Je to trochu jako příběh slavného Benátčana Giacoma Casanovy, který našel svůj druhý domov v Česku. Rodina italských sýrařů absolvovala podobnou cestu z podhůří Benátských Alp na Moravu, kde založila továrnu na výrobu parmezánu. Rodina Brazzale má v produkci sýra typu grana více než dvousetletou tradici. Krajina Litovelského Pomoraví rodinnou firmu uchvátila v devadesátých letech a druhá generace těchto italských sýrařů se dokonce učí česky.

Kdo někdy četl nebo viděl Pravidla moštárny, nemůže být na pochybách, že se na východním pobřeží Spojených států pěstovala ve velkém jablka kvůli cideru. Dnes už to asi není tak populární jako před sto lety, stále ale existují firmy, které cider vyrábějí. Třeba Mount Defiance Cidery v americké Virginii.

Symbolem rakousko-uherského Prešpurku bylo kdysi sladké pečivo ve tvaru písmene C nebo podkovy. Dnes ho známe jako bratislavské rohlíčky. Během dvacátého století ale tahle lahůdka z pultů slovenských pekáren a cukráren vymizela. Ještě před třinácti lety se jich tehdejší zpravodaj nemohl dopátrat. Dnes jsou ale bratislavské rohlíčky zpátky.

Z někdejší československé krajanské komunity zůstala dnes v Súdánu poslední Češka. Paní Zdenu Hasanovou zavál osud z Brna na soutok dvou Nilů bezmála před půl stoletím. České ženy přišly do africké země se svými súdánskými manželi, kteří v šedesátých a sedmdesátých letech v Československu studovali. Současný vojenský převrat není zdaleka první, který paní Hasanová v Súdánu zažívá.

U českého národa to může znít podivně, ale jedním z našich nejúspěšnějších vývozních artiklů je náboženství. Moravská církev, která vychází z učení a hodnot Jednoty bratrské, se rozšířila po celém světě od Nepálu po Aljašku. Reportér Radiožurnálu Jan Kaliba se ve Spojených státech seznámil s jedním z následovníků Jana Amose Komenského v pozici biskupa Moravské církve. Ten se dostal do kontaktu s tímto českým dědictvím naprosto přirozeně ve své čtvrti na Jamajce, kde vyrůstal.

O účast na fotbalovém šampionátu v Kataru bojovala bulharská reprezentace na národním stadionu pojmenovaném po Vasilu Levském. Nebyl to slavný fotbalista ani žádný významný sportovec. Byl revolucionář, bojovník proti nadvládě Osmanské říše. A právě po něm se jmenuje jeden z fotbalových klubů v hlavním městě – Levski Sofia. Hrdost na národního hrdinu mezi fotbalovými fanoušky nevychladla ani po více než sto letech.

Stalinův stroj na represe nemilosrdně semlel miliony lidí. A často i ty, kteří sovětský režim podporovali. Takový byl i osud arménského spisovatele Alexe Bakunce.

Říká se, že z keramické misky chutná nejvíc. Zvlášť pokud je malovaná ve slovenské Modře. V městečku na úpatí Malých Karpat udržují staletou tradici lidové majoliky. Tedy keramiky s bílou glazurou a ručně malovaným zdobením. Po letech úpadku se staří mistři vrátili i k výrobě velkých a výstavních kusů. Své zkušenosti ale nemají komu předávat.

Koho zajímá námořní technika, ten má v Tallinnu možnost si užít den plný zážitků. Ve městě totiž stojí Estonské muzeum námořnictví, které má hned několik budov. Jedna z nich přitom stojí, poněkud příznačně, u místního přístavu.

Katarakt může znít jako oční choroba. Ve skutečnosti jsou to ale peřeje na řece Nilu, které ve starověku tvořily hranice mezi jednotlivými zeměmi. Pro lodě byly totiž katarakty nesjízdné a řeka byla jedinou dopravní tepnou. Celkem je na území dnešního Egypta a Súdánu kataraktů šest. První je v egyptském Asuánu a tvořil hranici Egypta a království Kuš. A poslední, šestý katarakt, leží severně od súdánské metropole Chartúmu.

Sýrárna Barthélémy patří mezi nejvyhledávanější podniky v Paříži. V obchůdku mají přes dvě stě druhů sýrů, takže přes ně nejsou vidět ani poličky. Mezi zákazníky patří dlouhé desítky let i Elysejský palác. Vedení podniku se tím ale rozhodně nechlubí. Bedlivě střeží taky recepty na oblíbené domácí lahůdky.

Dnešní moderní fasády domů jakoby ztratily schopnost vyprávět a jen tak majestátně mlčí. To dřív prý domy uměly mluvit – tuto schopnost měly přinejmenším v epoše renesance. Jejich architektura se nám líbí stále, ale řeči fasád už dnes moc nerozumíme. V polském městečku Kazimierz Dolny se najdou lidé, kteří ji umějí přeložit.

Vánoce slaví většina Američanů, ale jen desetitisíce z nich přímo ve Vánočním městě. Tímto názvem se honosí město Betlém v Pensylvánii, které založili Moravští bratři, tedy američtí pokračovatelé protestantské církve původně z území dnešního Česka. Jejich dědictví je tam i dnes patrné na každém kroku, jak si ověřil náš americký zpravodaj Jan Kaliba při výpravě za atmosférou Vánočního města.

