Klíčové datem našich soudobých dějin je bezpochyby 17. listopad 1989. Změnil životy občanů, ale především Československo nastoupilo cestu přeměny v demokratický stát. 

Na straně jedné žalobce, na straně druhé obhájce a soudce, který rozhoduje. Komunistický převrat v únoru 1948 ale zasáhnul do všech oblastí života společnosti. A soudní systém se absurdně stal dokonce výkonnou mocí totalitního systému.

K bitvě na Bílé hoře se váže jeden z nejrozšířenějších mýtů naší historie, a to, že to byla národní tragédie. Odkazy na Bílou horu nás provázejí několik staletí, vlastně až do současnosti. Používají se i v rámci různých politických diskuzí a proklamací. Co se 8. listopadu 1620 na Bílé hoře skutečně odehrálo?

Jsou umělci, o kterých se říká, že předběhli svou dobu. Jedním z nich je malíř a kreslíř Egon Schiele (1890–1918). Jeho obrazy se dnes draží za vysoké ceny a patří ke sběratelským skvostům. Byl to opravdu rakouský malíř a kreslíř, jak se uvádí, nebo až tak ne?

Herečka Lída Baarová proslula nejen svým hereckým uměním, krásou a šarmem, ale také svým vztahem s Josephem Goebbelsem. Ostatně nejen tento vztah, ale také její herecká dráha v Německu ji dovedly po konci 2. světové války až do vazby, kde strávila více než 1,5 roku. Vyšetřována byla pro údajnou kolaboraci, nálepka, která se už jen těžko z dotyčné stírá.

Nejvýznamnější stranou v prvorepublikovém Československu byla Agrární strana, tzv. agrárníci. Od roku 1922 byli členy vlád pokaždé – kromě těch úřednických – a také premiéry.

Dne 28. října 1918 zasedal v pražském Obecním domě Národní výbor československý – Antonín Švehla, Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný a Vavro Šrobár. Byl vyhlášen československý stát. Klíčové pro tento nový stát bylo, že v něm žil „československý národ“. Do jaké míry tomu tak bylo a do jaké míry to bylo pouze přání?

Nevzdělaný byrokrat Antonín Novotný byl jedním z nejdéle sloužících nejvyšších funkcionářů komunistického Československa.

S koncem 2. světové války nastupuje proces potrestání válečných zločinců. Svět se postupně dozvídá o hrůzách a zvěrstvech, které do té doby nikdo neznal. Jak potrestání vlastně probíhalo? A byli všichni zločinci doopravdy potrestáni?

Velká pardubická je prestižní dostihový závod, jehož historie sahá do 2. poloviny 19. století. Je to nejobtížnější dostih na pevninské části evropského kontinentu a druhý nejobtížnější na světě. Zúčastnit se tohoto závodu je pro jezdce či jezdkyně nejen mimořádně obtížné, ale také to dokazuje jejich jezdecké mistrovství.

Bóža Modrý – tak fandové hokeje říkali hokejistovi-brankáři Bohumilu Modrému (1916–1963). Jeho popularita byla mimořádná. Hokej totiž k Česku tak nějak patří.

Nejslavnějšími králi Šumavy byli Josef Hasil a Kilián Nowotny. Po roce 1948 začali převádět lidi, kteří chtěli uprchnout z komunistického Československa. 

Mnichovská dohoda byla tvrdým zásahem do existence Československa. Spolu s následným konce státu po okupaci nacistickými vojsky na jaře 1939 jsou to hlavní témata, která jsou stále trvajícím traumatem.

Kult svatého Václava se opakovaně a s jistou naléhavostí objevoval v celé naší historii. Místem shromažďování se stávalo pražské Václavské náměstí s Myslbekovou sochou, svatováclavká témata nalézáme ve všech oborech kultury a v různých historických obdobích.

Svatováclavská koruna je součástí svatovítského pokladu od 14. století. Souvisí s ní několik tradic, také legendy a dokonce i kletba. Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich si prý nasadil svatováclavskou korunu na hlavu a do roka zemřel. Je to legenda, nebo skutečnost?

