Šulcovi na Baťově kanále nejen pracují, ale i žijí. Jan Šulc už od roku 1997. „Od školky jsem tvrdil, že budu námořní kapitán. Od deseti let jsem tvrdil, že budu říční kapitán, a v patnácti jsem dovezl domů v první den prázdnin loď. Celé prázdniny jsem ji brousil, aby za deset let mohla vyplout po Baťově kanále,“ vypráví. Jak může vypadat rodinná dovolená na lodi? A je nějaké místo, které má Jan Šulc na Baťově kanále nejraději?

Jako o krajině solitérů a melancholie mluví básník Miloš Doležal o rodné Vysočině. Bytostně spojený je s ní i farář Toufar, jehož osudy – stejně jako osudy dalších lidí zničených totalitními režimy – mapoval vltavský host detailně. Krajina, její paměť i obyvatelé se propisují také do jeho básní, výběr od 90. let do současnosti vyšel v souboru Trnem Rejnoka. O textech, ale i o práci pro rozhlas nebo o zesnulé ženě Janě mluvil pan Doležal ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Barbora Strýcová patří mezi světové tenisové jedničky. V roce 2019 vyhrála v ženské čtyřhře v jejím milovaném Wimbledonu, o dva roky později ohlásila konec kariéry. V březnu tohoto roku sdělila, že se krátkodobě vrátí a odehraje oblíbené turnaje: „Končím kvůli sobě, mám to tak nastavené. Plánovanými turnaji chci udělat za svou kariérou tečku,“ říká o comebacku na trávník. Jaký byl návrat po covidu a těhotenství? A jak moc je pro ni vítězství důležité? Poslechněte si rozhovor.

Házená v dresu Cementu Hranice, tanec a občasná spolupráce s improvizátory, herci a hudebníky okolo Petra Marka, známého z kapely Midi Lidi – to byl (profesní) start dramaturga Městského divadla Zlín Vladimíra Fekara. V Baťově městě působí už 20 let a podílí se také na organizaci festivalu Setkání. V čem pro něj byl důležitý pobyt na vojně, co si odnesl z JAMU a jak staví repertoár zlínského divadla? Ve Vizitce o tom mluvil s Michalem Burešem, a došlo i na autorské verše.

V ELI Beamlines v Dolních Břežanech mezinárodní tým vědců provozuje jedny z nejintenzivnějších laserových systémů. Šéfem centra je Bedřich Rus, který se v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou rozhovořil i o novince – laseru L4. „Chceme ho používat pro výzkum termojaderné syntézy, v kosmickém výzkumu a také v protonové terapii,“ popisuje.

Osmnáct let je Martina Kinská dramaturgyní Švandova divadla. Stále ji baví učit se od tamních režisérů, kdyby ale mohla znovu studovat, scenáristiku by ráda odkoukala od severských autorů s citem pro rozvinutí jednoduchých situací. Komedie má podle ní životnost pět let, ani sezonu by se ale nevydržela dívat na „řachandy“ Carla Goldoniho. Co ji zaujalo na životě houslistky Almy Rose a jak se jí spolupracuje s Robertem Sedláčkem? I o tom mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

V Česku se stále více lidí oddává pití výběrové kávy. Jak vypadá cesta kávového zrna vypěstovaného farmáři na kávových plantážích, než se jeho chuť rozehraje na jazyku zákazníka? Co znamenají termíny light roast, honey metoda nebo cupping? To vše popisuje milovník kávy a vrchní pražič z babického Coffeespotu Jaromír Borýsek. „Pěstování kávy je dlouhý proces a jedna chyba může mít destruktivní vliv pro celou sklizeň. Nepomáhá ani změna klimatu,“ doplňuje Jaromír Borýsek.

Sněz tu žábu – to je festival současné francouzské dramatiky, kterou z pozice ředitelky vede dramaturgyně Divadla NoD, absolventka divadelní vědy a nadšená hráčka deskových a společenských her Natálie Preslová. Festival letos představí špičkové divadlo pro děti i texty reflektující ekologii, s Ondřejem Cihlářem ale Natálie ve Vizitce mluvila i o tom, jak moc ji ovlivnila divadelní stáž v malém francouzském městě anebo jaké tamní divadlo by si přála vidět v Praze.

Doplnit sbírku o díla z 60. a 90. let, dotáhnout stavbu depozitáře a Čechům důkladně přiblížit Popelku tuzemské scény – sochařství. To jsou cíle ředitelky Galerie hlavního města Prahy Magdaleny Juříkové. Instituci, která slaví 60 let, vede od roku 2012. Jak se stalo, že se jako jediná z ročníku na kunsthistorii věnovala modernímu umění? A proč je podle ní těžké srovnávat práci GHMP se zahraničními galeriemi? Ve Vizitce o tom mluvila s Markétou Kaňkovou.

O půvabech rozhlasového vysílání nebo zákonitostech televizní zábavy vypráví publicista, textař, producent a organizátor Ivan Rössler. Jak se v mládí vyrovnal se zákazem studií? Čím v rozhlasových začátcích nazlobil Zdeňka Svěráka? A který ze svých tvůrčích nápadů považuje dodnes za nejbláznivější?

Vláda podle premiéra Petra Fialy nebude při projednávání úsporného balíčku a reformy důchodového systému ustupovat žádnému nátlaku. Co by chtěla opozice na vládních opatřeních změnit? Nabízí se nějaká lepší cesta, kterou by se Česko mohlo dostat k nezadlužené budoucnosti? Tomáš Pancíř se ptal Karla Havlíčka, předsedy stínové vlády hnutí ANO a bývalého ministra průmyslu a dopravy.

Ve čtvrtek 18. května ve 20:15 oslavil Český rozhlas 100 let. Minutu poté byla otevřena časová schránka se vzkazy z roku 2013. Tisíce posluchačů tipovaly, jak bude vypadat život za deset let, tedy dnes. Anketa byla rozdělena do několika částí a každá část měla svého patrona. Někteří z nich byli hosty speciálu Radiožurnálu a Dvojky, kterým posluchače provádí Lucie Výborná a Dalibor Gondík. Jak jsme si mysleli, že bude Česko v roce 2023 vypadat? A čím žijí dnes patroni ankety?

