Hranice překročila čtvrtý den po zahájení ruské invaze. Věděla, že Ukrajina bude vedle vojska potřebovat i zkušené zdravotníky, a tak opustila infekční oddělení Pardubické nemocnice a odjela na frontu. Tam dostala Světlana Spilka přezdívku Šamanka. Domů do Pardubic přijela na dovolenou po více než roce.

Hokejový útočník Lukáš Radil se po několika letech strávených v zahraniční vrátil zpět do české extraligy. Navíc do jediného klubu, za který kdy v nejvyšší domácí soutěži hrál, a to jsou Pardubice.

Petr Procházka je v Pardubicích vyhlášeným opravářem spotřební elektroniky, zvukových aparatur a audio zařízení. Hlavně mezi muzikanty se ujalo rčení: „Co neopraví Procházka, to vyhoď. Nikdo jiný si s tím neporadí.“

David Hynek je člen Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje, působí v Ústí nad Orlicí a jako psovod je také členem USAR týmu, který pomáhal naposledy po zemětřesení v Turecku. Své dva psy cvičí pro vyhledávání v sutinách v práci i ve svém volném čase.

Josef Jan Kopecký je původní profesí učitel. Od dob dospívání se ale věnuje amatérskému divadlu. Jako herec i režisér. Získal za něj řadu ocenění.

V Česku je kolem 120 golfových hřišť, zájemci tedy mají z čeho vybírat. A při nepříznivém počasí mohou využít golfový simulátor a zahrát si tak v online verzi na světových hřištích.

Petr Herynek vede známou firmu v Proseči na Chrudimsku. Časem mu ale začala vadit jednostranná pracovní náplň manažera. Chyběl mu pohyb na čerstvém vzduchu a obyčejná práce rukama. Proto koupil starý kravín v Martinicích u Proseče i s pozemky a vybudoval z něj biofarmu. Jeho cílem je udržitelnost a soběstačnost.

Ivana Sýkorová se už osm let živí profesionálním úklidem. Začala hned po mateřské dovolené, kdy se z časových důvodů nemohla a nechtěla vrátit do svého původního zaměstnání.

Práce designérky Hany Krauseové je velmi rozmanitá. Po škole byla zaměstnaná ve firmě, kde navrhovala spodní prádlo. Za pár let ale začala podnikat. Nyní vymýšlí vzory na textil, věnuje se ilustracím knih a tvoří autorské mapy. Kromě toho má také vlastní značku, pod kterou vyrábí kabelky, trička a doplňky.

Olga Pospíšilová není jen pěstitelkou, ale také kuchařkou, švadlenou a kosmetičkou. Na poli pěstuje přes tři tisíce rostlin levandule, ze které následně vyrábí nejrůznější produkty. Zhruba před deseti lety přestala nynější pěstitelka pracovat pro velké firmy a levandule jí prý přinesla spokojenost.

Leoš Jiřele chtěl být původně profesionálním sportovcem. V době jeho studií ale jeho otec založil chráněnou dílnu, kterou už tři roky na to vedl on sám. Dnes je to úspěšná společnost, která směle konkuruje i běžným firmám.

Je draní peří umění? Jak udržet v klíně husu, kterou chcete tzv. podškubnout? Jak získat peří prachové? A proč se ke draní nehodí peří z kachny? To všechno se učily účastnice kurzu draní peří v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě. Workshopu se i s mikrofonem Českého rozhlasu Pardubice zúčastnila redaktorka Jitka Slezáková.

Vyluštit křížovku může být pro někoho hračka, někoho to může stát dost úsilí. Napadlo vás ale někdy, kolik práce stojí za tím, křížovku vymyslet? Pardubický autor křížovek Jiří Zvolánek říká, že na klasické písmenné křížovce velikosti A5 pracuje zhruba jeden den.

Šperkařství má Eva Víšková v rodině. Už její otec pracoval jako zlatník. U ní to ale zpočátku tak jasné nebylo. Po umělecké základní škole si kromě takzvané šperkárny dala přihlášku také na elektrotechnickou školu. Šperkárna ale vyhrála a Eva Víšková se uměleckému rytí do kamenů věnuje už 50 let.

