Ranní úvaha

Malé zamyšlení a inspirace pro všední den v autorské interpretaci.

UvádíČeský rozhlas

Všechny epizody

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Opravdu zvláštní rozkoš

Bazén vyložený bílými dlaždičkami se zašlou špínou ve spárech a vyfouklým dětským kruhem na dně. Patnácté patro paneláku s řadou zavřených dveří. Co se za nimi asi přihodilo? Rokokové divadlo, plyšová sedadla pokrytá prachem, opadané štuky, díra ve stropě. Chodba starého hotelu, do níž žlutými závěsy dopadá slunce. Hlavní sál restaurace Chez Maxim, na stolech bílé ubrusy, drobné porcelánové talíře a skleničky.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Úsměv štětce Tomáše Císařovského

Drzost každého skutečného umělce je ve výzvě Boha k soutěži o podobu světa, říká vousatý bonmot. Každý umělec si vytváří vlastní svět, i když jeho smyslem není stávající svět, jak ho dle Bible Bůh stvořil, změnit, ale jen ho posunutým okem, slovem či překvapivými tóny nahlédnout jinak a vyzvat nás, nikoliv Boha, abychom o něm přemýšleli.

Ranní úvaha: Petr Beneš: O dvou začátcích

Před Vánocemi tradičně trávím část dne v Anežském klášteře v Praze v expozici starého českého umění. Opakuji to pak vždy ještě před Velikonocemi. Motivy Madony s dítětem, narození Krista Pána, betlémské scény, klanění mudrců jsou tam zastoupeny téměř tak hojně jako motivy Kristovy smrti, ukřižování, piety.

Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Prázdniny

Dny jsou krátké a šedé, obloha jako by seděla na střechách a z gotického městečka se stal zamčený obývák, není z něj úniku. Lesy kolem jsou temné, chodíme do nich jen neochotně, mrazy polevily a na botách domů nosíme hutné bahno, kterého se nemůžeme zbavit.

Ranní úvaha: Vladimír Just: Mehr Licht – více světla!

Slyšíme teď často kolem sebe, a nejen u nás, slova o tom, jak bychom se měli energeticky uskrovnit, přestat plýtvat, chovat se obžerně, zhýčkaně, omezit přesouvání se z místa na místo auty a chodit víc pěšky. A hlavně, uvědomit si dnes a denně, že i při všech současných potížích, které jsme si ne vždy zavinili sami, žijeme pořád v té šťastnější, bohatší části světa.

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Sešit s recepty

Moje babička byla špatná kuchařka. V době, kdy se dívky učí vařit tím, že doma pomáhají v kuchyni, byla z pošumavského městečka poslána k tetě do Prahy, aby mohla pokračovat ve školní docházce na měšťanské škole a nemusela zůstat další tři roky v obecné. Teta měla krejčovský salón a na vaření měla služebnou.

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: Neztratit směr

Spatřil jsem ho jednou z ulice, jak se vznáší sám ve vitríně u okna. Jindy, to už bylo uvnitř, ho doplňovaly podobně staré předměty. Při další návštěvě vedle něho stála antická hlava císaře. Také jsem ho už zastihl v místnosti s výhledem na katedrálu a to překvapivě ve společnosti monochromů, které vznikly docela nedávno.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Katolík se srdcem pro kočky

O Josephu Ratzingerovi – emeritním papeži Benediktu XVI. – jsme v posledních dnech vyslechli, jak se říká, první poslední. Nepadlo tu ale tuším ještě, že byl také jediným papežem, jehož životopis napsala kočka. A přece to tak je.

Ranní úvaha: Adam Borzič: Objev základního dobra

Svátky jsou fuč a život se zas ubírá po všedních cestách. Znovu se roztáčí kola každodennosti se vší tou lopotou, únavou a rutinou. Posvátný čas svátku mohl být oknem do jiného světa, ale i tento výhled umí naše neurotická mysl snadno pokroutit. A tak se může zdát, že celá existence je vlastně jen takovou mizérií vezdejší. V buddhismu tento stav mysli nazýváme dukkha, což lze přeložit krásným českým slovem strast.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Za všechno může San Francisco

San Francisco jsem znala, jako tolik jiných měst, z knih. Měla jsem ho spojené s Jackem Kerouackem, Lawrencem Ferlinghettim a knihkupectvím City Lights. Těšila jsem se tam už jenom proto, že letadlo z New Yorku mělo sedm hodin zpoždění a tak jsem se v legendární sanfranciské čínské čtvrti ocitla skoro o půl noci.

Ranní úvaha: Jan M. Heller: Humanitas

Poslední dění okolo neudržitelných platových podmínek na filozofických fakultách, tedy další zoufalý pokus přesvědčit ty, kteří o tom rozhodují, že takhle to už vážně dál nejde, mi připomněl obecnější otázku: čím to, že tato společnost ve své většině tak okázale opovrhuje vzděláním, zejména v humanitních a společenskovědních oborech.

Ranní úvaha: Jan Němec: Špína za nehty

Není to tak dlouho, co se spisovatelům vyčítalo, že ignorují zkušenosti minorit. Na přelomu tisíciletí se to zejména v anglosaském prostředí objevovalo pořád: potřebujeme slyšet příběhy jiných kultur, potřebujeme proniknout do subkultury, musíme okysličit naše kulturní povědomí o etnické, genderové či náboženské příběhy, které se liší od těch našich.

Ranní úvaha: Vladimír Just: Sto let od smrti našeho nejznámějšího spisovatele

Snad u nás už opravdu nenajdeme nikoho, kdo by nevěděl, že Hašek napsal Švejka. A přece Jaroslav Hašek, jehož sté výročí úmrtí si letos připomínáme, nebyl zdaleka jen autorem Švejka. Byl tvůrcem i jiného nadčasového díla, Politických a sociálních dějin Strany mírného pokroku v mezích zákona (vznikaly jako živé performance v roce 1911, později vyšly několikrát knižně).