Paříž chce do letních olympijských her v roce 2024 umožnit plavání v Seině. Doteď to ale kvůli horší kvalitě vody není možné. Pařížané tak i nadále hledají místa, kde se v hlavním městě vykoupat ve volné přírodě. Překážkou jim přitom nejsou ani úřední zákazy, ani v této době studená voda. Skupina otužilců se pravidelně schází u kanálu na severovýchodě Paříže, který svádí vodu do Seiny.

David Raad se jednoho dne rozhodl, že založí firmu, která bude vystihovat jeho region, tedy severní část Jižní Karolíny. O deset let později má firmu Six & Twenty, která pálí typický americký bourbon a jejíž jméno se inspiruje starou indiánskou legendou.

Češi se snaží ohromit Araby co nejmenší podobou Velké mešity v Mekce. Zmenšenina o velikosti několika stovek mikronů je právě teď k vidění na českém pavilonu výstavy Expo 2020 v Dubaji. Vedle této miniatury naopak ohromuje největší zlatá mince světa, která je připomínkou sto let československé měny. Rotační výstavy se na českém pavilonu pravidelně obměňují.

Sladké, silné, hřejivé. Dá se nabídnout jako aperitiv nebo jako dezert. Portské víno se proslavilo hlavně díky anglické šlechtě a měšťanům, kteří si víno posilněné vinným destilátem oblíbili v osmnáctém století. Jméno dostalo po portugalském přístavu Porto u ústí řeky Douro, kde se réva k výrobě portského pěstuje. Reportér Pavel Novák se zašel podívat do vinného sklepa slavné značky Sandeman, kde víno sice ochutnal, ale ani kapku ho nevypil.

O budapešťských vánočních trzích se říká, že patří mezi nejkrásnější v Evropě. Nečekejte od nich kýč, ale pečlivě vybrané prodejce a na stáncích vcelku vkusný sortiment. Navzdory pandemii navíc zůstávají otevřené celý advent. Ke vstupu potřebujete ukázat covid pass, pochoutky pak můžete konzumovat bez omezení. Jaké chutě v Maďarsku symbolizují Vánoce?

Šampaňské severu – tak se přezdívalo kdysi nejtypičtějšímu berlínskému pivu nazývanému berliner weisse. Berlínské bílé však postupně vytlačil stále oblíbenější ležák, až téměř úplně vymizelo. V německé metropoli ho teď vzkřísil jeden malý řemeslný pivovar. Filip Nerad se za historií a současností tohoto unikátního pivního stylu do Berlína vypravil.

Nedávné úmrtí cestovatele Miroslava Zikmunda zastihlo expedici Z101 v súdánském Chartúmu. Dvoučlenná výprava jede ve stopách africké cesty Hanzelky a Zikmunda. Až do poslední chvíle byla s Miroslavem Zikmundem ve spojení. Na základě archivních fotografií slavné cestovatelské dvojice mapuje současná výprava stejná místa o čtyřiasedmdesát let později. A společné mají obě expedice ještě jedno: po cestě propagují a snaží se prodávat české automobily.

V Polsku si připomínají smutné výročí: čtyřicet let od vyhlášení výjimečného stavu. Jeho strůjcem byl tehdejší premiér a ministr obrany, generál Wojciech Jaruzelski. Předseda tzv. dělnicko-rolnické vlády ale vůbec nepocházel z proletářských poměrů. Zpravodaj Martin Dorazín našel v lesích na východě země opuštěný zámeček, ve kterém Wojciech Jaruzelski roku 1923 přišel na svět.

Na vánočnímu trhu v americkém městě Betlém v Pensylvánii vás možná jako první napadne, že jde o velmi českou akci. Nejen proto, že hned u vchodu spatříte rozsvícený obří vánoční strom vybudovaný z pivních sudů. Jde o jeden z nejvyhlášenějších adventních trhů v celé Americe, který se inspiruje tradičními trhy v historických centrech evropských měst. Tento americký Betlém založili v osmnáctém století Moravští bratři a jejich odkaz tam jde vnímat doslova všemi smysly.

Pralesů už v Evropě příliš nezbývá. Současné lesy poznamenané lidskou činností k nim mají velmi daleko. Kdo ale hledá, najde. Ochranáři na Slovensku před dvanácti lety rozložili staré uherské mapy a vydali se do terénu. Výsledkem je vyhlášení šestasedmdesáti dosud opomíjených pralesů za přírodní rezervaci.

Jak zvládnout transformaci města, odkud zmizel původní průmysl? Jeden z projektů v Detroitu se to pokouší řešit společně s dalšími problémy – krizí dostupného bydlení a životního prostředí. Na místě bývalé továrny automobilů Lincoln vzniklo recyklační středisko, které zároveň slouží jako vzdělávací a umělecké centrum. A kromě toho, že se mezi odpadem určeným k recyklaci tamní komunita schází, někteří z místních tam brzy najdou i novou střechu nad hlavou.

