Brzy uplyne 70 let od chvíle, kdy členové odbojové skupiny bratří Mašínů uprchli z Československa. V noci z 3. na 4. října 1953 přešli Ctirad Mašín, Josef Mašín, Milan Paumer, Václav Švéda a Zbyněk Janata přes hranice do Východního Německa. První tři jmenovaní se probojovali na Západ, ačkoli proti nim stála obrovská přesila komunistických bezpečnostních složek (později vstoupili do americké armády), Švéda a Janata byli dopadeni.

Na podzim 1944 získal šestiletý Petr Rehák sestru. Jmenovala se Zita, byly jí dva měsíce a objevila se v domku v osadě Kubrica poblíž Trenčína, kde žil s otcem Petrem, matkou Máriou a starším bratrem. Petr věděl, že holčičku kdosi přinesl, že se jeho matce nenarodila. Moc nad tím nepřemýšlel, oblíbil si ji, vozil ji v kočárku.

Pětasedmdesátiletý arcibiskup Jan Graubner za komunismu pořádal na Valašsku oblíbené a hojně navštěvované křesťanské diskotéky, šířil samizdaty, Chartu 77 ale nepodepsal. Státní bezpečnost ho evidovala jako zájmovou osobu, kterou však i přes různé pokusy nedokázala získat ke spolupráci.

Strávil tam skoro tři hodiny, během kterých do detailu vyprávěl svůj životní příběh. Jeho vzpomínky zpracoval do Příběhů 20. století Mikuláš Kroupa.

Hana Jüptnerová zemřela v roce 2019.

Když přijel 82letý Stanislav Mazan na natáčení rozhovoru do studia Paměti národa, které jsme v dubnu 2016 postavili na zámečku v Hlučíně, byl trochu rozpačitý a my také. Moc jsme toho o něm nevěděli – a těch pár dostupných informací nedávalo zrovna jasnou představu.

Na sklonku německé okupace Čech a Moravy se nacistické bezpečnostní a ozbrojené síly (gestapo, SS, wehrmacht) pomstily obyvatelům několika vsí a osad, kteří na Valašsku pomáhali partyzánům. Například 19. dubna 1945 vypálili členové „trestného komanda“ pasekářskou osadu Ploština a zavraždili tam přes dvacet lidí, o čtyři dny později brutálně zavraždili více než dvacet lidí v Prlově a zapálili osm domů.

Osmnáctiletou Milenu Sedláčkovou poslal komunistický soud v roce 1952 na osm let do vězení za špionáž. Její kluk Jaroslav ve stejném procesu dostal 19 let. Milenu po dvou letech propustil. Na svého milého čekala osm let. Přinášíme druhý díl Příběhů 20. století o paní Mileně Sedláčkové.

Milena Sedláčková pracovala dlouhá léta jako účetní Konfederace politických vězňů. Její příběh z doby komunismu znal ovšem jen málokdo. Šuškalo se, že za komunismu tajně pracovala pro Američany a dostala za to osm let vězení. Odseděla si jen dva, protože jí byla překvapivě udělena prezidentská milost. Její kluk putoval do kriminálu na 20 let. Jarmila na něj čekala.

V rodině Kohnových v severočeském Oseku u Duchcova se 22. března 1921 narodila dcera Gréta. Její otec si brzy poté otevřel klenotnictví v Teplicích (Teplitz-Schönau), kam se Kohnovi přestěhovali, kde Gréta vyrůstala spolu s bratry a chodila na gymnázium a na obchodní akademii. V Teplicích žilo hodně Židů, na sklonku 19. století byla teplická židovská obec druhá největší po té pražské, v roce 1935 se tam hlásilo k judaismu pět tisíc lidí.

Trpké vzpomínky na sovětskou invazi do Československa v srpnu 1968 nyní mnohým vyvstávají v souvislosti s děním na Ukrajině. „Je to skoro jak přes kopírák,“ říká filozof, chartista, někdejší student Zdeněk Pinc. Pamětníci jakoby s obyvateli Ukrajiny znovu prožívali více než 50 let staré události v naší zemi. Pociťují bezmoc, zklamání a obavy z budoucnosti.

Ve středu 23. března 2022 zemřela americká demokratická politička Madeleine Albrightová. Bylo jí 84 let – všeobecně se ví, že pocházela z někdejšího Československa. Většina textů a vůbec mediálních příspěvků, publikovaných po její smrti, připomíná z pochopitelných důvodů především vrcholy její kariéry: v letech 1993-1997 působila jako velvyslankyně USA při OSN, v letech 1997-2001 jako ministryně zahraničí pod prezidentem Billem Clintonem.

Stovky žáků ze škol z celé republiky dokončují své rozhlasové reportáže v rámci projektu Příběhy našich sousedů neziskové organizace Post Bellum. Měli za úkol objevit zajímavého pamětníka ve svém okolí, natočit jeho vzpomínky a vytvořit reportáž. Dětem práci zkomplikoval především covid-19.

