Jihošpanělské město Ronda je historické a turisty často vyhledávané. Právě tam totiž v 60. letech minulého století založili jednu z prvních večerních škol ve Španělsku. Zásluhu má na tom Cristóbal Aguilar. Nevšední pedagog ale taky neobyčejný umělec. Díky němu se dostalo vzdělání generacím Španělů a Španělek.

Polské velikonoční palmy se moc nepodobají našim pomlázkám. I symbolika je trochu jiná. Ženy a dívky je v minulosti pletly před palmovou, tedy Květnou, nedělí a věřily, že ochrání hospodářství před ohněm, bouřkou nebo neúrodou. U našich severních sousedů je pletou dodnes. Přitom co region, to trochu jiná podoba.

Na osvobozených ukrajinských územích se tamní obyvatelé snaží vrátit ke svému vesnickému předválečnému životu. Ruská agrese ale neskončila, to válečná linie se posunula jen o pár kilometrů. Jako například v Jampolu, na severu Doněcké oblasti, místním tam pomáhá očista těla i duše.

Má rád fotografie, motorky a golf, ale jeho životní náplní jsou renesanční a barokní hudební nástroje. Bývalý polský profesionální flétnista a pedagog Grzegorz Tomaszewicz je vyrábí od 90. let minulého století. V jeho dílně se to hemží stojany, které na první pohled připomínají jehelníky. Z bodců totiž trčí kusy fléten, klarinetů, cinků a kornamus různých délek. Jsou to repliky slavných instrumentů významných řemeslníků a některé jsou v současné době světovými unikáty.

Od poloviny listopadu dopadají do ukrajinského Chersonu každý den granáty nebo rakety. Skoro denně někdo umře. Přesto ve městě zůstává asi třicet tisíc lidí. Tedy desetina původního počtu. Proč neodejdou? Jaký smysl má zůstávat ve městě, kde nevíte dne ani hodiny a kde si vaše děti nemůžou chodit hrát ven? Poslechněte si reportáž.

Varšavu můžete poznat i v doprovodu Fryderyka Chopina. Od roku 2019 jsou v ulicích metropole instalované lavičky, které odkazují na místa spjatá s životem skladatele. Za desítky kroků až stovky, které mezi nimi ujdete, vám bude odměnou hudba.

Egypt je zemí, kde rčení „líná huba holé neštěstí“ platí absolutně. Bez neustálého dotazování třeba na centrálním tržišti Ataba v centru Káhiry nic neseženete. A přitom tam mají úplně všechno! Alespoň to tvrdí blízkovýchodní zpravodaj Štěpán Macháček. Od manželky dostal za úkol sehnat speciální jehlu do šicího stroje, kterou v běžných obchodech neměli.

Německé město Kiel má historii sahající až do 13. století. V jeho centru ale skoro žádný starý dům nenajdete. Po válečném bombardování už většinu z nich neopravili. Jednou z mála staveb, která tuhle éru přežila, je skoro sto kilometrů dlouhý průplav.

Viděno ze zahraničí, demonstrace patří k Francouzům stejně jako víno, sýr nebo bageta. Demonstrují vlastně nepřetržitě už od konce 18. století, od Velké francouzské revoluce a pádu Bastily. Teď se o Francii mluví hlavně v souvislosti s protesty proti důchodové reformě, která o dva roky zvyšuje hranici odchodu do penze. To se mnoha Francouzům nelíbí. Na žádné demonstraci ale nechybí dobré jídlo a hlavně hudba.

Nebyla to přímo zbraň, ale ve 2. světové válce sehrála důležitou roli. Byla to Enigma. Tak se jmenoval šifrovací přístroj, který používala německá armáda ke kódování svých depeší. Spojenecké velení je ale dokázalo přečíst. A to nejen díky britskému matematikovi Alanu Turingovi, ale i třem polským kryptoanalytikům, kteří kódování enigmy rozlouskli ještě před začátkem války. Jejich osud připomíná Centrum šifer enigmy v Poznani.

Z oken boxerské školy v sousedství Cantagalo je dole v údolí vidět čtvrť Ipanema se svou stejnojmennou pláží. Na druhé straně zahlédnete slavnou sochu Ježíše Krista s roztaženými pažemi. Obě místa navštěvují davy turistů. Do favely Cantagalo naopak nechodí. Vznikl tu ale unikátní projekt boxerské školy pod vedením první brazilské boxerky Katii.

Římský filozof Cicero soudil, že „Když mluví zbraně, mlčí múzy“. Neplatí to tak úplně pro současnou ruskou invazi na Ukrajině. Na nějakou zásadnější uměleckou reflexi válečných hrůz je ještě čas, ukrajinští umělci ale tvoří i v současnosti. Pracují často s tím, čeho je teď na Ukrajině až příliš, tedy se zbytky zbraní, nábojnic a raket. Kdo ví, jednou jejich díla možná skončí v nějaké světové galerii.

