Ester Ledecká je sportovní světová hvězda, které se podařilo přivést zlaté medaile ze dvou odlišných disciplín: alpského lyžování a snowboardingu. Kvůli zranění, které si v létě přivodila, se nezúčastní lyžařského mistrovství světa. Na světový šampionát ve snowboardu se i přesto připravuje. Jaké rady jí předal její dědeček Jan Klapáč, bývalý hokejový šampion? Cítí se být legendou? A co je pro ni v kariéře vrcholové sportovkyně nejcennější? Poslechněte si celý rozhovor.

Všichni se radujeme, truchlíme, dáváme si jména. Jenomže jinak to dělají Evropané, jinak Maoři a ještě jinak to dělali Aztékové. Díky knize Dějiny lidí: Pestrost lidstva v 73 kapitolách od Martina Rychlíka si o tom teď v teple domova můžeme číst – a díky Vizitce a Markétě Kaňkové teď i víme, jak autor k přípravě knihy přistupoval, odkud čerpal a také o čem si zpívají Eskymáci v iglú.

V současné době je na rapové odvykací kúře, a proto do své Vizitky zařadil spíš klidnější skladby. Drogy, tolik spojené s jeho filmem Banger, jej ale zajímají dál, z prostředí adiktologie chystá televizní seriál. Na sociálních sítích si kvůli sklonu k vlastní závislosti zakázal sledovat tzv. stories, zajímá jej dánská kinematografie, a kdyby dostal nabídku na režii vztahové komedie, rád by ji vzal. Hostem Ondřeje Cihláře byl režisér a scenárista Adam Sedlák.

Od svaté Zdislavy přes Ranč u Zelené sedmy až do Ulice. Herečka Milena Steinmasslová patří k uznávaným českým umělkyním a je známá svým důrazem na krásu jazyka. Nyní má za sebou premiéru hry 2084 v divadle Kašpar, do kin míří i film Němá tajemství, kde hraje jednu z hlavních rolí. „Je to silný příběh, žádné citové vydírání, ale informace o tom, co se může během jedné vteřiny stát a změnit celý váš život,“ říká herečka o filmu režiséra Tomáše Mašína Němá tajemství.

„Knihu, o které bych přemýšlel jako o události a měl z ní spontánní radost, jsem už dlouho nečetl. Prvotní okouzlení, kdy jsem s nadšením četl Škvoreckého, Párala nebo Vyskočila, je pryč. Ale možná, že už jsem prostě jen starý dědek,“ říká literární historik a kritik Pavel Janoušek, jenž se dlouhodobě věnuje literatuře a divadlu 20. století. Ve Vizitce s Markétou Kaňkovou mluvil i o tom, kdy se v textu poprvé objevil termín „pražská kavárna“.

Cestovatelka Pavlína Adam prošla Bulharsko, přešla přes tropickou Tanzanii do polárního Švédska, potom vyrazila na Pacifickou hřebenovku a celé to vyvrcholilo v Nepálu na Great Himalaya Trailu, který má 1700 km. Prošla ho společně s kamarádkou Sárou. „Baví mě ta neskutečná svoboda. Člověk nemusí řešit standardní věci – co si vezme ráno na sebe, jaký má program… Je sám se sebou v přírodě, přemýšlí, jde si a vnímá přítomnost,“ popisuje s úsměvem Pavlína Adam.

Putine, jdi do háje! To byla jedna z prvních vět, které malíř, jenž do kontextu českého výtvarného umění vstoupil na začátku 80. let, ve Vizitce pronesl. Reagoval tak na hrůzy války, kterou loni v únoru rozpoutalo Rusko na Ukrajině. Válka, třeba i ta v Jugoslávii, v něm v posledním roce rezonuje jako intenzivní téma.

Výraznější ekonomický vliv může mít nový prezident podle něj teprve dlouhodobě, zhruba v horizontu deseti let. Ale to pouze v tom případě, že svůj mandát v dalších prezidentských volbách obhájí a bude tedy vládnout až do roku 2033. Jak ovlivní nová hlava státu českou ekonomiku? Jak se liší prognózy přijetí Eura u obou kandidátů? A může mít prezident vliv na ekonomické chování společnosti? Moderuje Barbora Tachecí.

„V sedmdesáti se musím smířit s tím, že už nepolezu po laně z vrtulníku a nevyběhnu schody do pátého patra,“ říká bývalý náčelník Centra letecké záchranné služby v Líních u Plzně, ředitel Letecké záchranné služby Armády ČR a pedagog na Západočeské univerzitě doktor Michal Mareček. Na co všechno se musí budoucí záchranář připravit? A jak vypadá počítač v hlavě leteckého doktora? Poslechněte si celý rozhovor.

České korunovační klenoty, to by mohl být i příběh jako z Jamese Bonda. Těsně nad ránem 20. září 1938 v hlubokých Javornických lesích došlo při převozu klenotů na Slovensko k nehodě, při které mohly být být zničeny. Riskantní záležitostí byl ale i jejich návrat na Pražský hrad. Nejenom o tom mluví v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou historik Jakub Doležal.

„Kdy mi naposledy přišla rasistická zpráva? Asi před třemi hodinami, nějaký pán nechutně reagoval na moji kritiku vystoupení pana Kozuba,“ říká Patrik Banga, romský muzikant, novinář, moderátor, lektor i IT podnikatel, který v knize Skutečná cesta ven popisuje, co obnáší lámat stereotypy a dostát svým touhám. Do Vizitky ho pozvala Markéta Kaňková.

Žijeme v zahlcující době. Spousta z nás zažívá pocity vyčerpání nebo vyhoření. Hodně práce, starost o domácnost, rodinu, na koníčky a relax nezbývá čas. „Je potřeba si seskládat strukturu týdne z aktivit, které jsou pro nás důležité,“ radí psycholog Dalibor Špok. Proč je důležité hledat rovnováhu, kdy k ní dojdeme a co nás to bude stát? Poslechněte si celý rozhovor.

Základním stavebním kamenem je pro výtvarnici a kurátorku Dagmar Šubrtovou krajina. Ve své sochařské tvorbě bere do hry fragmenty zrušených důlních či teplárenských staveb a ráda pracuje s uhlím. Pomohla zachovat ducha dolu Mayrau a na Kladně, kam z Duchcova doputovala přes Prahu a Kamenický Šenov, se dlouhodobě stará o odkaz Jitky a Květy Válových, jimž jen v loňském a letošním roce uspořádala několik výstav. Ve Vizitce o tom všem mluvila s Hanou Slívovou.