Ranní úvaha: Petr Vizina: Novoroční poselství Jitky Válové

Do nedávna se zdálo, že v Česku nemáme na novoroční projevy štěstí. Nemusím zabíhat do podrobností; člověk čeká myšlenky stmelující společnost, ale dostane účetní uzávěrku a pan účetní ještě sám sebe vychválí.

Ranní úvaha: Petr Beneš: Potápky

Náhodou se mi povedla fotografie. Tedy pokud se za známku povedenosti může považovat fakt, že příslušné místo je na ní zachyceno zcela jinak, než jsem je podle svého přesvědčení viděl. A přitom mi nešlo o žádnou výjimečnost. Stál jsem, jako už bezpočtukrát, na hrázi rožmitálského rybníka. Ani to, že to bylo na podzim, nebylo nové. Strávil jsem tu už více než deset podzimů.

Ranní úvaha: Martin Bedřich: O jednotě

V atmosféře kampaní před prezidentskou volbou mě pobavil výrok jedné teď už bývalé kandidátky, že je třeba začít „sjednocovat společnost, která není svým způsobem ani rozdělená“. Moc jsem nepochopil, jak to bylo myšleno. Faktem ale je, že o rozdělení a spojování se mluví hodně, a nejen v české společnosti. Přijde mi však, že se tím argumentuje nějak příliš libovolně.

Ranní úvaha: Daniel Raus: Tři pomeranče

Mám na stole tři pomeranče. Počet je důležitý. Nemohou být dva a nemohou být čtyři. Zní mi k tomu totiž hudba Sergeje Prokofjeva. Opera, která se jmenuje Láska ke třem pomerančům. Název vypadá jako úlet do krajiny surrealistů, ve skutečnosti je to ale pohádka. Pravda, trochu divná, ale i divné pohádky mají právo na existenci.

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Terezka jde do Compostely

Přišla k nám v pátek a v pondělí ráno zas odešla, v kapse tři mentolové bonbony, které jí dal na cestu můj manžel, v batohu senvič a mandarinku. Neozvala se další tři dny. Odešla do mrazu, mlhy a sněhu, který se rychle blížil, den po jejím odchodu dokonce zbělel i Lyon, což se stane tak jednou za zimu. Přece jen mne přepadly pochyby, zda jsem ji od nás vůbec měla pouštět. Jako bych ji snad mohla nepustit.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Přemostění do nového roku

Mám ráda to lednové ticho. Ten klid po Vánočních svátcích, ke kterým směřovalo veškeré snažení – faktury, dárky, vánoční večírky, pečení, vaření, úklid, rodinné návštěvy a jezení všeho napečeného a navařeného. Ulice konečně trochu prořídly a přibyly válející se špunty po silvestrovských rachejtlích.

Ranní úvaha: Pavla Horáková: Jako zemovka na holi

„Při zohlednění předchozího škodného průběhu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pro stanovení výše přirážky k pojistnému za pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se nepřihlíží ke škodné události, pokud pojistitel nevyplatil v souvislosti s touto škodnou událostí pojistné plnění,“ napsal onehdy na Facebooku můj známý lingvista s dovětkem, že čeština je krásný jazyk.

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: Procházka

Co chvíli se dívám z okna hostinského pokoje v Kalištích na černé obrysy stromů a chalup. Tady někde, kde právě sedím, se narodil skladatel Gustav Mahler. Ale nijak mi to nepomáhá… Před pár hodinami jsem absolvoval zvukovou procházku a teď si lámu hlavu, jak tu zkušenost zachytit do slov. O čem to vlastně celé bylo?

Ranní úvaha: Jan Bělíček: Shuggie Bain a neviditelná dramata za zdmi glasgowských bytů

Máme tady opět vánoční svátky, během nichž se po čase setkávají rozvětvené rodiny, v nichž se pokoušíme svět kolem sebe zpomalit, odpočinout si a užít si pěkné chvíle s blízkými. Ne pro každého však Vánoce znamenají totéž. Pro některé lidi je to spíše období, v němž se otevírají staré rány a na svět vyplouvají hluboko uložená traumata.

Ranní úvaha: Pavla Bergmannová: Úklid pro klid

Pohoda Vánoc bývá pro mnohé z nás často vykoupena stresem spojeným s velkým předvánočním úklidem. I mne během adventu vždy pozvolna přepadá ten zvláštní neklid, že bych měla svůj domov proměnit v příjemně naklizené místo. Vše uspořádat na povrchu i uvnitř, naleštit, čistě povléct, umýt okna, odmrazit lednici, nakoupit, upéct, navařit…

Ranní úvaha: Petr Borkovec: Štědrý den pana kapitána

Pět měsíců civilní vojenské služby v polovině 90. let, které jsem prožil jako ošetřovatel v jednom pražském Domově důchodců, jsem skoro beze zbytku vytěsnil z paměti. Vzpomínám si na den nástupu, na to, že když mě sestra vodila z pokoje do pokoje, neklepala, nezdravila a nikoho nikomu nepředstavovala.

Ranní úvaha: Miloš Rejchrt: Snad napřesrok

Je advent tichý, plno mlhy všude,jen stezky září sněhem ovátya z rána okna po vesnici chudé,kde na vábné se strojí roráty.

Ranní úvaha: Petr Borkovec: Mišinec s měkkym

Vráží do dveří v půl sedmé ráno, na rudlu tři basy ležáku, sněží tak hustě, že víčka v horní base jsou poprášená sněhem, směje se od ucha k uchu a z vaťáku mu chvěje chlad a stoupá pára. Čekám ho v promrzlém bistru od půl šestý, zatopil jsem, ale místnost se nevyhřála. Kafe se vaří, ale on mávne rukou, že ho vypije potom, až to složí, a tak konvičku odstavím a nosím do dodávky basy s prázdnými lahvemi na výměnu.

