Už v příštích několika týdnech se rozhodne o tom, zda vláda Petra Fialy splní svůj nejvážnější slib a začne dávat rychle do pořádku státní finance. Konsolidační návrhy by se měly promítnout do rozpočtu na rok 2024, protože pak se okno příležitostí zavře. Na podzim 2025 jsou volby do Sněmovny, v nichž půjde vládě o přežití a jistě před nimi nebude škrtat nebo zvyšovat daně.

Epidemie nemoci zvané Covid-19 víceméně končí, a tak není od věci vrátit se ke sporům o jejím původu. Ještě před rokem se o tom vedly vášnivé diskuze: byla epidemie výsledkem zločinného úmyslu skupiny lidí hodlajících ovládnout svět, důsledkem úniku viru z laboratoře, anebo dílem náhody, jež způsobila přenos viru ze zvířat na lidi?

Američané před 20 lety zaútočili na Irák. Ohledně hodnocení této invaze probíhaly ostré spory, přičemž se dá říct, že většina českého politického nebo mediálního establishmentu ji podporovala. Už dlouho je ovšem zřejmé, že šlo o katastrofální chybu, čímž se příliš netají ani sami Američané.

Karenční doba, teprve v roce 2019 ministryní Maláčovou zrušené opatření spočívající v nevyplácení náhrady mzdy po první tři dny nemoci, se opět vrací na scénu.

Spekulace o budoucnosti předsedy a zakladatele hnutí ANO Andreje Babiše, když prohrál ve druhém kole prezidentské volby, otevřely znovu i otázku profilu nejsilnějšího opozičního subjektu. Má vůbec nějaký obrys? Co by byl bez Babiše? A mohl by vlastně ještě mít nějaké spojence?

V rovnostářských Čechách byla výše platů politiků vždycky citlivé téma. Zejména naše pravice hlásala tezi, že demokracie něco stojí a politici musejí být adekvátně zaplaceni, protože činí důležitá rozhodnutí a eliminuje se tak nebezpečí korupce. Tato teorie se ovšem rychle ukázala jako zcela mylná.

Od začátku února se francouzská média zabývají automobilovou nehodou, která se stala v pařížské oblasti nedaleko historického města Fontainebleau.

Světové trhy se opět zatřásly a znovu se objevil přízrak pádu banky Lehman Brothers a světové finanční krize. Celé to tentokrát odstartoval krach kalifornské banky Silicon Valley Bank. Jenže tentokráte je to jinak. I když to samozřejmě může skončit stejně.

Velmi neklidná zůstává i nadále situace v Moldavsku. Vojensky sice země v tuto chvíli z ruské strany přímo ohrožena není, protože Rusům se zatím nepodařilo obsadit celé černomořské pobřeží Ukrajiny, tedy až po moldavskou hranici. Právě tento týden se ale řadě evropských médií dostal do rukou dokument, nazvaný jednoznačně Strategické cíle Ruské federace v Moldavské republice.

Francouzský prezident Emmanuel Macron se rozhodl, že prosadí penzijní reformu, na níž si jeho předchůdci vylámali zuby. Aby dosáhl svého cíle, rozhodl se použít i zcela výjimečného prostředku, který obsahuje ústava gaullistické V. republiky.

Mít dluhy je nebezpečné, protože člověk se stává závislým na věřitelích, případně na těch, kdo se mu rozhodli pomoci. To se týká i České republiky, která přestala plnit Maastrichtská kritéria, pokud jde o výši rozpočtového deficitu. Podle předběžných údajů Eurostatu se dokonce stala jedinou zemí v Evropě, jejíž státní dluh během minulého roku v porovnání s ekonomickým výkonem vyrostl, i když ho srážela rekordní inflace.

S obstrukcemi v Poslanecké sněmovně již máme zkušenosti dostatečné k tomu, abychom je vyhodnotili a vyvodili z nich závěry pro úpravu zákona o jednacím řádu. Je zajisté v pořádku, pokud má opozice právo dát touto formou veřejnosti najevo, že s nějakým návrhem či rozhodnutím vlády nesouhlasí, pokud však je toto právo tak široké, že znemožňuje vládní většině uskutečňovat svůj program, představuje ohrožení demokracie a musí být zúženo.

Nový prezident Petr Pavel vyrazil na své první zahraniční cesty, jak velí tradice a společná minulost napřed na Slovensko a hned vzápětí do Polska. Mezitím ho čekala první opravdová zkouška v politickém ohni – musel se rozhodnout, zda podepíše kontroverzní snížení valorizace důchodů.

