspěch její BatoLaterna, což je projekt určený dětem od šesti měsíců do tří let. „Děťátka se seznamují s věcmi, které znají v úplně jiném kontextu a s tím, že si dítě vytváří nové obrazy,“ popisuje.

Šárka Medková prohrála v hernách asi 750 tisíc korun. „Je to vlastně něco mezi půl milionem a 750 tisíci. Nevím to přesně, ale bylo to do milionu,“ popisuje v pořadu Hovory. „Nejdřív to byly úspory, kreditní karty a pak půjčky – nejdřív bankovní, pak i nebankovní či rychlé půjčky různých lichvářských společností. Všechno jsem vysosala,“ dodává.

Celovečerní dokumentární film nazvaný Až zařve lev popisuje Přemysla Otakara II. v kombinaci s poutníkem Odorikem, který jako první Evropan s českými kořeny ušel desítky tisíc kilometrů až do Tibetu. „Král železný znamená, že se proslavil slavnou těžkou jízdou a možná i to, že byl vůči české šlechtě i nepřátelům tvrdý,“ vysvětluje režisér Jan Svatoš.

Rádio bylo ještě někdy v polovině 20. století v podezření, že s nástupem televize postupně zanikne, nic takové se ale nestalo. „Televize nezemře ze dvou důvodů: První je sport a přenosy sportovních událostí – taky proto jsou ta práva nejdražší. Druhý je zpravodajství doprovozené obrazem. To všechno bude televizi dál držet tak, jak ji známe, jak dnes vysílá. Jedině tyto dvě komodity nepodléhají zkáze úhlem času,“ myslí si moderátor (nejen) českého showbyznysu Libor Bouček.

„Kletba faraonů určitě nefunguje,“ myslí si Jaromír Krejčí, egyptolog z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a člen Mezinárodní asociace egyptologů. Sám byl při několika významných objevech. „A samozřejmě, že jsem cítil jakési rozechvění,“ popisuje v pořadu Hovory.

„Mým úplně největším přáním – ale velice pravděpodobně nesplnitelným – je, kdyby se nám podařilo udělat operu za plného provozu například ve vývařovně nebo v prádelně prádla. To bych byl šťastný člověk. Třeba se to někdy povede a rozehraje se tam nějaký ten příběh,“ říká operní pěvec a umělecký šéf Hausopery Josef Škarka.

„Jsem napnutý, zvědavý a už se nořím do návrhů, byť o nich nesmím mluvit. Ale už vím, z čeho se bude vybírat a bude to prima,“ popisuje přípravnou část výběrového řízení nového koncertního sálu Vltavská filharmonie Praha Martin Krupauer. Architekt a urbanista, spoluzakladatel ateliéru A8000 totiž bude mezi těmi, kteří 17. května rozhodnou. „Aby to byla pořádná architektura. Aby to byl po 120 letech konečně pořádný barák, protože podobný jsme dlouho ,nedali‘,“ dodává.

„Až konflikt na Ukrajině skončí – a stane se to dřív či později –, tak bude Ukrajina velmi zdevastovaná země. Nejen z hlediska zemědělství, ale vůbec celé své infrastruktury, průmyslu, obchodu a podobně,“ říká analytik Petr Havel, který se dlouhé roky zabývá stavem zemědělství a také proměnami krajiny.

Zapomínáme děkovat, prosit, zdravit. Jak ale připomíná, dnes se chováme prakticky stejně, jako lidé třeba před dvěma sty lety. Máme stejné radosti i starosti. Jenom k jejich vyjádření používáme trochu jiné prostředky. Ale málo využíváme institut mlčení, což je klíčové hlavně ve vypjatých situacích. Daniel Šmíd bude v Hovorech hostem Naděždy Hávové.

Jiří „George“ Rosa se považuje za cestovatele, dobrodruha a v poslední době i spisovatele. Všechny své zážitky z cest po Africe si už několik let zapisuje do deníků a z nich vznikla jeho první kniha Tanzanie v zemi masa. „Od té doby jsem během mnoha cest po Tanzanii nastřádal tolik materiálu, že jsem se rozhodl sepsat druhou. Bude sice povídková, ale vychází ze skutečných zážitků. A že jich za ty roky bylo,“ říká o sobě.

„Tisíce vojenských specialistů a politologů si nebylo schopno představit, co se 24. února 2022 spustí. Všichni se domnívali, že to je jen blaf. Nějaký způsob tlaku na Evropu,“ říká ředitel Památníku Lidice a vojenský historik Eduard Stehlík. „Tedy ne, že někdo spustí regulérní válečný konflikt – ne speciální vojenskou operaci jak tomu stupidně říkají Moskvě – a že ten válečný konflikt bude mít všechno to, co jsme znali v minulosti, jako to nejhorší, co může být.“

Fyzička Teťana Ostapčuk žije v Česku už pětadvacet let. „Cítím se víc česky než ukrajinsky. Na Ukrajině jsem se cítila jako blekotající ovečka, která se nedokázala přizpůsobit postsovětským podmínkám. Tady se ale cítím jako mezi rovnými. Češi jsou v porovnání s Ukrajinci jemnější, mírumilovnější. Zřejmě proto, že měli v historii méně drastických zážitků,“ srovnává vědkyně z Fyzikálního ústavu Akademie věd.

„Tématikou vzkříšení jsem se dost zabýval a jako protagonisty všech svých obrazů jsem taky využil svou rodinu. Protože od něčeho se člověk odlepit musí,“ popisuje profesor Ostravské univerzity a akademický malíř Daniel Balabán. V pražské galerii zrovna vystavuje dva obrazy nazvané Vzkříšení.

„Můj původní plán nebyl něco zakládat. Já jsem chtěla jít do organizace, která tento typ mezinárodních novinářských projektů dělá, ale tady žádná taková nebyla. Tak jsem ji musela založit,“ popisuje své začátky v roce 2013 investigativní novinářka Pavla Holcová, zakladatelka webu investigace.cz.

„Hideandseek? To, co to drží pohromadě, myšlenková linka, která osciluje mezi tématy udržitelného pobytu v krajině, jak lze vstoupit do krajiny, využívat to, co nám ta krajina dává. Teď myslím zdroje – sluneční energie, dešťová voda a tak dál. To vše můžeme díky moderním technologiím velmi efektivně využívat,“ popisuje propagátor udržitelného bydlení Vladimír Pešek.

„Vždy jsem říkala, že chci být svobodná a o svých věcech rozhodovat sama,“ popisuje své začátky Blanka Dvořáková, zakladatelka a dlouholetá ředitelka Nadačního fondu Slunce pro všechny. Fond byl před 20 lety založen pro podporu dětí a dospělých se speciálními potřebami.

„Naše expozice každý rok mírně měníme. Doplňujeme je, něco přibereme, něco ubereme, přidáváme další programy a snažíme se pracovat s celou expozicí podobně, jako když někdo rád navštěvuje módní obchody. Ty mají tu výhodu, že mění módní kolekce podle toho, jaká je zrovna sezona. Ale v muzeích se něco podobného tak úplně ,nenosí‘,“ popisuje šéfkurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou Petr Nový.