Jak moc se figurky v betlémech, které si před Vánoci stavíme, liší od reality? Ve Spojených státech zkusili zrekonstruovat každodenní život na Blízkém východě před dvěma tisíci lety. Jde ale jen o jednu z mnoha expozic velkolepě pojatého Muzea Bible, které už pět let vítá návštěvníky kousek od Bílého domu ve Washingtonu.

Kromě Ukrajiny samotné a sousedního Ruska žije nejvíc Ukrajinců v Kanadě. K ukrajinskému původu se tam hlásí skoro jeden a půl milionu lidí, tedy skoro čtyři procenta populace. Je proto docela pochopitelné, že podpora Ukrajiny proti ruské válečné agresi je v zemi cítit v mnoha podobách. V Montrealu se už od března před tamním ruským konzulátem setkává skupina přátel. Rusům přes plot pouštějí zvuky války a zpívají ukrajinskou hymnu. Každý k tomu má své osobní důvody.

Milovníci vánočních trhů mají za sebou dvě smutné sezóny. Německá města tyhle akce kvůli covidu buď rušila, anebo omezila. Letos je ale rozjely naplno, včetně drážďanského vánočního trhu.

Vietnamské město Da Nang sehrálo klíčovou roli v americko-vietnamské válce a dnes je to vůbec nejrychleji se rozvíjející lokalita na dlouhém vietnamském pobřeží. Cizinci o něm často mluví jako o nejkrásnějším městě ve Vietnamu a nebýt každoročních, silných tajfunů, prý by tam chtěl žít každý. A dokonce tam žije i zlatý drak.

Španělé většinou na kávu, kterou si dávají v místních barech a kavárnách, nedají dopustit. Někdo má ale opačný názor. Třeba majitel specializovaného kávového obchodu s pražírnou v Seville. Ten tvrdí, že kávová kultura je ve Španělsku žalostná, a teprve se pomalu začíná vzmáhat.

To, že pivo neteče na fotbalovém šampionátu v Kataru proudem, rozčiluje spíš diváky doma u televizí. Většině fanoušků na místě pivo nechybí. Důležitější pro ně je, jak a kde se během zápasů stravovat. A právě nabídka jídel ve fanouškovských zónách v Dauhá je častým předmětem kritiky.

Vrchol Kráľova Hoľa v Nízkých Tatrách odedávna inspiroval básníky a spisovatele. Zpívá se o ní i v jedné z nejkrásnějších slovenských lidových písní. Bača Mikuláš Gigac na tamních úbočích, často s písní na rtech, celý život pásl ovčí stáda. Své řemeslo už pověsil na hřebík a volný čas věnuje své celoživotní vášni, záchraně starých zvonců a odlévaných zvonků, takzvaných spiežovců.

V Zápisníku zahraničních zpravodajů vysíláme i speciální vydání, ve kterém se nepravidelně jednou za pár týdnů či měsíců věnujeme některému z našich zahraničních zpravodajů. Tentokrát přišla řada na Davida Jakše, zpravodaje v Asii. Tam už však zůstává jen měsíc a od začátku roku se přesouvá zpět do Česka. Kromě bezpočtu zemí, které na kontinentu navštívil, zažil hned tři olympiády. „Čas ale utíká rychle, jako voda v Mekongu,“ říká zpravodaj. Jak dobu strávenou v Asii hodnotí?

Málokdo asi stojí o to, dostat se do vězeňské cely. Ve Skotsku 19. století to byl zážitek dvojnásob nepříjemný. Věznice ve skotském městečku Inveraray sloužila svému účelu sto třicet let. Dnes už tomu tak není a dovnitř může vstoupit každý, kdo si zakoupí vstupenku.

Výstavní paláce, dlážděné ulice i náměstí s fontánami, stadion pro závody vozů s koňským spřežením a také dvě divadla. Tak vypadalo římské město Džeraš v dnešním Jordánsku na začátku prvního tisíciletí. V době své největší slávy bylo domovem až 20 tisíc lidí. Dnes jsou z něj jen rozvaliny, ale i ty působí majestátně.

Hlavní zóna pro fanoušky fotbalového mistrovství v Kataru bude na mořském nábřeží v centru Dauhá. Čeká je tam spousta atrakcí a koncertů a na rozdíl od stadionů či restaurací si tam můžou dát i pivo. Mistrovství světa startuje zápasem mezi domácím Katarem a Ekvádorem. Ráno před ním to ale ještě na nábřeží v Dauhá na žádné velké oslavy nevypadalo.

Když na začátku dubna 2022 zasáhl centrální tržiště v hlavním městě Somalilandu velký požár, přišla tím metropole o asi 50 procent své ekonomiky. Při rozsáhlém požáru, který zničil většinu z dvou tisíc obchodů a skladišť v areálu, nikdo nezemřel, 28 lidí ale utrpělo zranění. Jednou z mála netknutých částí tržiště byl takzvaný Waaheen Money Market, trh, kde má každý prodávající doslova balíky peněz.

