Ranní úvaha

Malé zamyšlení a inspirace pro všední den v autorské interpretaci.

UvádíČeský rozhlas

Všechny epizody

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Povídka, kterou napsal sám dům

Stála u velkého severního okna s očima zabořenýma do protějšího svahu. Jednou rukou si hladila velké břicho a druhou se opírala o stůl.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Za kytky se neděkuje

Sedm let jsem si svou zahradu představovala ve snu. A zahradničila po skypu, když mi můj muž ukazoval záhony a potřeboval vědět, co vyplít a co ne.

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Pláž jako jeviště

V Americe se staří lidé stěhují na penzi na Floridu nebo do New Mexika, ve Francii na Azurové pobřeží.

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Vlaková příhoda

Vlak z Mariánských Lázní je překvapivě plný; nekoupila jsem si místenku, protože jsem to nečekala. Zdá se, že se už uvolnila možnost lázeňských pobytů, velká část cestujících jsou ženy s velkými kufry. Když jsem jela sem, jeden mladý muž mě za Prahou požádal, zda bych si nesedla na místo pro tělesně hendikepované, že mě z něj průvodčí nezvedne, zatímco jeho určitě ano.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Architektura prázdna

Představte si, že je noc a vy se procházíte ponuře osvětlenou hotelovou chodbou, protože nemůžete usnout. Nebo se brouzdáte pískem pláže, než doputujete k majáku, který nikomu nesvítí. Nebo se vysoko nad vámi klenou žebra ocelové konstrukce, a vy čekáte v poloprázdné odletové hale. Popřípadě jdete dlouhou přestupovou chodbou mezi stanicemi metra. Sami. To všechno jsou prostory, kde se můžete cítit nějak zvláštně. Divně. Nejistě.

Ranní úvaha: Martin Bedřich: O filozofově smíchu

Jistě znáte to, když se nějaká nezajímavá, nezáživná či dokonce vysloveně nepříjemná situace nečekaně promění tím, že se v jejím rámci odehraje něco překvapivě dobrého. Například společenská událost, na kterou jdeme z povinnosti, ale v jejímž průběhu se zcela nepravděpodobně a k vlastnímu údivu setkáme s někým, díky komu se pro nás atmosféra zcela změní, a my si z oné události odnášíme jedinečný prožitek.

Ranní úvaha: Daniel Raus: O vysokém obrubníku

Snažím se zaparkovat, ale je to pakárna. Zdá se, že pominuly časy, kdy díky koroně byly ulice prázdné. Teď se věci vracejí do starých pořádků, aspoň co se dopravního stresu týče. Z ničeho nic ale vidím, že jedno místo se přece jenom rýsuje, život není tak špatný, jak vypadá. Elegantně tam vjíždím, jen musím dávat pozor. Je tam vysoký obrubník.

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: Střepy proti světlu

Myslím na to už dlouho. Měl bych někdy z paměti vyloupnout a zaznamenat důležité obrazy, nejstarší záblesky minulosti, soustředěné chvíle, které ještě nepropadly nenávratně do tmy. Rozhodně nejde o myšlenky, ale spíš o jakési útržky z filmů, několik málo fotografií.

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Setkání s vílami

Léto otevírá znamení Raka, tedy krásný čas od 22. června do 23. července. Rak je měsíční znamení, tedy ženské, a má mnoho společného s vodou. Vzpomeňme si na obrazy, které nám předvádějí krásnou bohyni Venuši rodící se z vod moře. Rak je také spojený s Měsícem a již ve starověku byli učenci přesvědčeni, že právě on ovlivňuje mořské vody, stejně jako ženský cyklus.

Ranní úvaha: Petr Borkovec: Terra del Sole pod Blaníkem

Jako bych měl jet dál, aspoň ještě kousek, aspoň do Roudného, do Kamberka, do Načeradce, jako bych si popletl vsi a vystoupil dřív a uvědomil si to vteřinu po tom, co autobus zmizel z náměstí, a nevěřícně se rozhlédl kolem dokola, a jako by dnes už vůbec nic neodjíždělo, ani večer, ani pozdě večer, jen nějaký minibus do vedlejších Býkovic, jako by „pražák“ jel až zítra ráno v pět a já musel kdovíjak přespat v cizí vesnici.

Ranní úvaha: Petr Vizina: Majitelé klíčů a rozhodnutí mlčet

Z pamětí undergroundu za komunistických let mi utkvěla zdánlivě nepodstatná, ale podle všeho důležitá věc. Když se vás estébáci budou vyptávat, kde jste byli, co jste tam zažili a kdo další s vámi, řekněte: Byl jsem „ožralej jak slíva“ a nic si nepamatuju. Krátce, nic nevysvětlujte, zněly rady zkušenějších.

Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Hry

U společenských a stolních her jsme se s bratrem neustále hádali a kromě toho jsem nerada prohrávala, prohra srážela mé beztak nízké sebevědomí. Zvláště ponižující bylo prohrát dámu. Máma ji nade mnou vyhrála pokaždé, nikdy nepřimhouřila oko: ať mi bylo pět nebo deset, máma zkrátka v dámě vždycky vyhrála a pokaždé se mi po prohře s nepatrným stínem ironie v hlase posmívala: tak se mi to alespoň zdálo.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Žádné matoucí signály

Ve Vídni je léto, ale nejsou tady turisté. Pár se jich přeci jen najde, ale jsou jako drobky rozsypané u sochy Marie Terezie, kde si dávám s lidmi sraz, když se mám ve Vídni s někým potkat. Ta socha je prostě nepřehlédnutelná. A jak říká jedna moje kamarádka: „rozhodně nevysílá žádné matoucí signály“.