Včelař a učitel včelařství, pardubický patriot, fotograf, spisovatel, sběratel hodin, řezbář, opravář starých motorek, kuchař.… To je výčet koníčků Evžena Báchora, kterého posluchači Českého rozhlasu Pardubice znají hlavně jako pardubického včelaře.

Alice Pohanka je majitelkou doučovacích center 2+2 matematika v Pardubicích a v Hradci Králové. Ovšem neplatí u ní to, že by matematiku milovala. „Jako dítě jsem na prvním stupni základní školy měla z matematiky dokonce čtyřku a naši se rozhodli mě vyléčit tím, že mě zapsali do matematické třídy,” vysvětluje dnes už s úsměvem Alice Pohanka a dodává, že to opravdu zabralo.

Cukrářka a pekařka Věra Hroudová je v Živanicích na Bohdanečsku proslulá svými svatebními koláčky, kynutými buchtami a medovníkem. Cukrařinu provozuje už dvanáct let. Ale rozhodně se nespokojí jen s osvědčenými výrobky. I proto ji tahle práce stále baví.

David Pospíšil je bývalý pardubický hokejista, který je dnes podnikatelem, zastupitelem, ale také hokejovým expertem České televize. Bruslit začínal podobně jako řada malých chlapců s tatínkem a dědečkem na zamrzlých rybnících. Na hokejový nábor šel spolu s kamarády ze třídy. „Kluci se hlásili, tak jsem to taky zkusil,“ popisuje začátek David Pospíšil.

Michaela Sejkorová vyrábí přírodní mýdla už přes deset let. Původně byla učitelkou, po mateřské dovolené se ale do školy nevrátila. Místo toho si doma založila obchůdek a rodinný dům zaplnila svými výrobky. Vůně mýdla je tak pro Sejkorovi vůní domova.

Eva Urbanová je sice vystudovaná učitelka, ale její životní cesta vede jiným směrem. Rozhodla se propagovat kvalitní české výrobky a ukázat lidem, že i v našem regionu jsou živnostníci, kteří mohou nabídnout lepší potraviny, než například zahraniční obchodní řetězce.

Libor Škrlík je vystudovaný učitel, pedagogickou kariéru ale po pár letech opustil a místo toho se začal věnovat svému velkému koníčku. A tím vždy bylo malování.

Unikátní soukromé muzeum železnice založil v Radimi na Chrudimsku Eduard Kapitola. Dlouholetý drážní zaměstnanec a nadšenec zachránil obrovské množství vybavení železnice, které by jinak skončilo ve sběru.

Igor Čižmář v roce 1998 zdědil zemědělskou usedlost v Sudličkově Lhotě a rozhodl se tam postavit lihovar. Během toho vystudoval medicínu a stal se chirurgem, ale s pálením destilátů nepřestal. Výroba se pouze přesunula do Hrobic u Pardubic.

Před dvanácti lety se stal nejmladším kastelánem v České republice, bylo mu 24 a neměl ještě ani dostudovanou vysokou školu. Dnes zná Jaroslav Bušta státní zámek Slatiňany do posledního detailu. Přesně ví, co je kde potřeba spravit nebo vyměnit. „Kastelán potřebuje být spíš technický a organizačně schopný typ, je to daleko důležitější než znát celé dějiny,“ říká Bušta.

Nanuk je v podstatě zmrzlina obalená čokoládou, která se prodává na dřívku. Kam se výroba nanuků posunula v průběhu let? Na to jsme se zeptali pardubické zmrzlinářky a nanukářky Moniky Pavlisové.

Michal Horák letos oslavil 24. narozeniny. Tvůrčí osobností byl ale už od mala. Přes dětské básničky se postupně dostal ke skládání hudby a psaní textů. Jeho úspěšnost dokládá například loňská výhra ankety Český slavík v kategorii Objev roku.

Petr Hostinský je mužem sice pouze jedné profese, ale mnoha jejích odvětví. Jako profesionální varhaník učí na pardubické konzervatoři, pořádá vlastní varhanní koncerty v kostelech, hraje v kapele Sto zvířat, ale také korepetuje pěvecké sbory nebo malé zpěváky na základní umělecké škole.