Na politické scéně sledujeme pozoruhodný jev. Vláda v praxi popírá své sliby, ve sněmovně stojí opozice na obstrukčních barikádách kvůli důchodům, v ulicích jsou desetitisíce radikálů, z nichž někteří začínají útočit na veřejné budovy. Člověk by podle těchto úkazů řekl, že Česko stojí na hraně změny politických poměrů. A přitom, když se podíváme na politické preference, uvidíme, že se toho zase tolik neděje.

Mým poněkud pochybným koníčkem se stalo v uplynulých letech sledování ruského uměleckého braku. Nejsem v tom obzvlášť úspěšný, protože braku je nepřeberné množství a já na všechno nestačím. Nicméně nějaké úspěchy jsem přece jen zaznamenal.

Evropský parlament na své poměry velmi slabou většinou odhlasoval svůj postoj k zateplování budov. Je to postoj, jak už to u zelené agendy a Evropského parlamentu bývá, trochu moc ambiciózní s příliš šibeničními termíny a bez kladení si otázky, kde se na to vezme.

Jako populistické gesto odbyl Jiří Pospíšil z TOP 09, europoslanec a náměstek pražského primátora pro kulturu v jedné osobě, návrh opozice zmrazit platy ústavních činitelů na pět let. Poslanec Jan Lacina z hnutí STAN k tomu v televizní diskusi dodal, že by to stejně znamenalo navýšení průměrného důchodu o pouhou korunu třicet. A Marek Benda z ODS prohlásil, že to pokládá za hloupost, protože, cituji „až se to rozmrazí, tak to skočí“.

Je těžké být populární. Přinejmenším pokud jste relativně bohatý stát a hodně lidí z jiných zemí chce u vás žít. Tuto situaci řeší Velká Británie, respektive její vláda, ale celá věc se kabinetu Rishi Sunaka tak trochu vymkla z rukou.

Místo slibované hluboké reformy trhu s elektřinou v Evropské unii navrhla Evropská komise tento týden vlastně jen několik kutilských úprav. Soustředila se zejména na mechanismy zajišťující cenovou stabilitu a jistou předvídatelnost pro spotřebitele, které mají zabránit nejtvrdším dopadům v případech, kdy by se situace na trhu opět vymkla z rukou, jako tomu bylo během loňského roku.

Možná jste to video viděli. Zjevně unavený čtyřicátník ve vojenských maskáčích stojí na okraji zákopu, z úst mu visí cigareta. Hlas v pozadí říká „Toč to“. Muž se podívá do objektivu a řekne „Sláva Ukrajině!“. Následně je popraven salvou ze samopalu. Záběry zveřejnily ruské kanály na Telegramu.

Nestranný pozorovatel by zajisté řekl, že se v Bratislavě potkali dva přátelé, Petr Pavel a Zuzana Čaputová. Lidé, kteří sdílejí podobné hodnoty a vnímají politiku jako službu veřejnosti. V tomto smyslu bylo výmluvné gesto, když český prezident položil květiny u gay baru Tepláreň, kde byli loni zastřeleni dva homosexuálové.

První průzkumy stranických preferencí od volby prezidenta překvapivě ukazují, že součet preferencí stran vládní koalice na jedné straně a dvou hnutí, která tvoří opozici, na straně druhé, zůstává zhruba na stejné úrovni jako ve sněmovních volbách v roce 2021.

Na kapitálovém trhu vypukla pořádná panika. Akcie bank a finančních společností odepsaly během uplynulého týdne těžko uvěřitelných 500 miliard dolarů, tedy skoro dvanáct bilionů korun. Může za to pád americké banky zaměřené na start-upy s názvem Silicon Valley Bank a následný pád dvou menších bank Silvergate a Signature.

Před pár dny si polský ministr zahraničí předvolal na kobereček velvyslance Spojených států. Taková věc se dělá jen vůči nepřátelskému státu a když jde o něco zásadního. Nepamatuji, že by se to kdy stalo v česko-amerických vztazích.

Česko-slovenské vztahy jsou na nadstandardní úrovni. To je konstatování, které s oblibou opakuje většina politiků, když mluví o vztazích mezi Českem a Slovenskem. Svědčí o tom skutečnost, že první zahraniční cesta prezidentů Česka a Slovenska směřuje vždy do druhé země. Teď v této tradici pokračoval i nový český prezident Petr Pavel.