V jedenatřiceti je altistka Bella Adamova, rodačka z Čečny, vycházející hvězda. S rodinou odešla před útlakem do Prahy, kde chodila na mezinárodní školu. Pak zamířila do zahraničí: Londýn, Kolín nad Rýnem, Graz a aktuálně Hannover – to jsou místa, kde se učila písňové interpretaci, ale i improvizaci. Proč před vším repertoárem dala přesnost právě písním, proč chce být co nejdéle pod pedagogickým dozorem a co ji naučila terapie? Mluvila o tom ve Vizitce s Renátou Spisarovou.

Před týdnem vláda představila návrh důchodové reformy a úsporného balíčku a slíbila, že o něm povede racionální debatu. O několik dní později ale premiér řekl, že se nic zásadního na návrzích měnit nebude. Jaký smysl v tom případě mají jednání s opozicí nebo sociálními partnery? Jak se úsporný balíček a důchodová reforma odrazí ve výdajích domácností a ve výši důchodů? Tomáš Pancíř se ptal vicepremiéra a ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky z KDU-ČSL.

Český rozhlas slaví 100 let. Ve speciálním dílu se Lucie Výborná dostavila do Národního technického muzea, kde probíhá výstava 100 let je jen začátek. Vystaveny jsou prastaré rozhlasové přístroje, jedním z nich je blattnerfon k zaznamenání zvuku: „Velkou rychlostí v něm běžel kovový pásek ostrý jako žiletka. A když se přetrhl, mohli jste přijít klidně o prst,“ říká dramaturg. Vydejte se na cestu za hlasy z minulosti i současnosti, pro které se práce v rozhlase stala posláním.

„Jsem plný naděje, že způsob, který se v Evropě zakořenil od času Versailles, byl aplikován v tzv. mnichovské dohodě a pokračoval v Jaltě a Postupimi, to jest, že se velké a silné mocnosti dohodly, jak věci budou, a postavily ty menší a méně důležité státy a národy před hotovou věc, byl statečností Ukrajinců, jejich rozhodností a solidaritou, se kterou se setkali, značně narušen. A to narušení bude pokračovat,“ říká dramatik a bývalý politik Milan Uhde.

Málokdo toho ví o rozhlasových záznamech víc než archivář Miloslav Turek. Rozhlas poprvé zaznamenal ve čtyřech letech, později přijímače rozebíral a toužil stát se hlasatelem – mimo jiné proto, aby pracoval v teple a mohl jít brzy domů. V rozhlase začínal jako technik, před tím jezdil s tramvají. Tuto práci by si rád zkusil ještě jednou, ve Vizitce ale s Ondřejem Cihlářem mluvil hlavně o objevování a zachraňování vzácností typu přednášky orientalisty Aloise Musila.

Za mikrofonem Evropy 2 v Ranní show už 25 let sedí Leoš Mareš. Tentokrát zasedl do studia Radiožurnálu k rozhovrou s Lucií Výbornou. „Že radiové vysílání slaví sto let, jsou i moje narozeniny. Vysílám pocitem a srdcem,“ říká oblíbený moderátor, kterého sice baví práce například promotéra, ale rádio je jeho největší láskou. Jaká byla atmosféra v rádiu Evropa 2, když začínal? A jak se poprvé dostal za mikrofon? Poslechněte si rozhovor.

Český rozhlas slaví 100 let od zahájení rozhlasového vysílání na českém území. Právě dnes před sto lety 18. května 1923 začala ve skautském stanu v pražských Kbelích vysílat soukromá společnost Radiojurnal. Jakou cestu za tu dobu rozhlas ušel? V jaké kondici je dnes? A čím si podmanil současného ředitele Reného Zavorala? „Řadu lidí provází rozhlas celý život. A nejinak to mám i já. Pohádky, Pozor, zákruta v autě, to je mé dětství a domov,“ prozradil Zitě Senkové na Dvojce.

ČSSD kritizuje vládní návrh penzijní reformy i úsporného balíčku a podpořila odbory, které vyhlásily stávkovou pohotovost. Mohou vládní návrhy pomoci ČSSD, aby se vrátila do parlamentu? Proč sociální demokraté nedokázali změnit penzijní systém podle svých představ, když osm let vedli ministerstvo práce a sociálních věcí. A změní blížící se sjezd název strany? Tomáš Pancíř se ptal předsedy ČSSD Michala Šmardy.

Ve sporu o Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) je vše přesně naopak, než jak tvrdí média, míní historik a vysokoškolský pedagog Ivo Cerman. Postavil se tak proti názoru asi 170 historiků, kteří se vymezili proti údajně nezodpovědnému řízení ústavu. „Tábor, který si přivlastnil pravomoc určovat, koho odvolat a co je pravda, má početní většinu a řekl bych, že nezná slitování,“ říká v Osobnosti Plus s tím, že má i obavy.

Letadlo sestřelené nad ČSSR, tajemství bedny s nacistickými materiály, plány na tunel do Jugoslávie anebo úzkosti spojené s pandemií koronaviru – i to jsou témata, jimž ve svých filmech, často obsazených špičkovými herci, dává nový tvar založený na práci se selektivní pamětí absolventka AVU a žena s iráckými kořeny Adéla Babanová. Proč nakonec nestudovala na FAMU? A jak mohou filmy posouvající realitu ovlivnit dění kolem nás? I o tom mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Vláda v rámci balíčku úspor oznámila plán zvýšit daň z přidané hodnoty pro noviny z 10 na 21 %. Sazba pro časopisy bude nově 12 %. Jakou to dává logiku? Jak vláda přesun denního tisku do nejvyšší daňové sazby zdůvodňuje? A může jít o ohrožení nezávislé žurnalistiky? Datový analytik Josef Šlerka se v audiozáznamu ještě zamyslí nad tím, jak umělá inteligence změní chod redakcí, a prozradí, co pro něj osobně znamená rozhlas, který v těchto dnech slaví 100 let od svého vzniku.

Dostanou učitelé od nového roku platy, jaké si zaslouží? Jak chce ministr školství řešit nedostatek míst na základních školách a gymnáziích v některých oblastech Česka? Tomáš Pancíř se ptal nového ministra školství, mládeže a tělovýchovy Mikuláše Beka (STAN).

Režim Bašára Asada jí zabil tchána a ve válce přišla i o další příbuzné. Pak během tzv. uprchlické krize si u nás, po návratu do rodné země, vyslechla nejednu nadávku. „Válka na Ukrajině nás všechny Syřany retraumatizovala. Sledovali jsme znova v přímém přenosu to, jak Rusové, kteří udržují u moci i diktátora Bašára Assada, znovu útočí na jinou zemi,“ uvádí Samira Sibai, česko-syrská lékařka a členka iniciativy Češi pomáhají.