K jejím současným vědeckým zájmům patří nanotechnologie v biomedicíně. Tým Zuzany Bílkové si teď například nechává patentovat metodu diagnostiky rakoviny v raném stádiu, z pár kapek krve a do několika minut.

Záchranář Jan Doucha z Lokalizačního záchranného sboru ČR jel za poslední tři měsíce devatenáctkrát na Ukrajinu. Z tamních přeplněných nemocnic přivezl několik desítek pacientů, mnoha z nich zachránil život. Ukrajinské pacienty převzali lékaři z nemocnic v Ostravě, Olomouci, Praze a Pardubicích.

Helena Hůrková je spolumajitelkou pardubické značky Věcičky pro malé lidičky. Firmu vede se svou maminkou, která si plní svůj životní sen. Navrhuje nápadité oblečení pro děti. Úspěšný projekt je nominován na firmu roku Pardubického kraje.

Natočil první celovečerní film o české přírodě, který běžel v kinech. Režisér Marián Polák ale tvrdí, že profese autora přírodopisných dokumentárních filmů je hlavně o stovkách hodin čekání, než se záběr povede.

Hudba byla odmalička kolem něj a součástí jeho života. Tomáš Židek pochází z rodiny hudebníků, skladatelů a pedagogů. A sám pak také navázal na rodovou tradici i zkušenosti starých hudebníků, všeumělů.

Jako malý se učil hrát na housle. Jak ale sám říká, stejně jako řadu ostatních dětí ho tento nástroj příliš netěšil. Ve čtrnácti letech si proto prosadil violoncello. Jeho talent byl nesporný, protože už za dva roky se dostal na konzervatoř v Teplicích a následně pokračoval na vysoké škole v Ostravě.

Petr Hudec je kožešník. Prošel si slavnou kožešnickou érou v hlineckém závodě KARA jako hlavní technolog. Po revoluci si otevřel vlastní firmu. Teď už je sice v důchodu, ale kožešnického řemesla se nevzdává a vrací se ke kořenům, tedy k práci tzv. bílých ševců. Zajímá vás, jak vznikl tento pojem?

Zámek v Bystrém byl už dva roky prázdný. Řediteli Centra sociálních služeb Ivo Musilovi trvalo dvacet dní, než ho uvedli do takového stavu, aby ho mohli nabídnout uprchlíkům z Ukrajiny. V tuto chvíli žije v zámeckých pokojích někdejšího ústavu pro postižené 106 běženců, z toho 46 dětí.

Zhruba před 30 lety začala Ivana Paštová chovat psí plemeno beauceron. Tehdejší přístup cvičáků se jí ale nelíbil, a tak si založila vlastní psí školu v Třebechovicích pod Orebem. Zakládá si na etickém výcviku pozitivní metodou a psy trénuje pomocí her.

Manželé Petra a Ondřej Šindlerovi původně nabízeli pouze potisk na trička. V roce 2013 však přišli s nápadem vytvářet vlastní modely oblečení. Založili v Chrudimi módní značku Buga, která je dnes úspěšná po celém Česku i na Slovensku.

Knihy jsou celoživotní vášní Radomíry Kodetové. Nejen, že je jimi obklopena celý den ve svém zaměstnání, po knize sahá každodenně i doma. A protože jsou vášnivými čtenáři i její muž a děti, mají v podstatě doma další knihovnu.

Petr Mikan je zahradníkem celý svůj život a do svého zahradnictví vtáhl celou rodinu, své čtyři děti i jejich partnery. Pro vnoučata pěstuje v tropickém skleníku banány a papáje.

Na začátku stála touha po skleníku, který tehdy, v roce 1986, nebyl k sehnání. Tak si ho dnes nejstarší z rodiny Vondráků z Řečan nad Labem postavil sám. Z toho se postupem času vyvinula dodnes úspěšná rodinná firmy.