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Ten, který neuznává Vánoce

Jeden člen naší rodiny neuznává Vánoce. Jonášův – říkejme mu tak – vztah k Vánocům nesouvisí s popíráním rodinných rituálů ani s distancí vůči komerčnímu třeštění. Jonáš neuznává náboženskou podstatu Vánoc, neuznává křesťanství. Jonáš žádné náboženství nevyznává. Ale ani to není přesné, Jonáš nemá sice Boha ani bohy, ale také není ateista. Jonáš se identifikuje s indiány.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Zvon 9801

Jaké je to být zvonem? Honem pospěš, když ve mně bronzové srdce bije, do krajiny města se vlije tón. Bylo jich snad milión, těch kilo zvonů umlčených válkou. Kusů bylo přesně devět tisíc osm set jedna. Než odpluli dálkou do Hamburku, shromažďovali se na Rohanském ostrově, od ledna do léta roku 1942.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Nesem vám noviny

Bývá zvykem postěžovat si o adventu na všudeznějící koledy: tím hlasitěji, čím důrazněji chcete dát najevo, že jste orientován a víte, že koledy mají patřit až k času vánočnímu, od 24. prosince o půlnoci. Ponechme stranou, že to, co dnes pokládáme za „správné“, „tradiční“, „staročeské“, popřípadě všeplatné, je mix lidových a křesťanských, staletých a zcela novodobých, komerčních i německých představ, zvyků a úkonů, což zdaleka neplatí jen pro adventní a vánoční čas.

Ranní úvaha: Jan M. Heller: Umění společenské konverzace

„Tohle teda není zrovna snědené,“ zakrákala paní v bílém plášti se síťkou na hlavě, když jsem odnesl ne zcela prázdný talíř. Pokrčil jsem rameny. „Ty na to nic neřekneš?“ zeptal se spolustolovník ve frontě za mnou. „A co bych asi měl říkat?“ zeptal jsem se na pokraji zoufalství. „No tak já nevim, třeba že kdybys od rána vykopal kilometrovej výkop, tak bys měl určitě větší hlad…“

Ranní úvaha: Daniel Raus: Pokus

Nevím, jak to máte vy, ale já slyším stále častěji úvahy o nebezpečí umělé inteligence, která nás jednou bez mrknutí oka zničí. Ponechám stranou otázku mrkání, kterého je umělá inteligence jistě schopna. Co se ale týče skázonosné konspirace, jsem zdrženlivý.

Ranní úvaha: Jan Němec: Tik, tag

Asi už jste to také zaznamenali: Bob Dylan vydává novou knihu. Jmenuje se Filozofie moderní písně a je to kniha krátkých, často experimentálních esejů. Nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 2016 se opět vydal novým směrem.

Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Dílny

Dílny, řemeslnické kumbály, přízemní temné kobky, prostory za zaprášenou výlohou, kde ve světle mdlé žárovky pracují řemeslníci všeho druhu, truhláři, ševci, dýhaři, vitrážisti, krejčí, čalouníci a mnozí další, které český komunismus téměř vyhubil, raný kapitalismus na chvilku vzkřísil a pak ten globální dorazil, jsou v Čechách na vymření. Pár jsme jich ještě zažili, ale teď je jich čím dál míň.

Ranní úvaha: Adam Borzič: Čekání na světlo

Advent je časem čekání. Čekáme na Vánoce. V sekularizované kultuře je to jeden z mála případů, kdy vnímáme čas rituálně. Aniž bychom si to uvědomovali, vstupujeme do rituální doby, těhotné světlem. Čtyři svíce na adventním věnci odměřují příchod Vánoc. A rituální je i dění během adventu, zasahuje nás, ať již jsme či nejsme věřící.

Ranní úvaha: Martin Bedřich: Začarovaná země

Jednou z charakteristik Čech je, že se tu na celkem malém prostoru nacházejí dosti různorodé typy krajin. Na to, abychom navštívili hory, nížiny, pískovcová města, říční nivy, pahorkatiny, bývalé sopky, vinice či stepi, nepotřebujeme čtrnáct dní, ale stačí nám víkend. Každý si tak může najít tu svou krajinu, kde je mu dobře, která k němu promlouvá, do níž různým způsobem vrůstá.

Ranní úvaha: Vladimír Just: Derniéry a premiéry

Derniéra nebývá obvykle v divadlech moc populární. Často proběhne v tichu a bez ovací. Zvláště tehdy, když inscenace končí krátce po neslavné premiéře a pro nezájem publika se tiše odebere na věčnost. Jsou ale jiné derniéry – jednu s ohlasem přímo hektickým, na níž do smrti nezapomenu, jsem zažil v Krejčově Divadle Za branou v červnu 1972, kdy toto v Evropě a ve světě věhlasné divadlo násilím zemřelo pod surovou sekyrou normalizační moci.

Ranní úvaha: Pavla Horáková: Oaklandská antologie

Jestliže se z centra Iowa City, které je velkoměstem jen podle názvu, vydáte pěšky směrem k severu, narazíte na kostel Panny Marie, v němž svého času denně rozjímala Flannery O’Connorová. Cestou kolem domu s nápisem „Holub Apartments“ minete kolej, kde slavná jižanská spisovatelka bydlela, když tu v letech 1945 – 48 studovala a působila na tehdy mladé katedře tvůrčího psaní Iowské univerzity.