Západ Francie je proslavený pro své bílé zlato, které se tam už téměř dva tisíce let získává z mořské vody. A to stále stejným, původním způsobem, bez strojů a mechanizace. Řeč je samozřejmě o soli, která se nejlépe shrabuje, a tedy sbírá, ve dnech plných slunce a větru.

Jedni jsou ze severu, druzí z jihu, všichni žijí ve stejném státě, tedy ve Španělsku. To, jak chodí do hospod a barů Baskové a Andalusané, se ale zásadně liší.

V izolaci od českého kulturního prostředí žijí obyvatelé vesnice Veselynivka na jižní Ukrajině už 110 let. Nemají ani českou školu, přesto češtinou stále mluví. Navíc tam letos kvůli válce přijela jediná návštěva z Česka, a kdo ví, jak to s češtinou v této vesnici zastrčené v nekonečných polích časem dopadne.

Na jihu Francie právě v těchto dnech sklízejí olivy. Někteří farmáři si stěžují na špatnou úrodu, za kterou mohlo i velké sucho. Nedaleko Středozemního moře jsou ale olivové zahrady, kde si naopak letošní úrodu pochvalují. Třeba v olivovém háji na Azurovém pobřeží. Rozvíjejí tam staré techniky pěstování i zpracovávání oleje a předávají je dětem.

Jeho chuť už vylaďují skoro 5 let. Chtějí se přiblížit staletí staré receptuře. Jeho kvalita snese srovnání i s produkty z Itálie nebo Švýcarska. Řeč je o Klenoveckém syrci, výrobku, který téměř vymizel. Ve slovenském Rudohoří ale jeho věhlas postupně obnovují. Třeba na jedné z tamních salaší.

Když skončí sklizeň dýní, ve vlámském městečku Kasterlee na severu Belgie radost z výpěstků oslavují dýňovým pivem a polévkou. Se sklizní se tam pojí ale ještě jedna kratochvíle. Místní tam každoročně soutěží, kdo dokáže dýni dostřelit do co největší vzdálenosti.

Teplo a elektřina jsou ve válečné Ukrajině nedostatkové. Dá se tedy čekat, že se do Evropy vydají opět další uprchlíci. Předpokládají to ukrajinské úřady a zmiňoval to také premiér Petr Fiala po návratu z Kyjeva. Odjedou zřejmě lidé z východu země a spíše z měst, protože paneláky je těžké bez teplé vody vytopit.

Když se turisté vracejí z Francie, tak domů obvykle vozí dobrý francouzský sýr a víno. Možná to ale nebude dlouho trvat a budou ze svých cest vozit i pivo. Francie se totiž stále víc přiklání právě k pivu. Nedávná studie dokonce potvrdila, že je pivo nejoblíbenějším alkoholickým nápojem Francouzů. Zájem o zlatavý mok ve Francii podporují i Češi.

Las Vegas se i po pěti letech stále vzpamatovává z hororového prvního říjnového dne roku 2017. Masová vražda šedesáti účastníků hudebního festivalu, kde bylo dalších víc než 800 lidí zraněno buď přímo střelcem, nebo při nastalé panice, město navždy změnila. Tamní obyvatelé se pokoušejí s tímto traumatem vyrovnat různě a snaží se o to i kolektivně, v takzvané léčivé zahradě. Zároveň jde o památník a hmatatelný důkaz, že tato tragédie měla i pozitivní dopady.

Z kopců kolem Španie Doliny dřív lidé dobývali měděnou rudu. I v tamní vodě bylo tolik ušlechtilého kovu, že předměty ponořené do potoka brzy pokryla vrstva drahé mědi. Několik takových alchymisticky přeměněných misek najdete ve zdejším muzeu. Dnes podzemí slouží už jen turistům, místní hory ale vydávají jiné bohatství. Na špaňodolinských stráních bohatě rostou modrofialové švestky. Závěrem léta tak lidé přijíždějí hlavně za tradičně připravovanými povidly.

Nizozemské město Breda v posledních letech získalo věhlas díky tamní galerii v ulicích. Lokální i zahraniční umělci tam vytvořili už přes 140 velkoformátových maleb přímo na stěnách domů. Přibyla teď mezi ně i jedna od českého výtvarníka Patrik Antczaka. Na zdi u tamního gymnázia spolu se studenty vytvořil fantaskní malbu s motivem Karla Čapka.

Ve spojení Thajska s železnicí se většině lidí asi vybaví legendární Most přes řeku Kwai. Jenže sedmdesátimiliónové království má ještě jednu ikonickou trať. Je mnohem starší, výrazně delší a bohužel se rychle blíží doba, kdy se o ní bude mluvit v minulém čase.