Ranní úvaha: Jan Němec: Rozdrolit beton, obnažit nosníky

Ve Vídni na Mariahilfer Strasse, kousek od místa, kde na nějakou dobu bydlím, už asi měsíc a půl bourají obrovskou rohovou kancelářskou budovu. Každé ráno, když si jdu pro snídani, se naproti té ohradě na chvíli zastavím. Nejsem sám, výjev je to totiž spektakulární. Obrovská lžíce si ukrajuje z budovy jako z křehkého oplatkového dortu, stěny, podlahy a stropy se hroutí v prachu. Do toho kila a kila vodní tříště, která má zabránit tomu, aby prach pokryl celé okolí.

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Salám, víno a politika

Jeho příjmení je Terrenoire, v překladu Černá země. Křestní jméno Jacques. Většinu dospělého života strávil v Africe, kde pracoval pro nevládní organizace. Teď už je v důchodu. Narodil se v Lyonu, v rohovém domě, který dosud stojí na náměstí Carnot, jen pár kroků od místa, kde spolu sedíme v jedné z čerstvě otevřených kaváren. Naposledy jsme se viděli vloni v září.

Ranní úvaha: Pavla Horáková: Toto není text o přechylování

Dám vám hádanku. Které je nejčastější české příjmení? Určitě jste se nenechali nachytat a odpověděli správně, že Nováková. Paní a slečen Novákových je skoro o tisíc víc než pánů Nováků. Nebo aspoň bylo k roku 2016, kam sahá statistika zveřejněná na stránce Kdejsme.cz.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Cedulky

Každý prý má – a třeba v roce 1997 to názorně ukázal Zelenkův snímek Knoflíkáři – nějakou tu libůstku, zvláštnost nebo soukromou posedlost, s kterou se nepyšní, ale která ho jednoznačně odlišuje od ostatního lidstva. Někdo trhá hýžděmi knoflíky z čalounění, někdo pije kafe jedině studené a z hrnečku se Včelkou Májou a někdo si v tramvaji sedá zásadně na šedivou sedačku.

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Po staré silnici

Jeli jsme autem z Prahy do Řezna přes hraniční přechod Rozvadov a já jsem přátelům vyprávěla, jak jsme s bratrem jako děti cestovali za babičkou z Tachova do Plzně. Dostali jsme doma na vlak, ale jeli jsme stopem. Z Tachova jsme se napřed potřebovali dostat do Boru, někdy jsme to absolvovali bizarními způsoby.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: O třetím čtení

Jednou z nečekaných výhod stáří je to, čemu říkám třetí čtení, tedy návrat ke knihám, které jsem v životě již dvakrát přečetl. Někdy tak činím záměrně, protože kvůli práci v knize hledám citát, který mi utkvěl v hlavě jen matně, ale většinou k třetímu čtení dochází náhodně. Někdy taková kniha na mě vypadne omylem, když se pídím po něčem jiném, ale zaujme mě natolik, že si ji přečtu celou.

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Krajina plná tajemství

Vyjmenovat krásné krajiny Jižních Čech je nemožné. Půvaby jsou součástí zdejší krajiny stejně jako její historie a památky. Předchozí generace historiků se nebála ve svých spisech o krásách hovořit téměř básnickým jazykem.

Ranní úvaha: Martin Bedřich: Pohled do dálky

Kamarád Denis, výjimečný překladatel z čínštiny a dalších jazyků, mi čas od času posílá ukázky překladů svých objevů. Poslední várku několika čínských povídek jsem si vzal na cestu, když se konečně objevila možnost někam trochu vyjet.

Ranní úvaha: Markéta Bidlasová: Feťák a provazochodkyně

Ta cesta metrem, jedna z mnoha toho týdne, mi zůstala otištěná v mysli. Čím byla zvláštní? V jednu chvíli do poloprázdného vozu přistoupil polonahý mladý muž. Rozcuchaný, špinavý, jen v kalhotách, ve tváři se mu střídaly divoké grimasy. S kýmsi mluvil, běsnil, bojoval, prudce se hýbal, vykopával nohy do oken a dveří, zdánlivě se snažil navázat dialog s ostatními cestujícími, jenže přes to jaksi ne.

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: Fotografie

Malý černý fotoaparát nosím o víkendu pořád v kapse a s přibývajícími úlovky roste i má radost. Letošní redakční rada naší revue pro teologii, duchovní život a kulturu, která se již tradičně koná v trapistickém klášteře v Novém Dvoře, bude skvěle zdokumentovaná.

Ranní úvaha: Vladimír Just: O „tom druhém“

Už jako dítě školou povinné jsem měl radši stříbrnou než zlatou, Aramise než d´Artagnana, Semafor než Národní, menševiky než bolševiky a Engelse než Marxe. Nečetl jsem v té době ani jednoho ani druhého a netušil jsem, že označení „menševik“ (hlas menšiny) a „bolševik“ (hlas většiny) byl jen Leninův fikaný mediální trik, kdy využil dočasné změny poměru sil ve své partaji, který zítra už neplatil.

Ranní úvaha: Adam Borzič: Potřebujeme novou erotickou kulturu!