Když se řekne Rusko, jedna z prvních věcí, kterou si řada lidí vybaví, je matrjoška. Tradiční lidová hračka a oblíbený suvenýr. Málokdo ale ví, že tahle malovaná panenka ze dřeva má kořeny původně v Japonsku. Jak se traduje, tak právě tam se před víc než sto třiceti lety inspirovali v dutých figurkách vejčitého tvaru, které se skládaly jedna do druhé. V jedné z nejstarších a největších výroben matrjošek, v Semjonově v ruském Povolží, natáčela zpravodajka Ivana Milenkovičová.

Libanonská horská stezka je dlouhá 470 kilometrů. Během jednoho měsíce po ní můžete pěšky přejít celou blízkovýchodní zemi. Místy vystupuje nad výšku 2000 metrů. Mnozí Libanonci objevují domácí horskou turistiku až v posledních letech. Přiměla je k tomu finanční krize. Dovolenou v zahraničí si dovolit nemůžou. V zemi vznikly desítky zájmových skupin, které víkend co víkend vyrážejí do libanonských hor.

Už 103 let stojí Hotel Gellért údajně na jednom z nejkrásnějších míst v Budapešti. Na pravém břehu Dunaje, na úpatí Gellértovy hory. I když jste v maďarské metropoli nebyli, je možné, že už jste tuhle budovu viděli. Natáčel se tam například snímek Akumulátor 1 Jana Svěráka i oscarový film Grand Hotel Budapešť. V listopadu se brány hotelu zavřely. Má nového majitele a historickou budovu čeká velká rekonstrukce.

Vražda francouzského učitele Samuela Patyho loni v říjnu otřásla veřejností. Islámský terorista jej zabil nedaleko školy, ve které učil. Islám se tak pro mnohé smrskl na spojitost s terorismem. A právě takového předsudku se chtějí ve Francii zbavit a mluvit o islámu zcela jinak. Pařížský Louvre a osmnáct regionálních muzeí po celé zemi i na ostrově Reunion připravilo výstavy, které představují islám nejen jako náboženství, ale hlavně jako kulturu a civilizaci.

Egyptský Luxor zažil jednu z největších oslav v novodobé historii. Po desetiletích vykopávek otevřela efektní show skoro tři kilometry dlouhou alej sfing. Procesní trasa spojuje Luxorský chrám s chrámy v Karnaku. Ještě nedávno byla pod osm metrů vysokými nánosy písku, bahna a odpadků a stály na ní domy, kostel i mešita. To všechno muselo ustoupit, aby si celou pradávnou ulici mohli projít turisté.

Portugalsko kromě pláží, portského vína a korku proslavily po světě také dlaždičky, na které narazíte skutečně všude. Na fasádách domů, v chrámech, potravinách, v metru, ale třeba i v lékárnách. Ovšem ne všechny keramické dlaždice s nálepkou made in Portugal jsou v Portugalsku opravdu vyrobené…

Nadešel úplněk dvanáctého měsíce buddhistického lunárního kalendáře, a tak lidé od Vietnamu po Indii a od Číny po Jávu slaví takzvaný Svátek vody. Jde o jeden z nejpopulárnějších svátků v jihovýchodní Asii. Má desítky modifikací a ještě více jmen, ale jeho podstata je ve všech zemích stejná. A sice vzdát hold vodě a všemu živému v ní.

Kontroverznější postavu v dnešní Francii těžko pohledat. Napoleon Bonaparte zemřel před dvěma sty lety. Obří plátno, na kterém se nechal vyobrazit spolu s Josefínou, dnes visí v největší umělecké sbírce světa, v Muzeu Louvre. Slavné muzeum teď nabízí komentované mikroprohlídky, při kterých se za pár minut můžete dozvědět to zásadní nejen o díle, ale i získat představu o době jeho vzniku.

Vstupenka do jednoho z nejslavnějších chrámů antiky stojí pouhých patnáct korun. I to je důsledek finančního kolapsu Libanonu, který se už dva roky zmítá v krizi. Jupiterův chrámový komplex v Baalbeku patří k největším náboženským památkám římského impéria. Pro Libanonce je také symbolem jejich vlasti. Zástupy cizích turistů ale v Baalbeku už dlouho neviděli.

Uprostřed slovinských Kamnicko-Savinjských Alp dodnes stojí více než sto let starý památník česko-slovinského přátelství. Přežil obě války a dokonce lavinu. Cesta k němu ale není jen tak. Vede totiž po úzké stezce na strmých horských svazích, přes bystřiny a občas taky po sněhu. Výhledy z České chaty, které místní říkají Češka koča, ale rozhodně za náročnější výšlap stojí.

Když se slavný švýcarský architekt Le Corbusier po válce rozhodl použít železobeton k výstavbě obytných domů, měl to být tak trochu experiment. Doba ale nemohla na nic čekat a i na západě Francie potřebovali rychle nové bydlení. Jen za osmnáct měsíců se podařilo postavit jeden takový kolektivní dům. Ač mnozí o kráse této budovy dodnes spekulují, místní jí začali říkat „zářivý dům”.

Slavný Orient expres převážel mezi západní Evropou a Istanbulem společenskou smetánku skoro sto let, než roku 1977 zanikl. Jedna z prvních linek luxusního hotelu na kolejích vedla i Bruselem. Právě v belgické metropoli teď mají zájemci možnost se vrátit v čase a původní železniční vozy Orient expresu si prohlédnout.