Herci na pódiu sehrávají scény z vlastního života, tančí nebo hrají na hudební nástroje. Vedou vášnivé dialogy a v jednu chvíli dokonce letí vzduchem židle. Na první pohled jde o běžné divadelní představení. Slovenský soubor Zrakáč ale běžný rozhodně není. Část účinkujících vůbec nevidí, další se na jevišti kvůli částečné ztrátě zraku orientují jen podle zvuků a světel.

Zátopkův běh v Bruselu nebo koncert v Litomyšli. To jsou akce, které doprovodily zahájení českého předsednictví v Radě Evropské unie. Na českou roli v čele sedmadvacítky nově upozorňuje i streetartová výstava s názvem „Svoboda a Energie“ na plotu české ambasády v Paříži. Hlavní postavou expozice je bývalý český prezident Václav Havel.

Ještě před stavbou ropovodů přivážely tuhle surovinu do bratislavské rafinerie Apollo lodě po Dunaji. Vlečné čluny naplněné minerálními látkami byly uvázané na lanech až sto metrů za remorkérem, který překonával proud řeky. Mezi flotilou byly i tři výjimečné tankery s vlastním motorem. Zachoval se jediný. Nejstarší loď na Slovensku nese jméno Šturec a v bratislavském Zimním přístavu ho skupina bývalých lodníků přeměňuje na muzeum.

Francouzské město Bordeaux si asi většina z nás spojí s výbornými víny a světově vyhlášenou vinařskou oblastí na jihozápadě Francie. Právě tam člověk najde ty nejprestižnější vinařské domy jako Chateau Margaux nebo Chateau Latour. Už méně lidí asi tuší, že Bordeaux je taky vyhledávanou základnou pro surfaře.

Elvis Presley dlouhého představování nepotřebuje. Co ale není tak známé je fakt, že světoznámý zpěvák žil nějakou dobu jen pár kilometrů od českých hranic. I přes nabitou slávu totiž musel narukovat do armády a na konci padesátých let sloužil také v Bavorsku.

Malý španělský ostrůvek ve francouzském moři. To je Llívia, enkláva v regionu Lanquedoc-Roussillon na jihovýchodě Francie. Moc se o ní neví a díky schengenskému prostoru ani není poznat, že se najednou člověk ocitne místo ve Francii ve Španělsku.

Praze se přezdívá stověžatá, Káhiře by se mohlo říkat stominaretová. A bylo by to stále ještě hrubé podhodnocení. Minaretů, tedy nezbytných součástí mešit, jsou v egyptské metropoli spíš tisíce. Na některé historické si můžou návštěvníci města i vylézt.

Senegalské pobřeží je rájem surfařů. Ve velkých vlnách, které okusují pobřeží, aby vzápětí hrubý písek nanesly zpět, se totiž špatně plave. Výjimkou jsou rozlehlé tiché zátoky, které jsou domovem mangrovů, ale taky stále častěji ústřicových farem.

ústřicová farma v senegalské zátoce Somon

Češi a Němci milují pivo a fotbal, ale také podobnou kuchyni. Oba národy si oblíbily například kysané zelí, kterému se u našich sousedů říká sauerkraut. Běžně si ho spojujeme s knedlíky a masem. Farmáři ze severu Německa to ale chtějí změnit, protože samotné zelí se dobře tráví a je prý ideální třeba do salátů. A tak ho různě kombinují, třeba i s kurkumou.

Není dobrá! Není zajímavá! Takové kritice čelila v minulosti finská kuchyně zejména z jižní Evropy. Jednou ze severských specialit je lososová polévka. A nedává se do ní vůbec nic špatného. Brambory, smetana, losos a kopr – právě to jsou čtyři klíčové ingredience pochoutky jménem lohikeitto. To doslova znamená právě lososová polévka. Tu nejlepší prý dělají na tržnici Hakaniemi.

Pohádkové městečko Halštat v Rakousku se může zdát jako turistický skanzen. Ani davy návštěvníků ale nevyhnaly místní obyvatele a nezničily staleté tradice. Historie je v obci mezi jezerem a horami stále živá.

Obchodník se spodním prádlem v severofrancouzském Lille věští výsledky francouzských prezidentských voleb tak trochu jinak – pomocí ponožek. Maxime Lemersre totiž prodává tento kus oblečení s obrázky několika prezidentských kandidátů.

Egyptskou Káhiru a české Krkonoše spojuje postava fotografa a dobrodruha Rudolfa Lehnerta. Český Němec se narodil ve Velké Úpě před necelými 150 lety. Na sever Afriky ho zavála zvědavost i práce. Lehnertovy snímky jsou nejen výpovědí o své době, ale esteticky také velmi zdařilým dílem.

Dněpropetrovská oblast na východě Ukrajiny je stále častějším cílem ruské agrese. Rusko tam útočí na letiště nebo objekty infrastruktury. A vedle toho tam pořád existují oázy klidu, kde život běží dál, jakoby se válka odehrávala někde na konci světa. Ale je to jen první dojem.