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Tma kolem Mikuláše

Sedím v Lyonu, v setmělém pokoji, nedělám nic. Je kolem půl šesté večer, za okny soumrak. Čerstvý, ještě voňavý, soumrak, který slibuje tajemství. Padá na konci listopadu a kolem Mikuláše a tak útulně do něj svítí vnitřky kaváren a obchodů, v nichž lidé už možná nakupují dárky.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Neznámá země na obzoru

Vždycky jsem se chtěla podívat do Japonska. Od té doby, co jsem začala žít v Brazílii. Tam totiž od konce devatenáctého století žije nejpočetnější japonská přistěhovalecká komunita na světě. V São Paulu je velká japonská čtvrť Bairro da Liberdade, kde žije asi 400 tisíc brazilských Japonců a kam se chodí tradičně na nedělní suši, nákupy papírků na skládání origami, na popíjení saké a matcha latte.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Elza a mochomůrka, múzy Sylvy Fischerové

„Soudruhu podplukovníku, student Augustin, proč jste roztrhal moji práci?“„Soudruhu studente, já jsem vaši práci roztrhal.“„Soudruhu podplukovníku, student Augustin, ale proč jste roztrhal moji práci?“„Soudruhu studente, já jsem vaši práci prostě roztrhal.“

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: AP atelier

Do AP atelieru se dostanete přes malý holešovický dvůr, pak nahoru po kovových schodech, které rok od roku víc a víc pohlcuje přísavník, a nakonec přejdete prkny pokrytou terasu. Otevřete prosklené dveře, protáhnete se kolem košatého krotonu a jste uvnitř. Stojí to tedy určitou námahu a trvá pár minut, než se ocitnete v místech, kde čas i prostor existují přece jen nějak jinak než venku.

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Kateřina aneb malé holky

Kateřina ze Sieny, svatá patronka svého města, ale i celé Itálie a jak člověk pozná podle evropské vlajky, která na kostele, kde jsou uloženy v Sieně její ostatky, i Evropské unie, se narodila roku 1348. V roce, kdy Karel IV. v Praze zakládal univerzitu, sužoval Itálii mor a Kateřinina sestra – dvojče na mor zemřela.

Ranní úvaha: Jan Bělíček: Jen vzpomínat nestačí. Polistopadová éra očima pražských Romů

Nedávno jsme si opět připomínali události ze 17. listopadu 1989, které vedly ke konci komunistického režimu v tehdejším Československu. Především v Praze lidé nejen vzpomínají, ale také oslavují novou éru, kterou dal pád režimu do pohybu. O devadesátých letech pamětníci z řad českých elit často hovoří jako o zlatých devadesátých a o ztřeštěném období, v němž bylo možné vše.

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Město proměny

Za El Grecovými obrazy se musí do Toleda. Originálů tu možná nezůstalo moc, víc jich najdete v Madridu. Ale nejde o počet. Toledo. Skalní hnízdo obkroužené řekou Tajo, jež v hlubokém průsmyku tvoří peřeje. Nad její hladinou se v koordinované harmonii skládají a rozkládají hejna stříbrných holubů. Naberou světlo pod křídla, zakrouží a pak se jako na povel přilepí na skálu, vmáčknou se do výklenků a prohlubní.

Ranní úvaha: Petr Vizina: Saunou proti Putinovi

Někdy už ranní vstávání vylepší pomyšlení na večerní saunu. Zvlášť v ročním období, kdy se člověk budí do tmy, a vrací se za soumraku nebo za tmy domů. Zimní chlad a nevlídno večer vymění za nevelkou, potemnělou místnost, útulně vyhřátou téměř ke stovce stupňů celsia, místnost vonící dřevem terasovitých lavic, na kterých ležíme nebo posedáváme.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Padá listí

„Na osice lístek vadne, až uvadne – dolů spadne,“ zpívá se v lidové písni, která se stala všeobecně známou, když se jí s energií sobě vlastní chopil Hradišťan. A tak si ji pobrukuji taky: pokaždé, když navlékám tuhé rukavice a natahuju se pro hrábě, abych šla zlikvidovat to nadělení u nás na zahradě.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Na začátku byla jáma

Na začátku mého psaní nebylo slovo, ale jáma. Chladná, drolivá a hluboká. Na začátku nebyla báseň, ale předčítání mého bratra Pavla. Chodívala jsem za ním do ledabyle zařízeného pokoje v horním patře naší bytovky, na které nebylo nic poetického, stejně jako na celém tomto okraji města.

Ranní úvaha: Daniel Raus: Rajčata

Allan jezdí na Ukrajinu. Co ho znám, pořád někde pomáhá. Nejdřív ve východní Evropě, potom v Africe, teď na Ukrajině. Shání peníze, vozí humanitární pomoc, dělá všechno pro to, aby se tam lidi postavili na vlastní nohy. Nedávno si z Ukrajiny přivezl rajčata. Jeho žena Cauleane z nich uvařila polévku. Chutnala prý báječně.

Ranní úvaha: Martin Bedřich: O jedné staré intuici

Gnóze, pojem, který jako by už nepatřil do našeho světa. Označuje některé duchovní směry z počátků letopočtu, na mysli nám vytanou obskurní ezoterické praktiky, tajné společnosti, obscénní rituály. Zprávy o nich máme vesměs z raně křesťanských spisů, které gnostické nauky vehementně potíraly, takže o důvod víc, aby líčení jejich zvrhlosti bylo maximálně pikantní a nafouknuté.

Ranní úvaha: Jan M. Heller: Kokstalgie

Znám zemi jménem Kokstalgie. Neleží na žádném kontinentu; je to čirá utopie. Vládne tu spravedlivý režim: všechno se odvíjí od čísel. Přednost má to, co je větší. Velké korporace, velké průmyslové podniky, velké agrokombináty, velcí telefonní operátoři. Ti všichni rozhodují o tom, že ten, kdo je menší, dostane co nejméně a zaplatí za to co nejvíc. V čistém souladu s demokratickými principy tu vládne průměrnost, ta největší ze všech většin.

Ranní úvaha: Petr Beneš: O kráse páva

Ve Vojanových sadech v Praze žijí pověstní pávi. V Praze se o nich ví. Lidé se na ně chodí dívat. Někteří jsou k nim tak pozorní, že je dokonce zvěční na instagramu. Vojanovy sady jsou úhledným parkem. Pávi se sem hodí. Okolní architektura je starobylá, v uspěchaném světě nějak nepatřičná. O to víc sem patří nadčasový pták.

