Zuby si tam vylámali Mongolové, Peršané i osmanští nájezdníci. A dokonce ani ruští komunisté tam nikdy neměli situaci úplně pod kontrolou. Divoká, odlehlá Svanetie, vysoko na Kavkazu, na gruzínsko-ruské hranici dodnes láká dobrodruhy a dostat se tam po zemi vyžaduje hodně času a trpělivosti.

Světové metropole romantiky mají novou konkurenci. Zamilované páry se kromě Paříže nebo Verony snaží nalákat i slovenská Banská Štiavnica. V kulisách kdysi hornického města a okolních kopců můžete objevovat příběh nešťastné lásky, která dala vzniknout nejdelší milostné básni světa. Některé z těchto skoro tří tisíc veršů se i dnes rozléhají dlážděnými ulicemi.

Říká se, že kam vedou koleje, tam je i život. A v nehostinné ruské Sibiři to platí dvojnásob. Jen málokterý vynález se zasloužil o rozvoj dnešního Ruska tolik, jako právě železniční doprava. A jak doplňuje zpravodajka Radiožurnálu v Rusku Ivana Milenkovičová, jen málokde je k vidění tolik různých druhů mašin a vagonů z celého bývalého východního bloku, jako v Novosibirsku, který protíná páteřní spojnice – a sice legendární transsibiřská magistrála.

Jednou z nejoblíbenějších památek v okolí Paříže je nenápadné panství Caillebotte v obci Yerres. U usedlosti mají park, zeleninovou zahradu, galerii, oranžerii, historické sklepy, ale i třeba kurník. Možná pro svou skromnost, nenápadnost a hlavně klid, který místo nabízí, je tak oblíbené. Spolupracovnice Radiožurnálu ve Francii a milovnice umění Marie Sýkorová se tam ale dozvěděla i něco z dějin malířství.

Začínali na nule a po patnácti letech investic a propagace jsou hory v gruzínské oblasti Svanetie plné turistů. Lákají je výhledy na pětitisícové kavkazské vrcholy, dobře značené trasy přes horská sedla, relativně komfortní zázemí, skvělá kuchyně a samozřejmě nízké ceny. Horské treky ve Svanetii se staly populární i mezi českými turisty. Reportér Lubomír Smatana jich během svého pobytu napočítal několik desítek. Jeden pár si tam dokonce vyrazil na svatební cestu.

Pokud vyrazíte na výstavu, čekáte nejspíš, že uvidíte ta nejlepší díla od těch nejúspěšnějších tvůrců. Trochu jiný přístup si zvolila výstava pojmenovaná Misslyckat, což jde přeložit jako Neúspěšní, která se v pátek otevřela veřejnosti ve švédském Helsingborgu. Jejími exponáty jsou totiž produkty, které se z nějakého důvodu nepovedly.

Zajímavá místa nemusejí ležet stovky nebo tisíce kilometrů od nás. Některá jsou doslova za našimi humny – jako například Kladská kotlina, která byla několik set let součástí zemí české koruny, potom připadla Prusku a dnes náleží Polsku. Tamní úřady se kvůli lepšímu výhledu do přírody i vhledu do historie rozhodly obnovit rozhlednu na Králickém Sněžníku, což se ale ne u všech setkalo s pochopením.

Patřil k předním představitelům českého exilu v dobách komunismu. Novinář a politik Pavel Tigrid založil v Paříži časopisu Svědectví. Sám ale od roku 1970 žil se svou ženou na venkově, poblíž francouzské metropole. Do celkem neznámé vesničky Héricy se vypravila zjistit víc o Pavlu Tigridovi, od jehož úmrtí tento týden uplynulo osmnáct let, zpravodajka Radiožurnálu ve Francii Marie Sýkorová.