Mnichov je v naší historii symbolika pro bezmoc, zradu, kapitulaci a ústupky. Výsledky mnichovské dohody znamenaly nejen konec první republiky. Její důsledky se objevují v různých podobách po další desetiletí. Kdo koho tedy zradil?

Jan Žižka, který žil ve 14. století je osobností, která málokoho nechává chladným. Na straně jedné obdivovatelé, na straně druhé kritici. Zajímavé ale je, že jde až o Žižkův „život po životě“, co o něm historici, literáti, napsali, jak ho hodnotili, až po smrti.

Fotbal je jedním z nejrozšířenějších sportů, jeho hráči patří k celebritám a obdivovaným idolům. Sport se také dostával do soukolí společensko-politického dění. Pokud půjde po příbězích těch nejslavnějších hráčů 20. století, objeví se vám i jméno Matthias Sindelar. Reprezentant Rakouska, který je dodnes považovaný za nejúspěšnějšího rakouského fotbalového hráče. Ale byl to opravdu Rakušan?

Veliká válka. Tak byla označována ta první, světová. Přinesla utrpení a vojenské praktiky, které byly do té doby nevídané. Svou krutostí, důsledky a vším dalším, co války provázejí. Ale jak je známo, i o velkých událostech leckdy rozhodují maličkosti. I tak můžeme pohlížet na okolnosti vzniku, vyhlášení Velké války.

Únorem 1948 Československo nastoupilo cestu údajného „ráje na zemi“. Alespoň tak by se mohlo zdát z vystupování tehdejších komunistických představitelů po převratu.

Být synem proslulého a úspěšného císaře Karla IV., to není jen tak. V tak obtížné pozici se ocitl nejstarší syn tohoto panovníka Václav IV. a aby toho nebylo málo, byl od útlého dětství otcem protěžován a na panovnickou roli připravován. Možná až příliš usilovně…

Svobodné volby, právě toto heslo se objevovalo v listopadu 1989 na demonstracích jako jeden z požadavků. Proč?

Kdo jsou jezuité, jaká je historie tohoto řádu a proč je opředena tolika mýty? Jeden ze stále opakovaných je, že údajně zničili českou kulturu. V různých historických epochách ale tento mýtus podporovali ti, kteří jinak stáli na zcela jiných názorových stranách. K jeho vysvětlení se musíme vrátit do 16. století.

Milada Horáková se stala se symbolem krutosti, nelidskosti, nespravedlnosti příznačné pro komunistický režim v Československu. Přesto se objevily názory, podle kterých „se přece přiznala“, nebo „že celý proces probíhal tak, jak měl dle zákona a právního řádu“, jak nám říkala komunistická politička (do roku 2017 i poslankyně KSČM) Marta Semelová.

V srpnu 1969 uplynul rok od doby, kdy se Československo stalo okupovanou zemí, a blížilo se první smutné výročí. Připravovali se na něj jak nespokojení občané, tak bezpečnostní síly státu. Bylo zřejmé, že to jen tak bez povšimnutí neprojde.

Císař František Josef I., lidově Franz Josef, byl panovníkem rakousko-uherské monarchie dlouhých 68 let. Žil v letech 1830–1916. Do našeho povědomí se vrací spolu s tématy, která byla po dlouhou dobu zapomínaná. Můžeme dokonce říci, že se našim dějinám vrací kontinuita a otevírají se nové pohledy na naši minulost.

Kdo by neznal Rychlé šípy, kdo by neznal knihy spisovatele Jaroslava Foglara? Právě on je jedním z nejčtenějších autorů českých knih pro děti a mládež. Byla období, kdy jeho díla vycházela v ohromujících nákladech, stejně tak jako doby, kdy byl nežádoucím. K období po 2. světové válce se pak přidalo obvinění, že Foglar údajně spolupracoval s českou obdobou Hitlerjugend.