Ranní úvaha: Jan Němec: Za bollywoodskou láskou

Měl jsem jet do Prahy na uvedení své knihy Liliputin, ale rychlík Vindobona – mám rád to jméno, proto ho zmiňuji – ten den prostě zrušili. Na poslední chvíli jsem si zamluvil místo v autobuse a doufal jsem, že to nějak stihnu. Dobré na tom bylo jen to, že na sedadlo vedle mě dosedla kamarádka, kterou jsem dlouho neviděl, dramaturgyně divadla Husa na provázku Viktorka Knotková.

Ranní úvaha: Adam Borzič: My, duhoví lidé

Stojím na Václavském náměstí a pozorně se rozhlížím kolem sebe. Jsem na demonstraci, která je současně pietní akcí. Ta kombinace je queer – doslova. Ale bratislavský teroristický útok, jehož obětmi byli dva mladí lidé z LGBTQ+ komunity, všechno změnil. Od toho hrůzného činu se ve mně střídají protikladné emoce, z jedné strany intenzivní potřeba nemlčet – přihlásit se hlasitěji ke queer komunitě a na druhé straně přirozená úzkost menšiny.

Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Krádež

Volá Lia, moje nejstarší dcera. Vařili s přáteli jako každý pátek místním lidem bez domova a při převážení jídla, vlastně při parkování, nabourali naše auto. Vysypalo se zadní sklo. Než přijela policejní hlídka, někdo ukradl Matějovi batoh s celým jeho studentským majetečkem, který si převáží mezi domovem a Prahou. Nejspíš to vzal známý známého. Nikdo nic neviděl. Na výdej přišli kluci, co je nikdo neznal… Má rozechvělý hlas. Jsou to jen věci… slyším se, jak říkám.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Amerika je jen jedna

V Americe jsem už nebyla tři roky. Člověk si odvykne cestovat a odvykne si především pocitu velikosti. Velikosti Ameriky. A pak objevuje Ameriku. Jak je opravdu velká a jak je z ní opravdu paf. Tentokrát jsem zamířila do té Severní, do té, kterou jsem neznala a na kterou jsem byla tolik zvědavá.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Celý život Jana Zábrany

„Člověk musí žít nadšeně a vytrvale pro něco, co v něm hoří sžíravým plamenem, dává mu zapomenout na sebe, odstraňuje z něho sobectví, a pro co je ochoten přinášet oběti. Život bez obětí, život chlebařský, je život, který musí sám degradovat člověka na úroveň zvířete. To tak žije. A člověk je jako zvíře, není-li schopen víc.“

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Plakat můžeme spolu

Jeden divadelní režisér ze Sarajeva mi vyprávěl, že v době obklíčení, kdy byly ulice dnem i nocí pod palbou, byla městská divadla každý večer plná. Lidé riskovali život, aby mohli společně sledovat představení. Nikdy prý nic tak silného nezažil, divadlo bylo jednou z mála věcí, která je tehdy držela nad vodou.

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Palič aneb Jablka z ráje

Jedeme na jablka. Už je dost pozdní datum, příkopy kolem naší vsi projel takový sekací stroj, co je při té příležitosti i trochu vyhloubí a všechna spadaná jablka rozmašíruje. A já chci padaná jablka nastrouhat a naložit do sklenic na zimní štrůdly. Jedeme tedy ke vsi Palič, poslední dnes obydlené vesnici pod horou Dylení, kde je kolem úzké a málo používané silnice nádherná alej starých jabloní.

Ranní úvaha: Pavla Horáková: Objevování Ameriky

Není to tak dávno, co jsem jako začínající překladatelka obtížně vyhledávala české názvy rostlin a živočichů z cizích krajů. Na připojení k fakultnímu internetu se čekaly fronty nebo se za ně draze platilo v internetových kavárnách, vyhledávače nebyly tak výkonné a samotný kyberprostor ještě nepřekypoval fotografiemi přírody, o encyklopediích ani nemluvě.

Ranní úvaha: Pavla Bergmannová: Den jako korálek

Některé dny jsou jako korálky… Obyčejné, pestrobarevné korálky z pouti, navlečené na tenké nitě našich životů… Stejně jako lidé, kteří nám náhodně vstupují do cesty… Třeba takhle…

Ranní úvaha: Petr Borkovec: Naši ptáci

1Je ptáček, který přilétá, ale uvidíš ho málokdy. Je vzácný, ale obyčejný. Obyčejnější než běžné ptačí druhy. A ještě drobnější než nejdrobnější střízlík, nežli šoupálek, úplně lehký stehlík, vyhladovělý brhlík, čížek lesní. Tak malý, že je menší nežli náš nejmenší králíček obecný. Tak si to představ!

Ranní úvaha: Petr Vizina: Fingerlandovy a naše Hebrejky

Prvně se v té knize setkáte s pramáti Evou, mýtickou ženou, od které jako lidé odvozujeme svůj původ. Rabínská spekulace říká, že Evu s Adamem stvořil Hospodin zhruba jako dvacetileté. Stejná tradice dodává, že oba novorozenci pojedli zakázané ovoce ještě tentýž den, co přišli na svět, totiž v pátek.

Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Mario

Proč jsem tak zaváhala? Nezměnil se. Možná trochu zestárnul, prošedivěly mu vlasy a tvář má zase ošlehanější. Místní větry, jižní a severní, jako by mu ji obráběly a rýhovaly. Ale oči má stejné: hnědé se zlatými tečkami, směs důvěry, plachosti a ostražitosti.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Já, Lilith

Chcete vědět, jaké to je, když se narodíte jako někdo jiný? Když přijdete na svět jako muž, ale cítíte se být ženou? Nebo když se narodíte jako leštěná ocelová socha, zatímco se cítíte být stromem? Ale sebe si nevyberete, jako si nevybíráte ani svoje rodiče.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Cesta kolem světa Petra Hrušky

Kotvily při pobřežía stály na pevnině.Některé se ukrývaly v domech.Ovšem i domy pouze předstíraly,že nejsou loděmi.Další veliká se zdvihala v kostele.Starý stůl v krčmě léta odplouval,židle se houpala.