Mekkou vinařů na Blízkém východě je Libanon. Tradice pěstování vína, skvělé podnebné podmínky, i kontakty s Francií vedly k proslulosti řady libanonských vinařství. Hospodářský kolaps země ale postihl i je. Vinohrady se pomalu mění v pole a pastviny s tím, jak si lidé musí zajistit základní potraviny. Světová banka označila ekonomický kolaps v Libanonu za jeden z nejhorších od dob průmyslové revoluce.

Zatímco dámu detektivek Agathu Christie inspiroval slavný Orient Express, my se teď vydáme za prázdninovým dobrodružstvím dvou dětských sourozeneckých skupin, které si říkají Vlaštovky a Amazonky. Série knih od Arthura Ransoma vyšla česky poprvé v roce 1934. A i když místa, kde se děj odehrává, nejsou v knížkách výslovně uvedená, je zřejmé, že se jedná o Lake District na severozápadě Anglie. Vydejte se s námi po stopách autora i jeho fiktivních hrdinů.

Tento týden uplynulo třiasedmdesát let ode dne, kdy pozdější americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová připlula kolem Sochy svobody na sousední Ellisův ostrov. Spolu s Jiřím Voskovcem patří k nejslavnějším Čechům, kteří tímto zařízením prošli. Imigrační středisko Američané zrušili v listopadu 1954 po víc než šedesáti letech existence. Chátrající areál opravila a jako muzeum ho udržuje Nadace Sochy svobody a Ellisova ostrova.

I když už je léto za námi, chorvatské pobřeží má co nabídnout. V mořském i sladkovodním akváriu v Pule na Istrii se dá nahlédnout do vodní říše Jadranu a pozorovat třeba malé žraloky – máčky skvrnité, nebo mořské koníky. A co se skrývá v zákulisí?

V úterý jsme si připomněli blízké, kteří nás opustili. Svátek zesnulých je u nás i na Slovensku spojený s cestou na hřbitov. Čím dál tím víc se prosazuje také anglosaský Halloween. Kousek za Bratislavou letos na dušičky založili novou tradici. V jejím středu je krása podzimní přírody. Necelá padesátka účastníků se vydala splavit divoká ramena Dunaje v době, kdy už mají vodáci sezonu obvykle za sebou.

nealkoholický gin z německého Bonnu

technika ruské chochlomské malby

Víno a vinařství si obvykle spojujeme s Francií nebo Itálií. Víno se ale pěstuje i ve Velké Británii. V době, kdy i u nás už víno zraje v sudech, v Anglii se teprve sklízí. Rozloha vinic se tam ale stále zvětšuje a podle odborníků se dokonce rodí nová vinařská velmoc. Z anglických vín jsou ceněná především ta šumivá.

jeskyně Lascaux ve Francii

jaký vztah mají obyvatelé gruzínského Gori ke Stalinovi?

V říjnu končí sklizeň dýní a lecjaký zahradník se chce pochlubit svými výpěstky. Nejinak je tomu v Belgii. Tamní pěstitelé ovšem patří mezi světovou špičku. Vypěstovat umí i kousky, které váží tolik co menší auto. Zpravodaj v Belgii Viktor Daněk se proto nedávno vypravil do vlámského městečka Kasterlee na severu země na tamní každoroční pěstitelský šampionát.

Koňak, který si oblíbil Winston Churchill, vaří už od konce devatenáctého století v arménském hlavním městě Jerevanu. V tamním muzeu koňaku mají ale také sudy věnované prezidentům a dalším významným světovým osobnostem. Dříve dokonce dostávali tolik brandy, kolik sami vážili. Kdo byl nejtěžším prezidentem, která v likérce Ararat dostal svůj sud? A jak se vlastně brandy správně pije?

V Petrohradu na břehu Finského zálivu se tyčí nejvyšší mrakodrap Evropy s názvem Lachta. Mamutí stavba musí odolat silnému větru i nánosům ledu. Je to totiž zároveň nejseverněji stojící výšková budova na světě. A od samého počátku vyvolává živou debatu. Vedení Petrohradu se kvůli ní dostalo do sporů i s Unescem. Původně totiž plánovalo, že vyroste nedaleko historického centra. Veřejnosti by se mrakodrap měl otevřít v příštím roce. Termín se ale už několikrát posouval.

Když se světem prohnala první vlna pandemie a hotely i restaurace hromadně přicházely o klientelu, v Minneapolisu kromě toho vypukly i společenské nepokoje po vraždě George Floyda. Ty pominuly, stejně jako nejpřísnější opatření proti covidu. Podniky, které přežily, se vzpamatovávají z extra těžkého období. To přineslo i příběhy, jaké bychom obzvlášť v nemilosrdném světě amerického byznysu nečekali.

Některé firmy zůstávají v rodině. V některých případech, jako je to je palírna rodiny Callů v americké Severní Karolíně, se ale způsob podnikání trochu změnil. Sedmá generace se totiž rozhodla na rozdíl od předchozích dvou podnikat jinak, v souladu se zákony.