Legendární zpěvák skupiny Queen Freddie Mercury, vlastním jménem Farrokh Bulsara, by se dožil pětasedmdesáti let. Sice zemřel už v roce 1991, jeho život a především hudbu si dodnes připomínají fanoušci na celém světě. Hity zpěváka s nenapodobitelným hlasem s rozsahem přes tři oktávy nezestárly ani po desetiletích. Narodil se na Zanzibaru, většinu svého života ale prožil v Londýně.

Český pavilon na Expu 2020 v Dubaji zahaluje Mrak. Tento název se ujal pro plastiku, která tvoří průčelí budovy a celým objektem také prorůstá svými větvemi.

Když řinčí zbraně, mlčí múzy. Ty ale může umlčet i přírodní katastrofa. Stalo se tak i loni v prosinci, když oblast kolem chorvatských měst Petrinja a Sisak zasáhlo ničivé zemětřesení. Velká část Petrinje se bude muset úplně zbourat. Stejný osud hrozí i základní a střední hudební škole v nedalekém Sisaku. Nese jméno chorvatského skladatele českého původu Františka Lhotky. Místo nástrojů tam jen píská vítr na holé zdi.

Železniční stanice jako galerie, pomník i učebnice dějepisu. Takové nádraží mají v portugalském přístavu Porto. Jmenuje se Sao Bento, protože stojí na místě bývalého benediktinského kláštera. Vede k němu tunel vyrubaný na konci devatenáctého století v tvrdé žulové skále.

Jaké je nejlepší letošní plážové jídlo? V Maďarsku u Balatonu dali své hlasy mrkvi v županu, specialitě, která je na rozdíl od dosavadních mastných bufetových poživatin zdravá a lehce stravitelná. Kromě mrkve do ní patří třeba sýr panýr. Spolupracovník Radiožurnálu Gregor Martin Papucsek se o vznik mrkvové pochoutky zajímal přímo na místě vzniku.

Kdybyste ve slovinském Jezersku zaklepali na dveře starého stavení a zeptali se, kdo tam žil dřív, obyvatelé by vám pravděpodobně vyjmenovali celé generace svých předků. Obyvatelé Jezerska jsou totiž s krajem hluboce spjatí a jejich rozvětvené rodiny ho obývají už staletí. Přesně takové pouto má rodina Karničarova k pět set let staré farmě Šenkova domačija, kam se vypravila natáčet Kateřina Havlíková.

Do Spojených států míří desetitisíce afghánských uprchlíků před radikály z hnutí Tálibán. Američané se připravují na největší jednorázovou uprchlickou vlnu poslední doby. Kromě vládních úřadů, humanitárních organizací a jednotlivců se do pomoci zapojují i podniky. Jednu z mnoha sbírek pořádá michellinskou hvězdou oceněná restaurace Lapis ve Washingtonu. Důvod je prostý – toto afghánské bistro také založili uprchlíci z této země.

O hlavním městě Afghánistánu Kábulu slýcháme jen v souvislosti s násilím, bombovými atentáty a mrtvými. Kábul je ovšem i místem dávné historie a najdeme tam i místa, kde je, možná překvapivě, úplný klid. Patří mezi ně Baburské zahrady na okraji afghánské metropole.

Do Izraele se po dvou a půl letech vrátili na vykopávky čeští odborníci. Jen několik kilometrů od Jeruzaléma se podílejí na objevu, který možná přepíše biblické dějiny. Pravděpodobné základy svatyně ze Šalamounových dob odpovídají biblickému popisu prvního jeruzalémského chrámu. Práce českého týmu přerušila koronavirová omezení. I letošní cesta do Izraele byla trochu komplikovaná. Nakonec se ale mohli k rozdělané práci přeci jen vrátit.

Španělé jsou známí tím, že dokážou využít každou příležitost k oslavám nebo zábavám. Pořádají tzv. Fiestu. Naše spolupracovnice Lubica Zlochová ale zjistila, že v porovnání s Čechy nebo se Slováky minimálně o jednu takovou fiestu přicházejí. Třeba tu, když se při stavbě domu dokončí nejvyšší patro stavby.

