Ranní úvaha

Malé zamyšlení a inspirace pro všední den v autorské interpretaci.

UvádíČeský rozhlas

Všechny epizody

Ranní úvaha: Petr Borkovec: Georgíny

U plotu a v plotu zeleninové zahrady, v části, kterou stíní jabloň s obrovskými měkkými jablky, co se celá léta kazí už na větvích a na zem padají černá jako pečená, je místo pro květy říjnového slunce. Stísněný a nevýhodný plácek pro jiřiny a drobné chryzantémy, do nichž bouchají shnilá jablka. Moje babička do těch několika fialově a hnědočerveně zářících trsů chodívala s tolika jmény!

Ranní úvaha: Beata Háblová: Já, replika

Slunce zapadá brzo a často tady prší. Dívám se na smyčku hor, která se kolem mě stahuje, a za kterou se slunce pro některé tak nesmlouvavě rychle ztratí. Slyšela jsem, že o kulturu tady není zájem, všichni jsou doma na Netflixu, v lepším případě v hospodě. I na koncerty a divadla chodí jen zlomek lidí. Jakoby si všichni během covidu zvykli na teplo kamen a tepláky.

Ranní úvaha: Beata Háblová: Já, replika

Slunce zapadá brzo a často tady prší. Dívám se na smyčku hor, která se kolem mě stahuje, a za kterou se slunce pro některé tak nesmlouvavě rychle ztratí. Slyšela jsem, že o kulturu tady není zájem, všichni jsou doma na Netflixu, v lepším případě v hospodě. I na koncerty a divadla chodí jen zlomek lidí. Jakoby si všichni během covidu zvykli na teplo kamen a tepláky.

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: Žula, třapatka a netopýr

Je večer, sedím před domem na zemité terase lehce nad návsí a koukám se kolem. Jako letošní tečku drobných úprav zahrady jsem vysadil přísavník trojcípý, který snad brzy pohltí drátěný plot, abychom viděli jen střechy okolních stavení a trochu víc se skryli před asfaltem silnice a všeho, co se po něm prohání nebo loudá.

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Volyně

Židovské hřbitovy nás lákají svou tajemností, nesrozumitelnými nápisy, zřetelně jinou tradicí pohřbívání. Byly součástí každé židovské komunity, každé židovské obce. Úcta k mrtvým je v judaismu tradiční, prastará a věřící Židé ji nikdy neopustili. Také všechny zvyklosti jsou prastaré, daleko starší než ty evropské. Židovské tradice, nejen pohřební, jsou pevně svázány až se starověkem, jen to je úctyhodné.

Ranní úvaha: Martin Bedřich: Být ostrovem

Prodírali jsme se už téměř podzimním lesem, mokrým po dešti, po pás zarostlým hustým ostružiním. Brzy bylo jasné, že to tudy nepůjde, zkusili jsme to tedy po okraji lesa, který téměř okamžitě přecházel v kukuřičné pole. Rozmoklá mazlavá hlína, všemožné trnité šlahouny, křoví a výmoly. Po několika stech metrech jsme konečně narazili na omšelou zeď a v ní vyvrácenou branku.

Ranní úvaha: Pavla Horáková: Co mě naučil holub

Všimla jsem si toho až poměrně pozdě. Jaro bylo chladné a okno se zvečera neotevíralo. Upozornilo mě až hlasité tleskání křídly před soumrakem. Jasan na našem dvorku si letos za své nocoviště zvolil párek holubů hřivnáčů, největších evropských holubů, kteří se v posledních letech z lesů a polí nastěhovali do měst.

Ranní úvaha: Petr Vizina: Vraťte Švejkovi jeho blbství!

Už zas se říká, a možná jsme s tím nikdy nepřestali, že je Haškův Švejk karikaturou české malosti. Nedávno jsem to slyšel od lékařského etika, kterého si z mnoha důvodů vážím. „Je u nás tradice, a to není jen těch čtyřicet let komunismu, „zvažuje etik, „všechny národy mají svého archetypálního vojáka. Skotové Williama Wallace, Statečné srdce, které bojuje.

Ranní úvaha: Jan Němec: Nemusíš to vydržet

Co si budeme povídat, pedagogické rady nejsou nejzábavnějším programem, jaký si člověk dokáže představit. Ale nedávno jsem na jedné takové byl svědkem zvláštního okamžiku. Děkan divadelní fakulty JAMU pustil z Youtube vystoupení absolventky školy, režisérky Janky Ryšánek Schmiedtové. Hovořila o své zkušenosti s konkrétním atelierem, v němž studovala.

Ranní úvaha: Jan Němec: Nemusíš to vydržet

Co si budeme povídat, pedagogické rady nejsou nejzábavnějším programem, jaký si člověk dokáže představit. Ale nedávno jsem na jedné takové byl svědkem zvláštního okamžiku. Děkan divadelní fakulty JAMU pustil z Youtube vystoupení absolventky školy, režisérky Janky Ryšánek Schmiedtové. Hovořila o své zkušenosti s konkrétním atelierem, v němž studovala.

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Červený Dvůr

Podle toho, jaký nastal v určité historické epoše vědeckotechnický pokrok, co vyjadřuje její politika a filozofie, podle toho se v literatuře a v divadle mění pozadí konkrétních dějů. Tak máme v některých dílech svět jako bojiště a v jiných jako vesnici, v jednom období převládá obraz světa jako města a v jiném jako stroje, známe svět jako úřad, dům, bordel, divadlo, kasárna i jako obchodní dům nebo blázinec. Příklady si laskavý posluchač dosadí sám, je to zábavná hra.

Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Hřiště

Dětská hřiště, prolézačky, pískoviště, klouzačky, měkké technické koberce, houpací pejsci, dřevěné hrady, šprušle, všechny tyhle napodobeniny, které mají dítěti nahradit lezení po stromech, přeskakování potoků, hrabání v hlíně, prodírání křovím a vůbec přírodu ve městě, jsou odjakživa moje černá můra. Ani jako dítě jsem je nevyhledávala.

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Lyonské starožitnosti

Bylo to při prohlídce nejstaršího lyonského kostela z 5. století, respektive základů, které z něj zbyly. Archeolog, který nás prováděl, nadnesl zajímavou otázku: Jak to, že se v Lyonu našlo tak málo předmětů z doby římského impéria, když přitom kamkoli se člověk podívá, jsou zbytky osídlení? Kam zmizely všechny ty věci?

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Staré botanické

Někdo na cestách nejraději obdivuje památky, někdo se rád válí na pláži, někdo má pocit, že zemi nepoznal, dokud neochutnal všechna její národní jídla. Já na cestách chodím ráda do botanických zahrad. A čím jsou starší, tím lepší. Přijde mi, že zahrady jsou jakési tajné dveře, jimiž se dá otevřít duch místa, genius loci.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Houby

Možná by se dnes víc slušelo mluvit o politice. O daních a schodcích, odvolaných radních a křiklavých billboardech a hospitalizovaných činitelích. Jenže je tady téma, které se na rozdíl od voleb neopakuje jednou za čtyři roky, ale každoročně, navzdory režimům a volebním systémům. A už tím pro život společnosti zcela určující, na praktické rovině rozhodně. Houby.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Franz Kafka a šedesátá léta

Strčil jsem nos do Kafkových knih, ale já bych to nedal! Co vás vedlo k takovému super obdivu? Byla to jen móda, nebo snobárna? On přece napsal jen tři romány, ujeté sci-fi: Ameriku, Proces a Zámek a pár povídek. Takové otázky slýchávám na besedách od mladých lidí, pokusím se proto odpovědět!

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Velká hora

Z daleka viditelná hora Kleť je skutečnou dominantou Českobudějovicka. Vzhledem ke své nadmořské výšce, přes tisíc metrů nad mořem, je patrná někdy až z nepředstavitelné dálky, z celé řady vrcholů nacházejících se téměř ve vnitrozemí. Je rozpoznatelná pro svůj charakteristický tvar, jímž ční z Budějovické pánve, a stává se tak jakousi strážní horou nepříliš vzdálené Šumavy.

Ranní úvaha: Daniel Raus: O výtečné kávě

Království za kávu, říkám si a zkoumám tachometr. Za sebou mám bezmála pět set kilometrů, před sebou ještě pořádnou štreku. Naštěstí se blížím k místu, které dobře znám. Dělají tam kávu, jaká by obstála i na dvoře anglického krále Richarda III., toho co marně nabízel království za koně. Samozřejmě, kdyby onen zázračný nápoj černé barvy v jeho době znali.

Ranní úvaha: Jan Bělíček: Nezdolná vůle ke změně a životu spisovatelky Octavie Butler

Svou první knihu afroamerické spisovatelky Octavie Butler jsem četl poprvé někdy kolem roku 2015. Připravoval jsem tehdy tematické číslo kulturního čtnáctideníku A2 o fenoménu afrofuturismu a při té příležitosti jsem narazil na její tak trochu atypický román Kindred z roku 1979.

Ranní úvaha: Martin Kyšperský: Spánek a smrt

Jako dítě jsem si prošel tím zdrcujícím okamžikem, kdy mi otec vysvětloval, že každou bytost čeká zánik. Bylo to, jako kdyby mě někdo strašlivě zradil a podvedl. Moji rodiče mi k tomu dál neměli co říct a já cítil, že mi ten problém nikdy nikdo nevysvětlí. Tehdy jsem se začal dívat jinak na umírající postavy ve filmech.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Petr Oslzlý, motor Brna

Kdyby v Brně nežil Petr Oslzlý, který se sice narodil v Konicích u Prostějova, ale od střední školy již žil v Brně, kulturní život tohoto moravského města by určitě vypadal jinak. Od roku 1968 tam posléze vystudoval divadelní vědu a dějiny umění a stal se z něj nejprve v disentu a později již i oficiálně divadelní dramaturg, scénárista, herec, pedagog a v posledních letech rektor Janáčkovy akademie múzických umění.

Ranní úvaha: Pavla Bergmannová: Letní láska

Zdá se, že jsem se po letech šťastně zamilovala! Je to vážné a přiznám, že i docela romantické. Oťukávali jsme se už v zimě, ale ten pravý zásah přímo do srdce se dostavil teprve na začátku léta. Podlehnout nebylo zase tak těžké. Lužické hory vás svou krásou a jedinečností zkrátka okouzlí velmi snadno!

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: O pojídání ryb

Ležel na pultu rybárny v městečku Komiža, na ostrově Vis. Ohromný zubatec, Dentex dentex, za 290 kun. Zákazníci, kteří si odtud odnášeli drobnější a mnohem levnější ryby, na něj hleděli po očku a s uctivým úsměvem, nicméně bez žádosti. Uznale mrkali na prodavače, který byl přítomností veliké a vzácné ryby ve svém krámku jakoby pozdvihnut, ozářen slávou, která se na něj lila.

Ranní úvaha: Martin Bedřich: Za Vilémem Meisterem

Dny letního volna jsem strávil na cestách, ve snaze stihnout toho v krátkém čase co nejvíc. Měl jsem s sebou příznačně jednu z bizarních knih evropské literatury, Goethova Viléma Meistera léta tovaryšská, od jejichž prvního vydání letos uplynulo 200 let. Příznačné říkám proto, jelikož hlavní hrdina, člen jistého tajného spolku, na sebe dobrovolně bere podmínku, že nesmí na žádném místě pobýt déle než tři dny.