Někdy se může zdát, že fenomén fake news je novodobou součástí našich životů, našeho veřejného života. Ale když se podíváme do historie, nalézáme jednu fake news za druhou.

Olympijské hry jsou nejen sportovní soutěží, ale také symbolem ideálů, které přinášejí od dob antiky. I sport se ale dostával do vleku politických událostí, jak se tomu stalo také v roce 1936, kdy se olympiády – zimní i letní – konaly v Německu. Ve státě, který měl k demokratickým pravidlům už velmi daleko.

Ivan Martin Jirous je jednou z nejvýraznějších osobností naší soudobé historie. Můžeme se na něj dívat různě, můžeme s lecčíms z jeho života nesouhlasit nebo tomu nerozumět, ale nelze mu upřít výjimečnost a mimořádnost. Nejen coby básníkovi, ale také člověku s neohroženým postojem k životu a mimořádnými nároky na svět okolo.

Na jaře roku 1945 se na Krymu ve městě Jaltě sešli tři vrcholní státníci a představitelé protihitlerovské koalice. Setkání Spojenců navazovalo na setkání v Teheránu. A téma? Jak porazit nacismus a postupovat v době míru.

Milan Kundera je světově proslulý spisovatel pocházející z Československa. Od poloviny 70. let žije ve Francii, poté co byl zbaven možnosti literárně působit ve znormalizovaném státě.

Jedním z příběhů neblaze proslulého televizního seriálu Třicet případů majora Zemana byl film, který se jmenoval Mimikry. Právě v něm zazněla skladba Bič boží, která se měla stát odstrašujícím příkladem takzvané úpadkové kultury. Kouzlo nechtěného způsobilo, že se pro řadu mladých lidí naopak stala žádaným hitem, který si neúnavně nahrávali na magnetofony.

Naděje, radost, úleva z nově nabyté svobody. Právě takové byly dny po skončení 2. světové války. Lidé se radovali, ale právě poválečná svoboda je jeden z mýtů soudobé historie.

S datem konce 2. světové války byly tak trochu problémy. Řadu desetiletí jsme slavili 9. květen, posléze se Dnem osvobození stal 8. květen. Proč? Souviselo to s tím, kdo bude považovaný za osvoboditele.

REPRÍZA | Osobnost Jana Husa není pouze příběhem doby, ve které žil a kdy jeho život tragicky skončil upálením na hranici, ale provází naše dějiny i po další staletí až do současnosti. Vznikají polemiky o jeho životě, skutcích a také o odpovědnosti za jeho smrt.

Ze školních let si jistě pamatujeme to zcela jednoduché sdělení: v roce 863 přišli misionáři Cyril a Metoděj spolu se svými žáky a průvodem na Moravu.

Dostojevskij Západu, i tak bývá označovaný britský spisovatel Graham Greene (1904–1991). Výjimečná osobnost, a to nejen v literárním světě. Dvakrát nějakou dobu žil i v Československu, vždy si ale vybral přelomové okamžiky naší země. 

Film Vyšší princip zhlédly od premiéry v roce 1960 miliony diváků. Klíčová věta, kdy vyučující profesor na gymnáziu konstatuje, že „vražda na tyranu není zločinem“, je poselstvím.

Lidice jsou symbolem tragédie z období 2. světové války. Jejich příběh ale neskončil v dané době, ovlivnil mezinárodní dění ještě v 60. letech. Vypátrání nacistických zločinců trvalo řadu let. Jedním z nich byl Adolf Eichmann.

Malá východočeská obec Ležáky se stala 24. června 1942 obětí pomsty nacistů po útoku našich parašutistů na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Postihl ji stejný osud jako Lidice. Byli zavražděni všichni muži, všechny ženy a téměř všechny děti.  Po dlouhá desetiletí byly ale právě Ležáky a jejich tragický osud upozaďovány. Ve středu od tragédie uplyne přesně 78 let.