Souboj několika tisíc rezolutních demonstrantů v Tbilisi, jimž se podařilo dosáhnout stažení návrhu skandálního zákona O průzračnosti zahraničního vlivu, mimo jiné naznačil, jak různé mohou být postoje opravdu demokratické části společnosti a přinejmenším latentně proruské státní moci. Tbiliští demonstranti minulý týden jasně prohlásili, že „ruský zákon“ nechtějí. Vláda naopak deklarovala, že proti Moskvě rozhodně nepůjde.

Za předjaří se označuje roční období, kdy lidé už netrpělivě čekají, že se oteplí a stromy začnou kvést, prostě přijde jaro. Dočkat se však nemohou, protože zima se neustále vrací, občas mrzne, občas napadne sníh. Přesto je to čas naděje, že se poměry zlepší. Předjarní náladou je možné označit současný stav zdejší společnosti.

„Dnes sa vládca sveta, ani keby ho mučili, neprizná, za čím túži: ‚Nakloň sa nado mňa ty krásna, materská bytosť.‘ Erika, miláčik, ja nie, to ja som nezošalel, zošaleli vládcovia sveta, lebo raz žena, v ktorej videli materské božstvo, im to odoprela (lebo ju urazili). A preto, preto ich slasťou naplňuje, keď nad nimi miesto materského poprsia na orbite tejto zemegule putujú ich policajné mocenské hliadky na palube kozmických lodí.“

Ještě předtím, než Joe Biden vyhrál prezidentské volby roku 2020, se dávno spekulovalo o tom, jestli bude případně kandidovat v roce 2024 znovu. Především kvůli jeho věku – Biden je zdaleka nejstarší prezident Spojených států, který byl kdy inaugurován.

Novinky z Blízkého východu obvykle nechodí po jedné. Poté, co se Saúdská Arábie nečekaně dohodla s Íránem na obnovení vztahů, dorazila druhá zpráva. Saúdi ani nad Amerikou nelámou hůl, ale mají své podmínky.

Odchod Spojeného království z Evropské unie po referendu z června 2016 měl dalekosáhlé dopady, mezi nimiž vynikaly například půtky britských a francouzských rybářů, kdo kde a kolik čeho smí lovit ve vodách kanálu La Manche. Muselo uběhnout sedm dlouhých let, než se nyní v Paříži mohli setkat francouzský prezident Emmanuel Macron a předseda vlády Jeho Veličenstva Rishi Sunak, který do svého doprovodu zařadil i několik ministrů. Kde hledat příčinu obratu?

Emoce, které v posledních týdnech hýbou Sněmovnou, nejsou dány jen střetem mezi vládními a nevládními stranami, ale také přetahovanou uvnitř opozice. To pak neváhá šéf SPD Tomio Okamura nad valorizací penzí řečnit sedm hodin nebo lídr ANO Andrej Babiš strašit demonstracemi důchodců.

Jsou lidé, jejichž výročí je třeba připomínat, i když nejsou kulatá. Filosof a mluvčí Charty 77 Jan Patočka, který zemřel 13. března 1977, k nim patří. K jeho smrti přispěl jedenáctihodinový výslech Státní bezpečností v době nemoci, po němž následovala mozková příhoda s fatálními následky.

Jedno Maďarsko ještě zvládneme, ale pokud k němu přibudou ještě jeden, dva další státy, mohl by to být pro jednotu Evropské unie v pomoci Ukrajině zásadní problém, uvedla před několika dny místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová. Řekla to při debatě s novým, tehdy ještě pouze zvoleným, českým prezidentem Petrem Pavlem v Evropském domě v Praze a nový prezident k tomu souhlasně přikyvoval.

Pokud se ještě většina analytiků loni domnívala, že letos začne inflace prudce zpomalovat a úrokové sazby se vrátí blíž k nule než desítce, dnes je všechno jinak. Každé nové číslo potvrzuje, že ceny porostou vysokým tempem i nadále. Inflace se sice nebude pohybovat kolem patnácti či dvaceti procent, výrazně pod deset procent letos neklesne. Což ovšem také znamená, že centrální banka nebude mít důvod spěchat se snížením základní úrokové sazby. Co z toho vyplývá?

Protesty a demonstrace patří k demokracii jako pověstný hrb k velbloudovi. Ne že by se bez nich neobešla, ale bez nich je poloviční a mdlá. Vyjadřovat své názory v ulicích, přesně to zhmotňuje tělo demokracie, v němž se dějí občas velmi divoké a nepříjemné věci.

Slovensko je nejpřirozenější soused a spojenec České republiky, ovšem první návštěva prezidenta Petra Pavla v Bratislavě ho zastihla ve zvláštní situaci. Země se zmítá vnitřním rozkolem, vleklou politickou krizí a drsnou kampaní před zářijovými volbami, které mohou přinést i obrat na východ v zahraničněpolitické orientaci.