Ranní úvaha: Jan M. Heller: Chvála horských chat

Pro každého, kdo propadl kouzlu hor, představují záchytné body, někdy příjemné, jindy přímo nepostradatelné. Postavené v obtížně přístupném terénu, zásobované někdy i jen pěšky nebo vrtulníkem, nabízejí zázemí a střechu nad hlavou a spoustu jinde nedostupných zážitků i zkušeností. Horské chaty.

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: Ještě jsem neskončil!

Setkal jsem se s ním v neděli večer po mši u Salvátora. Stál tam přede mnou vysoký štíhlý sportovně rostlý muž s velikýma silnýma rukama, na sobě modré džíny a džízku. Bílé pečlivě učesané vlasy rámovaly neustále usměvavou tvář. Kamarád mě poprosil, abych tohohle svérázného františkána, prý kaplana newyorských hasičů, provedl naším barokem.

Ranní úvaha: Petr Borkovec: Medy

Máma volá.Včera jsem mámě nevolal.Nežli hovor přijmu, deset vteřin zírám na rozsvícené a drnčící slovo „máma“ a myslím si, že začátek hovoru bude vostrej, protože včera jsem mámě nevolal. Nebyla včera doprčic neděle? Nebyla. Dobře.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Architektura hudby

Kudy jít do hudby? Prosím tudy a pak dál. Aby za to stál dlouhý výlet. Praha by se měla podílet na vzniku Vltavské filharmonie. Aby se do ní vešlo celé těleso harmonie, disharmonie i komunitní centrum. Takový kulturní dům celého národa, veřejné hudební vřídlo.

Ranní úvaha: Jan Němec: Hildegardina píseň

Přes léto jsem navštívil několik klášterů. V jednom z nich, ve Vyšším Brodě, průvodkyně během prohlídky zazpívala píseň Hildegardy von Bingen, a já ji od té doby hledám. Myslím tu píseň, ne průvodkyni, i když je pravda – napadá mě teď –, že kdybych našel průvodkyni, našel bych i píseň. A píseň by se pak stala mou průvodkyní…

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Ti, kteří zůstávají

Jedu z Prahy na oslavu 60. výročí založení profesionálního českého divadla v Chebu a myslím na dojem, jaký ve mně zanechalo město, když jsem se tam byla v roce 1987 představit. Ten dojem nebyl vůbec provinční. Bydleli jsme tehdy v Plzni na sídlišti a mně se zdálo, že s námi nikdo byt v Plzni za Cheb nevymění, protože kdo by chtěl bydlet v tak nezajímavém městě, jako je Plzeň, místo v krásném, tajemném historickém Chebu?

Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Můj milý muži

Můj milý muži, opravdu jsem nikdy nechtěla být produkční. To slovo má v sobě v češtině něco velice otravného. Ještě tak producent, to má jakousi váhu (zřejmě kvůli tomu centu uvnitř), ale v literární branži je producent spíš nakladatel. Což jsem taky, ale o tomhle vznešeném povolání tady teď není řeč, ten přídomek si z nás dvou ostatně zasloužíš spíš ty.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Červený kufřík

Ten červený lehounký kufřík z lepenky mám třicet let. Nosila jsem ho čtyři roky na gymnáziu, každý den do něj dávala sešity, učebnice a svačinu. Občas jsem ho moc nacpala a věci se spektakulárně rozlétly po zemi. Vypadá pořád stejně, přežil deště, cesty, nejrůznější podnájmy. A teď mi slouží jako odměrka.

Ranní úvaha: Adam Borzič: Ekologie vděčnosti

Jeden můj přítel měl před časem mystickou vizi, jejíž součástí byl i poznatek, že jsme opustili ráj, protože jsme necítili dostatek vděčnosti. Pokud bychom vzali tuto myšlenku doslovně, bylo by to hrozné. Uražený kosmický vládce by nás vyhnal ze svých zářivých zahrad, protože jsme mu dostatečně nelíbali jeho kosmický šos.

Ranní úvaha: Petr Vizina: Zátopek před porotou

Do českých kin vběhl svým nenapodobitelným způsobem Emil Zátopek. Styl, při kterém běžec ve finiši rozkývá hlavu i ramena, přičemž lokty roztáhne až příliš daleko od těla, je neopakovatelný. Žádný běžecký trenér by Zátopkův styl nejspíš nemohl doporučit. Ve filmu je dovedený až ke karikatuře, která má podtrhnout rekordmanovu originalitu.

Ranní úvaha: Petr Vizina: Zátopek před porotou

Do českých kin vběhl svým nenapodobitelným způsobem Emil Zátopek. Styl, při kterém běžec ve finiši rozkývá hlavu i ramena, přičemž lokty roztáhne až příliš daleko od těla, je neopakovatelný. Žádný běžecký trenér by Zátopkův styl nejspíš nemohl doporučit. Ve filmu je dovedený až ke karikatuře, která má podtrhnout rekordmanovu originalitu.

Ranní úvaha: Pavla Horáková: Historie jednoho hraničníku

Kdo se v posledních třech letech vypravil na kole či pěšky na horu Šerlich, mohl si nedaleko Masarykovy chaty všimnout zvláštního bílého kamene. Velká iniciála F, římská trojka a letopočet 1636 prozrazují, že jde o hraniční kámen, který nechal vytesat Habsburk Ferdinand III., český král a římský císař, který uměl dobře česky a měl rád pořádek.