Od úmrtí Karla Kodeše, jednoho z letců, který za druhé světové války sloužil u Britského královského letectva (RAF), uplynulo 80 let. Právě tehdy došlo k sestřelení letounu 311. československé bombardovací perutě nad Nizozemskem. Zemřela při tom celá šestičlenná posádka. O jejich příběhu vysílal na podzim i Radiožurnál. A také díky tomu začala po svém vzdáleném příbuzném pátrat rodina Karla Kodeše.

Svou architekturou ovlivnil vzhled tří evropských měst – Prahy, Vídně a zejména Lublaně, jeho rodného města. Právě v té je rukopis slovinského architekta Josipa Plečnika asi nejvíce patrný. Téměř celé centrum metropole Slovinska navrhl totiž právě Plečnik.

Staré pionýrské odznaky, vysloužilá elektronika nebo hračky po dětech. Co by jeden vyhodil, jiný rád využije, a tak místo v popelnici končí na bleším trhu v moskevském Izmajlovu. Narazíte tu jak na věci, kterých kdysi sovětské továrny vychrlily na trh tuny, tak na vzácné sběratelské kousky.

Město Jaroslaw leží na jihovýchodě Polska, asi 30 kilometrů od hranic s Ukrajinou. Prostory pod historickým sídlem tvoří hluboké a tajemné chodby. Jaroslawské sklepy sahají až do hloubky 14 metrů a středověkým obchodníkům sloužily jako jakési lednice.

Thajská kuchyně patří mezi nejoblíbenější na světě a její říz a aroma zná i řada Čechů, kteří tohle asijské království už navštívili. Teď ale má země jednu svou vyhlášenou pochoutku i na kulinářském seznamu UNESCO. S největší pravděpodobností ji ještě neznáte, ani pokud už jste do Země úsměvů zavítali.

V jediném horském resortu v Izraeli si můžete oběd a pivo objednat česky. V městečku Madždal Šams pod horou Hermon se stavují Izraelci, kteří si chtějí užít trochu sněhu. A jednu útulnou hospůdku tam provozuje Džalá Abú Sálih. Studoval hotelovou školu v Praze, a sám vlastně neví, jestli je spíš Syřan, nebo Izraelec. Ostatně na Golanských výšinách si tím dnes není jistý skoro nikdo.

Humanitární pomoc má nejrůznější podoby. Na hranicích s Ukrajinou není třeba jen jídlo, deky nebo hygienické potřeby. Velmi vítaní jsou i dobrovolníci, kteří přinesou hry a vytvářejí program pro děti prchající před válkou. Každý úsměv se počítá.

Klenutá podloubí, stěny bohatě malované obrazy ze starých legend, průzračná teplá voda v bazénech a nahá těla využívající blahodárné účinky léčivé vody. Tak to možná vypadalo v lázeňském komplexu, který na místě dnešního bulharského přístavu Varna postavili Římané. Lázně sloužily k regeneraci vojáků po těžkém tažení, ale i k rekreaci místních obyvatel. Ne vždy tam šlo o očistu těla.

Odvážná, svobodomyslná, originální i málomluvná. Všechny tyto přívlastky se pojí k jedné z nejvýznamnějších českých umělkyň 20. století Marii Čermínové, kterou svět zná pod pseudonymem Toyen. Výrazná postava surrealismu nesnesla škatulkování a zdůrazňovala, že není malířka. Její zájem překračoval výtvarná umění.

Když Moravští bratři před polovinou 18. století založili v Americe město Betlém, kromě škol včetně té dívčí tam okamžitě založili také knihkupectví. Stalo se to v roce 1745 a od té doby je tento obchod stále v provozu. Jde tím pádem zřejmě o nejstarší bez přerušení fungující knihkupectví v Americe a jeho provozovatel tvrdí, že i na světě.

Odpor proti ruské válce na Ukrajině bují i v kostelech různě po světě. Děje se to i proto, že patriarcha Kirill patří ke spojencům prezidenta Vladimira Putina a ruská ortodoxní církev se aktivně podílí na propagandě jeho režimu. Na situaci reagují i příslušníci jiných církví, kteří cítí, že přístup té ruské poškozuje křesťanství jako celek.

Už měsíc se Ukrajina brání ruskému útoku. Z Ukrajiny prchají statisíce lidí, do sousedního Polska jich utekly přes dva miliony. Pro ty, kteří se rozhodli v Polsku zůstat, se otevřela možnost získat tamní obdobu českého rodného čísla s názvem PESEL. Protože ale matriky obecních úřadů nápor žadatelů nestíhaly, otevřela varšavská radnice velkokapacitní úřadovnu na Národním fotbalovém stadionu. Někteří uprchlíci o číslo usilovali i několik dnů…

Na horských chatách ve slovenských Vysokých Tatrách čeká na návštěvníky až překvapivý komfort. Široká nabídka poctivých domácích jídel, točené pivo a někde i čerstvě povlečené postele. Na rozdíl od jiných velehor přitom tyhle oblíbené cíle turistů nezávisí na vrtulnících nebo lanovkách. Zásoby na svých zádech přináší nosiči. I nepálští šerpové jsou prý překvapení, když vidí, jak to celé funguje.