Pokud musíte denně vystačit s částkou nižší než 41 korun, žijete na hranici takzvané absolutní bídy. Podle Světové banky se během pandemie nemoci covid-19 počet těchto lidí jenom v Asii zvýšil o osmdesát milionů. A ve slumech a chudinských čtvrtích velkých asijských měst je situace nejhorší. Přesto i tam se najdou lidé, kteří nezištně pomáhají. Jedním takovým místem je největší thajský slum jménem Klong Toei.

Holanďané si v Americe založili svůj Nový Amsterdam, dnes známý jako New York. Najdeme i další podobné příklady – po starém domově nostalgičtí Angličané postavili za oceánem Nový Londýn, Francouzi zase Novou Paříž. A pozadu nezůstali ani Češi – také ti mají ve Spojených státech svoji Novou Prahu. Město New Prague – dříve Prague a úplně původně česky Praha – leží na Středozápadě nedaleko Minneapolisu. Češi se tam před 165 lety usadili po boku indiánských kmenů vlastně omylem.

Už se vám asi stalo, že něco hledáte a najdete něco úplně jiného. A možná i něco jedinečného. To se stalo spolupracovnici Radiožurnálu Marii Sýkorové. V archivech v kanadském hlavním městě Ottawě čirou náhodou objevila záznamy rozhovoru se slavným českým dirigentem Karlem Ančerlem. A nebyl to ledajaký rozhovor. Maestro Ančerl v něm mluvil třeba o rodných jihočeských Tučapech, ale i o deportaci do Osvětimi.

V Babí Hoře na polsko-slovenském pomezí straší. Nejde o žádnou poplašnou ani aktuální zprávu, protože strašidla se v těchto končinách vyskytují odnepaměti. Místní lid se s nimi už naučil žít a někdy i spolupracovat k oboustranné spokojenosti. V tamním mlýně se o tom ale povídají různé historky. A možná je opravdu uslyšíme.

Nikde jinde na světě se nedozvíte o historii jazzu víc než v New Orleans. Jazzových památek už ale ve městě moc nenajdete a o jednu z posledních město přišlo před několika týdny. Hurikán Ida, který koncem srpna zasáhl jih Spojených států, srovnal se zemí místo spojené s dětstvím té největší světové jazzové legendy – Louise Armstronga.

Asi centimetr a půl tlusté, měkké vafle posypané moučkovým cukrem nebo ozdobené šlehačkou, čokoládovou polevou a ovocem. To je jedno z kulinářských lákadel restaurací, ale i pojízdných stánků v ulicích Bruselu a dalších měst v Belgii. Nejčastěji nabízejí bruselské a lutyšské vafle zvané Gaufre liegoise. Jaký je mezi těmito druhy rozdíl a jak se pravé lutyšské vafle připravují?

Nejvýše položenou, trvale obydlenou obcí v Evropě je gruzínská vesnice Ušguli v oblasti Svanetie v nadmořské výšce 2200 metrů. Tahákem obce je zachovalý komplex obytných domů se čtverhrannými obranými věžemi zapsaný v seznamu historického dědictví UNESCO. Turisté tam jezdí především kvůli výšlapům v kavkazských horách. Pro místní lidi jsou turisti vítaným zdrojem příjmů. I přesto ale domorodci žijí postaru a základem jejich živobytí je zahrada a stádo krav.

Golanská turistická stezka vede mezi zničenými tanky a vojenskými vozidly, míjí zbytky vesnic i rozbité mešity. Přesto je bezpečná a velmi dobře značená. Na jaře zároveň prochází zelenými kvetoucími lukami plnými tekoucí vody i rybníčků ke koupání. Izrael udělal z okupovaných Golanských výšin rekreační oblast. Pěší trasa dlouhá sto dvacet kilometrů stoupá od Galilejského jezera až na vrchol hory Hermon. Tedy skoro.

Čísla hrají v názvech různých výrobků velmi významnou roli. Třeba pravá Kolínská toaletní voda nese číslo 4711. Parfém Chanel musí mít číslo 5. Čísla 10, 11 nebo 12 se často používají v názvech piv. Jedno francouzské pivo z Alsaska nese název 1664 podle roku založení pivovaru v Kronenburgu. A jak se v Itálii vaří pivo s názvem 1816? V tomto případě to ovšem není letopočet zahájení výroby tohoto piva.

Perlami v koruně starobylé arménské sakrální architektury jsou tamní chrámy a kláštery, ukryté v těžko přístupných horách, které chrání jejich tisíciletou minulost. Atmosféru až mystickou si zachovaly dodnes. V klášterním komplexu Hagharcin v Tavušské provincii jsou hned čtyři staré kostely – a jeden nový klášter. Příliš úhledný nato, aby v něm věřící pocítili klášterní atmosféru.

Někdo investuje do nemovitostí, jiný spoléhá na stále populárnější kryptoměny. Asiaté už tisíce let věří drahým kamenům. Obchod s drahokamy a polodrahokamy udělal z některých měst v Thajsku doslova Mekku světového obchodu s nádhernými a často velmi drahými kusy.

Nápis České jaro anglicky a arabsky láká návštěvníky světové výstavy Expo 2020 v Dubaji do českého pavilonu. Před ním je zahrada zavlažovaná výhradně vodou získanou ze vzduchu. Pavilon je nabitý zajímavou architekturou i uměním. Betonový skelet obrůstá organická pavučina z nerezových trubek od sochaře Jana Dostála a interiér zdobí lustr od designéra Maxima Velčovského zvaný Zlatý déšť. Od pátečního otevření Expa návštěvníky láká také česká gastronomie.