Ranní úvaha: Daniel Raus: O nestárnutí

„Tady lidi nestárnou,“ povídá Abdul a kroutí volantem. Sedím v jeho taxíku, jedeme ulicemi New Yorku. „Nejspíš na to stárnutí nemaj čas, jsou strašně byzy,“ přitakávám a držím se za sedadlo v ostré zatáčce. Abdul pokračuje: „Jsou aktivní. U nás doma když je ti šedesát, tak jseš totálně odepsanej. Ale tady? Vůbec. Naložil jsem tuhle chlápka, bylo mu osmdesát a řek mi, že právě otvírá novej podnik. Takovej člověk nestárne.“

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Postavy z jiného světa

Do nedávna člověk vnímal krajinu jako prostor plný tajemství a nebezpečí, a tak by se mohl dnešní cykloturista na své rekreační cestě setkat s nečekanými bytostmi. U značené cyklostezky by mohli překvapeného cyklistu minout divé ženy či muži.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Do ticha a do tmy

Na těch omezeních přece jenom něco je. A nemluvím teď o tom, zda se díky nim nákaza šíří pomaleji, nebo ne. Taky se předem omlouvám všem, co jejich vinou přicházejí na buben. Ale užívat si poloprázdných galerií, vidět Karlštejn bez lidí a projít se po Krumlově, aniž by vás při každém pokusu se zastavit a obdivovat strhával dav nikoli nepodobný rozvodněné Vltavě – to je zážitek, který se často neopakuje.

Ranní úvaha: Martin Bedřich: Modré hlubiny

Patří k nezapomenutelným zážitkům, když je putování parným letním dnem doplněno koupáním v nějakém rybníku nebo lomu. Mám nicméně zkušenost, že se k tomu velmi často přidá jedno temnější a tajemnější téma.

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Zpráva z cesty do rodného kraje

Před časem jsem zde mluvila o aleji, která byla vysázena roku 2002 od hraničního přechodu pro pěší z Hroznatova u Chebu do bavorského Waldsassenu, aby poutníci mezi dvěma významnými místy křesťanských dějin kraje – cisterciáckým klášterem a Svatou Loretou, byli chráněni stínem.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Já, stadion

Kůže mi praská a z mých betonových paží mi rostou břízy a plevel. Jsem oblečený do grafiti a mechu, rez a izolace ze mě tečou jako pot. Omítkou se sesypávám, dlaždicemi se hroutím do sebe. Z oplechování už je jen závoj, který ze mě vlaje. Stále jsem ale rozkročený mohutným a elegantním podloubím na temeni Strahovského kopce. Tribuny jsou jako paže, kterými objímám devět fotbalových hřišť.

Ranní úvaha: Jan Němec: Příběhy jako mentální cukr

Znáte to: Člověk si chvíli nedá pozor a roluje sociálními sítěmi stejně bezmyšlenkovitě, jako když strká ruku do sáčku s brambůrkami. Nebo stejně bezmyšlenkovitě listuje nabídkou Netflixu. Nebo třeba slevami v internetovém knihkupectví, to je vlastně jedno.

Ranní úvaha: Jan Němec: Příběhy jako mentální cukr

Znáte to: Člověk si chvíli nedá pozor a roluje sociálními sítěmi stejně bezmyšlenkovitě, jako když strká ruku do sáčku s brambůrkami. Nebo stejně bezmyšlenkovitě listuje nabídkou Netflixu. Nebo třeba slevami v internetovém knihkupectví, to je vlastně jedno.

Ranní úvaha: Jan Němec: Příběhy jako mentální cukr

Znáte to: Člověk si chvíli nedá pozor a roluje sociálními sítěmi stejně bezmyšlenkovitě, jako když strká ruku do sáčku s brambůrkami. Nebo stejně bezmyšlenkovitě listuje nabídkou Netflixu. Nebo třeba slevami v internetovém knihkupectví, to je vlastně jedno.

Ranní úvaha: Vladimír Just: Jako slavík ornitologii

Proslulý německý kritik Marcel Reich-Ranicki často varoval před zavádějícími projevy spisovatelů, když interpretují své dílo. Poté, co vyzpovídal řadu autorů, mezi nimi laureátů Nobelovy ceny, Ranicki prohlásil: „Zjistil jsem, že spisovatelé rozumějí svému dílu asi tak, jako slavíci ornitologii.“

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Otázka viny

„Zanedbat spolupráci na strukturování mocenských poměrů, na boji o moc ve smyslu služby právu je základní politickou vinou, která je zároveň vinou morální. Politická vina se stává morální vinou tam, kde je mocí zničen smysl moci, to jest nastolení práva, étos a budoucnost národa. Neboť tam, kde moc sama sebe neomezuje, je násilí a teror, který končí zničením řádného života a svobodné duše.“

Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Čekání

Procházíme studenou prázdnou chodbou přes písčitý dvůr, porostlý pýrem, podél polozbourané zdi, která stále připomíná, že tenhle dům tu už vůbec neměl stát, ke starému kanapi přiraženému za domem. Je vedro. Holčičky se hned chopí A. a jsou připraveny mu ukázat něco důležitého. Nikdy neprotestuje, holky to s ním umí. Chápou, že musíme být samy.

Ranní úvaha: Vladimír Just: Nejen o vlaštovkách

To, co už druhý rok předvádí příroda s virem (je-li za tím opravdu jen ona a ne člověk), děje se mi letos v malém s vlaštovkami. Loni, jak jsem ostatně na této vlně opakovaně hlásil, nalétly na stará hnízda v bývalé stodole a vyvedly odtud třikrát po sedmi vlaštovčatech. I letos se objevily už brzo v dubnu – hurá!