Ruský vpád na Ukrajinu byl pro většinu Čechů šokující, jen málokdo předpokládal, že k takové agresi může dojít. Málokdo však není totéž, co nikdo. Ruská hrozba a podstata režimu Vladimira Vladimiroviče Putina se v mnoha západních zemích i u nás sice dlouhé roky bagatelizovala (v tom směru se v minulosti činil nejeden politik včetně premiérů a prezidenta republiky).

Za necelý týden vybrala Paměť národa na pomoc Ukrajině víc než 150 milionů korun. Proč lidé, kteří natáčejí vzpomínky pamětníků, nyní organizují kamiony plné neprůstřelných vest a helem? Protože zlu se neustupuje a můžete-li účinně pomoci, neváhejte.

Anna Hyndráková ztratila během několika válečných let všechny blízké. Rodiče, sestru s manželem a dítětem. Z její širší rodiny nepřežilo nacistické „konečné řešení židovské otázky“ asi 70 lidí. V jednom ze svých textů napsala, že když jela po válce do Osvětimi, byla to cesta na hřbitov.

Špičkový fyzik Miloš Lokajíček se na začátku 50. let zabýval s profesorem Václavem Votrubou kvantovou fyzikou – v té době ještě v kolébce. Jeho studie sklízely po světě nebývalý ohlas. Odborníci se domnívají, že svým výzkumem významně předstihl i legendárního amerického fyzika Murraye Gell–Manna. Lokajíčka ovšem v roce 1954 soudruzi odsoudili na sedm let do vězení, protože navštěvoval křesťanské kroužky Rodina. Podle StB se tím dopustil rozvracení republiky.

Před třemi lety, v lednu 2019, oznámil dlouholetý předseda Nejvyššího správního soudu (NSS) Josef Baxa, že se ho prezident Miloš Zeman pokoušel zmanipulovat: měl mu nabízet místo předsedy Ústavního soudu výměnou za to, že zajistí „správné rozhodnutí“ v určité kauze (podrobnosti najdete například zde.

Komunistická kampaň proti Chartě 77, zvykově označovaná jako Anticharta, patří k zásadním událostem československé v historii. Jejím vrcholem byla shromáždění oficiálních umělců a bavičů, kteří 28. ledna 1977 v Národním divadle a poté 4. února v Divadle hudby deklarovali podporu politice KSČ.

Jednadvacátého srpna 1968 se ulicemi českých měst valily sovětské tanky, desetitisíce vojáků armád pěti zemí Varšavské smlouvy přepadly Československo. Nebylo zřejmé, jestli Sověti politické odpůrce neuvězní a nepopraví. Vedení KSČ bylo donuceno odletět do SSSR a podepsat tzv. Moskevské protokoly.

Před 80 lety zahájili nacisté a jim podléhající úřady protektorátu Čechy a Morava deportace plzeňských Židů. Mezi 18. a 26. lednem 1942 (ve třech transportech označených písmeny R, S a T) muselo odjet do ghetta v Terezíně 2604 mužů, žen a dětí – svobody se dožilo jen 204 z nich. Patřil k nim i tehdy osmiletý Petr Riesel s matkou Irenou a mladším bratrem Hanušem. Smutnému výročí a vzpomínkám lékaře Petra Riesela jsou věnovány nové Příběhy 20. století.

Řeckokatolická církev je svéráznou součástí katolického společenství. Uchovává tradice a zvláštnosti východního křesťanství a zároveň bezvýhradně uznává primát římského papeže. Vznikla na pomezí východu a západu, zahrnuje především Ukrajince, Poláky, Slováky a Rusíny, v České republice se k ní hlásí několik tisíc lidí.

Děti se svými učiteli zdokumentovaly za tento rok skoro 300 životních vzpomínek pamětníků vyprávějících převážně o životě v komunismu. Jsou mezi nimi dramatické osudy bývalých politických vězňů z uranových lágrů, emigranti či někdejší studenti z roku 1989. Záznamy vznikaly navzdory covidu on-line nebo za přísných podmínek negativního PCR testování.

„Když se otec po sedmi letech vrátil z Jáchymova, nebyla s ním pořádná řeč. O tom, co prožil ve vězení a na nucené práci, skoro nemluvil… Vůbec toho moc nenamluvil… A měl pořád strach, dům zamykal už v pět hodin odpoledne,“ vzpomíná Vladimír Lakva mladší, potomek sedláků z Bohuňovic na Hané, jimž je věnována část nových Příběhů 20. století.