Bagdádské obchody s alkoholem nezlikvidovaly ani bombové útoky sunnitských extremistů. Teď proti prodeji lihovin vytáhli vládní šíitští politici. Iráčané se ptají, jestli je to konec popíjení, a také jestli suchý zákon není předzvěstí další islamizace veřejného života

Izraelská vláda po dvou měsících u moci plní předvolební sliby, ale prospěch z nich má především premiér Binjamin Netanjahu. Pro Izrael toho zatím moc neudělala.

V českém tisku nejsou zřídkavá tvrzení, že americká veřejnost je již značně unavena nesmlouvavým postojem Ukrajiny k ruským územním požadavkům. Údajně stále více si Američané přejí omezit nebo zcela ukončit svou vojenskou a ekonomickou pomoc státu, který je nekonečně vzdálen jejich vlastnímu území, a tudíž i jejich zájmům.

Jak známo, bývalý kancléř Mynář dlouhodobě doslova bojkotoval řadu významných médií. Rozhodnutí, že je bude Hrad ignorovat, dokonce zpupně vyhlásil. A tak těžko hádat, jestli se aspoň občas kontrolně nekoukl, co zase píší.

Jen dva dny před svou inaugurací potvrdil prezident Petr Pavel v rozhovoru pro Le Monde úmysl „rozpoutat velmi vážnou debatu“ o budoucnosti Visegrádské čtyřky. Tak jistě, je na místě mluvit bez servítků o ostudném přístupu Orbána k podpoře Ukrajiny a jeho vstřícnosti k imperiálnímu Rusku. Hlavní otázkou ale je, zda už nebudeme rozmlouvat nad dávno mrtvým Visegrádem.

Ačkoli inaugurace nového prezidenta republiky připomínala spíše korunovaci, přinesl celý ceremoniál, včetně vystupování samotného prezidenta, po papalášských způsobech Miloše Zemana a jeho hradní party osvěžující úlevu.

Vysokoškolští učitelé humanitních a společenskovědních oborů protestují proti nízkým platům, jestli jste si toho nevšimli. Nejspíš nevšimli, i přesto, že protesty se ozývají již pár měsíců.

U zastávky je chumel lidí. Všichni vyhlížejí, kdy přijede autobus, a když se konečně objeví, je nacpaný k prasknutí, řidič ani neotevře dveře a po chvíli pokračuje dál. A my na zastávce vyhlížíme další, ten den jezdí snad jen každý pátý.

Turecký prezident Erdogan by rád načal třetí desetiletí u moci, což vypadalo jako relativně snadný úkol – až do nedávného zemětřesení. Jenže o vlastní zemětřesení svých vlastních šancí se postarala i opozice proti prezidentovi.

Na Západě se nenápadně šíří únava z války na Ukrajině. Mnozí západní politici i jejich voliči se domnívají, že posílají Kyjevu ohromnou pomoc, a přesto se fronta nehýbe. Jenže to je mylný dojem. Ve skutečnosti není podpora Kyjevu příliš výrazná, jen minimálně ukrajuje z financí pro vlastní občany a její objem není srovnatelný s nějakou válečnou situací. Zkrátka Západ sice pomáhá, ale tak, aby ho to moc nestálo.

Ruský miliardář Oleg Děripaska na nedávném Krasnojarském ekonomickém fóru prohlásil, že pokud se do země nepodaří přilákat zpátky zahraniční investory, peníze Rusku dojdou už napřesrok. „S penězi má stát potíže už v tuto chvíli,“ říká Děripaska, „proto taky podnikatelskou sférou třepe jako oslíkem otřes se.“

Generace před nástupem současné technologické revoluce to měly, alespoň co se volby povolání týče, jednodušší. Nebo tedy přímočařejší. Někdo byl pošťák, druhý třeba prodavač nebo doktor a dělal to celý život, často dokonce na jednom místě.

Nový prezident Petr Pavel se slavnostní inaugurací na Pražském hradě ujal funkce hlavy státu a meteorologové varovali, že Česko zasáhne silný vítr, na horách se blížící síle orkánu.

Inaugurační projev prezidenta Petra Pavla nebyl špatný. Povedlo se mu potěšit příznivce a současně příliš neurazit odpůrce – už jen to ho radikálně odlišuje od jakéhokoli vystoupení jeho předchůdce Miloše Zemana. Současně ale mimoděk ukázal, jaká rizika jsou s Pavlovým prezidentstvím spojena a že to s proklamovaným pokusem spojovat společnost vůbec nebude jen tak.