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Mramorové setkání

V horkých letních dnech je dobré se ochladit, třeba v jeskyni. Nabízím jeskyni svatého Ivana ve Svatém Janu pod Skalou, která je příkladem skutečně posvátného místa. Uprostřed skalního masivu, který nás obklopuje doslova ze všech stran, se člověk cítí zcela vzdálen jakémukoliv času a realitě. Třeba právě tak se otevírá cesta k vyššímu světu, cesta z reálné tmy do nereálného oslňujícího světla. Svatý Ivan ji dobře znal…

Ranní úvaha: Jan M. Heller: Něco o vlastivědě

Letní měsíce jsou doba, která se u nás zpravidla využívá k poznávání vlasti. Památek máme mnoho; za některými se k nám jezdí z celého světa a ty pak jsou na nápor návštěvníků připraveny, mají rezervační systémy a infrastrukturu. Ale o těch mluvit nechci. Najdeme u nás totiž také stovky památek drobných, na které neupoutávají cedule u silnic a na něž natrefíme většinou úplnou náhodou.

Ranní úvaha: Jan M. Heller: Něco o vlastivědě

Letní měsíce jsou doba, která se u nás zpravidla využívá k poznávání vlasti. Památek máme mnoho; za některými se k nám jezdí z celého světa a ty pak jsou na nápor návštěvníků připraveny, mají rezervační systémy a infrastrukturu. Ale o těch mluvit nechci. Najdeme u nás totiž také stovky památek drobných, na které neupoutávají cedule u silnic a na něž natrefíme většinou úplnou náhodou.

Ranní úvaha: Petr Borkovec: Brána ze zeleného moře

Až lidé přivedou svět do záhuby, což nebude trvat dlouho, zavládne na čas šero a vítr. Den a noc splynou. Roky a roky vítr povane stejným směrem a stejnou silou. Ale jedné noci jednoho dne zničehonic zeslábne a k borovici donese verše americké básnířky Marianne Moorové. Borovice si je přečte a vzpomene si na všechno a překrásný svět, jak ho teď známe, bude pokračovat. Člověk v něm jednou provždy ztratí vládu, ale nějaké místo se pro něj najde.

Ranní úvaha: Martina Viktorie Kopecká: Jízda na kole

Umíte jezdit na kole? Asi si klepete na čelo, protože umíte, tak nějak od vždycky, potmě, možná i s prstem v nose. Jenže já jsem tenhle způsob cestování a druh sportu zavrhla hned po prvním pádu do škarpy, když mi z dětského kola sundali pomocná kolečka. A protože jsem již odmala nesnášela vlastní bezmoc a neschopnost, rozhodla jsem se s urputností pihatého dítěte na kolo již do smrti smrťoucí nevlézt.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Povídka, kterou napsal sám dům

Stála u velkého severního okna s očima zabořenýma do protějšího svahu. Jednou rukou si hladila velké břicho a druhou se opírala o stůl.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Za kytky se neděkuje

Sedm let jsem si svou zahradu představovala ve snu. A zahradničila po skypu, když mi můj muž ukazoval záhony a potřeboval vědět, co vyplít a co ne.

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Pláž jako jeviště

V Americe se staří lidé stěhují na penzi na Floridu nebo do New Mexika, ve Francii na Azurové pobřeží.

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Vlaková příhoda

Vlak z Mariánských Lázní je překvapivě plný; nekoupila jsem si místenku, protože jsem to nečekala. Zdá se, že se už uvolnila možnost lázeňských pobytů, velká část cestujících jsou ženy s velkými kufry. Když jsem jela sem, jeden mladý muž mě za Prahou požádal, zda bych si nesedla na místo pro tělesně hendikepované, že mě z něj průvodčí nezvedne, zatímco jeho určitě ano.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Architektura prázdna

Představte si, že je noc a vy se procházíte ponuře osvětlenou hotelovou chodbou, protože nemůžete usnout. Nebo se brouzdáte pískem pláže, než doputujete k majáku, který nikomu nesvítí. Nebo se vysoko nad vámi klenou žebra ocelové konstrukce, a vy čekáte v poloprázdné odletové hale. Popřípadě jdete dlouhou přestupovou chodbou mezi stanicemi metra. Sami. To všechno jsou prostory, kde se můžete cítit nějak zvláštně. Divně. Nejistě.

Ranní úvaha: Martin Bedřich: O filozofově smíchu

Jistě znáte to, když se nějaká nezajímavá, nezáživná či dokonce vysloveně nepříjemná situace nečekaně promění tím, že se v jejím rámci odehraje něco překvapivě dobrého. Například společenská událost, na kterou jdeme z povinnosti, ale v jejímž průběhu se zcela nepravděpodobně a k vlastnímu údivu setkáme s někým, díky komu se pro nás atmosféra zcela změní, a my si z oné události odnášíme jedinečný prožitek.

Ranní úvaha: Daniel Raus: O vysokém obrubníku

Snažím se zaparkovat, ale je to pakárna. Zdá se, že pominuly časy, kdy díky koroně byly ulice prázdné. Teď se věci vracejí do starých pořádků, aspoň co se dopravního stresu týče. Z ničeho nic ale vidím, že jedno místo se přece jenom rýsuje, život není tak špatný, jak vypadá. Elegantně tam vjíždím, jen musím dávat pozor. Je tam vysoký obrubník.

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: Střepy proti světlu

Myslím na to už dlouho. Měl bych někdy z paměti vyloupnout a zaznamenat důležité obrazy, nejstarší záblesky minulosti, soustředěné chvíle, které ještě nepropadly nenávratně do tmy. Rozhodně nejde o myšlenky, ale spíš o jakési útržky z filmů, několik málo fotografií.