Afrika a dvě motorky na dvorku kdesi v Nigérii. Cestovatel Igor Brezovar a herec Martin Písařík projeli Afriku na čtyři etapy od severu k jihu, z Maroka do Kapského města. Po dvou letech se tak vrátili k natáčení dokumentu Po jedné stopě a motorkám, které na ně během covidové pauzy čekaly právě v Nigérii. Jaký byl cíl cesty? A co je pro ně na cestování osvobozující? Poslechněte si celý rozhovor.

Říká se, že když někdo v Plzni a okolí najde sraženého vrabce či srnku, volá automaticky Karla Makoně. „Za 30 let činnosti spolupracujeme téměř se všemi veterináři, co tu jsou, ale spoustu situací jsme schopni řešit na místě. Ošetřovna je naše chlouba, ale je trochu malinká. Neumím si představit, že bychom se tu točili s medvědem, ale na labuť to bohatě stačí,“ směje se vedoucí Záchranné stanice živočichů Plzeň. Jak často lidé volají na záchrannou stanici zbytečně?

Říká o sobě, že nic nedělá napůl, a štve ho, když mu věci nevycházejí minimálně stoprocentně. Na svých obrazech rád konfrontuje skutečný život s fantaskními představami o tom, co jej „zpoza opony“ řídí. Na konci roku 2022 svou tvorbu z posledních pěti let poprvé vystavil v dialogu s tvorbou svého otce, oscarového scénografa a malíře Theodora Pištěka. Hostem Hany Slívové byl ve Vizitce malíř Jan Pištěk.

Hynek Medřický je podnikatel, světelný expert a bojovník proti nadužívání bílého světla i svícení obecně. Inspirovat bychom se podle něj měli životem našich předků, kteří se více řídili rytmem střídání dne a noci. „Normy vytváří světelný průmysl, který chce vyrábět více a více svítidel,“ kritizuje Medřický. Proč je důležité pracovat jen za světla a na spánek se 90 minut připravovat? Poslechněte si celý rozhovor.

Profesní metou sopranistky Kateřiny Kněžíkové bylo od mládí Národní divadlo. Chodila kolem něj a přála si: „Prosím, prosím, ať tu jednou můžu zpívat.“ Osud to nakonec sehrál tak, že v Národním je v angažmá od roku 2006. A nic na tom měnit nehodlá. Do Vizitky ji pozval Daniel Jäger, a mluvili spolu třeba i o tom, jak moc je pro pěvce důležitá sebedůvěra a proč se v Janáčkově Kátě Kabanové naučila pro jistotu všechny role.

V médiích dlouhodobě komentuje dění na Ukrajině a na Ukrajinu také pravidelně vozí pomoc. V Praze působí coby redaktorka Ukrajinského žurnálu, organizuje Týden ukrajinského filmu a své vynikající znalosti ukrajinštiny, kterou se začala učit ve třech letech, využívá mimo jiné k titulkování snímků v záludných nářečích. „Ve filmu se setkává barva, zvuk, atmosféra. O zemi tak poví daleko víc než analytika nebo text,“ řekla ve Vizitce Tomáši Pilátovi.

Dana Drábová už měsíce uklidňuje své publikum na sociálních sítích, že radiační situace na Ukrajině zůstává normální. „Kdyby se situace změnila, okamžitě mažu do práce,” říká předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Kde je možné tyto informace dohledat? Co všechno spadá pod pojem jaderná bezpečnost? A jakou roli by v případě úniku radiace hrálo počasí?

„Jen to, že původní obyvatelé používají hodiny nebo tužku, znamená vnutit jim něco, co jim nepatří,“ hodnotí kulturolog a antropolog Martin Soukup, který se pravidelně účastní terénních výzkumů na Papui Nové-Guineji. Co pro něj byly „aha momenty“, kdy si uvědomil rozdílnost kultur? Jak vnímá pokrok, který chování i zvyky tradičních kultur mění? A proč si domorodci oblíbili film Rambo? Poslechněte si celý rozhovor.

„Pro někoho je středověk temné období mezi antikou a renesancí. My o něm říkáme, že byl barevný, voněl různými vůněmi a pro leckoho by byl srozumitelnější než dnešek.“ I tak o době, jíž se profesně věnuje, mluví vedoucí Oddělení dějin a středověku Historického ústavu Akademie věd a popularizátorka oboru Eva Doležalová. Jakou má její aktuální téma – migrace Židů na počátku novověku – souvislost s dneškem? I to s paní Doležalovou ve Vizitce probral Michal Bureš.

„Staří Peršané učili své děti tři věci – jezdit na koni, střílet z luku a mluvit pravdu. A ani dnes toho v přeneseném smyslu o moc víc nepotřebují,“ říká ředitel Bratrské školy v Praze Rostislav Konopa. Ve svých pětadvaceti letech měl nehodu na kole, a když se probudil v nemocnici, nic si nepamatoval. Paměť se mu dodnes nevrátila. Musel se naučit znovu poznávat svět a díky svým deníkům a lidem zrekonstruovat svůj život. Jaké byly první roky učení? A jak a co učit dnešní děti?

Marek Fryš je dlouholetý záchranář a od 1. prosince také mluvčí Horské služby ČR. „Prosím všechny posluchače, kteří mají chytrý mobilní telefon, aby si nainstalovali aplikaci Záchranka. Je to věc, která může pomoct, zachránit život, podá vám spoustu důležitých informací. Máme tam svoji kolonku Horská služba,“ apeluje záchranář Marek Fryš. Jak prožíval nedávnou tragédii v Krkonoších?

Se smíchem tvrdí, že všechno řídí z vlaku – na cestách za prací na univerzitě v Evoře totiž ve vagonu tráví pět hodin. Flétnistka a pedagožka Monika Štreitová se sice narodila naproti hradu Sovinec v Nízkém Jeseníku, životní lásku ale našla před šestnácti lety v Portugalsku. O soudobé hudbě, oblíbeném repertoáru i vztahu k otci, fotografu Jindřichu Štreitovi, mluvila ve Vizitce s Renátou Spisarovou.

