Ve dvanácti letech začal investovat do akcií, ve čtrnácti se svými dvěma spolužáky začal podnikat v mobilních aplikacích. Se stejnými parťáky pak o čtyři roky později vymysleli platformu Nenech to být, která se snaží řešit šikanu na školách a budovat etickou kulturu ve firmách. „Celkem ji po světě využívá 2300 subjektů. V Česku je to každá třetí škola,“ říká ve studiu Radia Wave mladý podnikatel Jan Sláma.

Podle svých slov je prvním Čechem, který za polárním kruhem uplaval kilometrovou trať ve vodě o teplotě mínus jeden stupeň Celsia. „Já už jsem na studené vodě závislý. Zajímavé je, že je každá jiná. Každá jinak studí a každou vodu, ve které jsem byl, si pamatuju. Jsem jako losos,“ říká ve studiu Radia Wave zimní plavec Filip Jícha.

„Dlouhodobě se snažím pomáhat tam, kde to je potřeba. Nejvíc pak v dětském světě. Dělám to striktně bez prostředníků. Ve chvíli, kdy vím, že někdo chce přispět nebo se chce postarat o dítě z dětského domova, je pro mě nejlepší ho s daným světem přímo propojit. Jedině tak si uvědomí, komu doopravdy pomáhá a jak je například obtížné starat se o děti v dětských domovech,“ říká ve studiu Radia Wave filantrop Tomáš Slavata.

„Nechci dělat filmy jen s vietnamskou tematikou. Na druhou stranu mám pocit, že v mainstreamových médiích jsou Vietnamci zobrazovaní nikoliv jako normální lidi (rodiče, studenti), ale spíš jako osoby ve večerce nebo v restauraci. Chtěla bych, aby se to prolomilo. Přála bych si, aby byli viděni v roli kamarádky, moderátora a tak dále. Buď se o to postarám já, nebo se pocitu ubráním a opustím vietnamskou tématiku,“ říká filmová režisérka Diana Cam Van Nguyen.

„Denise psali lidi, jestli nepotřebuje pomoct s naším dítětem. Já zase dostal zprávu, že je hustý, že jsme spolu doopravdy chodili. Nejprve jsem to bral jako pochvalu, ale nakonec jsme museli veřejně oznámit, že naše charaktery jsou opravdu fikce,“ vysvětluje s úsměvem Jan Nedbal reakce posluchačů na nový podcastový seriál Radia Wave Rozchod, ve kterém herec ztvárnil jednu ze dvou hlavních postav.

Divadelní režisér Tomáš Loužný v těchto dnech představuje v pražském Švandově divadle novou inscenaci Dějiny násilí. Hlavní roli Édouarda, kterého na Vánoce znásilní a okrade cizí člověk, ztvárňuje mladý herec Oskar Hes. Oba dva umělci se ve studiu Radia Wave shodují: „Máme hlavně radost, že se po delší době konečně děje divadlo!“

Slovinský režisér Olmo Omerzu je aktuálně jeden z nejoceňovanějších režisérů v České republice. Jeho poslední celovečerní film s názvem Atlas Ptáků dostal 9 nominací na filmové ceny Český lev. „Mé filmy nemají v Čechách vysokou sledovanost. Ale zároveň všechny strašně moc cestovaly po světě, “ říká filmový režisér Olmo Omerzu.

„Jestliže máme zvíře na farmě, tak na něm neroste jen maso. Má mozek, kosti, imunitní systém. To všechno spotřebuje nějakou energii, ale jako jídlo se nakonec neuplatní. Navíc jsou tam zvířata ve velkých koncentracích. Často se mezi nimi šíří různé nemoci. To vede k používání antibiotik. U nás se buňky nachází ve sterilním prostředí. Použití antibiotik se dá eliminovat,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy Jiří Janoušek, mladý vědec, jehož sen je pravidelné pěstování umělého masa.

„Při rozhodování, zda mám opustit angažmá ve Švandově divadle, pro mě bylo důležité uvědomit si, že jsem především Denisa Barešová – člověk, a ne herečka. Přišlo mi, že toho dělám u divadla hodně… a ne dostatečně dobře. Neměla jsem pocit svobody a chtěla jsem být paní svého času. Až po roce rozhodování jsem do toho řízla a strašně se mi ulevilo. Když nebude herecká práce, nebojím se dělat cokoliv jiného,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy herečka Denisa Barešová.

„Starší kluci mě poprvé ve třinácti letech vzali na závody do zahraničí. Já je v Itálii hned vyhrál a dostal za ně tři tisíce euro. Najednou jsem si mohl kupovat letenky na další závody a mohl sám začít podporovat kariéru. Dneska jsem si už většinu snů splnil. Chci jen přijít na to, jak vydržet jezdit co nejdéle, a taky chci své zkušenosti předávat dál, “ říká skateboardista Maxim Habanec v Rozhovoru Martina Minhy na Radiu Wave.

„V lednu jsem si uvědomila, že mě nic nebaví. Nebavilo mě vstávat a věci mi začínaly být jedno. Nemohla jsem si najít nic, na co bych se těšila. Jediná cesta byla odjet pryč. Jenže ani po měsíci na Kostarice jsem nebyla schopná čerpat energii a probudit se čerstvá. Nakonec jsem tam zůstala do doby, kdy mi bylo dobře. Trvalo to čtyři měsíce,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy designérka Anna Marešová.

