Pražský majáles se v průběhu let stal spíš obřím hudebním festivalem než autentickou studentskou oslavou. Studenti UK i dalších univerzit proto už před několika lety začali znovu zespodu organizovat majálesy v původním duchu. Jak by měly studentské oslavy vypadat a jaký je obecně jejich smysl? O tom v Universu mluvily Adéla Marková ze Studentského majálesu, který letos proběhne v kampusu v Hybernské, a Kateřina Bednářová z Lesamáje, majálesu studentů v dejvickém kampusu.

Poznámka pod čarou ve výroční zprávě BIS o tom, že česká výuka moderních dějin je ovlivněna sovětskou interpretací, spustila před pár týdny vlnu diskuzí nad tím, jestli se má kontrarozvědka k takovýmto tématům vyjadřovat. Z čeho BIS vycházela, v jakém stavu je dnes výuka soudobé historie a do jaké míry v ní převládá národní vyprávění? O tom diskutovali historici Kamil Činátl z Ústavu pro studium totalitních režimů a Matěj Spurný z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Jak se v době globálního oteplování a klimatické změny snaží vysoké školy přispět k trvale udržitelnému rozvoji? „Chceme ukázat, že i ve městě jde dělat řada věcí, které eliminují dopady klimatických změn,“ říká rektor České zemědělské univerzity (ČZU) Petr Sklenička. Za jakých podmínek se školy nechávají sponzorovat ekologicky spornými společnostmi nebo jaké mají plány do budoucna? Na to jsem se v dalším Universu ptala zástupců ČZU, Univerzity Karlovy a ČVUT.

Jde natočit zajímavě dokument o univerzitě? „Já jsem si říkal, že možná zajímavý způsob bude, když ti lidé budou dostávat co možná nejnepříjemnější otázky,“ říká dokumentarista Ivo Bystřičan, který pro Českou televizi natočil dokument Otevřená pevnost ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity. Asi nejsilnějším motivem filmu je všeprostupující komodifikace vědy a vzdělávání. „To, že o tom akademici byli schopni mluvit, ukázalo, že univerzita stále ještě není korporací.“

České školy si dlouhodobě stěžují na nedostatek učitelů. Čeká naše školství kvůli tomu kolaps? Proč nejsou pedagogické fakulty pro maturanty volbou číslo jedna nebo proč mladí absolventi těchto fakult ve školství nevydrží? „Řada mladých lidí kvůli platovým podmínkám záhy ze školství odchází,“ říká Bohumil Kartous z Organizace EDUin.

Školy jako Harvard, Oxford nebo Cambridge budí často uznání i respekt. Jak studium na těchto školách ale reálně vypadá, jaké jsou jejich výhody  a naopak slabiny? O tom v Universu mluvila Františka Zezuláková Schormová, doktorandka anglistiky a amerikanistiky na pražské Filozofické fakultě a stipendistka Fulbrightovy nadace, která strávila dva semestry na Harvardu. A David Mikyska, absolvent práv na University College London a Oxfordské university.

„Ukazuje se, že silný senát může omezit centralizační snahy managementu univerzity a zachovávat pluralitu akademického fungování,“ říká profesor Černý. Na třetině fakult Univerzity Karlovy se minulý týden volilo do Akademického senátu. Ten na univerzitě schvaluje rozpočet, nákup nemovitostí nebo volbu rektora. Jaká je historie, význam a budoucnost senátu? O tom mluvili v Universu úspěšní kandidáti, profesor Jan Černý z Přírodovědecké fakulty a Magdaléna Voldřichová z FHS.

„Za šest let zpívání jsem ztratila sebevědomí, zdravý hlas i chuť zpívat,“ říká herečka s ukrajinskými kořeny Maryana Kozak. Lidský hlas je asi nejintuitivnějším médiem, kterým se vyjadřujeme. Jak ho ale studovat, rozvíjet a poznávat? Z hodin zpěvu si často místo schopností přinášejí studenti traumata. S jakými strachy a obavami se studenti při objevování svého hlasu setkávají a jaká je cesta k jeho emancipaci, se dozvíte v pořadu Universum.