„Většině učitelů informatika tak nějak přistála, leckdy stylem: ,Hele, ty jsi napsal diplomku ve Wordu, pojď to učit.‘,“ naznačuje středoškolský učitel informatiky a předseda Jednoty školských informatiků Daniel Lessner. Jak by se měla změnit výuka informatiky ve školství? Co musí učitel udělat pro to, aby byl schopen se studenty držet krok v digitálních dovednostech? Je podle něj čas na zevrubnou reformu školství? Poslechněte si rozhovor Jana Pokorného.

Na písničkách pracuje dlouho, cizeluje je a poetiku i relevantnost témat, jichž s přibývajícím časem ubývá, nejprve testuje sám na sobě. Ačkoliv z písní jeho kapely Vltava už tu a tam probleskují reakce na společenské dění, politika pro něj nebyla a nebude klíčové téma. „Nechci se zabývat špínou někoho jiného, to se mi zdá jako ztráta času,“ říká hudebník, textař a herec Robert Nebřenský. Do Vizitky jej pozval Ondřej Cihlář.

Dukla 61, Prezidentka, Anatomie zrady, seriál Král Šumavy a za několik měsíců i snímek Bratři o bratrech Mašínech. „Mám dobový ksicht, furt hraju v něčem z historie,“ usmívá se Oskar Hes nad svou filmografií. „Příběh Mašínů mi přijde jako jeden z nejúžasnějších a nejakčnějších příběhů studené války,“ říká herec, který ve filmu ztvárnil postavu Josefa Mašína.

Třicet tisíc – tolik plakátů čítá sbírka pražského Uměleckoprůmyslového musea, kterou kurátorsky vede Lucie Vlčková. Výběr z kolekce světových parametrů, obsahující i díla Toulouse-Lautreca, Alfonse Muchy nebo Ladislava Sutnara, teď tato kunsthistorička představuje na výstavě Řeč plakátu 1890 – 1938.

Výhled ze své kanceláře v Celetné ulici má až trestuhodně romantický: z jedné strany Týnský chrám, z druhé věž Staroměstské radnice. Přesto Richard Biegel, historik umění, expert na architekturu a autor objemné knihy o urbanismu historického centra Prahy, dobře ví, že důležitější než forma města je jeho obsah. Co od centra Prahy chtít, jak se k němu chovat a jak se poučit z minulosti? Mluvil o tom ve Vizitce s Veronikou Joškovou Štefanovou.

Mozart teologie. Tak býval označován emeritní papež Benedikt XVI., který zemřel v poslední den roku 2022. „Dokázal velmi brilantně pojmenovat věci. Řekl bych, že to byl také básník teologie. Když se podíváte na jeho publikační činnost, přednášky a projevy, ukazují brilantnost jeho slovníku, ale také lidskost,“ vysvětluje římskokatolický duchovní Jakub Karel Berka, který působí jako administrátor u kostela svaté Ludmily. Poslechněte si rozhovor.

Na AVU studovala Petra Gupta Valentová sochu i její restaurování a také intermedia, na UMPRUM textilní tvorbu, v New Yorku si doplnila teoretické znalosti a dodnes tam pracuje v galerii Anity Shapolsky, kde během studií začínala. Zajímá ji udržitelný design, důkladná práce s látkou a výšivkou, ale i performance. Rozkročená je mezi Českem, Amerikou a Indií, přes kterou se dostala k modrotisku. O umělecké i geografické cestě mluvila ve Vizitce s Renátou Spisarovou.

„V poslední době rozšiřuji škálu negativních rolí. Ty se ovšem vždycky hrají lépe. Nikdy nic nepřehráváte, protože negace je sama o sobě výrazná,“ říká pěvkyně Eva Urbanová o postavě Herodias ze Straussovy opery Salome. V Janáčkově divadle v Brně bude mít premiéru v červnu, ve Vizitce ale paní Urbanová s Danielem Jägerem mluvila třeba i o setkání s Lucianem Pavarottim anebo o svobodě, kterou jí dává rocková hudba.

„Dokud mi bude sloužit zdraví, budu cestovat,“ říká s úsměvem Jan Papež, místopředseda Asociace cestovních kanceláří. „Mám rád profesi průvodce. Rád země představuju lidem z trochu jiného úhlu. Snažím se, aby pochopili mentalitu národa, popřípadě našli i nějakou českou stopu. Taky mě to nutí neustále studovat. To vás nechává trošku mladším, než ve skutečnosti jste,“ usmívá se. Jak cestovní ruch ovlivnila inflace? A jaké jsou v turistice trendy?

Šedé, černé, bílé. Stopy prachu, muldy, továrny, ulice a v nich lidé zachycení těsně před tím, než se pohne čas a něco se stane. Takové jsou fotografie ostravského rodáka Viktora Koláře, kterého po peripetiích s knihou Ostrava – obležené město nakonec ocenil i Moravskoslezský kraj. „Cena Jantar je pro mě důležitá. Její iniciátoři pochopili, že Kolář fotil Ostravu celý život a dal dohromady soubor, který se dá jen těžko nahradit,“ říká. Do Vizitky ho pozvala Eva Lenartová.

Málokdo u nás rozumí zvonům a varhanám jako Radek Rejšek, absolvent kompozice na JAMU, muž který pro Český rozhlas přes třicet let natáčí zvuky zvonů po celé republice, jeden ze správců loretánské zvonkohry a organolog litoměřické diecéze. Varhany jej fascinovaly už jako malého kluka, ve vánoční Vizitce s Lenkou Novotnou ale mluvil také o tom, jak se z trucu začal učit na trubku, anebo o kontroverzi, kterou přinesla covidová výměna loretánských melodií.

Karel Müller a Jakub Helebrant jsou evangeličtí faráři, kteří už čtyři roky vystupují na internetu jako Pastoral Brothers. Nad vírou, křesťanstvím a Biblí se mimo jiné zamýšlejí ve své Boží knize a připravují další knihu, tentokrát Biblické bizáry. „Vánoční poslání je to, že se Bůh narodil do nejobyčejnějšího místa na zemi,“ připomíná Jakub Helebrant. Co je podle nich smyslem Vánoc? A jak najít balanc mezi vánočním požitkářstvím a časem k rozjímání? Poslechněte si rozhovor.