Jeho tvář se objevila v řadě seriálů, nejvýš ale staví roli asistenta Žížaly. Kvůli natáčení se v podstatě vzdal vystudovaného divadla, v Huse na provázku si ale stačil vyzkoušet pestré pojetí herectví pod vedením režisérů Morávka, Pitínského i Mikuláška. Seznámil se tam také s Jiřím Jelínkem, s nímž v kapele Bombarďák skládá písně pro děti a jejich rodiče. „Jde nám o to, aby rodič netrpěl a dítě odcházelo spokojené,“ konstatoval ve Vizitce, kam ho pozval Ondřej Cihlář.

Český rozhlas slaví 100. narozeniny. Na stanici Dvojka začíná třídílná série Petra Vodičky nazvaná Chyceni v éteru, která vypráví skutečný příběh zakladatelů rozhlasu a zavede posluchače na místo, kde skupina nadšenců odstartovala pravidelné rozhlasové vysílání. Hlavní roli inženýra Svobody hraje herec Martin Finger. Jak je důležité mít dobré kolegy? A jaké mystické věci se budou odehrávat v Činoherním klubu?

Baletky od Miřenky Čechové o drsném prostředí taneční konzervatoře vnímá Markéta Jandová jako svůj deník. Včas ale dokázala poznat, že její role není ve sboru, a k tanci a choreografii se vrátila až na HAMU. Během studií v Anglii jí došlo, že tančit může i bez konzervatoře, a po narození syna ji láká témata spíš interpretovat než tvořit. Myšlenky formuluje pečlivě a přesně, ale na jevišti se nebojí experimentu – třeba se syrovou rybou. Do Vizitky ji pozvala Markéta Kaňková.

Přestože před lety hned po dokončení plzeňské Sutnarky okusil tvrdý chleba volné nohy, dnes patří k vyhledávaným kreslířům. Nejvýrazněji na sebe upozornil biografickým komiksem Štefánik, vytvořeným s Michalem Balážem a Gabrielou Kyselovou. Svérázná sonda do života zakladatele československého státu jim vynesla cenu Muriel, na niž byl nominován i letos. Co si odnesl z pobytu v Japonsku a proč má víc než Fifinku, Myšpulína nebo Pinďu rád Bobíka? Ptala se Markéta Kaňková.

Česká reprezentace hraje v pátek 12. 5. první zápas na světovém šampionátu v hokeji, a to pod taktovou trenéra národního týmu Kariho Jalonena. Jak vnímá český tým? „Roman Červenka je fantastický kapitán, ví, co se v šatně děje. Ale je tu spousta dalších hráčů a je zajímavé, že každý je svým způsobem jiný. Někdo je v šatně tišší, ale na ledě bojovný a hraje za všechny. Někdo dělá legraci… Je potřeba, aby zůstali takoví, jací jsou v normálním životě,“ vypráví Kari Jalonen.

Vyrůstala v intelektuální rodině v centru Prahy, vystudovala dvě vysoké školy, zamilovala se do koní, které ji provází celým životem. V roce 1983 odjela s kufříkem do Paříže, a už se nevrátila. Pracovala v koňském cirkuse i ve filmu vedle Polanského. Spřátelila se s indiány, za kterými dodnes jezdí. „Vedou velice těžký život, v krajině nemají vodu, ale přesto by ji nikdy neopustili, znamená pro ně víc než domov,“ říká výtvarnice a spisovatelka Martina Skala.

Coby syn fotografky a kunsthistorika šel Jiří Látal po gymnáziu studovat malbu a restaurování. Na začátku 90. let ho k odborné spolupráci přizval nakladatel Ladislav Horáček, který v Litomyšli koupil zanedbaný domek známý jako Portmoneum. Látal se do Litomyšle přestěhoval, spoluzaložil tu restaurátorskou školu a ve městě zůstal. Ve Vizitce mluvil s Ondřejem Cihlářem nejen o malbách Josefa Váchala, ale i o litomyšlském zázraku nebo o himálajském motocyklovém dobrodružství.

Hodně lidí stále kouří klasické cigarety, oblíbené jsou ale různé alternativy cigaret, jako jsou likvidy nebo zahřívaný tabák. Podle pneumoložky Martiny Koziar Vašákové ale neznáme dlouhodobý efekt těchto náhražek. „Lidé se chronicky otravují nikotinem. Pokud zatížíme populaci vysokými dávkami nikotinu, které všichni považují za zdravou alternativu kouření, nevíme, co to udělá za 30 let,“ říká pneumoložka Martina Koziar Vašáková.

Klasika, jazz, pop, elektronika – žánry, ve kterých je Petr Wajsar jako doma. Poslední dobou skládá hlavně ve vlaku, cizí mu ale není ani soustředěné komponování pro smyčce nebo domácí samplování mňoukání koček. Už na konzervatoři mu pedagog Angelo Michajlov řekl: „Počkej, o tobě ještě uslyší!“ Měl pravdu. Za hudbu k Hastrmanovi získal Wajsar Českého lva a jeho znělkový remix je součástí oslav 100 let rozhlasového vysílání u nás. Do Vizitky ho pozvala Markéta Kaňková.

Snowboardcrossařku Evu Adamczykovou nejčastěji potkáte v přírodě. Trénuje na horách, jezdí na koních a v mezičase na čerstvém vzduchu kydá hnůj. Na konci léta se začne připravovat na další řadu Stardance. Soupeřit bude mimo jiné se svým manželem Markem Adamczykem. „Teď jsem byla půl roku pryč a pak ještě na měsíc odjela ke koním, ale Marek je zvyklý, že se málo vídáme,“ směje se talentovaná sportovkyně. Jak vzpomíná na období, kdy se rehabilitovala po zlomení obou kotníků?

Když před třiceti lety narazila v Dlouhé ulici na skupinu lidí, která čistila prostor po bývalém kině, přidala se k ní. V místě budoucího klubu Roxy zrovna vznikala výstava, a právě vyklízecí práce přivedly Denisu Václavovou k touze dělat kulturu v místech, která pro ni nejsou uzpůsobená. Dnes už 28 let pořádá festival 4+4 dny v pohybu a návštěvníky na něj láká do sportovní haly Erpet. S Denisou Václavovu mluvil ve Vizitce Ondřej Cihlář.