Na začátku stála jeho láska k cestování. Pak Jiřímu Ležoviči přestalo stačit vozit si kávu jen jako suvenýr z dovolené a založil ve svém domě v Medlešicích pražírnu kávy. Dnes už v ní vyrábí patnáct druhů kávy.

Skleněné foukané vánoční ozdoby vyrábějí od září v Oflendě, místní části obce Mrákotín na Chrudimsku. Bývalí skláři ze zrušené výrobny v Horním Bradle se tak snaží udržet tradici českého foukaného skla. V pořadu Kdo umí, ten umí jsme jim nahlédli pod ruce.

Václav Kalenda je rybníkář. Rybářství Kolowrat se stará pod jeho vedením o 45 rybníků a chová, jak jinak, především kapry. Měsíc před Vánoci mají právě rybníkáři plné ruce práce a oddychnou si až na Štědrý den.

Učil 40 let na prvním stupni venkovské základní školy. Jaroslav Bauer ani v důchodu učitelem být nepřestal, věnuje vzdělávání seniorů. V obou případech vidí stejný základ, je potřeba žáky a studenty zaujmout.

V Pardubicích se pravidelně scházejí ženy z klubu Senza babča. Jsou veselé, vtipné a mají elánu na rozdávání.

Pro Jiřího Macha je jeho celoživotní profese vášní a láskou. 33 let vedl Vlastivědné muzeum v Dobrušce a ani na penzi ho pracovní zápal neopustil. Jen má teď víc času na sepisování toho, co za profesní život nasbíral.

Úspěchy sklízí jako režisér i scénárista, na svém kontě má několik celovečerních filmů a učí také režii na FAMU. I nadále je ale Tomáš Pavlíček věrný městu, kde vyrůstal, kam se stále rád vrací a které bylo jeho velkou inspirací.

Šachtový poklop je zdánlivě běžná věc, které si ani nevšimneme. Ale i poklop musí někdo vymyslet na míru tak, aby byl odolný a funkční. Málokdo ví, že takové poklopy vymýšlí a vyrábí žena, navíc v Barchově nedaleko Pardubic.

První kontaktní čočky aplikovala v roce 1982. Zákazníkům mohla tehdy nabídnout ze dvou druhů, buď čočky soustružené, nebo lité.

Dalibor Urban je vystudovaný chemický inženýr. Po škole začal pracovat v papírnách, ale stále ho to táhlo na památky a zříceniny. Jako třicátník udělal zásadní životní rozhodnutí. Dnes se už 19 let stará o hrad v Liticích nad Orlicí. O různorodé práci kastelána vypráví v pořadu Českého rozhlasu Pardubice Kdo umí, ten umí.

Michal Bartoš knihy miloval a sbíral už jako malý kluk. Rád vzpomíná také na prostředí legendárního pardubického antikvariátu u Zelené brány, kde byl častým návštěvníkem. Možná i to ho později inspirovalo, aby se sám stal antikvářem.

Zemědělský inženýr Jindřich Kravařík pracoval dlouhá léta v žampionárně. Na sklonku roku 1989 se ale v holandských pěstírnách přesvědčil, že jeho obor neobstojí v evropské konkurenci, a dal se raději na cestu vlastního podnikání. S obchodním partnerem koupil cukrárnu v Přelouči a začal péct dorty a vyrábět svoje zákusky.

Fotografovat umí mnoho z nás. Ale jen pár lidí má výjimečný talent zachytit to, co ostatní nevidí. Astrofotograf Petr Horálek fotí hvězdnou oblohu. Je v tom tak dobrý, že jeho snímky pravidelně vybírá a oceňuje Národní úřad pro vesmír a letectví NASA.

Zdeněk Chramosta pracoval 38 let jako námořník. Na mořích zažil požáry, stovky tun ledu na palubě nebo chvíle, kdy bouře hnala porouchanou loď na skaliska a jen na jeho umu záleželo, zda zachrání loď i posádku.

Pěstování, zpracování a tkaní lnu, pečení chleba a pražení kávy starým způsobem, výroba došků, pletení ze slámy… To je jen krátký výčet činností a řemesel, která se snaží v Sebranicích u Litomyšle vzkřísit Lenka Kmošková se svou rodinou.

