Ranní úvaha

Malé zamyšlení a inspirace pro všední den v autorské interpretaci.

UvádíČeský rozhlas

Všechny epizody

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Poklad v Benátkách nad Jizerou

V české krajině se ukrývají místa, která jako silné magnety přitahují přítomnost lidí a významné události. Přesvědčit se o tom můžeme i na nevysokém kopci nad řekou Jizerou, na němž bylo vybudováno půvabné město Benátky nad Jizerou. Jeho osídlení je neobyčejně prastaré. Objevily se tu stopy celé řady prehistorických období, které dokazují, že na tomto příhodném místě u Jizery se usídlila celá řada etnik. Prozatím nejstarší nálezy pocházejí z nedalekých Horek.

Ranní úvaha: Adam Borzič: S Thomasem Moorem v alchymické nádobě duše

Minule jsme zažili let svobodného ducha, tentokrát se ponoříme se do alchymické nádoby duše, jak ji poznávám v díle amerického psychoterapeuta Thomase Moora. Snad žádný jiný žijící terapeut mě tolik neovlivnil jako tato 82. legenda archetypální psychologie. Moorův přístup k duši vyvěrá z žité duchovnosti, a má v cyklu úvah o bdělé spiritualitě své místo.

Ranní úvaha: Petr Borkovec: Klasické vedro

„Strašný vedro, klasicky,“ hlásí od volantu někomu do telefonu moje žena, když vyjedeme z Benátska a ponoříme se do nekončících romaňolských polí, která často začínají kamennou branou, u jejíž paty roste oleandr a olivovník. V jejich stínu – ve stínu brány, stromku a keře – by se dal, myslím si pokaždé, když se z okýnka dívám na Itálii, prožít osamělý a krásný život o vodě a dlouhých rajčatech, co se už červenají za polní branou. Je srpen. Strašný vedro.

Ranní úvaha: Jan Němec: Hlas čtení

Nedávno jsem četl knižní rozhovor s Amosem Ozem. Překvapilo mě, co tam říká, že některé své knihy už si téměř nepamatuje. Podobně si recenzenti po letech nevybavují názvy románů, které recenzovali, ve vážnějších případech, že je vůbec recenzovali. A také já jako čtenář už občas tápu: četl jsem to, nebo ne? Všechno se ztrácí, marnost nad marnost… Jenže, co když na čtení nakonec není podstatné to, co čteme, ale hlas, který čte?

Ranní úvaha: Vladimír Just: Média, výročí a válka

Nedávno jsem si v novinách postěžoval, že každoročně v záplavě právem připomínaných červnových výročí nacistických perzekucí (heydrichiáda, Lidice, Ležáky) úplně zaniká jiná červnová tragédie. Ta, jíž spáchaly ne nacistické, ale české ruce. Tato historiky dnes už dobře zdokumentovaná událost se odehrála v noci z 18. na 19. června 1945 na tzv. Švédských šancích u Přerova.

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Když přežijí jen pověsti

Dnes již s konečnou platností víme, že židovská posvátnost je trvalou součástí duchovních tradic Čech. Synagogy přinášejí na naše území duchovní svět starověku, který značně přesahuje nám známé evropské duchovní kořeny. Jedinečně opravená synagoga v Úštěku je toho všeho důkazem. První zápis o úštěckých Židech pochází z roku 1523. Zdá se však, že tu žili ještě dříve, patrně již ve 14. století.

Ranní úvaha: Adam Borzič: S Hakimem Beyem na létajícím koberci ducha (R. I. P)

V minulé ranní úvaze jsem hovořil o spiritualitě bdělosti coby protikladu duchovnosti, která ze světa uniká. V následujících úvahách bych rád meditoval nad vizemi několika osobností, které napomohly formování mé vlastní spirituality. A zvláště bych se rád zaměřil na žijící postavy. Ale v případě amerického filosofa a mystika Hakima Beye (vlastním jménem Petra Lamborna Wilsona) to již neplatí, neboť 22. května tohoto roku, ve svých 77 letech, náš svět opustil.

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: Kam se dívá Sixtinská madona?

Viděl jsem ji už několikrát. Poprvé jsem ji jen rychle minul, stálo před ní příliš mnoho lidí. Při dalším setkání jsem po ní jen s bázní a ostychem pokukoval. Jindy jsem se soustředil na ty, kdo ji obklopují. Buclatí andílci dole opření o jakýsi práh mě ale opět odradili. Až nedávno jsem se odvážil přiblížit a zkoumat její pohled. A především pohled dítěte, které nese na rukou.

Ranní úvaha: Jan Němec: Eins, Zweig, drei

Čtenáři mají různé zvyky. Mezi ty moje patří, že jednou za rok, obvykle v létě, je potřeba přečíst si něco od Stefana Zweiga. Letošní červen ke mně byl zvlášť milostivý, to proto, že jsem na jednom vlakovém nádraží našel padesát let starý, ale zjevně nikdy nečtený výtisk Zweigova biografického románu Balzac.

Ranní úvaha: Martin Bedřich: Palackého jeskyně

Mezi věci, které mě mrzí, patří způsob, jak je ve škole obvykle podáváno české národní obrození. Nepřestávám se divit, jak úspěšně se nám podařilo zadupat plamen, kterým hořeli jeho protagonisté, a nahradit ho strnulou sádrou zmrzačených školních charakteristik. Z tisícovky na mě sice rozvážně hledí František Palacký, ale já jsem mu skutečně pohlédl do tváře, až když jsem četl jeho deníkový zápis z května 1820.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Na cestě

Z mých posledních deseti jízd vlakem měly všechny vlaky zpoždění. Deset minut, patnáct minut, padesát minut. Když si u okýnka kupuju lístek, automaticky se ptám, „kolik minut to má/bude mít zpoždění”. A paní v okénkách se nediví, zkoumají trasu a zpoždění ochotně odhadují. Taky zpoždění bedlivě sleduju na webových stránkách přepravních společností a připomíná mi to sledování předpovědi počasí.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Ze Zlaté koruny do Boršova

Krajina z řeky je úplně jiná, říká mi Nika, když vedle mě sedí na raftu. S našimi rodinami sjíždíme Vltavu ze Zlaté koruny do Boršova a slunce nám na kůži obkresluje trička. Jeho ostrou linku ale v chladném vzduchu proudícím nad hladinou pod korunami stromů nevnímáme. Je začátek léta a řeka nás u sebe kotví.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Komu vykáš?

