Herci na pódiu sehrávají scény z vlastního života, tančí nebo hrají na hudební nástroje. Vedou vášnivé dialogy a v jednu chvíli dokonce letí vzduchem židle. Na první pohled jde o běžné divadelní představení. Slovenský soubor Zrakáč ale běžný rozhodně není. Část účinkujících vůbec nevidí, další se na jevišti kvůli částečné ztrátě zraku orientují jen podle zvuků a světel.

Zátopkův běh v Bruselu nebo koncert v Litomyšli. To jsou akce, které doprovodily zahájení českého předsednictví v Radě Evropské unie. Na českou roli v čele sedmadvacítky nově upozorňuje i streetartová výstava s názvem „Svoboda a Energie“ na plotu české ambasády v Paříži. Hlavní postavou expozice je bývalý český prezident Václav Havel.

Ještě před stavbou ropovodů přivážely tuhle surovinu do bratislavské rafinerie Apollo lodě po Dunaji. Vlečné čluny naplněné minerálními látkami byly uvázané na lanech až sto metrů za remorkérem, který překonával proud řeky. Mezi flotilou byly i tři výjimečné tankery s vlastním motorem. Zachoval se jediný. Nejstarší loď na Slovensku nese jméno Šturec a v bratislavském Zimním přístavu ho skupina bývalých lodníků přeměňuje na muzeum.

Francouzské město Bordeaux si asi většina z nás spojí s výbornými víny a světově vyhlášenou vinařskou oblastí na jihozápadě Francie. Právě tam člověk najde ty nejprestižnější vinařské domy jako Chateau Margaux nebo Chateau Latour. Už méně lidí asi tuší, že Bordeaux je taky vyhledávanou základnou pro surfaře.

Elvis Presley dlouhého představování nepotřebuje. Co ale není tak známé je fakt, že světoznámý zpěvák žil nějakou dobu jen pár kilometrů od českých hranic. I přes nabitou slávu totiž musel narukovat do armády a na konci padesátých let sloužil také v Bavorsku.

Malý španělský ostrůvek ve francouzském moři. To je Llívia, enkláva v regionu Lanquedoc-Roussillon na jihovýchodě Francie. Moc se o ní neví a díky schengenskému prostoru ani není poznat, že se najednou člověk ocitne místo ve Francii ve Španělsku.

Praze se přezdívá stověžatá, Káhiře by se mohlo říkat stominaretová. A bylo by to stále ještě hrubé podhodnocení. Minaretů, tedy nezbytných součástí mešit, jsou v egyptské metropoli spíš tisíce. Na některé historické si můžou návštěvníci města i vylézt.

Senegalské pobřeží je rájem surfařů. Ve velkých vlnách, které okusují pobřeží, aby vzápětí hrubý písek nanesly zpět, se totiž špatně plave. Výjimkou jsou rozlehlé tiché zátoky, které jsou domovem mangrovů, ale taky stále častěji ústřicových farem.

ústřicová farma v senegalské zátoce Somon

Češi a Němci milují pivo a fotbal, ale také podobnou kuchyni. Oba národy si oblíbily například kysané zelí, kterému se u našich sousedů říká sauerkraut. Běžně si ho spojujeme s knedlíky a masem. Farmáři ze severu Německa to ale chtějí změnit, protože samotné zelí se dobře tráví a je prý ideální třeba do salátů. A tak ho různě kombinují, třeba i s kurkumou.

Není dobrá! Není zajímavá! Takové kritice čelila v minulosti finská kuchyně zejména z jižní Evropy. Jednou ze severských specialit je lososová polévka. A nedává se do ní vůbec nic špatného. Brambory, smetana, losos a kopr – právě to jsou čtyři klíčové ingredience pochoutky jménem lohikeitto. To doslova znamená právě lososová polévka. Tu nejlepší prý dělají na tržnici Hakaniemi.

Pohádkové městečko Halštat v Rakousku se může zdát jako turistický skanzen. Ani davy návštěvníků ale nevyhnaly místní obyvatele a nezničily staleté tradice. Historie je v obci mezi jezerem a horami stále živá.

Obchodník se spodním prádlem v severofrancouzském Lille věští výsledky francouzských prezidentských voleb tak trochu jinak – pomocí ponožek. Maxime Lemersre totiž prodává tento kus oblečení s obrázky několika prezidentských kandidátů.

Egyptskou Káhiru a české Krkonoše spojuje postava fotografa a dobrodruha Rudolfa Lehnerta. Český Němec se narodil ve Velké Úpě před necelými 150 lety. Na sever Afriky ho zavála zvědavost i práce. Lehnertovy snímky jsou nejen výpovědí o své době, ale esteticky také velmi zdařilým dílem.

Dněpropetrovská oblast na východě Ukrajiny je stále častějším cílem ruské agrese. Rusko tam útočí na letiště nebo objekty infrastruktury. A vedle toho tam pořád existují oázy klidu, kde život běží dál, jakoby se válka odehrávala někde na konci světa. Ale je to jen první dojem.