Československá obec legionářská šestým rokem vlastní a opravuje Larischovu vilu v Pardubicích, které se pro její honosnost říká Zámeček. František Bobek je členem legionářské obce a současně i správcem této historicky významné budovy.

Kovářské řemeslo má známý český nožíř a šperkař Zdeněk Krejza z Hradce Králové v rodině. Praděda i děda byli kováři. Otec byl ale motocyklovým závodníkem. Také Zdeněk se do svých třinácti let zajímal o motorky a auta. Pak ale dostal od otce první šavli a všechno se změnilo.

Miroslav Dusík je budkař. Většinu pracovní doby tráví v lese. S žebříkem rozmísťuje na stromy ptačí budky, které pak kontroluje, čistí a opravuje. Ornitolog se tak stará o biologickou ochranu lesů, luk a polí. V dnešních lesích totiž chybí dutiny, kde by mohly dutinové druhy hnízdit a kvůli absenci přirozených predátorů pak hrozí přemožení škůdců.

Jiří Kadlec se dostal k výrobě historických zbraní v podstatě z nouze. A dnes má na svém kontě nepočítaně zbraní a zbroje stovek druhů a patří k jejich nejúspěšnějším výrobcům u nás. Jeho práci můžeme vidět také v desítkách slavných zahraničních filmů.

Skupinu Starý Žamberk a zapomenutá místa založil historik Jindřich Žák původně kvůli sobě, aby našel pamětníky v kraji, který není jeho rodným. Stránky měly velký úspěch. Za půl druhého roku se do veřejné skupiny přihlásilo více než 1200 členů. 

Denně je v kontaktu s přírodou a každý den přemýšlí, jak ten svůj kus lesa udělat zdravější, krásnější a odolnější. Milan Morch pracuje v lesích už bezmála 4 desítky let. Práce revírníka je podle něj také o hledání rovnováhy mezi různými funkcemi lesa a plánovat se musí v opravdu dlouhodobém horizontu, vždyť smrk roste do požadované výšky sto let.

Chová hovězí dobytek masného plemene Limousine, ale obhospodařuje také 170 hektarů půdy. Protože, podle jeho slov, správný hospodář vrací do půdy to, co si vzal.

Na vlastnoručně vyrobených jasankách sjíždí alpské vrcholy, bojují o titul českého mistra nebo se prodírají sněhem na dalekém severu. Zdeněk Fryml a Michal Martínek původně jasanové lyže dělali jen pro sebe a své přátele. Jenže dnes už prodej jasanek tvoří podstatnou část obratu jejich truhlářské dílny.

Aleš Kulhánek je známý pardubický dráteník, který musel kvůli pandemii své řemeslo na čas pověsit na hřebík. Jeho pracovní náplní bylo totiž především pořádání akcí, kde se svými kolegy předváděl devatero řemesel.

Zažil nadšení z uvolnění v 60. letech, problémy, které přinesla normalizace v letech 70., i následný odchod do tehdy svobodnějšího Polska. Životní a profesní cesty literárního vědce, polonisty a bubeníka Petra Posledního jsou velmi zajímavé.

“Zní to ze mě, nebo Země?” ptá se muzikoterapeut a výrobce bubnů Pavel Jasanský. Svoji dílnu má ve slaměném domě, který si  se svou ženou postavil na okraji vesnice Brdo nedaleko Luže. 

Nahoru po svých a dolů si pěkně užít sjezd – to je jednoduchá definice skialpinismu. Tato kombinace zimní turistiky a sjezdového lyžování zažívá díky vypnutým vlekům a lanovkám nebývalý rozvoj. Po skialpinistickém vybavení je ohromná poptávka a dobře se daří také půjčovnám. Plné ruce práce má i instruktorka skialpinismu Mirka Kudělová.

Romana Vojířová je zakladatelkou azylu pro opuštěná a týraná zvířata. Momentálně se stará zhruba o dvě stě živočichů. Část Pohádkové zahrady si dokonce vozí i domů. V ložnici spí kromě manžela také s ovcí, kozou, husou, kočkami a psy.