„Když jsi starší a jsi zvyklý na nějaký standard, žiješ v nějakém bytě a utrácíš prachy, za co chceš, je pak najednou těžké se uskromnit a jít jen tak studovat. Myslím si, že je dobré toho jako mladý člověk využít. Zároveň ale znám spoustu lidí, kterým je 30 a rozhodli se jít na učňák, protože je prostě zajímá,“ říká herec Cyril Dobrý.

„Demokracie není jen možnost říkat si, co chci. Je hlavně o osobní zodpovědnosti. Jestliže si neuvědomíme, že každý náš čin má důsledek nebo že se z nás kvůli nečinům stávají oběti, pak naše společnost nemůže nikam růst a nemůžeme nic dokázat. Budeme akorát víc frustrovaní,“ vysvětluje písničkář Tomáš Klus důvody vydání svého nového politického alba Čau Česku.

„V rodině Cirku La Putyky je 65 lidí. V době pandemie jsem o každém přemýšlel zvlášť. Nikdo to nevzdal. Poslední rok mě vrátil ke kořenům a jednoduchosti. Proto jsme hráli na různých místech ve veřejném prostoru. Byl to náš hnací motor. Jsme ale na hraně a nevíme, jak dlouho na ní budeme,“ říká Rosťa Novák, umělecký ředitel divadelního souboru Cirk La Putyka.
Martin Minha

„Když mi byl diagnostikován nádor vaječníku, připravila jsem si pro lékaře list otázek. Tenkrát mě můj gynekolog nazval hysterickou nebo hypochondrickou. Urazilo mě to, protože jsem byla jen aktivním pacientem, který se zajímal o své vlastní zdraví. Byla bych ráda, aby se lidem, kteří chodí na veškeré preventivní prohlídky, neříkalo hypochondr,“ říká lékařka a zakladatelka neziskové organizace Loono Kateřina Vacková.
Martin Minha

„S každou další prací o sobě pochybuju víc a víc. Stresové faktory mě ničily a ničí. Měl jsem období, kdy jsem musel vyhledat pomoc. Nemohl jsem spát a chvilkama jsem neviděl na jedno oko. Problém byl, že to na mně nikdo nepoznal. Se stresem stále neumím pracovat, ale už vím, jak bych to měl zvládat,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy herec, režisér a scenárista Jiří Mádl.

„Pandemie je k nám od začátku komunikována skrze čísla mrtvých, tedy strach jednoho z druhého. To je něco jiného než ‚Pojďme projít těžkou situací společně‘. Živá kultura představuje emocionálně sdílený prožitek. Proto jsem chtěl, aby zůstala aktivní,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy režisér a producent Viktor Tauš.

„Když jsem začínala s budějovickým majálesem, měla jsem pocit, že politika se našich aktivit netýká. Sami jsme je označovali jako apolitické. Později jsem ale pochopila, že se tomu nedá vyhnout,“ říká Lucie. Jak jí těžká nemoc změnila pohled na porevoluční svobodu? Má dnes koho volit? Jaké problémy mladých lidí by podle ní čeští politici měli řešit? A dovede si představit, že by sama do politiky aktivně vstoupila? Poslechněte si v rozhovoru Veroniky Ruppert s Lucií Bílkovou.

„Jako malá jsem milovala zvířata a pravidelně jsem chodila ke koním. Jezdila jsem sice strašně špatně, ale zbožňovala jsem to. Ještě na gymplu jsem zvažovala, jestli nepůjdu na zootechniku, ale nakonec vyhrálo umění,“ říká Kača Olivová. Jak se z holčičky ze Znojma, která chovala morčata a chtěla být veterinářkou, stala jedna z nejvýraznějších postav české performance a feminismu? To se dozvíte v Rozhovoru Veroniky Ruppert s Kateřinou Olivovou.

Kristián Mensa úspěšně kombinuje dva umělecké směry. Pod přezdívkou Mr. Kriss vystupuje na breakingových soutěžích a kromě tance tvoří i originální ilustrace. Díky prezentaci v angličtině si ho lidé všímají i za hranicemi. „Jsem velký fanoušek náhodných zpráv. Každý den někomu buď pošlu e-mail, nebo natočím taneční video na písničku zpěváka, kterého následně označím na sociálních sítích. Už mi to párkrát vyšlo. Internet je skvělý nástroj na propojení s celým světem,“ říká.

„Dokud v tom uvidím smysl a budu mít pocit, že se mám kam posouvat, budu videa stále točit. V letošním roce chci šířit osvětu o finanční gramotnosti. Plánuju sérii videí se základním slovníčkem nebo recepty, jak se nenechat nachytat a nespadnout do dluhových pastí. Sám se o penězích učím. S velikostí českého reklamního trhu to není tak, že by všichni ‚youtubeři‘ měli vyděláno na desítky let dopředu. To ani náhodou,“ říká v rozhovoru na Radiu Wave Karel Kovář alias Kovy.