Sezóna filmových cen v Česku skončila předáním Českých lvů, celá filmová branže se teď může soustředit na Oscary, které budou předány už v neděli. Bude to jistě zajímavá konfrontace českých filmů s tím, co se točí ve světě, s trendem globálního zábavného průmyslu, který pořád ještě dokáže být i uměním.

Pozorovatel aktivit ruské opozice, která je v drtivé většině v exilu, nemůže opomenout její úvahy na téma Co dál s Ruskem. Mají zpravidla dva společné body. Za prvé, že nezbytnou podmínkou změn v Rusku je porážka ve válce. Porážku musí zajistit Ukrajinci. Bod dva zní: Ruský lid je hodný, jen ho svedl Putin.

Až pět tisíc školaček a studentek se v uplynulých měsících v íránských školách potýkalo s příznaky otravy zatím neznámou látkou. K další z řady afér, které nahlodávají důvěryhodnost teheránského režimu, už se vyslovil i nejvyšší vůdce země ajatolláh Chámeneí, který otevřeně mluví o zločinu. Pachatelé i jejich pohnutky ale zatím zůstávají nejasné.

Fanfáry odezněly, máme prezidenta. Po dvaceti letech prvního, který zasedne na Hrad nikoli až v důchodovém věku. Na rozdíl od Miloše Zemana, který v roce 2013 úspěšně kandidoval na prezidentský úřad v osmašedesáti, ale i Václava Klause, jemuž bylo sice při nástupu do funkce dvaašedesát, ale podle tehdejší úpravy odcházeli jeho vrstevníci do starobního důchodu už o rok dřív, ocitne se Petr Pavel na prahu důchodového věku teprve ve chvíli, kdy mu jeho pětiletý mandát skončí.

Co je důležitější zpráva o dnešním Tunisku – že policie rodící se diktatury zatýká představitele opozice, anebo to, že se proti tomu zatím ještě konají velké protesty? Anebo že nastupující prezident autokrat nečekaně experimentuje s něčím, co zatím používali hlavně protiimigrační populisté v Evropě?

Jestliže prezident Petr Pavel jmenuje nového ministra životního prostředí den po své inauguraci, pak to svědčí o tom, že premiér Petr Fiala ho nejspíš přesvědčil, jak to spěchá. Jinak by hlava státu asi druhý den v úřadě měla mít jiné starosti, než narychlo napravovat resty té už druhý den minulé.

Odchod Miloše Zemana a jeho družiny z Pražského hradu a nástup Petra Pavla není jen běžné střídání stráží. Jsme svědky jistého předělu v historii českého prezidentství. Slib složil muž, který byl většinu svého života profesionální voják. Se světem politiky měl co do činění jen okrajově. O nejvyšší úřad v zemi se ucházel coby občanský kandidát.

„Pět let je až až,“ prohlásil Petr Pavel. Měl tím na mysli délku pobytu v prezidentském úřadu. Tato slova vyřkl v momentu, kdy ještě neměl možnost zažít nejrůznější podoby prezidentského údělu. Uvidíme, zda si stejný názor podrží nadále.

Do funkce prezidenta republiky nastupuje Petr Pavel a očekávání jsou velká. Miloš Zeman odchází jako mimořádně nepopulární hlava státu, která výrazně zdevastovala pověst prezidentského úřadu. Na Pavlovi tak je, aby Pražský hrad dostal pořádnou infúzi důstojnosti.

Slovenský premiér Eduard Heger si oblékl nový politický dres. Jenom několik hodin poté, co na facebooku oznámil, že odchází z hnutí OĽANO Igora Matoviče, představil novou stranu. Jmenuje se Demokraté a má ambici dělat politiku založenou na slušnosti, dialogu a respektu. Chce také pokračovat v reformách, které zemi posunou dopředu.

Také dnes se může člověk pro něco nadchnout. „Ke svižnému poklesu životní úrovně dochází na straně tuzemských zaměstnanců již pět čtvrtletí v řadě,“ hodnotil jeden z ekonomů poslední pokles reálné mzdy. Zřejmě to nemyslel jako oslavu současných poměrů, přesto to znělo, jako kdyby chtěl upozornit na přednosti posledního vývoje.

Spory o to, proč Putin rozpoutal válku na Ukrajině, neustávají od prvních bojů a neustanou zřejmě ani léta a desítky let poté, co válka skončí. Nad příčinami Putinovy velmi riskantní hry, která svět přiblížila k pomezí globálního konfliktu, se zamýšlí ruský exilový informační server Meduza.