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Setkání s vílami

Léto otevírá znamení Raka, tedy krásný čas od 22. června do 23. července. Rak je měsíční znamení, tedy ženské, a má mnoho společného s vodou. Vzpomeňme si na obrazy, které nám předvádějí krásnou bohyni Venuši rodící se z vod moře. Rak je také spojený s Měsícem a již ve starověku byli učenci přesvědčeni, že právě on ovlivňuje mořské vody, stejně jako ženský cyklus.

Ranní úvaha: Petr Borkovec: Terra del Sole pod Blaníkem

Jako bych měl jet dál, aspoň ještě kousek, aspoň do Roudného, do Kamberka, do Načeradce, jako bych si popletl vsi a vystoupil dřív a uvědomil si to vteřinu po tom, co autobus zmizel z náměstí, a nevěřícně se rozhlédl kolem dokola, a jako by dnes už vůbec nic neodjíždělo, ani večer, ani pozdě večer, jen nějaký minibus do vedlejších Býkovic, jako by „pražák“ jel až zítra ráno v pět a já musel kdovíjak přespat v cizí vesnici.

Ranní úvaha: Petr Vizina: Majitelé klíčů a rozhodnutí mlčet

Z pamětí undergroundu za komunistických let mi utkvěla zdánlivě nepodstatná, ale podle všeho důležitá věc. Když se vás estébáci budou vyptávat, kde jste byli, co jste tam zažili a kdo další s vámi, řekněte: Byl jsem „ožralej jak slíva“ a nic si nepamatuju. Krátce, nic nevysvětlujte, zněly rady zkušenějších.

Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Hry

U společenských a stolních her jsme se s bratrem neustále hádali a kromě toho jsem nerada prohrávala, prohra srážela mé beztak nízké sebevědomí. Zvláště ponižující bylo prohrát dámu. Máma ji nade mnou vyhrála pokaždé, nikdy nepřimhouřila oko: ať mi bylo pět nebo deset, máma zkrátka v dámě vždycky vyhrála a pokaždé se mi po prohře s nepatrným stínem ironie v hlase posmívala: tak se mi to alespoň zdálo.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Žádné matoucí signály

Ve Vídni je léto, ale nejsou tady turisté. Pár se jich přeci jen najde, ale jsou jako drobky rozsypané u sochy Marie Terezie, kde si dávám s lidmi sraz, když se mám ve Vídni s někým potkat. Ta socha je prostě nepřehlédnutelná. A jak říká jedna moje kamarádka: „rozhodně nevysílá žádné matoucí signály“.

Ranní úvaha: Jan Němec: Rozdrolit beton, obnažit nosníky

Ve Vídni na Mariahilfer Strasse, kousek od místa, kde na nějakou dobu bydlím, už asi měsíc a půl bourají obrovskou rohovou kancelářskou budovu. Každé ráno, když si jdu pro snídani, se naproti té ohradě na chvíli zastavím. Nejsem sám, výjev je to totiž spektakulární. Obrovská lžíce si ukrajuje z budovy jako z křehkého oplatkového dortu, stěny, podlahy a stropy se hroutí v prachu. Do toho kila a kila vodní tříště, která má zabránit tomu, aby prach pokryl celé okolí.

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Salám, víno a politika

Jeho příjmení je Terrenoire, v překladu Černá země. Křestní jméno Jacques. Většinu dospělého života strávil v Africe, kde pracoval pro nevládní organizace. Teď už je v důchodu. Narodil se v Lyonu, v rohovém domě, který dosud stojí na náměstí Carnot, jen pár kroků od místa, kde spolu sedíme v jedné z čerstvě otevřených kaváren. Naposledy jsme se viděli vloni v září.

Ranní úvaha: Pavla Horáková: Toto není text o přechylování

Dám vám hádanku. Které je nejčastější české příjmení? Určitě jste se nenechali nachytat a odpověděli správně, že Nováková. Paní a slečen Novákových je skoro o tisíc víc než pánů Nováků. Nebo aspoň bylo k roku 2016, kam sahá statistika zveřejněná na stránce Kdejsme.cz.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Cedulky

Každý prý má – a třeba v roce 1997 to názorně ukázal Zelenkův snímek Knoflíkáři – nějakou tu libůstku, zvláštnost nebo soukromou posedlost, s kterou se nepyšní, ale která ho jednoznačně odlišuje od ostatního lidstva. Někdo trhá hýžděmi knoflíky z čalounění, někdo pije kafe jedině studené a z hrnečku se Včelkou Májou a někdo si v tramvaji sedá zásadně na šedivou sedačku.

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Po staré silnici

Jeli jsme autem z Prahy do Řezna přes hraniční přechod Rozvadov a já jsem přátelům vyprávěla, jak jsme s bratrem jako děti cestovali za babičkou z Tachova do Plzně. Dostali jsme doma na vlak, ale jeli jsme stopem. Z Tachova jsme se napřed potřebovali dostat do Boru, někdy jsme to absolvovali bizarními způsoby.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: O třetím čtení

Jednou z nečekaných výhod stáří je to, čemu říkám třetí čtení, tedy návrat ke knihám, které jsem v životě již dvakrát přečetl. Někdy tak činím záměrně, protože kvůli práci v knize hledám citát, který mi utkvěl v hlavě jen matně, ale většinou k třetímu čtení dochází náhodně. Někdy taková kniha na mě vypadne omylem, když se pídím po něčem jiném, ale zaujme mě natolik, že si ji přečtu celou.

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Krajina plná tajemství

Vyjmenovat krásné krajiny Jižních Čech je nemožné. Půvaby jsou součástí zdejší krajiny stejně jako její historie a památky. Předchozí generace historiků se nebála ve svých spisech o krásách hovořit téměř básnickým jazykem.