„Jako malá jsem byla pořád obklopená knihami. Dodneška mám schované staré knihovnické štítky, které používala máma v práci. Hrála jsem si na to, že taky půjčuju knížky.“ Není divu, že se z Báry Baronové stala autorka, editorka a nakladatelka knih. Vyrostla v knihovnické rodině a o prázdninách s bráchou pravidelně závodila, kdo toho víc přečte. V rozhovoru se dozvíte, proč trvá na tom, aby knihy byly výjimečné umělecké objekty, a jak vidí budoucnost čtení a vlastnění knih.

Podle ředitele ZOO Praha Miroslava Bobka může návštěva zoologické zahrady vzbudit zájem, soucit, ale i názorový posun jedince. V rozhovoru zdůrazňuje hlavně význam v ochraně zvířat v místě jejich přirozeného výskytu. „Zoologických zahrad je určitý počet, navíc mohou mít jen omezené množství zvířat. Na tu pomyslnou ‚Noemovu archu‘ se těch druhů vejde hrozně málo. Když ale třeba v Kamerunu chráníte gorily, ve skutečnosti tím ochraňujete desítky dalších druhů,“ zdůrazňuje.

Celkový počet zpovídaných osobností v Rozhovoru Veroniky Ruppert a Martina Minhy se loni zastavil na čísle 37. Moderátory, kteří pro vás každý týden připravují obsáhlé povídání s inspirativními lidmi z oblasti kultury, sportu, umění či vědy, nezastavila ani pandemie koronaviru. Často opustili studio a za respondenty se v roušce vydali do parků, městských pasáží i  domovů. Na které rozhovory dostal Martin Minha od posluchačů nejvíc reakcí? Poslechněte si jeho loňský výběr.

Do loňského roku byl úspěšným módním návrhářem. Od letoška už je ale Pavel Berky také známým a populárním kuchařem. V televizní reality show MasterChef mu držely palce statisíce diváků. „U nás doma je to tak, že když jsme se sešli, vždycky vařili rodiče. Takže naši ode mě doteď ani neměli možnost nic ochutnat,“ směje se Pavel. Co přivedlo úspěšného návrháře k vaření a jaká pro něj byla účast ve sledované reality show? Poslechněte si v Rozhovoru Veroniky Ruppert.

Jako malá vyfasovala ve veslařském klubu obří tričko. I když si ho zastrčila do elasťáků, při veslování jí překáželo. Proto si brzy navrhla a ušila vlastní dres. Sport a design už dnes spojuje profesionálně a v jejích dresech závodí špičkové zahraniční týmy na olympiádách. 

Na Fakultě architektury ČVUT založila Experimentální ateliér, ve kterém se svými studenty zkoumá možnosti využití recyklovatelných materiálů. „Chtěla jsem architekturou řešit nějaký problém. Popíchlo mě, že jsou plasty ve společnosti neoblíbené a často až odmítané. Věděla jsem, že je tu potenciál k řešení a že to nikdo nechce dělat. Tak jsem se do toho pustila,“ říká v rozhovoru architektka Kateřina Nováková.

„Určitě se české prezidentky dočkáme, je to naprosto reálné. Stačí se podívat na sousední Slovensko,“ věří Anastázie Kahotski, designérka známá pod značkou Nastassia Aleinikava, kterou tvoří společně s manželem Pavlem. „Brýle pro budoucí českou prezidentku jsme začali dělat během první koronakrize. S nápadem přišel můj muž, kterého zaujalo, jak se evropské političky chovaly rozumně a zodpovědně v kontrastu s řadou prezidentů a premiérů,“ vysvětluje vznik originální kolekce.

„Měla jsem období, kdy jsem přijímala většinu nabídek a neměla jsem téměř žádné volno. Neměla jsem čas na rodinu, na přátelé, na sebe. Lidi se diví, že mám teď půl roku prázdný diář, ale na natáčení jste furt mezi lidmi. Komunikujete, děláte rozhovory, všichni očekávají, že budete šťastný a nabitý energií, kterou budete předávat dál. Tu ale potřebujete nejprve někde načerpat. Proto jsem se rozhodla pro změnu,“ říká v rozhovoru herečka Jenovéfa Boková.

„Jsme jeden z nejvýrazněji stigmatizovaných oborů. Ještě před několika lety jsme v některých městech řešili opakované ataky lidí z řad policie, kteří odsuzovali naši práci v terénu. Měli pocit, že podporuje užívání. Spousta lidí, kteří nosí léky v kabelkách, nebo případy, kdy se z jedné skleničky vína stává ,sjetá sedmička‘, si neuvědomují, že snesou srovnání s tím, koho mají zařazeného tím velmi negativním termínem feťák,“ říká v rozhovoru adiktolog profesor Michal Miovský.

„Je velký rozdíl v tom, když děláte projekt, který reprezentuje vás, a projekt, který je pro ostatní. Práce pro druhé mi přijde mnohem zajímavější, přináší mi větší uspokojení,“ říká polská kurátorka a manažerka Alicja Knastová, která od ledna 2021 povede českou Národní galerii. Poslechněte si, na jaké zkušenosti z Polska chce v Praze navázat, jaký je její přístup k řízení kulturních institucí a proč se nebojí dělat věci jinak, než je obvyklé.