V polistopadové České republice se 8. březen, den, kdy si mezinárodně připomínáme stávku newyorských švadlen v roce 1908, netěšil příliš velkému přijetí. Svou roli v tom hrála skutečnost, že se tento důležitý a významným svátek stal pro mnohé karikaturou. Snaha vymanit se z osidel resentimentu a zbavit MDŽ nánosu „komunistického“ svátku však rok od roku sílí.

Silný mandát přímo voleného prezidenta – proti tomu neodpovídající síla jeho pravomocí. S tímto dilematem se těžko srovnával po celých deset let Miloš Zeman. Od nástupu do funkce se snažil svůj vliv posílit. Nevydal se přitom cestou změny Ústavy.

Už se mělo za to, že mezi Srbskem a Kosovem dojde k narovnání. I tady ale zmýlená neplatí. Srbský prezident Aleksandar Vučič a kosovský předseda vlády Albin Kurti sice dorazili do Bruselu, ne však proto, aby podepsali smlouvu, již pro ně připravili Němci s Francouzi, ale aby si o obsahu smlouvy popovídali s komisařem Josepem Borrellem.

Pojem Françafrique se zrodil za prezidentství Charlese de Gaullea v časech, kdy se na přelomu 50. a 60. let minulého století dosavadní kolonie měnily v nezávislé státy. Françafrique se skládala převážně ze zemí subsaharské části kontinentu, s nimiž Paříž udržovala zvláštní vztahy, ať už v oblasti ekonomiky, či bezpečnosti, pro něž platívalo, že přes veškeré snahy o postupné změny se z nich nikdy nepodařilo vyzmizíkovat odér jistého paternalismu ze strany Paříže.

Debata o důchodové reformě, po které se léta volalo, se naráz rozjela s velkou silou. Žije s ní celá veřejnost a to je dobře, zdálo by se. Proč ale zrovna nyní? Nevědělo se snad už léta, že se důchodový účet propadá a že je potřeba něco činit? Odpověď je v kalendáři voleb.

Dlouhá léta se o Ukrajině říkalo, že jí vládnou oligarchové. Což byla do značné míry pravda. Stejně jako v Rusku v 90. letech. Rozdíl ovšem je, že naprostá většina ruského bohatství je spojena s těžbou ropy a plynu. Když Vladimir Putin nastoupil v roce 2000 do prezidentského křesla, rozhodl se dostat energetický sektor pod kontrolu Kremlu. Což se mu podařilo.

Kdyby byl Aleš Michl konsensuálně přijímaným guvernérem České národní banky, patrně by jeho čekání na bezpečnostní prověrku na stupeň „přísně tajné“ takovou pozornost nevyvolávalo. To ale není jeho případ. Už jen proto, že v minulosti byl v opozici vůči přístupu guvernéra Jiřího Rusnoka a většiny bankovní rady k potírání inflace.

Miliardář George Soros nedávno navrhl, abychom při boji s globální změnou klimatu vsadili na geoingeneering. Tedy abychom uměle snížili teplotu Země a zabránili tím jejímu oteplování. S podobnými nápady si pohrávají i další boháči, jako je například bývalý šéf Microsoftu Bill Gates či šéf Amazonu Jeff Bezos. Je však rozumné hrát si takhle na bohy?

„Putin z knihy nevychází jako zlý, kočky hladící strůjce plánující své kroky dopředu. Spíše se jeví jako bezohledný operátor, připravený nasadit jakoukoli zbraň, porušit jakékoli pravidlo a rozvrátit jakýkoli systém, aby upevnil svou moc, bohatství a mezinárodní prestiž,“ napsal Daniel Beer z The Guardian.

Česká koruna je vůči euru nejsilnější za posledních patnáct let. Na síle nabírá už od loňského podzimu, za půl roku zpevnila o pět procent. V posledních dvou letech nabrala koruna dokonce osm procent. A to za situace, kdy katastrofálně roste schodek státního rozpočtu, bilance zahraničního obchodu je v hlubokém záporu a inflace se stále drží na dvouciferných hodnotách.

Hned trojím způsobem teď poškodila vláda Petra Fialy vážnost vzdělání. Nově se hlásí ke zvyšování platů na 130 procent průměrné mzdy v roce 2024 jen u učitelů, ne u všech pedagogických pracovníků, jak si vepsala do programového prohlášení. Smůlu tedy má asi 40 tisíc asistentů pedagoga, vychovatelek, mistrů a také psychologů a speciálních pedagogů.