Svou skleněnou instalaci pojmenovanou Under the Blanket přihlásil Ricardo Hoineff do výzvy prestižního magazínu New Glass Review sklářského muzea v Corningu – a porota ji vybrala mezi to nejzajímavější, co v oboru v posledních dvou letech vzniklo. Pro muže, jenž sklo vystudoval až po čtyřicítce, je to obrovský úspěch. A pro ostatní inspirace: nikdy není pozdě jít za hlasem srdce. O napínavé cestě z Ria pod Lužické hory mluvil s tímto scénografem a sklářem David Hamr.

Tomáš Gavlas je v podstatě profesionální chodec. Putuje a o tom, na co při poutích myslí, píše knihy. Na cestách doprovází ty, kteří jej o to požádají, začal také nahrávat vlastní podcast a se svým kamarádem ze studentských let se věnuje propagaci české vědy. S Markétou Kaňkovou ale ve Vizitce mluvil hlavně o své nové knize Karlaz: Posel je zprávou.

Otravné reklamy, hloupé reklamy i úspěšné reklamy. Vilém Rubeš se reklamami zabývá už 30 let. „V létě se natáčí zimní reklamy a zasněžuje se sněhem, v zimě se zase sníh luxuje,“ popisuje sezóny reklamního průmyslu. Co funguje ve vánočních reklamách? Proč je stále oblíbená ta s prasátkem, které Vilém Rubeš říká „reklamní Mrazík“? A co jsou to otravné značky? Poslechněte si celý rozhovor.

Klatovští jsou zvyklí, že Vondra, krásný zvon s latinskými nápisy, zvoní pravidelně osmkrát do roka. A kdyby se zvon teď najednou rozezvonil, divili by se, co se děje. Proto si klatovští zvoníci a místostarosta Klatov Martin Kříž s moderátorkou Lucií Výbornou na Černé věži o zvonu jen vyprávěli. Jak poetické je zvonění pro zvoníky? A jaká je historie klatovských zvoníků? Poslechněte si rozhovor.

V dětství chtěl chodit po světě a sbírat kameny, dnes jej už jako divadelního i filmového herce baví objevovat hloubky v osudech lidí. Hovoří pěti jazyky, hraje na několik nástrojů a je členem doprovodné kapely Miroslava Kemela. V šedesáti letech vydal debutové album Ještě je, jehož vyznění ovlivnil i fakt, že má odmala rád lašský folklor. Hostem Markéty Kaňkové byl ve Vizitce herec a hudebník Vladimír Javorský.

Historicky první Dům Ronalda McDonalda v České republice byl 24. listopadu 2022 otevřen ve Fakultní nemocnici Motol. Posláním domu je sloužit rodinám vážně nemocných dětí a už teď před Vánoci má své obyvatele. Hlavní motto projektu zní: Aby rodiny mohly být spolu. „Proběhl den a následně i týden otevřených dveří. Zájem byl obrovský,“ usmívají se Lucia Kubištová a Ivana Pešatová z nadačního fondu Dům Ronalda McDonalda.

„Jsem překvapená, jak silný rok měla česká kinematografie, o filmech jako Il Boemo, Arvéd, Banger nebo KaprKód se hodně diskutovalo,“ říká publicistka, scenáristka a autorka románu Praskliny Klára Vlasáková, která do diskuse přispěla scénářem ke snímku Běžná selhání. Ve Vizitce se s Markétou Kaňkovou často vracela k tématům změny, nejistoty a krize, jež jsou pro její tvorbu typické, ale vysvětlila třeba také to, proč je její oblíbenou postavou Gončarovův Oblomov.

Jan Romportl je kybernetik a filosof. Ačkoli to může znít protichůdně, podle Romportla se to naopak doplňuje. „Diskuze o umělé inteligenci by měla končit diskuzí o smyslu života,“ vysvětluje. „Pro člověka je umělá inteligence velká příležitost zreflektovat, co znamená být člověkem.“ Které profese umělá inteligence může nahradit? Představuje nový systém Chat GPT pro člověka něco zlověstného?

Fotbal je napříč celým arabským světem apolitický fenomén ulice. Mistrovství světa ve fotbalu v Kataru ale ukazuje, že zdaleka nejde jenom o sport. Vrcholem byl zápas Maroka s Francií, kdy proti bývalé koloniální mocnosti stál celý arabský svět. Co znamená termín sport washing? Odborník na Blízký východ Břetislav Tureček v audiozáznamu ještě přiblíží korupční skandál v Evropském parlamentu, protesty za práva žen v Íránu a vysvětlí, jaké zájmy sleduje v Saúdské Arábii Čína.

Humorista a satirik Tomáš Břínek, známý pod zkratkou TMBK, se tvorbě koláží a vtipů věnuje už řadu let. Nebojí se jít za hranice politické korektnosti. V poslední době jeho příspěvky mimo jiné plní i prezidentští kandidáti a jejich kampaně. Inspiraci pro satiru však vyhledává i mezi celebritami nebo ve sportu. Za jaký vtip doposud schytal největší kritiku? A jak mu obsah limitují sociální sítě? Poslechněte si rozhovor.

Má rád snímky lidí, kterým je vidět do tváře, přičemž sám fotí hodně, pořád a posledních dvacet let na digitální fotoaparát. Dobrou fotku pozná podle citu, cení si setkání s Josefem Sudkem a svou neposednost si prý v sobě nese coby odkaz dvou starších bratrů. Hostem Markéty Kaňkové byl ve Vizitce dokumentární fotograf Bohdan Holomíček.

Vznikla filmová minisérie Král Šumavy: Fantom temného kraje podle předlohy Davida Jana Žáka. Příběh převaděče Josefa Hasila zpracoval v románu Návrat Krále Šumavy. Teď si literárně vypůjčil foglarovský příběh Jana Tleskače. „Je to příběh Tleskače předtím, než byl u Mažňáka a než začal pracovat na létajícím kole,“ vysvětluje David Jan Žák. O čem si povídal s převaděčem Josefem Hasilem? A jak se dostal k Jaroslavu Foglarovi? Poslechněte si rozhovor.

Z dětství si pamatuje hlavně vůně podzimu a tlejících jablek a k dětskému vidění světa se vrátila ve své nejnovější autorské Knize vnímání, která vyjde zkraje roku 2023. Její vášní je psaní, čtení a kreslení deníků, věnuje se ale také komiksům, tvorbě akvarelů a je odbornicí na práci s risografem, což je „hybrid kopírky a sítotisku.“ Hostem Ondřeje Cihláře byla ve Vizitce ilustrátorka a výtvarnice několikrát nominovaná na cenu za nejkrásnější knihu roku Lucie Lučanská.