Talent zdědila po své mamince, které bylo za minulého režimu oficiálně zakázáno tvořit. Možná i proto je pro sochařku a malířku Kláru Klose tak důležitá svoboda vyjádření. A nabízí ji ve svém ateliéru všem, kteří mají zájem tvořit.

Janka Schmidtová se naučila podmalbu na sklo od své maminky na Slovensku. Provdala se do Orlických hor a tady se malování věnuje už 44 let.

Jen jednou museli starou klenbu zbourat, každou jinou dokázali opravit. „Důležité je najít příčinu, proč klenba praská,“ vysvětluje základ svých stavebních úspěchů Josef Šefl.

Marta Hošková říká, že malovat se může naučit každý. A tak do jejích kurzů dochází lidé různého věku i různých stupňů dovedností. Po devíti letech tam mnoho z nich chodí nejen kvůli vůni terpentýnu, ale kvůli přátelům, které za malířskými stojany našli.  

David Vích se zajímá o detektorovou archeologii. Detektor kovů využívá při prospekcích terénu, samozřejmě archeologických výzkumech, ale také se snaží o spolupráci s amatérskými hledači pokladů.

Boty začal šít vyučený švec Pavel Němec v roce 1992 v garáži svého rodinného domu v Proseči. Dnes tam spoluvlastní firmu se 70 zaměstnanci známou po celé Evropě, která denně vyrobí okolo 800 párů zdravotní obuvi.

Šikovných čalouníků, kteří dovedou renovovat stará křesla, pohovky nebo třeba sedačky do starých automobilových veteránů, není mnoho. Je to řemeslo, které vyžaduje obrovskou trpělivost.

Michal Widenský z Pardubic sbírá historické hračky. Rád je opravuje a také fotí. A to dost netradičním způsobem. 

Původní profesí byl námořník, pak ale Stanislav Baťa navázal na rodinnou tradici výrobců dýmek, která začala už v roce 1908. Dýmky tvoří ručně, nejraději z českého dřeva a každou z nich vezme při tom do rukou minimálně dvanáctkrát.

Sportovní rybáři nechytají ryby proto, aby si na nich pochutnali. Jejich cílem je ulovit obřího kapra, pokochat se jeho mohutností, vyfotit si ho a pustit zpátky do vody.

Před sedmi lety přesídlila z centra Prahy na horskou samotu. Spisovatelce Dance Šárkové jsou Krkonoše velkou inspirací a píše o nich i ve svých knihách.

Miroslav Tyč je dokumentaristou Paměti národa. Zachycuje příběhy lidí, které se odehrály v kulisách dějin dvacátého století.

Miluje literaturu, cestování a fotografování. Tyto tři koníčky se pak setkaly v unikátním projektu literárních toulek, kterému se pedagog a současný ředitel gymnázia Svitavy Milan Báča věnuje už několik desítek let. Vydal o něm už dvě knihy a chystá další.

Zvon svatého Martina v Holicích už rok pravidelně rozhoupávají novopečení zvoníci. Před rokem se v místní hospodě tři muži shodli na tom, že zvon v jediném kostele svatého Martina v Holicích mlčí už dost dlouho – více než dvacet let. Začali se tedy učit ručnímu zvonění. A přineslo to své ovoce. Zvon svatý Martin se teď rozléhá Holicemi každou neděli.

Pověsti z Proseče a okolí miloval už jako malý chlapec, když mu je vyprávěl jeho dědeček. Dnes jich má Svatopluk Václav Vobejda plnou knihu, kterou chystá k vydání. Napsal ji na tajemném místě uprostřed lesů svého rodného kraje.

Chcete-li vidět, jak se žilo na vesnici v 19. století, pak zavítejte do Regionálního muzea vesnice v Dolním Újezdu. Jeden ze zakladatelů muzea Zdeněk Holub má příběh ke každému exponátu.

Radim Urbánek je ředitelem Městského muzea v Ústí nad Orlicí. O sbírky se ale stará i doma. Svoji stodolu doslova zaplnil starými stroji i motory.