Rádio, telefon nebo počítač, na kterém posloucháte tento pořad, byly velmi pravděpodobně vyrobeny v Číně, bez ohledu na značku. Vlastně je spíš těžké koupit jiný přístroj. Za pár let to může být jinak.

Francouzi se dožívají stále vyššího věku, to je jeden z argumentů, proč chce prezident Macron prodloužit důchodový věk. Průměrná délka života žen je 85 a půl roku, průměrná délka života mužů je bezmála 80 let. A stoletých lidí je ve Francii dnes téměř 30 000.

To, co odkazujeme našim dětem, je strašné. Rusko čeká katastrofa. Říká to drobná žena, která se rozhodla, že nebude mlčet k tomu, co se v její vlasti děje. Jmenuje se Jelena Osipovová, a není úplně neznámá, občas se její fotografie objeví i v západních médiích. Je to ona stará paní, která chodí do petrohradských ulic protestovat proti vládě, válce a dalším nepravostem, a to za pomocí vlastnoručně vyrobených plakátů.

V poslední době můžeme z různých stran slyšet novou mantru: podporovat Ukrajinu v jejich boji proti agresorovi je sice třeba, ale jen do té míry, aby se Rusko, chraň bůh, nezhroutilo. Jedním z prvních, kdo pociťuje starost o Rusko, byl francouzský prezident Macron, který veřejně varoval před ponižováním Putina.

Kdyby policie nevyšetřovala manipulace se stamilionovým majetkem Brna v organizované skupině, tak bychom možná ani netušili, kdo je ministrem spravedlnosti. Ovšem díky jeho reakcím na vyšetřování této kauzy je z ministra Blažka mediální hvězda. Tak jsme se dozvěděli, že ministr podal na státní zastupitelství v průběhu tří týdnů čtyři dotazy, které se týkaly brněnské kauzy.

Umělá inteligence není prvním vynálezem, který s sebou kromě ohromných výhod a nadějí přináší rizika. Ta si v plném rozsahu uvědomíme až ve chvíli jejího masového rozšíření. Už nyní se však některá s hrozivou obludností vynořují ve vzdělávacím systému, na němž závisí chod naší civilizace.

Zima ještě neskončila a v některých částech Evropy už se přihlásil problém, který se obvykle dostavuje až v létě. Nadprůměrné teploty a nedostatek sněhu i dešťové vody způsobují už teď nebývalé sucho a vysychání řek a jezer.

Izraelská vláda Benjamina Netanjahua se potýká s masovými protesty statisíců vlastních obyvatel proti chystané reformě soudního systému, kterou kritici označují za zásadní ohrožení izraelské demokracie. Mezitím však výrazně roste napětí i na okupovaných územích, kde přibývá krvavých incidentů mezi palestinskými obyvateli a izraelskou armádou a židovskými osadníky.

Minulou neděli ve věku 72 let po dlouhé a těžké nemoci odešla jedna z nejvýraznějších osobností ruské politologie – někdejší blízký spolupracovník Vladimira Putina a dlouholetý zaměstnanec kremelské prezidentské kanceláře Gleb Pavlovskij.

S nebývalou otevřeností promlouvá v posledních týdnech k veřejnosti náčelník generálního štábu Armády České republiky Karel Řehka. „Pojďme si nic nenalhávat,“ vybízí a upozorňuje, že pokud by propukla válka mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem, budeme účastníkem od první minuty. Připomíná, že v případě takové války v Evropě se „život každého vojáka i občana České republiky obrátí naruby a všechno bude jinak.“

Obstrukční peklo ve sněmovně na tento týden opozice slibovala, očekávalo se – a také vypuklo. Opoziční hnutí ANO a SPD nemohla ze své podstaty nechat ladem příležitost na sebe důrazně upozornit voliče, když vláda tak dlouho bohorovně přehlížela katastrofální stav státní kasy, až emocionálně velice citlivou záležitost, snížení valorizace penzí, nechala na poslední chvíli.

„Začínají se objevovat drobné potíže hybnosti a halucinace,“ postěžoval si místopředseda hnutí ANO Richard Brabec. Neměl tím na mysli následky nějakého drogového večírku, ale dopady jednání Poslanecké sněmovny na kondici některých zákonodárců. O tom, že nepřehání, podávali aktéři nekonečného obstrukčního maratonu přesvědčivé důkazy.