Jsme očividně kulturou sexuálního násilí. Není dne, abych neslyšel o nějakém případu nekonsensuálního jednání, v lepším případě jen obtěžování, v horším znásilnění. Většina znásilnění neproběhne v křoví u cesty, většinu násilníků jejich oběti osobně znají.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Neodolatelná převaha stínů

Koldo Chamorro je pro mě nejlepší španělský fotograf. Možná nejlepší fotograf vůbec. Jeho fotky klamou tělem. Tváří se jako dokumentární, ale je na nich mnohem víc, než ve fotografické reportáži, přestože jeho cykly fotografií bývají takto označovány nejčastěji.

Ranní úvaha: Daniel Raus: O dobré terapii

Jsme na sklonku doby covidové, nebo v to aspoň doufáme. Ukazuje se, že spoustu lidí pandemie citelně zasáhla. Zanechala nepříjemné stopy v našich duších. Je tedy načase ohlédnout se po nějaké dobré terapii. Jednu doporučuje Paul McCartney, slavný člen ještě slavnějších Beatles.

Ranní úvaha: Jan Bělíček: Žena, díky níž získala pohádka o americkém snu hloubku a pravdivost

Pokud pravidelně sledujete literární dění ve Spojených státech, na jméno spisovatelky Joan Didion jste už určitě narazili. Odkazují se k ní novináři a novinářky, esejisté a esejistky, vážení autoři a autorky, ale i progresivní a experimentující spisovatelé a spisovatelky. Pro české publikum je to trochu nečekané a podivné, protože jméno Joan Didion tady zná jen málokdo.

Ranní úvaha: Vladimír Just: O výročích I.

Letošní „jedničkový“ rok skýtá úrodu kulatých výročí a jubileí. Zejména s těmi divadelními se takřka roztrhl pytel. Některá hodně zakulacená jubilea představují pochopitelně pro média lákavé plástve medu (Jiřina Bohdalová, Iva Janžurová … a další). A výročí?

Ranní úvaha: Petr Borkovec: Šeříky ve váze

Tohle studené jaro! Jak pozdě letos kvetou šeříky! A prší tolik, že jedinkrát pořádně neoschly!Před několika dny jsem v naší ulici potkal paní, kterou znám, protože u nás ve městě často střídá zaměstnání ve službách. Chvíli roznáší pivo v hospodě, potom zmizí a objeví se za pokladnou v Albertu.

Ranní úvaha: Viktorie Kopecká: Ticho

„Bůh mě ignoruje,“ řekl muž středního věku, který sedával v kostelní lavici s otlučeným rohem pravidelně více než rok. „A jak se to projevuje?“ zeptala se farářka. Ozvalo se ticho, které odpovědělo dřív než slova. „Jako když jste v hospodě, chcete platit a číšník vás nevidí, nechce vidět!“

Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Fišlovka

Na pravém břehu řeky Lužnice stával v osmdesátých letech 19. století mlýn. Jeho nový majitel, židovský podnikatel Emil Fischel, ho a pozemky kolem něj během pár desítek let proměnil na koželužnu a později na továrnu na zpracování kůží. Továrna zanikla už před druhou světovou válkou spolu se svým majitelem a z ubytoven pro dělníky i z budovy továrny pak vzniklo sociální bydlení, malé levné byty o obytné kuchyni.

Ranní úvaha: Jan Jandourek: Maradonova církev

Možná si myslíte, že už jste slyšeli všechno. Jedna věc vám ale nejspíš unikla. V pestrém světě náboženství a hnutí a všelijakých duchovních směrů je jedna víra obzvláště exotická. Jmenuje se Iglesia Maradoniana, Maradonova církev. Je to náboženství, které vytvořili fanoušci zesnulého argentinského fotbalisty Diega Maradony.

Ranní úvaha: Jan Němec: A je ze mě nápověda

Očkovací centrum na brněnském výstavišti je jedno z těch velkokapacitních, jak o nich referují média. Jakmile u dlouhého stolu s desítkami židlí vyplníte dotazník o svém zdravotním stavu, přejdete k dalším dlouhému stolu, kde vám dobrovolnice přiloží pistoli na čelo. Ve chvíli, kdy čekáte výstřel, kterým vše skončí, anebo že se z toho snu probudíte, oznámí vám sladkým hlasem něco jako třicet šest a půl.

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Přes ostnatý drát

Měli přijet už vloni na jaře, pak na podzim a až teď jsou konečně tady, v Lyonu. Frederika Smetana a Michal Lázňovský, moji přátelé a kdysi kolegové. Připravují novou inscenaci v divadle des Marronniers. Ale pro publikum se hrát nebude. Možná v létě, nebo na podzim, nikdo neví. Dříve se do šuplíku jen psalo, ale i v tomhle nás covid něco naučil.

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Hřbitov zapomenutý v lese

Chodit po značených turistických cestách není pro skutečného poutníka krajinou obvyklé, ale přesto nás může značená cesta dovést na překvapující místo. Od zámku v Oseku u Radomyšle se po žluté značce dostaneme k opravdu překvapivé památce. Uprostřed lesa narazíme na skvěle opravenou zeď ohraničující malý pečlivě vysekaný prostor, v němž stojí židovské náhrobky.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Architektura čekání

Projdete-li branou nemocnice, přestane platit normální čas. Vstupem do nemocnice jste vstoupili do sféry vyňaté ze světového času. Nejdříve kráčíte areálem, hledáte šipky, doptáváte se, mačkáte knoflíky výtahu a pak je mačkáte ještě jednou, protože to nebylo do správného patra.