Co by měli vědět lidé, kteří se letos rozhodli, že si najmou plachetnici a udělají si dovolenou? Poradit se s někým, kdo něco ví. A tím člověkem je například námořní kapitán Jiří Zindulka, který je hostem moderátorky Lucie Výborné. „Dovolená na lodi je úžasná, ale chce to, aby byla vybraná posádka, která má stejný cíl. Při klasických charterových plavbách bývá problém v tom, že se tam sejdou lidé a každý chce něco jiného. Ale to prostě nejde,“ vysvětluje.

Miluje Rembrandta, ostatně nizozemské malířství 17. století studoval přímo u zdroje na univerzitě v Utrechtu. Zajímá se o staré umění celé střední Evropy, i proto psal doktorát ve Vídni. Tam ho zastihla nabídka z Muzea umění Olomouc; dnes v něm pracuje jedenáctým rokem. Jako vedoucí Arcidiecézního muzea nedávno otevřel novou expozici. O ní, ale také třeba o přínosu jezuitů olomoucké kultuře mluvil Miroslav Kindl ve Vizitce s Alešem Spurným.

Kateřina Šedá je oceňovaná umělkyně, sociální architektka, projekty realizuje po celém světě, vystudovala grafiku na AVU v Praze. Zabývá se spojováním lidí. „Snažila jsem se o to už jako dítě. Nic jiného celý život nedělám. Razím teorii, že když si koupíte obraz nebo sochu, máte hezčí byt. Ale když potkáte správného člověka, máte hezký celý svět. To si myslím, že je pořád výtvarné umění,“ popisuje Kateřina Šedá, mimo jiné i autorka Národní sbírky zlozvyků.

Být dostatečně starý na to, aby měl co předávat dál, ale zároveň být dostatečně mladý na to, aby si rozuměl s o generaci mladšími studenty. Tento oříšek rozlouskl malíř a posledních pět let také pedagog na AVU Jakub Hošek tak, že ateliér Malba III vede ve věkově rozrůzněné trojici. Kolektiv je pro něj důležitý ve všem, co dělá, ostatně i proto před dvaceti lety založil hudebně-výtvarnou platformu A. M. 180. Do Vizitky ho pozvala Hana Slívová.

Díky jeho vytrvalosti začaly úřady zveřejňovat údaje o kriminalitě nebo o hromadné dopravě. Díky znalostem v IT a právu pomáhá vysvětlovat složité věci srozumitelně. Datový novinář Jan Cibulka získal Novinářskou křepelku, ocenění pro mladé žurnalisty do 33 let. „Některé údaje jsou legální, ale přesto nechceme, aby se o nás věděly veřejně,“ odpovídá na to, proč je důležité mít kontrolu nad tím, jaké údaje a kam zadáváme. Kolik toho o nás vědí nadnárodní firmy?

Se svým architektonickým studiem pracuje na několika projektech zároveň, aktuálně chystá k otevření „koncertní“ vestavbu karlovarských Císařských lázní. Studenty na ČVUT učí experimentovat a stavět se kreativně k problémům, které ještě ani neexistují. Města vnímá hlavně nosem a o Litomyšli, na jejímž zámeckém návrší pracoval – pro leckoho kontroverzně – s laminátem, mluví jako o zázraku. Hostem Ondřeje Cihláře byl ve Vizitce architekt roku 2018 Petr Hájek.

Etnolog Tomáš Boukal podnikal za národy Mansů, Chantů nebo lesních Něnců pravidelné výpravy na Sibiř. Výsledkem výprav je mnoho odborných publikací i několik knih. Ta poslední se jmenuje Po stopách lidojeda. Co se stane, když je člověk sám v lese, stovky kilometrů nikde nikdo, a najednou přijde dobré, nebo špatné stvoření? Poslechněte si celý rozhovor.

Když bylo Kristíně Nemčkové sedmnáct, vyhrála soutěž MasterChef Česko. Absolvovala prestižní kuchařskou školu Le Cordon Bleu v Londýně, pracovala v michelinských restauracích. Dnes je demi chef de partie v kodaňské restauraci Geranium. „V kuchyni londýnského Story vládla tvrdá ruka, ale v Kodani zjišťuji, že to tak být nemusí,“ říká Kristína o zkušenostech ze světově známých restaurací. Co ji Londýn naučil? A chutná cizincům naše svíčková? Poslechněte si rozhovor.

Z jakých barev sestává jméno Ondřej? A z jakých dny v týdnu? Na tyto otázky dokáže bryskně odpovědět malířka Klára Sedlo. Považuje se za synestetičku, na AVU ji ovlivnili zejména Michael Rittstein a Jiří Petrbok a na svých dynamických, lehce surreálných obrazech tematizuje úzkosti. Kromě psychologie ji ale zajímají i záhady, včetně květin z Voynichova rukopisu, které aktuálně překresluje do „reálné“ podoby. Ve Vizitce s ní mluvil Ondřej Cihlář.

V době, kdy existovala jenom jedna televize a jedno rádio, mu bylo 17 let. Coby vyznavač punku na konci 80. let chodil s červeným čírem a měl drzost vstoupit do rozhlasu a televize na konkurz hlasatele. Za dva měsíce zazvonil telefon, že ho přijali. Hostem moderátorky Lucie Výborné je Roman Víšek. „Byla to velká chvíle, v té době na televizní obrazovce nebylo příliš tváří,“ vzpomíná legendární hlasatel.

Nedávno mu bylo osmdesát a má hotový kompletní překlad celého Shakespeara. Zatím poslední kniha profesora Martina Hilského nese název Shakespearova Anglie: Portrét doby. Pracuje už ale na další. „Tahle kniha si řekla o pokračování. Protože Shakespeare zemřel v roce 1616, ale to, co se v Anglii dělo po jeho smrti – vzniká konstituční monarchie, probíhá revoluce, což je obrovské drama,“ přibližuje profesor Hilský.

Klavírnímu dílu Bedřicha Smetany se interpreti vyhýbají; prý hodně práce za málo muziky. Pianistka Jitka Čechová je ale jiného názoru a na Smetanu nedá dopustit. Talentem a naturelem je podobná Claře Schumannové, která s repertoárem i dětmi sjezdila Evropu. Paní Čechová je se svým Smetanovým triem úspěšná celosvětově, navíc skvěle vypráví. Třeba o vztahu k Bohuslavu Martinů a Josefu Páleníčkovi nebo o potížích se soustředěným hraním. Do Vizitky ji pozvala Markéta Kaňková.