Ve Francii pořádají degustace lanýžů, v Belgii degustaci piv a ve Švýcarsku třeba degustaci čokolád. Při degustaci ve slovinských Alpách ale ani tolik nejde o uspokojení chuťových pohárků, jako spíš o osvětu. V malebném centru Kamniku totiž pravidelně pořádají degustaci místní pramenité vody. Lze poznat rozdíly?

Za vším hledej ženu a taky lásku. I tak by se dal popsat příběh z kláštera Brou ve francouzském městě Bourg en Bresse. Ohromný komplex tvoří několik nádvoří, kostel, zahrady i park. Dřív tady byli Augustiniáni, dnes najdeme v budově hlavně galerie a muzeum. Naší spolupracovnici ve Francii, Marii Sýkorovou, zaujala nejen architektura a dekorace pozdní gotiky, ale hlavně důvod vzniku této více než pět set let staré stavby.

Přesně před třiceti lety se obyvatelé Moskvy rozhodli symbolicky zúčtovat s temnou minulostí. Krátce poté, co ztroskotal pokus konzervativních funkcionářů o převzetí moci v zemi a zastavení reforem, se vydaly tisíce lidí před sídlo KGB strhnout sochu Felixe Dzeržinského, zakladatele sovětské tajné policie. Pádem Železného Felixe, jak se ruskému revolucionáři přezdívalo, se tak začala psát jedna z posledních kapitol v dějinách Sovětského svazu.

Tatínek Marušce říkal, aby se do Tuniska nevdávala, že se její tuniský manžel po návratu domů změní. Zubní lékařka paní Marie ale nedbala otcovských rad a teď už žije v pobřežní Mahdíji přes půl století. Svého rozhodnutí nelituje. Zubní ordinaci zavřela až letos na jaře a s maželem Alím si užívají důchodu na tuniském maloměstě. Už dlouho mají ve zvyku koupání za svítání.

Hlavní město Gruzie, dnešní Tbilisi, se dříve jmenovalo Tiflis. Původní název odkazuje k horkým léčivým pramenům, které prýští z rokle přímo v centru tohoto malebného města. Dnešní podobu tamní lázně získaly za osmanské nadvlády a dodnes jsou místem čilého společenského života.

Mikael Grondin nejdřív vystudoval filozofii na Sorbonně a získal doktorský titul. Pak se ale rozhodl pro životní změnu a stal se pekařem. Otevřel si vlastní podnik, o kterém se rychle začalo psát. Francouzský deník Le Figaro jeho pekárnu dokonce zařadil mezi nejlepší pařížské výrobce madlenek, cukrovinek z máslového těsta ve tvaru mušliček.

Mongolové dovedli svůj kočovný život ve stepích téměř k dokonalosti, nejen pokud jde o pohodlí v jurtách, ale týká se to i kulinářství.

Značky jako BMW nebo Porsche jsou dneska symbolem německého průmyslu. Svého času je ale zastiňovala úplně jména, která teď znají jen automobiloví nadšenci. Například Borgward. Do Brém, kde tahle továrna sídlila, zavítal zpravodaj Václav Jabůrek.

Severní část italského sladkého moře, jak se někdy říká jezeru Lago di Garda, zažívá pocovidový návrat turistů. Hotely a penziony i kempy se zaplňují turisty a milovníci adrenalinových sportů znovu vyrážejí na tamní vápencové skály na lezecké výpravy. K tomu potřebují zkušeného horského vůdce. Jiří Leskovjan takovým horským vůdcem je. Žije v městečku Arco na severním cípu Gardského jezera a na nedostatek klientů si rozhodně nemůže stěžovat.

Při dovolené na Kypru Vám možná v baru nabídnou Pivo. A bude to Pivo s velkým P a ještě psané řeckou alfabetou. Pivo se totiž jmenuje kyperský minipivovar, který založili tři bratři a jejich bratranec. Spojují je vysokoškolská studia v České republice, vášeň pro vaření piva a snaha kultivovat blízkovýchodní Kypřany v konzumaci zlatého moku.

