Zdeněk Svěrák potřeboval někoho, kdo by se s ním alternoval v představení Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Oslovil právě Miroslava Táborského, který teď má v divadle už čtyři role. „Ke kulatinám jsem dostal na stoleček v šatně jmenovku, jakou mají zakladatelé Divadla Járy Cimrmana,“ těší ho.

Takové krédo naplňuje olomoucká galeristka, ale také podnikatelka, manažerka, dobrá duše řady charitativních projektů a mecenáška vzdělávání Bronislava Paučková.

Čtvrt století navrhoval dioptrické, sluneční i lyžařské brýle v národním podniku Okula Nýrsko. „Já se do toho oboru úplně zamiloval,“ přiznává muž, kterému prošlo rukama okolo dvou a půl tisíce obrouček.

„Vždycky tím všechny pobavím,“ směje se. Má prostě raději technické disciplíny. Poslední halový titul získala v únoru letošního roku v pražské Stromovce, nasbírala 4 074 bodů. Na překážkách vylepšila svůj osobní rekord časem 8, 73 sekundy.

O víkendu odehrál v Liberci 300. ligový zápas a vstoupil tak do Klubu legend. Navíc v neděli proti Pardubicím oblékne posté dres Olomouce.

Do České republiky přijela v devatenácti letech za prací. Šila, později si otevřela vlastní dílnu. „A pak jsem se rozhodla, že budu dělat něco užitečného,“ říká terénní pracovnice organizace Člověk v tísni v Olomouckém kraji.

Je znám především jako špičkový restaurátor. Ve volném čase se ale Radomír Surma věnuje také vlastní tvorbě.

Závislost je chronické recidivující onemocnění, takže v podstatě nevyléčitelné. „Můžeme ji zabrzdit, zastavit, ale člověk nikdy nemá vyhráno,“ dodává zakladatelka Adiktologické ambulance prevence a léčby závislostí v Olomouci.

Do Hanáckého muzea v přírodě v Příkazích na Olomoucku přišel z univerzitního prostředí. Doktor filozofie s oblastmi zájmu „politická filozofie a teorie“ a „teorie poznání“ Petr Vodešil se před čtyřmi lety rozhodl vykročit z komfortní zóny a dát novou vizi a život právě muzeu v Příkazích.

Do Acrobat Parku ve Štítech jezdívá pravidelně. Nechce zapomenout, jaké to je být ve vzduchu. Už samozřejmě neskáče trojité salto s pěti vruty, které mu vyneslo v Salt Lake City v roce 2002 zlatou olympijskou medaili, ale dá si dvojité se dvěma. „Pořád je to super,“ usmívá se Valenta, který 6. února oslavil 50. narozeniny.

Nejvíc to funguje na plachetnicích. „Když se loď dostane do harmonie se všemi živly, do plachet se opře vítr a ona vystřelí dopředu, je to neskutečné,“ popisuje rodák z Olomouce. Suchozemec, který propadl kouzlu moří a oceánů.

V armádě slouží už přes třicet let, působil dokonce ve vysoké funkci v NATO. Od listopadu 2022 je brigádní generál Roman Náhončík velitelem pozemních sil Armády České republiky.

Na podzim si poprvé zahrál v reprezentaci a v posledním ligovém utkání nasměroval gólem Olomouc k výhře v Brně, která klub posunula na čtvrté místo tabulky.

Tvoří z textilu, který má velmi ráda. Říká o sobě, že je řemeslně zručná, že je rychlá a dobrá švadlenka. Ke své nynější profesi se ale dostala náhodou. Po roce práce v hněvotínském družstvu na konci osmdesátých let se rozhodla, že se bude živit sama. A začala šít.

S manželkou Romanou, která je také herečka, se rozhodli zkusit něco nového, co je nakopne a posune dál. Zdeněk Julina působil 27 let ve Zlíně, nyní je nově na prknech olomouckého divadla. „Nechtěl jsem být starým hercem, který jen chodí do práce a čeká na důchod,“ vysvětluje.

„Vlastně pracuji v porodnici na druhou stranu,“ uvádí ředitelka Mobilního hospice Nejste sami Olomouc a zároveň zdravotní sestra Vladimíra Foukalová.