Ranní úvaha: Jan Bělíček: Toxické mužství ve Spojených státech

Švédská akademie letos naprosto zaslouženě udělila Nobelovu cenu za literaturu francouzské Annie Ernaux, jedné z nejdůležitějších evropských spisovatelek současnosti. I v českém tisku o ní bylo napsáno dost a snad už není potřeba znovu vysvětlovat, v čem spočívá její význam. Rád bych se teď věnoval autorovi, který během svého života získá „literární Nobelovku“ s naprostou jistotou také.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Jen ještě něco zařídím

Ono se to řekne, zařizovat věci. „Vyrazím z práce dřív, jen ještě cestou něco zařídím,“ hlásíte večer předtím; a večer potom se vrátíte dávno po zprávách, ulítaní, upocení a s pocitem, že vás to „něco“ zase dostalo. „Jen ještě“ se zpravidla vyzvedávají děti z družiny, sjede se s autem do myčky, zaskočí se pro papír na úřad a recept k doktorovi nebo se někde vyzvedne objednávka z e-shopu.

Ranní úvaha: Martin Bedřich: Podzimní zahradnictví

Poslední pěkné dny. Jasné nebe, pořád ještě oslňující a teplé paprsky slunce, ale ve stínu už chladný dotek blížící se zimy. Ptačí árie na rozloučenou, stejně jako bzukot hmyzu, naposled letos omámeně vylákaného ze svých skulin a skrýší. Světlo chvílemi skoro jarní, ale vůně jednoznačně patřící podzimu.

Ranní úvaha: Daniel Raus: Síla poezie

Zašel jsem tuhle do knihkupectví, abych zjistil, že oddělení, které jsem kdysi navštěvoval, se scvrklo na jeden ošuntělý regál. Trochu mě to překvapilo, protože je to velký obchod s tisíci knih. Údiv ale nebyl namístě. Řeč je totiž o sekci poezie, a já přece žiju ve věku zcela jiných žánrů.

Ranní úvaha: Vladimír Just: Vražda, která nebyla vraždou

Vražda, která nebyla vraždou (ale neúmyslným zabitím), vrah, odhalený až ve finále jako u Agathy Christie, který nebyl vrahem (ale podvodníkem, jenž záměrně mátl vyšetřovací verze). Zkrátka detektivka, která nebyla jen detektivkou, ale i pokusem o crazy komedii, poukazující na složitost lidských vztahů a zdánlivě jednoznačných rychlých soudů.

Ranní úvaha: Jan Němec: Objev roku

Na této kulturní stanici si nemusíme nic nalhávat. Nejslavnější literární ocenění na světě, Nobelova cena za literaturu, často funguje spíš jako cena pro Objev roku. Je to proto, že švédská akademie jen málokdy sahá po jménech, která se před udělováním skloňují nejčastěji. Nobelova cena nepracuje s žádnými vyhlašovanými nominacemi, long listy a short listy, ty nahrazují snad jen kurzy sázkových kanceláří.

Ranní úvaha: Jana Knitlová: Třicet let poté

I když na podzim roku 1992 bylo už všechno domluveno a připraveno, provedená operace byla slavnostně ohlášena až 1. ledna 1993. S tím, že mi bude amputována cca třetina těla, jsem nesouhlasila, ale nikdo se mě na nic neptal – dvě nejvlivnější hlavy státu se na jeho rozdělení prostě dohodly a bylo.

Ranní úvaha: Jan M. Heller: Hold undergroundu

Nebývá společensky přijatelné mluvit o věku, ale jsou situace, kdy je vhodné udělat výjimku. V roce 1989 jsem byl dvanáctiletý kluk. V roce, který přinesl pád komunistického režimu a vedle tisíců jiných změn způsobil, že se zcela proměnila pozice tehdejší neoficiální kultury. Ta se počátkem devadesátých let stala kulturou – ne zrovna oficiální, to by samozřejmě nikdo vážně tvrdit nemohl, ale kulturou, která byla náhle široce dostupná a ve veřejném prostoru přítomná.

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Náš soused Baudelaire

Literatuře se v Lyonu nikdy moc nevedlo. Jediný známý spisovatel, který je s městem spojován, je Antoine de Saint-Exupéry, a to jen proto, že se tu narodil. Peníze, kostel a jídlo. To je trojnožka, na níž pevně spočívá pozadí našeho města a to už po staletí. Jídlo je těžké, kostel katolický, peníze jsou peníze. Lyonské bankéře a průmyslníky lze potkat v nejedné povídce či románu, od Maupassanta po Simenona.

Ranní úvaha: Alena Zemančíková: Dům číslo 887

Když se chci něco podstatného dozvědět o cizí zemi, nečtu o ní cestopisy, ale beletrii autorů, kteří z ní pocházejí. V divadle už to tak dokonale neplatí, protože je zvykem text dramatu interpretovat na současnou realitu místa, kde je hra uváděna. A přece jsem v poslední době zažila takové poznání reálií vzdálené země u divadelní inscenace: šlo ovšem o autorské divadlo. Inscenaci nazvanou 887 uvedl na mezinárodním festivalu Divadlo 2022 Kanaďan Robert Lepage.

Ranní úvaha: Adam Borzič: Jak jsem začal psát

Olga Tokarczuk v jednom eseji napsala, že nesnáší, když někdo na otázku, proč začal psát, odpoví, že se chtěl vyjádřit. Chápu. Ta odpověď mě taky irituje, i když přesně nevím proč. Snad mě rozčiluje, že ohnisko celého psaní se pak nachází v autorově já. Pátrám-li v potemnělých slujích paměti, proč jsem začal sám psát, těžko se mi hledají slova. Z paměti vyplouvají jen cáry obrazů, vlní se mi před očima jako rozbouřená hladina Atlantiku. Tam to totiž všechno začalo.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Jazyk mraků

Když jsem byla dítě, milovala jsem pozorování mraků a odhadování jejich typů. Bavilo mě je od sebe rozlišovat. Cumulus byl naducaný polštář, stratus roztrhaná mléčná pěna, cirrocumulus byli pasoucí se beránci a z cumulonimbu většinou pršelo. Ale o mracích ve tvaru trychtýřů a dlouhých nudlí jsem jenom slyšela. Nikdy jsem je neviděla na živo.