Jak nám postupně děti odrůstají, staví před nás stále nové výzvy. Nároky všedního dne se proměnily. Už nepotřebují podepsat písanku a koupit bonbony na školu v přírodě, ale zapsat se do tanečních, vrátit se po půlnoci anebo nekupovat tu žlutou limonádu, protože v té je chinolin a ten je špatný na pleť. A také jste najednou na rozpacích, jestli těm urostlým ragbistům a slečnám, které si vodí domů, máte říct „ahoj“ nebo „dobrý den“.

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Dům duše

Kudy vstoupit do světa snů? Nejlépe po schodech, po dřevěném schodišti, jež skřípe pod tlustým kobercem. Nejprve je však třeba si koupit vstupenku. A nebát se projít kolem Sfingy. Naštěstí si nás nevšímá, plně zaujata Oidipem, jemuž sedí na prsou. První patro je obytný prostor: pracovna s psacím stolem, jídelna, malířovo úmrtní lože.

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Parník symbol

Dějiny rády proměňují hranice, jazyk a náboženství obyvatel, stačí pár století a všechna historická realita může být zapomenuta a všechny jistoty se rozplynou jako dým. Dnes by těžko kdo věřil, že poklidná obec stojící zcela ve stínu Mělníka, se stala roku 1841 středem jistého světa. Faktem zůstává, že 12. června roku 1841 se z Obříství po ránu vydal na svou první cestu parník Bohemie.

Ranní úvaha: Jan M. Heller: Dálnice

Dálnice je hezké slovo. Podobně jako u jiných hojně frekventovaných se častým užíváním už trochu zastřel jeho původ, skutečnost, že vlastně znamená „dálková silnice“. Slovníková definice říká něco o tom, že dálnice je rychlostní komunikace pro automobily, zpravidla víceproudá. Jenže slovníková definice jako obvykle zdaleka nepokrývá všechny významy.

Ranní úvaha: Jan Bělíček: Za nocí první světové války byla každá krev černá

Při představě válečných bojišť první světové války nám většinou vyvstanou na mysli zákopy, v nichž se krčí tisíce vojáků čekajících na povel k útoku. Představujeme si nudu, strach, násilí a všeobklopující úzkost z toho, co může každou chvíli přijít.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Dějiny Ruska Petra Koubského

„Dva Římy padly, třetí stojí, čtvrtého nikdy nebude, tvé křesťanské království už žádné jiné nenahradí“, napsal Filofej, představený kláštera v Pskově, Vasiliji III. a otci Ivana IV. Hroznému. Muselo to být někdy kolem roku 1510, krátce poté, co se Vasilij ujal vlády nad Moskevským velkoknížectvím.

Ranní úvaha: Pavla Horáková: Před padesáti lety

Je tomu sto let, kdy Ignát Herrmann psal své vzpomínkové fejetony, které později vyšly v několika svazcích pod souborným názvem Před padesáti lety. Vydával je od roku 1921 v Národních listech a vzpomínal v nich na svá učednická léta v Praze. Přišel sem z Hradce Králové v roce 1868 jako čtrnáctiletý a už zůstal, stejně jako tolik jiných nadaných synů venkova, které hlavní města celého světa schvátila a už nikdy nenavrátila.

Ranní úvaha: Jana Knitlová: Pořádek, který budí strach i dnes

Jdu na testy a všechno se ve mně svírá: co když neprojdu? Už jen barva vlasů není zcela vyhovující. A co barva očí, pigmentace, stavba těla? To vše bude podrobeno výzkumu, který se nedá ošidit. Když se mladí muži chtěli vyhnout vojně, pomohlo někdy šikovné sebepoškození nebo známý na psychiatrii.

Ranní úvaha: Jan Jandourek: O předpovědích

Ačkoliv dnes už mnoho lidí nedá tolik na různé věštce, přece jen vypadá lákavě, že bychom aspoň v něčem mohli předpovídat budoucnost. Samozřejmě vědecky. Když se podíváme zpět, jestli se lidé trefili, nemůže dát jednoznačnou odpověď. Někteří vizionáři byli velmi přesní, jiní se jen zasnili a mysleli si, že všechno půjde rychle.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Čtení je nakažlivé

Prší. Roztahuju deštník. Šlapu mokrou trávou na zastávku na konci malého městečka. Velké Losiny, kde bydlím, jsou přibližně stejně velké jako rakouský Grafenwörth, kam mířím. Mám na zádech batoh a ve čtečce dost čtení. Cesta bude trvat asi osm hodin. V Šumperku přesednu z autobusu na rychlík Bouzov do Brna. Zvolna projíždí Hanou, míjí místa, která se jmenují Pivín, Nezamyslice, nebo Hněvotice. Jako vždycky má tenhle pomalý rychlík zpoždění.

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Obrazy krve a půdy

Na skále hrad, pod ním zámek a kolem pár úzkých uliček středověkých domků. Kavárníci vystěhovali své stolky na chodník, nabízejí doma dělané dorty, v gotickém kostelíku středověká freska, zvon odbíjí poledne. Jsme v obci Kronenburg v nejzápadnějším Německu, v kraji Eiffel, tvořeném vápencovými skalisky, sopečnými krátery vyplněnými vodou a břidličnými usazeninami.

Ranní úvaha: Miloš Rejchrt: Tři je moc, jeden stačí

Určitě nejsem sám, komu uvízl v paměti začátek písničky „chrám svatého Víta je gotiky chlouba“. Textař to vystihl, jeho postřeh mohu potvrdit osobní zkušeností: když jsem byl mlád, chodil jsem na Pražský hrad a do katedrály často a nechával na sebe působit magickou krásu těch míst. Bezpečnostními rámy se procházet nemuselo a bylo to zadarmo, ale to už je dávno.