Saúdská Arábie se snaží otevřít světu a lákat do země turisty. Saúdský pavilon na světové výstavě Expo 2020 v Dubaji je toho příkladem. A svět chce oslovit i svou kuchyní. Expo nabízí řadu kulinářských zážitků, které můžou zpříjemnit samotnou prohlídku. Světové výstavě zbývá do konce pouhých pár dnů, počet návštěvníků ale právě teď prudce stoupá.

I tak světově proslavená sbírka moderního umění, jakou je pařížské Centre Pompidou, pečuje o ty nejmenší. A to nejen o návštěvníky a diváky, ale i o budoucí umělkyně a umělce. Právě Centre Pompidou otevřelo kolektivní kreativní místo, kam mohou výhradně tvořivci od pár týdnů do šesti let věku. Samozřejmě za dospělého doprovodu. Co když se na takovém místě objeví třeba nový Pablo Picasso nebo Frida Kahlo…

Každý den na Světové výstavě EXPO 2020 v Dubaji je zasvěcený jedné účastnické zemi. V pondělí 21. března areál ovládli čeští hudebníci a další umělci. Koncerty a průvody měly návštěvníky upozornit na národní pavilon.

Na začátku války na Ukrajině americká média přirovnávala Ukrajinu velikostí k Texasu, aby tuto zemi Američanům přiblížila. Statečnost Ukrajinců a celosvětová závažnost situace vnímání této země v Americe rychle mění. Američané organizují sbírky pro Ukrajinu, dobrovolníci se hlásí do bojů. K velvyslanectví Ukrajiny ve Washingtonu lidé neustále přinášejí nové a nové květiny.

Ruská agrese vyhání z Ukrajiny i tamní Židy, kteří tvoří tradiční součást ukrajinské kultury i veřejného nebo politického života. Jedním z center ukrajinských Židů je město Dnipro, dříve Dněpropetrovsk. Z původních asi šedesáti tisíc jich tam zůstala přibližně třetina. A mnozí z nich teď pomáhají lidem zasaženým válkou.

Dopady ruské agrese proti Ukrajině pociťují i ​​domácí zvířata. Občané Ukrajiny, kteří se rozhodnou kvůli invazi opustit zemi, musí kromě péče o rodinu počítat také se svými psy a kočkami. Převoz domácích mazlíčků přes hranice dočasně usnadnil polský vrchní veterinární inspekce.

Východní výspy Ukrajiny se staly prvním cílem ruské invaze. Jde o místa a města s tisíciletou kulturou a pestrým etnickým složením. Jedním z nich je například přístav Mariupol.

Francouzské městečko Compiègne je známé díky mírovým dohodám na konci první světové války, které byly podepsané v tamním vagónu. Málo se ale ví o jiné významné památce – o královském loveckém paláci. Pro svou velkolepost si ho oblíbily televizní i filmové štáby. Interiér zámku tak mnohdy vidíme na stříbrném plátně.

Bulharský přístav Varna je jednou z perel pobřeží Černého moře. Je to také místo, kde se s Evropskou pevninou navždy rozloučily tisíce obyvatel Bulharska, kteří se odsud vydali hledat lepší život. Po druhé světové válce odsud odjížděli bulharští Židé do nově vzniklého státu Izrael. Odjet mohli proto, že je Bulharsko nikdy nevydalo napospas nacistické mašinerii.

V Pekingu končí čtyřiadvacáté zimní olympijské hry. Česku přinesly dvě medaile, do historie se olympiáda zapíše jako další s přísnými proticovidovými opatřeními, ale i jako částečně politicky bojkotovaná. Asijský zpravodaj Radiožurnálu David Jakš si odváží vlastní postřehy: bude si pamatovat velký mráz i jízdu speciálním rychlovlakem.

Ceny energií stále rostou a účet za plyn nebo elektřinu nedá leckomu spát. Naši předkové však více než na bankovní konto spoléhali na své ruce: těžili a sbírali palivové dřevo. Zdrojem tepla byla i rašelina. U nás se roky smí těžit rašelina jen pro lékařské a lázeňské účely a za těžbu na topení hrozí vysoká pokuta. V řadě zemí se tato prastará surovina dobývá dodnes, například ve Skandinávii nebo v Británii.

Už skoro osm let slouží nemocným nebo zraněným na Ukrajině. Devět fordů transit a jeden volkswagen darovala ukrajinskému Červenému kříži Česká republika. První sanitku, kterou v roce 2014 v Kyjevě převzali, pojmenovali ukrajinští záchranáři Jiřík. Ve službách Červeného kříže stále jezdí na východě v Luhanské oblasti a v Kyjevě už mají dalšího Jiříka juniora.