Pět let, 11 000 kilometrů a víc než 170 tisíc fotografií. Britský fotograf Quintin Lake v září úspěšně dokončil svůj dlouhodobý projekt, při kterém obešel celé pobřeží Anglie, Walesu a Skotska. „Z osobního pohledu můžu říct, že své zemi teď rozumím mnohem, mnohem víc. Má v sobě víc přírody, než jsem si myslel. Zaujalo mě také, jak jsou lidé náležitě pyšní na svůj kousek země, ve kterém žijí,“ říká v rozhovoru pro Radio Wave.

Římskokatolickému knězi Marku Orko Váchovi vyšla nedávno nová kniha Selfíčka. Pojmenoval ji tak poté, co si opakovaně všiml mladých slečen fotících se na telefon před kostelem sv. Jakuba v Brně. „V sociálních sítích vidím určitou patologii toho, jak je na nich každý zahleděný do sebe. Každý se snaží o to, aby byl obdivován. Každý se chce za každou cenu stát hitem internetu. Takovým lidem chybí schopnost být imunní jak vůči potlesku, tak vůči hvízdání,“ říká v rozhovoru.

Římskokatolickému knězi Marku Orko Váchovi vyšla nedávno nová kniha Selfíčka. Pojmenoval ji tak poté, co si opakovaně všiml mladých slečen fotících se na telefon před kostelem sv. Jakuba v Brně. „V sociálních sítích vidím určitou patologii toho, jak je na nich každý zahleděný do sebe. Každý se snaží o to, aby byl obdivován. Každý se chce za každou cenu stát hitem internetu. Takovým lidem chybí schopnost být imunní jak vůči potlesku, tak vůči hvízdání,“ říká v rozhovoru.

„Sousloví ‚ženská literatura‘ se přisuzují negativní konotace. Neznamená to, že píšu něco jednoduchého, něco míň. Jako autorka bych se měla snažit, aby to tak nebylo. Zvláštní je, že neexistuje pojem mužská literatura,“ diví se Markéta Lukášková.

„Každý, kdo začíná, musí nejdřív dostat první šanci. I bílé dívky byly někdy na prvním castingu. Tvrdit, že romské modelky jsou nezkušené, a proto nemohou dostat šanci, je podle mě začarovaný kruh, který se dá překročit jen tím, že někomu příležitost dáte,“ říká hudebnice a herečka Alžběta Ferencová aka Zea. Sama dostala šanci díky tomu, že ji na ulici oslovil agent Miss Universe. Poslechněte si, jaká byla její cesta od modelingu k herectví a k debutovému albu Burning Light.

„Myslím si, že poutavý klip je dnes víc než dlouhé album. Na dlouhohrající desky už dnes lidi nemají čas. Na streamovacích službách pozoruju, jak se formáty mění. Spousta top umělců vydává EP nebo singly a k nim vizuál, který by měl skvělý track vždycky obhájit,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy hudebník Štěpán Hebík aka 7krát3.

„Je spousta Čechů, kteří přijdou do plzeňské restaurace, dají si jen hlavní jídlo a stačí jim to. Pak jsou ale restaurace uzpůsobené sdílení. Ochutnávání máme v sobě. Chceme vědět, jestli to ten vedle nás nemá lepší,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy šéfkuchař Radek David. Poslechněte si, jak pandemie koronaviru změnila kuchyni v českých prestižních restauracích a kam se podle Davida ubírá světová gastronomie.

„Agnieszka je skvělá režisérka. Má sofistikované vize a ví, jak je chce naplnit. Vždycky má záložní varianty B a C, když něco nejde. A nepustí vás dál, dokud to není ono,“ popisuje Josef Trojan spolupráci s Agnieszkou Holland na filmu Šarlatán. Poslechněte si, v čem je Josef opakem postavy lidového léčitele Jana Mikoláška. Bavili jsme se také o tom, proč odešel z gymnázia před maturitou a jak vypadá jeho pojetí sebevzdělávání.

„Je to paradox. V léčbách se tráví dost času nad tím, jak alkohol odmítat. Myslím si, že je to jen u nás v České republice. Například v severských zemích jsou také alkoholici. Ale když půjdete do hospody tam a nedáte si pivo, tak se nikdo nezeptá, co vám je. Jestli řídíte nebo jste nemocný. Já nejsem zastánce výmluv. Je to mé rozhodnutí. Prostě nechci pít. Co je komu do toho,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy na Radiu Wave držitelka ceny Magnesia Litera Michaela Duffková.

„Bez lidí to nikdy nepůjde. Umělá inteligence má například ve zdravotnictví nejlepší výsledky v kombinaci s prací lékařů. Ani umělá inteligence, ani odborník neuspěli samotní tak jako společně,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy inovátor, pražský hacker, organizátor FuckUp Nights Prague i programátorských hackathonů Tomáš Studeník.

„To, že se nový režim čistí od pozůstatků starého, je vcelku logické. Většina soch se ale odstranila z jiných než z politických důvodů,“ říká umělec Martin Zet. Posledních pár let se zabývá mizejícím odkazem svého otce, známého autora socialistického realismu Miloše Zeta. Poslechněte si, jak a proč dnes z veřejného prostoru mizí umění spjaté s oficiální kulturou komunistického Československa.