Ranní úvaha: Petr Vizina: Depeše zůstává v módě

Na pódiu býval vždycky trochu stranou. Nebo tak alespoň vždycky působil. Vedle rtuťovitého zpěváka vždycky do půl těla a kytaristy s vizáží padlého anděla vypadal nenápadně. A kdo ví, jestli není pravda, co se vždycky říkalo; že na rozdíl od těch dvou nemá ani zajímavý hlas a jeho mikrofon je vždy vypnutý.

Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Djadja Olda

Pankáč, fanoušek Bohemky, kavárník, herec, kytarista, příležitostný čínský felčar s nosem jemně posunutým a rozpláclým po rvačce se skiny v devadesátkách s průsvitnýma vodově modrýma očima a přísným pohledem sedí na dětské židličce mezi hernou a jídelnou a netečně drnká píseň o slunci, vodě a společné radosti.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Za dveřmi

„Můj svět je plný samých dveří / chodím tak sám kolem nich / je to svět hotelových dveří / zamčených,“ zpívá se v jednom blues, které napsal Josef Kainar. Blues je to – jak žánru sluší – depresivní a temné. Jako v nebi, tak i na zemi jsou jen samé křižující se chodby a na nich jedny dveře vedle druhých, které „se podobají“ jako „vejce vejci, hrobu hrob“.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Smysl v nesmyslu

Jaké je to být skládkou? Hromadit v sobě nepotřebné, použité, rozbité. A přitom vědět, že to všechno jste vy? Že se za vás stydí i pouliční pes nebo vzdálené řepkové pole. Málokdo je vám vděčný za to, že ho zbavujete nepořádku. Málokdo si s vámi bude chtít udělat selfie nebo si vás pamatovat.

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Pokušení

Miluji venkovská muzea jako je tohle, kde prodavač vstupenek je zároveň jediným kustodem a obličej se mu rozzáří radostí, když někdo zabloudí dovnitř. Můzeum – říkali jsme v dětství a nevědomky tak nechávali zaznít ozvěně původního řeckého významu muzea jako chrámu můz. Bez ostrahy, multimediálních expozic a měřičů vlhkosti vzduchu.

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: Bratr Aleš

Tisknu Alešovi ruku a, jak ho míjím, všimnu si, že na nočním stolku leží cigarety a zapalovač. Ještě se na něj obrátím, že si příští týden, až za ním zase dorazím, spolu jednu dáme. Aleš na to: „Tak jo.“ Smějeme se. Večer doma hledám starou cestopisnou črtu, která popisuje naši výpravu do starobylého uherského benediktinského kláštera Pannonhalma. Přemýšlím, že ji Alešovi po letech přečtu.

Ranní úvaha: Martin Bedřich: Čas rozkládání

Je občas dobré se na některé věci podívat úplně opačným pohledem, zpochybnit své, třeba i dlouho budované postoje, jak se říká vystoupit z komfortní zóny, což se nemusí týkat jen pohodlí tělesného, ale i toho mentálního.

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Slavnosti sněženek

Tajemná kněžna Libuše, jak rádi bychom měli sebemenší důkaz, že existovala, je beze sporu nejvýznamnější postavou českého národního mýtu. Vedle ní jsou ty předcházející velice nejasné, trochu bezkrevné a literární, včetně velice matného praotce, jenž se nejmenoval Čech ale Boemus a je patrně převzatý z keltské mytologie.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Ateliéry Seidela a Pelikana

Za jednu z mála světlých stránek tvrdé vlády jedné strany po roce 1948 lze považovat nechtěnou konzervaci objektů, které díky stáří původních majitelů zůstaly zachovány, byť často ve zchátralém stavu, až do konce minulého století. Teprve tehdy některé z nich mohly být s pomocí státních i evropských dotací uvedeny do původního stavu.

Ranní úvaha: Daniel Raus: Tajemný dědeček

Napsal jsem kamarádovi, kterého jsem dlouho neviděl. Vlastně jsem na něj dávno ztratil kontakt. Vševědoucí internet mi ale zjevil, že před časem kamarád vydal knihu, a tak jsem se přes vydavatele a různé recenze nakonec proklikal až k jeho mailové adrese. Což je důkaz, že život ve 21. století má nesporné výhody.

Ranní úvaha: Jan M. Heller: Umělá inteligence

Pro lidi středního věku, k nimž se s dovolením počítám, evokuje slovní spojení „umělá inteligence“ vědeckofantastické komiksy a minipovídky z časopisu ABC, které patřily v 80. letech k povinné literatuře skoro každého kluka. Většinou představovala jev člověka nějakým způsobem znepokojující či přímo ohrožující.

Ranní úvaha: Ivan Štern: Pacholku, dej mi pistolku

Kdykoli si notuju „Na rozloučení, mý potěšení, postavím pod okny máj“, tuším, že jde o cosi neblahého. Loučící se mladík rozhodně neloupal kmínek budoucí májky proto, aby se vydal na studia do nedalekého města, ale stojí před námi nešťastník, rukující do císařské armády na celých sedm let. Reálie, uvedené v písni napovídají, že se nacházíme v druhé polovině 18. století.

Ranní úvaha: Pavla Bergmannová: Stará dobrá ruční práce

V poslední době při svých přednáškách na vysoké škole zaznamenávám zvláštní jev. Čím dál tím víc studentů během výkladu nepoužívá k pořizování poznámek tužku a papír, ba dokonce ani počítač. Místo toho ve svých dlaních křečovitě svírají chytré mobilní telefony a soustředěně se mračí do displejů, na které okraji bříšek obou palců střídavě a nepravidelně poklepávají.

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Kolem Brodu Havlíčkova

Jedeme rychlíkem Vysočina. Sedíme u špinavého okna a povídáme si o místech, kudy projíždíme; vedle přes uličku sedící rodina se k našemu hovoru sice nepřipojí, ale nechá se jím inspirovat, dívají se do mobilu a pak slyšíme, jak říkají: cukrovinky Velim, žvýkačky a želé. A my zase Kolín, Kutná Hora, vysoká věž kostela v Čáslavi, Labe, pole, luka, zajíci, bažanti a srnky a všelijaké výstavy a výlety.