Od úmrtí Karla Kodeše, jednoho z letců, který za druhé světové války sloužil u Britského královského letectva (RAF), uplynulo 80 let. Právě tehdy došlo k sestřelení letounu 311. československé bombardovací perutě nad Nizozemskem. Zemřela při tom celá šestičlenná posádka. O jejich příběhu vysílal na podzim i Radiožurnál. A také díky tomu začala po svém vzdáleném příbuzném pátrat rodina Karla Kodeše.

Svou architekturou ovlivnil vzhled tří evropských měst – Prahy, Vídně a zejména Lublaně, jeho rodného města. Právě v té je rukopis slovinského architekta Josipa Plečnika asi nejvíce patrný. Téměř celé centrum metropole Slovinska navrhl totiž právě Plečnik.

Staré pionýrské odznaky, vysloužilá elektronika nebo hračky po dětech. Co by jeden vyhodil, jiný rád využije, a tak místo v popelnici končí na bleším trhu v moskevském Izmajlovu. Narazíte tu jak na věci, kterých kdysi sovětské továrny vychrlily na trh tuny, tak na vzácné sběratelské kousky.

Město Jaroslaw leží na jihovýchodě Polska, asi 30 kilometrů od hranic s Ukrajinou. Prostory pod historickým sídlem tvoří hluboké a tajemné chodby. Jaroslawské sklepy sahají až do hloubky 14 metrů a středověkým obchodníkům sloužily jako jakési lednice.

Thajská kuchyně patří mezi nejoblíbenější na světě a její říz a aroma zná i řada Čechů, kteří tohle asijské království už navštívili. Teď ale má země jednu svou vyhlášenou pochoutku i na kulinářském seznamu UNESCO. S největší pravděpodobností ji ještě neznáte, ani pokud už jste do Země úsměvů zavítali.

V jediném horském resortu v Izraeli si můžete oběd a pivo objednat česky. V městečku Madždal Šams pod horou Hermon se stavují Izraelci, kteří si chtějí užít trochu sněhu. A jednu útulnou hospůdku tam provozuje Džalá Abú Sálih. Studoval hotelovou školu v Praze, a sám vlastně neví, jestli je spíš Syřan, nebo Izraelec. Ostatně na Golanských výšinách si tím dnes není jistý skoro nikdo.

Humanitární pomoc má nejrůznější podoby. Na hranicích s Ukrajinou není třeba jen jídlo, deky nebo hygienické potřeby. Velmi vítaní jsou i dobrovolníci, kteří přinesou hry a vytvářejí program pro děti prchající před válkou. Každý úsměv se počítá.

Klenutá podloubí, stěny bohatě malované obrazy ze starých legend, průzračná teplá voda v bazénech a nahá těla využívající blahodárné účinky léčivé vody. Tak to možná vypadalo v lázeňském komplexu, který na místě dnešního bulharského přístavu Varna postavili Římané. Lázně sloužily k regeneraci vojáků po těžkém tažení, ale i k rekreaci místních obyvatel. Ne vždy tam šlo o očistu těla.

Odvážná, svobodomyslná, originální i málomluvná. Všechny tyto přívlastky se pojí k jedné z nejvýznamnějších českých umělkyň 20. století Marii Čermínové, kterou svět zná pod pseudonymem Toyen. Výrazná postava surrealismu nesnesla škatulkování a zdůrazňovala, že není malířka. Její zájem překračoval výtvarná umění.

Když Moravští bratři před polovinou 18. století založili v Americe město Betlém, kromě škol včetně té dívčí tam okamžitě založili také knihkupectví. Stalo se to v roce 1745 a od té doby je tento obchod stále v provozu. Jde tím pádem zřejmě o nejstarší bez přerušení fungující knihkupectví v Americe a jeho provozovatel tvrdí, že i na světě.

Odpor proti ruské válce na Ukrajině bují i v kostelech různě po světě. Děje se to i proto, že patriarcha Kirill patří ke spojencům prezidenta Vladimira Putina a ruská ortodoxní církev se aktivně podílí na propagandě jeho režimu. Na situaci reagují i příslušníci jiných církví, kteří cítí, že přístup té ruské poškozuje křesťanství jako celek.

Už měsíc se Ukrajina brání ruskému útoku. Z Ukrajiny prchají statisíce lidí, do sousedního Polska jich utekly přes dva miliony. Pro ty, kteří se rozhodli v Polsku zůstat, se otevřela možnost získat tamní obdobu českého rodného čísla s názvem PESEL. Protože ale matriky obecních úřadů nápor žadatelů nestíhaly, otevřela varšavská radnice velkokapacitní úřadovnu na Národním fotbalovém stadionu. Někteří uprchlíci o číslo usilovali i několik dnů…

Na horských chatách ve slovenských Vysokých Tatrách čeká na návštěvníky až překvapivý komfort. Široká nabídka poctivých domácích jídel, točené pivo a někde i čerstvě povlečené postele. Na rozdíl od jiných velehor přitom tyhle oblíbené cíle turistů nezávisí na vrtulnících nebo lanovkách. Zásoby na svých zádech přináší nosiči. I nepálští šerpové jsou prý překvapení, když vidí, jak to celé funguje.