Pochází ze slavné kovářské rodiny, tatínek Alfréd stál u zrodu mezinárodních setkání uměleckých kovářů Hefaiston. Christine do jeho dílny běhala už jako malá holka. „Nechával mi ale vždycky volnou ruku. Vedl mě k vnímání umění a k řemeslu jako takovému,“ vzpomíná.

Na 38. ročníku festivalu Prix Bohemia Radio se zapsal mezi legendy, generální ředitel Českého rozhlasu ho uvedl do Síně slávy. František Novotný se tak ocitl se ve vybrané společnosti. Zdůrazňuje ale, že je spousta dalších lidí, na které nesmíme zapomenout.

Kulatiny oslavila se svými blízkými letos v létě. Jestli je v životě na něco pyšná, pak na rodinu, která drží pohromadě. Má dvě děti, čtyři vnuky, osm pravnoučat a jedno prapravnouče. „Všichni se máme rádi, táhneme za jeden provaz. Dobře jsem je vychovala,“ říká hrdě.

Verunce je šest a Adélce devět, obě patří mezi nejznámější dětské televizní hvězdy. Vidět jste je mohli v seriálech Krejzovi, Slunečná, Modrý kód, O mě se neboj nebo Případy mimořádné Marty. Tatínek Ladislav má uměleckou agenturu, své dcery na natáčení doprovází a učí se s nimi texty.

Svůj volný čas dělí mezi seniory a děti ze znevýhodněných rodin. „Oslovil jsem organizaci JIKA a díky ní se seznámil s klienty chráněného bydlení, ze kterých se postupně stali mí přátelé,“ vysvětluje.

V zemi vycházejícího slunce dva roky pracoval, jako aktivní turista tam ale také absolvoval sérii pochodů ve všech osmi oblastech Japonska, včetně ostrova Okinawa. „Japonci chodí strašně moc, ale turistika je tam jiná než u nás,“ vzpomíná MUDr. Petr Hamal s tím, že jejich značení šipkami mu dělalo potíže.

Dětská duše je křehká a pamatuje si mnohé. To dobře ví Helena Peštuk-Sedláčková, výtvarnice, učitelka anglického jazyka, oblíbená pedagožka gymnázia Čajkovského v Olomouci.

Revoluční události ho zastihly ve Slavkově u Brna, kde pracoval v tamním Historickém muzeu. „Založili jsme Občanské fórum, které sídlilo na zámku, a provedli takovou malou Sametovou revoluci,“ vzpomíná Jiří Pernes, který se mj. věnuje dějinám Komunistické strany Československa a komunistického režimu.

Činností, které záchranáři provádějí, je hodně. Zvládnout musejí lezecké techniky, zdravotnický výcvik, místopis, vyhledávání v lavinách, lyžování, lezení na ledu nebo základy meteorologie. A každý rok projít fyzickými prověrkami.

Umí nájezdy, v zápase s Vítkovicemi proměnil střední útočník Mory tři ze čtyř. Navíc dává důležité góly a ve 34 letech se řadí mezi tahouny týmu.

Provázejí rodiny, do kterých se narodí dítě s postižením. Přistupují k nim s velikým respektem a empatií. „Vždycky se uklidní, ukotví. Uvědomí si, že v tom nejsou a nebudou sami,“ zdůrazňuje Veronika Němečková. Důležité je, aby se ozývali včas.

Oba patří k velkým nadějím olomouckého boxu. V juniorských kategoriích získali řadu úspěchů. Claudie je mistryní České republiky a vicemistryní Evropy, Milan skončil na letošním republikovém mistrovství na třetím místě.

Rostislav Pohlmann z Litovle je jeden z našich historicky nejúspěšnějších handicapovaných sportovců. „Možná bych zůstal tuctovým člověkem bez životních cílů,” dodává.

U Vrbkových mají v rodině pět generací kantorů. Blanka Vrbková 36 let učila na Slovanském gymnáziu v Olomouci. I po odchodu do důchodu zůstala se svými studenty v kontaktu.

Na otázku, jestli v dnešní době chodí rodiny do loutkového divadla, nadšeně odpovídá, že ano. „Hlediště máme pořád plné,“ raduje se David Janošek. Spejbl, Hurvínek, Mánička a paní Kateřina mluví více než dvaceti jazyky a stejné úspěchy jako u nás, sbírají i v zahraničí.