V pátek 3. února vykolejil ve východním Ohiu vlak společnosti Norfolk Southern s více než 50 cisternami nebezpečného materiálu. Začal hořet a po víkendu se místní úřady rozhodly přistoupit ke kontrolovanému odpalu, prý to měla být lepší alternativa než riskovat samovolnou explozi. Přilehlé město East Palestine zahalil hustý, černý, toxický kouř.

Tento komentář vzniká v předstihu, proto nejsem s to sledovat poslední vývoj v kauze čtvrtečního narušení ruské hranice v Brjanské oblasti. V době vzniku textu bylo zjištěno, že tuto akci mohl uskutečnit tzv. Ruský dobrovolnický korpus (RDK). O jeho šéfovi Denisi Nikitinovi je známo, že vyznává neonacismus, celý korpus se řídí ideologií ruského nacionalismu.

Obstrukce patří k demokracii odedávna. I k té české, která se odvolává na tradici první republiky, kdy se obstruovalo často a radostně. Není to nic cizorodého, nic nad čím bychom se měli rozčilovat či pohoršovat.

Když vláda podávala do Sněmovny návrh na snížení valorizace důchodů, musela vědět, že hraje vabank. Kromě týdne zmařeného obstrukcemi, kdy poslanci soutěží o výdrž u mikrofonu, místo aby pracovali, hrozí totiž vládnímu projektu na zacpávání děr ve státním rozpočtu fiasko.

Inspektor Mezinárodní agentury pro jadernou energii si možná jen náhodou všiml, že kaskáda odstředivek v íránském Fordo je sestavena nějak jinak. Následně se zjistilo, že obsahuje malé množství vysoce obohaceného uranu.

Od začátku ruského vpádu na Ukrajinu uběhl již celý rok. Původní plán Kremlu obsadit Kyjev během maximálně jednoho týdne a dosáhnout hranic s Polskem během tří týdnů vzal za své hned během prvních dnů. Ruské ztráty se pohybují od nejkonzervativnějších odhadů 35 tisíc po ty odvážnější, hovořící o 140 tisících padlých a těžce zraněných.

Volební sobotní večery má předseda ODS Petr Fiala asi rád. Zvláště ty, které začaly 9. říjnem 2021. Tehdy slavil úspěch jeho projekt trojkoalice Spolu a dvojbloku PirSTAN. Andrej Babiš, jehož hnutí získalo samostatně nejvíc poslaneckých mandátů, se nestačil ani nadechnout a měl po premiérských nadějích.

Ministr zemědělství Zdeněk Nekula je v těžké situaci. Před sněmovními volbami 2021 jedním z hitů tehdejší opozice vůči vládě Andreje Babiše byla marketingová akce Babišova drahota, která porovnávala ceny potravin před nástupem Babiše do vlády a ve volebním čase vzlínající inflace. Takže chleba, který stál před Babišem pod 20 korun, najednou stál skoro 30 korun.

Ministr financí Zbyněk Stanjura už dokáže o stovkách miliard hovořit se stejně ledabylým šarmem jako mnozí jeho předchůdci. To se projevilo, když informoval o šokujících číslech, která popisují stav státního rozpočtu na konci února. „Únorové hospodaření státního rozpočtu je tradičně deficitní,“ podotkl a připustil, že situace je horší než jindy, protože „růst příjmů zatím nedokáže kompenzovat nové výdaje“.

Ve Sněmovně čeká na schválení zákon, který má jasně oddělit politickou a ekonomickou moc od médií. Jakub Michálek, předseda poslaneckého klubu Pirátů, řekl: „Politici, kteří vlastní mediální domy, pokřivují svobodnou soutěž.“

Situace v Izraeli se v posledních dnech znepokojivě vyhrotila. Dva Izraelce zastřelil v neděli Palestinec z arabské vesnice Huwára a tentýž den do ní vtrhlo asi 400 osadníků, kteří začali podpalovat auta i domy a asi 30 jich zničili. Při potyčkách s místními obyvateli zabili jednoho Palestince a více než sto dalších zranili.

Otázka, zda dal vloni Peking Moskvě nevyslovený souhlas s útokem na Ukrajinu, zůstane asi bez odpovědi. Stejně jako spekulace, že Putin čekal se zahájením války na konec čínské olympiády, čímž ztratil velkou výhodu. Teď je tu nová otázka: budou Číňané těmi, kdo pomohou konflikt ukončit?

Během roku války na Ukrajině se neustále modifikovala rétorika oficiální ruské propagandy – často tak, že její výroky si navzájem přímo fatálně protiřečily. Jak se ale zdá, nikomu v Rusku to nikterak nevadí: ani státní moci, ani obyčejným občanům.