Do povědomí sportovních fanoušků se zapsala na loňském atletickém mistrovství světa v Kataru. Ještě jako hobby běžkyně skončila v nočním, extrémně náročném maratonu na 20. místě. Mezi Evropankami byla šestá. Netrvalo dlouho a profesionální smlouvu jí nabídla pražská Dukla. „Soustředím se na splnění limitu na letní olympijské hry v Tokiu,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy dnes už reprezentační vytrvalkyně Marcela Joglová.

„Čeští Romové nejsou schopní ozvat se tak hlasitě jako černoši v Americe. Nejsou tak sebevědomí a emancipovaní a není mezi nimi dost lidí, kteří by se veřejně postavili a artikulovali nějakou nespravedlnost,“ říká Lukáš Houdek. Je přesvědčený, že ačkoliv v české porevoluční historii nedošlo k tak vyhroceným případům rasistického policejního násilí jako v USA, problémy s institucionálním rasismem tu existují. 

„Vždycky je jednodušší něco vyhodit a koupit si nové. Tak je to i ve vztazích. Rychle se rozejít a najít si někoho jiného. Ale v opravování věcí kolem nás je velké kouzlo. Všechny věci mají svou hodnotu, příběh i historii. Lidé si to čím dál více uvědomují. Jak z enviromentálních, tak i z finančních důvodů. Pronájem je ve výsledku často levnější,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy zakladatelka Institutu cirkulární ekonomiky Soňa Jonášová.

„Design je o emocích, o tom, co lidi milují a co je dostává. Profesora, u kterého jsem za totality studoval estetiku na UMPRUM, fascinovaly nádražácké karlštejny, takové ty pečlivě okopávané zahrádky s miniaturami hradů, které dřív bývaly na nádražích,“ říká Rony Plesl. Poslechněte si rozhovor o kouzlu kýče, o designu a maskulinitě českých pivních půllitrů a o tom, jak se prodává milionový skleněný les, který neexistuje.

„Češi jsou podle statistik dobročinnosti na špičce. Chybí tu ale dlouhodobá podpora. Například v anglosaských zemích je to zakořeněné. Lidé se tím chlubí i v životopisech při žádostech o práci. U nás je to ve vlnách. V době koronavirové krize jsme byli velmi solidární, ale že by měl někdo trvalý měsíční příkaz na 200 korun na oblast, která ho zajímá, pro organizaci, které věří, to tu zatím moc není,“ říká David Procházka zakladatel crowdfundigového portálu Donio.

„Jsem vlastně ráda, že tahle situace dopomohla k tomu, aby se roušky staly v českém prostředí něčím normálním,“ říká ilustrátorka a animátorka Eliška Podzimková. „Jako bývalá onkologická pacientka si pamatuju, jaké to bylo dřív, když jsem roušku musela nosit kvůli snížené imunitě. Lidé se na mě dívali, jako bych měla lepru, která je nakažlivá na 15 metrů.“ Poslechněte si, jak se podle Elišky v Česku posouvá tolerance vůči jinakosti a proč chystá osvětový animák Plešouni.

„Mezioborová debata donedávna nebyla součástí jakéhokoliv vývoje. Dnes je to ale to nejdůležitější. Díky internetu si můžeme všechno najít. Hluboká znalost už není na takové úrovni jako ta mezioborová. Musíme chodit více do šířky než do hloubky. Proto jsem se snažil najít i další obory, kterým mohou mé zkušenosti něco přinést,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy kreativní producent, choreograf a herec Yemi A.D.

„Veškerá ochrana životního prostředí je takový malý alibismus. Je hezké, že máme chráněná území, do kterých nezasahujeme, ale kdybychom se o planetu chtěli opravdu starat, tak bychom museli radikálně změnit náš životní styl. A to nikdy neuděláme. Ať už kvůli penězům, nebo našemu pohodlí. Právě tyto faktory jsou hlavními důvody, které vedou ke zničení planety,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy hydrobiolog a fotograf Petr Jan Juračka.

„Politici by měli hledět dál do budoucnosti než jen k nejbližším volbám. Demokracie založená na výsledcích veřejných průzkumů popularity nás zavedla na okraj propasti,“ říká Agnieszka Holland. Poslechněte si, proč spíš než v izolaci věří v propojení a koordinaci světa a proč je podle ní zásadní, abychom obnovili náš vztah s přírodou.

Ačkoliv Evě Holubové v osmdesátých letech při studiu na DAMU profesoři nepředpovídali zrovna světlou budoucnost, dnes patří mezi nejobsazovanější herečky v České republice. „Mohla bych se tu strefovat do jednotlivých pedagogů, ale mně se nechce. Jejich prognózy jsem nenaplnila. Tenkrát mě ta kritika uvnitř ale hodně svírala. Nechtěla jsem zkoušet, protože jsem se bála, že se ztrapním. Zachránili mě až Tomáš Vorel a Václav Marhoul,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy.