Hudební publicista a dramaturg šumperského festivalu přijel na rozhovor s dobrou zprávou, že 26. ročník je již tradičně měsíc dopředu vyprodán.

Fanoušci soutěží a milovníci sladkého ji znají jako moderátorku úspěšného cyklu Peče celá země. Seriáloví diváci zase vzpomínají na roli Světlany, kterou hrála dlouhých patnáct let v Ulici. Návštěvníci divadla obdivují Bernardu Albu, kterou nazkoušela v pražském Divadle na Vinohradech.

Mojmír Tichý z Olomouce třikrát cestoval s pomocí křesťanským studentům do Nepálu, kde mimo jiné pomáhali zafinancovat a postavit solární kolektory na ohřev vody. A následně jej misijní pomoc zavedla i do Indie.

Lukáš Navrátil sbírá houby od malička. Poslední tři sezóny ovšem jako houbař profesionální. Proč se rozhodl ukončit slibnou kariéru a vydal se do lesa?

Jako mladý začínající kuchař měl mnoho snů, třeba uspět v zahraničí. Povedlo se mu to vrchovatě. Působil ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Tyrolsku, plavil se na zaoceánských lodích, vařil pro spoustu známých lidí, např. pro Jacka Nicholsona, Paula Newmana, Toma Cruise nebo Arnolda Schwarzeneggera.

„Žijeme s tím, že máme právo, abychom se měli dobře, abychom byli šťastni a neuvědomujeme si, že nic není samozřejmostí,“ říká docentka Gabriela Ivana Vlková, řádová sestra dominikánka, vedoucí katedry biblických věd Cirilometodějské teologické fakulty v Olomouci, bývalá děkanka.

Michal Bartoš. Člověk, který je nejen organizátorem Ekologických dnů Olomouc, ale taky zakladatelem Sluňákova – centra ekologických aktivit města Olomouce.

Druhým scénáristou byl Petr Jarchovský, se kterým se při práci už potkali. „Na spoustu věcí máme stejný názor, ale lišíme se jako tvůrčí typy. Já jsem prozaik, on umí výborně ten dramatický tvar, takže se doplňujeme,“ říká Michal Sýkora.

Má zlato z mistrovství světa, chytal v NHL, Vítkovicím pomohl k extraligovému stříbru a bronzu. Před sezónou přišel do Olomouce, aby v Moře trénoval brankáře.

„Strašně mě to baví, protože je to něco úplně nového,“ říká o kladných rolích Michal Isteník, člen činohry Městského divadla Brno, kde ho můžete vidět třeba jako Mistra Jakuba v Lakomci, Stivu v Anně Karenině nebo fasádníka Prouzu ve Světácích.

Nemáme žádné záruky, že svět poběží dál tak, jak jsme byli zvyklí. Bylo by dobré naučit se žít s nejistotou. „Samozřejmě s lidmi, kteří hledají jistoty a záruky, opevňují se na pozicích v práci, nebo v domech s bazény, covid i válka na Ukrajině zatřásly,“ vysvětluje Adam Suchý.

„Chtěla jsem vědět, jak mám postupovat, když mi na tělocvik přijde dítě s handicapem.“ Tato věta ji odrazila do světa tělesně postižených sportovců. Mezinárodní technický delegát pro atletiku i para atletiku, mezinárodní rozhodčí, šéftrenérka para atletiky, milovnice cestování doktorka Iva Machová.

Získala ji v kategorii sociální služby. Už od svých čtyř let spolupracuje s Charitou Litovel. Během kovidové pandemie, kdy bylo město uzavřeno, organizovala a koordinovala zásobování mnoha lidí. „Šlo hlavně o jídlo a léky pro seniory,“ upřesňuje Aneta Zavadilová.

Dělá lektorku a civičitelku tradičních čínských cvičení, raftaří, organizuje turistické zájezdy a hlavně je to velká velká bojovnice. To je 82letá Jiřina Vepřeková z Olomouce.

Pro tanec se rozhodla ve dvou letech. Už tenkrát se snažila chodit po obrácených prstech. Estherčiným snem je studovat na konzervatoři, příští rok bude dělat přijímací zkoušky v Praze a Brně. „Vím, co po mě budou chtít, a vím, že se mám pořád co učit,“ říká skromně.