David Matásek je dlouhodobým hercem Národního divadla, ale známý je i z televizní obrazovky. Před kamerou hraje často detektivy, v soukromí hledá hlavně řád a klid. Je puntičkářem a také včelařem. Přes zaplněná políčka v diáři se mu přesto daří nacházet bílá místa na charitativní činnost nebo projížďku na Vespě třeba až do Terstu. Jaké má plány a jak se mu daří? Poslechněte si celý rozhovor.

Rodiče bavilo sbírat fyzické objekty, mladí zase rádi sbírají digitální věci, přibližuje dramaturg Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání, kurátor a výzkumný pracovník Michal Kučerák směr svého odborného zájmu. Dlouhodobě sleduje, jaký typ přemýšlení přináší digitální technologie a na nich založené umění. Jak konkrétně lze propojit umění, vědu a aktivismus? Uvědomují si děti srostlé s mobilem svou digitální stopu? I o tom mluvil ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.

Český rozhlas slaví sto let vysílání, v anketě tak posluchači mohli vybrat Neviditelné herce století – vyhrála Hana Maciuchová a Viktor Preiss. Co charakterizuje neviditelné herce rozhlasu? „Musí mít k tomu médiu láskyplný, pozitivní vztah, musí to chtít dělat. Nějakým způsobem je to pohltilo, něco jim to dává, něco jim to bere,“ popisuje rozhlasový, divadelní i filmorvý herec Viktor Preiss. Jak vzpomíná na své kolegy neviditelné herce? Poslechněte si rozhovor.

Nezahraje tak vysoko jako housle a tak nízko jako kontrabas, ale neobejde se bez něj žádný big band. To je stručná vizitka trombonu, který ve svých osmadvaceti bravurně ovládá Richard Šanda. Hudbu studoval na Ježkově konzervatoři a na JAMU, zásadní kontakty a praxi si přivezl z Amsterdamu. Je členem big bandu Gustava Broma a jeho trio Treetop udivuje netradičním obsazením. O čarování s trombonem, které mu vyneslo i cenu OSA za nejlepší skladbu, s ním mluvila Markéta Kaňková.

Mindfulness je schopnost být vědomý v přítomném okamžiku. V dnešní zrychlené době, kdy se na nás stále hrnou informace ze světa, je těžké zušlechťovat si svůj vnitřní svět. Přitom je dokázáno, že i několika málo minutami procvičování mindfulness denně prospíváme našemu duševnímu zdraví. „Jde o to plně si uvědomovat, že moje hlava vytváří spoustu konstruktů a že je nemusím brát tak vážně,“ radí klinický psycholog Miroslav Světlák. Jak praktikovat mindfulness v praxi?

Na FAMU mu Karel Kachyňa říkal, ať nikdy nespolupracuje s Českou televizí. Posledních deset let režisér Jan Pachl činí opak. Seriálem Volha o životě spojeném s provozem televize od 70. let otevřel diskusi o duchu doby, za což je rád. Ještě raději je za možnost vyrůstat v devadesátkách. Mezi zásadní vlivy řadí americké road movie, proto do seriálu Cirkus Bukowsky, jedné z prvních detektivek vysílaných na ČT, zařadil dlouhé „cestovní“ záběry. Do Vizitky ho pozval Ondřej Cihlář.

Autenticita, opravdovost, čistota. Tato slova během Vizitky tanečnice, choreografky a taneční pedagožky Evy Blažíčkové zaznívala z jejích úst často. Ze své celoživotní pedagogické praxe dobře ví, jak tanec proměňuje životy dětí, a i dnes se snaží tanci získat na školách větší prostor po boku výtvarné a hudební výchovy. Se zakladatelkou pražské konzervatoře Duncan centre mluvila Markéta Kaňková.

Vystudoval práva, hraje na varhany, na chatě v jihozápadních Čechách pěstuje vlčí máky, učí na umělecké vysoké škole a před deseti lety si vyzkoušel proces prezidentské kandidatury. Kromě toho ale hodně maluje a od šesti let skládá hudbu. „Při skládání sice nejde o život, ale mělo by jít,“ shrnuje svůj zodpovědný přístup k umění, v němž je – prý jako každý – samoukem. Hostem Markéty Kaňkové byl ve Vizitce Vladimír Franz.

Fotografka Alžběta Jungrová zve na výstavu fotografií s názvem I believe. V prostoru staré prádelny Všeobecné fakultní nemocnice, kde výstava probíhá, nabízí netradiční koncept vystavování. „Fotky visí jako prádlo zavěšené ze stropu a divák prochází fotografickým labyrintem ze šňůr,“ popisuje Alžběta Jungrová. Co všechno je na výstavě k vidění? A fotí Alžběta Jungrová i na mobil? Poslechněte si celý rozhovor.

Neloudej se s tím skládáním tolik, říkal mu kdysi jeho otec Zdeněk Zouhar (1927 – 2011). Jestli je však pro muzikologa, skladatele, majitele Ceny Alfreda Radoka a prorektora Univerzity Palackého Víta Zouhara něco typické, pak je to pracovitost. Ve svých sedmapadesáti má na svém kontě přes šedesát orchestrálních skladeb a jedenáct oper, čtrnáct let také učil hudbu v Grazu. Do Vizitky ho pozval Michal Bureš.

Kniha Skutečná cesta ven zrála 15 let. Napsal ji Patrik Banga, muzikant, spisovatel a programátor, který je také prvním romským autorem, který získal ocenění v soutěži Magnesia Litera. „Jedna fáze byla knihu napsat, dlouho to trvalo a furt jsem to odkládal. Pak nastal ping pong s editory, pak přišli grafici a vydalo se,“ popisuje zrod knihy. Jaké bylo jeho dětství na Žižkově? Poslechněte si rozhovor.

Lidská ruka, noha, ale taky pokojová květina, palná zbraň nebo samotný autor v kostýmu či uniformě. I tyto výjevy najdeme na stylizovaných plátnech Zbyňka Sedleckého. Ovlivnila ho studia u Jiřího Načeradského i Jiřího Sopka a své obrazy teď často zasazuje nikoliv do exteriéru jako dřív, ale do interiéru: tématem mu je třeba jeho ateliér. Ostravského malíře z architektonické rodiny pozvala do Vizitky Markéta Kaňková.