V roce 2019 splnila maturitní zkoušku a o pár týdnů později se kvalifikovala na olympijské hry do Tokia, původně naplánované na letošní léto. Po nich se měla přesouvat do USA, kde měla předdomluvené stipendium na University of Louisville. Pandemie koronaviru a s ní související odložení olympiády ale plány české reprezentantky zkomplikovaly. „Je to čára přes rozpočet. Budu muset řešit, jak teď všechno v životě skloubit,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy plavkyně Bára Seemanová.

„Místo nějakýho ‚Rád tě vidím, ztracený synu!‘ mi táta řek: ‚Čau vole, koupil jsem ti svetr.‘ Bylo léto a on mi přines krásnej teplej kašmírovej svetr,“ směje se Michael při vzpomínce na první setkání s tátou, o kterém si celé dětství myslel, je mrtvý. Když v pubertě zjistil, že táta žije, a navíc je slavný fotograf, změnilo mu to život. Poslechněte si rozhovor s Michaelem Kratochvílem o vztahu a spolupráci s tátou, o focení v Černobylu a o novém dokumentu.

„Když se na hádku podíváme z přirozeného evolučního pohledu, je to kultivovaná forma rvačky. My se nepereme, ale pálíme adrenalin a uvolňujeme prostor, který se v nás vytvořil. Nekonstruktivní a syrová hádka nám může ukázat naše slabá emoční a sebehodnotící místa. S trochou nadsázky je to užitečný nástroj, pokud se chceme lépe poznat a dostat se do hlubších rovin osobního rozvoje,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy odborník na rodičovství a partnerské vztahy Vratislav Hlásek.

„Začínala překotně vznikat nová rádia, časopisy a postupně i televize. Proto tenkrát spousta lidí odcházela ze škol nebo na ně ani nešla. Mě vůbec nenapadlo, že bych šel studovat žurnalistiku. Po křtu kapely Tři sestry jsem plnicím perem na vytržený papír školního sešitu napsal recenzi na jejich koncert a odnesl ji do redakce časopisu Rock&Pop. A tím to začalo,“ popisuje v Rozhovoru Martina Minhy 90. léta a začátky své kariéry hudebního publicisty novinář Honza Dědek.

„Největší dopad má činnost, kterou děláme nejčastěji. Průměrný Čech nejvíc škodí tím, že spotřebovává energii, konkrétně elektřinu. Druhá nejhorší věc je jídlo, třetina se vyplýtvá při výrobě a třetina se vyhodí,“ říká docent Vladimír Kočí, děkan Fakulty technologie ochrany prostředí na VŠCHT. Ke zkoumání dopadů lidských aktivit, průmyslu a spotřeby na životní prostředí používá metodu LCA neboli Life-cycle assessment. Jak udržitelný je podle něj životní styl mladé generace?

„Poměrně často jsme měly pocit, že nám muži vysvětlují věci, o kterých vědí méně než my,“ říká Daniela. Právě proto sesterské duo silně oslovila kniha od Rebeccy Solnit, jejíž název se dá volně přeložit jako Muži mi vysvětlují věci. Poslechněte si, čím Danielu a Lindu Dostálkovy oslovuje eko feminismus, jak funguje jejich sesterská spolupráce a jaké trendy vidí v současné fotografii a umění.

„Lidé jsou sociální tvorové. Máme žít ve skupinách, které si věří a které si rozumí. Dnes žijeme odděleně jako jednotky. Člověk spočítá přátelé na prstech jedné ruky. Nemáme se o koho opřít, komu se svěřit. Rodiny jsou rozhádané. Dřív bylo lidské bytí daleko silnější než dnes. Je to daň za tu dobu. Nejvíc to odnáší děti,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy bývalý vrcholový sportovec a dnes psycholog a lektor Milan Studnička.

Jak na něj zapůsobily dva měsíce v Pekingu? Proč je ostražitý vůči politice a feminismu v umění? Za jakých okolností se loučí s působením na UMPRUM a proč potřeboval s novou výstavou v DOXu vykřiknout „Jsem tady“? Poslechněte si v Rozhovoru s umělcem Jiřím Davidem.

„Mladí lidé by si neměli myslet, že s dítětem končí svět. Naopak s ním začíná. Dnes můžeme s miminkem dělat naprosto cokoliv, včetně cestování. Právě oddalování prvního dítěte hraje velkou roli ve smutném rekordu, kdy se poprvé od středověku přehoupl věk rodičky přes 30 let,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy lékař a předseda sekce asistované reprodukce České gynekologicko-porodnické společnosti David Rumpík.

„Nejdřív jsem byl v Kolumbii, pak v Austrálii a opravdu jsem si užíval, že mě nikdo neotravuje. Požáry, které teď v Austrálii hoří, se mých přátel zatím naštěstí nedotkly, ale je to hrozné,“ říká František Skála. Inspiraci ze dvou let na cestách zpracoval do nových obrazů, které od poloviny února vystaví v Brně.

„V osmnácti mi zničehonic přestala fungovat pravá část těla. Prý šlo o určitou formu obrny. Naštěstí to po pár dnech odešlo. Nejhorší byl ale moment, kdy jsem nevěděl, jestli mi to nezůstane. Stejné pocity jsem měl i v letadle, když nám začal hořet jeden motor. Rizika sice nebyla ve skutečnosti tak velká, ale oba okamžiky mě dost změnily. Už nechci marnit čas. Chci žít každý den tak, abych si ho pamatoval,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy spisovatel a podnikatel Petr Ludwig.