Saúdská Arábie se snaží otevřít světu a lákat do země turisty. Saúdský pavilon na světové výstavě Expo 2020 v Dubaji je toho příkladem. A svět chce oslovit i svou kuchyní. Expo nabízí řadu kulinářských zážitků, které můžou zpříjemnit samotnou prohlídku. Světové výstavě zbývá do konce pouhých pár dnů, počet návštěvníků ale právě teď prudce stoupá.

I tak světově proslavená sbírka moderního umění, jakou je pařížské Centre Pompidou, pečuje o ty nejmenší. A to nejen o návštěvníky a diváky, ale i o budoucí umělkyně a umělce. Právě Centre Pompidou otevřelo kolektivní kreativní místo, kam mohou výhradně tvořivci od pár týdnů do šesti let věku. Samozřejmě za dospělého doprovodu. Co když se na takovém místě objeví třeba nový Pablo Picasso nebo Frida Kahlo…

Každý den na Světové výstavě EXPO 2020 v Dubaji je zasvěcený jedné účastnické zemi. V pondělí 21. března areál ovládli čeští hudebníci a další umělci. Koncerty a průvody měly návštěvníky upozornit na národní pavilon.

Na začátku války na Ukrajině americká média přirovnávala Ukrajinu velikostí k Texasu, aby tuto zemi Američanům přiblížila. Statečnost Ukrajinců a celosvětová závažnost situace vnímání této země v Americe rychle mění. Američané organizují sbírky pro Ukrajinu, dobrovolníci se hlásí do bojů. K velvyslanectví Ukrajiny ve Washingtonu lidé neustále přinášejí nové a nové květiny.

Ruská agrese vyhání z Ukrajiny i tamní Židy, kteří tvoří tradiční součást ukrajinské kultury i veřejného nebo politického života. Jedním z center ukrajinských Židů je město Dnipro, dříve Dněpropetrovsk. Z původních asi šedesáti tisíc jich tam zůstala přibližně třetina. A mnozí z nich teď pomáhají lidem zasaženým válkou.

Dopady ruské agrese proti Ukrajině pociťují i ​​domácí zvířata. Občané Ukrajiny, kteří se rozhodnou kvůli invazi opustit zemi, musí kromě péče o rodinu počítat také se svými psy a kočkami. Převoz domácích mazlíčků přes hranice dočasně usnadnil polský vrchní veterinární inspekce.

Východní výspy Ukrajiny se staly prvním cílem ruské invaze. Jde o místa a města s tisíciletou kulturou a pestrým etnickým složením. Jedním z nich je například přístav Mariupol.

Francouzské městečko Compiègne je známé díky mírovým dohodám na konci první světové války, které byly podepsané v tamním vagónu. Málo se ale ví o jiné významné památce – o královském loveckém paláci. Pro svou velkolepost si ho oblíbily televizní i filmové štáby. Interiér zámku tak mnohdy vidíme na stříbrném plátně.

Bulharský přístav Varna je jednou z perel pobřeží Černého moře. Je to také místo, kde se s Evropskou pevninou navždy rozloučily tisíce obyvatel Bulharska, kteří se odsud vydali hledat lepší život. Po druhé světové válce odsud odjížděli bulharští Židé do nově vzniklého státu Izrael. Odjet mohli proto, že je Bulharsko nikdy nevydalo napospas nacistické mašinerii.

V Pekingu končí čtyřiadvacáté zimní olympijské hry. Česku přinesly dvě medaile, do historie se olympiáda zapíše jako další s přísnými proticovidovými opatřeními, ale i jako částečně politicky bojkotovaná. Asijský zpravodaj Radiožurnálu David Jakš si odváží vlastní postřehy: bude si pamatovat velký mráz i jízdu speciálním rychlovlakem.

Ceny energií stále rostou a účet za plyn nebo elektřinu nedá leckomu spát. Naši předkové však více než na bankovní konto spoléhali na své ruce: těžili a sbírali palivové dřevo. Zdrojem tepla byla i rašelina. U nás se roky smí těžit rašelina jen pro lékařské a lázeňské účely a za těžbu na topení hrozí vysoká pokuta. V řadě zemí se tato prastará surovina dobývá dodnes, například ve Skandinávii nebo v Británii.

Už skoro osm let slouží nemocným nebo zraněným na Ukrajině. Devět fordů transit a jeden volkswagen darovala ukrajinskému Červenému kříži Česká republika. První sanitku, kterou v roce 2014 v Kyjevě převzali, pojmenovali ukrajinští záchranáři Jiřík. Ve službách Červeného kříže stále jezdí na východě v Luhanské oblasti a v Kyjevě už mají dalšího Jiříka juniora.