Lukáš Fritscher alias Lukefry je oblíbený youtuber a influencer. S Českým rozhlasem pravidelně spolupracuje na podcastech nejen pro dospívající – Filtr zábavnou formou vzdělával posluchače v mediální gramotnosti, Polštář zase v sexuální výchově. Jeho nový podcast Kapesný se zabývá finanční gramotností. „Hlavní motivací, proč jsme se do podcastu pustili, bylo otevřít témata, o kterých se ve škole moc nemluví,“ popisuje Lukefry. Poslechněte si celý rozhovor.

Ve Vizitce si nechala pustit skladbu Cruel Country od americké kapely Wilco; prý aby si připomněla, v jak kruté zemi žije. V dubnu měl premiéru její hraný debut Zešílet o tom, jak těžké je dovolat se spravedlnosti ve chvíli sousedské šikany. Hledání čisté spravedlnosti oproštěné od dojmů je ostatně její celoživotní téma, které od nultých let zpracovává v dokumentech. Hostem Ondřeje Cihláře byla filmařka Zuzana Piussi.

Zahradní architekt Ferdinand Leffler vytváří zahrady pro lidi po celémsvětě. Před několika lety propadl kouzlu zahrady, která je i k jídlu. „Na zahradě je skvělé, když nemáte z terasy přehled o celé zahradě, což je jeden z neduhů českých zahrad, že se dělají obvodové prstence a velké trávníky,“ přibližuje. Kde se nejčastěji nechá inspirovat? A jak se podle něj dá jednoduše vytvořit příjemná zahrada? Poslechněte si rozhovor.

Archeolog a šlechtic Ludvík Belcredi 20 let prozkoumával hrad Skály, dalších 10 let fakta zpracovával. Nyní je představuje v knize Hrad Skály. Vydal své tajemství. „Výzkum hradu Skály se stal jedním z největších výzkumů nejen u nás, ale i v Evropě. Byl prozkoumán nejen hrad, ale i celé okolí v rozsahu čtyř pěti hektarů,“ popisuje Ludvík Belcredi. Jak se stalo, že se na hradě usídlili lapkové?

Než Bohumila Adamová neboli Anna Bolavá vstoupila na scénu s debutem Do tmy, měla za sebou jen sbírku básní. Od té doby vydala tři další romány a za posledního Vypravěče je opět nominovaná na literární cenu. „Básně momentálně nepíšu, těm současným ani nerozumím. Zjistila jsem, že obrazy, které mě napadají, můžu použít v próze. Napsat prozaický text je pro mě pořád výzva,“ řekla ve Vizitce Markétě Kaňkové. Probraly spolu ale i focení kombajnů a pěstování brambor.

Jiří Dvořák jde z role do role ve filmu i na divadle, tančí, dělá ambasadora projektu, který cvičí s onkologicky nemocnými pacienty, skládá básně. V minisérii Volha si zahrál zápornou roli vyšetřovatele StB. „Hledám si zase jiné cestičky, jak pojmout záporáka,“ říká. Jak se mu takové role hrají? A co zajímavého ho teď čeká? Poslechněte si celý rozhovor.

Diář má plný na dva roky dopředu. Síly dělí mezi práci producentky a castingové režisérky; nedávno jí udělala radost velká filmová role, kterou se jí podařilo najít pro divadelního herce Davida Prachaře. Režií klipu pro Vladimíra Mišíka si splnila svůj sen a baterky dobíjí tancem nebo prací ve vlastním sadu. Jak se dnes shání neokoukané tváře? A jak vnímala kritiku seriálu Pozadí událostí? I o tom mluvila Maja Hamplová ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.

Inspirací jsou jí texty Oscara Wildea či nobelistiky Louise Glückové. Pochází z umělecky založené rodiny, ostatně hudbu svých příbuzných si nechala zahrát ve Vizitce. Sama zpívá a umí na klavír, navenek se ale vyjadřuje hlavně slovem; její básně vyšly v mnoha jazycích, a dokonce i v USA. „Někdy bych si ale přála nemít tak silnou senzibilitu, v životě to s ní není vždy jednoduché.“ Hostem Markéty Kaňkové byla básnířka a nakladatelka Tereza Riedlbauchová.

Proslavily ho role v seriálu Comeback a Ulice, je členem divadelního spolku Kašpar, hraje Rain Mana v Divadle Na Fidlovačce, a také bude moderátorem galavečera Neviditelný herec století v Národním divadle. „Je to velký úkol a zodpovědnost, nejsem klasický moderátor, takže je to pro mě pocta a zároveň velká výzva,“ přiznává herec Matouš Ruml.

Traktor Zetor Crystal od Otakara Diblíka, hydraulické rypadlo od Petra Tučného, motocykl Jawa Bizon od Jana Tatouška anebo vysavač Jupiter a žehlička ETA s kosodélníkovou plochou od Ladislava Lachmana. To je žebříček pěti oblíbených designových předmětů 20. století v podání Jiřího Huláka z Národního technického muzea. S Ondřejem Cihlářem mluvil ve Vizitce třeba i o tom, jak pomáhal dávat dohromady expozici povedeného Retromusea v Chebu.

Nejstarší dochovaná zmínka o hracích kartách je ve statutách Arnošta z Pardubic – zákaz přechovávání v domě hráčů v karty a kostky. S kouzelníkem a sběratelem tarotových karet Pavlem Langerem listujeme nejenom historií karet. Například smrt je podle něj velmi pozitivní karta. „Naděje na něco lepšího,“ vypráví kouzelník, který si do své sbírky musel koupit například koronavirus tarot, kde jako jeden ze symbolů místo poháru jsou toaletní papíry a jako trumf je použit Trump.

Když přišel do Neratova poprvé, vypadal tamní kostel spíše jako tajemný hrad, zřícenina bez střechy s hromadou suti. Přesto si prostor zachoval původní mystičnost a vznešenost, vyprávěl o bolesti, která se krajem prohnala. Dnes do Neratova přijíždějí lidé z celé republiky. „Dovnitř vejdou unavení lidé, ale pak se narovnají a začnou koukat kolem sebe a zapalovat svíčky – říkám tomu neratovský zázrak,“ popisuje farář v Neratově Josef Suchár. Poslechněte si celý rozhovor.

Ráda se vyjadřuje expresivním gestem a její kostýmní a scénografickou práci můžeme vidět v divadlech po celé republice. Proč už si návrhy nekreslí tužkou, jako když začínala? Jaký má vztah k inscenacím, které vycházejí z klasických textů 19. století? Jak se po pandemii koronaviru změnil systém spolupráce divadla se scénografy? I o tom mluvila Veronika Jošková Štefanová ve Vizitce se scénografkou Evou Jiřikovskou.