Kreslit už uměla, a tak se Lucie Lomová rozhodla, že zkusí zúročit svůj talent s psaním gymnaziálních divadelních her a na DAMU vystuduje dramaturgii. Po angažmá v šumperském divadle si ale uvědomila, že do práce rozpuštěné ve společném výsledku nechce investovat energii. „Toužila jsem mít v ruce něco svého. Chvíli jsem psala divadelní kritiky a pak jsem spadla do Anči a Pepíka,“ popsala ve Vizitce Markétě Kaňkové moment, kdy se výtvarné umění stalo její prací.

Šikana, sebepoškozování, starosti spojené se sexuální orientací. S takovými tématy se setkává školní psycholožka Veronika Francová, která upozorňuje na to, že fenoménem dnešní doby je třeba online pornografie. „Internet otevřel hodně prostoru, který není ve spoustě věcech ošetřený,“ upozorňuje. Jak pracuje se šikanou? A co děti tak moc trápí v dnešních školách oproti dřívějšku? Poslechněte si celý rozhovor.

Jan Soběslavský chtěl být farářem, stal se právníkem, ale největší smysl nakonec našel v diakonii. „Pokud člověk dojde k jisté životní moudrosti, je iluze domnívat se, že se mě problémy a neštěstí, které se na zemi dějí, netýkají. Svět kolem nás, tu naši vesnici, která se jmenuje planeta Země, budeme mít takovou, jakou si ji uděláme. Jak aktivně se na tom budeme podílet. Proto má smysl a cenu pomáhat,“ říká ředitel Diakonie Českobratrské církve evangelické Jan Soběslavský.

Prastaré šumavské menhiry ukryté na místech, o kterých mapy sice vědí, ale odmítají k nim dovést – to je doslova základní stavební kámen aktuální výstavy Michala Gabriela v pražské Karpuchina Gallery. Proč si oblíbil procházky s mobilem v ruce a následnou práci v počítačovém programu namísto fyzického kontaktu s materiálem? Čím jsou pro něj dioramata neboli sochařské pohlednice? A jaký je pedagog? I o tom mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

„Kdybyste tříhodinový monolog v rámci Hrdého budžese hráli rutinně, nedohrajete ho. Musíte reagovat na publikum, když vám ale zrovna nevrací energii, je to velká dřina. V takových chvílích mě zachraňuje řemeslo: trochu té energie ušetří a zároveň mi dá svobodu.“ Ve Vizitce ale herečka Bára Hrzánová s Ondřejem Cihlářem mluvila třeba i o tom, proč je nadšená z mladé generace.

Francouzská bageta, výroba kubánského rumu nebo slovinské včelařství. Spolu s těmito tradicemi se do seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO dostalo nově vorařství. Jaké další české tradice jsou na seznamu? „Jízda králů, sokolnictví, slovácký verbuňk, výroba skleněných perel a samozřejmě modrotisk,“ vyjmenovává ředitel Národního ústavu lidové kultury Martin Šimša. Co se dříve jedlo na Štědrý večer? A jak se do našich tradic zapojil stromeček? Poslechněte si rozhovor.

Registry a manuál – tato slova, která spíš než k hudbě odkazují ke slangu opravářů v autoservisu, má ve slovníku varhanistka, skladatelka a zpěvačka Kateřina Chroboková alias Katta. Varhany se dlouhodobě snaží představovat coby moderní instrument a miluje koncertování na místech se silným geniem loci. Ve Vizitce s Markétou Kaňkovou ale mluvila i o tom, jaké zážitky si odnesla z norského festivalu Olavsfest, kde hrála hned po Björk.

Na ČT 2 bude od 6.12. k vidění dokument Tajemství života Boženy Němcové. Měla slavná spisovatelka utajený šlechtický původ? A jak to lze po dvou set letech zjistit? „Z Britské národní knihovny nám nechtěli poskytnout tři vlasy Kateřiny Zaháňské. Pátrání nás díky tomu zavedlo až do čtyřech zemí,“ popisuje dobrodružnou cestu dokumentu režisér Ivan Bareš. Co se skrývá v korespondenci Boženy Němcové? A jaký vztah měla se svými rodiči? Poslechněte si celý rozhovor.

O stromech v ulicích – to je prozatím nejnovější počin architektky Kateřiny Vídenové, která v této knize shromáždila osmnáct úhlů pohledů na téma, proč je u nás ve veřejném prostoru stále tak málo vzrostlé zeleně. S Ondřejem Cihlářem ve Vizitce ale nemluvila jen o motivaci ke vzniku knížky, jejich rozhovorem se jako zelená nitka táhlo téma ekologie, práce s komunitami a „drobné“ architektury, která dokáže věci relativně rychle měnit k lepšímu.

Čísla, jména, obličeje a slovíčka, to jsou nejčastější oblasti, které lidé zapomínají, říká zakladatel Školy paměti Jakub Pok, který je rovněž lektorem kurzů a autor knihy Jak se naučit 100 slovíček za hodinu. Stalo se vám ale někdy, že stojíte před bankomatem a nedokážete si vzpomenout na PIN? „Existuje sofistikovaná technika, kdy si člověk pro každé číslo vytvoří určité symboly,“ říká Jakub Pok.

„Občas zmatkuju, že v dnešní vřavě ty mé tiché věci zanikají. Jenomže já se nepředělám, nemůžu začít svým uměním křičet,“ říká vizuální umělec Milan Maur, jenž od 80. let sleduje přírodní rytmy a cykly, které pak vizuálně zpracovává. Proto se rozhodl, že za našetřené peníze koupí stavební pozemky a bude je „napřímo“ vracet přírodě – bažinám, žabkám, zajícům. S Markétou Kaňkovou ve Vizitce mluvil ale i o tom, proč mu přestalo stačit být bravurním kreslířem.

Ritu Kindlerovou byste mohli potkat v Národní knihovně v Klementinu nebo třeba i za kostelními varhanami v Dobříši. Mimo to je však také ukrajinistka a překladatelka. Za přínos ukrajinské kultuře za hranicemi byla vyznamenána ukrajinskou mezinárodní literární cenou Hryhorije Skovorody. Nyní vychází ukrajinský román Stopy na cestě, který Rita Kindlerová přeložila. Proč by jej měl číst český čtenář?