Profesionální stříhání psů je na rozdíl od stříhání lidí možné už od 20. dubna. Jsme národem pejskařů a projevilo se to i ve psím salónu v Pardubicích, kde jsme natáčeli pořad Kdo umí, ten umí těsně po otevření.

Nevidomá Jana Štrochová pomáhá lidem překonávat bolest. Je to fyzioterapeutka s výjimečným citem. Když má volno, věnuje se práci ve Sdružení vodicích psů, které založila. Je velmi aktivní, žije na sto procent.  Jak se orientuje v kuchyni nebo v šatníku? A co pro ni znamená její vodicí pes?

Před téměř deseti lety se Simona Chalupová stala ředitelkou Muzea loutkářských kultur v Chrudimi. Prkna, co znamenají svět, ale tak docela neopustila. Usiluje o to, aby v muzeu bylo víc divadla.

Etnografka Ilona Vojancová svůj život zasvětila studiu a hlavně prezentaci lidové kultury. Muzeum v přírodě Vysočina vede přes 20 let a stojí také za zápisem vesnických masopustních obchůzek Hlinecka na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.  

Vzdělání pro děti s lehčím, středním i těžkým mentálním postižením nabízí v Pardubicích škola v ulici Do Nového. Žáci se tam učí také podle osnov běžné základní školy, jen v pro ně potřebném tempu. A návštěva školy je těší často víc než obyčejné školáky.

Po 16 letech ve velké firmě skončil. S bratrem koupil historický dům poblíž vysokomýtského náměstí, který zrenovovali, nechali v něm galanterii a otevřeli kavárnu.  

Keramika litomyšlského výtvarníka Jiřího Dudychy je známá po celé republice. Bílé vázičky, šálky a svícny se zlatým nebo stříbrným zdobením krášlí mnoho českých domácností. Ale to je jen vrchol pyramidy, pod kterým se skrývá spolupráce celé rodiny Dudychů. Redaktorka Jitka Slezáková měla možnost poznat tuto rodinu blíž.

Začalo to jednou domácí kočkou. Pak přicházely další a další. Dnes na zahradě a v domě manželů Tauberových v Chocni žije více než devadesát koček. Protože jim zkrátka chyběl domov.   

Ještě jim třeba ani nebylo třicet a už vydávají knihy. Nebo se ani po několika desítkách let nevzdali svého snu stát se básníkem, spisovatelem. Představujeme vám literární talenty z Pardubického kraje: Přemysla Krejčíka, Anetu Krejčík Plškovou, Zuzanu Martínkovou a Reginu Podávkovou.

Marcela Průchová je aranžérkou výloh už 40 let. Po vyučení měla na starost pětadvacet obchodů a jejích výzdobu měnila každé tři měsíce. Bohužel obchodů s klasickými výlohami ubývá, a tak ubývá i práce pro aranžérky.  

Výtvarníci Ivan a Jana Baborákovi žijí v bývalém statku v Přestavlkách u Chrudimi. Ivan má ateliér v horním patře, Janino království je dole.  Obrazy a fotografie Ivana Baboráka jsou známé nejen v České republice. Jana se zase prosadila výrobou loutek, panenek, a v poslední době ji nejvíc baví šití šatů s originálními malbami.

V celostátní pěvecké soutěži v roce 1957 zvítězil nad Juditou Čeřovskou i Karlem Gottem. Josef Sochor se ale ani pak nestal zpěvákem z povolání a zůstal věrný Pardubicím. Přesto ale stále vystupuje a na svém kontě už má přes 20 alb.

Antonín Forbelský je nejvyšším duchovním správcem pardubického okresu, zároveň působí velmi skromně a civilně. Může za to i jeho velký koníček, fotografování? Jeho fotoarchiv je vlastně archivem nejen jeho života, ale i života společnosti kolem něj.

Betlém obřích rozměrů vzniká v Městském muzeu a galerii ve Svitavách. Je to soubor několika betlémů, které se našly po původních německých obyvatelích na půdách svitavských domů. Lidé se v době adventu mohou přijít podívat, jak tento unikát rozkvétá pod rukama zkušených restaurátorů.