Být divokým zvířatům takhle na blízko. Je to sen, nebo noční můra milovníka exotických zvířat? První možnost je správná. Alespoň to potvrdil zoolog Jiří Šafář z olomoucké pobočky Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky.

Komunikace je podle vrchní sestry I. interní kliniky – kardiologické Fakultní nemocnice Olomouc Dagmar Hetclové tou nejdůležitější zbraní, kterou sestry mají. „Provázejí pacienta onemocněním,“ vysvětluje.

Působí velmi mladistvým dojmem, u mládeže prošel střídačky mládeže v Prostějově, Kralupech a Českých Budějovicích. Nově se stal hlavním koučem A-týmu Šumperka.

Komunistický režim je perzekuoval. Dům v Rychnově jim srovnali se zemí. Jako vysokoškoláci kydali hnůj na statku, nikdo je totiž nechtěl zaměstnat.

Dušan Ščambura je upoutaný na inavalidní vozík od 27 let. Je to atlet, náš jediný dvojnásobný držitel Zlaté tretry! „Klidně budu poslední, ale sportovat budu, dokud to jen trochu půjde,“ inspiruje.

Jak dát pacientovi a jeho rodině možnost prožít dobrý život, i když do něj vstoupí závažné onemocnění? Na to hledá odpověď dokument Jednotka intenzivního života.

Kolem varhan se pohybuje od dětství a dalo by se říci, že tomuto nástroji zasvětil svůj život.

V roce 1992 otevřel Jiří Skácelík v Olomouci galerii, která zahajovala výstavou Libora Vojkůvky a ucpala Denisovu ulici. A lidé přišli i po třiceti letech.

Kdykoli se vracejí ze zájezdu, u cedule Olomouc ji začne celý autobus zpívat. Daleká, šeroká sbor provází celých 55 let. „Zařazujeme ji i do zahraničních koncertů,“ doplňuje Iveta Hlubinková, ředitelka ZUŠ Campanella.

Zimní olympiáda v Číně byla na špatném místě a špatný čas. Tak komentují letošní zimní olympijské hry v čínském Pekingu dva čeští olympionici, reprezentanti v běhu na lyžích, Adam Fellner a Jan Pechoušek, odchovanci oddílu FENIX SKI TEAM Jeseník.

Klaunský nos si nasadil už před patnácti lety, jako doktor Cecil Krkavec začínal v Ústeckém kraji. Teď na něj natrefíte v nemocnicích v Olomouci, Přerově, Prostějově, Zlíně nebo Kroměříži.

„Dříve se říkalo, že kdo není moc chytrý, měl by jít na kuchaře. To už dneska neplatí,“ říká Tomáš Juřík a okamžitě to doloží řadou jmen známých šéfkuchařů, kteří jsou kreativní, sečtělí, nápadití a inspirativní.

Když před sedmi lety přicházel hájit hokejovou branku Olomouce, znal ho na Hané zřejmě jen málokdo. Během pár týdnů se ale stal miláčkem publika a základním stavebním kamenem týmu.

Tuto část Francie si vybrala především pro dobré klima, příjemnou atmosféru a přátelské a komunikativní lidi. „Nasávám tam hodně inspirace,“ dodává umělkyně s českými kořeny.

Prvního března zahájilo činnost Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině. U zrodu stál psycholog Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje a zároveň koordinátor psychosociální pomoci v Olomouckém kraji David Dohnal, mimo jiné duchovní otec mobilní aplikace První psychická pomoc.

Procestovali už téměř celou republiku, mnohokrát byli v zahraničí, ale na konci 90. let měli první vystoupení před diváky na hradech Helfštýně a Sovinci, na což se nedá zapomenout. „Vždycky se tam rádi vracíme,“ říká Martin Tureček.

Má mnoho domácích titulů, úspěchy zaznamenal na mistrovstvích Evropy i světa. V současné době trénuje a působí jako rozhodčí. „Na trampolínu vyskočím hlavně v okamžicích, kdy mí svěřenci tvrdí, že něco nejde. Tak je přesvědčím o opaku,“ směje se Petr Dostál.

Naslouchat starým příběhům ho naučil dědeček legionář. Přes historii rodiny se dostal k osudům německých obyvatel Libavska, současníky provází do zaniklých vesnic, kde po staletí žili jejich předkové. 