Slovinci považují svou zemi mezi Alpami a Jadranem za kolébku evropského včelařství. Mají k tomu dobrý důvod: pochází odtamtud vůbec nejoblíbenější chovné plemeno používané i českými včelaři – kraňská včela. Včelí úly jsou rozšířené nejen na slovinském venkově, nevědomky je často míjejí i návštěvníci slovinské metropole Lublaně.

Od leteckého neštěstí nedaleko letiště Blackbushe v Hampshire uplyne ve středu šestasedmdesát let. Při tragédii zahynulo třiadvacet československých občanů, kteří se vraceli po druhé světové válce z Británie domů. Byli to čeští vojáci, členové RAF a jejich rodinní příslušníci. Osud jednoho z pasažérů, tehdy devatenáctileté Edity Sedlákové-Hermannové, se uzavřel teprve před několika měsíci. Až letos se dočkala vlastního hrobu. Proč?

Svíčková s knedlíkem, hovězí guláš nebo smažený sýr s tatarkou patří ke standardní nabídce českých restaurací. Když na vás ale vykouknou z jídelního lístku v zemi, kde vládne řízek se šťouchanými brambory s koprem nebo těstové taštičky plněné zelím s houbami, je to gastronomické pohlazení.

Opatství Maredsous na jihu Belgie patří k nejznámějším klášterům v zemi. O jeho proslulost se postaraly hlavně pivo a sýry. Benediktýnský klášter se díky nim stal i velkým turistickým magnetem. Návštěvníci se tam ale nemusí vypravit jen autem nebo na kole. Milovníci méně tradičních způsobů dopravy mohou vyrazit třeba na drezíně.

Někteří Američané si museli za druhé světové války zatemňovat okna svých domovů, aby unikli možným útokům nepřítele. Tehdejší konflikt zažili takto zblízka obyvatelé souostroví Outer Banks na pobřeží státu Severní Karolína. Až tam připlouvaly německé válečné ponorky a několik jich v tamních zrádných vodách ztroskotalo a uvízlo navždy. Tak jako tisíce dalších lodí od raného novověku. Vraků tam pod hladinou leží tolik, že se této oblasti přezdívá Hřbitov Atlantiku.

Název vesnice Ivanovo Selo v Česku nikomu nic neřekne a málokdo u nás ví, že na severu Chorvatska žije početná česká komunita. Ta se před třiceti lety dostala do soukolí krvavého konfliktu mezi Srby a Chorvaty. Jeden z válečných incidentů se odehrál právě v Ivanově Sele, které napadli srbští ozbrojenci, začali shromažďovat místní Čechy a chtěli je odvézt neznámo kam. Jenže uprostřed davu vybuchl granát a deset z nich zabil. Tragická událost je stále živá.

Kdo by občas neřekl: chtělo by to nějakou změnu. Začít žít tam, kam mě srdce táhne. Ne každý odvahu k životní změně nakonec má. Kdo ji v sobě najde, většinou nelituje. Příkladem je rodina paní Petry v maličké vesničce Ford na západním pobřeží Skotska. To se jí stalo domovem a před nedávnem se tam pustila do podnikání. Tento týden získala v mezinárodní soutěži nejlepších produktů od malých výrobců Great Taste (Skvělá chuť) dvě ze tří hvězdiček. V čem podniká?

Rusko je zemí s dlouhou křesťanskou tradicí, která se projevila i v jeho architektuře, byť hodně poničené sedmdesáti lety takzvaného bojujícího ateismu. Mnohé památky ruského baroka toto období přečkaly jen zázrakem, zapomenuty v prostoru i v čase. Jako neobvyklé chrámy v dalekém severském městečku Toťma, postavené ve stylu totěmského baroka, které navštívil zpravodaj Martin Dorazín.

Bangladéšská metropole Dháka není turistickou destinací v tom pravém slova smyslu. Daleko zajímavější je proto popovídat si s místními lidmi a nahlédnout do jejich osudů. V Bangladéši neexistují žádné pracovní úřady ani podpora v nezaměstnanosti, a tak jednou z nejtěžších, ale i nejpotřebnějších profesí, tam stále zůstávají rikšaři. Pan Šadán tuhle dřinu v jednom z nejšpinavějších měst celé Asie dělá už neuvěřitelných čtyřicet let.

Jedním z nejzvláštnějších arménských měst je Goris, které najdete na jihu země, nedaleko hranice s Íránem a Ázerbájdžánem. Kvůli horkému klimatu tam kdysi jeho obyvatelé vymysleli přírodní klimatizaci. Není to ale jediná zvláštnost tohoto městečka uprostřed hor.

V zemích Beneluxu se konec léta a začátek školního roku obvykle nese ve znamení pouťové zábavy a jarmarků. V Belgii se jim říká braderie a rozhodně na nich nesmí chybět bleší trhy. V bruselské čtvrti Ixelles se odehrály vůbec poprvé od začátku pandemie, a tak se pro mnohé staly malým svátkem.