Ranní úvaha: Pavla Horáková: Stoletá pamětnice z Orlického Záhoří

Jmenuje se Anička a je jí něco přes sto let, i když bych jí jako laik hádala víc. Nedávno prošla omlazovací kúrou, a tak má snad před sebou nejmíň další stovku. Anička je chalupa v Orlickém Záhoří a architektonické studio se na internetu pyšní fotografiemi její nápadité rekonstrukce. Původní stavení z omítnutých vepřovic sedí na kamenné podezdívce, zalomená sedlová střecha prozrazuje, že se nacházíme v podhůří a pohraničí.

Ranní úvaha: Petr Vizina: Zenový opat a kotě

Opat zenového kláštera chodí po zahradě a ukazuje nám, kde vyrostou další stromy, keře a květiny, který kus stodoly nemá smysl zachovat a jak se dům určený k meditaci přibližuje svou podobou obdobným místům v Koreji nebo v Japonsku. Opat je dobře stavěný, usměvavý muž, na jednom prstu mu chybí článek, vyučil se totiž truhlářem, dřevěná veranda ve stylu buddhistických klášterů v Asii je dílo jeho rukou.

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: Konec

V jakém světě dnes žijeme? Před třiceti lety mi to bylo jasné. Železná opona se roztrhla, svět se přede mnou otevřel a já nevěděl, kam dřív. Stačilo pár dní a nebyla tu žádná nepřekročitelná hranice. Mohl jsem se (skoro) beze strachu vydat kamkoliv a dosáhnout (skoro) čehokoliv. Dnes se naopak většina věcí zamotává, utápíme se v záplavě zpráv, fotografií, klipů a jemného cvakání digitální džungle.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Ranní ptáče

Možná by se toto zamyšlení mělo pro dnešek přejmenovat a nést název „Vraní úvaha“. Chci totiž právě mluvit o ptácích. Nejenom proto, že – jak shodně tvrdí moji rodiče – věta „mám ráda ptactvo“ patřila k mým nejstarším dochovaným zápisům. Hlavně je to tím, co letošního studeného jara vidím dnes a denně za oknem.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Ranní ptáče

Možná by se toto zamyšlení mělo pro dnešek přejmenovat a nést název „Vraní úvaha“. Chci totiž právě mluvit o ptácích. Nejenom proto, že – jak shodně tvrdí moji rodiče – věta „mám ráda ptactvo“ patřila k mým nejstarším dochovaným zápisům. Hlavně je to tím, co letošního studeného jara vidím dnes a denně za oknem.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Plavba na obytné soše

Ráno jsem vstala v šest. Venku si nasadila respirátor a hnala se na tramvaj. Nejdřív jsem vystoupila na pražské Palmovce a zkoušela se doptat, kde je tamní marina. Tu sousední holešovickou jsem důvěrně znala, bydlela jsem u ní rok v novostavbě a dívala se na zrezivělé, barevné doky naproti, na kalnou vodu, na tu rzivou malebnost, která mi tolik připomínala staré přístavy na La Platě v Buenos Aires.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Jiné oko Henry Millera

U mě je to tak, když jednu větší práci dokončím, do dalšího většího projektu se mi ještě nechce a žádný termín obživného psaní na mě netlačí, rozhlídnu se po knihovně s úmyslem odpočinout si čtením, které není účelové, které nepotřebuji k práci. Tentokrát se mé oko v knihovně zastavilo u Esejí Henry Millera.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Jiné oko Henry Millera

U mě je to tak, když jednu větší práci dokončím, do dalšího většího projektu se mi ještě nechce a žádný termín obživného psaní na mě netlačí, rozhlídnu se po knihovně s úmyslem odpočinout si čtením, které není účelové, které nepotřebuji k práci. Tentokrát se mé oko v knihovně zastavilo u Esejí Henry Millera.

Ranní úvaha: Martin Bedřich: Matteo a vrtulník na Marsu

Mezi věci, které opravdu nemám rád, patří protivné bzučení dronu, typické třeba na nějakém luzném místě, kam se člověk uchýlí v naději, že zde navzdory protipandemickým opatřením najde trochu soukromí, ticha a klidu. Ten zvuk mnou projíždí jak vrtačka dásní a obvykle ohlašuje přítomnost minimálně jednoho mladíka, který si s dronem hraje, a obvykle ještě jedné slečny, která se nepřesvědčivě tváří, že ji to hrozně zajímá.

Ranní úvaha: Martin Bedřich: Matteo a vrtulník na Marsu

Mezi věci, které opravdu nemám rád, patří protivné bzučení dronu, typické třeba na nějakém luzném místě, kam se člověk uchýlí v naději, že zde navzdory protipandemickým opatřením najde trochu soukromí, ticha a klidu. Ten zvuk mnou projíždí jak vrtačka dásní a obvykle ohlašuje přítomnost minimálně jednoho mladíka, který si s dronem hraje, a obvykle ještě jedné slečny, která se nepřesvědčivě tváří, že ji to hrozně zajímá.

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Javor a jiné stromy

Před časem pokládali u nás na sídlišti do země obrovské roury plynovodu. Museli kvůli rozsáhlému výkopu pokácet i stromy. Vše bylo v nejbližší možné době zahrnuto, tráva znovu zaseta a nové stromy zasazeny. Ale v horkém a suchém létě z vysazených stromů přežilo jen málo, výsadba byla pak v několika letech doplněna, ale i z doplněných stromů mnohé uschly nebo byly zničeny. Doplňování výsadby probíhá vlastně doposud.