„Jsem z Plzně a mám rád pivo, zajímalo mě, co za tím stojí.” říká student biotechnologie na Vysoké škole chemicko technologické. Co se skrývá za dveřmi laboratoří? Může to být třeba i studentský pivovar. Výroba piva v dnešní době předpokládá celou řadu výzkumů, těmi se mohou zabývat právě i studenti biotechnologie. Co můžou po škole dělat absolventi Vysoké školy chemicko technologické a jaká výzkumná práce stojí za výrobou piva?

Ve městě, kde stále rostou nájmy, se studentské koleje mohou stát útočištěm pro mladé lidi. Ačkoliv si nájemníci stěžují na vybavení a starý nábytek, za ubytování jsou většinou rádi. Podle vedoucí koleje Hvězda Jitky Jánošové a Perty Solimanové vedoucí ubytování na ČVUT v Praze navíc koleje přináší studentům vyžití, které v soukromém ubytování nenajdou. Jak dnes vypadají koleji a co může studentům přinést?

Ambiciozní návrhářské projekty a masová výroba oděvů v Asii. Pro mnoho lidí z fashion byznysu je běžné tento systém nezpochybňovat. Generace mladých návrhářek ale o módě přemýšlí jinak. Annu Vácovou, studentku průmyslového designu na Fakultě architektury ČVUT, z tvůrčí krize vytáhl zájem o ekologii a udržitelný rozvoj. Studentka módního návrhářství v Ústí zase přestala šít šaty a začala vyrábět oblečení v rozšířené realitě. Obě přemýšlí dál, než jen o příští sezóně.

Martina Žílová má za sebou zvláštní školu, potom se jí ale podařilo vystudovat i vysokou školu umělecko-průmyslovou. Impulsy k tomu jít po učnáku dál studovat střední a pak vysokou, přišly vždy od učitele. Podle Dany Moree z fakulty humanitních studii UK je právě učitel stěžejní osoba, která může v tíživé situaci pomoci nebo naopak stáhnout ke dnu. Kantor je totiž první reprezentant veřejného prostoru.

V srpnu 1968 invaze vojsk varšavské smlouvy ukončila období pražského jara, které významně ovlivnilo i studentské hnutí. Po represích při demonstraci na Strahovských kolejích veřejná bezpečnost poprvé zpochybnila svou autoritu. Mohou studentská hnutí ovlivňovat veřejný život ještě dnes? Francouzští studenti se letos na jaře zapojili do protestů železničářů, v Budapešti snaha Victora Orbána zakázat Středoevropskou univerzitu vyvolala protesty.

V městečku Úterý pořádají docela neobvyklou letní školu – už poosmé tu měli mistrovské kurzy hry na varhany. Pokročilí studenti z celého světa se v malém městečku v západních Čechách sjeli, aby se pod vedením profesora Lorenza Ghielmiho zdokonalovali ve hře na tento barokní nástroj. Prý na ně umí hrát i současnou hudbu.

Na zahraniční univerzity v libanonském hlavním městě Bejrútu odjíždí každoročně spousta studentů ze západní Evropy i z blízkého východu. Na americké univerzitě tu studovala i Daniela Dlapová, napsala tam diplomku o tom, jak univerzitní studenti vnímají LGBT komunitu.

Deset začínajících režisérů z celého světa přijelo na festival do Karlových Varů, aby v rámci nesoutěžní sekce První podání prezentovali své studentské nebo absolventské filmy. V Universu vám přinášíme rozhovory se třemi z nich. Jak zpětně hodnotí své studium nebo o čem jsou filmy, se kterými do Karlových Varů přijeli?

Diplomová práce na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy by měla mít teoretickou, didaktickou a praktickou část. Právě na tu poslední třetinu kladla důraz studentka výtvarné výchovy Hanka Leisnerová. S vlastnoručně vyrobeném fotoaparátem o rozměrech malého stanu se vydala na pětidenní cestu z Prahy do svého rodného města v západních Čechách. Každý den pořídila jednu fotografii.