S přicházejících jarem jsme venku, máme z toho radost, stromy začínají kvést. Ovšem nemalá část obyvatel této republiky si povzdechla a vyrazila pro léky na sennou rýmu… „S pylovou alergií mají největší potíže mladiství, tzn. pubertální děti, mladí dospělí. Posléze se to zlepšuje. Ale jsou výjimky, máme pacienta, který přišel až po sedmdesátce,“ přibližuje Dana Čechová z Ústavu imunologie a mikrobiologie 1. LF a VFN. Jakou roli hraje v alergologii psychika?

Osmadvacet let strávil s postavičkou Zeleného Raoula, svérázného komentátora politického dění v České republice. Štěpán Mareš měl v časopisu Reflex původně kresbami doprovázet kulturní aktuality, nakonec se ale z Raula stala satirická komiksová legenda. Proč nerad karikuje ženy a jak jej ovlivnily komiksy Káji Saudka? I o tom mluvil pan Mareš ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.

„Arvéd Smíchovský je svým způsobem pořád se mnou, pořád se k němu vracím,“ přiznává herec Michal Kern, který za hlavní roli ve filmu Arvéd získal Českého lva. „Je to úspěch, ale jen za tuto konkrétní roli. Neznamená to, že bych byl nějak výrazně talentovaný herec. Vnímám spíš, že jsem svůj osobní život dostal pod kontrolu,“ dodává herec. Jaké další projekty ho čekají? A jak vzpomíná na přípravu a na natáčení filmu Arvéd? Poslechněte si rozhovor.

Co má společného vaření dobrého jídla a zpěv? Nadšení, tedy alespoň podle pedagožky a pěvkyně Martiny Jankové, která své znalosti letos předávala v rámci mistrovských kurzů na Pražské konzervatoři. Sama by prý dnes pěveckou kariéru rozjela jen těžko, tlak na okamžité výkony je podle ní enormní. Ve Vizitce s Danielem Jägerem ale mluvila třeba i o tom, jak se skrz svého oblíbence C. G. Junga učila německy a jak správně zpívat „průzračnou“ hudbu W. A. Mozarta.

Milan a Ivana Hrdličkovi pracují jako pojišťovací poradci a založili Spolek panstva na tvrzi Žíželeves, aby zachránili tamní kostel sv. Mikuláše. Potkat je můžete nejčastěji v historickém kostýmu, které si sami šijí a navštěvují v nich zámky a kulturní akce. „Líbily se nám korzety, krinolíny, krásné sukně, hlubší výstřihy, a tak jsme si začaly tajně – aby se to nedozvěděli naši manželé – šít kostýmy ze starých záclon,“ vzpomíná Ivana na začátky spolku.

Je to spíš hravec než hračičkář a spíš spontánní než infantilní člověk. Vystudoval výtvarné umění a na červen chystá vernisáž komponované výstavy v pražské galerii Smetana Q, kromě toho ale hraje divadlo, doma v kuchyni skládá písničky, působí v kapele Třaskavá směs Františka Skály a často a rád vede dialog s hračkami, které designovala jeho maminka Libuše. Hostem Ondřeje Cihláře byl ve Vizitce Petr Nikl.

Chystáte se na cestu do Mexika? Spisovatelka a novinářka Eva Kubátová doporučuje zaměřit se nejdříve na menší část, a pak se do Mexika vracet a postupně poznávat další místa. O zemi a její kultuře se také dozvíte v druhém díle Mexikopedie, abecedáři mexické kultury. „Mexiko nelze procestovat během tří neděl ani tří let, je to obrovská země, kde jsou přesuny dlouhé,“ říká autorka knihy. Poslechněte si celý rozhovor.

Co mají společného virtuózní hra na violoncello, touha předávat dál nabyté znalosti a série koncertů zvaná Vážný zájem? Osobu Tomáše Jamníka, muže, který kromě koncertování zkoumá odkaz houslisty Otakara Ševčíka, jehož metody „tréninku“ přirovnává k metodám slavných hokejistů, a který se nebojí zahrát na cello pro dvacet lidí v obývacím pokoji. V New Yorku, kde v současné době žije, s ním Vizitku připravila Renáta Spisarová.

Autentická vyprávění filozofů, spisovatelů či architektů, jejichž poutavé životní příběhy jsou nezřídka poznamenané překonáváním těžkých období, uvedou posluchače do kontextu historických událostí i současného dění.

Od neděle 2. dubna poběží v České televizi filmová retro série Volha. Česká televize si seriálem připomíná 70. výročí zahájení vysílání. „Je to komedie. Sice hořká, ale komedie,“ usmívá se kreativní producent Josef Viewegh. Hlavní postavou příběhu je Stanislav Pekárek, který má tři přání: řídit Volhu, jezdit pro Hulizu a vozit Karla Gotta. V roli Pekárka se objeví Kryštof Hádek.

Má ideály a nebojí se je použít. Dlouhodobě promýšlí, jak k divadlu přitáhnout i lidi, kteří se o něj běžně nezajímají, a místo padesáté variace Čechova nebo Shakespeara raději volí texty nových, méně známých autorů. Vyrůstala na Martinu McDonaghovi a miluje vše anglosaské včetně detektivek Agathy Christie. Rozkročená je mezi Prahou a Českými Budějovicemi, které jsou prý skvělým místem k životu. Hostem Markéty Kaňkové byla ve Vizitce režisérka Martina Schlegelová.

Ondřej Sedláček je biolog, ekolog a ornitolog z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Lucie Výborná s ním vyrazila do podvečerních brdských lesů nedaleko Rožmitálu pod Třemšínem. Tam společně vyčkávali na sovy a jejich houkání. „Kulíšek je velmi nervní a hodně agresivní mrňous. Ornitologové si na kroužkování mláďat radši berou helmu,“ popisuje ornitolog nejmenší sovu. Jak se dají sovy přivolat? A jak vznikla pověra o zlověstném houkání? Poslechněte si celý rozhovor.

„Vždycky mě hodně zajímala psychologie, duchovní stránka člověka, i ve svých filmech to tak mám,“ řekla dokumentaristka Marika Pecháčková v knižním rozhovoru Ženy o ženách. O tématech, kterým filmové médium dává kontury jen těžko, mluvila i ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem. Odrazovým můstkem k diskusi byl poetický černobílý dokument Velké nic, který natočila se svým partnerem Vítem Klusákem. Byla to jejich první spolupráce, druhá se chystá.