Ranní úvaha: Pavla Horáková: Řeka Iowa si teče líně

Řeka Iowa si teče líně, tak líně, že to chvílemi vypadá, že couvá. Jižní vítr totiž čeří říční hladinu proti směru jejího toku. Opakovaně jsem se musela ujistit v mapě a nakonec i hodit z mostu pár klacků, abych uvěřila. Město rozkročené na obou březích řeky se jmenuje Iowa City. Pod slovem „city“ si obvykle představíme metropoli, ale u sedmdesátitisícového města je to poněkud nadsazené.

Ranní úvaha: Petr Vizina: Salve, hodnoty!

Hodnoty nejsou a nebudou, neptejte se ani příští týden, naznačují filosofka Tereza Matějčková a filosof Václav Bělohradský. Rozumím, co tím myslí, ostatně filosof to opakuje ve své poslední knize Čas pléthokracie. Řečí o hodnotách se většinou míní vlastní přesvědčení, z něhož nejsme v debatě ochotní slevit. Jiné názory než ty s hodnotami se tím pádem jeví jako cesta do bezhodnotového marasmu.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Chuť bedly

„Nechceš bedly?” Ptá se sousedka Blanka a v ruce houpe velkou papírovou taškou z Lidlu. „No jasně, že chci!” Vyhrknu a nemůžu se dočkat, až ta taška bude celá moje. „Všechny?” Podiví se sousedka. „Všechny!” Ujistím ji. Pak se ještě společně ujistíme na internetu, že to nejsou jedovaté bedly zahradní a probereme všechna místa v okolí, kde teď rostou.

Ranní úvaha: Petr Borkovec: Fádní les

Je tak nicotný, že do něj nikoho nevodím. Jednou jsem to udělal – kdysi dávno jsem si jeho nicotnosti totiž nebyl vědom – a na smích, který jsem sklidil, nezapomenu. Můj milovaný les je jednotvárný a krátký. Přesto jsem v něm tenkrát, po tom posmívání, zabloudil; poznával jsem ho jako vždycky, ale jako by se každá jeho bezvýznamná část o kousek posunula.

Ranní úvaha: Pavla Bergmannová: Na východ od Západu, na západ od Východu

„Pocházím ze země, která leží příliš na východ od Západu a zároveň příliš na západ od Východu,“ popsal Sławomir Mrożek v roce 1986 ve svém dramatu Smlouva poněkud ironicky Polsko. Zmíněná analogie – kterou není třeba vnímat jen z hlediska geografického – je svým způsobem stále trefná a vystihuje mj. i hlavní město této země – Varšavu.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Spiróvo vyprávění o Rusku

„Pro Alexeje Peškova, jak se skutečně Maxim Gorkij jmenoval, v posledních čtrnácti dnech jeho života tiskli speciální číslo Pravdy a Izvěstiji, protože v opravdových vydáních se denně psalo o Gorkého zdravotním stavu. V jeho výtiscích se zprávy nevyskytovaly. Ale snad by bylo bývalo lepší, kdyby byl dostal normální vydání, alespoň by se byl pobavil.“

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Hrad francouzského ducha

Zbytky hradu vypínající se nad řekou Jizerou svědčí i dnes o mimořádné velikosti a výstavnosti středověkého sídla. Dražický hrad založil ve druhé polovině 13. století Řehník z Litovic, ale dostavěli ho až jeho synové. Jeden z nich se stal kanovníkem pražské kapituly a později biskupem, jenž výrazně zasáhl do českých dějin. Biskup Jan z Dražic byl podivuhodnou postavou, dnes zcela zapomenutou, beznadějně zapadlou v učebnicích dějepisu.

Ranní úvaha: Alena Scheinostová: Epochy v symbolech

V souvislosti s úmrtím královny Alžběty čteme a slyšíme o konci éry, historické epochy, dokonce o konci „starého světa, jak jsme ho znali“. Odchodu významných osobností velká slova sluší a právě tato jistě lze vypodložit takovou argumentací, která přemostí zjednodušení a dodá jim na obsahu. Bezpochyby jsme prožívali, a to po ohromujících sedmdesát let, to, čemu se bude v dějepise říkat „éra královny Alžběty“.

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Čechoslováci na cestách

Nové vlaky se svými velkoprostorovými vagony konverzacím nepřejí, zato klasická kupé. To začnou dva. Ostatní mlčí, ale postupně je ovládne touha se připojit. Do dialogu se vloží třetí hlas, pak čtvrtý a ten pokračuje s prvním, zatímco druhý právě objevil styčné body se třetím. Pátý či dokonce šestý, jenž dosud dělal, jako by nic, těsně před cílovou stanicí skočí do hry a oživí závěrečný akt.

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: Kameny

Teprve pošumavské deště, jarní a podzimní teploty kolísající kolem nuly, zimní mrazy a letní horka rozlomily černou kamennou pecku velikosti dlaně, kterou Teresie přivezla z Whitby. Na ostrovní pláži se kutálela sem a tam celá tisíciletí a až krátký zborovický nečas osvobodil druhohorního tvora, který spal uvnitř. Jak z nějakého kosmického vejce se tak u nás na terase najednou uprostřed léta vyloupl amonit.

Ranní úvaha: Jan Bělíček: Slovenský literární konflikt a vhodné čtení pro středoškoláky

Do začátku letošního léta se jednalo o „pouhý“ nadprůměrný literární debut mladé slovenské spisovatelky Nicol Hochholczerové. Prózu Táto izba sa nedá zjesť do té doby zaregistrovali a oceňovali především literární znalci a přitahovala pozornost, které se experimentálním prozaickým textům začínajících autorů a autorek běžně dostává.