Nemůžete spát? Nebo se děti budí v noci ze spaní? V Číně znají řešení. Nepoužívají žádné prášky na spaní nebo snad odvar z makovic. Stačí zajít na trh a koupit si cvrčka. Anebo rovnou několik. K čemu je vlastně takový cvrček v bytě dobrý? Prý nejde jen o kousek živé přírody v přetechnizovaném světě…

Místem, kde víc než sto let nepředstavovalo žádný velký problém sehnat za hranicemi český knedlík, bylo americké Chicago a okolí. Ovšem souvislé české osídlení v tradičně českých čtvrtích už je tam minulostí a právě oblíbená česká příloha je docela výstižnou zprávou o tom, že tento svět definitivně mizí v nenávratnu. Americký zpravodaj Jan Kaliba vypátral poslední stále ještě fungující výrobnu českých knedlíků v Chicagu.

Nizozemci jsou na vodě jako doma. Po staletí se jejich život točí kolem moří, řek a kanálů. V soužití s vodou hledají hranice možného i dnes. Právě v Nizozemsku vznikl před časem unikátní projekt – kravín plovoucí na hladině největšího evropského přístavu. A jelikož tamní krávy pocházejí z nizozemského chovu, na život na moři si podle zpravodaje Viktora Daňka zvykly bez potíží.

Celých 1047 kilometrů musí na své vodní pouti překonat polská řeka Visla – od pramene v polských Beskydech až po ústí do Gdaňského zálivu Baltského moře. A právě tam se vydal náš zpravodaj Martin Dorazín, aby nám odtud podal následující zvukovou zprávu.

Mešita Hala Sultan na okraji kyperské Larnaky je dnes spíš jen historickou památkou. Muslimští Turci totiž z města utekli před bezmála padesáti lety během kyperské války. Mešita s hrobkou světice leží za Larnakou na břehu solného jezera. A úplně opuštěná vlastně není. Namísto věřících se kolem ní teď rojí obrovské množství koček. Odložení miláčkové tam totiž mají svou lidskou mámu.

Itálie je rájem labužníků. Jestli se tam chystáte na letní dovolenou, můžete se těšit třeba na špagety aglio e olio, penne all’arrabbiata nebo třeba lasagne bolognese. Pokud jste spíš na sladké, tak určitě nesmíte vynechat domácí tiramisu s mascarpone a samozřejmě zmrzlinu. Zmrzlinárnu v samotném centru Říma navštívil reportér Martin Balucha.

zmrzlinárna v centru Říma

palác Salvo, symbol uruguayského Montevidea

Každé město má svůj symbol. Tím, čím je pro Paříž Eiffelovka, pro New York socha Svobody nebo pro Dubaj Burdž Chalífa, je pro uruguayské hlavní město Montevideo bezesporu Palác Salvo. Se svými 27 patry a zvláštní věží, která sloužila jako maják i jako televizní vysílač, budí v lidech rozporuplné pocity. Ani náš jihoamerický zpravodaj se nemůže rozhodnout, jestli je spíš ošklivý, nebo krásný. Jedno je ale jisté. Palác Salvo i díky své historii dodnes fascinuje.

Operaci Anthropoid, tedy atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, naplánovala exilová československá vláda ve Velké Británii. Samotnou akci potom provedli českoslovenští vojáci vysazení z Anglie do protektorátu. Jedním z míst, kde se parašutisté na misi připravovali, je zámeček Bellasis House nedaleko anglického Dorkingu. Československé výsadkáře tam teď po 79 letech nově připomíná informační tabule.

Polské přírodní i historické památky jsou v obležení turistů. A některé z nich je možné absolvovat i na vozíčku. Přesvědčil se o tom náš zpravodaj Martin Dorazín s paní Dášou a její dcerou Terezou Laubeovou.