Dějištěm nejslavnějšího karnevalu v Belgii je zapadlé městečko Binche na jihu země. Před pandemií na oslavy konce masopustu dorazily desetitisíce lidí. Hlavním lákadlem jsou průvody takzvaných gillů, břichatých chlapíků v kostýmech v národních barvách s bílými čapkami na hlavách. Tato historická tradice se dokonce dostala na seznam světového dědictví UNESCO.

Války přinášejí trápení nejen lidem, ale také psům, kočkám a dalším domácím zvířatům. Mnozí z nich ve válce přišli o své majitele. Takové důsledky má i válka mezi Ukrajinci a proruskými separatisty, která v Donbasu pokračuje už osmým rokem.

Pokud jde o sýry a jejich konzumaci, patří Česko mezi ty země, které se v žebříčcích umisťují vysoko. Ještě výše ale stojí skandinávské země, jako třeba Norsko. Severské sýry ale umí být velmi různé. O tom svědčí i malý krámek pojmenovaný Sýry a to je vše v centru Osla.

Nakoupit nejčerstvější ovoce, vyzrálý sýr, obraz s Titem a podebatovat u toho o politice – to vše se dá stihnout za jedno dopoledne na trhu v srbském hlavním městě Bělehradě. Místní mu říkají Pijaca Kalenić a už sto let tam chodí nakupovat a potkávat se se sousedy.

Normandii proslavilo hlavně vylodění spojenců na konci druhé světové války. Už méně se ale mluví o historii tohoto francouzského regionu, která se počítá už od raného středověku. Nemalou zásluhu na tom měli i Vikingové. Spolupracovnice Radiožurnálu ve Francii Marie Sýkorová sedla na vlak v Paříži a vystoupila přímo ve středu Normandie, ve městě Bernay.

Před třiašedesáti lety na severním Urale zahynulo devět členů takzvané Ďatlovovy výpravy. A to poté, co zevnitř rozřezali stan a ve spěchu vyběhli do čtyřicetistupňových mrazů jenom nalehko oblečení. Zkoumání toho, co se tehdy stalo, zasvětil dvě dekády svého života jekatěrinburský rodák Jurij Kuncjevič. Každý rok jezdil na místo neštěstí a osobně našel množství předmětů, které kdysi vyšetřovatelům unikly. Nedávno ale zemřel na covid-19.

Ruská nevládní organizace Memorial se chystá na další soudní bitvu s úřady. A to v podobě odvolání vůči likvidačním verdiktům, které nad její mezinárodní centrálou a lidskoprávním křídlem na konci prosince vynesly ruské soudy. Zdůvodnily to porušováním zákona o takzvaných zahraničních agentech. Rozsudky nejsou pravomocné, a tak organizace zatím dál pokračuje v práci. V případě definitivního rozpuštění spoléhá na to, že její archiv převezmou sesterské organizace v regionech.

Železný trůn vládce sedmi království, o který svádí boj několik mocných rodů. Uzavírají spojenectví nebo se vzájemně vraždí a všechny je ohrožuje tajemný Noční král, který chce vyhubit celé lidstvo. Fanoušci televizního seriálu z produkce HBO Hra o trůny mohouna své oblíbené dobrodružství zavzpomínat v muzeu uvnitř historických hradeb přístavu Split v Chorvatsku. Tam a také v dalším dalmatském městě Dubrovníku se totiž některé scény seriálu natáčely.

Americké město Betlém má nakročeno do rodiny kulturního dědictví UNESCO. A pokud se mu to podaří, budeme to moci považovat za další českou památku na tomto seznamu. Přesněji řečeno moravskou, protože toto město v Pensylvánii bylo prvních sto let komunitou, kde žili výhradně Moravští bratři. Třetina zakladatelů amerického Betléma byla ze Suchdola nad Odrou a na tehdejší dobu šlo o místo, kde vládly doslova revoluční poměry…

Paříž je pro mnohé z nás sídlem jedinečných muzeí, luxusních butiků a značkových oděvních domů. Některé z nich vytlačily z ulic tradiční řemeslníky. V ulici Grenelle nedaleko Seiny a sídla francouzských premiérů zůstává jako poslední mohykán z řad tradičních řemeslníků malé zámečnictví. Na stejném místě stojí už od roku 1893 a vystřídaly se v něm tři zámečnické generace.

Osmnáctý leden si v Británii připomínají jako Den Medvídka Pú. Ten den přesně před 140 lety se totiž narodil anglický spisovatel Alan Alexander Milne, který jednoho z nejznámějších hrdinů dětské literatury stvořil. Spisovatelův syn Christopher Robin se stal předobrazem knižního hrdiny Kryštůfka Robina. Příběhy Medvídka Pú baví dětské i dospělé čtenáře už sto let. Přímo do Stokorcového lesa se za ním vypravil zpravodaj Jaromír Marek.

