Series: Ranní úvaha

Ranní úvaha: Norbert Schmidt: U Rýna

Sešel jsem dolů co nejblíž k Rýnu a sedl si na poslední schod vysokého nábřeží. Za mnou šumí ve větru staré mohutné platany, přede mnou říční proud, čas od času projíždějí velké nákladní lodě. Těch výletních je teď během pandemie málo. Asi kilometr proti proudu se přes řeku v ostrém slunci pne železná konstrukce mostu Hohenzollernů s tmavou siluetou románské věže Velkého svatého Martina v pozadí.

Více

Ranní úvaha: Petr Vizina: Bowie a kradená čokoláda

Přiznávám, že jsem té třídě šestnáctiletých kluků záviděl. Ale to se jen tak říká; nešlo o závist, ta by byla směšná. Vlastně jsem jim tu paní učitelku, kvůli které se k nám – dvěma hostům, co přišli vyprávět o literatuře – ti mladí muži chovali pozorně a zdvořile, vlastně jsem jim takovou učitelku přál.

Více

Ranní úvaha: Vladimír Just: Pomník jedné řeči?

Domácí násilí se neděje jen na tělech a na duších, ale i na jazyce. Vidíme a slyšíme to dnes a denně. Není to tak dávno, co jsem se v novější historické literatuře pravidelně setkával s jednou překvapivou mezerou, jíž jsem nalézal u většiny dostupných titulů seriózní literatury o konci komunistické éry u nás (namátkou: od Sukova skvělého Labyrintu revoluce, přes práce Petra Blažka, Petra Placáka, Jiřího Pernese, Oldřicha Tůmy, Michala Pullmanna, Pavla Koláře aj.).

Více

Ranní úvaha: Daniel Raus: Svět podle Winstona

Předpokládám, že nevíte, kdo je Winston. Možná vás napadne, že jednoho Winstona přece jenom znáte, toho co byl ministerským předsedou a kouřil tlusté doutníky. Ale chyba lávky. Mám na mysli někoho úplně jiného. Winston je pejsek za velkou louží, vlastně ještě štěně, které tráví většinu času poznáváním našeho pestrobarevného světa.

Více

Ranní úvaha: Jana Šrámková: Na lesy!

Když jsme přišli do baru, můj muž, já a pes, byla už noc ve většině významů toho slova. Je to náš nový radostný zvyk v novém bydlišti, zastavit se při nočním venčení v místním nonstopu a chvíli pobýt. Pes sedí nerad na baru. A tak jsem po chvíli nechala muže rozebírat s místním stavařem taje veřejné kanalizace a odešla ke stolku za rohem.

Více

Ranní úvaha: Jana Šrámková: Na lesy!

Když jsme přišli do baru, můj muž, já a pes, byla už noc ve většině významů toho slova. Je to náš nový radostný zvyk v novém bydlišti, zastavit se při nočním venčení v místním nonstopu a chvíli pobýt. Pes sedí nerad na baru. A tak jsem po chvíli nechala muže rozebírat s místním stavařem taje veřejné kanalizace a odešla ke stolku za rohem.

Více

Ranní úvaha: Jan M. Heller: Sbohem, jízdenko!

Nedávno jsem se ocitl v jednom příhraničním německém městečku. Ve volné chvíli jsem se šel podívat, jak je mým zvykem, na nádraží. Kdysi tady existoval přeshraniční provoz, za časů železné opony utichl, entuziasmus nového tisíciletí ho zase probral k životu, ale před 12 lety opět padl za oběť úsporným opatřením v celé této části Saska: nemělo smysl udržovat přeshraniční spojení, na které nic dál do vnitrozemí nenavazovalo.

Více

Ranní úvaha: Magdalena Platzová: Útěcha po Vánocích

Nedokážu si vybavit, kdo s námi tehdy chodil na tři krále. Od dveří ke dveřím, s papírovými korunami na hlavách a s holemi, kterými jsme po vzoru herců z Chorey Bohemiky tloukly do dlaždic. Vím ale jistě, že jako nejmladší jsem vždy byla odsouzena k tomu představovat „černého vzadu“, kterého druzí dva odstrkují. Pravděpodobně jsem měla i začerněný obličej. Doufám, že to na mne jednou někdo nevytáhne jako na kanadského premiéra Justina Trudeau.

Více

Ranní úvaha: Martin Bedřich: Zimní Brdy

Zimní cesta do Brd. Šedé nebe, na cestách zbytky sněhu, vysoké suché divizny lehce se kývající v slabém větru. Hustý les střídaný výhledy do zvlněné krajiny, na až jaksi prehistorické pláně s křovisky, solitérními stromy, tůněmi s krustami ledu. Přelétávající havrani, velmi zřídka cyklista. Jinak ticho, vrzání bot, štiplavě studený vzduch.

Více

Ranní úvaha: Karel Hvížďala: Kreslící komentátor Miroslav Kemel

Když zahlédnu kresbu Miroslava Kemela, vzpomenu si okamžitě na Vladimíra Jiránka, oba se začali živit kresbou hned po skončení studia úplně jiných oborů, ale jejich přístup k humoru je rozdílný, protože je utvářela jiná doba. Pérovky Vladimíra Jiránka se začaly objevovat na veřejnosti od počátku 60. let, zatímco kresby Miroslava Kemela od počátku 90. let, a to výrazně poznamenalo jejich charakter.

Více