Dějištěm nejslavnějšího karnevalu v Belgii je zapadlé městečko Binche na jihu země. Před pandemií na oslavy konce masopustu dorazily desetitisíce lidí. Hlavním lákadlem jsou průvody takzvaných gillů, břichatých chlapíků v kostýmech v národních barvách s bílými čapkami na hlavách. Tato historická tradice se dokonce dostala na seznam světového dědictví UNESCO.

Války přinášejí trápení nejen lidem, ale také psům, kočkám a dalším domácím zvířatům. Mnozí z nich ve válce přišli o své majitele. Takové důsledky má i válka mezi Ukrajinci a proruskými separatisty, která v Donbasu pokračuje už osmým rokem.

Pokud jde o sýry a jejich konzumaci, patří Česko mezi ty země, které se v žebříčcích umisťují vysoko. Ještě výše ale stojí skandinávské země, jako třeba Norsko. Severské sýry ale umí být velmi různé. O tom svědčí i malý krámek pojmenovaný Sýry a to je vše v centru Osla.

Nakoupit nejčerstvější ovoce, vyzrálý sýr, obraz s Titem a podebatovat u toho o politice – to vše se dá stihnout za jedno dopoledne na trhu v srbském hlavním městě Bělehradě. Místní mu říkají Pijaca Kalenić a už sto let tam chodí nakupovat a potkávat se se sousedy.

Normandii proslavilo hlavně vylodění spojenců na konci druhé světové války. Už méně se ale mluví o historii tohoto francouzského regionu, která se počítá už od raného středověku. Nemalou zásluhu na tom měli i Vikingové. Spolupracovnice Radiožurnálu ve Francii Marie Sýkorová sedla na vlak v Paříži a vystoupila přímo ve středu Normandie, ve městě Bernay.

Před třiašedesáti lety na severním Urale zahynulo devět členů takzvané Ďatlovovy výpravy. A to poté, co zevnitř rozřezali stan a ve spěchu vyběhli do čtyřicetistupňových mrazů jenom nalehko oblečení. Zkoumání toho, co se tehdy stalo, zasvětil dvě dekády svého života jekatěrinburský rodák Jurij Kuncjevič. Každý rok jezdil na místo neštěstí a osobně našel množství předmětů, které kdysi vyšetřovatelům unikly. Nedávno ale zemřel na covid-19.

Ruská nevládní organizace Memorial se chystá na další soudní bitvu s úřady. A to v podobě odvolání vůči likvidačním verdiktům, které nad její mezinárodní centrálou a lidskoprávním křídlem na konci prosince vynesly ruské soudy. Zdůvodnily to porušováním zákona o takzvaných zahraničních agentech. Rozsudky nejsou pravomocné, a tak organizace zatím dál pokračuje v práci. V případě definitivního rozpuštění spoléhá na to, že její archiv převezmou sesterské organizace v regionech.

Železný trůn vládce sedmi království, o který svádí boj několik mocných rodů. Uzavírají spojenectví nebo se vzájemně vraždí a všechny je ohrožuje tajemný Noční král, který chce vyhubit celé lidstvo. Fanoušci televizního seriálu z produkce HBO Hra o trůny mohouna své oblíbené dobrodružství zavzpomínat v muzeu uvnitř historických hradeb přístavu Split v Chorvatsku. Tam a také v dalším dalmatském městě Dubrovníku se totiž některé scény seriálu natáčely.

Americké město Betlém má nakročeno do rodiny kulturního dědictví UNESCO. A pokud se mu to podaří, budeme to moci považovat za další českou památku na tomto seznamu. Přesněji řečeno moravskou, protože toto město v Pensylvánii bylo prvních sto let komunitou, kde žili výhradně Moravští bratři. Třetina zakladatelů amerického Betléma byla ze Suchdola nad Odrou a na tehdejší dobu šlo o místo, kde vládly doslova revoluční poměry…

Paříž je pro mnohé z nás sídlem jedinečných muzeí, luxusních butiků a značkových oděvních domů. Některé z nich vytlačily z ulic tradiční řemeslníky. V ulici Grenelle nedaleko Seiny a sídla francouzských premiérů zůstává jako poslední mohykán z řad tradičních řemeslníků malé zámečnictví. Na stejném místě stojí už od roku 1893 a vystřídaly se v něm tři zámečnické generace.

Osmnáctý leden si v Británii připomínají jako Den Medvídka Pú. Ten den přesně před 140 lety se totiž narodil anglický spisovatel Alan Alexander Milne, který jednoho z nejznámějších hrdinů dětské literatury stvořil. Spisovatelův syn Christopher Robin se stal předobrazem knižního hrdiny Kryštůfka Robina. Příběhy Medvídka Pú baví dětské i dospělé čtenáře už sto let. Přímo do Stokorcového lesa se za ním vypravil zpravodaj Jaromír Marek.