Určitě jste jako malí četli nějakou pohádku, kterou ilustrovala. Květa Pacovská je svými ilustracemi, ale také grafikami, obrazy a sochami známá po celém světě. Publikuje a vystavuje v Anglii, Francii, v Německu i v Japonsku. Poslechněte si, v jakých barvách žije, jak vznikají její autorské knihy a proč musíte jet do japonských hor.

„Beru to jako součást mého života. Díky freestyle motokrosu jsme poznali svět, máme spoustu přátel a žijeme si dobře. Všechny nás obohacuje. Bojujeme v něm sami za sebe. Bojujeme za to, abychom ve světě zazářili. Myslím si, že je důležité mít svůj sen a jít si za ním. Když se to nepovede, je to drsné, ale je to součást toho sportu. I proto si myslím, že dokážeme emoce prožívat tak jako nikdo jiný,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy freestyle motokrosař Libor Podmol.

České časopisy pro ženy jsou v drtivé většině návody ke stereotypní dokonalosti. Jak být krásná, nejlepší manželka a matka a jak nestárnout. Že se to dá dělat jinak, ukazuje nový web Heroine.cz, který má aktuálně venku i první tištěný časopis. „Nad feminismem moc nepřemýšlíme, spíš ho žijeme,“ říká v Rozhovoru šéfredaktorka magazínu Anna Urbanová.

Kdo u nás jen přebírá trendy a kdo tvoří osobité umění? Jak mění situaci v českém umění feminismus? Jdou díla z finálových výstav Ceny Jindřicha Chalupeckého na dračku, nebo odpočívají ve skladech umělců? Poslechněte si rozhovor s ředitelkou Společnosti Jindřicha Chalupeckého Karinou Kottovou o českém umění, feminismu a o blížícím se finále třicátého ročníku CJCH. 

„Žili jsme v zapadákově. Byli jsme v úplně jiné situaci než v Praze. Ve Valmezu jsme měli jednoho chartistu a pár lidí, kteří imrvére dostávali po hubě. Bylo to dost tvrdý,“ vzpomíná na konec 80. let frontman kapely Mňága a Žďorp Petr Fiala. Poslechněte si rozhovor o sametové revoluci na malém městě, o deziluzi, která přišla už během demonstrací 1989, a o tom, jestli ještě dnes stojí za to pro něco vyjít do ulic. 

„S nástupem počítačů a softwarů se rozmnožilo laické používání písem a grafiky na cokoliv. Všude je příliš mnoho reklam, nálepek, informací a textu, které návštěvník nechtěně čte. Tím se nesoustředí na skutečné informace, jako je například cena produktu. Některé věci typografii ale vůbec nepotřebují. V severských zemích jsou restaurace bez jakéhokoliv nápisu a lidé do nich stejně chodí,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy typografka a písmomalířka Petra Dočekalová.

„Nepravidelným režimem a nočními lety dostává organismus zabrat. Myslím si, že se na to nedá zvyknout a že se to na každém po určité době podepíše. Opravdu nejtěžší je vyrovnat se s časovou nestálostí. Na druhou stranu pro většinu pilotů je ta práce zároveň koníček. Je to pro ně zábava a splněný sen. A to je podle mě recept, jak u toho vydržet co nejdéle,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy dopravní a akrobatický pilot Michal Tvrzník.

„Kdo nepadá, ten se nezlepšuje. Tak to je. Já v tréninku víckrát spadnu, než stěnu vylezu. Několikrát jsem spadl v místech, kde jsem to vůbec neočekával. Může se stát, že držíte chyt, a ta skála praskne. I když jsou v lezení rizika, kterým se sám vystavuju, tak lezení bez jištění už je pro mě moc. Na druhou stranu, být 500 metrů nad zemí uprostřed El Capitana musí být neskutečný pocit,“ říká v rozhovoru Radia Wave trojnásobný mistr světa v lezení na obtížnost Adam Ondra.

„Sérii erotických pomůcek jsem začala Venušinými kuličkami a vibrátorem. Postupně jsem dospěla k tomu, že je dobré přidávat produkty, které souvisí s ženou. Ženský cyklus je přítomný celou dobu. Když klukům řeknu, že teď chystám menstruační kalíšek, tak leckdy koukají a ptají se, co to je. Snažím se v nich vyvolat zájem o to, co se s ženou v průběhu cyklu děje,“ říká v rozhovoru úspěšná designérka Anna Marešová.

„Bylo strašně zvláštní slyšet protiargumenty, které šly úplně mimo to, co já žiju. Povídání o tom, kdo jsem a proč by zrovnoprávnění manželství nešlo. Já mám pocit, že se znám a vím, proč by to mohlo jít. Někteří lidé mají strach z toho, co by se stalo se světem, když by se to nazvalo manželství. Že by se změnily jejich hodnoty. Proto je důležité o tom mluvit a vysílat mezi lidi určitou message,“ vysvětluje divadelní a filmový herec a performer Petr Vančura.