Děčínský výtvarník Martin Feri tvoří grafická díla, jejichž základem je ocelový plech a spousta chemikálií – rez prostupuje vrstvami díla a vytváří ojedinělé struktury. „V plechu jsem našel správný projev, kterým bych se chtěl vyjadřovat,“ vysvětluje původně vystudovaný sklář, který nyní vytváří i velkoformátové plechy. Co vyjadřuje obraz s názvem Giorofrekvence uniklá z myšlenky bdící muňky?

„Přezdívku Dick Wolf jsem si vytvořila, abych mohla dělat, co chci, a nemusela být pořád na všechny milá,“ říká designérka a autorka šperků Veronika Ďuricová. Její náušnice, náhrdelníky a prsteny jsou synonymem kreativity, svobody, sebevědomí a odvahy, které ona sama během let ztrácela a zase nalézala. S čerstvou držitelkou ceny Czech Grand Design mluvila ve Vizitce Markéta Kaňková.

Ve filmu Vyšehrad hraje fotbalistu Laviho, v komedii Zatmění velkého grázla. Jakub Štáfek má za sebou mnoho zajímavých rolí, herectví ale nestudoval. Jak se člověk stane hercem, když ho to nikdo neučí? „Dívá se na kolegy, jak hrajou, je vhozenej do té vody, musí se naučit plavat. Relativně mi to šlo, chápal jsem princip, učil jsem se za pochodu,“ vypráví herec, který se probojoval i do MMA.

Když na ni kolegové herci zapomněli a nechali ji čtyřicet minut svázanou s roubíkem v puse, došlo jí, že v životě potřebuje mít věci pod kontrolou – včetně záložní cesty ven. Na rozdíl od svého muže, herce Tomáše Jeřábka, nad rolemi víc přemýšlí a je také schopná hrát v němčině, po odchodu z Československa totiž osm let žila v Heidelbergu. Hostem Ondřeje Cihláře byla ve Vizitce herečka Halka Třešňáková.

Muzeum literatury zahájilo sérii jednodenních výstav neobvyklých archiválií. První z nich byla věnována Švejkovi a Jaroslavu Haškovi, návštěvníci na ni mohli vidět originální rukopis Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. „Od roku 1957, kdy rukopis Památník národního písemnictví získal darem, nebyl nikdy vystavován,“ přibližuje archivář Památníku národního písemnictví, literární historik Petr Kotyk, který se dílem Jaroslava Haška dlouhodobě zabývá.

Její muž, spisovatel, dramatik a hudebník S. d. Ch., o ní zpívá jako o malé angažované víle. Své děti se snaží vychovávat metodou dobrého vzoru a ráda zkouší věci, které jí nejsou vlastní. Novou knihu Nejvyšší karta i proto napsala pro ni netradičně „obyčejným“ jazykem. Petra Hůlová mluvila ve Vizitce o nerovně rozdaných kartách mezi ženským a mužským světem, ale také o nesmyslně nastavených pravidlech podpory spisovatelek a spisovatelů.

Restorativní justice zdůrazňuje, že trestný čin primárně nenarušuje právní normy, ale způsobuje újmy a narušuje mezilidské vztahy. „Mění životy obětí, jejich blízkých i pachatelů a jejich rodin,“ popisuje právnička a předsedkyně Institutu pro restorativni justici Petra Masopust Šachová. „Mediace je jeden z hlavních nástrojů mediace – setkávají se lidé, které potkal trestný čin, a hovoří o tom, co se stalo,“ vysvětluje Petra Masopust Šachová.

Za vším hledej starý venkovský dům. Tak by se dal začít vyprávět životní i profesní příběh mladé české designérky Moniky Martykánové. Právě dům rodičů, ve kterém na Opavsku vyrůstala, ji zásadně ovlivnil. Od dětství ji v něm obklopovaly nejrůznější staré předměty, artefakty a sošky, kterými se později začala jako designérka zabývat i ona sama. Ty její jsou ale současné a „fresh“ a často reflektují aktuální realitu kolem nás. Třeba tu, kterou jsme žili v době covidu.

Investigativní novinářka Pavla Holcová byla spolupracovnicí novináře Jána Kuciaka, který byl v únoru 2018 zavražděn spolu se svou snoubenkou Martinou Kušnírovou. „Po jejich vraždě jsme všichni potřebovali něco udělat,“ říká novinářka Pavla Holcová. Proč se stala jednou z hlavních postav dokumentu Kuciak: Vražda novináře? A jak dnes funguje mafie?

Je knězem, dokumentaristou, šéfredaktorem i pedagogem. Jeho prací je naslouchat, ale taky dávat rady, co si se slyšeným počít – to když zrovna přednáší audiovizuální dokument na Masarykově univerzitě. S Michalem Burešem ale Jan Hanák ve Vizitce mluvil i o olomouckých devadesátých letech anebo o tom, za jakých okolností se smířil se svým otcem.

„Vstupem do registru se stávám potenciálním dárcem. Stávám se vlastně permanentní šancí pro pacienty na celém světě,“ vysvětluje Pavel Jindra, vedoucí lékař Českého národního registru dárců a primář hematologicko-onkologického oddělení Fakultní nemocnice Plzeň. Jaké jsou ideální poměry pro to, aby byl člověk přijat do registru dárců kostní dřeně? A co takové rozhodnutí obnáší? Poslechněte si rozhovor.

Pokládá se za racionálního režiséra, který nepoužívá psychologickou zkratku a inscenace nestaví na vizuální opulentnosti ani na experimentu s prostorem. Čapkova Hordubala, kterým se uvedl jako kmenový režisér v pražském Národním divadle, zdědil, přes dramatika Martina McDonagha objevil sílu černého humoru a jako divák se rád chodí dívat na scény, kde „to dělají úplně jinak, než jak to umím já.“ Hostem Markéty Kaňkové byl ve Vizitce Michal Vajdička.

Proč je důležité, aby z České televize nezmizel společensko-kritický dokument? Protože dokáže daleko rychleji vyvolat debatu o důležitých tématech, jako je například chudoba. Myslí si to alespoň dokumentarista Tomáš Kratochvíl, který se dlouhodobě věnuje tématům spojeným s ekologií a romskou problematikou. Na letošním festivalu Jeden svět má premiéru jeho film Pongo Calling. I o něm mluvil ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.