Fanoušci zaplňují haly a vášnivě sledují hru. Hráči se u toho ale nehýbou – sedí se sluchátky na uších před počítači. Soutěžní hraní počítačových her získává tisíce fanoušků i nové profesionální sportovce. „Je to takový koncert, na jevišti předvádíme lidem svůj um,“ popisuje Pavel Klaban, ředitel klubu Entropiq. Jak k jeho profesionálnímu hraní přistupovala jeho maminka a babička? A dá se e-sportem uživit? Poslechněte si rozhovor.

Matematika, filozofie, divadlo – to jsou disciplíny, které propojuje osobnost Alice Koubové. Tématem performativity se nezabývá jen ve filosofii, ale i po praktické stránce, aktuálně nejčastěji s tanečnicemi a autorkami Miřenkou Čechovou a Markétou Vacovskou. „Performance si může hrát s hranicí mezi sebeprezentací a imaginací. Když jsme si vědomi pravidel, můžeme je narušovat, tahat z nich kreativní složky a posouvat se tak dál,“ řekla ve Vizitce Markétě Kaňkové.

Josef Parlesák, narozen v roce 1936, se stal nejstarším registrovaným dobrovolníkem, který na jaře 2022 pomáhal ukrajinským uprchlíkům v rámci Vlny pomoci. Sám s manželkou a malým synem emigroval v roce 1969 do Německa, vrátili se po 20 letech. „Přihlásil jsem se jako tlumočník, protože jsem se dobře učil rusky,“ popisuje své začátky dobrovolnictví. V čem se jeho zkušenost emigranta podobá zkušenosti ukrajinských uprchlíků? A v čem je odlišná? Poslechněte si rozhovor.

„Zkraje války na Ukrajině se zvedla tříměsíční vlna solidarity. Pak ale začaly stoupat ceny energie, většina lidí se unavila a začala měnit názor. Když před třemi týdny zveřejnil na Facebooku distributor trailer našeho filmu Oběť, většina z komentujících se ptala, proč točím o Ukrajincích, koho to zajímá,“ říká režisér Michal Blaško. I o tom, jak válka změnila čtení jeho filmu o sporu mezi dvěma menšinami, mluvil ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.

Tatínek není k zahození, Tatínek 002, Strašidelné Brno. To jsou knihy pro děti, které napsal herec a spisovatel Arnošt Goldflam. A nyní vydává další titul – Praha strašidelná. „Prahu, kde žiji už 15 let, tak dobře neznám, a tak jsem to nevázal na místa, jenom na vymyšlené příběhy,“ popisuje spisovatel. Čeho se bát v místech, kde jsou všechna strašidla obvykle spíš laskavá?

„Se členy orchestru si netykáme, ale samozřejmě si povídáme. Vím, co se v které rodině děje, jaké má kdo problémy,“ říká Marie Kučerová, šéfka Filharmonie Brno čítající 112 hudebníků. Milovnice polštiny a vystudovaná historička a hudební vědkyně stojí v čele této instituce deset let jako vůbec první žena. Jedním z jejích cílů je, jak řekla ve Vizitce Renátě Spisarové, dotáhnout ke zdárnému konci stavbu nového koncertního sálu.

Kajakář Vavřinec Hradilek se projel po řece Ganga v Bangladéši, jedné z nejchudších zemí světa, a to díky organizaci ADRA, která podporuje jednu ze škol v Čalantice. „I když tam bylo jen 60 dětí, v malých místnostech nám udělaly takové přivítání – byly tam nápisy ‚Welcome‘, daly nám kytice, jejich srdečný řev na uvítanou byl nádherný… To se mě hodně dotklo. Cítil jsem se tam jako na zahájení olympiády. Bylo to famózní, velkolepé,“ vzpomíná.

„Chtěl jsem k nám dostat polské režiséry, ale nevěděl jsem, zda je na to soubor připravený. Fyzické divadlo, které přinesl Jan Klata, nás nakonec výrazně posunulo,“ říká ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang. Ve Vizitce s Markétou Kaňkovou mluvil i o svých rockových začátcích, iniciačním angažmá v Ústí nad Labem, o filmu inspirovaném hrou ruského disidenta Šenderoviče anebo o tom, proč je podle něj dnešní doba tak moc ovlivněna normalizačním přemýšlením.

„Nemyslel jsem si, že v České republice je možné vydat se na dráhu sólového hráče na marimbu. Ale když jsem na studiích v Belgii viděl, jak na ni spoluhráči cvičí deset hodin denně, šel jsem po tom a vsadil na to úplně všechno,“ říká olomoucký rodák Ladislav Bilan junior. V osmadvaceti má diář plný na dva roky dopředu, ovšem čas na Vizitku si udělal. Krátce po návratu z koncertování v Holandsku jej vyzpovídal Michal Bureš.

Lesní inženýr a fotograf Pavel Radosta se rozhodl napsat nový příběh Lovců mamutů. Kniha Eduarda Štorcha je už podle něj zastaralá. Čím ho inspirovaly KODovky? „Vadí mi, že se dnes v dětské literatuře a filmech jenom mávne kouzelnou hůlkou, a všechno je vyřešeno. Nemáme schopnost v přírodě přežít,“ tvrdí. Jak při psaní knihy využil znalosti lesního inženýra a bývalého myslivce? A proč Štorchův popis lidí nesedí? Poslechněte si rozhovor.

Projekt Ježíškova vnoučata běží už šestým rokem. Od začátku je v něm zapojené i Centrum sociálních služeb Jeseník. Jeho ředitelem je už 30 let Jan Rotter. „Lidé zvenku mi říkají, že tu vidí úsměvy a pozitivitu. To znamená, že to tak vnímají i naši klienti. A o to nám jde,“ pochvaluje si. Na jaké zážitky s Ježíškovými vnoučaty v centru rádi vzpomínají? A jaký úspěch měl dárek v podobě Jaromíra Hanzlíka? Poslechněte si celý rozhovor.

Manželské etudy, Mallory, René, Zkáza krásou, Forman vs. Forman, Katka, Dukla 61, Božena nebo Fair Play – to je jen malý výsek filmů a seriálů, které stříhal letos šestačtyřicetiletý Jakub Hejna. Vnuk scénografa Josefa Svobody, milovník krajiny Šluknovského výběžku a také občasný režisér mluvil s Markétou Kaňkovou ve Vizitce i o tom, jak jako malý kluk v dědově nepřítomnosti kraloval jeho ateliéru.