Ranní úvaha: Jan Němec: Pivo

Jeden z těch prvních teplých dnů, kdy vyrazíš v kraťasech a bílá předloktí tě upomínají, že jsi v poslední době trávil až moc času uvnitř. Přes den si splníš svoje, práce, spory, studenti, chléb náš vezdejší dej nám dnes. Přichází večer, letní večer, dáš si pivo a posadíš se s ním na obrubník, náměstí před tvýma nataženýma nohama, loď kostela za zády.

Ranní úvaha: Jan Bělíček: Zrazené společenské vyhlídky jedné ženy

Neuplynul ještě ani rok od posledního překladu a nakladatelství Paseka už vydává další knihu oblíbeného francouzského spisovatele Édouarda Louise. Novinka má název Boje a proměny jedné ženy, vychází opět v povedeném překladu Sáry Vybíralové a funguje jako jakýsi doplněk vzpomínkového, esejistického textu Kdo zabil mého otce z loňského roku.

Ranní úvaha: Petr Vizina: Ryšková píše Zvěřinovi

Váš dopis byl podanou rukou, děkuji vám za to, snad se mi podaří ji na oplátku vřele stisknout. Píše v Československu zkraje 80. let mladá žena o dvě generace staršímu teologovi a knězi bez státního souhlasu. Ti dva mají mnoho společného, byť v odlišných časech. Ona získala doktorát z dějin umění v Praze poloviny 70. let, on ještě stihl těsně po válce sepsat dizertaci o románských freskách při svém pobytu v Paříži.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Jeden materiál oblékat za jiný

Řekněte, kdy jste naposledy byli na Pražském Hradě? Kdy jste se naposledy vydali ze zastávky Malostranská směrem nahoru po Starých zámeckých schodech, proti směru turistů, a celí zadýchaní jste se zastavovali u každého harmonikáře nebo prodejce panoramat, abyste si na chvíli vydechli?

Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Mady pláče

Je pět hodin ráno a shora se ozývá křik, nejdřív tlumený a pak pořád silnější řev, přerušovaný energickými kroky po dřevěné podlaze. K. odchází do práce a malá Mady usedavě pláče. Vcházím ve chvíli, kdy zoufalá K. vyhrožuje děvčátku odjezdem do Oděsy.

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Konečná

Tomu kousku katalánského pobřeží se přezdívá Rumělkové. Prý podle barvy skal, které při východu a západu slunce krvavě zrudnou. Teď na jaře je ale předhůří Pyrenejí žluté a zelené. A hned potom bílé s ostrůvky fialové a růžové barvy.

Ranní úvaha: Adam Borzič: Od ezo úniku ke spiritualitě bdělosti

Reakce na covidovou krizi i válku na Ukrajině mají jeden shodný rys. Část ezoterické scény zaujala k oběma tématům postoj zahrnující různé stupně popírání reality, napájený těmi nejbarvitějšími konspiračními teoriemi a alternativními pravdami. Zatímco v případě pandemie bylo možné ještě některým východiskům rozumět, v případě války na Ukrajině jde už do nebe volající ignoranci.

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: Staré skici

Obsah čtyř tenkých tubusů, které přede mě položila archivářka, je přesně osmdesát let starý. Pochází z první poloviny roku 1942. Porýsované pauzákové role, vybledlé světlotiskové kopie, útržky tužkou vyvedených skic. Tiše šustí, jak je rozbaluji. Kladou odpor. Pořád se totiž rolují zpět, jako by nechtěly vydat svůj obsah. Mám strach, abych je ještě víc nepolámal, tak jsou křehké.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Co ocení děti

Byla jsem na vyhlašování jedné literární ceny za dětskou literaturu. Moc jsem se těšila. Cena se vyhlašovala ve vzducholodi v pražské galerii Dox, kam jsem se vždycky chtěla podívat. Ve vzducholodi čekali nejen vážení porotci a odborná veřejnost, znalci dětských knih a zástupci oceněných nakladatelství, ale i děti ze základních škol. Děti totiž v této soutěži také mohou hlasovat a vybírat svoje oblíbené knihy a autory.

Ranní úvaha: Vladimír Just: O dadaismu a válce

Nedávno jsem byl na premiéře divadla Semafor Nižní Novgorod, několikrát nikoli vinou tvůrců odložené. Naposledy, v únoru, byl viníkem Putin, jenž si premiéru své genocidní agrese shodou okolností naplánoval v předvečer premiéry Suchého antimilitaristické hry, inspirované ruskými reáliemi.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Mnichovský komplex dnes

Mnichovský komplex je název knihy devětaosmdesátiletého českého historika Jana Tesaře, žijícího po několika vězněních od roku 1980 ve Francii, která se letos zjara opět objevila v třetím vydání na pultech. A není se čemu divit, jde o esejistické úvahy vycházející z našeho chování v době podepsání tzv. Mnichovské dohody o odstoupení Sudet Německé říši v roce 1938.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: V svatou hledě řeku

Je to podivné jaro. Jdu lesem u nás v horách a neslyším ji – vodu sbírající se z tajícího sněhu a zurčící ve stružkách a v potůčcích, prorážející si cestu mezi kořeny a mechem, rozrývající zanesené brázdy. Bývala s touhle dobou v roce spjatá, jak se závěje sesedaly, průsvitněly a rozpouštěly se. Letos se nemá co rozpouštět. Bude to krušný rok.

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Jarní čištění pramenů

Voda je jedním ze čtyř základních živlů. V ezoterických naukách, které nejsou tak zcela zapomenuty, je symbolem nevědomí, protože prýští z nezměrných a nezbadatelných hloubek. Propojuje svět s nebesy, protože deštěm se dostává na zem. Právě déšť spojuje svět s plodivými silami a božskými kvalitami. Svou průhledností se podobá světlu, proto je výrazem ducha.

Ranní úvaha: Martin Bedřich: Hlas

Ačkoli sleduji zprávy o tom, jak z naší přírody ubývá živočišných druhů, můj subjektivní dojem je, že na chalupě je s každým novým jarem víc a víc druhů ptáků. Možná jsme tam častěji a víc si jich všímám, možná je to příznak stárnutí, že člověk více vnímá ten zlom mezi tichou zimou a ptačím zpěvem rozjásaným jarem.