Před sedmdesáti lety, v prosinci 1951, zatkla komunistická politická policie bývalého obchodního manažera a vysokého státního úředníka Ing. Jana Müllera. V životě byl uvězněn čtyřikrát, za nacismu i za komunismu – poslední „vyšetřování“ však nepřežil. V Příbězích 20. století na něj vzpomíná jeho dcera Jiřina Moravcová, které bylo v době otcova zatčení šestnáct let. Do pozdního věku se nedozvěděla, za jakých okolností zemřel – a je pravděpodobné, že to už nikdy nevyjde najevo.

Na Silvestra 1948 zatkla Státní bezpečnost rodinu Indrákových – tatínka, maminku a jejich nezletilou sedmnáctiletou dceru Jarmilu. Jaký měli důvod je ničit? Podle komunistického vyšetřovatele se dopustili velezrady, protože u sebe nechali přespat západního špiona – agenta chodce. Při zatýkání šli estébáci – podle svědectví – najisto k úkrytu cenností. Během domovní prohlídky zmizelo rodinné zlato a šperky.

Před osmdesáti lety – přesně to bylo 24. listopadu 1941 – odjel z Prahy do pevnostního městečka Terezín první židovský transport, který vezl 342 mužů. Tvořili tzv. Aufbaukommando (neboli komando výstavby) a měli za úkol začít připravovat nové evropské ghetto v protektorátu Čechy a Morava na brzký příjezd tisíců lidí. V transportu, označeném AK I., jel i pozdější odborník na akustiku Felix Kolmer (ročník 1922). Příběhy jsou tentokrát věnovány především jeho vzpomínkám.

Kapitánka Oda Skarová – vyslaná armádou na zahraniční misi – se souhrou okolností ocitá před zásadním rozhodnutím. Co dělat, když zbraně, které zabíjely v rukou iráckých teroristů, pocházejí z jejího rodného města, z továrny, která zaměstnává i její vlastní rodinu? A co všechno je třeba překonat při cestě za pravdou? Made in Norway – nejlepší rozhlasový seriál z Prix Europa 2020 vysílá Český rozhlas Vltava v premiéře. Všechny díly si poslechněte na mujrozhlas.cz.

Neobyčejnou zkouškou odvahy prošla ve svých čtyřiadvaceti letech paní Marie Dubská. V květnu 1945 během Pražského povstání bojovala přímo v budově Staroměstské radnice. V jednu chvíli už povstalci neměli takřka žádnou šanci. Radnice obklíčená německými tanky hořela, propadaly se stropy a schodiště. Marie uprostřed bitevní vřavy objevila u okna v prvním patře radnice chlapce s roztrženým břichem. Pokusila se ho zachránit.

Před osmdesáti lety (16. října 1941) zahájili nacisté systematické deportace českých a moravských Židů. Tehdy odjel první z pěti vlaků, které vezly do ghetta v Lodži celkem pět tisíc lidí. Šoa jich přežilo 277. Příběhy 20. století jsou tentokrát věnovány tomuto smutnému výročí.

Před 20 lety na podzim 2001 začala skupina novinářů a historiků natáčet vzpomínky válečných veteránů z 2. světové války. Po pěti letech svůj zájem rozšířili na další skupiny pamětníků 20. století. Dnes je jejich sbírka „Paměť národa“ třetí největší na světě. Před nimi se nachází jen úctyhodné projekty SHOA režiséra Stevena Spielberga a sbírka washingtonského United States Holocaust Memorial Museum.

V roce 2008 jsme s kameramanem vylezli na věž kostela sv. Jiří v Horním Slavkově. Byl z ní dobrý výhled na zpola zasněženou krajinu a na hřbitov, kde leží těla pěti zastřelených politických vězňů, kteří v neděli 15. října 1951 uprchli ze slavkovské šachty číslo 14. Připomíná je malá pamětní deska, na níž lze číst jména: Jan Trn, Jan Úlehla, František Petrů, Ferdinand Compel, Vladislav Roubal. Dole, u hřbitovní brány, na nás čekal osmdesátiletý Karel Kukal.

Za pár dní uplyne čtyřicet let od tragické smrti studenta brněnské architektury Pavla Švandy (1959-1981). Jeho tělo bylo nalezeno 10. října 1981 na dně propasti Macocha, zemřel asi o týden dřív. Policie brzy uzavřela vyšetřování, s tím, že dvaadvacetiletý mladík spáchal sebevraždu. Švandovi nejbližší tomuto vysvětlení neuvěřili – a stejně jako mnozí lidé z protikomunistické opozice byli (či dodnes jsou) přesvědčeni, že v události měla prsty Státní bezpečnost.

Jaroslav Dlouhý a Josef Holec zažili za 2. světové války ohromné drama. Byli donuceni narukovat do Rudé armády. Popisují chaos, dezerce, zbabělost Rudoarmějců během ústupových bojů na východní frontě v roce 1941. Oba padli do německého zajetí. Nikoliv v boji.