V kinech je k vidění nový film režiséra seriálu Most! Jana Prušinovského s názvem Grand Prix. Hlavní role ve filmu o automechanicích, zloději aut a cestě do Španělska ztvárnili Robin Ferro, Kryštof Hádek a Štěpán Kozub. V lednu odstartuje komediální seriál Dobré ráno, Brno! z prostředí brněnské televize. „Říkal jsem si, že by to mohl být docela zábavný svět,“ popisuje svou návštěvu v Brně Jan Prušinovský. Čím ho prostředí televize inspirovalo? Poslechněte si rozhovor.

Ibra Ibrahimovič má z otcovy strany kosovsko-albánské kořeny, po mamince je pak Severočech – narodil se na konci 60. let nedaleko Litvínova. Na stojní průmyslovku jezdil z Litvínova tramvají do Mostu, ovšem už ve třinácti se rozhodl, že živit se bude fotografováním. Odmítl jít na vysokou školu a hned po maturitě si půjčil na nový fotoaparát. Do Vizitky jej Ondřej Cihlář pozval v souvislosti s vydáním objemné tematické knihy Střepy severních Čech.

Přeplavala sedm nejstrašnějších úžin na planetě. A napsala o tom knihu Dokud voda neskončí. Vytrvalkyně Abhejali Bernardová nejprve v roce 2009 přeplavala štafetově kanál La Manche, o kterém se říká, že to je Everest dálkového plavání. Pak ale následovaly i další přeplavby. „Člověk nemůže přijít fyzicky nepřipravený. A také musí mít dostatečně silnou hlavu, dokázat ztišit myšlenky,“ vypráví.

Tereza Dobiášová je kulturní manažerka, kurátorka, dramaturgyně, režisérka, scénografka a spisovatelka, již zajímají témata spojená se ženami, církví a mocí. Zpracovala je v knihách Tajemství – Neskutečný příběh Anežky České a Tisíc let samoty. „Vyprávím tu o době, kdy ženy přestaly hrát důležitou roli a začal věk mužů,“ říká. S Markétou Kaňkovou ve Vizitce mluvila i o tom, proč nehledá cestu k Bohu skrz katolickou církev anebo proč opustila manažerský post ve prospěch psaní.

Ve dnech 18.– 19. 11. 2022 probíhá v Jablonci nad Nisou 8. Mistrovství Evropy v králičím hopu. Místopředsedkyně Klubu Králičí hop Petra Molkupová vysvětluje, že tento sport vznikl v severských zemích, kde má už několik desítek let trvající tradici. U nás se o něm ale příliš neví. „Lidé jsou většinou překvapení, že něco takového existuje,“ usmívá se. V jakých disciplínách králíci soutěží?

Je na vrcholu umělecké kariéry. Bravurně zvládá koloratury, lyrické plochy i dramatická místa, je třeba vyzvednout i její herecký projev – tak porota Cen Thálie ohodnotila výkon sopranistky Jany Sibery, která letos ovládla operní kategorii s rolí Manon z opery od Julesa Masseneta. Ačkoliv Manon i podle samotné pěvkyně přišla „v pravý čas“, na vrcholu sil se ještě být necítí. Vysněnou vrcholnou rolí je pro ni Pucciniho Madama Butterfly, jak ve Vizitce řekla Danielu Jägerovi.

Na 17. listopad připadá kromě výročí sametové revoluce i Světový den předčasně narozených dětí. Obor neonatologie vznikal v 50. letech minulého století a podle Zuzany Tomáškové, sestry školitelky pro neonatologii, je vývoj v oboru rychlý a dokáže se stále posouvat: „V 80. letech jsme říkali, že můžeme zachránit miminka kolem 32. týdne. Dnes je to o deset týdnů méně. Hranice viability se posunula na 22. týden.“

Nejprve se Petr Zatloukal profiloval jako rockový bubeník, chleba se sádlem si u něj v 80. letech dal i Vladimír Mišík. Vystudoval kybernetiku, jeho srdce si ale získala fotografie. Různé přístupy k subjektivní fotovýpovědi i dalším žánrům nasával ve skupině okolo Miloslava Stibora a na Institutu výtvarné fotografie. Aniž by to věděl, fotil tak, jak se tehdy fotilo v USA. O cestě za fotkou, na níž nakonec hrála důležitou roli právě Amerika, mluvil ve Vizitce s Alešem Spurným.

Ráda pracuje s hlasem, protože skrz něj dává všanc zranitelnost. Líbí se jí, když si umělec na scéně „nechává něco pro sebe“, ovšem coby umělkyně se často pouští do osobních témat. „To, co se odehrává na jevišti, ovšem není psychoterapie. Takové věci s publikem řešit nechci,“ říká tanečnice a choreografka Cécile Da Costa. Za inscenaci Vypravěč, v níž se obrací také ke svým dvěma nenarozeným dětem, získala cenu Tanečnice roku 2018. Do Vizitky ji pozvala Markéta Kaňková.

První cédéčko – reedici alba Ziggy Stardust Davida Bowieho – si Marek Huňát neboli Mardoša pořídil v New Yorku v roce 1990. Od té doby CD a vinyly sbírá a jeho systematičnost je v tomto směru vskutku unikátní. Během covidové pandemie procházel kvůli chystanému filmu kapelní archivy na starých „véháeskách“, momentálně do barevných desek s chlopněmi třídí papírové dokumenty. Jak ovšem Ondřejovi Cihlářovi řekl ve Vizitce, se svými archivářskými dovednostmi ještě není spokojený.

Česká televize odvysílá čtvrtý díl dokumentární série Z lásky nenávist. Čtvrtým tématem série je násilí na dětech. „Lhostejnost je jedna z nejhorších nemocí téhle společnosti,“ tvrdí režisér dokumentu Vít Karas. Proč je pro něj film Z lásky nenávist nejdůležitější součástí jeho tvorby? A jaké vzpomínky má na natáčení s Libuší Šafránkovou? Poslechněte si rozhovor.

Voláme o pomoc. Tak se jmenuje nová instalace, respektive telefonní budka, kterou lidé najdou na Nové scéně na náměstí Václava Havla. „Ukazujeme příklady lidí, kteří svobodu nezažívají v té míře, v jaké si my všichni svobodu můžeme užívat,“ přibližuje předsedkyně neziskovky Díky, že můžem Barbora Stárková. Instalace k výročí 17. listopadu poukazuje například na příběhy matek samoživitelek nebo lidí bez domova.