Ranní úvaha: Pavla Horáková: Když architektura pohrdá člověkem

Vyrostla jsem na normalizačním sídlišti, a tak nedokážu adorovat tehdejší architekturu, jak je dnes v kurzu. Nejen proto, že ji považuju za ošklivou – vkus je samozřejmě subjektivní kategorie, ale protože byla nefunkční. Byla taková už tehdy a neživotaschopnost některých veřejných staveb se plně projevila v porevolučních poměrech. Kupříkladu kulturní a nákupní středisko, na které jsem v dětství koukala z okna.

Ranní úvaha: Petr Borkovec: Rukověť ničeho

Nová knížka hudebního novináře a kurátora Pavla Klusáka, který z této rozhlasové stanice často promlouvá, má název Uvnitř banánu a její autor ji otevírá těmito slovy: „Příručky se většinou soustředí na informace, tuto však víc zajímá vyprávění příběhů. Co mají ty příběhy společné? Hudebníky, kteří neprožívali konvenční úspěch, nevítězili v žebříčcích a celkově nezapadají do věku popularity. U outsiderů však přesto roste stranou jejich příběh jako nenahraditelná zpráva.

Ranní úvaha: Petr Vizina: Maraton z lítosti

Před Velikonocemi přišel kdosi s nápadem, že nejlepší forma půstu bude připomenout si, co člověk v životě navždy minul a pokazil. Vždyť půst se netýká ani tak jídla a životních zvyků, jako spíš zkrocení vnitřního postoje „mistra světa omeleta“, člověka stoprocentně soběstačného a neomylného. I k nám už dorazila tradice pojmenovaná fuck-up night, tedy zábavný večer, kdy lidé na pódiu popisují, jak selhali.

Ranní úvaha: Vladimír Just: Smutné Velikonoce

Letošní největší křesťanský svátek, díky Bachově, Händlově či Zelenkově hudbě pro mne každoročně svátek radostný, mi letos pokazilo několik věcí. A nebyl to zdaleka jen Putin, jehož válečná zvěrstva se dějí, Velikonoce Nevelikonoce, jako totální popření víry v Krista, a to v přímém přenosu před miliardovým publikem světa.

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Sdílení

Když se tak dívám z okna, jak pro samá auta už není kam zaparkovat, přemýšlím o sdílení. To je slovo, jehož význam se časem proměnil a tak si říkám, jestli mu správně rozumím. Sdílení nehmotných věcí, jako jsou informace nebo fotky, je mi jasné. Ale jak se vlastně sdílí třeba auto? Když mi své auto půjčí třeba bratr, je jasné, že vrátit nesmím auto s prázdnou nádrží, zablácené a poškozené.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Věčný imigrant šnek

Nemohu říct, že svět kolem sebe vidím, protože mám velmi špatný zrak. Své prostředí spíš ohmatávám jedním měkkým chodidlem a vnímám ho chemoreceptory. Jsem malý, ale ne tak, abych byl menší než boděnka malinká. Můj svět je tvořený ostrovy, jako je pata stromu pokrytá listím nebo zarostlý násep. Mezi nimi cestuji, ovšem jinak než jako pták nebo moucha, kteří o mých výpravách nemají ani potuchy.

Ranní úvaha: Jan Němec: Kinetická melodie

Literární ceny Magnesia Litera jsou rozdány. Ukázalo se, že Karel Gott ceny přitahuje i po smrti, a je celkem jedno, jestli je právě na pořadu dne modloslužebnictví nebo ikonoklasmus. Ukázalo se také, že cena čtenářů je setrvalou příležitostí pro vykuky, jejichž knihu sice skoro nikdo nečetl, ale kteří se nestydí udělat si z hovínka kampaň a z ceny vlastní promo. Ale jedna věc mě potěšila, a sice Litera za poezii pro Vladimíra Mikeše.

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: Karner

Když v Kutné Hoře míříte podél monumentální jezuitské koleje ke Svaté Barboře – té fantastické velrybě vyvržené kdysi na břeh města –, míjíte barokní alej světců, kde se domácí patroni vytesaní do kamene, který je plný zkamenělých pravěkých škeblí, mísí s misionáři, kteří dopluli až na kraj světa; ohlížíte se co chvíli do údolí Vrchlice nebo zpátky do města s věží Sv. Jakuba jako hlavním stěžněm uprostřed.

Ranní úvaha: Jan M. Heller: Lingua franca

Loni na podzim jsem na svém oblíbeném literárně-hudebním festivalu v nizozemském Haagu navštívil čtení běloruského prozaika Saši Filipenka, který tam přijel představit anglický překlad jedné ze svých knih. Filipenko je autor knih o sovětském režimu, o dusivém bezčasí, o pronásledování novinářů, o fake news a o nebezpečí plynoucího z toho, jak snadné je si na to všechno zvyknout. Některé z nich jsou k dispozici i v češtině a stojí za přečtení.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Proč číst dětem Homéra

Je jaro, konečně pominula proticovidová opatření a knihovny a školy otevírají své dveře literárním čtením. A tak putuju po knihovnách a čtu dětem i dospělým ze svých knih. A všichni si ten přímý kontakt nezakalený mdlým světlem obrazovky počítače a nejrůznějšími onlinovými konferencemi, užíváme. Jenže tohle jaro je taky válka na Ukrajině a ta se vkrádá i do dětských otázek na besedách. Děti nemám a tak nevím, jak s nimi mluvit o válce.

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Co vidím dnes

Vyjedete po eskalátoru z podzemního šera a musíte přivřít oči. Takový nápor světla. Za tím sem putovali malíři, ale nemusíte být zrovna malíř, abyste cítili, jak ve vás stoupá euforie. Je jaro, jeden z prvních opravdu teplých dní. Klaksony aut, motorky najíždějící na chodník. I to je Marseille. Záblesky křídel, racčí křik.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: S rukama bez pout

Válka na Ukrajině oživila kromě solidarity i závisti, hrdinství i primordiální úzkosti, poctivosti i oportunismu také některá etická dilemata novinářské práce. Zveřejnit, nebo smlčet? Natáčet, nebo vypnout kameru? Fotografovat, nebo sklonit objektiv?