„Kvůli kosmickému výzkumu víme, že probíhá klimatická změna. Data jsou ve velké míře sbírána právě pomocí kosmických sond a družic. Složení atmosféry, průběhy změn teplot, pokrytí planety ledovou přikrývkou. To je všechno věcí sběru satelitních dat. Lidé si neuvědomují, že bez těch sond bychom tyto informace neměli,“ upozorňuje na důležitost vesmírných výzkumů fyzik Jan Lukačevič.

Každý čtvrtek v 19 hodin pro vás na Radiu Wave vysíláme rozhovor s osobností. V moderaci se v něm střídají Veronika Ruppert a Martin Minha. Ten pro vás tentokrát vybral ty nejzajímavější pasáže z jeho čtyř nejposlouchanějších rozhovorů za posledních jedenáct měsíců. Uslyšíte názory římskokatolického kněze Marka Váchy, lékaře Jana Trachty, mentálního kouče Mariana Jelínka a rektora Univerzity Karlovy Tomáše Zimy.

„Když dítě přechází do puberty, tak hrozí, že začne komunikovat s nějakým sexuálním predátorem nebo pedofilem. Proto na seminářích říkám rodičům, ať se dívají dětem do mobilů. Oni odpovídají, že to v žádném případě nemůžou. Že má dítě své soukromí. V tu samou chvíli ale hází fotky dětí na sociální sítě a neptají se, jestli je tam ty děti chtějí mít,“ vysvětluje v Rozhovoru Martina Minhy nebezpečí sociálních sítí Daniel Dočekal, publicista a odborník na internetový prostor.

„Splnil jsem si sen, ale hlavně jsem zachránil sám sebe. Hodně lidí vnímá, že jsem klukům od sestry dal domov, udělal něco velikého. Já to tak nevnímám. Každé dítě, které si vezmeme k sobě, touží po rodině stejně jako my všichni. Našel jsem v sobě zdravé sobectví, které zachraňuje mě, ale zároveň tím rozdávám to, co mně samotnému chybělo,“ vysvětluje filantrop Tomáš Slavata, který dnes jako organizátor sportovních akcí spojuje děti z dětských domovů s dětmi z běžných rodin.

„Ten titul vám vlastně nic nezaručuje. Jen známku, že jste dokončil nějaký stupeň vzdělání. Teď se u nás ale začíná projevovat to, co je např. ve Spojených státech běžné po desetiletí. Začíná se řešit, jakou školu jste vystudoval. Když jste absolvent Harvardu nebo Stanfordu, tak máte skoro jisté zaměstnání a vaše finanční ohodnocení je mnohem vyšší, než když vystudujete stejný obor na ‚no name‘ škole,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima.

Fotografka, jejíž práce ležela dlouhé roky v krabicích, se v posledních letech dostává do středu zájmu českých i zahraničních kurátorů. Její osobní a spontánní fotografie silně oslovují mladou generaci. Právě studenti, které v 90. letech učila na střední škole, jí pomohli ke klíčovým výstavám a k větší známosti. „Nevím, proč se to děje až teď, kdy mi je přes šedesát. Možná že až v dnešní době jsou moje fotky srozumitelné,” říká Libuše Jarcovjáková.

„To je neuvěřitelné. My jsme jeli veřejnou dopravou, stálo to jedno euro a trvalo to 30 minut. To jsme nikde na světě nezažili,“ popisuje na Radiu Wave časté reakce turistů Janek Rubeš, který jako průvodce pořadu Honest Guide přináší pravidelné turistické tipy a rady, jak při výletu do České republiky ušetřit své peníze.

„Ten tým v sobě něco má. Nevidím to tak černě, jak to vidí spousta fanoušků. Musíme to samozřejmě ukázat na hřišti, a ne o tom jen mluvit. Myslím si ale, že hráčů v zahraničí nemáme málo. Máme dobré hráče a je jedno, jestli jsou v zahraničí nebo doma. Spíš jde o vytížení. Bylo by fajn, kdyby ti hráči v zahraničí hráli, měli tempo a pak si tu pohodu z klubu převezli sem. Bohužel tak to není a musíme se s tím poprat,“ vysvětluje před reprezentačním srazem brankář Tomáš Vaclík.

„Já jsem nejsvobodnější, když mi nikdo moc nemluví do toho, co mám dělat, a zároveň můžu existovat s ostatníma. Představa sólového alba mě dost láká. Určitě je v plánu, doufám, že se k tomu dostanu ještě letos, ale zatím to tak nevypadá. Musím se reálně živit. Přijít domů a dělat něco na své vlastní desce je náročné. Můj život může zvenčí vypadat úžasně, ale naše práce je špatně placená a musím hodně makat,“ vysvětluje na Radiu Wave muzikantka Terezie Kovalová.

Vědkyně, kterou proslavilo klonování myší a genetická úprava křečků, se po několika letech v zahraničních laboratořích vrátila do Česka. Jaká byla její cesta k vědě, jak se liší situace vědkyň u nás a v zahraničí a proč se Helena Fulková rozhodla vrátit domů? Poslechněte si v rozhovoru Veroniky Ruppert.