Ranní úvaha: Daniel Raus: O příběhu z prádelní šňůry

Dostala se mi do ruky fotografie, která oživila moji dávnou otázku. Proč chce člověk povědět svůj příběh? Řadu let se totiž zabývám vlivem příběhů na naše myšlení, vnímání reality a životní pocit. Nakolik tvoříme svůj osud, a nakolik osud utváří nás? Nakolik jsme my sami příběhem? A nakolik to všechno zapadá do děje, který nás přesahuje?

Ranní úvaha: Jan Bělíček: Sto let Švejka – antiideologického románu říznutého dadaismem

Před sto lety začal vycházet jeden z nejslavnějších českých románů vůbec, a to slavné Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. O Haškově Švejkovi se hodně mluví dodnes, ale údajně se málo čte. Alespoň to říkají literární historikové a vědci. Ze Švejka se ovšem stal také důležitý symbol a jakési projekční plátno, na nějž si každý promítá to, co se mu zrovna hodí.

Ranní úvaha: Adam Borzič: Alchymie jarní ne/rovnováhy

Jedna z největších básní 20. století Pustina T. S. Eliota začíná hypnotickými verši:Duben je nejkrutější měsíc, rodí šeříky z mrtvé země, mísí vzpomínku s touhou, vznítí kořeny jarním deštěm z otupělosti.(Přeložil Jiří Valja)

Ranní úvaha: Pavla Bergmannová: Čas žít, čas umírat

Říká se, že štěstí přeje připraveným. Jenže já mám poslední dobou takový dojem, že mě v životě potkávají hlavně situace, na které se člověk připravit nemůže. A to i přesto, že má načteno spoustu chytrých knih a odpozorováno mnoho životů.

Ranní úvaha: Jan M. Heller: Zvláštnosti železniční polyglosie

Asi každý, kdo se v minulých desetiletích svezl po českých kolejích vlakem, si vybaví větu „E pericoloso sporgersi“. Československé státní dráhy – a po nich i ty České – čtyřjazyčně upozorňovaly v osobních vagonech cestující, že je nebezpečné naklánět se z otevřených oken. Tedy upozorňovaly vlastně jen v té italštině; ve zbylých třech jazycích, totiž česky, německy a francouzsky, to rovnou direktivně zakázaly.

Ranní úvaha: Jan Němec: Věci na polici a věci v krabici

Na světě existují dva druhy věcí. Jedny vystavujeme na policích a v prosklených vitrínách, ty druhé uchováváme v krabicích pod postelí nebo na půdě. Těmi prvními se obvykle prezentujeme, ty druhé o nás často říkají víc. Pamatuju si, jak jsem kdysi přijel ke svým prarodičům ve chvíli, kdy se oni zrovna vypravovali někam jinam. Zůstal jsem v jejich bytě sám.

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Vítězství Flóry

Na jaře svět začíná ožívat a barvy krajiny se střídají. Podmračenou šedou začíná nahrazovat všudypronikající zelená. To vše je symbolem skutečnosti, že temnoty boj se světlem prohrávají, že život vždy vítězí nad smrtí. Proto na holých větvích, které mřížovaly po dlouhé měsíce zimní oblohu, se začínají nalévat pupeny a bíle rozkvetlé kytice trnek již nepřehlédnutelně zdobí jarní krajinu.

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: Fidula

Mezi zdmi středověkého opevnění kvete bílá magnolie. Hannah ten jarní zázrak dlouho pozoruje. Několikrát strom oběhne a nakonec si pár okvětních lístků strká do kapes. Zanedlouho usíná v kočárku. Opírám se o novogotický oblouk ostění a vyhřívám se na slunci. Jedním okem a uchem sleduji dění v kostele, ale většinou se má pozornost upírá jinam.

Ranní úvaha: Petr Vizina: Naši vlastní rusáci

Překladatel a básník Jan Zábrana si do svých deníků kdysi zapsal, že rozlišuje mezi Rusy a „rusáky“. Rusové byli ti, které z ruštiny překládal – Mandelštama, Jesenina, Platonova, Solženicyna, Cvetajevovou, Baabela nebo Pasternaka. Rusáky myslel Zábrana ty, kdo těmto a dalším milionům lidí v Sovětském svazu a jeho satelitech znepříjemňovali život, zakazovali je, pronásledovali, vyháněli do exilu, nebo na smrt týrali v gulazích.

Ranní úvaha: Petr Borkovec: Ven se psem

Dnes ráno jsem ženě slíbil, že odpoledne s sebou vezmu psa. Už když jsem to říkal, věděl jsem, že se mi nebude chtít vzít odpoledne psa na procházku. Nikdy se mi nechce chodit ven se psem. Ale dnes ráno bylo odpoledne ještě příliš daleko a žena se navíc chystala k odjezdu – a tak jsem to slíbil lehce a do odpovědi pohotově vecpal i údiv nad tím, jak si žena vůbec může myslet, že bych šel odpoledne na procházku a psa nechal doma.

Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Neviditelné zahrady

Venku je příšerná zima, lezavo, studeno, padá sníh s deštěm a na novou zahradu se mi nechce. V krátkém záchvěvu jara jsme tam zryli pár záhonů, posbírali spadané klacky a nastavovali tvář slunci. Moje skutečné zahrady jsou ale zatím jinde.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Pod povrchem země

Nemine měsíc, kdy by na mě při denním monitoringu zpráv nevyběhla nějaká s titulkem „archeologům se podařil nečekaný objev“. Kameny, věci, texty, mumie – jenom ty lokality se liší. Jsem tomu ráda. Za prvé mi to dává naději, že náš lockdownově navrstvený a zaneřáděný byt, který už nejspíš nikdy nepůjde uklidit, se jednou stane významným archeologickým nalezištěm se zásadními doklady kultury koronavirové.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Šulcův a Dědečkův Pohyblivý cíl

Nevím, čím to je a nedokáži si to někdy vysvětlit, ale jsou knihy, které mě při čtení samovolně nutí často k nejrůznějším asociacím, a naopak při čtení jiných textů si vystačím s tím, co v nich stojí. Kniha editora Jana Šulce a folkového zpěváka a vypravěče Jiřího Dědečka patří do první skupiny.
Karel Hvížďala

Ranní úvaha: Martin Bedřich: Zvědavost

Už o skřítku Rákosníčkovi jsme se hned v úvodu každé pohádky dozvídali, že je „zvědavý jako opička“. Je typické, že tato dobře míněná charakteristika je vyjádřena s jistou dávkou přezíravosti. Zvědavá je přece opice, kdežto rozumný člověk je… Co vlastně? Možná hloubavý, tedy že desetkrát ze všech stran promyslí třeba věky tradovanou pravdu o tom, že krokodýl pláče, než sežere svou kořist, ale nikdy se nezvedne, aby se na vlastní oči přesvědčil, že tomu tak není.
Martin Bedřich

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Chléb

V 70. letech 20. století jsem v časopise Světová literatura objevila bulharského spisovatele Jordana Radičkova. Vyšlo tam několik ukázek z jeho souboru povídek Střelný slabikář, kde své příběhy, končící tragickou, násilnou smrtí, vyprávějí jednotliví obyvatelé bulharského městečka pod horami.
Alena Zemančíková

Ranní úvaha: Jan M. Heller: Kam sahají hranice Pobaltí

Torzo černobílého kinofilmu zahrnuje dvě a půl políčka. Jsou na nich vidět siluety dvou postav na kolejích. Jedna z nich drží ve zdvižené ruce svítilnu. Okolí trati je zarostlé plevelem; těsně nad obzorem je sotva znatelná vypálená skvrna, snad tam vychází slunce. Za postavami se tyčí k nebi světelné návěstidlo se dvěma zaoblenými světelnými deskami a dlouhými slunečními clonami.
Jan M. Heller

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: Barack, František a Joe

Co mají společného dva američtí prezidenti Barack Obama a Joe Biden a současný papež František? Možná víc než by si člověk na první pohled myslel. Na přelomu roku 2020 a 2021 se mi shodou okolností dostaly do rukou tři knihy těchto mužů. Asi neexistují jiné současné bestsellery, které by byly přeloženy do tolika jazyků, získaly tolik čtenářů a měly takový dosah v různých koutech světa.
Norbert Schmidt

Ranní úvaha: Jan Němec: Humberťák

Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Proč? „Protože už to není ta řeka,“ zní obvyklé vysvětlení. Anebo také – a to se mi líbí víc – „Protože už to nejsi ty“. Podobně se říká, že žádná kniha není stejná, když ji čteme podruhé. Proč?
Jan Němec

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Obrovy postele

Vydat se do zimní krajiny není jednoduché. Počasí není vždy příznivé, slunce vysvitne jen málokdy, dny jsou krátké, šedivé, trochu vyprefabrikované. Ale vždy se najde nádherný den, kdy zima jako kdyby zapomněla na svou nelaskavost. To z masky nevlídné stařeny na chvíli vykoukne podoba krásné Flóry. Pak poutník vyrazí na krátkou cestu.
Václav Vokolek

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Do Prahy, z Prahy

Maska zachycená v křoví po levé straně mostu. Před rokem touhle dobou bych nevěřila, že se modrá chirurgická maska zachycená na trnité větvi, nebo zašlapaná do bláta, stane symbolickým předmětem, který označuje příslušnost k době, ke společenství, k problému. Masky jsou všude a nikdo se nepozastaví.
Magdalena Platzová

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Zázrak, který se mi stal

Je doba postní, připomínka naší pomíjivosti, možnost podívat se na sebe z jiného úhlu. Když mi bylo pár let, moje maminka měla umřít. Doktoři nemohli přijít na to, co jí je. Z této doby si pamatuji jen to, že jsem musela být na dlouhou dobu u tety a poznat své starší sestřenice ve všech jejich odstínech.
Anna Beata Háblová

Ranní úvaha: Adam Borzič: Pandemie a každodenní zen

Pandemie se zdá být nekonečná. V naší chaotické zemi obzvlášť. Jsme utrmáceni a nevidíme před sebou žádný nadějnější horizont. Vydáni napospas nekompetenci mocných, pokoušíme se prostřednictvím těch nejpodivnějších strategií přežít.
Adam Borzič

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Jak zvýšit sýkorkám cholesterol

Celé dlouhé týdny naše zahrada připomínala sibiřské sněhové pláně, nad kterými bezradně poletují ptáci a hledají něco k snědku. Ale ten hlad jim zase tak moc nevěřím, protože první sáček krmiva pro zpěvné ptactvo naše zpěvné ptactvo nechával chladným. Pšenice, zrnka kukuřice a prosa, to jsme si asi měli strčit za klobouk.
Markéta Pilátová

Ranní úvaha: Jan Bělíček: Jsme připraveni na emocionální dějiny poválečného Československa?