Ranní úvaha: Miloš Rejchrt: František obnovitel

Dnešnímu dni se říká Zelený čtvrtek. Proč, to jistotou nevědí ani Němci, jejichž Gründonnerstag jsme si do češtiny přeložili doslovně. Jiné jazyky – s výjimkou slovenštiny – čtvrtek na zeleno neobarvily, většinou ho zařazují mezi dny zvláště významné označením „velký“ nebo „svatý“. Anglický název dnešního dne Maundy Thursday pak přímo odkazuje na jednu konkrétní událost z Ježíšova života, neboť v sobě skrývá latinské slovo „mandatum“.

Ranní úvaha: Pavla Bergmannová: Ostře sledované vlaky…

Jsou už po celá tři století součástí našich životů. Zprvu sice vzbuzovaly obavy, strach a nedůvěru, brzy ale začaly smysluplně sloužit svým účelům. Staly se symbolem moderní doby a průmyslu, rychlosti, osudovosti, změny i pomíjivosti. Přijíždějí i odjíždějí, spojují nás i rozdělují, jsou potřebné i otravně nevyzpytatelné. Jsou zkrátka jen takové, jací jsme my. Řeč je – o vlacích…

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Pompejský pes Zdeňka Primuse

Zdeněk Primus nešokuje, neodsuzuje, nehuláká, spíš neokázale ostopovává orbit svého srdce. Své postavy a příběhy plete jak copánky ze svých snů, míjení, pozorování, lelkování, představ, obrazů, které vidí posunutým okem člověka, který se dokáže na nás dívat zvenku, protože léta žil a pracoval hlavně v Německu a i po návratu do Čech se rozhodl, že bude žít půl roku v Praze a půl roku v Itálii.

Ranní úvaha: Petr Borkovec: Dubnové teze

Karel mi napsal, že minulý víkend dělali první zahradní táborák a že to bylo fajn, akorát že rušili bažanta, co se „usídlil v blízkém cypřišovci“ a už chtěl jít spát. „On není na takovýhle vzrušení zvyklej,“ konstatoval Karel, „a potřeboval bejt vyspalej, aby ráno mohl zobákem klepat na okno sklepa a budit celej dům.“

Ranní úvaha: Daniel Raus: Dalekohled

Plejády jsou nejkrásnější souhvězdí, jaké znám. Připomínají nebeský šperk, na kterém je plno drahokamů, z toho sedm velkých. Říká se jim proto taky „sedm sester“, i když pouhým okem jich vidí většina lidí jenom šest. Sedmero jich ale viděli každopádně starověcí Řekové, kteří dali každé z nich jméno a ověnčili ji mýty.

Ranní úvaha: Jan Bělíček: Minisérie Podezření zaznamená autentickou tvář dnešního Česka

Devadesátá léta na obrazovkách České televize v posledních týdnech vystřídala skličující realita současnosti. Populární seriál Devadesátky totiž v nedělním hlavním vysílacím čase nahradila minisérie Podezření. Veřejnoprávní diváci se s ní nepřesouvají jen v čase, ale také v prostoru. Reálie pražské metropole vystřídaly kulisy středně velkého a blíže nespecifikovaného regionálního města v severních či západních Čechách.

Ranní úvaha: Martin Bedřich: Červonohrod

Tak jako mnozí neustále sleduju válku na Ukrajině a přemýšlím o tom, jak se mění svět, na jehož podobu jsme si zvykli. Na Ukrajině jsem byl několikrát, ale nemyslím, že jsem ji nějak zvlášť poznal. Pokaždé jsem si tam ale intenzivně uvědomoval, že je to skutečně evropská země. Že tam patří nikoli navzdory všem komplikovaným peripetiím svých dějin, ale právě díky nim.

Ranní úvaha: Petr Vizina: Tričko s Gorbim a Ukrajinou

Vynořilo se ze skříně prarodičů tričko s Michailem Gorbačovem a třemi nápisy v azbuce, kterou díky vzdělání v socialistickém Československu ještě přečtu. Perestrojka, demokracie, glasnosť na rudém podkladu, který za ta léta ještě nevybledl. Dohadujeme se, jak velikost a design trika souvisí s dobou, z níž triko pochází. Odhaduji konec 80. let, kdy byl Gorbačov na Západě idolem.

Ranní úvaha: Adam Borzič: Kristovská modlitba ve válečném čase

Všiml jsem si, zvláště v prvních týdnech války na Ukrajině, že i lidé, kteří se neidentifikují s žádnou duchovní tradicí, byli přístupnější modlitbě. Tváří v tvář bezmoci, kterou jsme nuceni prožívat při pohledu na ukrajinská města odstřelovaná ruskými agresory a utrpení jejích obyvatel, je to pochopitelné. Modlitba je univerzálním aktem, který se objevuje snad ve všech náboženstvích, včetně neteistického buddhismu.

Ranní úvaha: Vladimír Just: Válka z ptačí perspektivy

Mám rozepsanou úvahu o ptačím světě, jak jej pozoruji ze své chalupy. Kdybych svému diletování chtěl dát odborný nátěr, řekl bych místo „pozorování“ – „monitoring“ (je to sice totéž, ale zní to jináč). Jenže mi do mého poklidného uvažování takříkajíc hodil vidle Putin. A ten dává svému činění úplně jiný verbální nátěr: válce říká operace, vraždění civilistů demilitarizace a denacifikace.

Ranní úvaha: Pavla Horáková: Až bude po všem, postavíme pomníčky

V pražské motolské nemocnici, v Galerii Ambulance, je k vidění výstava historických snímků pražského uměleckého a reportážního fotografa s charakteristickým rukopisem – Ferdinanda Bučiny. Jeho fotografie s podmanivou atmosférou zachycují výjevy nejen z Prahy a Čech, ale také z Podkarpatské Rusi a moravského Horňácka.