Je to trochu jako příběh slavného Benátčana Giacoma Casanovy, který našel svůj druhý domov v Česku. Rodina italských sýrařů absolvovala podobnou cestu z podhůří Benátských Alp na Moravu, kde založila továrnu na výrobu parmezánu. Rodina Brazzale má v produkci sýra typu grana více než dvousetletou tradici. Krajina Litovelského Pomoraví rodinnou firmu uchvátila v devadesátých letech a druhá generace těchto italských sýrařů se dokonce učí česky.

Kdo někdy četl nebo viděl Pravidla moštárny, nemůže být na pochybách, že se na východním pobřeží Spojených států pěstovala ve velkém jablka kvůli cideru. Dnes už to asi není tak populární jako před sto lety, stále ale existují firmy, které cider vyrábějí. Třeba Mount Defiance Cidery v americké Virginii.

Symbolem rakousko-uherského Prešpurku bylo kdysi sladké pečivo ve tvaru písmene C nebo podkovy. Dnes ho známe jako bratislavské rohlíčky. Během dvacátého století ale tahle lahůdka z pultů slovenských pekáren a cukráren vymizela. Ještě před třinácti lety se jich tehdejší zpravodaj nemohl dopátrat. Dnes jsou ale bratislavské rohlíčky zpátky.

Z někdejší československé krajanské komunity zůstala dnes v Súdánu poslední Češka. Paní Zdenu Hasanovou zavál osud z Brna na soutok dvou Nilů bezmála před půl stoletím. České ženy přišly do africké země se svými súdánskými manželi, kteří v šedesátých a sedmdesátých letech v Československu studovali. Současný vojenský převrat není zdaleka první, který paní Hasanová v Súdánu zažívá.

U českého národa to může znít podivně, ale jedním z našich nejúspěšnějších vývozních artiklů je náboženství. Moravská církev, která vychází z učení a hodnot Jednoty bratrské, se rozšířila po celém světě od Nepálu po Aljašku. Reportér Radiožurnálu Jan Kaliba se ve Spojených státech seznámil s jedním z následovníků Jana Amose Komenského v pozici biskupa Moravské církve. Ten se dostal do kontaktu s tímto českým dědictvím naprosto přirozeně ve své čtvrti na Jamajce, kde vyrůstal.

O účast na fotbalovém šampionátu v Kataru bojovala bulharská reprezentace na národním stadionu pojmenovaném po Vasilu Levském. Nebyl to slavný fotbalista ani žádný významný sportovec. Byl revolucionář, bojovník proti nadvládě Osmanské říše. A právě po něm se jmenuje jeden z fotbalových klubů v hlavním městě – Levski Sofia. Hrdost na národního hrdinu mezi fotbalovými fanoušky nevychladla ani po více než sto letech.

Stalinův stroj na represe nemilosrdně semlel miliony lidí. A často i ty, kteří sovětský režim podporovali. Takový byl i osud arménského spisovatele Alexe Bakunce.

Říká se, že z keramické misky chutná nejvíc. Zvlášť pokud je malovaná ve slovenské Modře. V městečku na úpatí Malých Karpat udržují staletou tradici lidové majoliky. Tedy keramiky s bílou glazurou a ručně malovaným zdobením. Po letech úpadku se staří mistři vrátili i k výrobě velkých a výstavních kusů. Své zkušenosti ale nemají komu předávat.

Koho zajímá námořní technika, ten má v Tallinnu možnost si užít den plný zážitků. Ve městě totiž stojí Estonské muzeum námořnictví, které má hned několik budov. Jedna z nich přitom stojí, poněkud příznačně, u místního přístavu.

Katarakt může znít jako oční choroba. Ve skutečnosti jsou to ale peřeje na řece Nilu, které ve starověku tvořily hranice mezi jednotlivými zeměmi. Pro lodě byly totiž katarakty nesjízdné a řeka byla jedinou dopravní tepnou. Celkem je na území dnešního Egypta a Súdánu kataraktů šest. První je v egyptském Asuánu a tvořil hranici Egypta a království Kuš. A poslední, šestý katarakt, leží severně od súdánské metropole Chartúmu.

Sýrárna Barthélémy patří mezi nejvyhledávanější podniky v Paříži. V obchůdku mají přes dvě stě druhů sýrů, takže přes ně nejsou vidět ani poličky. Mezi zákazníky patří dlouhé desítky let i Elysejský palác. Vedení podniku se tím ale rozhodně nechlubí. Bedlivě střeží taky recepty na oblíbené domácí lahůdky.

Dnešní moderní fasády domů jakoby ztratily schopnost vyprávět a jen tak majestátně mlčí. To dřív prý domy uměly mluvit – tuto schopnost měly přinejmenším v epoše renesance. Jejich architektura se nám líbí stále, ale řeči fasád už dnes moc nerozumíme. V polském městečku Kazimierz Dolny se najdou lidé, kteří ji umějí přeložit.