Cizí kraje se mají poznávat nejen očima, ale i dalšími smysly. Není nad to sáhnout si na starobylé kameny staveb – tedy pokud u nich není výstražná cedulka „nedotýkat se“. Reportér Pavel Novák se během krátké návštěvy Albánie rozhodl poznat tuto zemi právě prostřednictvím chutí a vůní…

Severní Irsko má za sebou svátek zvaný Twelfth, který připadá vždy na 12. července. Tradičními pochody si protestanté připomínají vítězství Viléma Oranžského nad katolickým králem Jakubem II. Byť se jedná o oslavu události, která se odehrála před více než 330 lety, každoročně je zdrojem napětí. Severoirští republikáni, vyznáním většinou katolíci, ji považují za demonstraci nadřazenosti ze strany protestantů.

Řeky ve slovinských Alpách jsou nejen krásné, studené a často pitné, ale taky plné ryb – pstruhů a lipanů. Za dobrého počasí a při troše štěstí je prý podle místních možné za den ulovit třeba i sedmdesát ryb. Jenže odnést si je domů na pánev není povolené. Region nepřeje jedlíkům ryb, ale potěší všechny vyznavače metody „chyť a pusť“.

O málokteré soše se v poslední době mluvilo tolik jako o skulptuře princezny Diany. Ta byla odhalena v zahradě Kensingtonského paláce v Londýně jako připomínka princezniných nedožitých 60. narozenin. Památník vznikal čtyři roky a při jeho odhalení se sešli oba její synové, princové Wiliam a Harry.

Na Dunaji mezi Rumunskem a Bulharskem je ostrov, který si podle místních nenárokuje ani jedna ze zemí. Málokdo mezi zdejšími obyvateli ale ví, že na něm žijí desítky zdivočelých koní. Jejich nerušeným domovem jsou slunečné pláže, travnaté louky a přirozené lesy.

Očkování proti koronaviru postupuje v různých zemích různým tempem. V Chorvatsku mají dokonce vlastní tekutou vakcínu, která se dá užívat vnitřně ve formě nápoje. Chorvatsky se totiž vakcína řekne „cje-pivo“. A právě takový název dostalo jedno z piv, která vaří malý soukromý pivovar Primarius v Záhřebu. Jeho Cjepivo je prý stejně účinné jako jiné očkovací látky. Jen je potřeba ho dávkovat v litrech a ne jen injekční stříkačkou.

Nizozemská armáda dokončila výkopové práce na místě dopadu bombardéru Vickers Wellington britského královského letectva, který před 80 lety sestřelil německý noční stíhač. Ze země už vyzvedla i kosterní pozůstatky československé posádky, která v troskách letadla zahynula. Zkoumá je nyní ve vojenské laboratoři.

Češi a Slováci toho mají hodně společného. I věci, kterými se moc nechlubí. V 70. letech se Slováci rozhodli, že dvě hlavní metropole propojí dálnicí. Tento příběh ale zatím na svůj šťastný konec stále čeká.

V městečku Honaunau, které leží na největším z havajských ostrovů, stojí skromný bílý kostelík. Když ale vejdete dovnitř, máte pocit, že se tam evangelia zkřížila s obchodem s výtvarnými potřebami.

Kámen vydrží léta, a právě z kamene stavěli věhlasní angkorští králové své svatyně. Ale ani kámen není věčný, a například džungle nad ním dokáže zvítězit relativně velmi rychle.

Každý z nás asi zná pohled na nejslavnější francouzskou mořskou pevnost Boyard. Prakticky stejnou a stejně starou, zachovalou a krásnou mají taky v Rusku u ostrova Kronštadt.

Pokud si chcete ve švýcarské metropoli Ženevě dát vyhlášené fondue, musíte vyjít kousek do kopce, do takzvané mezinárodní čtvrti, směrem k sídlu OSN.