Dokumentarista Adam Curtis začínal v 80. letech na britské BBC jako poměrně klasický televizní tvůrce a podílel se na vývoji standardních dokumentů. Od začátku 90. let se však začala jeho tvorba pomalu proměňovat a stále více se přibližovat tomu, co dnes sám nazývá dokumentárním románem. I když já osobně bych volil spíš termín dokumentární esej.
Jan Bělíček

Ranní úvaha: Ivan Štern: Karel Poláček a jeho jazykové skopičiny

Julius Firt, kdysi ředitel nakladatelství Borový a později ředitel Svobodné Evropy vypráví, jak Karla Poláčka v Mánesu seznámil se zachmuřeným malířem Justitzem, který sáhodlouze hořekoval, že zmizel poctivý kumšt a nahradily ho intriky a kariérismus. Otrávený Poláček po hodné chvíli ho přerušil a zeptal se: By the way, wieviel haben Sie schon heute verdient? Firt tak doložil Poláčkův smysl pro praktičnost.
Ivan Štern

Ranní úvaha: Daniel Raus: O nejlepší reklamě

Narazil jsem na zajímavý příběh. Už pár dní na něj pořád myslím. Je tak trochu o reklamě, ale ve skutečnosti o něčem úplně jiném. Musím předeslat, že reklama mě vždycky zajímala. Ani ne kvůli pokušení, co bych si mohl kde ještě koupit, spíš mě přitahuje onen žánr jednoduchých sloganů, které se člověku zapíšou do paměti nebo dokonce do jeho podvědomí.
Daniel Raus

Ranní úvaha: Pavla Horáková: Ještě jednou Vás prosím o ten život!

Dny jsou teď jeden jako druhý, a tak nezbývá než sáhnout do vzpomínek. Předloňský listopad jsem strávila v Broumově, v areálu barokního kláštera. Přesně sto dvacet let předtím v Broumově prožila rok moje prababička, dcera řídícího učitele ze Slavětína nad Metují. Pan řídící velmi dbal na vzdělání svých dětí. Dceru Marii poslal do Braunau, tehdy vzdáleného tři a půl hodiny vlakem, do německé rodiny. Chodila tam i do německé školy.

Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Sousedská

Naši sousedé to s námi vždycky měli těžké. Jak to také přežít s povykující bandou dětí a dospělých, kteří chtějí za každých okolností svobodně projevit svůj názor a je jim úplně jedno, co si o nich kdo myslí. Jak se mají postavit k tragické skutečnosti, že na chalupě nepečujeme o trávník, nýbrž pěstujeme dlouhou trávu plnou drobného plevele.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: 16. kniha Vladimira Nabokova

„Kovbojky kapitána Mayna Reida ve zjednodušených překladech byly milovanou četbou ruských chlapců na počátku 20. století… Vydání, které jsem měl já (zřejmě britské) vázané v červeném plátně, s bledě šedým frontispisem, jehož lesk byl v době, kdy byla kniha nová, zamžen listem hedvábného papíru.

Ranní úvaha: Pavla Bergmannová: Ostře sledovaná nádraží

Při svých četných cestách vlakem je odpočítávám jako korálky v růženci. Některá znám osobně, ba téměř důvěrně, jiná jen z letmého záblesku, když se míhají za oknem a já je pozoruji v proměnách ročních období. V České republice je jich stále něco ke třem tisícům.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Bubliny

Je to tak. Jak izolace trvá a širší kontakt se mi ustálil do podoby krátkých vět a výkřiků na mobilu, začínám si připadat jako postavička z komiksu. Pohybuju se elektronickým světem a za mnou se táhnou přeskakující tečky, smajlíky, chatovací zkratky a verzály, abych aspoň jimi dala najevo, co se tak děje v duši vykázané do onlinu ze své trojrozměrné dimenze.

Ranní úvaha: Petr Vizina: Sádlo a bábovky

Moje kamarádka je při těle a má o tom skvělý pořad. Pojmenovala jej Sádlo, podle nadávky, kterou jako dítě slýchala od vrstevníků. Sádlo dává prostor ženám, které v něm často zmiňují, jak jim zdánlivě vtipná poznámka nejbližšího okolí vůbec nepřišla k smíchu, dokonce měla pro jejich sebevědomí zničující efekt.

Ranní úvaha: Markéta Bidlasová: Díky Titaniku

Co s dlouhými temnými večery tohoto lockdownového času? Co s mou nesnesitelnou dcerou v rozpuku rané puberty, která mne s intenzitou skotských střiků oblažuje střídáním dětské přítulnosti a mladické rozervanosti a vzpoury?

Ranní úvaha: Martin Bedřich: O popudlivosti

Před nedávnem mi jeden kamarád poslal svůj překlad rozhovoru s francouzskou filozofkou a psychoanalytičkou Cynthiou Fleury. Mluví v něm o svých obavách z toho, že vstupujeme do éry popudlivosti. Charakterizuje ji skrze nebývalou míru ukřivděnosti, rozhořčení, zatrpklosti a pocitu, že jsme obětí nespravedlnosti.

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: Před rájem

Byl to mladý floutek, užíval si života, jak to šlo. Byl chytrý, studoval na Sorbonně, skládal básně, krásně řečnil, a to jak z kazatelny, tak v zámeckém salonku nebo v blízkosti krále. Jeho kmotrem byl kardinál Richelieu. Dámy mu visely na rtech.

Ranní úvaha: Petr Borkovec: Jaro je daleko

Kostel svatého Ignáce na Karlově náměstí otevírají v šest ráno – a já tam jsem. Za nákazy se nesmí ani do lavic. Jen dvě vstupní kaple jsou přístupné. Postávám mezi nimi, na okraji lodi. V dušičkové kapli, kde stojí tlusté zpovědnice s řezbami z černého dřeva, už ve tmě svítí červené nápisy. Všechny dutiny jsou obsazené.