Když jsme před patnácti lety začali pro rozhlasové Příběhy 20. století natáčet vzpomínky českých politických vězňů, patřila Eva Dušková (1931-2019) k prvním lidem, kteří nám vyšli vstříc. Její příběh je jeden z nejvýmluvnějších: ukazuje, jakou povahu měl od počátku komunistický režim, stranický aparát, jeho policisté, bachaři, prokurátoři, soudci.

Čechoslovák Michal Demjan jako mladík utekl do Sovětského svazu. Lepší život zde nenašel, obratem putoval do gulagu, ze kterého se dostal až po útoku Hitlera na SSSR. V řadách československých jednotek utrpěl zranění, po válce pracoval jako bachař na Pankráci.

Když v roce 1953 připravili komunističtí funkcionáři a jejich pomocníci Josefa Jehlíka o rodový statek v Úboči na Domažlicku a vyhnali ho i s početnou rodinou z domova do Slezska, něco se v něm zlomilo. Na svou vesnici se už nedokázal dívat bez hořkosti.

Erika Brinkmannová pochází se sudetoněmecké, Zuzana Peterová ze židovské rodiny. Jejich tatínci za dramatických okolností přežili válku, po ní je ale vysněná svoboda nečekala. Ten Eričin bojoval na frontě jako voják wehrmachtu, Zuzanin byl nuceně nasazený. Po válce jeden putoval do jáchymovských lágrů jako německý zajatec, druhého v polovině 50. let odsoudili ve vykonstruovaném procesu jako údajného špiona.

Vesnice Ledochovka ležela na Volyni, v ostrožském okrese. Jméno dostala podle šlechtického rodu Ledóchowských, před válkou v ní žilo 51 českých rodin, 15 polských, čtyři ukrajinské a jedna židovská. Oblast tehdy patřila Polsku. Hlavou jediné židovské rodiny byl Ajzyk Rivec. Když pracoval u hraběte Augusta Ledóchowského jako šafář, vzal si za ženu osmnáctiletou Soňu Chyšovou. Hrabě mu tehdy z náklonosti přenechal pět hektarů půdy – levně, na splátky.

Měsíce se děti kvůli covidu učily distančně z domova. On-line se docházelo na kroužky i skauting. Přes dva tisíce dětí se i přes obtíže pandemické doby zapojily do vzdělávacího projektu „Příběhů našich sousedů“. Žáci během uplynulých měsíců vyzpovídali on-line 600 pamětníků, vytvořili stovky pozoruhodných rozhlasových a televizních reportáží, komiksy, ilustrované povídky o 2. světové válce a komunismu.

Příběhy 20. století jsou tentokrát věnovány legendárnímu hokejistovi a politickému vězni Augustinovi (Gustavovi) Bubníkovi. Československý reprezentant byl na podzim 1950 odsouzen ve vykonstruovaném procesu za údajnou špionáž a velezradu.

Štěpánovi Antonijovi a Vasilině Mesárové bylo sedmnáct let, když se rozhodli prchnout přes hranice do Sovětského svazu.

Před sedmdesáti lety se v komunistickém Československu konalo sčítání lidu, z něhož mimo jiné vyplynulo, že tři čtvrtiny obyvatel se stále hlásí k římskokatolické církvi, byť mnozí jistě jen formálně.

Bylo mu jen čtrnáct let, když ho sovětská justice odsoudila na deset let do lágru. Rusínský chlapec Leonid „Levko“ Dohovič, který se narodil 29. září 1935 v Užhorodu do rodiny řeckokatolického kněze, šel do vězení na jaře 1950.

Dne 10. listopadu 1951 byli v Praze na Pankráci popraveni (přesněji zavražděni) Alfred Plocek, Miloslav Franc a Jaroslav Peške.

Před 79 lety, 8. září 1941, zahájila německá nacistická vojska obléhání Leningradu (dnes Petrohrad). Blokáda trvala neuvěřitelných 29 měsíců do konce ledna 1944. V obleženém městě zahynul skoro milion lidí hlady.

Na novém židovském hřbitově ve Světlé nad Sázavou má hrob Josef Margolius, obchodník z nedalekých Velkých Křepin. Zemřel v roce 1936.

Dva výstřely z poloautomatické pistole ráže 7,65 mm Browning stačily a 50 milionů lidí rukovalo na frontu. Osm milionů zahynulo v zákopech 1. světové války v blátě, sněhu, zásahem kulky, probodnutím bodákem, roztržením granátem.

Ve středu zemřel válečný veterán Viktor Wellemín. Byl jedním z posledních československých účastníků bojů z druhé světové války u severoafrického Tobruku, zúčastnil se také bojů u Dunkerque. Před pěti lety jsme jeho příběh připomněli v pořadu Příběhy 20. století.