Na jednom z největších havajských ostrovů, v městečka Honauna, najdete pozoruhodnou památku. Zvenčí je to skromný bílý kostelík. Když ale vejdete dovnitř, máte pocit, že se tam evangelia srazila s obchodem s výtvarnými potřebami. Katolický misionář si tam více než sto let zpátky bohatými malbami vypomáhal ve výkladu Bible pro neznalé havajské domorodce.

Parenzana – mohl by to být název pro těstoviny nebo třeba pro italskou omáčku. Takto se ale jmenovala úzkorozchodná železnice, která na počátku dvacátého století spojovala přístav Terst s tehdejším městem Parenza v Rakousku-Uhersku. Dnes je to Poreč na chorvatském poloostrově Istrie a koleje spí na mořském dně.

Schválně, komu si myslíte, že v létě patří slovinská Velika Planina? Pokud si myslíte že turistům, není to správná odpověď. Rozsáhlá horská pastvina ve slovinských Alpách je totiž v těchto měsících domovem tisíců krav. Z jejich mléka tam navíc vzniká jeden z ikonických sýrů regionu – Trnič. Jak za sýrem, tak za kravami se na planinu vydala Kateřina Havlíková.

Sever Francie je známý pro svou bohatou hornickou minulost. Za prací se tam stěhovaly tisíce lidí z celé Evropy, včetně Čechů. A zakládala se nová hornická města. Šachty jsou kolem města Lens už sice zavřené, oblast ale dnes doslova těží ze své bohaté historie. I proto je celý hornický pás od roku 2012 na seznamu světového dědictví UNESCO.

Panama je typická americká země: původních obyvatel zas tak mnoho nezbývá, zato je to onen takzvaný tavicí kotlík nejrůznějších národností. Rozdíl je v tom, že tady byl jeden důvod společný pro drtivou většinu cizinců: Panamský průplav. Přišli kvůli němu inženýři, stavitelé, dělníci, ale i vojáci. A tak kolem průplavu dodnes existuje spousta připomínek právě na cizí původ zdejších obyvatel – i těch, kteří už zemřeli nebo odešli.

Když se řekne kvalitní sýr, někomu se vybaví Francie, někomu Švýcarsko nebo třeba Nizozemí. Vynikající sýr se ale vyrábí na východě Turecka, v horách a stepích při hranicích s Arménií. Ke vzniku zdejší sýrařské tradice přispělo paradoxně carské Rusko, které celou oblast na přelomu 19. a 20. století okupovalo. A na scéně se na krátko objevili i Švýcaři.

Za poslední měsíce se stali turisté něčím vzácným a unikátním. I tam, kde předtím možná někomu vadili, po nich najednou bylo smutno. Způsobů, jak je teď přilákat, je spousta a některé jsou i trochu šílené. Třeba jako dům vzhůru nohama. I když ten jeho majitel u Liptovského Mikuláše nepostavil pouze kvůli návštěvníkům, ale taky jako symbol toho, že svět podle něj není zcela v pořádku.

Poušť jako z pohádky se rozkládá kolem oázy Síwa na západě Egypta. Mezi písečnými dunami se tam občas zjeví jezírko nebo pramen. A kolem vody i kousek zeleně. Egyptská Síwa leží nedaleko hranic s Libyí. Její obyvatelé jsou nejvýchodnější výspou severoafrické berberské populace. Ještě relativně nedávno nevedla do oázy silnice. Dnes odlehlé místo objevují turisté, hlavně ti egyptští.

Co byste řekli svíčkové na smetaně s chorvatským nádechem? O video recept se na internetu podělila Ana Radoja. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby autorka receptu nebyla členkou České besedy Rijeka a nepřipravovala svíčkovou v Chorvatsku. Česká beseda sídlící v Domě T. G. Masaryka je jedním z nejmladších krajanských spolků Čechů v zemi u Jadranu.

Francesinha neboli Francouzečka je typické portugalské jídlo oblíbené hlavně na severu země kolem města Porto. Dostanete ho prakticky kdekoli a majitelé restaurací prohlašují právě o té své francesinhe, že je ta nejlepší. Podobá se zapečenému sendviči se sýrem a se šunkou, kterému ve Francii a Belgii říkají Croque monsieur. Je ale daleko vyšší a hutnější a rozhodně se nedá vzít jen tak do ruky.