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Jezdci z Blaníku

Na začátku roku se konaly na Staroměstském náměstí bizarní demonstrace, při nichž se objevili na české scéně po mnoha letech blaničtí rytíři. Starý mýtus ožil. Až bude nejhůř, přijdou…

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: V závalu Petra Hrušky

„A ruku na srdce: často interpretace básnického textu připomíná, že půjde každopádně o násilí, zabijačku. O nepřirozené vytržení něčeho z něčeho nebo semletí něčeho na něco jiného… Měli bychom si toho být vědomi a s interpretacemi to nepřehánět.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Kilometry krabic

Od té doby, co nelze jezdit do zahraničí ani se ubytovat někde jinde než doma, objevuji s rodinou okolí naší východní pražské periferie, o které jsem si vždycky myslela, že je to více méně jen placka přesmažená dálnicemi a přesolená množstvím obchoďáků a supermarketů.

Ranní úvaha: Jan Němec: Prázdný prostor

Člověk se asi musí stěhovat, aby si skutečně uvědomil, kolik má věcí. Pouze při stěhování nám každá ta věc projde rukama a my pocítíme její váhu. Knihovny jsou samozřejmě ukázkový příklad. Všechny ty hřbety vyrovnané v řadě najednou získají hloubku a spolu s tím se ukáže, jak je papír těžký. Banánové krabice se plní jedna za druhou a není tomu konce.

Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Lyžování

Řeč je o lyžování. Stojíme na vrcholu malé šumavské sjezdovky, máme pár polorozbitých bobů a jeden černý pekáč z trouby a zkoumáme velký rampouch na sněžném dělu, které tu nejspíš před pár dny vyrobilo dokonalý sněhový povrch pro lyžaře.

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Obrazy z okolí domažlického

Díky obětavé službě Moravské zemské knihovny si můžu Obrazy z okolí domažlického od Boženy Němcové číst v počítači. Zajímalo mě, co tak strašného Němcová tomu Havlíčkovi do jeho novin poslala, že jí domažličtí měšťané kvůli tomu uspořádali pod okny kočičinu.

Ranní úvaha: Daniel Raus: O lahodném koktejlu

Přepadá mě poslední dobou divný pocit. Tvrdí, že svět už nikdy nebude takový, jak jsem ho znal, že změna bude zásadní, a vůbec prý v tom není jenom černý tunel pandemie, ze kterého dřív nebo později stejně vyjedeme ven – tunel totiž věci jenom urychlil.

Ranní úvaha: Jan M. Heller: Tep kol vlaku

Dočetl jsem se nedávno v jedné historické publikaci, že při příležitosti druhého slavnostního otevření Národního divadla v roce 1883, tedy po dostavbě po požáru, svážely obecenstvo do Prahy divadelní vlaky.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Nóbl zlodějka

Občas se mě někdo zeptá, kde vlastně beru náměty na knížky? Většinou jsou ale tazatelé zklamaní, když okamžitě nezačnu mluvit o intuitivním psaní, o jakési spirituální energii, která mne občas prostoupí, a já si okamžitě musím něco poznamenat, přestože zrovna ryju záhon.

Ranní úvaha: Jan Bělíček: Boženě Němcové dlužíme svět, v němž chtěla žít

Božena Němcová představuje jeden z největších paradoxů české literatury. Malé děti se o ní učí v hodinách českého jazyka. Když má někdo zmínit libovolnou českou spisovatelku, bezmyšlenkovitě vyhrkne právě její jméno.

Ranní úvaha: Adam Borzič: Demokracie a posvátno

Asi sotva kdy dostanu z hlavy záběry, kdy Trumpovy přívrženci vtrhli na Kapitol. Nebýt nebezpečí, jež v sobě ta scéna nesla, a nebýt smrti pěti lidí během této události, bylo by to až surreálné.

Ranní úvaha: Jan Jandourek: Potěšení pro všechny smysly

Když jsme ještě normálně chodili do kina, mohli jsme si dopřát divácký zážitek na slušné technické úrovni. Velká plátna, barva i výbuchy v téže intenzitě jako skutečné. V tom posledním případě bohužel.

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: Díra v Gothamu

Víc než půlku toho města tvořily betonové a ocelové soubory továren, gigantický komplex teplárny a různá skladiště s rozlehlými vyasfaltovanými dvory a parkovišti, takže Ondřej raději se svými knihami zalezl na hradě pod zem. Tam jsem ho každý čtvrtek odpoledne dlouhé roky navštěvoval.

Ranní úvaha: Petr Vizina: Otužilcova spartakiáda

Slovo móda nemá příliš dobrý zvuk, znamená něco odvozeného a málo originálního, ale trend otužování se mi zamlouvá. Předně proto, že ve slově otužilec slyším sokolské „tužme se“! Uznávám, že hromadné výzvy k zocelení jsou věcí minulosti, čpí potem jak žíněnky na parketách.

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Zimní čas

Jestliže víme, že léto krajinu otevírá dokořán, pak ji zima zamyká na tři zámky. Prvním je chlad, druhým zámkem je temnota a třetím prázdnota. Ten třetí zámek je docela jednoduchý, krajinu opustili ptáci, lidé, slunce, zůstala jí jen studená krása. A tu poutníci rádi vyhledávají, protože vědí, jak je přitažlivá.