Vyslyšela výzvu neziskové organizace PřesHranice, která hledala řidiče schopné sednout do auta a odjet na slovensko-ukrajinskou hranici do obce Velké Slemence pro lidi prchající před válkou.

Pracuje na volné noze, organizuje kulturní akce v malém příhraničním městě, provozuje analogové fotokabiny, cestuje a píše. Loni mu vyšel debutový román Kontinuita parku.

Platilo to během vysokoškolských studií, kam vstoupila jako velký milovník divadla a odcházela jako filmař, a platí to stále, kdy působí jako vedoucí plně distančního projektu Teologie on-line na Teologické fakultě Univerzity Palackého.

Monika Vianne Zichová je zakladatelkou olomouckého Zensen-ateliéru, výtvarnicí, pedagožkou, manažerkou i lektorkou. Zkrátka žena mnoha profesí.

Od cesty do Indonésie ji všichni zrazovali, ona si ale prosadila svou. Na Bali mohla surfovat, nabízela lekce turistům a pronajímala tam vily.

Docentka Jarmila Zimmermannová vystudovala Fakultu národohospodářskou Vysoké školy ekonomické v Praze. Na téže fakultě dále pokračovala v doktorském studijním programu Hospodářská politika a správa.

Kdysi mu jeho tatínek Dušan, který nejtěžší závod na světě absolvoval několikrát, slíbil, že až nastane ten správný čas, vezme ho s sebou. Letos se spolu posadili do Land Roveru Serie 2A z roku 1964 a odjeli všechny etapy kategorie Classic.

Velkou pardubickou 2021 měl jet v sedle velkého favorita závodu Lombarginiho, nakonec do slavné steeplechace nenastoupil. Zranil se hned při prvním z pěti závodů velkého dostihového dne. Jan Odložil z Palonína, jeden ze současných nejúspěšnějších českých žokejů.

Pracuje v sekci radiační ochrany, kde se zabývá odpadem z bývalého elektron-pozitronového urychlovače LEP. Konkrétně jeho re-klasifikací z mírně radioaktivního na neradioaktivní.  „Je možné vrátit hromady materiálů do přírody,“ vysvětluje Lucie Vítková.

Patří do slavné stoperské líhně Sigmy Olomouc, která dala světovému fotbalu jména jako Tomáš Ujfaluši, David Rozehnal nebo aktuálně Tomáš Kalas. A stále na Hané válí.

V Olomouci provozuje posilovnu, kde nejen trénuje a radí s jídelníčky, ale kde taky sám cvičí. „Přestat se nedá. Když jednou začnete, musíte pokračovat,“ vysvětluje dvojnásobný mistr světa, který se šestkrát zúčastnil soutěže Mr. Olympia.

S Tomášem Vernerem patřila k největším favoritům posledního ročníku soutěže StarDance, když hvězdy tančí. Nakonec je předstihl pár, který byl v hodnocení porotců vždy na místech posledních. Jak je to možné?

Sledovat Jaroslava Němce při jídle potěší každou hospodyňku. Všechno, co mu předložíte, s chutí sní. A ještě u toho třeba pokoří nějaký český, případně světový rekord. Ne nadarmo má přezdívku Maxijedlík.

Afrika v ní evokuje teplo, spoustu slunce, pohodové a klidné lidi a minimum stresu. „Fascinuje mě velké množství kulturní rozmanitosti, kde se tradice snoubí s modernitou,“ doplňuje kulturní antropoložka olomoucké filozofické fakulty.

Žila u domorodého kmene Kogi v Jižní Americe. Co se v horách Sierra Nevada naučila? A jak to zúročuje tady u nás na Hané?

Most mezi dvěma světy není jen kniha, kterou napsala, ale i její filozofie, v rámci které dává dohromady dospělé a děti, studenty a učitele, herce a zpěváky s diváky nebo věřící a nevěřící.

Už jako dítě byl fascinován přírodou. Šváby a hady, uniknuvší z terárií a putující kuchyní, jeho maminka naštěstí tolerovala a tak se z nadšeného entomologa a teraristy stal veterinární lékař, milující svoji práci a také buddhismus Diamantové cesty.