Ranní úvaha: Martin Bedřich: Pohled do dálky

Kamarád Denis, výjimečný překladatel z čínštiny a dalších jazyků, mi čas od času posílá ukázky překladů svých objevů. Poslední várku několika čínských povídek jsem si vzal na cestu, když se konečně objevila možnost někam trochu vyjet.

Ranní úvaha: Markéta Bidlasová: Feťák a provazochodkyně

Ta cesta metrem, jedna z mnoha toho týdne, mi zůstala otištěná v mysli. Čím byla zvláštní? V jednu chvíli do poloprázdného vozu přistoupil polonahý mladý muž. Rozcuchaný, špinavý, jen v kalhotách, ve tváři se mu střídaly divoké grimasy. S kýmsi mluvil, běsnil, bojoval, prudce se hýbal, vykopával nohy do oken a dveří, zdánlivě se snažil navázat dialog s ostatními cestujícími, jenže přes to jaksi ne.

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: Fotografie

Malý černý fotoaparát nosím o víkendu pořád v kapse a s přibývajícími úlovky roste i má radost. Letošní redakční rada naší revue pro teologii, duchovní život a kulturu, která se již tradičně koná v trapistickém klášteře v Novém Dvoře, bude skvěle zdokumentovaná.

Ranní úvaha: Vladimír Just: O „tom druhém“

Už jako dítě školou povinné jsem měl radši stříbrnou než zlatou, Aramise než d´Artagnana, Semafor než Národní, menševiky než bolševiky a Engelse než Marxe. Nečetl jsem v té době ani jednoho ani druhého a netušil jsem, že označení „menševik“ (hlas menšiny) a „bolševik“ (hlas většiny) byl jen Leninův fikaný mediální trik, kdy využil dočasné změny poměru sil ve své partaji, který zítra už neplatil.

Ranní úvaha: Adam Borzič: Potřebujeme novou erotickou kulturu!

Jsme očividně kulturou sexuálního násilí. Není dne, abych neslyšel o nějakém případu nekonsensuálního jednání, v lepším případě jen obtěžování, v horším znásilnění. Většina znásilnění neproběhne v křoví u cesty, většinu násilníků jejich oběti osobně znají.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Neodolatelná převaha stínů

Koldo Chamorro je pro mě nejlepší španělský fotograf. Možná nejlepší fotograf vůbec. Jeho fotky klamou tělem. Tváří se jako dokumentární, ale je na nich mnohem víc, než ve fotografické reportáži, přestože jeho cykly fotografií bývají takto označovány nejčastěji.

Ranní úvaha: Daniel Raus: O dobré terapii

Jsme na sklonku doby covidové, nebo v to aspoň doufáme. Ukazuje se, že spoustu lidí pandemie citelně zasáhla. Zanechala nepříjemné stopy v našich duších. Je tedy načase ohlédnout se po nějaké dobré terapii. Jednu doporučuje Paul McCartney, slavný člen ještě slavnějších Beatles.

Ranní úvaha: Jan Bělíček: Žena, díky níž získala pohádka o americkém snu hloubku a pravdivost

Pokud pravidelně sledujete literární dění ve Spojených státech, na jméno spisovatelky Joan Didion jste už určitě narazili. Odkazují se k ní novináři a novinářky, esejisté a esejistky, vážení autoři a autorky, ale i progresivní a experimentující spisovatelé a spisovatelky. Pro české publikum je to trochu nečekané a podivné, protože jméno Joan Didion tady zná jen málokdo.

Ranní úvaha: Vladimír Just: O výročích I.

Letošní „jedničkový“ rok skýtá úrodu kulatých výročí a jubileí. Zejména s těmi divadelními se takřka roztrhl pytel. Některá hodně zakulacená jubilea představují pochopitelně pro média lákavé plástve medu (Jiřina Bohdalová, Iva Janžurová … a další). A výročí?

Ranní úvaha: Petr Borkovec: Šeříky ve váze

Tohle studené jaro! Jak pozdě letos kvetou šeříky! A prší tolik, že jedinkrát pořádně neoschly!Před několika dny jsem v naší ulici potkal paní, kterou znám, protože u nás ve městě často střídá zaměstnání ve službách. Chvíli roznáší pivo v hospodě, potom zmizí a objeví se za pokladnou v Albertu.

Ranní úvaha: Viktorie Kopecká: Ticho

„Bůh mě ignoruje,“ řekl muž středního věku, který sedával v kostelní lavici s otlučeným rohem pravidelně více než rok. „A jak se to projevuje?“ zeptala se farářka. Ozvalo se ticho, které odpovědělo dřív než slova. „Jako když jste v hospodě, chcete platit a číšník vás nevidí, nechce vidět!“

Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Fišlovka

Na pravém břehu řeky Lužnice stával v osmdesátých letech 19. století mlýn. Jeho nový majitel, židovský podnikatel Emil Fischel, ho a pozemky kolem něj během pár desítek let proměnil na koželužnu a později na továrnu na zpracování kůží. Továrna zanikla už před druhou světovou válkou spolu se svým majitelem a z ubytoven pro dělníky i z budovy továrny pak vzniklo sociální bydlení, malé levné byty o obytné kuchyni.

Ranní úvaha: Jan Jandourek: Maradonova církev

Možná si myslíte, že už jste slyšeli všechno. Jedna věc vám ale nejspíš unikla. V pestrém světě náboženství a hnutí a všelijakých duchovních směrů je jedna víra obzvláště exotická. Jmenuje se Iglesia Maradoniana, Maradonova církev. Je to náboženství, které vytvořili fanoušci zesnulého argentinského fotbalisty Diega Maradony.