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Vítej v klubu

Je v lidské povaze, že když je nás na něco víc, cítíme se líp. Odtud úspěch podpůrných skupin. Když jsem ještě žila v Americe, obdivovala jsem množství a rozmanitost tamních společenství, založených na jednom konkrétním sdíleném problému. Rodiče čerstvě narozených dětí. Majitelé papouška kakadu. Lidé s jednou nohou kratší. Děti alkoholiků.

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Broumovské textilní impérium

Město Broumov za posledních dvacet let dokázalo ožít kulturou a stát se turistickým cílem. Mimo sezónu, kdy se kulturní Broumov zavře do zdí kláštera a nevychází, ale vystupuje do popředí Broumov průmyslový. Továrna Veba tvoří architekturou svých budov opozici k baroknímu klášternímu monumentu, obzvlášť na starých vedutách.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Lidé na cestě

Vagon je plný až do uličky. Kufry, batůžky, igelitky, ženské staré i mladé, děti, přepravka s kočkou, pes. Kozačky, tenisky, pantofle, kalhoty z koženky nebo tepláky – ty jsou na mnohahodinovou cestu přece jenom nejpohodlnější. Budeme chvíli stát? Potřebuju kouřit, osloví někdo průvodčího; ale ten jenom vrtí hlavou.

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Stesk po Matce Zemi

S nastávajícím jarem opět vycházíme do přírody, po zimním spánku plném komfortu se v krajině každoročně bezradně rozhlížíme a klademe si závažné otázky. Umíme ještě pojmenovat povinnou úctu ke krajině, víme o ní a cítíme její skryté síly? Odpovědi na tyto otázky najdeme v nejstarších mytologických vrstvách, které v žádném případě nejsou sbírkou naivních a vymyšlených pohádek, ale zrcadlením dávného duševního života člověka, pro kterého byla země Matkou.

Ranní úvaha: Jan Němec: Blíženec

Sedám si k počítači ve chvíli, kdy se objevila zpráva, že ruský ministr zahraničí Lavrov tvrdí, že porodnice zasažená v Mariupolu byla plná extremistů. Vtipné to není, absurdní ano: Fáze číslo jedna, Rusové zasáhnou porodnici. Fáze číslo dvě, ukrajinský prezident Volodomyr Zelenskyj se rozhořčeně ptá, zda mělo jít o denacifikaci novorozenců. Fáze číslo tři, Sergej Lavrov to v podstatě potvrzuje. Ano, porodnice byla plná extremistů.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Jirkovo mluvené slovo

V Kolíně jsem byla poprvé. Ale vlastně to tam dobře znám. Z vyprávění Jirky Vondráčka, který tam v mládí žil. Jirka volával tak jednou, dvakrát do měsíce, někdy častěji. A mluvil a mluvil a mluvil. Přes třicet let pracoval v rozhlase, v literární redakci a vytvořil toho úctyhodně hodně. A mluvené slovo pro něj bylo důležité. Možná důležitější, než jít do cukrárny na zákusek, na oběd, nebo na dobré kafe.

Ranní úvaha: Jan M. Heller: Chvála párku

Neexistuje snad teplé jídlo, jehož příprava by byla tak jednoduchá jako u ohřátého párku. Zvládne to každý – stačí vložit do horké vody, nechat přejít varem, odhadnout správný okamžik, kdy se střívko napne do křupavosti, ale ještě nepraskne, a můžeme servírovat. S hořčicí. Tahle laskomina, kterou prý ve Frankfurtu znali už ve středověku, k nám přišla počátkem 19. století z Vídně.

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: O krok blíž

V poledním stínu kolínské katedrály, v pestré čtvrti Eigelstein, právě vznikla půvabná kniha pro děti s podtitulem Otázky po Bohu. Samotný název je až barokní, zní: Každý ať z místa, kde je, postoupí o krok blíž. Je pozoruhodné, že ji ve městě, jehož srdcem je relikviář tří králů obklopený stovkami – a to nepřeháním – křesťanských svatých, přímo v centru porýnského katolicismu nenapsal žádný křesťan, natož kněz či řeholník. Napsal ji muslim.

Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Kámen

Přejely jsme. Autobus se najednou rozjel po hladké rovné silnici, minul Shellku, která ve mně pokaždé vzbuzuje atavistický pocit hojnosti, a občas u ní stavím cestou na chalupu, abych si koupila hříšnou kávu, a teprve v tu chvíli mi došlo, že už jsme dávno měly vystoupit.

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Příběh se šťastným koncem

Je první březnový den roku 2022. Nad Lyonem vyšlo slunce, narcisky kvetou žlutě, nebe je modré. Brzy se přidá zlatý déšť. Myslím na válku. Nelze na ni nemyslet. Pod ostřím strachu vnímám křehkost tohoto jarního rána. Základní ohroženost, která nezabrání lidem v tom, aby se usmívali, pili kávu, vedli děti do školy, těšili se na večer. Aby proplouvali kolem mne jako nádherné barevné ryby.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Martin Bútora o časech, v kterých jsme žili a žijeme

„Většina slovenské veřejnosti v době vlády obludného stalinismu neprožívala čtyřicet let socialismu moc kriticky. Vděčila za to redistribučním opatřením, industrializaci a urbanizaci, proto neměla pocit civilizačního úpadku. Odhlédneme-li od problémů, které byly vyvolané násilným charakterem socialistické modernizace, přineslo toto období obyvatelstvu vyšší životní úroveň a ukotvilo nové životní a pracovní návyky.

Ranní úvaha: Petr Borkovec: V bistru

Do bistra, kde pracuju jako číšník, občas zajde jeden cikán. Jmenuje se Jožka Murka a chodí vždycky těsně před zavíračkou, kolem jedný v noci. Bývá skoro střízlivej, nebo prostě: v bistru se zjevuje v udržitelný formě. Ale myslím si, že toho v sobě mívá dost. Ale drží se. To bude taky tím, že je vazba, opravdu velkej.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Ukrajino!