Zuby si tam vylámali Mongolové, Peršané i osmanští nájezdníci. A dokonce ani ruští komunisté tam nikdy neměli situaci úplně pod kontrolou. Divoká, odlehlá Svanetie, vysoko na Kavkazu, na gruzínsko-ruské hranici dodnes láká dobrodruhy a dostat se tam po zemi vyžaduje hodně času a trpělivosti.

Světové metropole romantiky mají novou konkurenci. Zamilované páry se kromě Paříže nebo Verony snaží nalákat i slovenská Banská Štiavnica. V kulisách kdysi hornického města a okolních kopců můžete objevovat příběh nešťastné lásky, která dala vzniknout nejdelší milostné básni světa. Některé z těchto skoro tří tisíc veršů se i dnes rozléhají dlážděnými ulicemi.

Říká se, že kam vedou koleje, tam je i život. A v nehostinné ruské Sibiři to platí dvojnásob. Jen málokterý vynález se zasloužil o rozvoj dnešního Ruska tolik, jako právě železniční doprava. A jak doplňuje zpravodajka Radiožurnálu v Rusku Ivana Milenkovičová, jen málokde je k vidění tolik různých druhů mašin a vagonů z celého bývalého východního bloku, jako v Novosibirsku, který protíná páteřní spojnice – a sice legendární transsibiřská magistrála.

Jednou z nejoblíbenějších památek v okolí Paříže je nenápadné panství Caillebotte v obci Yerres. U usedlosti mají park, zeleninovou zahradu, galerii, oranžerii, historické sklepy, ale i třeba kurník. Možná pro svou skromnost, nenápadnost a hlavně klid, který místo nabízí, je tak oblíbené. Spolupracovnice Radiožurnálu ve Francii a milovnice umění Marie Sýkorová se tam ale dozvěděla i něco z dějin malířství.

Začínali na nule a po patnácti letech investic a propagace jsou hory v gruzínské oblasti Svanetie plné turistů. Lákají je výhledy na pětitisícové kavkazské vrcholy, dobře značené trasy přes horská sedla, relativně komfortní zázemí, skvělá kuchyně a samozřejmě nízké ceny. Horské treky ve Svanetii se staly populární i mezi českými turisty. Reportér Lubomír Smatana jich během svého pobytu napočítal několik desítek. Jeden pár si tam dokonce vyrazil na svatební cestu.

Pokud vyrazíte na výstavu, čekáte nejspíš, že uvidíte ta nejlepší díla od těch nejúspěšnějších tvůrců. Trochu jiný přístup si zvolila výstava pojmenovaná Misslyckat, což jde přeložit jako Neúspěšní, která se v pátek otevřela veřejnosti ve švédském Helsingborgu. Jejími exponáty jsou totiž produkty, které se z nějakého důvodu nepovedly.

Zajímavá místa nemusejí ležet stovky nebo tisíce kilometrů od nás. Některá jsou doslova za našimi humny – jako například Kladská kotlina, která byla několik set let součástí zemí české koruny, potom připadla Prusku a dnes náleží Polsku. Tamní úřady se kvůli lepšímu výhledu do přírody i vhledu do historie rozhodly obnovit rozhlednu na Králickém Sněžníku, což se ale ne u všech setkalo s pochopením.

Patřil k předním představitelům českého exilu v dobách komunismu. Novinář a politik Pavel Tigrid založil v Paříži časopisu Svědectví. Sám ale od roku 1970 žil se svou ženou na venkově, poblíž francouzské metropole. Do celkem neznámé vesničky Héricy se vypravila zjistit víc o Pavlu Tigridovi, od jehož úmrtí tento týden uplynulo osmnáct let, zpravodajka Radiožurnálu ve Francii Marie Sýkorová.

Legendární zpěvák skupiny Queen Freddie Mercury, vlastním jménem Farrokh Bulsara, by se dožil pětasedmdesáti let. Sice zemřel už v roce 1991, jeho život a především hudbu si dodnes připomínají fanoušci na celém světě. Hity zpěváka s nenapodobitelným hlasem s rozsahem přes tři oktávy nezestárly ani po desetiletích. Narodil se na Zanzibaru, většinu svého života ale prožil v Londýně.

Český pavilon na Expu 2020 v Dubaji zahaluje Mrak. Tento název se ujal pro plastiku, která tvoří průčelí budovy a celým objektem také prorůstá svými větvemi.

Když řinčí zbraně, mlčí múzy. Ty ale může umlčet i přírodní katastrofa. Stalo se tak i loni v prosinci, když oblast kolem chorvatských měst Petrinja a Sisak zasáhlo ničivé zemětřesení. Velká část Petrinje se bude muset úplně zbourat. Stejný osud hrozí i základní a střední hudební škole v nedalekém Sisaku. Nese jméno chorvatského skladatele českého původu Františka Lhotky. Místo nástrojů tam jen píská vítr na holé zdi.

Železniční stanice jako galerie, pomník i učebnice dějepisu. Takové nádraží mají v portugalském přístavu Porto. Jmenuje se Sao Bento, protože stojí na místě bývalého benediktinského kláštera. Vede k němu tunel vyrubaný na konci devatenáctého století v tvrdé žulové skále.