Vánoce slaví většina Američanů, ale jen desetitisíce z nich přímo ve Vánočním městě. Tímto názvem se honosí město Betlém v Pensylvánii, které založili Moravští bratři, tedy američtí pokračovatelé protestantské církve původně z území dnešního Česka. Jejich dědictví je tam i dnes patrné na každém kroku, jak si ověřil náš americký zpravodaj Jan Kaliba při výpravě za atmosférou Vánočního města.

Paříž chce do letních olympijských her v roce 2024 umožnit plavání v Seině. Doteď to ale kvůli horší kvalitě vody není možné. Pařížané tak i nadále hledají místa, kde se v hlavním městě vykoupat ve volné přírodě. Překážkou jim přitom nejsou ani úřední zákazy, ani v této době studená voda. Skupina otužilců se pravidelně schází u kanálu na severovýchodě Paříže, který svádí vodu do Seiny.

David Raad se jednoho dne rozhodl, že založí firmu, která bude vystihovat jeho region, tedy severní část Jižní Karolíny. O deset let později má firmu Six & Twenty, která pálí typický americký bourbon a jejíž jméno se inspiruje starou indiánskou legendou.

Češi se snaží ohromit Araby co nejmenší podobou Velké mešity v Mekce. Zmenšenina o velikosti několika stovek mikronů je právě teď k vidění na českém pavilonu výstavy Expo 2020 v Dubaji. Vedle této miniatury naopak ohromuje největší zlatá mince světa, která je připomínkou sto let československé měny. Rotační výstavy se na českém pavilonu pravidelně obměňují.

Sladké, silné, hřejivé. Dá se nabídnout jako aperitiv nebo jako dezert. Portské víno se proslavilo hlavně díky anglické šlechtě a měšťanům, kteří si víno posilněné vinným destilátem oblíbili v osmnáctém století. Jméno dostalo po portugalském přístavu Porto u ústí řeky Douro, kde se réva k výrobě portského pěstuje. Reportér Pavel Novák se zašel podívat do vinného sklepa slavné značky Sandeman, kde víno sice ochutnal, ale ani kapku ho nevypil.

O budapešťských vánočních trzích se říká, že patří mezi nejkrásnější v Evropě. Nečekejte od nich kýč, ale pečlivě vybrané prodejce a na stáncích vcelku vkusný sortiment. Navzdory pandemii navíc zůstávají otevřené celý advent. Ke vstupu potřebujete ukázat covid pass, pochoutky pak můžete konzumovat bez omezení. Jaké chutě v Maďarsku symbolizují Vánoce?

Šampaňské severu – tak se přezdívalo kdysi nejtypičtějšímu berlínskému pivu nazývanému berliner weisse. Berlínské bílé však postupně vytlačil stále oblíbenější ležák, až téměř úplně vymizelo. V německé metropoli ho teď vzkřísil jeden malý řemeslný pivovar. Filip Nerad se za historií a současností tohoto unikátního pivního stylu do Berlína vypravil.

Nedávné úmrtí cestovatele Miroslava Zikmunda zastihlo expedici Z101 v súdánském Chartúmu. Dvoučlenná výprava jede ve stopách africké cesty Hanzelky a Zikmunda. Až do poslední chvíle byla s Miroslavem Zikmundem ve spojení. Na základě archivních fotografií slavné cestovatelské dvojice mapuje současná výprava stejná místa o čtyřiasedmdesát let později. A společné mají obě expedice ještě jedno: po cestě propagují a snaží se prodávat české automobily.

V Polsku si připomínají smutné výročí: čtyřicet let od vyhlášení výjimečného stavu. Jeho strůjcem byl tehdejší premiér a ministr obrany, generál Wojciech Jaruzelski. Předseda tzv. dělnicko-rolnické vlády ale vůbec nepocházel z proletářských poměrů. Zpravodaj Martin Dorazín našel v lesích na východě země opuštěný zámeček, ve kterém Wojciech Jaruzelski roku 1923 přišel na svět.

Na vánočnímu trhu v americkém městě Betlém v Pensylvánii vás možná jako první napadne, že jde o velmi českou akci. Nejen proto, že hned u vchodu spatříte rozsvícený obří vánoční strom vybudovaný z pivních sudů. Jde o jeden z nejvyhlášenějších adventních trhů v celé Americe, který se inspiruje tradičními trhy v historických centrech evropských měst. Tento americký Betlém založili v osmnáctém století Moravští bratři a jejich odkaz tam jde vnímat doslova všemi smysly.

Pralesů už v Evropě příliš nezbývá. Současné lesy poznamenané lidskou činností k nim mají velmi daleko. Kdo ale hledá, najde. Ochranáři na Slovensku před dvanácti lety rozložili staré uherské mapy a vydali se do terénu. Výsledkem je vyhlášení šestasedmdesáti dosud opomíjených pralesů za přírodní rezervaci.