Když v dnes už legendárním filmu Krotitelé duchů, začnou tři nezaměstnaní parapsychologové duchy lovit, záhy zjišťují, jak moc jich kolem nás žije a většina, alespoň těch filmových, lidem škodí. Ve skutečnosti jsou duchové hodní a užiteční a je jich tolik, že pochytat je, je zcela nemožné. Alespoň si to myslí lidé v Jihovýchodní Asii. Třeba v Thajsku, Kambodži nebo Barmě. Svým duchům tam lidé staví příbytky a pravidelně jim přinášejí obětiny.

Zpráva o úmrtí české herečky Libuše Šafránkové zasáhla i Němce, kteří podobně jako Češi vyrůstali s pohádkou Tři oříšky pro Popelku. Na film se dívaly děti z obou dříve rozdělených částí země a německé televize ho vysílají každé Vánoce hned několikrát. Německý zpravodaj Radiožurnálu Václav Jabůrek se vypravil na místo, které je s láskou k Popelce neodmyslitelně spojené.

Tento týden uplynulo děvětasedmdesát let od vypálení Lidic nacisty. Tragický osud české vesnice dal vzniknout jedinečné vazbě se severoanglickým hornickým městem Stoke on Trent. Jen tři měsíce po lidické tragédii se tam zrodilo hnutí, které přispělo poválečné obnově Lidic. Jako připomínka tohoto historického pouta zavlála nad radnicí ve městě Stoke on Trent česká vlajka.

Slovensko a turistika už dávno nejsou jen Vysoké Tatry. Davy návštěvníků míří každoročně také na Oravu. A je tam krásně. Zalesněné vršky hor, zářivě zelené louky, na nich pasoucí se krávy a celou touto scenérií projíždí jedna z mála zachovaných úzkorozchodných železnic. Tuto pohádku to nijak nenarušuje spíš naopak, místo dřeva totiž dnes vozí turisty.

Po uvolnění většiny protiepidemických opatření vyrazili lidé v Evropě tam, kam je to už dlouho táhlo, ale kvůli koronaviru to nešlo. V našich končinách nejraději vyrážíme třeba k moři nebo do hor. Obojí tohle potěšení alespoň v názvu slibuje nejznámější pleso polských Tater – Mořské oko.

Spojenecká armáda se v Normandii vylodila 6. června před sedmasedmdesáti lety. Na plážích Normandie i v severní Francii si nelze nevšimnout bunkrů a opevnění. Do některých můžete vstoupit, na jiný zase vyšplhat a rozhlížet se po okolí. Německá armáda jimi chtěla zabránit vpádu spojenců. Atlantický val měl ale doslova své mezery. A v jednom velitelském bunkru dodnes zůstává česká stopa.

Sedmnáct let žijí v půdě a potom na několik týdnů podniknou výpad na zemský povrch. Nedá se to přehlédnout ani přeslechnout. Miliardy kusů zvláštního druhu cikád, které se na východě Spojených států objevují každých sedmnáct let, se vyrojily právě letos. Pro Američany je to velká atrakce, které se ani nejde vyhnout. Někteří tyto neškodné cikády odhánějí, jiní se s nimi fotí nebo je dokonce konzumují. A největší svátek je to pro entomology, kteří je také odborně zkoumají…

Město postavené ze soli zrekonstruovali nedávno Egypťané v oáze Síwa. Odlehlé sídlo leží hluboko v poušti těsně u libyjských hranic. Na záchranu rozpadajícího se opuštěného města uprostřed Sahary přispěli skrze Evropskou unii i Češi. Částkou přes půl milionu eur financovala Unie opravu domů a hradeb původní metodou. Přispěla tak i k tomu, že tradiční zdění z bahna a soli dnes zažívá v Síwě renesanci.