Katyňský les a jaro roku 1940. Právě zde bylo zavražděno na 15 tisíc polských důstojníků. Masové hroby byly objeveny až o tři roky později a hned se objevily otázky. Kdo byl vinen? Kdo je za dané vraždy odpovědným?

„Maršál Radecký měl vše, co potřeboval. Talent a štěstí, které je také zapotřebí, a boji se nikdy nevyhýbal,“ říká historik Jiří Rak. A přitom stačilo tak málo a vojákem by vůbec nebyl. Byl to drobný útlý chlapec, který se údajně k vojákům nehodil právě „zdravotním pohledem“, ale protože Josefa Václava Radeckého provázela jistá zarputilost už od dětství, nejenže se stal vojákem, ale také vojevůdcem, který získával obdiv a respekt a nesmazatelně se zapsal do historie.

Julius Fučík byl po několik desetiletí hrdinou socialistického Československa. Pohledný komunistický odbojář, který statečně vzdoroval okupantům, a autor Reportáže psané na oprátce, která byla zařazena mezi povinnou literaturu.

Od jara 1939 odcházeli z  Československa vojáci, kteří chtěli bojovat za osvobození země. Londýn, Moskva, Střední východ, právě tam vznikala centra sdružující československé vojáky v exilu a bojovali ve válce za osvobození státu.

Konec druhé světové války přinesl úlevu a radost ze znovunabyté svobody. Ale tehdejší situace nebyla tak jednoduchá, jak se nám dnes může zdát.

Úleva, radost, naděje, to vše přichází s koncem 2. světové války. Ale zároveň začíná období hledání viníků, které se často neobešlo bez hrůz.

Nejprve to bylo chybné datum. Den osvobození a konce 2. světové války jsme slavili 9. května, tedy až o den později. Pak také chybné informace, které se týkaly toho, kdo vlastně Prahu osvobodil. Radost z konce strašlivé války se postupně dostala do soukolí propagandy. A to na několik dlouhých desetiletí.

Česká kultura je mimořádně spjatá s herectvím. Někteří badatelé jsou dokonce přesvědčeni, že je to do značné míry výjimečné i ve srovnání s jinými kulturami. Možná proto, že herci jsou častokrát obdivovanější nebo zatracovanější než lidé jiných profesí. Někdy do nich vkládáme i své naděje a beznaděje.

V květnu roku 1944 byl do pražské úřadovny gestapa dovezen z koncentračního tábora vězněný novinář Ferdinand Peroutka. Nabídka byla vskutku velkorysá: komisař Horpaschek mu navrhl, aby se vrátil k novinářské práci. Psát by musel samozřejmě v duchu protektorátního zadání, ale byl by tím na svobodě. Otázkou je, jaká by ona svoboda pro Peroutku byla. Peroutka, vězněný od září roku 1939, ale tuto nabídku odmítl.

Kolik cti, tolik hany, říká staré anglické přísloví. A obzvláště se to týká těch, kteří jdou leckdy proti proudu. Takovým člověkem byl i lékař František Kriegel. Názory na něj se různí, ale jistě se shodnou v tom, že zanechal nesmazatelnou stopu v naší nedávné minulosti.

Obnova státu a jeho nové uspořádání, právě to bylo kodifikováno v Košickém vládním programu. Přijat byl nově ustanovenou vládou počátkem dubna roku 1945 a dominantní roli při jeho přijetí měli komunisté. Už to naznačovalo, jaké by mělo být obnovené Československo…

Změny, které přicházejí po listopadu roku 1989, se týkaly všech oblastí fungování státu. Jednou z nich byla ekonomická transformace. Jak zařídit, aby státní majetek – který byl tak nějak všech a zároveň nikoho – měl své konkrétní a odpovědné vlastníky?

V listopadu roku 1916 umírá po 68leté vládě stařičký mocnář František Josef I. a nastupuje na trůn císař Karel I. (1887–1922). Ovšem jak jeho předchůdce před svým skonem řekl: „Převzal jsem trůn za nejtěžších okolností a předávám jej za okolností ještě těžších.“