Jaké je nejlepší letošní plážové jídlo? V Maďarsku u Balatonu dali své hlasy mrkvi v županu, specialitě, která je na rozdíl od dosavadních mastných bufetových poživatin zdravá a lehce stravitelná. Kromě mrkve do ní patří třeba sýr panýr. Spolupracovník Radiožurnálu Gregor Martin Papucsek se o vznik mrkvové pochoutky zajímal přímo na místě vzniku.

Kdybyste ve slovinském Jezersku zaklepali na dveře starého stavení a zeptali se, kdo tam žil dřív, obyvatelé by vám pravděpodobně vyjmenovali celé generace svých předků. Obyvatelé Jezerska jsou totiž s krajem hluboce spjatí a jejich rozvětvené rodiny ho obývají už staletí. Přesně takové pouto má rodina Karničarova k pět set let staré farmě Šenkova domačija, kam se vypravila natáčet Kateřina Havlíková.

Do Spojených států míří desetitisíce afghánských uprchlíků před radikály z hnutí Tálibán. Američané se připravují na největší jednorázovou uprchlickou vlnu poslední doby. Kromě vládních úřadů, humanitárních organizací a jednotlivců se do pomoci zapojují i podniky. Jednu z mnoha sbírek pořádá michellinskou hvězdou oceněná restaurace Lapis ve Washingtonu. Důvod je prostý – toto afghánské bistro také založili uprchlíci z této země.

O hlavním městě Afghánistánu Kábulu slýcháme jen v souvislosti s násilím, bombovými atentáty a mrtvými. Kábul je ovšem i místem dávné historie a najdeme tam i místa, kde je, možná překvapivě, úplný klid. Patří mezi ně Baburské zahrady na okraji afghánské metropole.

Do Izraele se po dvou a půl letech vrátili na vykopávky čeští odborníci. Jen několik kilometrů od Jeruzaléma se podílejí na objevu, který možná přepíše biblické dějiny. Pravděpodobné základy svatyně ze Šalamounových dob odpovídají biblickému popisu prvního jeruzalémského chrámu. Práce českého týmu přerušila koronavirová omezení. I letošní cesta do Izraele byla trochu komplikovaná. Nakonec se ale mohli k rozdělané práci přeci jen vrátit.

Španělé jsou známí tím, že dokážou využít každou příležitost k oslavám nebo zábavám. Pořádají tzv. Fiestu. Naše spolupracovnice Lubica Zlochová ale zjistila, že v porovnání s Čechy nebo se Slováky minimálně o jednu takovou fiestu přicházejí. Třeba tu, když se při stavbě domu dokončí nejvyšší patro stavby.

Ve Francii pořádají degustace lanýžů, v Belgii degustaci piv a ve Švýcarsku třeba degustaci čokolád. Při degustaci ve slovinských Alpách ale ani tolik nejde o uspokojení chuťových pohárků, jako spíš o osvětu. V malebném centru Kamniku totiž pravidelně pořádají degustaci místní pramenité vody. Lze poznat rozdíly?

Za vším hledej ženu a taky lásku. I tak by se dal popsat příběh z kláštera Brou ve francouzském městě Bourg en Bresse. Ohromný komplex tvoří několik nádvoří, kostel, zahrady i park. Dřív tady byli Augustiniáni, dnes najdeme v budově hlavně galerie a muzeum. Naší spolupracovnici ve Francii, Marii Sýkorovou, zaujala nejen architektura a dekorace pozdní gotiky, ale hlavně důvod vzniku této více než pět set let staré stavby.

Přesně před třiceti lety se obyvatelé Moskvy rozhodli symbolicky zúčtovat s temnou minulostí. Krátce poté, co ztroskotal pokus konzervativních funkcionářů o převzetí moci v zemi a zastavení reforem, se vydaly tisíce lidí před sídlo KGB strhnout sochu Felixe Dzeržinského, zakladatele sovětské tajné policie. Pádem Železného Felixe, jak se ruskému revolucionáři přezdívalo, se tak začala psát jedna z posledních kapitol v dějinách Sovětského svazu.

Tatínek Marušce říkal, aby se do Tuniska nevdávala, že se její tuniský manžel po návratu domů změní. Zubní lékařka paní Marie ale nedbala otcovských rad a teď už žije v pobřežní Mahdíji přes půl století. Svého rozhodnutí nelituje. Zubní ordinaci zavřela až letos na jaře a s maželem Alím si užívají důchodu na tuniském maloměstě. Už dlouho mají ve zvyku koupání za svítání.

Hlavní město Gruzie, dnešní Tbilisi, se dříve jmenovalo Tiflis. Původní název odkazuje k horkým léčivým pramenům, které prýští z rokle přímo v centru tohoto malebného města. Dnešní podobu tamní lázně získaly za osmanské nadvlády a dodnes jsou místem čilého společenského života.

Mikael Grondin nejdřív vystudoval filozofii na Sorbonně a získal doktorský titul. Pak se ale rozhodl pro životní změnu a stal se pekařem. Otevřel si vlastní podnik, o kterém se rychle začalo psát. Francouzský deník Le Figaro jeho pekárnu dokonce zařadil mezi nejlepší pařížské výrobce madlenek, cukrovinek z máslového těsta ve tvaru mušliček.

Mongolové dovedli svůj kočovný život ve stepích téměř k dokonalosti, nejen pokud jde o pohodlí v jurtách, ale týká se to i kulinářství.