Valaška je tenká lehká dlouhá sekera. Nejslavnější valašku nosil Juraj Jánošík, podle legendy byla kouzelná. My se ale budeme bavit o úplně jiné valašce. I když pochází ze stejného kraje, nejde o nástroj, ale zvíře. Na Liptově, kam se za ní podíváme, se totiž snaží zachránit ovečky valašky.

Pro chudší Rumuny je kůň a dřevěný povoz často jediným zdrojem příjmu. Sousedům pomáhají s převozem sena, dřeva nebo vypěstované zeleniny. V jihorumunské Olténii natáčel redaktor Ladislav Novák.

Londýnské metro je nejstarší podzemní dráhou na světě. První trasa byla uvedena do provozu už v roce 1863, a tak není divu, že podzemí ukrývá mnohá tajemství. Přesto, zjištění, ke kterému dospěli vědci z londýnské univerzity, zní jako námět pro béčkový horor. Potvrdili totiž, že v tunelech metra se vyvinul nový poddruh komára.

Bude to možná další novodobý div světa. 516 metrů dlouhý lanový most, nebo spíš na ocelových lanech zavěšená lávka vedoucí přes údolí říčky Paiva v severním Portugalsku. Dá se vidět v geologickém parku, kde se našli i skoro metroví zkamenělí trilobiti. Do geoparku Arouca na rozhraní žulových a břidlicových kopců se vydal reportér Radiožurnálu Pavel Novák. A už teď můžeme říci, není to jen reportáž z lávky nad kaňonem řeky.

Téma Zápisníku zahraničních zpravodajů přiletělo spolupracovnici Radiožurnálu ve Španělsku Ľubici Zlochové doslova k nohám. Na zahradě v Andalusii u ní přistály desítky barevných holubů. A když se ujistila, že nemá halucinace, začala po této záhadě pátrat…

V egyptském letovisku Marsa Matrúh má své muzeum Pouštní liška. Památník ovšem nevzdává hold tamní fauně, nýbrž věhlasnému nacistickému vojevůdci Erwinu Rommelovi. Pod touto přezdívkou byl Rommel známý jako jeden z nejschopnějších polních taktiků druhé světové války. V Marsa Matrúh nese jeho jméno i několik hotelů a Egypťané milují tamní Rommelovu pláž s bílými písky.

Kinematografie byla před více než sto lety teprve na svém začátku, ve Francii jí ale patřilo výsadní postavení. Takzvané sedmé umění tak mělo, zvlášť v Paříži, na růžích ustláno. Mnoho vlivných mecenášů neváhalo a zakládalo první promítací veřejné sály. Svou kapacitou se vyrovnají i těm dnešním. K těm, která mají jeden z největších sálů v Paříži, patří kino Max Linder.

Belgičané milují komiks. Obrovské popularitě se v Belgii dodnes těší dobrodružství odvážného mladého reportéra Tintina a jeho chytrého psa Filuty. Jejich autorem byl kreslíř Georges Remi, který je mnohem známější pod pseudonymem Hergé.

Jsou restaurace, kde můžete za zbytky na talíři dostat pohlavek. Nebo aspoň pořádně vynadáno. Takový podnik je v centru Káhiry a vede ho navíc žena.

Z křesťanské lásky nabídl útočiště lidem jiné víry. 77letý důchodce žijící v katalánském městečku Torroella de Montg otevřel dveře svého domu přistěhovalcům z Afriky.

V dobách, kdy jsme o cestování mohli jen snít, uchvátily mnohé knihy manželů Joy a George Adamsonových. I čeští diváci se dojímali u veleúspěšného filmu Volání divočiny.

Profesně tam strávil svá nejlepší léta, a když v nedaleké nemocnici umíral, sezval na ranč Southfork svou rodinu a přátele. Larry Hagman coby herec naprosto srostl s rolí J. R. Ewinga ve slavném televizním seriálu Dallas.
Jan Kaliba