Jak zvládnout transformaci města, odkud zmizel původní průmysl? Jeden z projektů v Detroitu se to pokouší řešit společně s dalšími problémy – krizí dostupného bydlení a životního prostředí. Na místě bývalé továrny automobilů Lincoln vzniklo recyklační středisko, které zároveň slouží jako vzdělávací a umělecké centrum. A kromě toho, že se mezi odpadem určeným k recyklaci tamní komunita schází, někteří z místních tam brzy najdou i novou střechu nad hlavou.

Když se řekne Rusko, jedna z prvních věcí, kterou si řada lidí vybaví, je matrjoška. Tradiční lidová hračka a oblíbený suvenýr. Málokdo ale ví, že tahle malovaná panenka ze dřeva má kořeny původně v Japonsku. Jak se traduje, tak právě tam se před víc než sto třiceti lety inspirovali v dutých figurkách vejčitého tvaru, které se skládaly jedna do druhé. V jedné z nejstarších a největších výroben matrjošek, v Semjonově v ruském Povolží, natáčela zpravodajka Ivana Milenkovičová.

Libanonská horská stezka je dlouhá 470 kilometrů. Během jednoho měsíce po ní můžete pěšky přejít celou blízkovýchodní zemi. Místy vystupuje nad výšku 2000 metrů. Mnozí Libanonci objevují domácí horskou turistiku až v posledních letech. Přiměla je k tomu finanční krize. Dovolenou v zahraničí si dovolit nemůžou. V zemi vznikly desítky zájmových skupin, které víkend co víkend vyrážejí do libanonských hor.

Už 103 let stojí Hotel Gellért údajně na jednom z nejkrásnějších míst v Budapešti. Na pravém břehu Dunaje, na úpatí Gellértovy hory. I když jste v maďarské metropoli nebyli, je možné, že už jste tuhle budovu viděli. Natáčel se tam například snímek Akumulátor 1 Jana Svěráka i oscarový film Grand Hotel Budapešť. V listopadu se brány hotelu zavřely. Má nového majitele a historickou budovu čeká velká rekonstrukce.

Vražda francouzského učitele Samuela Patyho loni v říjnu otřásla veřejností. Islámský terorista jej zabil nedaleko školy, ve které učil. Islám se tak pro mnohé smrskl na spojitost s terorismem. A právě takového předsudku se chtějí ve Francii zbavit a mluvit o islámu zcela jinak. Pařížský Louvre a osmnáct regionálních muzeí po celé zemi i na ostrově Reunion připravilo výstavy, které představují islám nejen jako náboženství, ale hlavně jako kulturu a civilizaci.

Egyptský Luxor zažil jednu z největších oslav v novodobé historii. Po desetiletích vykopávek otevřela efektní show skoro tři kilometry dlouhou alej sfing. Procesní trasa spojuje Luxorský chrám s chrámy v Karnaku. Ještě nedávno byla pod osm metrů vysokými nánosy písku, bahna a odpadků a stály na ní domy, kostel i mešita. To všechno muselo ustoupit, aby si celou pradávnou ulici mohli projít turisté.

Portugalsko kromě pláží, portského vína a korku proslavily po světě také dlaždičky, na které narazíte skutečně všude. Na fasádách domů, v chrámech, potravinách, v metru, ale třeba i v lékárnách. Ovšem ne všechny keramické dlaždice s nálepkou made in Portugal jsou v Portugalsku opravdu vyrobené…

Nadešel úplněk dvanáctého měsíce buddhistického lunárního kalendáře, a tak lidé od Vietnamu po Indii a od Číny po Jávu slaví takzvaný Svátek vody. Jde o jeden z nejpopulárnějších svátků v jihovýchodní Asii. Má desítky modifikací a ještě více jmen, ale jeho podstata je ve všech zemích stejná. A sice vzdát hold vodě a všemu živému v ní.

Kontroverznější postavu v dnešní Francii těžko pohledat. Napoleon Bonaparte zemřel před dvěma sty lety. Obří plátno, na kterém se nechal vyobrazit spolu s Josefínou, dnes visí v největší umělecké sbírce světa, v Muzeu Louvre. Slavné muzeum teď nabízí komentované mikroprohlídky, při kterých se za pár minut můžete dozvědět to zásadní nejen o díle, ale i získat představu o době jeho vzniku.

Vstupenka do jednoho z nejslavnějších chrámů antiky stojí pouhých patnáct korun. I to je důsledek finančního kolapsu Libanonu, který se už dva roky zmítá v krizi. Jupiterův chrámový komplex v Baalbeku patří k největším náboženským památkám římského impéria. Pro Libanonce je také symbolem jejich vlasti. Zástupy cizích turistů ale v Baalbeku už dlouho neviděli.