I mladé Vietnamce už známe z večerek, většinou na nás mluví bezchybnou češtinou, jsou totiž už spíš Češi. Nebo své kořeny stále ještě cítí? Jak dokáží své vietnamství prezentovat majoritě? Pozvání do studia přijala Mai Lan Nguyen, studentka produkce na pražské FAMU, která se mimo jiné podílela na filmu Bo hai o životě mladého vietnamského teenagera, a Manh Tuan Nguyen, který založil festival vietnamského jídla „ochutnej Vietnam“.

Na zahradě za Akademií výtvarných umění poblíž pražské Stromovky visí velká koule hlíny. Je omotaná provazem a zavěšená pod čtyřmi smrkovými kmeny. Pod koulí je vykopaná jáma. „Pro mě je projekt hodně spojený s otázkou bydlení a bytí,“ popisuje svou práci Anna Hálová z Ateliéru intermediální tvorby pod vedením Dušana Zahoranského a Pavly Scerankové. „Součástí mé práce bylo zakopat se v té jámě asi na půl hodiny,“ vysvětluje s nadšením studentka druhého ročníku.

Na netradičním historickém workshopu s názvem Dějiny a ironie studenti ukázali, jak můžou Simpsonovi nebo internetové memy posloužit v hodinách dějepisu. Kateřina Sixtová a Martin Babička navázali na tradici historických dílen na Filozofické fakultě, které mají za cíl propojit studenty historie s učiteli dějepisu. Ironie je podle nich součástí běžné mezilidské komunikace, a proto by neměla chybět ani ve školních třídách.

Studentský program Erasmus obvykle znamená pobyt v evropské metropoli nebo kampusu. Jan Ort ale odjel do vesnice na východní Slovensko. Ve svém domově ho na deset měsíců přijala romská rodina.  Ze začátku mu kvůli Janově horlivosti nevěřila, že studentem opravdu je. Postupně se z nich ale stali kamarádi. Výzkum ho nakonec nasměroval nejen k sepsání diplomové práce, ale i k dalšímu studiu.  

Za vznikem časopisu Ink stojí podle jeho zakladatele Marka Cieslara hlavně láska k literatuře ke čtení. Člověk prý nikdy nepíše jen pro sebe a měl by proto mít možnost se o svou tvorbu podělit. Publikovat ale v dnešní době není snadné a texty studentů proto často končí na dně šuplíku. Časopis, který vznikl před dvěma lety na pražské žurnalistice, je orientovaný právě na díla studentů. Píší prý hlavně básně a texty o existenciálních otázkách.

Kampus Dejvice má letos vlastní majálesové oslavy, ušité na míru matematikům, architektům, informatikům nebo fyzikům. “Máme tady techniky a ti přemýšlí trochu jinak. Chtěli jsme udělat něco, co bude víc pro ně a bude to přímo v Dejvicích,” popisuje organizátorka Míša Militká. Vznikl tak samostatný festival, který kombinuje kapely, experimentální divadlo i deskové hry. Budou se majálesové oslavy dál rozpadat do jednotlivých kampusů, nebo budou pražští studenti slavit společně?

Někteří studenti už mají zkouškové za sebou a pro část z nich to bylo úplně první zkouškové na vysoké škole. Jaké to vlastně je být na univerzitě nový a teprve se rozkoukávat připomněla v Universu Lenka Nováková, která už přes 4 měsíce chodí na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a svoje nové zážitky zapisuje na Blogu prváka.

Tým Daniela Münicha, Tarase Hrendashe a Stanislava Kozubka vytvořil webovou aplikaci, která zpřístupňuje obtížně dostupná data, dobrá pro posouzení kvalitního vědeckého pracoviště.

Na konci střední školy zajímala Rudolfa Andraschka politika, na bakaláři pak studoval teritoriální studia. „Je to směs ekonomie, historie a politiky. Pak mě ale hraní her přivedlo k myšlence, jak málo toho víme o dějinách. Když máte před sebou mapu celého světa v průběhu třeba dvou tisíc let dějin a podíváte se třeba na blízký východ, které říše tam existovaly a padly, tak zjistíte, že často nevíte ani co se dělo za humny. Proto jsem pak začal studovat historii, teď jsem na doktorandském studiu.“