Nejsem literární vědkyně, můj přístup ke Kafkovi byl vždycky velmi niterný, přímý a intuitivní, říká novinářka a prozaička Magdaléna Platzová, která letos vydala další, v pořadí devátou knihu. V románu Život po Kafkovi se ale nezaměřila na život a dílo pražského německy píšícího autora. Pátrá v něm po životě Felice Bauerové, která se s Kafkou dvakrát zasnoubila. Nakonec se ale provdala za jiného muže, se kterým emigrovala do Ameriky.

V roce 1996 přišel ze Slovenska do České republiky psychiatr Martin Hollý. V roce 2008 se stal ředitelem Psychiatrické nemocnice Bohnice, dříve pojmenované jako léčebna. „Bylo důležité říct, že jsme nemocniční, že skutečně děláme akutní medicínu, ale obával jsem se, že to bude změna povrchu a nepůjdeme hlouběji. Dařilo se to ale posouvat dál,“ hodnotí. Jak vypadala bohnická nemocnice, když do ní Martin Hollý před 26 lety nastoupil?

„Pro spisovatele není nic lepšího, než když se jejich tvorby chopí filmaři. Jsem vždy zvědavý, jak můj příběh vidí, jak ho interpretují, co považují za podstatné,“ říká Michal Sýkora, autor detektivek, literární teoretik a odborník na dílo Vladimira Nabokova a Philipa Rotha. Jeho knihy do filmu „překlopili“ Viktor Tauš, Jan Hřebejk a Petr Jarchovský, ve Vizitce, kam pana Sýkoru pozvala Markéta Kaňková, tak byla řeč o reflexi jejich spolupráce na seriálu Pozadí událostí.

Do kin vstupuje druhý díl fantasy pohádky Princezna zakletá v čase. Režisér a scenárista Petr Kubík se spolu s kolegy inspiroval filmy, jako je Pán prstenů nebo Hra o trůny. „Věřím, že je z toho pořád cítit česká pohádka,“ přibližuje režisér. Co na moderní pohádku říkají dětští diváci? Jaký je rozdíl mezi pohádkou a fantasy? A jaké plány mají s příběhem tvůrci do budoucna? Poslechněte si rozhovor.

„Je spousta dobrých fotografů, kteří stojí takříkajíc za bukem, fotí kompozici a s lidmi se neseznamují. Já jsem extrovert, a když mám možnost, žvaním s nimi půl dne,“ říká „kontaktní“ fotograf Jaroslav Kučera. Lidi na demonstracích, v hospodách nebo na východě Evropy fotí přes padesát let, a až se dá zdravotně do pořádku, hodlá po pětadvaceti letech vyjet do Sudet. O fotkách, které jsou k vidění i na aktuální výstavě Klid před bouří, s ním ve Vizitce mluvila Hana Slívová.

Máte psa? Chystáte si nějakého pořídit nebo je ten váš nevychovaný? Pak si poslechněte Tomáše Nusharta. Zabývá se pozitivní výchovou psů, je zakladatelem webu psichologie.cz a autorem manuálu láskyplné a efektivní výchovy Neštěkej na svého psa. Jak dobře vychovat vlastního psa? „Pozitivní trénink neznamená, že si pes dělá, co chce. Má jasné hranice,“ komentuje svou výchovnou metodu Tomáš Nushart.

Miluje český smysl pro humor a na Američanech si cení, že nehrají postranní hry. Problém má s autoritami, ovšem když žil v Americe, přihlásil se k odvodu do války ve Vietnamu. V současné době chystá novou knihu, pracuje na dokumentu o bratrech Mašínových a pro filmovou podobu pomáhá rozpracovávat příběh o Věře Čáslavské. Hostem Markéty Kaňkové byl ve Vizitce spisovatel Jan Novák.

Do studia Radiožurnálu usedla Marie Poledňáková naposledy u příležitosti premiéry své komedie Líbáš jako ďábel v roce 2012.

Co teenagery a jejich rodiče trápí při vzájemné komunikaci? Jak najít sílu bojovat, když si s vámi osud pohrává jako tornádo se střechou? I to jsou témata, která v inscenacích pro děti a dospívající zpracovává současný umělecký šéf plzeňského Divadla Alfa Tomáš Tomsa Legierski. Za sebou má roky strávené s pantomimou, ale také s tužkou a papírem – nakreslil například klip k písni Maluju od skupiny Poletíme?. Do Vizitky jej pozval Ondřej Cihlář.

Vít Přindiš patří k nejúspěšnějším vodním slalomářům posledních let, má medaile téměř ze všech velkých akcí. Letos se stal mistrem světa, v říjnu kanoistou roku. Jak se mu trénuje ve skupině tří mistrů světa? „Nebojujeme jeden proti druhému, ale každý proti sobě, našim schopnostem,“ popisuje. Co bude dělat, až ukončí sportovní kariéru? V jakém počasí se mu nechce na trénink? A co je to kajak kros? Poslechněte si rozhovor.

„Celý život se zabývám bojem s mylnou představou, že umění je od života odtažené ghetto, které se lidí spíš netýká. Snažím se to změnit nejen tím, jak stavím výstavy, ale i psaním čtivých textů,“ říká nezávislý kurátor Radek Wohlmuth, který letos za svou kurátorskou práci získal cenu Akademie vizuálního umění. Do Vizitky ho pozvala Markéta Kaňková.

Richard Krombholz je primářem gerontopsychiatrického oddělení v Bohnicích. Pro mnohé se může jednat o práci, která je převážně smutná. To však Richard Krombholz vyvrací: „Ne, že bychom se pořád popadali za břicho, ale je to práce, která přináší radost, vnitřní uspokojení, je to práce, která nám někdy dodává trošku pokory před světem, životem, před tím, co je v životě důležité.“

„Hodně lidí si myslelo, že to, jak fotím, nemůžu myslet vážně, ale mně šlo opravdu o záznam plynutí času. Obrazem jsem se rozptylovat nechtěl.“ Parketou fotografa a malíře Jiřího Šiguta, člena někdejší „neinvazivní“ skupiny Měkkohlaví, je promyšlený minimalismus, o kterém poutavě mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou. Do rozhovoru se vešla i vzpomínka na Jana Balabána anebo na Šigutovy prarodiče, jejichž osud do velké míry kopíruje osud středoevropského prostoru.