Ranní úvaha: Daniel Raus: Vinnetou a zraněné city

Dostihla mě před časem zpráva, nad kterou hodně lidí kroutí hlavou. Legendární náčelník Apačů, slavný Vinnetou, se dostal na mušku kritiků, kteří v jeho příbězích vidí skrytý rasismus. Jisté německé nakladatelství oznámilo, že stahuje knihu o Vinnetouovi, protože by se prý mohla „dotknout citů“ některých lidí.

Ranní úvaha: Jan M. Heller: Vlastním hlasem

„Jsme německá luterská církev. Mluvíme rumunsky, maďarsky a německy. Jsme protestanti a jednáme ekumenicky. Máme rádi hudbu a zpěv.“ Takto a podobně hrdě vítá návštěvníky nápis u vchodu do hlavního kostela, zvaného prostě Černý kostel, v rumunském Brašově. Anebo také německém Kronstadtu, založeném už ve 12. století německými rytíři, jehož středověký půdorys zázrakem nedotčený přežil řadu století včetně Ceauşescova režimu.

Ranní úvaha: Markéta Pilátová: Krteček

Když si zadáte do internetového vyhledavače slovo „krtek”, protože se chcete dozvědět něco víc o stálém nájemníku a pánu vaší zahrady, vyjede vám asi tak milion odkazů na to, jak ho zničit. Jen tak namátkou: „Jak vyhnat vetřelce, Jak se zbavit krtka – co opravdu funguje, Past na krtka, Tablety na krtka, nebo Nejradikálnější moření krtka.“

Ranní úvaha: Jan Němec: Stoletý mladík, který hledal probuzení

Člověka až udiví, co všechno vyšlo před sto lety. Zvlášť literární modernismus pořádal celoroční žně. Nejdřív se objevil nepřehlédnutelný a zároveň trochu nepřehledný Joyceův Odysseus. Na podzim pak zprvu časopisecky a posléze knižně vyšla Eliotova Pustá zem; ta se, mimochodem, česky letos objeví v novém překladu Petra Onufera. A pokud by to někomu nestačilo, Virginia Woolfová Odyssea a Pustou zemi doplnila románem Jákobův pokoj.

Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Tělocvik u hotelu

Je jasná obloha, léto sotva minulo, nepatrný vánek s sebou přináší vůni prvních spadaných listů, která se mísí s rozvířeným stavebním prachem. Tenoučká bílá vrstva pokrývá zdi, římsy, drátěné ploty i skleněné tabulky školních oken. Prach vdechujeme nevědomky, spolu se spalinami, které přilétají z nuselského mostu a novým světem, který se na nás valí.

Ranní úvaha: Anna Beata Háblová: Všechny Noemovy archy

Projíždím krajinou u úpatí Nízkých Tater a plánuju zastavit u kostela na malém kopci. Všechno se zdá být dokonalé: hrany hor, sluncem vybroušené stráně i cesta vinoucí se k vrcholu. Genius loci by se zde mohl odlít do toho nejtrvanlivějšího materiálu, kdyby to jen šlo. Čím víc se ale blížím stavbě, která je v mapách označená jako Archa Locus – Kostol dvoch sŕdc, s údivem zjišťuju, že se chrám arše, rozuměj té Noemově, až příliš nápadně podobá.

Ranní úvaha: Adam Borzič: Feministická dharma lamy Tsultrim Allione

Krátký cyklus portrétů duchovních osobností, jež mě inspirují na mé cestě, vrcholí buddhistickou učitelkou lamou Tsultrim Allione, jejíž vliv zasahuje i současnou psychoterapii. Nemýlí-li se Jung, a skutečně zodpovídáme-li po čtyřicítce za to, jak vypadáme, pak krásná a zářivá tvář sedmdesáti pětileté Tsultrim mnohé vypoví.

Ranní úvaha: Jan Jandourek: Výšková diskriminace

Před mnoha lety jsem ve společenské rubrice jistého časopisu četl dopis čtenáře. Napsal ho muž malého vzrůstu, který se stěžoval, že vysocí muži mají zvláštní zálibu v tom nacházet si partnerky drobné postavy a na lidi, jako je on, už žádné vhodné ženy nezbývají. Dopis končil výzvou, ať vysocí muži přenechají malé dívky malým mužům.

Ranní úvaha: Jan Němec: Poselství z kmene Načirema

Vybavuju si, že když jsem kdysi během vysokoškolského studia četl Sociologii Anthonyho Giddense, jedna kapitola začínala pozoruhodnou antropologickou zprávou. Týkala se kmene Načirema a jeho rituálů. Zpráva popisovala, že každý Načirema si dvakrát denně strká do úst podivné dřívko a sleduje u toho svůj odraz nebo že ženy v kmeni disponují magickou schopností zavřít vítr a pak ho používat ve svůj prospěch.

Ranní úvaha: Václav Vokolek: Pozdní léto

Pozdní léto přichází pokaždé nečekaně. Dovolené končí, krajina se vyprazdňuje. Vrací se do ní ticho a klid. Nejlépe změnu ukazují břehy řek a vodních ploch. Vylidňují se, jistě proto, že prázdniny ani letos netrvají dva roky a náhle končí. Stromy se najednou tiše zrcadlí na klidné hladině a vracejí se na ni vážky a žáby. Pro poutníky další nádherný čas.

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Strach ze slova umělec

Slova jako umělec a básník se snad ze všeho nejvíce ostýchají či přímo bojí sami umělci. Proč tomu tak je? Když jsem se na to optal skoro devadesátiletého Václava Ciglera, odpověděl mi: Slovo umělec bych asi nepoužil, protože pokaždé se vidím jinak, a to nejen co se týká práce, ale i kvůli reflexi toho, jak jsem se vyvíjel a jak jsem se vnímal.