„Nejhezčí práce za posledních deset let,“ pochvaluje si Miroslav Etzler spolupráci s režisérem Miroslavem Krobotem a herci Moravského divadla.

Narodila se 17. listopadu 1961. Své narozeniny v roce 1989 strávila v emigraci v Německu.

Když byl na konci minulého extraligového ročníku muž s číslem 9 nejproduktivnějším hráčem Mory, netušil, že na stejná čísla dosáhne ještě před polovinou soutěže.

Když se řekne samuraj, představíme si hlavně japonské bojovníky císaře ze středověku. Ale pozor. Jednoho samuraje můžete potkávat i v Přerově. Jmenuje se René Garcia.

Po zranění Braňa Konráda těsně před začátkem extraligy se vedení Mory muselo rychle porozhlédnout po náhradě, kterou našla ve zlínském rodákovi.

Lukostřelbu poznala v Německu, věnovat se jí začala až po třicítce. Přesto dokázala vyhrát mistrovství světa, je také mistryní Rakouska v hale i disciplíně outdoor a dvojnásobnou mistryní České republiky.

V září nás opustil kolega, s nímž jsme se vydávali za Němými svědky historie a do terénu v pořadech Přímo z místa. 

Sama má pigmentovou degeneraci sítnice a s ní spojenou i šeroslepost. Před dvěma lety prodělala operaci šedého zákalu, protože měla vážné problémy s orientací. V olomouckém Ergones, který zaměstnává lidi se zrakovým postižením, pracuje deset let. Vede sekci Výuka cizích jazyků.

Olomoučané si v říjnu připomenou sté výročí návštěvy prezidenta T. G. Masaryka. Při oslavách organizátoři chtějí znovu umístit na fasádu radnice pamětní desku, která tuto událost připomínala, přičemž původní desku zničili ve třicátých letech minulého století nacisté při obsazování města.

Už 25 let pomáhá lidem s postižením, umírajícím nebo lidem bez domova. A to navzdory vlastnímu hendikepu – křivici, kterou trpí od narození. 

Do rodiny s manželem a synem přijali před devíti lety dceru Kristýnku. Sžívání jim sice nějakou dobu trvalo, její příchod ale náhradní maminka označuje za malý zázrak. „Být pěstounem je krásná věc,“ konstatuje.

„Řekněte světu – mám rakovinu, smiřte se s tím,“ to je její strategie. Diagnózu kolorektální adenokarcinom s metastázemi v játrech se dozvěděla před dvěma roky. Má za sebou devět a dvacet chemoterapií a další léčbu. Nevzdává to.

Náboru do Českého národního registru dárců dřeně se Zdena Wasserbauerová věnuje už dvacet pět let. Zažila lidské příběhy veselé i smutné. A kromě odběrů samotných se snaží bořit mýty, které okolo odběru kostní dřeně panují.

S činohrou Moravského divadla nastudovala Gogolova Revizora, který se do Olomouce vrací po dvaceti třech letech. Velmi si pochvaluje soubor, se kterým se jí skvěle pracovalo. Ona sama na jevišti stát nechtěla, i když nabídku dostala. „Jsem celou dobu důsledně v hledišti,“ poznamenává.

Pivo je fermentovaný nápoj z obilí, jehož základ tvoří ječmen, voda, kvasnice a samozřejmě chmel. „Používá se ale i aromatický chmel, různé druhy ovoce, na Moravě je v poslední době populární citrónová tráva,“ dodává dlouholetý olomoucký prodejce piva.

Turistický oddíl při TJ Spartak Moravia Mariánské Údolí založila skupina příznivců táboření a vysokohorské turistiky v roce 1949. O rok později do něj vstoupil Jan Eichler. „Byl jsem kluk z vesnice, jako mladík jsem chodil do Junáka a do Skautu, takže mě příroda a turistika lákaly,“ vzpomíná.

Viděli jsme tu úřadujícího mistra světa Francouze Alaphilippea, vítěze Tour de France Slovince Pogačara nebo prvního muže Gira Brita Hartha. Kdo přibude letos?

Knihu, o které mluví jako o gastronomickém cestopisu, pojmenoval Východní přísliby. Bude plná receptů rozepsaných do nejmenších detailů, dobrých rad a fotografií. Vyjít by měla na konci letošního roku. Všechny recepty sám připravuje.