Všichni máme strach. Jsme paralyzovaní tím, co se děje a co se ještě může stát. Nemůžeme pracovat, myslet na nic jiného, nevracet se ke zprávám na internetu. To samé dělám i teď při psaní dnešní ranní úvahy. Nemohu psát o ničem jiném, protože na nic jiného nemyslím. Bolest z utrpení Ukrajinců a Ukrajinek, nebo Rusů a Rusek, kteří v Rusku proti válce protestují a jsou zatýkáni, je veliká, nedá se jí ulevit.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Ukrajino!

Všichni máme strach. Jsme paralyzovaní tím, co se děje a co se ještě může stát. Nemůžeme pracovat, myslet na nic jiného, nevracet se ke zprávám na internetu. To samé dělám i teď při psaní dnešní ranní úvahy. Nemohu psát o ničem jiném, protože na nic jiného nemyslím. Bolest z utrpení Ukrajinců a Ukrajinek, nebo Rusů a Rusek, kteří v Rusku proti válce protestují a jsou zatýkáni, je veliká, nedá se jí ulevit.

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Fotograf

Prahou kráčí golem. Černá postava, široká ramena, mezi nimiž se zvedá jen nepatrná vyboulenina, žádný krk ani žádná hlava. Kráčí dlouhými kroky po červeném koberci s nápisem Restaurace, jméno restaurace nepřečtu, protože ho Golemovy nohy překrývají. V levé ruce drží nějaké lejstro.

Ranní úvaha: Adam Borzič: Zastavte palbu!

Vypukla válka! Vytryskla z choré mysli izolovaného tyrana a rozsévá na Ukrajině zkázu a smrt. Nikdy jsem si nemyslel, že se tak blízko od našich hranic něčeho takového dožiju. Pocházím z Chorvatska a na mé dospívání padal těžký stín války v bývalé Jugoslávii. Tehdy byla válka naším každodenním chlebem. Někteří mí příbuzní byli pár měsíců mučeni v srbských táborech, někteří bojovali se zbraní v ruce.

Ranní úvaha: Petr Vizina: Говорит Москва (Gavarít Maskva)

Dobré ráno. Chtěl jsem dnes vyprávět o skvělé výstavě britské malířky Lubainy Hamid v londýnské galerii Tate Modern. O groteskních výjevech na obrazech držitelky Turnerovy ceny. Malířky se smyslem pro sarkasmus, s nímž jako černoška narozená v Tanzánii komentuje už od studií v 70. letech bělošská privilegia.

Ranní úvaha: Martin Bedřich: Stromy

Když jsem byl malý, dost mě štvalo, když mě někteří při zjištění mého jména častovali zpěvem lidové písně kdesi od Buchlova s veršem: „Ty jsi, Martine, strom zelený…“ Zatímco krajní obezřetnost vůči lidovým popěvkům mě neopustila, přirovnání ke stromu mě vlastně nepřestalo zajímat.

Ranní úvaha: Jana Knitlová: Měsíc – a celý život

„Když mi bylo třináct, odjeli jsme na dva roky do Číny. Tatínek byl geolog, jako jeden z expertů měl projektovat přehrady na řekách, co tečou z Himalájí. Byly to dva roky prázdnin. Bohužel ale v období Velkého skoku: viděli jsme spoustu mrtvých, epidemie, popravy… Ale taky nádhernou přírodu: dvacetimetrové rododendrony, lesy plné afrikánů, které tam rostly jako u nás fialky. A chrámy, a jezera plná polodrahokamů.“

Ranní úvaha: Jana Knitlová: Měsíc – a celý život

„Když mi bylo třináct, odjeli jsme na dva roky do Číny. Tatínek byl geolog, jako jeden z expertů měl projektovat přehrady na řekách, co tečou z Himalájí. Byly to dva roky prázdnin. Bohužel ale v období Velkého skoku: viděli jsme spoustu mrtvých, epidemie, popravy… Ale taky nádhernou přírodu: dvacetimetrové rododendrony, lesy plné afrikánů, které tam rostly jako u nás fialky. A chrámy, a jezera plná polodrahokamů.“

Ranní úvaha: Jan Bělíček: Také trans lidé mají své dějiny

V záplavě toho, co dnes nazýváme kulturními válkami, snad není více rozdělující a provokující téma, než práva trans lidí – tedy lidí, kteří se neidentifikují se svým biologickým pohlavím. Pro konzervativní kritiku jsou trans témata často jakýmsi výmyslem dekadentní a zkažené současnosti a výrazem toho, že je s naším nejnovějším vývojem něco zásadně v nepořádku.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Hanáci a hory

Jeseníky jsou plné k prasknutí, v pátek přijíždí a v neděli odjíždí kolony aut. Sedím ve Velkých Losinách u internetu, projíždím zprávy a dozvídám se, že vyhořela stará chata na Tesáku v Hostýnských vrších. Zasáhlo mě to přímo na solar. Na solar vzpomínek. Na Tesák jsem jezdila celé dětství. Nejdřív na lyžařskou školu, pak na závody okresního přeboru.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Cesta do hor

Už Josef Čapek v Kulhavém poutníkovi chválil možnosti pomalého pohybu. Kulháte-li cestou, místo abyste se jí řítili, uvidíte věci, které jste dosud neviděli. Uvidíte je v detailu, v barvách, v nečekaných souvislostech. Uvidíte „krajinu ozářenou ve slunci, s postavami ženců, žen trhajících jahody, s myslivci, rybáři, s milými dětmi, se zvířaty, květinami, motýly a ptáky, se zavinutou kuklou, s mravenčím vajíčkem, s jednou kapkou rosy“ – a nakonec vám „bude zemříti“.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Cesta do hor

Už Josef Čapek v Kulhavém poutníkovi chválil možnosti pomalého pohybu. Kulháte-li cestou, místo abyste se jí řítili, uvidíte věci, které jste dosud neviděli. Uvidíte je v detailu, v barvách, v nečekaných souvislostech. Uvidíte „krajinu ozářenou ve slunci, s postavami ženců, žen trhajících jahody, s myslivci, rybáři, s milými dětmi, se zvířaty, květinami, motýly a ptáky, se zavinutou kuklou, s mravenčím vajíčkem, s jednou kapkou rosy“ – a nakonec vám „bude zemříti“.