Uprostřed slovinských Kamnicko-Savinjských Alp dodnes stojí více než sto let starý památník česko-slovinského přátelství. Přežil obě války a dokonce lavinu. Cesta k němu ale není jen tak. Vede totiž po úzké stezce na strmých horských svazích, přes bystřiny a občas taky po sněhu. Výhledy z České chaty, které místní říkají Češka koča, ale rozhodně za náročnější výšlap stojí.

Když se slavný švýcarský architekt Le Corbusier po válce rozhodl použít železobeton k výstavbě obytných domů, měl to být tak trochu experiment. Doba ale nemohla na nic čekat a i na západě Francie potřebovali rychle nové bydlení. Jen za osmnáct měsíců se podařilo postavit jeden takový kolektivní dům. Ač mnozí o kráse této budovy dodnes spekulují, místní jí začali říkat „zářivý dům”.

Slavný Orient expres převážel mezi západní Evropou a Istanbulem společenskou smetánku skoro sto let, než roku 1977 zanikl. Jedna z prvních linek luxusního hotelu na kolejích vedla i Bruselem. Právě v belgické metropoli teď mají zájemci možnost se vrátit v čase a původní železniční vozy Orient expresu si prohlédnout.

Mekkou vinařů na Blízkém východě je Libanon. Tradice pěstování vína, skvělé podnebné podmínky, i kontakty s Francií vedly k proslulosti řady libanonských vinařství. Hospodářský kolaps země ale postihl i je. Vinohrady se pomalu mění v pole a pastviny s tím, jak si lidé musí zajistit základní potraviny. Světová banka označila ekonomický kolaps v Libanonu za jeden z nejhorších od dob průmyslové revoluce.

Zatímco dámu detektivek Agathu Christie inspiroval slavný Orient Express, my se teď vydáme za prázdninovým dobrodružstvím dvou dětských sourozeneckých skupin, které si říkají Vlaštovky a Amazonky. Série knih od Arthura Ransoma vyšla česky poprvé v roce 1934. A i když místa, kde se děj odehrává, nejsou v knížkách výslovně uvedená, je zřejmé, že se jedná o Lake District na severozápadě Anglie. Vydejte se s námi po stopách autora i jeho fiktivních hrdinů.

Tento týden uplynulo třiasedmdesát let ode dne, kdy pozdější americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová připlula kolem Sochy svobody na sousední Ellisův ostrov. Spolu s Jiřím Voskovcem patří k nejslavnějším Čechům, kteří tímto zařízením prošli. Imigrační středisko Američané zrušili v listopadu 1954 po víc než šedesáti letech existence. Chátrající areál opravila a jako muzeum ho udržuje Nadace Sochy svobody a Ellisova ostrova.

I když už je léto za námi, chorvatské pobřeží má co nabídnout. V mořském i sladkovodním akváriu v Pule na Istrii se dá nahlédnout do vodní říše Jadranu a pozorovat třeba malé žraloky – máčky skvrnité, nebo mořské koníky. A co se skrývá v zákulisí?

V úterý jsme si připomněli blízké, kteří nás opustili. Svátek zesnulých je u nás i na Slovensku spojený s cestou na hřbitov. Čím dál tím víc se prosazuje také anglosaský Halloween. Kousek za Bratislavou letos na dušičky založili novou tradici. V jejím středu je krása podzimní přírody. Necelá padesátka účastníků se vydala splavit divoká ramena Dunaje v době, kdy už mají vodáci sezonu obvykle za sebou.

nealkoholický gin z německého Bonnu

technika ruské chochlomské malby

Víno a vinařství si obvykle spojujeme s Francií nebo Itálií. Víno se ale pěstuje i ve Velké Británii. V době, kdy i u nás už víno zraje v sudech, v Anglii se teprve sklízí. Rozloha vinic se tam ale stále zvětšuje a podle odborníků se dokonce rodí nová vinařská velmoc. Z anglických vín jsou ceněná především ta šumivá.

jeskyně Lascaux ve Francii

jaký vztah mají obyvatelé gruzínského Gori ke Stalinovi?

V říjnu končí sklizeň dýní a lecjaký zahradník se chce pochlubit svými výpěstky. Nejinak je tomu v Belgii. Tamní pěstitelé ovšem patří mezi světovou špičku. Vypěstovat umí i kousky, které váží tolik co menší auto. Zpravodaj v Belgii Viktor Daněk se proto nedávno vypravil do vlámského městečka Kasterlee na severu země na tamní každoroční pěstitelský šampionát.

Koňak, který si oblíbil Winston Churchill, vaří už od konce devatenáctého století v arménském hlavním městě Jerevanu. V tamním muzeu koňaku mají ale také sudy věnované prezidentům a dalším významným světovým osobnostem. Dříve dokonce dostávali tolik brandy, kolik sami vážili. Kdo byl nejtěžším prezidentem, která v likérce Ararat dostal svůj sud? A jak se vlastně brandy správně pije?