Je to trochu jako příběh slavného Benátčana Giacoma Casanovy, který našel svůj druhý domov v Česku. Rodina italských sýrařů absolvovala podobnou cestu z podhůří Benátských Alp na Moravu, kde založila továrnu na výrobu parmezánu. Rodina Brazzale má v produkci sýra typu grana více než dvousetletou tradici. Krajina Litovelského Pomoraví rodinnou firmu uchvátila v devadesátých letech a druhá generace těchto italských sýrařů se dokonce učí česky.

Kdo někdy četl nebo viděl Pravidla moštárny, nemůže být na pochybách, že se na východním pobřeží Spojených států pěstovala ve velkém jablka kvůli cideru. Dnes už to asi není tak populární jako před sto lety, stále ale existují firmy, které cider vyrábějí. Třeba Mount Defiance Cidery v americké Virginii.

Symbolem rakousko-uherského Prešpurku bylo kdysi sladké pečivo ve tvaru písmene C nebo podkovy. Dnes ho známe jako bratislavské rohlíčky. Během dvacátého století ale tahle lahůdka z pultů slovenských pekáren a cukráren vymizela. Ještě před třinácti lety se jich tehdejší zpravodaj nemohl dopátrat. Dnes jsou ale bratislavské rohlíčky zpátky.

Z někdejší československé krajanské komunity zůstala dnes v Súdánu poslední Češka. Paní Zdenu Hasanovou zavál osud z Brna na soutok dvou Nilů bezmála před půl stoletím. České ženy přišly do africké země se svými súdánskými manželi, kteří v šedesátých a sedmdesátých letech v Československu studovali. Současný vojenský převrat není zdaleka první, který paní Hasanová v Súdánu zažívá.

U českého národa to může znít podivně, ale jedním z našich nejúspěšnějších vývozních artiklů je náboženství. Moravská církev, která vychází z učení a hodnot Jednoty bratrské, se rozšířila po celém světě od Nepálu po Aljašku. Reportér Radiožurnálu Jan Kaliba se ve Spojených státech seznámil s jedním z následovníků Jana Amose Komenského v pozici biskupa Moravské církve. Ten se dostal do kontaktu s tímto českým dědictvím naprosto přirozeně ve své čtvrti na Jamajce, kde vyrůstal.

O účast na fotbalovém šampionátu v Kataru bojovala bulharská reprezentace na národním stadionu pojmenovaném po Vasilu Levském. Nebyl to slavný fotbalista ani žádný významný sportovec. Byl revolucionář, bojovník proti nadvládě Osmanské říše. A právě po něm se jmenuje jeden z fotbalových klubů v hlavním městě – Levski Sofia. Hrdost na národního hrdinu mezi fotbalovými fanoušky nevychladla ani po více než sto letech.

Stalinův stroj na represe nemilosrdně semlel miliony lidí. A často i ty, kteří sovětský režim podporovali. Takový byl i osud arménského spisovatele Alexe Bakunce.

Říká se, že z keramické misky chutná nejvíc. Zvlášť pokud je malovaná ve slovenské Modře. V městečku na úpatí Malých Karpat udržují staletou tradici lidové majoliky. Tedy keramiky s bílou glazurou a ručně malovaným zdobením. Po letech úpadku se staří mistři vrátili i k výrobě velkých a výstavních kusů. Své zkušenosti ale nemají komu předávat.

Koho zajímá námořní technika, ten má v Tallinnu možnost si užít den plný zážitků. Ve městě totiž stojí Estonské muzeum námořnictví, které má hned několik budov. Jedna z nich přitom stojí, poněkud příznačně, u místního přístavu.

Katarakt může znít jako oční choroba. Ve skutečnosti jsou to ale peřeje na řece Nilu, které ve starověku tvořily hranice mezi jednotlivými zeměmi. Pro lodě byly totiž katarakty nesjízdné a řeka byla jedinou dopravní tepnou. Celkem je na území dnešního Egypta a Súdánu kataraktů šest. První je v egyptském Asuánu a tvořil hranici Egypta a království Kuš. A poslední, šestý katarakt, leží severně od súdánské metropole Chartúmu.

Sýrárna Barthélémy patří mezi nejvyhledávanější podniky v Paříži. V obchůdku mají přes dvě stě druhů sýrů, takže přes ně nejsou vidět ani poličky. Mezi zákazníky patří dlouhé desítky let i Elysejský palác. Vedení podniku se tím ale rozhodně nechlubí. Bedlivě střeží taky recepty na oblíbené domácí lahůdky.

Dnešní moderní fasády domů jakoby ztratily schopnost vyprávět a jen tak majestátně mlčí. To dřív prý domy uměly mluvit – tuto schopnost měly přinejmenším v epoše renesance. Jejich architektura se nám líbí stále, ale řeči fasád už dnes moc nerozumíme. V polském městečku Kazimierz Dolny se najdou lidé, kteří ji umějí přeložit.