Ranní úvaha: Jan Němec: A je ze mě nápověda

Očkovací centrum na brněnském výstavišti je jedno z těch velkokapacitních, jak o nich referují média. Jakmile u dlouhého stolu s desítkami židlí vyplníte dotazník o svém zdravotním stavu, přejdete k dalším dlouhému stolu, kde vám dobrovolnice přiloží pistoli na čelo. Ve chvíli, kdy čekáte výstřel, kterým vše skončí, anebo že se z toho snu probudíte, oznámí vám sladkým hlasem něco jako třicet šest a půl.

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Přes ostnatý drát

Měli přijet už vloni na jaře, pak na podzim a až teď jsou konečně tady, v Lyonu. Frederika Smetana a Michal Lázňovský, moji přátelé a kdysi kolegové. Připravují novou inscenaci v divadle des Marronniers. Ale pro publikum se hrát nebude. Možná v létě, nebo na podzim, nikdo neví. Dříve se do šuplíku jen psalo, ale i v tomhle nás covid něco naučil.

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Hřbitov zapomenutý v lese

Chodit po značených turistických cestách není pro skutečného poutníka krajinou obvyklé, ale přesto nás může značená cesta dovést na překvapující místo. Od zámku v Oseku u Radomyšle se po žluté značce dostaneme k opravdu překvapivé památce. Uprostřed lesa narazíme na skvěle opravenou zeď ohraničující malý pečlivě vysekaný prostor, v němž stojí židovské náhrobky.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Architektura čekání

Projdete-li branou nemocnice, přestane platit normální čas. Vstupem do nemocnice jste vstoupili do sféry vyňaté ze světového času. Nejdříve kráčíte areálem, hledáte šipky, doptáváte se, mačkáte knoflíky výtahu a pak je mačkáte ještě jednou, protože to nebylo do správného patra.

Ranní úvaha: Pavla Horáková: Stoletá pamětnice z Orlického Záhoří

Jmenuje se Anička a je jí něco přes sto let, i když bych jí jako laik hádala víc. Nedávno prošla omlazovací kúrou, a tak má snad před sebou nejmíň další stovku. Anička je chalupa v Orlickém Záhoří a architektonické studio se na internetu pyšní fotografiemi její nápadité rekonstrukce. Původní stavení z omítnutých vepřovic sedí na kamenné podezdívce, zalomená sedlová střecha prozrazuje, že se nacházíme v podhůří a pohraničí.

Ranní úvaha: Petr Vizina: Zenový opat a kotě

Opat zenového kláštera chodí po zahradě a ukazuje nám, kde vyrostou další stromy, keře a květiny, který kus stodoly nemá smysl zachovat a jak se dům určený k meditaci přibližuje svou podobou obdobným místům v Koreji nebo v Japonsku. Opat je dobře stavěný, usměvavý muž, na jednom prstu mu chybí článek, vyučil se totiž truhlářem, dřevěná veranda ve stylu buddhistických klášterů v Asii je dílo jeho rukou.

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: Konec

V jakém světě dnes žijeme? Před třiceti lety mi to bylo jasné. Železná opona se roztrhla, svět se přede mnou otevřel a já nevěděl, kam dřív. Stačilo pár dní a nebyla tu žádná nepřekročitelná hranice. Mohl jsem se (skoro) beze strachu vydat kamkoliv a dosáhnout (skoro) čehokoliv. Dnes se naopak většina věcí zamotává, utápíme se v záplavě zpráv, fotografií, klipů a jemného cvakání digitální džungle.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Ranní ptáče

Možná by se toto zamyšlení mělo pro dnešek přejmenovat a nést název „Vraní úvaha“. Chci totiž právě mluvit o ptácích. Nejenom proto, že – jak shodně tvrdí moji rodiče – věta „mám ráda ptactvo“ patřila k mým nejstarším dochovaným zápisům. Hlavně je to tím, co letošního studeného jara vidím dnes a denně za oknem.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Ranní ptáče

Možná by se toto zamyšlení mělo pro dnešek přejmenovat a nést název „Vraní úvaha“. Chci totiž právě mluvit o ptácích. Nejenom proto, že – jak shodně tvrdí moji rodiče – věta „mám ráda ptactvo“ patřila k mým nejstarším dochovaným zápisům. Hlavně je to tím, co letošního studeného jara vidím dnes a denně za oknem.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Plavba na obytné soše

Ráno jsem vstala v šest. Venku si nasadila respirátor a hnala se na tramvaj. Nejdřív jsem vystoupila na pražské Palmovce a zkoušela se doptat, kde je tamní marina. Tu sousední holešovickou jsem důvěrně znala, bydlela jsem u ní rok v novostavbě a dívala se na zrezivělé, barevné doky naproti, na kalnou vodu, na tu rzivou malebnost, která mi tolik připomínala staré přístavy na La Platě v Buenos Aires.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Jiné oko Henry Millera

U mě je to tak, když jednu větší práci dokončím, do dalšího většího projektu se mi ještě nechce a žádný termín obživného psaní na mě netlačí, rozhlídnu se po knihovně s úmyslem odpočinout si čtením, které není účelové, které nepotřebuji k práci. Tentokrát se mé oko v knihovně zastavilo u Esejí Henry Millera.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Jiné oko Henry Millera

U mě je to tak, když jednu větší práci dokončím, do dalšího většího projektu se mi ještě nechce a žádný termín obživného psaní na mě netlačí, rozhlídnu se po knihovně s úmyslem odpočinout si čtením, které není účelové, které nepotřebuji k práci. Tentokrát se mé oko v knihovně zastavilo u Esejí Henry Millera.